METAL FOREVER & METAL MAN Web Zine - Jan Skala

>>FILMOVÝ BLOG<<

>>BULVÁRNÍ KOUTEK<<

>>INVAZE ALB<<

>>LITERÁRNÍ SOUTĚŽ<<

ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax

Autor Jan Skala

PARADISE LOST - Believe In Nothing

Místo cesty na vrchol uvrhla deska “Host” Paradise Lost do propasti. Čekalo se, že se díky ní tito Angličané stanou globálními hvězdami, ale nastal efekt úplně opačný. Další fanoušky si díky “Host” kapela nenašla a ti staří, kteří neustále přísahali na přelomová alba “Gothic”, “Icon” a “Draconian Times”, se k ní otočili prudce zády. Houpala se i pozice u vydavatele EMI, Paradise Lost se rozhodně nepodařilo splnit očekávání, protože prodejnost “Host” byla v porovnání s minulými alb tristní. Kapela poprvé v životě zakusila nepřízeň osudu..více

[26.11.2020]

[hodnocení: 6/10]

Bruce SPRINGSTEEN - Letter To You

Bruce Springsteen je už léta americký kulturní poklad. Je to on, kdo přesně naplňuje definici klasické rockové hudby zpoza oceánu a kdo nastavil mantinely pro to, jak má znít rockový písničkář. U něho nejde mluvit o štěstí, že kdysi v sedmdesátých letech udělal díru do světa, ale o tom, že skutečně umí. Bylo totiž jen hodně málo chvil, kdy zaváhal a přišel s alby, které by se nemohly poměřovat s jeho klasickými díly, ať už to jsou slavná alba „Born To Run“, „The River“ nebo „Born In The USA“. Je to možná až s podivem, ale i po padesáti letech na scéně ..více

[24.11.2020]

[hodnocení: 9/10]

Joe BONAMASSA - Royal Tea

Na scéně je několik výkonných umělců, kteří se účastní řady projektů, hostují na albech rozličných muzikantů a ještě stihnou téměř vzorně rozšiřovat vlastní diskografii. Jedním z nich je třiačtyřicetiletý americký kytarista Joe Bonamassa. Zázračné dítě staré bluesové školy, které už dávno dorostlo do velikosti svých vzorů. Ponechme stranou jeho boční aktivity, stejně tak jako hvězdný projekt Black Country Communion, před čtyřmi lety znovu probraný k životu, a soustřeďme se na jeho sólovou diskografii. ..více

[23.11.2020]

[hodnocení: 8/10]

DEATH DEALER - Conquered Lands

Death Dealer už od svých počátků, které se datují k roku 2012, jasně demonstrovali, jaký je rozdíl mezi americkým a evropským power metalem. Ten jejich striktně americký můžete sice brát jako trochu přežitý a mírně úsměvný, ovšem na rozdíl od nabubřelého evropského v něm nenajdete otravné symfonické a klávesové pasáže, tolik provařené ženské vokály a nakonec ani heroické chorály, stavěné zejména na efekt bez umělecké hodnoty. Americký power metal, tak jak jej Death Dealer prezentují,..více

[22.11.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

PARADISE LOST - Host

Fanouškovská základna Paradise Lost se začínala štěpit. Vyznavači starých pořádků už definitivně nemohli kapele přijít na jméno, když se seznámili s materiálem na albu „One Second“,ti méně konzervativní album sice přijali, ale řeči o „Icon“ a „Draconian Times“ neutichaly. Změnilo se i osazenstvo koncertů a donedávna ještě vlasatý a vousatý symbol gotického doom metalu Nick Holmes byl najednou mnohými fanynkami považován za nový sexy symbol. Byla to pro Paradise Lost divná doba. Před pár lety se ještě pachtili v anglických klubech ..více

[19.11.2020]

[hodnocení: 8/10]

L.A. GUNS - Renegades

Stejně jako je dlouhá a spletitá historie L.A. Guns, podobně složitá je i současnost kolem lidí, kteří vystupují pod tímto jménem. Pro laika totiž vůbec není jednoduché situaci okolo této legendy losangeleského hair metalu či street rocku pochopit. Jak už tomu v minulosti jednou bylo, existují i v těchto dnech dvě různé kapely téhož názvu. První impuls k současné situaci přišel v roce 2016, kdy kapelu zničehonic opustil zpěvák Phil Lewis, aby se znovu spojil s kytaristou a jediným původním členem L.A. Guns Traciim Gunsem, ..více

[18.11.2020]

[hodnocení: 8,5/10]

AC/DC - Power Up

Tak přece jen se svět dočkal nové desky AC/DC… V dnešní velice podivné době je to vlastně jeden z mála pilířů jistoty, protože jestli se něco v rockové hudbě tak naprosto okatě nemění, tak jsou to právě AC/DC. A to že tentokrát měli skutečně namále. Ne, že by se nějak zásadně změnil jejich výraz, tomu by mohl věřit snad jedině blázen, ale proto, že existence kapely visela na vlásku, když jednu dobu byl jejím jediným členem pouze kytarista Angus Young. Dnes se zdá, že je všechno v nejlepším pořádku, ..více

[16.11.2020]

[hodnocení: 8/10]

AC/DC - V nepropustné mlze se zase rozsvítila australská elektrárna

Že tu žádná kapela nebude navěky, s tím se musí počítat. Když se ale jedná o zdánlivě nezlomné australské terminátory AC/DC, jaksi se nechce věřit, že by ten jejich rock n`rollový cirkus a kolovrátek stále stejných akordů měl jednou skončit. Poslední roky to tak vypadalo. Konec AC/DC by ale znamenal konec jednoho obrovského fenoménu a rock n`rollového snu, jehož už nikdy nikdo nemůže dosáhnout v takové velikosti. Naštěstí se finální účtování odkládá, i když to s kapelou v uplynulých několika letech vypadalo všelijak. ..více

[16.11.2020]

Kdo nás křísí? Ejsí dýsí!!!

[bulvární koutek]

[16.11.2020]

Joey VERA (ARMORED SAINT, FATES WARNING, MERCYFUL FATE) - Zlom pro Armored Saint nastal už u Symbol Of Salvation

Až se bude na konci roku sestavovat žebříček nejlepších alb, která letos vyšla, bude v něm u řady lidí novinka Armored Saint „Punching The Sky“ hodně vysoko. Tato americká legenda, balancující na pomezí heavy metalu a losangeleského hard rocku, přišla po pěti letech s deskou, na které atakuje nejvyšší mety a kvalitativně navazuje na své největší dílo „Symbol Of Salvation“. Na rozhovor s basistou Joeyem Verou byl vyhrazen velmi omezený prostor, protože Joey je velice vytíženým člověkem,..více

[15.11.2020]

ARMORED SAINT - Punching The Sky

Na Armored Saint je spoleh. Nejen proto, že úzkostlivě dodržují pětileté rozestupy mezi jednotlivými deskami, ale hlavně proto, že když už přijdou s novým albem, víte, že se bude jednat o vysoce kvalitní dílo poctivého heavy metalu, střiženého hardrockovým šmrncem. Přestože by se díky kvalitě některých desek měla tahle kapela vyhřívat na výsluní zájmu fanoušků, pořád se stále jedná o utajený tip pro ty, které už omrzeli Iron Maiden nebo je už nebetyčně nasírají všemožné spády Metallicy. ..více

[15.11.2020]

[hodnocení: 10/10]

OLYMPIC - Kaťata

Také jste si mysleli, že album „Když ti svítí zelená“ bude už navždy tím nejtvrdším, co kdy Olympic vydal? Člověk míní a Petr Janda mění. I když se zmiňoval ve svých knihách (zejména pak v „Olympic 50“, vydané u příležitosti půl století trvání kapely), že „Když ti svítí zelená“ byl jen experiment z doby, kdy byl sám naprosto pohlcen tehdy moderním heavy metalem, s novinkou „Kaťata“ se do tohoto období vrací. Nová deska Olympicu je velice překvapivá. A to i přes fakt, že se tahle kapela celou svou existenci vyvíjela ..více

[14.11.2020]

[hodnocení: 10/10]

Petr JANDA (OLYMPIC) - Co smrdělo popinou nebo bylo pomalý, muselo pryč

Legendární Olympic brzy dosáhne šedesát let na scéně, ovšem na nějaký odpočinek nemyslí, ani když její frontman Petr Janda oslavil už osmasedmdesáté narozeniny. Místo toho vydává už dvaadvacátou studiovou desku „Kaťata“, album velice překvapivé. Zejména poté, co řada fanoušků i recenzentů poukazovala na to, že Olympic v minulých letech s alby „Trilobit“ a trilogií „Souhvězdí (šílenců, drsňáků, romantiků)“ už prožívá mírnou stagnaci a je pevně a neměnně ukotven ve svém stylu. ..více

[14.11.2020]

PARADISE LOST - One Second

„S každým předchozím albem jsme se vyvíjeli. S „Draconian Times“ jsme dosáhli určitého vrcholu, ale teď půjdeme zase jinou cestou,“ řekl na konci roku 1996 kytarista Greg Mackintosh. V té době už naprosto jasně věděl, o čem mluví, protože deska „One Second“ stála těsně před dokončením. Paradise Lost jako kdyby se tehdy zmítali v horečnatém stavu a snažili se co nejvíce monitorovat dění na scéně. Tam se opět (stejně jako celá devadesátá léta) děly věci...více

[12.11.2020]

[hodnocení: 8/10]

EVERY MOTHER`S NIGHTMARE - Resurrect The Faihful

Návrat Every Mother`s Nightmare má své opodstatnění. Přestože se tahle parta z Memphisu zdála být na přelomu osmdesátých a devadesátých let jen jednou kapelou z mnoha, následná léta ukázala, že se nakonec nejednalo jen o jednohitový zázrak, který kdysi na MTV umístil baladický hit “Love Can Make You Blind”. Every Mother`s Nightmare ale vždycky měli smůlu. Přes slušný bezejmenný debut a ještě lepší dvojku “Wake Up Screaming” zamířili rovnou do víru grungeové revoluce ..více

