V devadesátých letech byli na poli švédské odnože melodičtějšího death metalu At The Gates bráni za jednu z nejzářivějších hvězd. Nutno podotknout, že právem, protože minimálně desky „With Fear I Kiss The Burning Darkness“ a „Slaughter Of The Soul“ jsou dodnes ceněné klasiky a druhá jmenovaná se dokonce zasloužila o to, že tento deathmetalový vulkán z Göteborgu vstoupil do širšího povědomí. Jenže brzký rozpad všechny ambice kapely a sny fanoušků o zářivé budoucnosti zhatil. Další projekty, kam se jednotliví hráči rozprchli, už nikdy nedosáhly kutovního statutu a ostatně ani kvality At The Gates, na které pomalu padala vrstva prachu. Prakticky dlouhých dvacet let…
Před čtyřmi lety ale došlo k nečekanému a na trhu se objevila deska „At War With Reality“, která jakoby samozřejmě navázala na „Slaughter Of The Soul“. At The Gates tu stáli pokropeni živou vodou. Zkušenější a stejně působiví jako kdysi. Znovu jejich svébytná melodika šlechtila neotesaný deathmetalový kus a hlas předáka Tomase Lindberga se zdál být léty propracovanější a stále osobitější. Tenkrát se At The Gates vrátili v sestavě, která se s metalovým světem v polovině devadesátých let loučila. To už dneska není pravda. Od loňska totiž v kapele nepůsobí kmenový kytarista Anders Björler, který už deathmetalový svět opustil a dnes se věnuje takřka výhradně jazz/progrockovému projektu, jenž nazval lapidárně Anders Björler Instrumental Project.. Jeho místo obsadil Jonas Stålhammar, kterého si Lindberg přivedl ze svého bočního projektu The Lurking Fear. Takže žádný krok do neznáma se nekoná.
Ten nelze čekat ani od samotné novinky „To Drink From The Night Itself“. Ba co více, je možné předpokládat prvotřídní práci kapely a dokonce je možné i mluvit o tom, že se jedná o jednu z nejlepších desek At The Gates vůbec. Že jsou Švédové po comebacku ve formě, bylo jasné už po minulé desce. Ta ukázala, že v kapele ještě dříme velký potenciál a i když se třeba se „Slaughter Of The Soul“ dost dobře měřit nemohla, obsahovala kus dobré práce. S „To Drink From The Night Itself“ je to trochu jiné. Novinka se totiž zmíněné klasice z roku 1995 může zpříma dívat do očí. Kapela se totiž dere opět na svůj vrchol, protože v zásobě pro letošní rok má množství skutečně silných nápadů, které předkládá s grácií sobě vlastní už od samého začátku, když po nezbytném epickém intru „Der Widerstand“, nastoupí těžká váha v podobě titulní písně. V tu chvíli, kdy hravé intro rozčísne nekompromisní tempo a tvrdé riffy, padají všechny úvahy p tom, zda přece jen odchod jednoho z tvůrčích mozků nebude mít pro kapelu fatální následky. Nemá. Ani v nejmenším.
At The Gates totiž v kadenci silných skladeb nepovolí a když v polovině desky dospějí do své nejlepší chvilky v podobě dvojice „The Chasm“ a „In Nameless Sleep“, kde brilantní melodičnost ve spojení s neúprosnou brutalitou (například akustické vyhrávky do ostrého tempa v „The Chasm“ jsou vyložená lahůdka), ukazuje, že At The Gates slaví na „To Drink From The Night Itself“ jasné vítězství. Nad konkurencí, ale i sami nad sebou, protože pokud je „At War With Reality“ ukázala jako velmi životaschopnou kapelu, novinka je vrací zpět na pozici švédských deathmetalových králů.
Že se At The Gates podaří přijít s materiálem, který obsahuje jak silné skladby, tak i velice působivou, až skličující atmosféru, to z této desky činí jedno z velkých překvapení první poloviny letošního roku. Když totiž dozní závěrečná, melodickými a rytmickými zvraty prošpikovaná „The Mirror Black“, cítíte se jako pro zběsilé intenzivní jízdě, kterou máte okamžitě chuť opakovat...
|
