Jihočeští Dærrwin, nový přírůstek na českém post-black/shoegaze poli, vedle obligátního hudebního zážitku kladou důležitost i na sdělení lyrické. Seznam skladeb na debutu „Uv`Derekh“ (v překladu „sejít z cesty“) dostal knižní podobu ve formě předmluvy a čtyř kapitol, jež prokládají intermezza a myšlenkový základ se zaměřuje na člověka coby ničitele svého prostředí, stejně jako ničitele sebe sama. Činí tak svým nerozvážným chováním, na němž i přes výstražná varování přírody v podobě všelijakých katastrof (například tání ledovců) stále nic nemění.
Člověk jakožto samozvaný vládce Země a jeho vina na postupné devastaci všeho živého, celého prostředí a nakonec i na zničení sebe samotného je příběh s otevřeným koncem (není jisté, zda ke konečnému pádu dojde či nikoliv), který pro uskupení Dærrwin pomohl rozpracovat nihilistický básník Petr Pádivý. A nenechání ničeho náhodě se promítlo i do tvořícího procesu alba, poněvadž to prošlo dohromady třemi studii. Konečný mix a mastering proběhl v berlínském Ætherweight studiu pod dozorem kytaristy a vokalisty Felixe Tödtloffa (původně z post-blackmetalových Sun Worship).
Vyplatilo se. Deska je opatřená zvukem, který pohodlně dává prostor dostatečnému množství prožitků, jež jsou pro post-black metal zkrátka nutností. Poselství desky nejvýrazněji promlouvá skrze kytarovou hru, zkreslenou i akustickou. Bubenická a strunná představení jsou totiž vytažena do popředí (díky tomu bicí zdobí průzračně čitelná práce na činelech), kdežto emočně vypjaté, v neutěšitelném zoufalství se brodící vokály slyšíme zahuhlaně zpovzdálí. Jedna drásavě mrazivá strunná plocha střídá druhou, aby si na malou chvíli daly pohov a předaly štafetu akustickému promlouvání, načež se ty zkresleným zvukem ošetřené kytary přiženou znovu. Toto kytarové delirium prokládají ambientní okénka, skrze ně se na „Uv`Derekh“ připomene spolehlivě uklidňující zpěv ptáčků nebo se jím naopak dostaneme do centra civilizačního ruchu. A jak už u post-blacku bývá zvykem, na slovíčko se dostaví i filmový monolog, jenž za pomoci jemného kytarového doprovodu staví žádanou silnou atmosféru.
Jako by se Dærrwin s až učebnicovou přesností drželi jakéhosi post-blackového schématu, a my se můžeme dohadovat o tom, zda to jejich debutu prospívá, anebo zda by mu snad neslušelo i nějaké lehké experimentování či výpůjčka z dalších žánrových dvorů. „Uv`Derekh“ zkrátka přímočaře vyznává post-black metal bez odboček. Nezapomínejme však na to, že posluchači tohoto žánru jsou na určité experimentování, žánrové přesahy či nejrůznější vsuvky zvyklí, a tak se jim může stát, že se při opětovném protáčení desky budou „bavit“ už o něco méně než při poslechu prvotním. Ještě nemohu opomenout věcnější výtku, a sice že finální intenzita hlasitosti hlukové stěny v posledních vteřinách desky se už nachází za hranicí příjemnosti.
Na pomyslných vahách s hudební vytříbeností na misce jedné a s nekroceným emočním výlevem na misce druhé je první miska těžší. Tou vytříbeností je myšlena technicky dobře zvládnutá deska, protože se ale v podstatě řezanice a vyklidnění pořád střídají cyklicky dokola, pohrávání si s emocemi o rozměru astrálního cestování se na „Uv`Derekh“ nekoná. Nicméně na tuzemské poměry Dærrwin předvádějí velice slušný výkon, jenž je postaven na cirkulárkových kytarových stěnách doprovázených nepřestřelenou měrou emocí.
|