[11.11.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

PRIDE OF LIONS - Lion Heart

Dnes už se u amerických AOR legend Survivor skoro nic neděje. Je to stav, který trvá celá léta, přestože se tahle kapela navenek tváří jako stále plně funkční. I když v roce 2006 vydala comebackové album „Reach“, jeho dopad byl v porovnání s předevšími díly takřka mizivý. Dalo by se říct, že od doby, co kapelu opustil v kytarista, klávesista a především spolutvůrce hitů z největších - „Eye Of The Tiger“ a „Burning Heart“ - Jim Peterik, už Survivor nemají ani zdaleka takovou sílu jako kdysi. ..více

[09.11.2020]

[hodnocení: 8/10]

HYPNOS - The Blackcrow

Nikdy už nikdo nemůže zpochybnit, co všechno udělal baskytarista a zpěvák Bruno (a samozřejmě jeho kapely Krabathor a Hypnos) pro světovou deathmetalovou scénu. Krabathor se v devadesátých letech stali uznávaným pojmem a když od nich Bruno na konci téže desetiletky odešel, i přes angažmá legendárního Paula Speckmanna z Master už to s nimi nikdy tak slavné nebylo. V lecčems jejich dvě desky z nového milénia předčily výtvory Brunových Hypnos, ..více

[08.11.2020]

[hodnocení: 8/10]

Bronislav Bruno KOVAŘÍK (HYPNOS, KRABATHOR) - Když dobrá vůle skončí, je třeba použít ostřejší střelivo

Když bychom hledali stálice tuzemské extrémně metalové scény, nutně narazíme na kapelu Hypnos. Ta funguje dvacet let od chvíle, kdy vypustila do světa debut “In Blood We Trust”. Letos do jejich diskografie přibyla deska šestá. I díky ní, její variabilitě a vlivům z jiných sfér metalu než z čistě deathmetalových, se o Hypnos nedá mluvit jako o pohrobcích Krabathoru, tedy kapely, ze které vzešel hlavní mozek Hypnos, zpěvák a kytarista Bronislav “Bruno” Kovařík. Hypnos otevřeli jinou kapitolu Brunova života..více

[08.11.2020]

PARADISE LOST - Draconian Times

8. května 1995 vybuchla na metalové scéně bomba. Ten den se do éteru dostala skladba „The Last Time“ z připravované (a v té době vlastně už natočené) desky „Draconian Times“. Staří fanoušci prvních alb nevěřícně kroutili hlavou, obdivovatelé „Icon“ prožívali skoro až extatické stavy a hudební kritici po celém světě vytahovali jeden superlativ za druhým. Bylo jasné, že Paradise Lost právě udělali další krok ve své dechberoucí evoluci. Z doom/deathmetalového začarovaného kruhu vystoupili už dávno, ..více

[05.11.2020]

[hodnocení: 10/10]

JOHANSSON & SPECKMANN - The Germs Of Circumstance

Je libo prastarý death metal toho nejklasičtějšího zámořského střihu? Jeho fanoušci už jistě zbystřili, protože název Johansson & Speckmann hovoří za vše. Hlavně jméno Paula Speckmanna vyvolává až historické asociace, vždyť tenhle zpěvák a basista v osmdesátých letech v chicagském undergroundu zakládal jednu z prvních deathmetalových kapel světa, kultovní Master. S těmi se během let přesunul do České republiky, kde nastoupil do další kultovní kapely,..více

[04.11.2020]

[hodnocení: 7/10]

DEVILDRIVER - Dealing With Demons I.

Pro zpěváka Deze Fafaru jsou dnes kapelou číslo jedna už definitivně Devildriver. Někdejší naděje nu-metalu Coal Chamber, hrající například I s Ozzym Osbournem, je už přikryta vrstvou prachu a její odkaz není ani náhodou tak velký, jaký byl jejich úspěch na přelomu tisíciletí. Naopak hvězda Devildriver stále stoupá. Sice krůček po krůčku, rok po roce, ale je znát, že Fafara přesně ví, co dělá. Zbavil se už nu-metalové a de facto i groovemetalové škatulky a stále více Devildriver sune blíže ke klasičtějšímu pojetí metalu. ..více

[03.11.2020]

[hodnocení: 8/10]

VICE SQUAD - Battle Of Britain

Ve starých punkových kruzích jsou Vice Squad a zejména jejich zpěvačka Beki Bondage totální legendou. Nezažili v aktivní činnosti dvě památná léta 1976 a 1977, kdy punk doslova ochromil Velkou Británii a rýpavý popěvek „God Save The Queen“, prezentovaný samotnými Sex Pistols na královniny narozeniny způsobil skoro občanskou válku, ale k tomuto (pro leckoho odpornému) hnutí se připojili velice brzy. Dnes už je to jedenačtyřicet let, co se tahle kapela vylíhla ve vlhkých sklepích anglického Bristolu..více

[01.11.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Beki BONDAGE (VICE SQUAD) - Politické věci jsou autentické, když bojuješ o přežití

Britská zpěvačka Beki Bondage je už dávno ikonou poctivého punk rocku. Od samého začátku osmdesátých let vede (s dlouhou přestávkou) Vice Squad, s níž právě vydává novou desku „Battle Of Britain“, která je opět velmi dobrou ukázkou klasického stylu kapely,. Od něho Beki ustoupit rozhodně nechce, stejně jako od svých názorů, které prezentuje v textech i našem rozhovoru. V něm se kromě aktuálního alba a plánů kapely rozpovídala i o minulosti, která pro ni leckdy nebyla jednoduchá. ..více

[01.11.2020]

MACHINE GUN KELLY - Tickets To My Downfall

„Ten film změnil celý můj pohled na hudbu,“ řekl nedávno Richard Colson Baker, a.k.a. Machine Gun Kelly, na konto loňského snímku „The Dirt“, zábavně-šokující biografie Mötley Crüe, kde si zahrál bubeníka Tommyho Lee. Sám Machine Gun Kelly je už dlouhá léta aktivním muzikantem, ale rockovou obcí spíše ignorovaným. Na svém osm let starém debutu „Lace Up“ představil čistě hip-hopové dílo, což mu sice vyneslo uznání u fanoušků tohoto stylu, ale pravověrné rockery nutilo spíš vrhnout do igeliťáku. ..více

[31.10.2020]

[hodnocení: 4/10]

PARADISE LOST - Icon

Doba letěla kupředu jako o překot a rocková scéna zase připomínala doutnající sud plný střelného prachu. Co bylo ještě před pár lety běžným standardem, se teď jevilo jako dinosauří záležitost, dobrá leda tak pro pupkaté tatíky, a všechno nové, co přinášel každý měsíc, týden či den, bylo přijímáno s obrovskou vervou. Byla to velká doba, kdy trendy osmdesátých let ležely v prachu nastupující generací dávno odmítnuté a poplivané, a přes všechny proudy se valil syrový kytarový sound ze Seattlu, ..více

[29.10.2020]

[hodnocení: 10/10]

SIX FEET UNDER - Nightmares Of The Decomposed

Dávno tomu, co byli Six Feet Under zářivou kometou na deathmetalovém nebi. Když se po albu „The Bleeding“ rozešly cesty zpěváka Chrise Barnese a Cannibal Corpse, bylo jasné, že vokalista (v té době pyšnící se nejbrutálnějším murmurem na scéně) neřekl ještě poslední slovo. Když postavil o rok později Six Feet Under a vydal s nimi debut „Haunted“, zcela s ním zastínil své bývalé chlebodárce, kteří se s novým vokalistou Georgem ..více

[28.10.2020]

[hodnocení: 3/10]

FISH - Weltschmerz

„Nesnášel jsem kapely jako Marillion, o kterých se tvrdilo, že je to metal, přitom to žádný metal nebyl,“ řekl kdysi dávno jeden metalový fanatik a definoval tím postoj kovaných metalistů k britské progrockové legendě, která byla pravidelně řazena na různé stylové kompilace po bok Iron Maiden, W.A.S.P., či Motörhead. Ani jejich dávný a stále ikonický frontman Derek William Dick, zkráceně vždy zvaný Fish, nebyl typickým prototypem heavymetalového zpěváka jako Bruce Dickinson nebo Rob Halford. ..více

[27.10.2020]

[hodnocení: 8,5/10]

DEFTONES - Ohms

Doby, kdy byli Deftones protežovanou a viditelnou akvizicí zámořské tvrděmetalové scény, jsou už pryč. Přestože kapela je stále uznávaná, tvoří dobrá alba a skalní fanoušci na ni nedají dopustit, velký rozruch se kolem ní v posledních letech nekoná. Proto také novinka „Ohms" vychází tak trochu v tichosti, bez velkého mediálního humbuku, který by se od kapely takového formátu dal čekat. Jenže Deftones jej nemají moc zapotřebí. Fanoušci si cestu k jejich nové desce vždycky najdou a hitparádové úspěchy, i když se dostavují, ..více

[26.10.2020]

[hodnocení: 8/10]

S.P.S. - Adios, kamarádi pankáči

Punková scéna Čechách a na Moravě stále žije! Jak jinak si vysvětlit, že pražská legenda a ikona zmíněného stylu v tuzemsku S.P.S. (Snížená pracovní schopnost) vydává po devíti letech novou desku. s výmluvným názvem “Adios, kamarádi pankáči”, který může znamenat cokoliv, včetně loučení se s fanoušky. Důležité je, že tahle kapela, která hned po revoluci formovala celou scénu, stojí znovu na startu. Tuzemská scéna její oldschoolový punk,..více

[24.10.2020]

[hodnocení: 8/10]

Jan Skleník SKLENÁŘ (S.P.S.) - Když dřív stál koncert za hovno, řekli to rovnou, teď si to přečteš na facebooku

