Podobně dřevorubecky znějící kapely jako FROM BEYOND mě vždycky dokáží potěšit. Mám rád pořádně syrový metal, kdy kytaristé hodí za hlavu nějaké krkolomné prstoklady a raději silácky hrábnou do těch nejtvrdších riffů. Ano, mám rád „starej dobrej“ doom metal. FROM BEYOND sice nejsou jeho nejčistší reprezentanti, ale jejich valivý metal je někde uprostřed cesty mířící z doomu k deathu.
Při poslechu mě neustále přepadával pocit, že poslouchám CATHEDRAL, což neberu vůbec jako minus. FROM BEYOND mají svůj vlastní ksicht, kultovní kolegy připomínají hlavně chorobně našláplým feelingem. Například riff ve skladbě „In The Corner“ by dokázal ničit lesy, jakmile se ale kapela trošku více rozjede, ztrácí to na údernosti a síle, na druhou stranu se o to více člověk těší, až zase bubeník dostane chuť promáčknout šlapku a protrhnout blánu na rytmičáku. Tady bych našel možná menší výtku – chtělo by to údernější bicí, chybu vidím spíše ve zvuku, než v umu pana bicmana. To je ale jen takové menší prdnutí do zvukové složky, celkově se mi totiž mírně zatuchlý sound líbí. Atmosférou skladeb mi „Sounds Of The Grave“ připomíná poslední počin pražské DYSMORPHIE, která sice daleko více tlačí na death metalovou pilu, ale valit se umí také slušně. Paradoxem je, že obal dělal Martin Kopejtko právě z kapely DYSMORPHIA. Holt, vrána k vráně sedá...
Skladby se snaží být poměrně rozmanité, což je sympatický fakt, ale kapele se ještě úplně nedaří vymanit se z monotónnosti, kterou považuji za největší slabinu desky. Ke konci začíná být trošku nudná. Je také škoda, že z nahrávky nic nevyčnívá. Všechno má víceméně nádech silnějšího průměru, v doom metalu nic nového, je však otázkou, co se dá ještě v tak tradičním pojetí vymyslet nového.
Líbí se mi, jak jsou z nahrávky cítit odkazy na všemožné kapely. Když opustíme již zmiňované CATHEDRAL, které mi FROM BEYOND po hudební stránce připomínají nejvíc, tak se zmínit musí samozřejmě také praotci tohoto stylu a celkově metalu – BLACK SABBATH. Hodně silné ovlivnění je slyšet například v instrumentální „Endless“, to je prostě Tony Iommi jak vyšitý. Je vzrušující, jak tahle neskutečná kapela dokáže mít na stále nové uskupení drtivý dopad. Vzpomenout musím také na klasiky žánru z českého podhoubí – DISSOLVING OF PRODIGY. Jejich nádech slyším v titulním kousku a je to opět krásná nostalgie...
FROM BEYOND nepředvedli nic nového. Převratný materiál se nekoná, dech mi to také nesebralo, ale poslouchá se to opravdu vkusně a vím jistě, že budu v přehrávači tento zatuchlý kotouček přehrávat často. Víc takových kapel!
|
