Italští Eternal Silence nasadili pravidelné tempo, se svým třetím albem „Mastermind Tyranny“, které vydali na podzim loňského roku, dodrželi dvouletý interval od vydání hodně povedené desky „Chasing Chimera“ (která Eternal Silence zavála do náruče vydavatelství Sliptrick Records), a kromě tempa dokázali udržet i nastavenou laťku. Důvody lze hledat v nezměněné sestavě kapely, v kompoziční dovednostech, velmi střízlivě pojaté bohatosti kláves, které sice tvoří jeden ze základních výrazových prostředků kapely, ale přitom nesklouznou ke zbytečné přeplácanosti, v ideálně harmonickém propojení hlasů Mariky Vanni) a Alberta Cassiny, či v pozvolna narůstajícím sebevědomí kapely.
Právě tento prvek se naplno projeví v úvodní „Lucifer´s Liar“, v jejímž refrénu se Eternal Silence velmi přiblíží strhující melodičnosti krajanů z Rhapsody, aniž by u toho ztratili svou vlastní identitu. Už v téhle skladbě je patrné, že nikterak agresivní hlasy obou pěvců (z nichž ten mužský patří do kategorie sametově měkkých a dovedu si představit, že by za jiné konstelace mohl být považován dokonce za nevýrazný) budou víc než z nějaké extrémní vypjatosti těžit především ze vzájemné chemie, kterou vydatně rozdmýchává výrazný klávesový motiv, dynamicky živá rytmika i poměrně decentní kytary. Hned následující „Fighter“ (stejně jako podobně laděná „Mashed“) s hodně dominatní Marikou, která, i když občas zabrousí do slušných výšek, se stále drží příjemně civilního a přirozeného zpěvu (žádné křehulkování, ani přehnaně umělá agresivita), nabídne docela dramaticky vystavěné sloky, symfoničnost v refrénu a chytlavé prolínání hlasů. Křehkost (a díky klávesám až popový nádech) a romantika se špetkou naléhavosti a bez přehnané sladkosti vyzařuje z dramatičtějšího „Adagia“ i ze zasněné balady „Icy Spell“ s pomaličku houstnoucí atmosférou, rozverně působí dechy (i díky kterým těm jde o jednu z nejsilnějších položek alba) v náladově proměnlivé „Mystic Vision“, ve které Marika trochu té své suverenity a dominance přepustí Albertovi, elektronika a fanfárovitost prosákne do poměrně hrubé a šlapavé „Foreign Land“. Jak vidno, „Mastermind Tyranny“ je hodně pestrou záležitostí, ve které Eternal Silence dovedně kombinují eleganci, melodičnost i energii.
A tak jak Eternal Silence přímo navazují na své předchozí album, můžu s klidem navázat na závěr minulé recenze - nasládlý, svižný, zpěvně optimistický metal plný melodických výkrutů, děje, dramatu i romantiky, jednoduše řečeno, Eternal Silence opět udělali krůček vpřed dopředu a „Mastermind Tyranny“ se poslouchá ještě o chloupek lépe, než album předchozí.
|