Legendární pražská čtveřice S.P.S. je jedním ze symbolů tuzemského oldschoolového punku, který tu byl už za komunistů. Kapela je dodnes činá, putuje po českých, moravských i slovenských pódiích a aktuálně nabízí album „Adios, kamarádi pankáči“. S tou se však (jak by mohl název napovídat) loučit nechce. Podle basisty a zpěváka Jana „Skleníka“ Sklenáře se sice pravděpodobně bude jednat o poslední album, ale v příštích letech chce kapela vydávat další a další singly a až to situace dovolí, vrátit se ke koncertování..více

[24.10.2020]

KATAKLYSM - Unconquered

Občas to fanoušci s kanadskými deathmetalisty Kataklysm nemají lehké. Vždyť si vzpomeňme na konec devadesátých let, kdy po výstavních kusech smrtícího kovu „Sorcery“ a „Temple Of Knownledge“, přišli s albem „Victims Of This Fallen World“, kde koketovali s tehdy moderním hardcorem, ač šmrncnutým starou deathmetalovou hnilobou. Tehdy z toho byl slušný poprask a kapele šly akcie sakra dolů. Co na tom, že se znovu vrátila k původnímu death metalu, což korunovala výtečným albem „In The Arms Of Devastation“..více

[23.10.2020]

[hodnocení: 6/10]

PARADISE LOST - Shades Of God

Díky albu „Gothic“ začínalo jméno Paradise Lost vylézat z undergoundu a stoupat mezi metalovou smetánku. Britský i evropský hudební tisk je pasoval na jednu z nových nadějí pro devadesátá léta a jelikož kapela nebyla zatížena minulostí předchozí dekády, za své je přijali jak fanoušci Iron Maiden či Black Sabbath, tak mladí metalisté, kteří apriori odmítali vše, co bylo jen trochu spjato s osmdesátými lety. Přestože v tvorbě kapely nelze hledat žádné slyšitelné spojnice s grungeovým seattleským hnutím, ..více

[22.10.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

HITTMAN - Destroy All Humans

Hittman, to je pojem z metalového dávnověku. Kapela o které se myslelo, že už je dávno pohřbená pod vrstvou prachu. První signály, že by se tato americká parta mohla vrátit, spadají do roku 2017, kdy kapela odehrála několik příležitostných vystoupení. Jednalo se však pouze o nostalgické akce, které měly připomenout její staré desky, ale nesymbolizovaly znovunalezenou novou vnitřní jednotu. A víte, jak to s takovými comebacky chodí… Nedá se jim ani za mák věřit, ..více

[21.10.2020]

[hodnocení: 7/10]

BLUE ÖYSTER CULT - The Symbol Remains

Už jen fakt, že vyšlo nové album Blue Öyster Cult, je překvapení roku. Tahle americká legenda, která už má půl století činnosti dávno za sebou, mlčela na studiové bázi devatenáct let a vypadalo to, že „Curse Of The Hidden Mirror“ bude jejím posledním dílem. Byla by to škoda. Nejen kvůli tomu, že tahle deska ji nezastihla v nejlepší formě (na rozdíl o předešlé „Heaven Forbid“), ale proto, že tahle kapela má za sebou skutečně velkou minulost, která z ní udělala totálně kultovní kapelu..více

[20.10.2020]

[hodnocení: 10/10]

PAIN OF SALVATION - Panther

Říct, že Pain Of Salvation byli nejsilnější ve svých začátcích, by bylo nespravedlivé. Jistě, v případě prvních dvou desek „Entropia“ a „One Hour By The Concrete Lake“ přišli s tím, co jim v buducích letech udělalo jméno, ale rozhodně na těchto počinech nevyložili všechny své karty. Byli svérázní a neotřelí, když do původního progresivního metalu roubovali vlivy alternativního rocku devadesátých let, ale byl to teprve začátek. Vrcholu dosáhli se čtvrtým albem „Remedy Lane“, se kterým potvrdili rčení o důležitosti třetí desky. ..více

[19.10.2020]

[hodnocení: 8/10]

Robb WEIR (TYGERS OF PAN TANG) - Počkejte si na nové skladby. Jsme lepší a lepší!

V táboře dávných představitelů Nové vlny britského heavy metalu Tygers Of Pan Tang se děje v současnosti mnoho věcí. Ještě to není ani rok, co kapela přišla s novým albem „Ritual“ a už oznámila reedici osm let staré desky „Ambush“, stejně tak potvrdila překvapivý odchod kytaristy Michaela Crystala. Navíc v současné době pracuje na další nové desce. To byly také důvody, proč vyzpovídat kytaristu a jediného zakládajícího člena formace Robba Weira. Ten je typickým příkladem anglického gentlemana, ..více

[18.10.2020]

ZAKK SABBATH - Vertigo

Už jen ten název „Zakk Sabbath“ řekne vše. A vlastně pohled na obal desky „Vertigo“ rovněž. Představovat Zakka Wyldea by bylo asi nošením dříví do lesa, tenhle chlápek si vydobyl takové renomé, že jej zná pravděpodobně každý fanoušek rockové a metalové hudby. Když si jej jako zázračného dvacetiletého mladíka vybral sám Ozzy Osbourne, aby dolnil svou kapelu po Jakeovi E. Leem, musel to být pro Wyldea osud. Sám velký fanoušek Ozzyho sólové tvorby i starých Black Sabbath, ..více

[17.10.2020]

[hodnocení: 8,5/10]

WINO - Forever Gone

Říkalo se, že kdyby nebyli Black Sabbath, nehrál by americký zpěvák a kytarista Scott „Wino“ Weinrich muziku, jakou hraje. Tento umělec je nejvíce známý svým působením v kapele Saint Vitus (která toho původním Black Sabbath dlužila hodně) a také jako předák dávné kapely The Obsessed. Ta si také brala velkoui inspiraci z riffů Tonyho Iommiho a z dusné atmosféry, kterou Black Sabbath vytvářeli na začátku své kariéry. Ovšem bylo by krajně nespravedlivé dívat se na Winovu tvorbu ..více

[16.10.2020]

[hodnocení: 7/10]

PARADISE LOST - Gothic

Na začátku devadesátých let se na poli extrémního metalu lámaly ledy… Původní death metal, jak jej představovaly staré ikony žánru, se už skoro vyčerpal a rozdělil na několik větví. V Evropě byla zásadní ta švédská, která však postupně začala brousit jiných vod a roubovala na deathové kořeny jak heavymetalovou melodičnost, tak rock n`rollovou energii a punkovou dravost. Ovšem ve Velké Británii se děly v undergroundu velké věci. Odlišné od těch švédských a možná proto i více vzrušující...více

[15.10.2020]

[hodnocení: 8/10]

Derek SHERINIAN - The Phoenix

Alice Cooper, Dream Theater, Planet X, Yngwie Malmsteen, Billy Idol, Black Country Communion, Whitesnake, Sons Of Apollo, to je stručný výčet aktivit čtyřiapadesátiletého amerického klávesisty Dereka Sheriniana. Jména, která už léta patří na rockové scéně k těm nejzvučnějším, svědčí o Sherinianově postavení velice ostříleného hudebníka, a zaručují, že v případě každého jeho sólového alba se bude jednat vždy o naprosto precizně zmáknutou hudbu, kde není místo pro jakoukoliv chybu, jakýkoliv přehmat. ..více

[14.10.2020]

[hodnocení: 4,5/10]

RAVEN - Metal City

Raven jsou staří sympaťáci a skuteční dělníci heavy metalu. Spolu se Saxon (teď se nebudeme bavit o špičkách stylu Iron Maiden nebo Judas Priest) jsou pravděpodobně jedinou kapelou, která svou činnost od dob Nové vlny britského heavy metalu nikdy nepřerušila, a na rozdíl od party Biffa Byforda hraje v prakticky ustáleném složení kolem bratrů Johna a Marka Gallagherových. Postihla je sice nemilá výměna bubeníka, neboť dlouholetého člena Joea Hasselvandera postihl před časem infarkt a ..více

[12.10.2020]

[hodnocení: 7/10]

LEDFOOT & RONNI LE TEKRØ - A Death Divine

Představovat na těchto stránkách norského kytaristu Ronniho Le Tekra je pravděpodobné zbytečné. Už v osmdesátých letech si tento umělec udělal velké jméno, když ve svých domovských TNT udivoval skvělými riffy a novátorským přístupem, přičemž vytvořil řadu dodnes svěžích hitů jako „Everyone`s A Star“, „Tonight I`m Falling“, „10.000 Lovers (In One)“ nebo „Intuition“. Tehdy Le Tekrø přenášel svůj mladický entuziasmus do skladeb střihu stadionového hard rocku či pop metalu,..více

[11.10.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Ronni Le TEKRØ (TNT) - Pokud bude další album TNT, bude melodické a tradiční

Norský kytarista Ronni Le Tekrø je neodmyslitelně spjat s hardrockovou formací TNT, se kterou zažil největší úspěchy v osmdesátých letech. Od té doby ale velice rozšířil svou působnost na hudební scéně a spolupracuje s různými umělci z různých odvětví. Aktuálně mu vychází album „A Death Divine“, které vyprodukoval s americkým psychedelic bluesmanem Ledfootem. Ronni rovněž natáčí i svou sólovou desku, ovšem na budoucnost své kapely odpovídá spíše vyhýbavě. Ronni, který praktikuje přírodní čarodějské ..více

[11.10.2020]

Ace FREHLEY - Origins, Vol. 2

Ikonický kytarista Kiss jejich klasické namaskované éry Ace Frehley je v posledních letech nebývale činný. O vitalitě tohoto (dlouhá léta už odepisovaného) muzikanta si mohou nechat zdát dokonce i jeho někdejší spoluhráči a dlouhá léta jeho největší kritici Paul Stanley a Gene Simmons, Zatímco tito dva už jen stojí na místě a pohodlně žijí ze slavné minulosti, Ace v posledních letech jako kdyby chytl druhou (třetí, čtvrtou…) mízu a je aktivní skoro stejně jako v dobách, kdy jako Spaceman šlehal plameny ze své kytary..více

