Obsah nového alba Itala Francesca Sammartana by se dal z obecného hlediska popsat jako symfonický speed metal, přičemž způsob, jakým se tomuto autorovi povedlo smíchat klasiku s rychlými tempy, nepostrádá jistou dávku přitažlivosti. Ona klasika navíc míří do (minimálně kompozičně) nejpůvabnějšího z historických období, tedy baroka, a speed metal je zastoupen v množství velmi obstojném, to vše pak propojuje několik hostujících vokalistů.
Po krátkém symfonickém intru „Overture“ nastoupí titulní skladba. Už v ní si žánrový mlsal přijde na své, prozatím jde ale spíše o letmý náčrt věcí budoucích, jasněji začne být v navazující kompozici „A Way To Follow“. Krátký nájezd, strmá, avšak vzdušnou lehkostí ovoněná akcelerace, poutavé vokální linky prezentované Raffaelem Albanesem a skladatelsky vtahující nanášení „filmových“ orchestrací s pointou v na albu dominantním smyčcovém doprovodu. K tomu neoklasické trylky dokazující Francescovu řemeslnou zručnost (tento Ital si krom zpěvu zastává - programuje - vše sám) a hlavně přímý melodický tah. Po duchovně povznášejícím barokním intermezzu „A Break From The Time“ se začne odehrávat kompozice „The Song Of Light“, tentokrát s ženským hrdlem hostující Simony Guaiany. Ta sice neoplývá zvlášť kvalitním přednesem, pointou této skladby je však instrumentace, konkrétně závěr třetí minuty, ve které nastoupí libý speedmetalový úprk. Opět přitom nejde o nic složitého, síla melodických motivů tkví v minimalistických, avšak funkčních harmoniích.
Do písně „Not For Glory“ nás vítá uhrančivé klavírní preludium, jež křehce naznačuje hlavní téma, speed metal na sebe ovšem nenechá dlouho čekat, v post-refrénové části pak vytryskne osvěžující melodický gejzír podepřený líbivým hlasem Alessandra Florese i soundtrackovou vzdušností. Půvabná orchestrální mezihra „The Cycle Of The Life“ nás přemostí k závěrečné třetině nahrávky. Song „Lighting“ rozvibrují dost možná nejchytlavější vokální linky (v zastoupení Marca Scorlettiho, jenž vzdáleně připomíná Fabia Lioneho). „Valkyrie´s Land“ nabídne nástin zajímavé vnitřní gradace, instrumentálka „Tears And Memories“ pak přijde s povedenými motivy, které evokují emotivní melancholií protkané filmové melodie Petra Hapky, případně skvostné italské těleso jménem Rondo Veneziano.
Ovšem najdou se i větší zádrhely. Italskému autorovi je možné vytknout přemrštěnou délku ať už samotné nahrávky, tak jednotlivých kompozic, v jejichž rozvleklosti se občas začne ztrácet koncentrovanost výborných momentů. Hlavním problémem je ale neprůrazný sound, který dokazuje "po domácku" stvořenou produkci. Ovšem i přesto je možné album "Time It´s Time" ocejchovat jako dobrý a z kompozičního hlediska chvílemi pozoruhodný symfo-speedmetalový počin, jenž by měl fanoušky stylu v pohodě nasytit. Pro jistotu však zdůrazňuji, že se to týká opravdu těch nejzapálenějších spídomilů (a ještě lépe spídofilů, kterým navíc nevadí klasické baroko), ostatní pravděpodobně vůbec nepochopí, nad čím že se to autor těchto řádků většinu doby rozplýval.
|
