Když má novou desku vydávat Ihsahn, člověk se už ani neptá, zda bude dobrá, ale spíš, čím nás zase překvapí. Umělec, jehož kariéra čítá už spoustu let, staví na základech, které dávno vybudoval. Jen mění dispozice, tu obouchá starou omítku a natáhne novou, jinde postačí jen nová malba. Ihsahn je hudebním architektem, který nikdy nepřestane hledat nové řešení. Sedmá studiová deska dostala (opět jednoslovný) název „Ámr“. Obálka má tmavé pozadí a v jejím středu je křeslo. Nebo spíš trůn? Může to být odkaz na Emperor? Ihsahn by mohl být klidně pasován do role progmetalového císaře.
První tóny alba jsou znamením, na co se Ihsahn zaměřil. Syntezátory. V jeho tvorbě měly zastoupení už dříve, ale nyní jejich zvuk prostupuje celou desku. Úvodní „Lend Me The Eyes Of Millennia“ je ultimátní black metalovou řežbou a duch Emperor je zde více než patrný. Následná „Arcana Imperi“ atmosféru změní. Chaotický úvod evokuje jazzové postupy, poté se skladba uchýlí do stylu, jaký k Ihsahnovi patří nejvíce. Spojení prog rocku a blacku. Refrén by se hodil někam do sedmdesátých let. Velmi elektrizující skladba.
„Sámr“ přinese uklidnění. Velmi pohodová věc, kdy se člověk krásně uvolní. Prog rock si tu podává ruce s de facto popovým refrénem. To z písně činí největší hit desky. Připodobnil bych ji ke skladbě „Pulse“ z alba „Das Seelenbrechen“. V závěru se přidají velice vkusné a epicky znějící orchestrace. S „One Less Enemy“ se Ihsahn zase vrací k extrémnímu metalu, přičemž moc dobře ví, kdy pohladit a kdy pokousat. Jako stavitel utváří interiér desky, tak aby byla co nejzajímavější.
„Where You Are Lost And I Belong“ zní experimentálně, především díky zpočátku nervním bicím, které nemají jasný rytmus. Rovněž kytary brnkají na posluchačovu psychiku, oproti tomu Ihsahnův hlas zní přátelsky a klidně. Celkově sice ne úplně novátorská v rámci Ihsahnovy tvorby, ale rozhodně zajímavá prog rocková skladba.
Ihsahn chytře střídá divočejší a klidnější písně, aniž by nějak narušoval atmosféru desky. „In Rite Of Passage“ je skvělou ukázkou severské avantgardy. Black metal, elektronika, prog rock, pop. To vše tu je a ještě víc. Je zajímavé, jak v jeden moment je hudba extrémně zlá a v druhém najednou přívětivá.
V podobném duchu album pokračuje dál. „Marble Soul“ má úžasně chytlavý refrén, jinak je ale pravým opakem přímočaré skladby. Na malé ploše se hudba opět několikrát zcela změní a je jen na vás, zda váš vkus dovolí takhle geniálně šílenou hudbu strávit. „Twin Black Angels“ překvapí retro syntetickým zvukem a představuje jeden z těch klidnějších ostrovů na desce. Nechybí ani košaté kytarové sólo či refrén, u kterého by nepřekvapilo, kdyby byl k slyšení v rádiu.
No a proč nedat po takřka synth popové skladbě pořádný black metal? Závěr alba v podobě „Wake“ přesně tohle přináší. Symbolicky tak opisuje kruh a vrací se tam, kde „Ámr“ začalo. Zároveň je tím nejlepším představitelem Ihsahnovy hudby. Spojení extrému a progresivního rocku je zde dokonalé. Přesně tak Ihsahna známe.
Čím tedy Ihsahn překvapil? Popravdě, tentokrát k žádnému překvapení nedošlo. Ihsahn jen tentokrát usoudil, že využije svých bohatých zkušeností a nový interiér sestaví ze známých komponentů. Přesto není „Ámr“ tuctová deska, nýbrž nahrávka s vlastní identitou. Nejvíc slyšitelnou změnou je syntezátorový zvuk celé nahrávky a i lehké přitvrzení oproti minulé desce.
|