[10.10.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

BROTHER FIRETRIBE - Feel The Burn

Kolem finských rockerů Brother Firetribe bylo letos celkem rušno. Nejenže aktuálně vydávají nové album „Feel The Burn“, ale v únoru je opustil kytarista a zakládající člen Emppu Vuorinen, aby se mohl věnovat pouze svým domovským Nightwish. Pro Brother Firetribe to mohla být smrtící rána, Vuorinen pro ně byl velmi důležitým členem. Jejich hudba sice neměla s Nightwish nikdy nic společného, ale přece jen přítomnost kytaristy finské hvězdné party přitáhne více pozornosti než začínající no name projekt. ..více

[09.10.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

PARADISE LOST - Lost Paradise

Těžko si pro vznik takového tělesa, jako byly na konci osmdesátých let Paradise Lost, lze představit lepší prostředí než je severní Anglie, kde se těžké mlhy válí nízko nad blaty a slunce svádí svůj marný boj s ponurými mraky, aby alespoň na chvíli zalilo svými paprsky koruny opadaných stromů. Už jen název – Ztracený ráj – nutně působí teskným dojmem, který nevyvolává žádné příjemné asociace. Temnota, dusivá atmosféra, žalozpěv krákajícího havrana, sedícího na špičce stromu, a až do morku kostí pronikající chlad…..více

[08.10.2020]

[hodnocení: 5/10]

BON JOVI - 2020

Existují dnes ještě Bon Jovi jako kapela nebo je to jen sám Jon a s ním kupa námezdních muzikantů, na něž byli degradováni i letití kolegové David Bryan a Tico Torres? Navenek se všichni tváří spokojeně, Jon se ve společnosti čtyři svých (papírových) kolegů usmívá do objektivů fotoaparátů i kamer jako zamlada, ovšem není to jen falešný úsklebek? Lze ještě věřit tomu, že právě BON JOVI vydávají novou desku? Nebo ji vydává Jon pod hlavičkou své kapely, aby se lépe prodávala? Tento trik mu funguje už řadu let, ..více

[07.10.2020]

[hodnocení: 6/10]

Kytarový vulkán Eddieho Van Halena navždy utichl...

[bulvární koutek]

[07.10.2020]

SEETHER - Si Vis Pacem Parea Bellum

Seether jsou dnes největším vývozním artiklem Jihoafrické republiky, alespoň co se rockové hudby týče. Otázka je, jestli zaslouženě. Nejsou to žádní objevitelé či stylotvůrci (to už se dnes snad ani od nikoho nečeká), ale svůj žánr, který si zvolili před dvaceti lety, zvládají dobře. Nejde o žádnou rockovou rebelii, ale o dobře napsanou písničku, zabalenou do moderně zahuštěného hard rocku, který koketuje s alternativou a post-grungem. ..více

[06.10.2020]

[hodnocení: 5,5/10]

MESSIAH - Fracmont

Tak oni ten svůj návrat myslí švýcarští Messiah vážně. Dlouhých šestadvacet let trvalo, než se tahle parta konečně rozhodla vydat novou desku a rozhodně je na co navazovat. Messiah na světové scéně nikdy neznamenali tolik, co jejich krajané Celtic Frost, protože jejich debut „Hymn To Abramelin“ přišel až rok po slavné a stylotvorné „To Mega Therion“ od Toma Fischera, ale minimálně v zemi helvétského kříže je katapultoval mezi premianty žánru. ..více

[05.10.2020]

[hodnocení: 8/10]

Brian TATLER (DIAMOND HEAD) - Netušil jsem, že se heavy metal stane tak obrovským

Dnes je to na den přesně čtyřicet let od chvíle, kdy vyšla legendární a naprosto kultovní deska „Lightning To The Nations“, které světu představila britskou čtveřici Diamond Head. Bez nadsázky se dá říct, že právě tohle album mělo na budoucí metalovou scénu obrovský vliv - bez něho by ani slovutná Metallica neměla své začátky, na kterých stavěla celá osmdesátá léta. Z Diamond Head se nikdy nestaly tak velké hvězdy jako z jejich žáků ze San Franciska, ..více

[04.10.2020]

D.O.A. - Treason

Nechybělo málo a novou desku kanadských legend hardcore punku D.O.A. jsme už nemuseli poslouchat. Byly totiž okamžiky, kdy to s nimi bylo nahnuté a to především proto, že si zpěvák, kytarista a hlavní postava kapela Joe Keithley postavil hlavu a rozhodl se kariéru této party zaříznout. To se naposledy stalo před osmi lety, po vydání alba „We Come In Peace“, kdy se Keithley rozhodl, že má punku plné zuby, svůj vztek a frustraci ze společenské situace půjde ventilovat přímo do politiky a následující rok D.O.A. strávili na rozlučkovém turné. ..více

[03.10.2020]

[hodnocení: 7/10]

THE KILLERS - Imploding The Mirage

Pravděpdobně není v posledních letech na poli alternativního či indie rocku větších hvězd a protežovanější kapely, než jsou američtí The Killers, pocházející ze světového epicentra zábavy a hříchu Las Vegas. Přestože uvnitř kapely je v poslední době situace trochu složitá, každé její album je spjaté s velkou mírou očekávání. S kapelou tentokrát nenastoupil do studia její kytarista Dave Keuning, který sice zůstává právoplatným členem The Killers, ovšem jeho přínos v současné době je diskutabilní, přesto to byl on, ..více

[02.10.2020]

[hodnocení: 7/10]

KING DIAMOND - Give Me Your Soul... Please

Přestože v táboře Kinga Diamonda panoval po vydání „The Puppet Master“ očividný klid, jenž zasáhl i sestavu, která se neměnila, trvala příprava desky „Give Me Your Soul… Please“ nezvykle dlouho. Přece jen čtyři roky trumfla jen pauza mezi deskami „The Eye“ a „The Spider`s Lullabye“, kdy však došlo k nastartování comebacku Mercyful Fate, ovšem tentokrát se mezi léty 2003 a 2007 nic podobné nestalo. Zlé hlasy mluvily o tom, že Kingovi vyschla studnice nápadů. Mercyful Fate mlčeli a mlčel i sám Diamond...více

[01.10.2020]

[hodnocení: 7/10]

Neal MORSE - Sola Gratia

I když je jméno amerického multiinstrumentalisty Neala Morse spojováno nejvíce s kapelou Spock`s Beard, s níž natočil kultovní alba v devadesátých letech, je možná k nevíře, že součástí této kapely není už skoro dvacet let. Svou další post-beardovskou kariéru spojil především s bývalého bubeníkem Dream Theater Mikem Portnoyem, se kterým nejenže působí v kapelách Transatlantic a Flying Colors, ale se kterým točí i sólová alba. Těch má v diskografii také pěknou řádku a aktuálně přidává nové s názvem „Sola Gratia“. ..více

[30.09.2020]

[hodnocení: 8/10]

PSYCHOSEXUAL - Torch The Faith

O Five Finger Death Punch si můžete v posledních letech myslet co chcete, ale nelze jim upřít, že jsou kapelou stále více viditelnou, která umí vytvořit skladbu, co osloví miliony lidí na světě. Z této kdysi řádně tvrdé kapely pěti ranařů se stala mašina na prachy, co se nebojí mainstreamu, a členství v ní se už mezi muzikanty mladší generace počítá za prestiž i přes staré výstřelky zpěváka Ivana Moodyho, z kterého se takřka stala troska rozmáčená ve vodce. ..více

[29.09.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

MARILYN MANSON - We Are Chaos

Ta bublina praskla už dávno a zbyl jen podivný smrad... V devadesátých let byl Marilyn Manson fenomén, o kterém věděli i ti, kteří se o rockovou nebo metalovou hudbu nikdy nezajímali. Možná proto, že Marilyn Manson do éteru kdysi vypustil fámu, že si nechal vyoperovat tři žebra, aby orálně mohl uspokojovat sám sebe, možná pro jeho zvrácenou image a možná tím, že kdy byl jeho plakáty vytapetován snad celý svět. Šokovat Manson uměl vždy, už od dob, kdy si zvolil svůj pseudonym..více

[28.09.2020]

[hodnocení: 6,5/10]

STRYPER - Even The Devil Believes

Lze se od Stryper někdy dočkat změny nebo pokroku? Nějaké pokusy v minulosti byly. Když poprvé zkusili trochu polidštit svůj patetický styl osmdesátých let na albu „Against The Law“ to skončilo komerčním propadákem, byť album samotné bylo stejně kvalitní jako nejprotežovanější díla „Soldiers Under Command“ a „To Hell With The Devil“. Podruhé se na předposledním albu „God Damn Evil“ rozhodli přitvrdit a v úvodní skladbě „Take It To The Cross“ svůj murmur připojil i Matt Bachand z deathmetalových Shadows Fall. ..více

[27.09.2020]

[hodnocení: 8/10]

Michael SWEET (STRYPER) - Mnoho rodičů souhlasilo se Stryper a neschvalovali Mötley Crüe

Američtí hardrockeři Stryper vydávají třináctou desku „Even The Devil Believes“. Dnes už se nepovažují za glammetalovou kapelu, přestože vzešli z jedné líhně jako Mötley Crüe, Ratt či Poison. Odlišní byli od samých začátků, když se rozhodli svůj život zasvětit Bohu a nikoliv mejdanům plných sexu a drog a tato filozofie jim vydržela dodnes. Před nedávnem prodělali změnu v sestavě, neboť naplno propukly dlouhodobé problémy s basistou Timem Gainesem, kterého Stryper nahradili bývalým členem popmetalových Firehouse..více

[27.09.2020]

DANZIG - Danzig Sings Elvis

Že je Glenn Danzig velkým obdivovatelem Elvise Presleyho je stará věc. Skoro stejně jako to, že mu v posledních letech sakra dochází nápady. Mezi jednotlivými alby dělá čím dál větší pauzy, které vyplňuje sbírkami coververzí a různými podivnými recykláty minulých let. Doby, kdy bouřil na MTV s klipem „Mother“ a vydával nezapomenutelné desky typu „Lucifuge“ a „How The Gods Kill“, jsou už pravděpodobně nenávratně pryč a přestože jeho poslední alba (zejména „Deth Red Sabaoth“)..více

