It`s awakening, those of forgotten inside
It`s awakening, I finally cross the line
Úryvkem ze skladby „Awakening“ by se dal charakterizovat proces, kterým si slovenští Ravenhil prošli, než se letos dopracovali k debutovému EP „Ground Zero“. Po pětiletém fungování v roce 2014 jejich aktivita poněkud ochabla, aby se kapela začala v loňském roce po obligátním průvanu v sestavě znovu probouzet. Především díky typické flétně, vysokému ženskému zpěvu, mužskému growlování a zpěvným melodiím (ale dojde třeba i na piáno) se v jejich tvorbě dají najít vlákna folku, symfonií, gotiky i power metalu, která se spojují do jednoho funkčně chytlavého celku.
Sílu „Ground Zero“ lze nejlépe přiblížit tvrzením, že kteroukoliv z pětice představených skladeb, je možné využít jako důstojného reprezentanta aktuální tvorby kapely, neboť prakticky v každém kousku najdete nejen zmíněná poznávací znamení, ale i dostatek detailů a změn, které vaši pozornost přitáhnou při opakovaných posleších, kupu energie, která každou ze skladeb nadopuje dostatkem adrenalinu i obratnost v melodických výkrutech, díky kterým každá z písní velmi snadno zapadne do uší. K důležitým momentům patří i fakt, že Ravenhill nevsadili na současný trend rychlého úderu mezi oči a postupného vychládání alba, ale s postupujícím časem se stávají čím dál tím zajímavější, aby nakonec v závěrečné „Tree Of Ravens“ nabídli nejsilnější položku celého menu. Velkou zásluhu na tom má nejčistší poloha hlasu Mariána Kronauera, který částečně ubere z předchozí agresivity a tím jeho kooperace s Romanou Kolkusovou (je skvělé sledovat, jak se tahle zpěvačka obratně pohybuje u hranice, ve které se koketování s až operním výškařením může stávat docela protivným bez toho, aby do toho bodu dospěla) do sebe zapadá naprosto přirozeně bez jakékoliv špetičky kráska-zvíře-klišovitosti, které se v předchozích případech (aniž by nějak zásadně rušila) vyhnout nedá. Na téhle skladbě lze plně demonstrovat nejen umění kapely vygradovat skladbu tak, aby neztratila nic na své přitažlivosti až do samotného finále, ale i již zmíněnou dráždivou hru detailů (především to flétnové porefrénové hluboké zajíknutí).
K povedené pětici skladeb připočtěte průrazný a čitelný zvuk i svérázný cover alba a výsledek je jasný. Ravenhill se jejich první zápis do studiových análů vydařil.
|
