A pak že vytvořit elixír mládí je úkol hodný mimořádně vyspělého alchymisty. Netuším, jestli si martinští Editor někdy čichli k výparům z chemické laboratoře, či jakou jinou cestou nasáli schopnost omlazovat, nicméně s albem „Svet je proti nám“ mě kopli o nějakých šestnáct – osmnáct let zpátky. Do doby, kdy jsem měl ramena přes celá záda, od všeho klíče a střed světa začínal někde v oblasti spodního lemu minisukní. Do doby, kdy mi ze stařičkého gramofonu do ucha praskaly vinylovky Made in Czechoslovakia s prvními oficiálními nahrávkami Zóny A, Slobodné Európy, Davové psychózy (ve zpěvnosti jejich prvního alba „Antropofóbia“ nacházím největší paralely s Editorem), HNF, Plexis, SPS…, a kdo ví, koho ještě. Punkoví a hardcoreoví fajnšmekři (doufám) omluví mé téměř dvoudekádní informační vakuum, kdy jsem tuto scénu systematicky (vyjma zmíněných kapel) opomíjel. Nebojte, rozhodně nehodlám vykopat nezávislou sekeru a vydat na punkovou stezku, já jen, že novému albu Editor prostě nelze odolat.
Editor jsou veselí a vzteklí. Editor jsou hraví a zdivočelí. Editor vás nenápadně nutí k zamyšlení a nebo k naprostému vypnutí mozku. Editor jsou vítězové i beznadějně poražení. Editor jsou zábavní, svižní, naléhaví, agresivní. O tom všem by asi měl punk a hardcore být. Použiju-li k poslechu pouze první signální soustavu, zaplaví mi organismus šťavnatá exploze drsných a jednoduchých melodií s nezaměnitelným vokálem. Dokonalý relax a odlehčení. Zapojím-li mozek, vyleze mi (až na pár bezvadně ulítlých fórků) z alba naprostá bezvýchodnost současné reality. Vida, jak může být totální nasranost veselá. Vida, jak může být veselost pěkně k nasrání.
Na Editoru mě nejvíc pobavila jejich hudební jednoduchost a přímočarost, valící se tempo v kombinaci s neurvale a přitažlivě nekultivovaným zpěvem. Jde o mé první setkání s Editorem a z propagačních materiálů a dostupných informací jsem pochopil, že tahle kapela se s každým albem posunuje ve svém výrazu do jiných sfér. Začalo to kdesi u thrashmetalu a přes punkové nálady se Editor posunuli k hardcore. A kapele tenhle stav svědčí. Vzpomínky z vývojové cesty se na „Svet je proti nám“ dají vystopovat a tak je výsledkem hodně veselý hardcore (podivné spojení, což?) osvěžený melodickým metalem.
Podstatnou část tvorby Editor tvoří texty plné vzteku a frustrace. Editor mají bezesporu pravdu a nedá se jinak, než s jejich názory souhlasit. Bez ohledu na to, jestli s Editorem skotačíte na Slovensku nebo tady u nás na (divokém) Západě. Snad díky mé věkové opotřebovanosti mi však boj Editor připadá poněkud sysifovský, proto při poslechu téhle placky si beru k srdci radu „najlepšie bude vôbec nemyslieť…“ ze songu „Nemý, slepý, hluchý“. V tomto rozpoložení mi za naprostou jedničku do uší padají skladby z úvodu alba, „Sloboda“, „Nie sme ako vy“, „Nenažranec“ a právě „Nemý, slepý, hluchý“. Z druhé poloviny alba mi tolik opěvovaná čerstvost a lehkost poněkud vyprchala (možná jen povadlo mé prvotní opojení, i když i při opakovaných rotacích mě stále víc nakopává první polovina), vážnější skladby mi přijdou nátlakovější a hrubější a nápadově slabší než zpěvný úvod a tak s povděkem kvituji vtípky, kterými Editor nešetří. Ať už je to fenomenální „Motorka“, úlety „Klokan“ a „Streptokoky“ i závěrečná antidepresivka „Velice smutná pesnička“. Pokud vám snad bude teskno „…och, joj, smrk, vzlyk, bééé...“ na duši, sáhněte po téhle léčbě. Akorát před tím svěřte klíče od motorky nejlepšímu kamarádovi, aby se to, nedejhardcore, nevymklo…
Zásadní ponaučení, které se mi z alba „Svet je proti nám“ zafixovalo nejvýrazněji, tak zní „…keď je niekto nenažraný, tak mu treba prijebať…“ Těžko říct, kam se Editor ve svém snažení posunou příště („...ja sa na to môžem vysrať, ozaj… a ja sa na to nevyserem, nevyserem sa na to a dáme si niečo svižnejšie…!“). Pokud podstatnou složkou jejich projevu bude stále takhle nevázaný švih a svěžest, mohlo by jít o hodně podařený výlet.
|
Oficiálně teprve po páté se nám o slovo přihlásili šílenci EDITOR ze Slovenska. Dnes již takřka legendární kapela, která do lidí hrne svůj veselý HC stříknutý punkem či jednoduše melodickým metalem. Po předchozí měkotě „Realita?“ se šláplo na plyn o něco více a to je jedině dobře. Nářez z dob „Shut Up“ nebo „Zero Option“ se sice nekoná, ale myslím, že momentálně se pětice cítí nejlíp. 