[26.09.2020]

[hodnocení: 5/10]

THE ATOMIC BITCHWAX - Scorpio

Kdyby v pátek 13. února 1970 nevydali Black Sabbath svůj slavný debut, hudební svět by dnes vypadal zcela jistě jinak. Z jejich odkazu totiž léta čerpá nepřeberné množství kapel a nebýt podladěného zvuku kytary Tonyho Iommiho, kterého docílil poté, co si na pile uřízl konečky prstů a musel podladit struny, aby se mu na ně lépe hrálo, pravděpodobně by celý stonerrockový či stonermetalový žánr ani neexistoval. Z Black Sabbath čerpali heavymetaloví, doommetaloví i blackmetaloví umělci, ..více

[25.09.2020]

[hodnocení: 7/10]

KING DIAMOND - The Puppet Master

Rozčarování v řadách fanoušků Kinga Diamonda bylo po vydání „Abigail II: The Revenge“ skoro hmatatelné. Diamond sice v dobových rozhovorech „povinně“ tvrdil, jak je nová deska skvělá a jak dobře se povedlo navázat na odkaz starého majstrštyku, ovšem rozpaky tím zakrýt nedokázal. Šlo zejména o to, že album každý srovnával s o patnáct let mladším dílem, a v porovnání s ním novinka propadala na celé čáře. Ovšem v táboře kapely panoval klid. King už dávno neřešil prodejní čísla ..více

[24.09.2020]

[hodnocení: 8/10]

BLUES PILLS - Holy Moly!

Že by doba, kdy byli švédští Blues Pills považováni za novodobé hvězdy hard rocku a možná dokonce i za spasietele stylu, už pominula? Jejich debut z roku 2014 naznačil jisté ambice, dle kterých by se Blues Pills nemuseli zařadit do nekonečného zástupu šedivých retro kapel, a když pak o dva roky explodovala bomba „Lady In Gold“, vypadalo to na hvězdnou dráhu. Druhé album totiž bylo zářivým příkladem retro rocku, který míchal staré blues, psychedelii hnutí hippies a dravost Deep Purple..více

[23.09.2020]

[hodnocení: 7/10]

POWERMAN 5000 - The Noble Rot

Doba na přelomu milénia, kdy byli Powerman 5000 žhavou kapelou, o které se věřilo, že ji čeká velká budoucnost, je pryč. Nepomohl úspěch desek „Tonight The Stars Revolt!“ a „Transform“, ani brarský svazek mezi frontmanem kapely Spiderem One a Robem Zombiem, a všechno šlo trochu ke dnu. Komerční úspěch se Powerman 5000 už nikdy nepodařilo zopakovat a navíc kvalita alb nabírala diskutabilní úroveň. Kapele rovněž neprospělo, že měnila členy jako na běžícím pásu a nejednou byů Spider takřka osamocen...více

[22.09.2020]

[hodnocení: 5/10]

John PETRUCCI - Terminal Velocity

John Petrucci je už dávno na rock/metalové scéně pojem. Na začátku devadesátých let, kdy všemožným žebříčkům o nejlepšího kytaristu vévodil Slash z Guns N`Roses, dokázal na sebe svou profesorskou hrou, spojenou se značnou skladatelskou invencí, strhnout pozornost. To bylo v době, kdy se svými domovskými Dream Theater vydal přelomové album „Images And Words“ a ukázal, že progresivní rock či metal nemusí být jen stylem pro hrstku vyvolených intelektuálů,..více

[21.09.2020]

[hodnocení: 8/10]

METALLICA - S&M 2

Metallica si dnes může dovolit úplně cokoliv. Prošla jí nesmyslná kooperace s Lou Reedem v podobě otřesné desky „Lulu“, prošel jí zprasený zvuk „Death Magnetic“ i umístění „Nothing Else Matters“ do nové disneyovky, projde jí bezesporu i druhý díl spolupráce se sanfranciským symfonickým orchestrem „S&M 2“ a prošlo by jí i album, na kterém by byl jen Ulrichův prd s přibaleným smradem. Ale podívejme se na „S&M 2“, která se v době, kdy Metallica nemůže být koncertně činná, dostává na pulty krámů. ..více

[19.09.2020]

[hodnocení: 3/10]

Bill LEVERTY - Divided We Fall

Jak se zdá, Firehouse jsou dnes už vyhořelá kapela. I když v současné době stále koncertují po domovských Spojených státech, je jasné, že už žijí jen z minulosti. Jejich diskografie se uzavřela de facto v roce 2003, kdy krátce po sebevraždě basisty Bruce Waibela přišli se vcelku průměrným albem „Prime Time“, což byl jejich poslední pokus navázat na úspěšnou minulost, ve které první dvě alba pokrylo zlaté i platinové ocenění. V roce 2011 vyšla ještě deska „Full Circle“,..více

[18.09.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

KING DIAMOND - Abigail II: The Revenge

Když King Diamond v květnu 2001 oznamoval, že nastupuje znovu do studia, byla řada věcí zahalena rouškou tajemství. Obecně se vědělo, že členem jeho kapely už není kytarista Glen Drover, basista Paul David Harbour ani bubeník John Luke Hebert. Ze sestavy, která vytvořila minulé album „House Of God“, tak zbyl opět už jen on a letitý spoluhráč a kytarista Andy LaRocque. Spekulovalo se o tom, kdo odpadlíky nahradí a rovněž o tom, co bude nová nahrávka zač, protože King sliboval kolosální příběh. Když oznamoval novou sestavu, ..více

[17.09.2020]

[hodnocení: 7/10]

James Dean BRADFIELD - Even In Exile

Manic Street Preachers v současnosti odpočívají. Mají na to nárok, třicet let jejich kariéry bylo skutečně hektických. Od divokých glampunkových začátků, kdy o sobě dokonce tvrdili, že jsou noví Rolling Stones, přes temné a depresivní období, spojené se ztrátou kytaristy Richeyho Jamese Edwardse, následný celosvětový úspěch, až po vyrovnanost a jisté zklidnění v poslední dekádě. Manic Street Preachers už jsou dávno legendou, přestože jejich poslední alba jsou spíše neškodná,..více

[16.09.2020]

[hodnocení: 6/10]

Starý vlk na královskou cestu znovu nevyběhne

[bulvární koutek]

[16.09.2020]

JEFFERSON STARSHIP - Mother Of The Sun

Když se řekne Jefferson Airplane, většině lidí to symoblizuje rockový pravěk. Dobu, kdy ještě ani nebylo možné mluvit o klasickém hard rocku, natož o různých odnožích metalu či punku. Když Jefferson Airplane slavili největší úspěchy, nic z toho ještě neexistovalo. Kapela vznikla dvacet let po druhé světové válce a hned se stala tou, která v domovském San Franciscu podnítila vznik hnutí hippies, jehož se záhy stala symbolem. Její psychedelický rock, smíchaný s omamným odérem všudypřítomných drog a chlastu, ..více

[15.09.2020]

[hodnocení: 8/10]

BIFFY CLYRO - A Celebration Of Endings

Přestože mají skotští alternativci Biffy Clyro u řady posluchačů v tuzemsku skoro až kultovní postavení, řada lidí si je dodnes spojuje hlavně s vlažným vystoupením v předprogramu Guns N`Roses na pražských Letňanech, při kterém Biffy Clyro však neměli vůbec jednoduchou pozici, protože jejich hudba toho s tvorbou Axla, Slashe a spol. nemá mnoho společného, a navíc alternativní rock podobného ražení se hodí vždy spíše do klubů než na velké stadiony. ..více

[14.09.2020]

[hodnocení: 6,5/10]

LIONHEART - The Reality Of Miracles

Kdo zná tvorbu kytaristy Dennise Strattona i z doby, kdy se na začátku osmdesátých let po bezejmenném debutu rozloučil s Iron Maiden, ví, že od něho může čekat všechno jiné než klasický heavy metal. Přestože se v dalších letech ještě účastnil vzpomínkového projektu na své někdejší působiště spolu se svým dávným spoluhráčem zpěvákem Paulem Di`Annem, v současné době je důležitější fakt, že po svém odchodu z Iron Maiden založil kapelu Lionheart. ..více

[13.09.2020]

[hodnocení: 8/10]

Dennis STRATTON (LIONHEART, IRON MAIDEN) - Rod Smallwood nechtěl abych poslouchal George Bensona

Bývalý kytarista Iron Maiden, to je nálepka, které se Dennis Stratton už nezbaví. I když už dávno není členem této britské legendy, skladby, na kterých se s Železnou pannou podílel, jako „Running Free“, „Iron Maiden“, „Remember Tomorrow“ nebo „Phantom Of The Opera“ jsou stále živé a patří ke zlaté pokladnici metalové historie. Před pár lety dal Stratton dohromady svou dávnou kapelu Lionheart, se kterou momentálně vydal třetí album „The Reality Of Miracles“. Už nereprezentuje heavymetalový tábor, ..více

[13.09.2020]

BPMD - American Made

„Minulé léto jsem seděl doma a poslouchal jsem hodně věcí ze sedmdesátých let,“ vzpomíná na začátek projektu BPMD basista Mark Menghi (jinak Metal Allegiance), „můj osmiletý syn se ke mně otočil a povídá: Měl bys všechny tyhle písničky nahrát, tati. A já: Hmmm, proč ne...“ Přesně tak jednoduchý byl vznik tohoto projektu, který spojil hvězdy thrash a progmetalové scény, přestože s hudbou jejich domovských kapel toho má společného pramálo. Menghi oslovil další muzikanty a brzy byla sestava kompletní. ..více

