Nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že jedna z nejočekávanějších rockových novinek roku 2006 byla právě recenzovaná deska svébytných Holanďanů THE GATHERING. Nyní je venku nějaký ten pátek a mnoho fanoušků si mohlo udělat již dostatečný obrázek.
THE GATHERING je kapela, u které nikdy nevíte, co můžete čekat. Předcházející nahrávka „Souvenirs“ vyrazila nejednomu fanoušku dech a věřím, že již nadobro odradila i ty skalní, co stále tajně doufali, že kapela přece jenom opět nabrousí kytary a vydá se zpátky do doom metalových končin. Když si to tak vezmeme, tak při poslechu debutu „Always“ a novinky „Home“ je naprosto neuvěřitelné, kam až může jít vývoj kapely. Tohle téma už bylo všude možně rozebrané nastokrát, takže se v tom nebudu nijak zvlášť pitvat. Deskou „Souvenirs“ THE GATHERING nadobro nastoupili na novou cestu, která by se dala charakterizovat slovy „větší psycho, míň kytar“. Novinka „Home“ touhle cestou samozřejmě pokračuje a tentokrát nedošlo k tak razantní hudební proměně. Spíše se doladilo a vychytalo pár aspektů. Jinými slovy tu máme „Souvenirs 2“. Jestli to byla dobrá cesta ukáže až čas. Těžko říci, já osobně mám samozřejmě raději starší nahrávky, ale ani nová tvář THE GATHERING mi nevadí. Kapela se nechává stále slyšet, jak moc chce dávat najevo svoje emoce a že momentálně je to ten nejlepší způsob. Věřím, že to tak kapela cítí, ale já osobně slyším daleko víc emocí v legendární desce „Mandylion“. Když si vzpomenu např. na takové kusy jako „In Motion 2“ nebo „Eleanor“, tak se mi ještě teď ježí chlupy na zádech. Takový moment na novince prostě nenaleznete. „Home“ je jednoduše naprosto odpočinková hudba, která je svým způsobem složitá a určité vrstvě lidí nepřístupná, ale na druhou stranu může zaujmout opravdu kdekoho...
Když se podíváme na hudební obsah, tak se toho vážně moc nezměnilo. Skladby si plují na svojí bezstarostné vlně, která je někde na pomezí popu a rocku. Někdo může kapelu nařknout, že jí nejde o nic jiného než o komerční výsledek. S tím bych nesouhlasil. Ano, v rádiu se klidně hrát může, ale pochybuji, že si budou např. takovou „Shortest Day“ prozpěvovat teenageři ve školních lavicích. Nene, od toho jsou tu jiní a THE GATHERING jsou na hudební scéně dost dlouho, aby to věděli... Co se týče jednotlivých skladeb, tak bych řekl, že stejně jako na předešlé placce se to hlavní odehrává na začátku. První tři kousky jsou opravdu nejlepší. Jinak je materiál opět velmi vyrovnaný a slouží hlavně jako celek. Jenom ke konci bych řekl, že mírně ztrácí dech. Možná by to chtělo trošku kratší stopáž... Jediná věc, kterou moc nechápu, je osmička „Solace“, která mi poslech celkem ruší a působí na mě jako pěst na oko. Nemyslím, že to byl dobrý nápad. To je ale asi tak jediná kaňka... Když srovnám „Home“ se „Souvenirs“, tak u mě novinka mírně vyhrává. Je kytarovější, záživnější, pestřejší a nápadově bohatší.
THE GATHERING je kapela, která navždy zůstane svá. Díky tomu jí tolik lidí miluje a nedá na ní dopustit. Jestli by se mě někdo zeptal, která kapela představuje naprostou tvůrčí svobodu, tak bych jednoznačně určil právě partu ze země tulipánů. „Mandylion“ již asi nikdy nepřekonají, ale stále nám mají, co říci...
|
