Tajemné vydavatelství Underground Records splatilo další dluh vůči pamětníkům tuzemské metalové scény. Na paškál si tentokrát vzalo spolek, který si říkal ŽELEZNÁ NEDĚLE a krom toho, že na svět přinesl například Zdeňka Kuba (ARAKAIN), Leo Holana (ŠKWOR) nebo uznávaného fotografa Jirku Rogla, si na něj dnes vzpomenou snad jen maníci, co ještě v 21. století doma drtí kultovní kompilačku „Death Metal Session“. ŽELEZNÁ NEDĚLE tehdy celý výběr otevírala a ačkoliv není „Zlej sen“ nejlepším songem souboru, tenkrát mě z celého kompletu zaujal nejvíc.
„Stíny živých“ obsahuje všechna demíčka, která kapela vyprodukovala celkem rychle za sebou. Debutem pro partu byla šestiskladbová kazetka „Fernet“ z roku 1990, která se nese v poměrně dusném rytmu, kdy se na jazyk derou i samotní BLACK SABBATH, jejichž stín bděl nad kapelou po celou dobu existence. Přiznám se, že mi „Fernet“ po letech příliš nevoní. I když obsahuje kultovní „Zlej sen“ s krásně jednoduchou šablonou, kdy se pod triolami drtí nejmohutnější metalový akord E, je nahrávka poměrně unylá a v rámci tehdejší konkurence dost průměrná, což dnes znamená velice silný podprůměr. První disk uzavírá živák „Živě z Barči“, což nebyl oficiálně šířený produkt. Není se ani čemu divit, protože je zvuk slabý i po remasteru. Kapela na mě také nepůsobí příliš přesvědčivě. Další demo přišlo o rok déle a dostalo název „Náměstí Beeru“. Kapela evidentně stavěla na alkoholové image (smích). U „Náměstí Beeru“ slyším jasně znatelné zlepšení. ŽELEZNÁ NEDĚLE se tehdy začala mírně trhat od stereotypu a přišla mi daleko odvázanější a volnější. Velký pokrok tehdy udělal hlavně zpěvák Martin Kudela. Nová tvář byla zdokonalena na posledním demu „Zkáza Titaniku“, které je již zcela evidentně na vlně pořádného rock´n´rollu. Nečekejte sice totální jízdu, jakou tehdy překvapila banda TALBOT s jepičím životem, ale velice příjemnou muziku, která je přímo stvořená na mejdany. Výborný hard rock!
Shrnout tak nějak toliko hudby není nic jednoduchého. Doporučit mohu snad jen lidem, kteří se nebojí sáhnout do archivů a poslechnout si, jak se u nás tehdy hrálo. Je to sice jiná liga než například ARAKAIN, ale vzpomínka určitě příjemná. Překvapí velice slušný zvuk a pěkně udělaný obal. Chybí mi snad jen pořádný lis. Neříkejte, že alespoň těch 500 kusů by se nerozebralo. Jenom se modlím, aby neproběhl po vzoru některých tehdejších kolegů reunion. Tím by pánové vyšli na hodně tenký led.
|