[12.09.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Steve HOWE - Love Is

Britský kytarista Steve Howe nemusí už nikomu nic dokazovat. Ve svých třiasedmdesáti letech a portfoliem, které zahrnuje minimálně legendy prog rocku jako Yes nebo Asia, je už dávno zavedenou veličinou a velice vlivným muzikantem. Mohl by si tak dovolit vydat jakoukoliv desku a nikdo by mu nic nevyčítal. Ovšem známý perfekcionista Howe v podstatě za celou svou kariéru nešlápl úplně vedle a jeho fanoušci vědí, že s každou jeho deskou se jim dostane známé kvality i stylu,..více

[11.09.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

KING DIAMOND - House Of God

Jen co vyšlo minulé album „Voodoo“, musel King Diamond znovu řešit menší personální krizi, jelikož začala převládat nespokojenost s kytaristou Herbem Simonsenem. Náhrada za něho se našla rychle, když King objevil mladého kytaristu Glena Drovera, který se svým bratrem Shawnem vedl od začátku devadesátých let powermetalovou kapelu Eidolon. Jen co se Drover zabydlel v sestavě, bylo nutné řešit ještě post basisty. V mezidobí Diamond vydal poslední album s Mercyful Fate, ..více

[10.09.2020]

[hodnocení: 9/10]

DUKES OF THE ORIENT - Freakshow

Tak nakonec není Dukes Of The Orient jen jednorázový projekt, jak už to bývá zvykem u podobných uskupení, spojených vydavatelstvím Frontiers Music. Před dvěma lety dala tato firma dohromady kapelu, která profitovala ze jména zpěváka a basisty (ovšem ne původního) britské AOR/progrockové legendy Asia Johna Payneho a jeho spoluhráče z koncertního revivalu zmíněné kapely a letitého spolupracovníka zpěvačky Lany Lane, klávesisty Erika Norlandera. Oba doplnila jak muzikanty ze svých rezerv, tak ostřílenými mazáky,..více

[09.09.2020]

[hodnocení: 5/10]

Janet GARDNER & Justin JAMES - Synergy

Na americké zpěvačce Janet Gardner je jasně vidět, jak jí odchod z lůna domovských Vixen prospěl. Jestliže její někdejší kapela vydala v novém tisíciletí jen jednu studiovou desku, podivnou „Live & Learn“, navíc nahranou v pochybné sestavě (bez Janet) a o novince stále jen dokola mluví a skutek utek, sympatická rodačka z mrazivé Aljašky je v posledních letech nebývale činná. Spolu se svým manželem Justinem Jamesem vypouští do světa za poslední čtyři roky už třetí album...více

[08.09.2020]

[hodnocení: 9/10]

THUNDERMOTHER - Heat Wave

Švédská čtveřice Thundermother slaví deset let existence a za tu dobu se z holek, vymetajících mejdany a pařících až do rána ve společnosti polonahého osazenstva obého pohlaví, staly vyspělé ženy. Jako usedlé matky od rodiny poskakující kolem sporáku a potomků si je sice zatím jen těžko dokážeme představit, ale přece jen ta mladická nespoutanost, která charakterizuje člověka kolem dvacítky, u nich zmizela. Ne nadarmo se říká, že ženy dospívají rychleji než muži a pařby, které je zajímaly ve dvaceti,..více

[07.09.2020]

[hodnocení: 5/10]

VICIOUS RUMORS - Celebration Decay

Personální situace u Vicious Rumors už dlouhá léta připomíná spíše cirkus. Když si vezmete čtyři roky starou poslední desku „Concussion Protocol“ a novinku „Celebration Decay“, jedná se zase o skoro odlišnou kapelu. Samozřejmě je zde stále starý harcovník Geoff Thorpe, který Vicious Rumors vede od roku 1979 a je tu také jeho letitý oddaný spolupracovník bubeník Larry Howe, ale to je všechno. Opět přibyl nový doprovodný kytarista, nový basista a znovu, a to je nejdůležitější, i nový zpěvák. ..více

[06.09.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Geoff THORPE (VICIOUS RUMORS) - Špatný koncert je ten, který neuděláš

Americká formace Vicious Rumors by se mohla dávat jako příklad vytrvalosti. Kapela, v jejímž středu už jedenačtyřicet let pevně stojí kytarista a hlavní tvůrčí mozek Geoff Thorpe, musela přežít řadu personálních změn (přičemž jedna z nich byla fatální) i změnu všeobecného hudebního vkusu, přes to nikdy nepřestala být činná. Aktuálně má na kontě žhavou novinku „Celebration Decay“, která představuje znovu trochu jinou formaci, ale rysy, které byly charakteristické..více

[06.09.2020]

GREY DAZE - Amends

Že „Amends“ bude nebývale smutná deska, to se nechalo čekat. Grey Daze totiž sice nikdy nezanechali žádnou zřetelnou stopu na rockové scéně a fungovali jen v letech 1993 až 1998, kdy vydali dvě dávno zapomenutá alba, ale byli také kapelou, která představila zpěváka Chestera Benningtona. Ten pak díru do světa udělal o pár let později, když nahradil Marka Wakefielda v začínajících Linkin Park. „Hybrid Theory“, „Meteora“, „Minutes To Midnight“,..více

[05.09.2020]

[hodnocení: 5/10]

NIGHT IN GALES - Dawnlight Garden

Němečtí Night In Gales se už stali inventářem scény našich západních sousedů. Jejich raketový start s albem „Towards The Twilight“ z nich v druhé polovině devadesátých let udělal hvězdy tamního death metalu, protože kapela dokázala přijít s chytlavým melodickým materiálem, v němž nebyla nouze o zajímavé momenty a stěžejní nápady. Jenže Night In Gales se brzy vyčerpali. I přes kvalitu dvojky „Thunderbeast“ se jim prvotní úspěch nepodařilo zopakovat a slabší alba „Nailwork“ ..více

[04.09.2020]

[hodnocení: 6/10]

KING DIAMOND - Voodoo

Tempo druhé poloviny devadesátých let bylo pro King Diamonda šílené. Přestože Mercyful Fate směřovali ke svému konci, v roce 1998 vydali ještě předposlední (a pravděpodobně nejméně podařené) album „Dead Again“, Diamond se stále více soustředil na svou vlastní kariéru, dokonce vykřikoval, že si dovede představit koncerty, kde vystoupí jako hlavní hvězda a Mercyful Fate budou hrát v jeho předprogramu. Tím byly jasně dány priority. V Mercyful Fate po rozchodu s kytaristou Michaelem Dennerem..více

[03.09.2020]

[hodnocení: 7/10]

MICHAEL GRANT & THE ASSASSINS - Always The Villain

Změny jak na běžícím pásu v sestavě L.A. Guns nejsou dávno ničím novým. Ponechme stranou situaci, ve které se kapela nyní nachází, přestože opět představuje pořádně roztopený kotel, neboť se budeme věnovat jednomu z mnoha členů, kteří touto sestavou prošli. Jako další pán na holení přichází kytarista Michael Grant. Ten nebyl členem L.A. Guns v době největší slávy, v té době maximálně žebral na svých rodičích zmrzlinu na Sunset Boulevardu a pokukoval po punkových koncertech v okolí. ..více

[01.09.2020]

[hodnocení: 6/10]

BUSH - The Kingdom

Britští Bush, ve kterých z původní sestavy definitivně zbyl už jen frontman Gavin Rossdale, v posledních letech docela tápali. Kapela, která vzešla z ostrovního grungeového boomu první poloviny devadesátých let a udávala spolu s Reef a Stiltskin tón tamní scéně, jako kdyby už nevěděla, co si počít se svým odkazem a vyhaslou slávou. V období kolem alb „Sixteen Stone“ a „Razorblade Suitcase“ byli velké hvězdy, správně dokázali reflektovat na dění za oceánem a obě alba byla grunge jako řemen,..více

[31.08.2020]

[hodnocení: 8,5/10]

SHADOW & THE THRILL - Sugarbowl

Jméno Tony Montana je rockovým fanouškům nejvíce známé v souvislosti s jeho působením ve zlaté éře hardrockových Great White, se kterými na přelomu osmdesátých a devadesátých let nahrál dvě klasická alba, multiplatinovou „...Twice Shy“ a následující „Hooked“. Tony na tuto legendu americké scény nezanevřel a v současnosti je neodmyslitelným parťákem zpěváka Jacka Russella v jeho verzi Great White, která je podle řady fanoušků legitimnějším pokračovatelem tradic než parta, ..více

[30.08.2020]

[hodnocení: 9/10]

Tony MONTANA (JACK RUSSELL`S GREAT WHITE, SHADOW & THE THRILL) - Dědictví Great White je třeba chránit

Tony Montana, basista amerických hardrockerů Great White z dob jejich největší slávy, byl mimo scénu dlouhá léta. Věnoval se spíše své rodině a podnikání. Ovšem před pár lety se znovu objevil po boku Jacka Russella, jednoho z nejlepších zpěváků z dob rozpuku hard rocku ve Spojených státech. Russell dnes už není členem Great White a není jím ani Montana. Oba však vedou vlastní kapelu Jack Russell`s Great White, která je zcela legitimní jako sestava, kde pod původním názvem působí druhý nejdůležitější muž Great White,..více

[30.08.2020]

SVEN GALI - 3

Kdysi nejžhavější parta za země javorového listu Sven Gali dlouho mlčela. Přitom měla na začátku devadesátých let našlápnuto naprosto skvěle. Její bezejmenný debut, který těžil ze stejného podhoubí jako na své první desce američtí Skid Row, byl skvělé album, zasluhující si i po takové době skoro absolutorium. Obří hity „Under The Influence“, „Love Don`t Live Here Anymore“ nebo „In My Garden“ slibovaly i v době grungemánie velice silnou budoucnost, ke které ovšem nedošlo. Druhou desku „Inwire“ totiž Sven Gali vydali až v roce 1995 ..více

[29.08.2020]

[hodnocení: 8/10]

ALI MAAS & MICKY MOODY - Who`s Directing Your Movie?

