Partička, jejíž název připomíná depresivně-sebevražednou náladu, naopak na svým plackách hýří energií. Suicidal Tendencies začali svou kariéru hraním hutného hardcore punku v roce 1983, kdy vydali stejnojmenné debutové album. Zakomponováním heavy a trash metalových prvků vytvořili krátce nato jako jedni z prvních nový styl nazývaný punk-metal, někým nazývaný později také skatepunk.
Odklonili se od typicky punkových černých ocvočkovaných bund a čír a místo nich nasadili baseballové čepice. Po několika dnes již klasických albech s výraznějším tvrdě-metalovým projevem se v roce 1995 prakticky rozpadli, aby se opět v roce 1997 dali dohromady, ovšem ve značně obměněné a omlazené sestavě. Kapela prošla za dobu své existence několika personálními změnami, základní pilíř Mike Muir ovšem zůstal dodnes. Není bez zajímavosti, že své klasické a nejplodnější období ST zažili s výborným basákem Robertem Trujillem, který později odešel hrát k Ozzymu. Nakonec se dostal až do Metallicy, kde působí dodnes. Hudbou ST byli jistě velmi ovlivněni spousty jiných hudebních formací, z českých například Wohnout. Jednu z písní ST dokonce vydali Wohnouti jako coververzi.
Recenzovaným dílkem Suicidal Tendencies je v pořadí páté album Lights...Camera...Revolution!, které bych označil za jedno z nejzajímavějších v tvorbě ST. U tohoto alba se střetává několik milníků, vzniklo roku 1990 a je to poslední album nahrané s původním bubeníkem Ralphem Herrerou a zároveň je to první album nahrané s basákem Robertem Trujillem, který kapelu dost oživil. Také se dá označit za naprosto typickou ukázku Suicidal Tendencies hudby, i když je zde poprvé vidět výrazný odklon od původního punkového stylu. Převažují prvky metalu a jistě to není žádná měkota. Zběsile úderné bubny jsou doprovázeny odsekávanými a rychlými riffy elektrické kytary, která je doprovázena sólovou kytarou. Rychlá a někdy složitá sólíčka v sobě ukrývají náznak melodie, Robertova baskytara je zpočátku alba utlumena spíše do pozadí, přijdou však okamžiky, kdy hlavním nosičem melodie je právě basa. V některých songs je slyšet i basové sólo, což některým písním dává docela šťávu. Celkově si album ponechává svižnost a energičnost, nenechá zarytého metaláka oddechnout. Zvláštní chraplák Mikea zpívá, nebo spíš rytmicky vyřvává, doprovázen občasnými sborovými výkřiky, protestní texty. Jsou protestní, jejich poselství není nijak hluboké – svět je strašně moc zkaženej, ale mě nikdo na dno nestáhne, udělejme revoluci. Na druhou stranu jsou poměrně propracované, o punkové jednoduchosti zde jistě nemůže být řeč.
Úvodním otevírákem alba je pecka You cant´t bring me down. Jedna z nejznámějších skladeb ST obsahuje krátké intro; po jeho utlumení se otevře malé metalové peklo, kde náhlostí a těžkostí zkreslených kytar a rychlostí bubnů člověk jakoby až nestíhá vnímat co se děje, ne však natolik, aby skladba ztratila čitelnost. Jak již bývá u metalu dobrým zvykem, song je opepřen sólíčkem a obsahuje i odpočinkovou fázi ve formě pomalejší melodie. Nakonec se ale vše stejně zvrhne zpět do onoho pekla, a v té rychlosti, v jaké song spustil, i skončí. Paráda, řeknete si, úvodní skladba nastavila vysokou laťku. Kvalitu udržují i další songy, například Lost again a Alone. Rytmickou, pomalejší, pohodovou skladbu představují songy Lovely a Send me your money.
Kvalitu zachovává většina písní, album působí kompaktně. Někdy však, jakoby tato kompaktnost nebyla způsobena promyšleností a vymakaností, ale slepením podobných songů za sebe. Ač je album kvalitní, ke konci je možná již moc stereotypní. Jak bylo naznačeno výše, texty jsou laděny rebelsky, diskutovat by se dalo o tom, nakolik skupina myslí to své rebelství vážně. Již jen název alba, v překladu "Světla, kamera, revoluce!" jakoby naznačuje, že jde pouze o hru "na něco". Jakoby měli ST své protesty a rebelství jen jako víkendové hobby. Každopádně Lights...Camera...Revolution! je syrově metalové album, které si zaslouží poslech a poměrně vysoké hodnocení.
|
