Melted Space tři roky starým počinem „The Great Lie“ velice překvapili a pořádně provětrali kožich všemožným metalovým operám, kterých je v dnešní době poměrně požehnaně, a jsou si povětšinou velice podobné. Pierre La Pape, mozek Melted Space, na to šel trochu jinak než konkurence a jeho dílo nejenže stavělo na mnoha zpěvácích, ale také na pestrosti žánrů. Tady si totiž přijde na své vyznavač melodického metalu, ale úplně stejně i milovník extrému. Pierre La Pape si navíc vybírá zpěváky, kteří v podobných projektech zatím nebyli ke slyšení nebo zde účinkovali jen sporadicky.
Nová deska „Darkening Light“ nejen nabídne trochu stejných věcí z minula, ale přináší také nové postupy. Melted Space stále podobným způsobem kombinují melodie a extrém, novinka je však malinko sevřenější než její předchůdce a disponuje temnější atmosférou. Rovněž se do ní o něco hůře dostává, protože není tak hitová. To neznamená, že by neobsahovala skvělé a zapamatovatelné melodie, jenom své poklady nevydá hned při prvním poslechu.
Po krátkém intru se rozehraje „Newborn“, která přinese krásné melodie a poměrně klidný úvody desky. Píseň příjemně pluje kolem vás a vytváří atmosféru, která postupně houstne a dává pocit, že posloucháte soundtrack k nějakému filmu. Symfonický power metal s mužskými i ženskými vokály, taková je první skladba a v podobném duchu pokračuje i „The Meaning Of This Place“. Jenže hned v úvodu sloky se ozve hlas chlapíka s pseudonymem Black Messiah, který působil v blackmetalových Seth a svůj krkavčí hlas propůjčil i Melted Space. Skladbu jinak táhne nádherný refrén v podání Clémentine Delauney a hned má člověk pocit, že slyší cosi velkolepého.
Na kontrastu mezi tvrdým a melodickým staví „From The Beginning To The End“, ve které nechybí blackové kytary, blast beaty a melo-deathová důraznost. S nimi se střetávají melodické pasáže a dohromady tak chvílemi nevíte, co si užít dříve. Poprvé je zde slyšet i Sakis Tolis z Rotting Christ (jeho party jsou navíc podpořené kytarami, které by se na deskách jeho domovské kapely rozhodně neztratily) a prostor odstane i Ailyn Garcia (ex-Sirenia).
Asi nejhitovějším kouskem celé kolekce je „The Dawn Of Man (I´m Alive)". Úžasně melodické kytary a parádní power metal. Skladbě vládne naprosto fantastický Jeff Scott Soto, refrén v jeho podání činí z písně naprostý klenot. A nikdy jsem nečekal, že v jedné skladbě uslyším právě Sota, ženský operní zpěv a Sakise Tolise! „Trust In Me“ nás zavede do stylu á la Dark Tranquillity a ne náhodou zde účinkuje jejich zpěvák Mikael Stanne. Ten se už podílel na minulé desce Melted Space, kde zpíval i skladbu s velmi podobným názvem „Trust And Betrayal“ a je znát, že Pierre La Pape má tyhle legendy melodického death metalu hodně naposlouchané. Jako třešinka na dortu pak působí vokální duel Stanneho a Jeffa Scotta Sota.
„Regrets“ album zpomalí a přinese příjemné melodie i zpěv, jehož harmonii narušuje svým hrubým příspěvkem Black Messiah, skladbu to ale nekazí, pouze jí dodává dramatický, téměř divadelní náboj. Později se připojí i Stanne a hudba dostane doom metalové zabarvení. Vskutku úžasné, jak se píseň postupně mění, aniž by tu cokoliv působilo nepatřičně. „Man And Future“ je asi nejtvrdší kousek na desce, i když opět kombinuje všemožné nálady. Střídá se tu operní zpěv (Catherine Trottmann), čistý mužský hlas a pak hřmící Sakis Tolis. Death metal, black, gotika, symfonie, to vše tu dostanete v jednom balení. Z temnoty pak zazní příjemný hlas Silje Wergeland (The Gathering, ex-Octavia Sperati)), která nebývá zrovna častým hostem na metalových operách, byť již vypomáhala například Katatonii či Arcturus. Závěrečná „Fallen World“ je takovou oslavou Melted Space. Jsou tu prakticky všichni zpěváci, kteří se na albu objevili a rovněž tak hudba nabídne všechny palety stylů a nálad, jenž k Melted Space patří.
„Darkening Light“ je po všech stránkách výtečné album. Melodické, tvrdé, vynalézavé, skvěle ozvučené, instrumentálně parádní. Místo hry na pompéznost sází na přirozenost. Hlasy a žánry se trvale prolínají - samo o sobě není střídání stylů dnes ničím výjimečným, ale pro velké množství interpretů je problematické složit něco, co bude dávat smysl. Pierre La Pape má však za ušima a každý okamžik na desce má svůj smysl, skladby i přes svou složitost jsou zapamatovatelné a Melted Space se navíc drží rozumné stopáže. Deska působí jako z pera fanouška kapel zúčastněných zpěváků, každá složka hudby Melted Space je tu v rovnováze a nelze opomenout ani skvělou dramaturgii desky, což je u metalové (potažmo jakékoliv) opery rozhodující věc Nedovedu si představit, že by to šlo udělat lépe.
|