Jméno kytaristy Mickyho Moodyho dnes už asi něco řekne jen skutečným pamětníkům rockové historie, přestože tento hudebník patřil k jedné z nejvýznamnějších hardrockových kapel všech dob – Whitesnake. Oporou Davida Coverdalea byl Moody od samých počátků Whitesnake, hrál na dávných albech „Snakebite“ nebo „Trouble“ a s kapelou zažil celé jejich blues/hardrockové (tedy britské) období. Je podepsán pod takovými díly jako „Ready An` Willing“, „Come An` Get It“ nebo „Slide It In“, ovšem měl tu smůlu, ..více

[28.08.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

KING DIAMOND - The Graveyard

Že vedle sebe můžou fungovat Mercyful Fate i kapela samotného Kinga Diamonda bylo v roce 1996 už naprosto jasné. Rok předtím si Mercyful Fate dali krátkou pauzu a King znovu rozjel sólovou kariéru, album „The Spider`s Lullabye“ však znamenalo částečné zklamání a to hlavně proto, že nenabídlo ucelený příběh, na jaký byli fanoušci zvyklí. Album navíc znamenalo zklamání i v prodejních číslech, ovšem když si člověk uvědomí, že byla polovina devadesátých let ..více

[27.08.2020]

[hodnocení: 9/10]

TRAPT - Shadow Work

Tahle kalifornská čtveřice, stejně jako třeba 3 Doors Down, Nickelback, Breaking Benjamin, Drowning Pool nebo dokonce samotní Foo Fighters, začínala v polovině devadesátých let, kdy Amerikou silně rezonoval odkaz Kurta Cobaina, ovšem nad celým grungeovým hnutím se už stahovala černá mračna. Tyhle kapely tak pochytaly poslední zbytky revolučního hnutí ze Seattlu, ale brzy pochopily, že hudební svět se rychle mění a že s klasickými grungeovými zbraněmi se už dlouho válčit nedá. ..více

[25.08.2020]

[hodnocení: 3/10]

THE PRETENDERS - Hate For Sale

The Pretenders jsou opět plnohodnotná kapela, jako kdyby chtěla do světa vykřičet zpěvačka Chrissie Hynde, a návdavkem vytáhla na světlo i skutečnost, že se k ní vrátil bubeník Martin Chambers, spolu se zpěvačkou jediný člen, pamatuijící úplné začátky. A co víc - obal nové desky „Hate For Sale“ jasně demonstruje sílu čtyř muzikantů, kteří dnes tvoří úzké jádro The Pretenders. Jaký to rozdíl oproti čtyři roky starému albu „Alone“, jenž nahrávala Hynde s muzikanty, kteří neměli s pravou podstatou kapely nic společného. „Alone“ byla sice dobrá deska ..více

[24.08.2020]

[hodnocení: 8,5/10]

Josh RAMOS - My Many Sides

Americký muzikant Josh Ramos byl na AOR scéně vždy jakýmsi utajeným tipem. Velice zdatný kytarista, který si udělal jméno na začátku devadesátých let se stylově vyšperkovanou formací The Storm (personálně propojenou s legendárními Journey), jejíž bezejmenný debut z roku 1991 způsobil na scéně melodického hard rocku docela slušný poprask. Hvězdou se však nestal, protože vyšel v nejhorší možné době, kdy svět zaplavily flanelové košile ze Seattlu a Lars Ulrich házel šipky..více

[23.08.2020]

[hodnocení: 8/10]

Toby JEPSON (WAYWARD SONS, LITTLE ANGELS) - Mám radši alternativní hudbu než blues

Když před pětadvaceti lety vyšlo album “Ignorance Is Bliss”, kterým se britský zpěvák Toby Jepson pokusil odstřihnout od své kapely Little Angels, zůstalo takřka nepovšimuto. Teď Toby připomíná tehdejší dílo znovu. “Ignorance Is Bliss” vychází v reedici s vylepšeným zvukem a doplněné o nevydané skladby. Kromě toho Toby stále pracuje v rámci Wayward Sons na nové tvorbě a dokonce nevylučuje ani budoucí setkání jeho nejslavnější štace Little Angels. Určitá lítost nad koncem této kapely,..více

[22.08.2020]

ALCATRAZZ - Born Innocent

Alcatrazz. Název který skoro až omamně voní dávnými časy, kdy se heavy metal dral na špičku zájmu široké masy posluchačů. Kapela si už dávno vybudovala kultovní status a to hned z několika důvodů. Především proto, jací muzikanti v ní kdysi hráli, potom také proto, že kromě občasných koncertů v novém tisíciletí mlčela už od druhé poloviny osmdesátých let, a nakonec i částečně pro své první dvě desky. Ty sice nebyly v heavymetalovém ranku těmi nejzásadnějšími nahrávkami, ale těžko si bez nich historii stylu lze představit. ..více

[21.08.2020]

[hodnocení: 7/10]

KING DIAMOND - The Spider`s Lullabye

Přestože byl comeback Mercyful Fate v plném proudu, v kapele se začínaly objevovat trhliny. Opustil ji nejen původní basista Timi Hansen, ale nakonec i základní kytarista Michael Denner. Situace tak mohla připomínat polovinu osmesátých let, kdy v kapele zůstal vlastně jen Hank Shermann, protože King Diamond znenadání ohlásil novou sólovou desku. Tentokrát si však s sebou nevzal ani Hansena ani Dennera, naopak přišel s prohlášením, že vydání „The Spider`s Lullabye“ neohrozí jeho fungování v Mercyful Fate...více

[20.08.2020]

[hodnocení: 7/10]

ANGELES - Hell On High Heels

Ještě než se objevili Mötley Crüe nebo Ratt, působila v losangeleských klubech parta kolem kytaristy Dalea Lytlea, která si část názvu města andělů vetkla přímo do svého názvu. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Na jednu stranu je to s podivem, protože tahle kapela hraje už od roku 1977 a na kontě má čtrnáct desek. Ovšem na straně druhé, téhle partě (a Lytleovi především, protože v ní působí už jako jediný původní člen) nikdy nebylo dáno do vínku překročit hranice putyk na Sunset Stripu..více

[19.08.2020]

[hodnocení: 4/10]

THE REAL McKENZIES - Beer And Loathing

Osobité těleso z kanadského Vancouveru The Real McKenzies oslaví už brzy třicetileté výročí působení na scéně. Ovšem co znamená tohle číslo pro punkovou partu? Vcelku originální, zaměřující se na keltské motivy na kvapíkovém základu, ale stále pořád punkovou. Už to v historii zaznělo několikrát, ať už to bylo od Johnnyho Thunderse, Lemmyho Kilmistera nebo členů Ramones – jednou pankáč, navždy pankáč. A proto třicet let působení na scéně může být udivující jen v tom, ..více

[18.08.2020]

[hodnocení: 6/10]

MUSHROOMHEAD - A Wonderful Life

Svým způsobem jsou clevelandští Mushroomhead revoluční kapela. Byli to právě oni, kdo začali na americké nu-metalové scéně používat masky, se kterými díru do světa posléze udělali Slipknot. Mushroomhead mohli jen sledovat, jak se parta Coreyho Taylora stává celosvětovou senzací, přestože bylo naprosto jasné, kde brala inspiraci. Jistě, hudba Slipknot byla vždy tvrdší a brutálnější, ovšem ten prazáklad u Mushroomhead byl slyšitelený vždy, i v dobách megatrháku „Iowa“...více

[17.08.2020]

[hodnocení: 5,5/10]

HARDBONE - No Frills

Hardbone mají od začátku kariéry všechno přesně nalajnováno. Tihle Němci, když se skoro před patnácti lety dávali dohromady, se shlédli v hudbě AC/DC a ta je provází dodnes. Dá se o nich říct, že představují evropský ekvivalent australských Airbourne s tím, že kapela od protinožců do své hudby přidává trochu metalové energie, kdežto Němci na to jdou klasičtějším způsobem. Ovšem ani Airbourne, ani Hardbone rozhodně nejsou žádnou osobitou kapelou, ..více

[16.08.2020]

[hodnocení: 7/10]

John CONNOR (DOG EAT DOG) - Máme víc energie než leckterá mladší kapela

Devadesátá léta přála míchání do té doby zdánlivě nesouvisejících žánrů a byli to právě Dog Eat Dog z New Jersey, kteří z toho vytěžili takřka maximum. Jejich originální křízenec klasického hardcoru z východního pobřeží Spojených států s punkem, metalem, ska a hip-hopem jim před lety zajistil mraky příznivců po celém světě a z desek „All Boro Kings“ a „Play Games“ udělal klasické nahrávky své doby. Jenže čas oponou trhnul a Dog Eat Dog najednou stáli mimo hlavní posluchačský zájem. ..více

[15.08.2020]

Ani život po životě není u Deep Purple marný...

[bulvární koutek]

[14.08.2020]

DEEP PURPLE - Whoosh!

