CHRONOSFEAR - Chronosfear
Stejnojmenný debut Italů Chronosfear přináší symfo-power metal s mírným progresivním a neoklasickým akcentem. Pokud se obsahu alba týká, je evidentní, že jeho autoři chtějí působit zajímavě, jelikož za sebou vrší jeden motiv za druhým, obecně je však možné napsat, že se jim více daří, když jedou po přímých a skladatelsky méně komplikovaných liniích. V úvodních skladbách takové momenty zastupují povedená sóla nebo vokální linky, které - společně se stavbou některých riffů – připomenou tvorbu Poláků Pathfinder (nejsilněji položka „The Last Dying Ember“). O zpěvy se stará relativně známý Filippo Tezza, jenž patří mezi zdatné zástupce vokálního řemesla a je to právě jeho hlas, který výrazným způsobem přispívá (tedy přizpívává) k veskrze pozitivnímu hodnocení této nahrávky. Tezza dokáže bez zadýchání vystoupat po výškových schodech, stejně tak mu nedělá problém pomalé tempo, při kterém se s pěveckými linkami doslova mazlí (viz líbivé balady „Innocent And Lost“ a „Homeland“). Z metalových příspěvků se velmi hezky poslouchá skladba „Revelations“ se zasekávanými rytmy, které chytře dynamizují celkový výraz, nějakým povedeným okamžikem ale zajiskří každá z nabízených písní. Samozřejmostí jsou téměř všudypřítomné orchestrace, s nimiž autoři nepracují špatně, o nějakou extra osobitou taktiku ale rovněž nejde (což je mimochodem čím dál více se rozvíjející nešvar na metalové scéně). Nejméně lichotivě je nakonec možné mluvit o zvukové produkci, která nedosahuje prvotřídních kvalit, což je vzhledem k opulentnímu symfo-powermetalovému žánru zvlášť škoda.
6,5/10
YouTube ukázka - The Last Dying Ember
HAMADRIA - Reina Azul
Ani orchestrální aranžmá slyšitelné na debutu peruánské kapely Hamadria není zrak vytírající, jelikož ale netvoří středobod skladatelského směřování, ničemu to vyloženě nepřekáží, symfonické prvky naopak můžeme brát jako příjemné napnutí variabilních vzorců alba. Ty jsou většinou velmi atraktivní, jejich nejvýjimečnější část pak zastupuje přístup k melodickým momentům. Autoři této kapely se totiž nebrání sentimentálnímu klenutí, které v sobě ukrývá smysl pro krásno i melancholii, romantiku i smutek, což ještě umocňuje zpěv ve španělském jazyce (přestože pěnice Kassandra má své jasně dané limity). Hodinová plocha nahrávky je podobnými momenty doslova protkána, přičemž se to vedle powermetalových melodií ještě více týká baladicky uvolněných partů, při kterých srdce jihne a duše kvete. Neurputné tempo nabídne – lehce překvapivě – již druhá položka „Sonata soledad“, která navazuje na úvodní titulku. Obě jsou nicméně velmi povedené, refrénové klenutí v první jmenované pak plně spadá do výše pospané kategorie se širokým emotivním rozpětím. Kompozice „Gritos“ startuje ještě úchvatnějšími harmonickými motivy, na něž se napojí lákavé power-speedmetalové rytmy. Neméně dobře si autoři vedou ve skladbě „Locura natural“, kde šťavnatost melodií atakuje hymnickou vzletnost, píseň „Crepúsulo“ zase okoření parádně vyklenuté sólo. Album „Reina Azul“ je specifickou záležitostí pro fanoušky se smyslem pro hudební patos podobný tvorbě Italů Derdian či Španělů Mandragora Negra. Pokud mezi takové jedince patříte, neváhejte s poslechem této desky ani vteřinu.
7,5/10
YouTube ukázka - A la sombra de mi alma
SYMPHONY OF TRAGEDY - Heroes Of The Wolrd
Švédský hudebník Tommy Johansson na čas odložil k ledu svůj – fanoušky velmi oblíbený – spolek Reinxeed, a to z důvodu angažování na pozici kytaristy u Sabaton. Tommy nicméně nedávno oznámil práce na novince domovské kapely, ještě předtím se však podílel na dvouskladbovém EP projektu Symphony Of Tragedy, který založil a většinu nástrojů nahrál Tomas Svedin, dalšími – zejména vokálními - parťáky se pak stali hudebníci z neméně zajímavé kapely Veonity. Výsledkem je power-speedmetalová paráda, jež musí zachutnat nejen příznivcům Reinxeed, ale fanouškům daného žánru vůbec. Titulní skladba vtáhne nápaditou instrumentací, chytlavým vícehlasným refrénem a melodicky náramně vypointovaným sólem, včetně dlouhé popěvkové pasáže. Druhý příspěvek „Vein Of Love“ je živelnou speedmetalovou jízdou s neodolatelným cembalovým škádlením, dalším super-sólem, a také hbitým vokálním zápřahem, ve kterém Tommy dokazuje, že nepozbyl nic ze své hrdelní přitažlivosti a síly. Výtku je možné směřovat k méně vychytanému ozvučení, nejde však o nic poslechu-vzdorného. Tohle EP je naopak povinností pro každého melodika a ještě lépe spídomila.
7,5/10
YouTube ukázka - Vein Of Love
|
