Po „Deggial“ Christofer Johnsson začal pracovat na nových skladbách pro nadcházející album a měl již sedm připravených písní, když došel k rozhodnutí, že by měli Therion natočit album inspirované severskými prvky a ovlivněné lidovou hudbou. Takže těch sedm složených písní putovalo do šuplíku a Therion se zcela zaměřili na vytvoření "severského" alba. První dvě skladby, využité pro koncepční album (založené na devíti světech ze severské mytologie) „Secret Of The Runs“ byly původně míněny pro vedlejší projekt, který se nikdy neuskutečnil (bratři Niemannové se shodli na tom, že tyto písně jsou příliš dobré a místo toho by měly být použity pro Therion) Zbytek materiálu byl dokončen velmi rychle - za dva měsíce!
Před nahráním desky došel Johnsson k odvážnému rozhodnutí – rozpočet na nahrávání investoval do výstavby vlastního studia. Dostalo jméno „Modern Art“ a stavěl ho spolu s bubeníkem Samim Karppinenem, činili se však i ostatní členové. A tak se nahrávalov novém studiu, finální mix obstaralo Finnvox studios ve Finsku.
Pro album nevyužil Johnsson služby profesionálního dirigenta, ale všechny orchestrální party oddirigoval sám.
U „Secret Of The Runs“ se zdá, jako by byl Christofer Johnsson uspokojen tím, jak je kapela úspěšná a již potřetí zopakoval podobný styl, jaký mělo „Vovin“. Zatímco v první třetině dosavadní kariéry byli Therion takřka experimentální kapelou, nyní sázeli na jistotu. Ale hudební projev se přece jen malinko změnil. Hned v úvodní „Ginnungagap“ jsou kytary najednou po delší době metalově řezavé a skladba působí agresivnějším dojmem. Možná je to i tím, že se do skládání zapojil Kristian Niemann a napsal většinu této skladby. Nutno říci, že opět je nahrávka opatřena skvělým zvukem, který dává metalovým instrumentům pořádnou sílu, přitom znějí živě a dynamicky. Jinak je vše při starém. Sbory vládnou a orchestr je velmi nápaditě zakomponovaný. Prostě skvělá záležitost pro milovníky symfonického metalu.
Metalová nabušenost nevydrží dlouho, a tak „Secret Of The Runes“ působí ve finále jako její předchůdci. Je to opět to samé, i když nelze v žádném případě upřít propracovanost a promyšlenost všech prvků hudby Therion. Orchestr zní skvěle a kapela využije všech možných nástrojů. Akustická kytara, klasický klavír, trubky, housle a mnoho dalších instrumentů desku příjemně zpestřují. Skvěle se povedly skladby „Jotunheim“ či „Schwarzalbenheim“, kde hudba opět přiostří a po kompoziční stránce jsou obě skladby špičkové.
Zajímavá je i krátká dvouminutová „Muspelheim“, kde se mísí folklór, metal, jihoevropsky znějící akustická kytara a netradiční vokální efekty. Asi nejnápaditější kus celé desky. Cenu pro nejlepší refrén na albu vyhrává ten v písni „Vanaheim“, která je prakticky klasickým heavy metalem, jen se zpívaným sborem. V závěru se tempo zvrhne až do speed metalového rychlíku. Výše jmenované skladby jsou to nejlepší, co může „Secret Of The Runes“ nabídnout. Ne, že by ostatní písně byly špatné, ale projevuje se zde to, co na „Deggial“ - přesycenost sbory Johnssonův rukopis je více než znatelný, což ukazuje na jeho originalitu, ale na druhou stranu jsou některé skladby velmi čitelné a předvídatelné.
Trochu mimo stojí bonusová skladba „Summernight City“, což je cover známé písně od Abby. V minulosti jsem Therion za předělávky moc nechválil, ale tady jsem nadšený. Tím, že jde o skladbu ze zcela jiného žánru, dává tahle verze písni něco opravdu nového. A nutno říct, že „Summernight City“ zní v podání Therion skvěle. Však k ní natočili i videoklip.
„Secret Of The Runes“ stále hodně těžilo ze stylu zavedeného na „Vovin“ a v některých momentech ztrácelo dech, přesto se jeví lepší než „Deggial“. Kapela zde zní mnohem metalověji a moderněji. Některé skladby jsou vynikající a studnice nápadů Christoferu Johnssonovi rozhodně nevyschla. Je to pořád on, kdo po skladatelské stránce v rukách pevně drží opratě. A je jedno, jestli má kolem sebe nájemné hráče nebo stálou sestavu.
Deska kapelu stmelila. K tomu pomohla samotná stavba studia, ale i fakt, že všichni pomáhali, jak mohli. Například Kristian Niemann zařídil většinu klasických muzikantů, mezi kterými byla i jeho bývalá přítelkyně. "Secret Of The Runes" se dočkalo vřelého přijetí, avšak komerční úspěch již nebyl takový jako u předchůdců. Therion jeli úspěšné turné po Latinské Americe a v Evropě spolu s Evergrey, avšak vítěznou náladu ve skupině přerušil fakt, že se Sammi Karppinen rozhodl skončit, aby se naplno věnoval pozici zvukového inženýra v právě postaveném studiu „Modern Art“. Kapelu však opustil až poté, co našel za sebe náhradu. Tou se stal Richard Evenstad, který však byl považován spíše za hostujícího muzikanta.
Rok po „Secret Of The Runs“ oslavili Therion patnáct let existence a vydali první „živé“ album „Live In Midgaard“.
Pak nastal čas posunout Therion novým směrem.
|
