NEGATIVE SELF - Control The Fear
Umělé vytváření strachu bylo vždy pevnou strategií mocenských aparátů. Pokud člověk nepoužívá vlastní hlavu, může jej systémový soustruh snadno sevřít a zpracovat k obrazu svému. O nutnosti kontroly strachu dnes mluví kde kdo (což je jenom dobře), mezi jinými také Švédové Negative Self, kteří formulku „Control The Fear“ použili rovnou jako titul pro svojí druhou studiovku. Po jejím spuštění bude možná někomu povědomý zpěv Andrease Sandberga, a není se co divit, tento maník totiž zanechal stopu u výtečné party Dr. Living Dead!, se kterými – pod přezdívkou Dr. Ape – nahrál první dvě fošny. Andreasův projev je zároveň tím, co vyvyšuje smečku Negative Self nad běžnou úroveň, jelikož jeho hlas nepostrádá osobité kouzlo, které přitahuje k poslechu třeba i v případě, že samotná hudba malinko zaostává. Takových momentů není v tvorbě Švédů naštěstí mnoho, nicméně občas se přece jenom projeví mírná bezvýraznost, jež částečně souvisí s kompoziční podstatou. Pánové totiž hrají hlavně na pohodu a klídek, který občas vyhrotí údernější crossoverovou hrou, případně thrashingem ala osmdesátkový Megadeth. Tato strategie většinou funguje, někdy je nicméně oné ležérnosti trochu moc (např. song „A New Beginning“), k čemuž z celkového pohledu přispívá i malinko přepálená třičtvrtěhodinová stopáž. Když se však autoři trefí a koktejl nápadité instrumentace se Sandbergovými vokály namixují v dostatečně přitažlivém poměru, najednou je velmi těžké se od jejich hudby odtrhnout. Platí to kupříkladu pro úvodní až rock´n´rollově rozparáděné šlehy „Underneath The Wave“ a „In My Head“, případně o thrashově nejintenzivnějších kusech „No Common Ground“, „Control The Fear“ a zejména „Curse Of Life“, kde se relaxační vstup přetaví v masakrální kytarovou řež. Kontrasty ležérních skate-punkových zpěvů a ostrých riffů (o inspiraci Suicidal Tendencies netřeba dvakrát pochybovat) jsou zkrátka nejlákavější hodnotou tohoto stylově specifického – a proto vítaného – studiového počinu.
6,5/10
YouTube ukázka - Underneath the Wave
PERPETUAL WARFARE - Earthliens
Kolumbijská sebranka Perpetual Warfare vznikla v roce 2006, tedy ještě před startem druhého thrashmetalového boomu, se studiovými alby se však její hudebníci nepřetrhli, vždyť novinka „Earthliens“ je teprve třetím plnohodnotným zářezem. Obsah alba by měl potěšit příznivce staré žánrové školy, stejně jako fanoušky hardcoru, ke kterémuž se Kolumbijci uchylují především ve skladbách odzpívaných v rodném jazyce. Pánové totiž od druhé fošny „The Age Of War“ projevují sympatickou strategii v kombinaci španělských a anglických zpěvů, pravdou ovšem je, že pokud se aktuální placky týká, jsou téměř zpravidla lepší ve stylově přímočarých položkách s anglickými texty, jako je úvodní titulka s punkovým feelingem a hlavně opus „A.C.A.B. (Total Hate)“, ve kterém se dočkáme prvotřídní thrashmetalové jízdy s komplexně vtahující technickou stavbou. Ke kladnému pocitu přispívá dobrý sound i obstojný projev zpěváka Camila Munoze, jenž v některých momentech – společně s instrumentací či nejednou zakomponovanými vícehlasy - evokuje španělskou smečku Crisix. K doporučeníhodným skladbám dále patří „Hum-Antz“ se zabijáckým úvodem bicmena Estebana Diaze, zbytek písní znamená slušný žánrový standard, z něhož se blíže k (pod)průměru přiblíží snad jen „Sueno de un maniquí“. Některé songy pak zachraňují vydatné riffové pasáže s crossoverovým přesahem („Alienación“, „Los Hilos de la Evolución“). Album „Earthliens“ možná nepatří do první ligy, své fanoušky si ale zajisté zaslouží.
6,5/10
YouTube ukázka - Las Venas Abiertas...
TRAITOR - Knee-Deep in the Dead
Novinka německých borců Traitor plynule navazuje na studiového předchůdce, když přináší vysoce návykovou infuzi tradičního thrashe s jedním z nejlepších žánrových zpěváků současnosti. Vokální projev Andrase Mozera je šťavnatě agresivní a velmi připomíná Mile Petrozzu ze zlatého období Kreatoru, a proto lze Traitor okamžitě doporučit fanouškům alb jako „Coma Of Souls“ či „Extreme Aggression“, zklamání je totiž vyloučeno. Zavdat si s těmito Němci by ale měl každý kovaný thrasher, protože tady se konají pravé old-schoolové hody, s bohatou nadílkou atraktivních riffů, hladově neurvalé rytmiky, pařeníhodných pasáží a hlavně Mozerova zpěvu, jehož přednes se – zejména ve spojitosti s chytlavými frázemi – automaticky a blahodárně vpaluje do slechů, mysli a krve. Nejednou mu ku pomoci přijde některý z kolegů, aby na bázi vícehlasů proběhlo pro-koncertně laděné vyštěkávání, nejčastěji refrénových partů. Album – podobně jako předchozí dva příspěvky kapely – v souladu s tím příjemně utíká, na jeho konci pak čeká nadmíru sympatická tečka v podobě coveru známého songu „Blitzkrieg Bob“ od Ramones (zejména sypačka rozbouřená v závěru skladby nepostrádá výrazný thrash-appeal). Němci Traitor zkrátka patří do nejpřednějších žánrových linií, víc k této záležitosti není nutné dodávat.
8/10
YouTube ukázka - Knee-Deep In The Dead
|
