Po skončení turné k „Secret Of The Runes“ začali Therion pracovat na skladbách, které dříve odložila kvůli předešlé desce. Psaní jim šlo natolik od ruky, že nakonec měli připravených hned pětapadesát skladeb! Usoudili, že takové množství písní jim vystačí hned na tři desky, přičemž první dvě (tou první bylo album "Lemuria") vydají najednou. Protože měli Therion své studio Modern Art, většina nástrojů a vokálů se nahrávala právě tam. Nicméně se podařilo získat pro nahrávání i Pražský filharmonický orchestr a skutečné varhany byly nahrány v nejstarším kodaňském kostele. Jako třešinku na dortu využili služeb Larse Nissena (jeden z nejlepších dánských producentů – Beastie Boys, Tiamat, Brainstorm), který desku smíchal v „The Sun studio“. A na nahrávání se celkově podílelo 171 lidí!
Jestliže alba „Deggial“ a „Secret Of The Runes“ v sobě nesla pokračování stylu desky „Vovin“, pak „Lemuria“ se z této cesty trochu odpoutalo a vyšlo novým modernějším směrem. Už úvodní „Typhon“ překvapí. Metalovější zvuk a po dlouhých letech také využití growlingu. Christofer Johnsson opravdu „bručet“ nezapomněl. Na druhou stranu zde uslyšíme nádherný dívčí soprán, podpořený přitažlivou melodií a decentními mužskými sbory. Velmi chytlavá píseň, která vlévá Therion čerstvou krev do žil. „Uthark Runa“ spíš sází na hard rock v kombinaci se sbory. Nic nového pro kapelu, ale celková podoba skladby je úplně jinde, než v případě dřívějších počinů. Aranže jsou velmi nápadité a využití sborů velmi atraktivní. V závěru se skladba přelomí do speed metalové podoby a to včetně zpěvu v podání Matse Levéna.
Krásnými melodiemi a také fanfárami (naštěstí ne otravnými) zaujme dvoudílná „Three Ships Of Berik“, kde opět zahřmí Johnssonův growl, přičemž kontrast death metalové části skladby a ústředního fanfárovitého motivu je kouzelný. Titulní skladba atmosféru uklidní. Nabídne folkové pasáže s ženským sopránem, nicméně hlavním zpěvákem pro tuto skladbu je Piotr Wawrzeniuk, bývalý bubeník kapely, který však i nadále kapele pomáhal. Zpěvem vypomohl i na minulých deskách, například v cover verzi hitu Abba „Summernight City“ z desky „Secret Of The Runes“. „Quetzalcoatl“ představuje klasickou skladbu Therion, nabitou hard rockem a sbory. Ozvláštní ji však velmi vkusně zakomponovaná, na metalovém albu poměrně nezvyklá balalajka.
Tajemnou atmosféru a krásnou melodii v sobě ukrývá „The Dreams Of Swedenborg“, která kytarami odkazuje až někam k sedmdesátým letům. Velice mírná skladba, avšak strhne skvělým zpěvem (opět Wawrzeniuk) a originálností. „An Arow From The Sun“ je možná nejslabším článkem desky, i když zní velice příjemně. Jenže po několika pomalých skladbách, by byla vhodná nějaká rychlejší. Jinak však potvrzuje nápaditost celého alba. Opět zazní balalajka či prog rockové klávesy.
Rychlejší skladba konečně přichází - „Abraxas“ silně brnká na heavy metalové noty. Tu podpoří i vysoko položený hlas Matse Levéna. Působivě zní i kombinace sborů a masivních dvoukopákových slav bicích. Zde se opět potvrzuje, že sbory k Therion patří a Johnsson nepřestává přemýšlet, jak je zkomponovat tak, aby byly stále zajímavé a originální. Největší překvapení nahrávky je závěrečná „Feuer Overtϋre-Prometheus Entfesselt“. Po krásném symfonickém úvodu přichází drsné podladěné riffy a pochodové tempo i industriální atmosféra najednou evokuje Rammstein. Refrén je naopak velmi vzletný a možná nejpovedenější na albu. Celá skladba je nazpívaná německy, což je pro tvorbu kapely další zcela překvapivá věc.
„Lemuria“ je pestré symfo-metalové album, které opět ukazuje Therion jako kapelu, která se nebojí experimentů a zkouší nové věci. Návrat k tvrdšímu metalu, zároveň folkové prvky, v závěru dokonce trocha industrial metalu. Dosavadní základní stavební kameny hudby Therion se tu skupina snaží rozvíjet a inovovat. Jde především o sbory, které zní neotřele a nápaditě. Zpěváci se ve skladbách střídají, což je dalším prvkem, který dělá album ještě zábavnější. Tohle vše dělá z „Lemurie“ jednu z nejlepších nahrávek Therion.
|