Je ještě nějaká jiná stále činná kapela (snad kromě The Rolling Stones) symbolem celé historie rockové hudby jako Deep Purple? Od jejich vzniku se datuje už čtyřiapadesát let a svůj magnum opus „In Rock“ vydala tato parta před celým půl stoletím. Neuvěřitelné, že má stále ještě chuť tvořit a vydávat nové desky. Pravda, ty už srovnání s těmi největšími klasikami leckdy nesnesou, ale už jen fakt, že Deep Purple vydávají něco nového, je vždycky vzrušující a je to událost s velkým U...více

[14.08.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

KING DIAMOND - The Eye

Nový bubeník Snowy Shaw se uvedl velice dobře a dokázal, že i s minimem dosavadních zkušeností je plnohodnotným nástupcem Mikkeyho Dee, který za štěstím zamířil do Ameriky, aby spojil síly s Donem Dokkenem na jeho výborné sólové prvotině "Up From The Ashes". Situace v kapele se tak alespoň z části uklidnila, přestože Diamond neustále velmi těžce nesl drogové eskapády Petea Blakka a Hala Patina. Nůž na krk aspoň na chvíli zafungoval a oba se tak mohli opět se zbytkem kapely přesunout do studia,..více

[13.08.2020]

[hodnocení: 9/10]

ENUFF Z`NUFF - Brainwashed Generation

Jak to vypadá, situace u Enuff Z`Nuff se v posledních letech už stabilizovala a ustálila. Velký výbuch v roce 2016, po kterém zůstal v kapele jediný původní člen basista Chip Z`Nuff, který byl donucen převzít i pěvecké party, je už minulostí a kapela pokračuje v nové původní tvorbě. Zprávy o tom, že by se na ní mohl podílet někdo z dalších členů klasické sestavy, která natočila nejúspěšnější alba „Enuff Z`Nuff“ (1989) a „Strenght“ (1990) se sice potvrzují ..více

[12.08.2020]

[hodnocení: 6/10]

CRO-MAGS - In The Beginning

V jistých kruzích považují newyorskou formaci Cro-Mags za totální legendu a jejího předáka Harleyho Flanagana za bezmála stejnou osobnost, jako byl Lemmy Kilmister. Proto byl také jejich comeback vyhlížen s napětím. Flanagan znovu převzal absolutní kontrolu nad kapelou, když se obratně zbavil dalších dvou kohoutů na smetišti, zakládajících členů bubeníka Mickeyho Jaysona a zpěváka Johna Josepha. Samozřejmě, byl to vždy Flanagan, který byl nejviditelnějším členem Cro-Mags..více

[11.08.2020]

[hodnocení: 7/10]

TOKYO MOTOR FIST - Lions

I po skoro čtyřiceti letech, kdy nastoupil na rockovou scénu, je Ted Poley plodným umělcem. Situace kolem jeho domovských Danger Danger je už několik let krajně nejistá, další kapely Bone Machine a Melodica už dávno patří minulosti a tak se Ted soustředí na sólovou dráhu a svou aktuální kapelu Tokyo Motor Fist. Tu už čtyři roky vede spolu s kytaristou Stevem Brownem (Trixter, Def Leppard), basistou Gregem Smithem (ex-Alice Cooper, Rainbow, Ted Nugent) a bubeníkem Chuckem Burgim..více

[10.08.2020]

[hodnocení: 7/10]

Nige ROCKETT (ONSLAUGHT) - Novinka je nasraná deska pro nasrané lidi

Sedm let trvalo britským thrasherům Onslaught než přišli s novou deskou „Generation Antichrist“. Ta se na trhu právě objevila a podle kytaristy, zakládajícího člena a hlavního mozku kapely Nigea Rocketta, se s ní Onslaught vrací ke svým kořenům z osmdesátých let. “Je to 666procentní nenávistný metal! říká Rockett v rozhovoru, který nám poskytl krátce před vydáním alba. Rozpovídal se v něm také o nedávném odchodu zpěváka Sy Keelera, který se zprvu jevil jako smrtelná rána pro Onslaught,..více

[09.08.2020]

Michael Angelo BATIO - More Machine Than Man

Pokud se na nějakou kapelu z hairmetalové líhně osmdesátých let poukazovalo jako na tu nejklišovitější, byli to určitě losangelesští Nitro. Jejich vlasy trčely do mnohem větší výšky než ty na hlavě C.C. DeVillea (Poison), hlas zpěváka Jima Gillettea se dral do výšek, kam se nechtělo ani Mikeu Matijevicovi (Steelheart) a kytarista Michael Angelo Batio dělal všechno pro to, aby počtem vychrlených tónů za vteřinu zahanbil i Yngwieho Malmsteena. Gillette i Batio byli skutečně technicky velmi nadaní muzikanti, ..více

[08.08.2020]

[hodnocení: 6,5/10]

THE STROKES - The New Abnormal

Doba The Strokes už dávno pominula, o tom žádná… Časy, kdy se díky debutové desce „Is This It“ stali přes noc hvězdou, jsou už dávno pryč, stejně tak jako forma prvních dvou alb, kdy debut doplnila stejně přesvědčivá „Room On Fire“. Že se nebude jednat o nově zářící kometu na rockovém nebi naznačila totiž už třetí deska „First Impressions Of Earth“. Kapela na ní už působila trochu rozpačitě, když nabídla o poznání slabší kolekci. Následná „Angels“ sice znamenala částečný návrat do kondice, ..více

[07.08.2020]

[hodnocení: 8/10]

KING DIAMOND - Conspiracy

U "Them" se potvrdila teorie o důležitosti třetí desky, přestože bylo jasné, že King Diamond se svou kapelou ve zkoušce, zda bude i po rozchodu Mercyful Fate patřit do světové heavymetalové extraligy, obstál už dávno. "Them" ukázalo, že na to King Diamond dokáže jít i jinak než u "Abigail" a stejně jako zmíněná předchozí deska slavil i počin z roku 1988 úspěch u fanoušků na obou stranách Atlantiku. I když to zdánlivě vypadalo na klid v Diamondově ležení, atmosféra uvnitř kapely znovu začínala houstnout...více

[06.08.2020]

[hodnocení: 10/10]

STATIC-X - Project: Regeneration Volume 1

Pokud se poukazovalo na nějakou kapelu, která se sice veze s dobou, ale dělá velice slušnou muziku a má s ní komerční úspěch, tak to na přelomu milénia byli Static-X. Ti sice vzešli z mekky hair metalu, ovšem ze srdce tento styl od prvopočátku nenáviděli a ve svých začátcích se zhlédli v alternativním rocku a metalu. Měli ve svém středu dobrého frontmana Waynea Wellse, který si brzy začal říkat Wayne Static, a jenž měl ve své době i umělecké pletky s Billym Corganem z The Smashing Pumpkins. ..více

[05.08.2020]

[hodnocení: 8/10]

ME AND THAT MAN - New Man, New Songs, Same Shit, Vol. 1

Brát dnes předáka polských čertů Behemoth Nergala jako striktně metalového umělce by bylo hodně úzkoprsé a zcela nedostačující. Samozřejmě, že Behemoth je jeho nejviditelnější a léta jediná štace, jenže za posledních deset let se Nergal vyprofiloval mnohem více. Možná za to mohla proradná leukémie, kterou tento zpěvák nakonec porazil, protože po zotavení se stal mnohem všestrannějším umělcem, než jak se prezentoval na prvotních albech typu „Sventevith (Storming Near The Baltic)“,..více

[04.08.2020]

[hodnocení: 9/10]

O americké realitě očima Jona Bon Joviho...

[bulvární koutek]

[04.08.2020]

TYRANT - Hereafter

Když si kapela dá název podle klasické skladby Judas Priest a její historie sahá na přelom sedmdesátých a osmdesátých let, jasně už víte, co daná parta bude hrát. Ovšem kapel s názvem Tyrant běhá po světě na tři desítky a proto je důležité vybrat si tu pravou. Vedle formace z Japonska a Tasmánie, které patří mezi ty nejznámnější s tímto jménem, je tu ještě jedna kapela z kalifornské Pasadeny, k níž se dá použít přídomek „takřka kultovní“. Byla založena v roce 1978, tedy už dva roky poté, ..více

[03.08.2020]

[hodnocení: 6,5/10]

SNAKE OIL & HARMONY - Hurricane Riders

Snake Oil & Harmony je na rockové scéně zcela nový pojem, za kterým však stojí dva borci, které lze považovat za bohatě ostřílené. Tento projekt vznikl v hlavách dvou důležitých představitelů klasické hardrockové scény zpoza oceánu, frontmana blues/hardrockových Tyketto Dannyho Vaughna a hlavní postavy Dan Reed Network, s funkrockem vždy koketujícího Dana Reeda. Že jsou tyhle dva světy trochu nesourodé? Ale kdeže… ..více

[02.08.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

John GALLAGHER (RAVEN) - Dobrá hudba nemá datum expirace

Nová vlna britského heavy metalu je stále živá i po čtyřiceti letech od svého vzniku. Jasným důkazem je houževnatá kapela Raven z anglického Newcastlu, která po pěti letech přijde s novinkou „Metal City“. Zpěvák a basista John Gallagher je na album náležitě hrdý a proto se ho rozhodl představit našim čtenářům. Raven, kteří si dlouhá léta zakládali na tom, že hrají v neměnné sestavě, se na novince museli obejít bez bubeníka Joea Hasselvandera, jehož začaly sužovat zdravotní komplikace, ..více

[02.08.2020]

ATKINS/MAY PROJECT - The Final Cut

Jméno zpěváka Ala Atkinse už má v rockové historii své místo jisté. I když tento britský vokalista, který s kariérou pěvce začal v roce 1964, většinu doby chodil normálně do práce, než aby dobýval největší pódia světa, jedno mu zapomenuto nebude nikdy. Byl to totiž on, kdo spolu s basistou Ianem Hillem a kytaristou K. K. Downingem na samém počátku sedmdesátých let stavěl na nohy legendární Judas Priest. I když jej záhy vystřídal Rob Halford, Atkins se nálepkou „původní zpěvák Judas Priest“ ..více

[01.08.2020]

[hodnocení: 4,5/10]

SORCERER - Lamenting Of The Innocent

Zajímavá parta s ještě se zajímavější historií, tihle Sorcerer. Založili je basista Johnny Hagel a zpěvák Anders Engberg, ovšem jejich kariéra na konci osmdesátých let, kdy byli jakousi ozvěnou tehdejších Black Sabbath (v době alba „Headless Cross“) neměla dlouhého trvání a oba hlavní tahouni se rozutekli jiným směrem. Hagel se přidal k Tiamat, se kterými nahrál přelomové album „Clouds“ a zajména magnum opus „Wildhoney“, a Engberg na dekádu posílil heavymetalové Lion`s Share, aby pak v roce 2014 ..více

[31.07.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

KING DIAMOND - Them

S koncem turné k "Abigail", jehož přesvědčivý záznam vyšel pod názvem "In Concert 1987: Abigial" v roce 1991 a představuje jedinou stopu, kterou v historii kapely Kinga Diamonda zanechal kytarista Mike Moon, situace vykrystalizovala do té podoby, že hlavním tahounem se kromě zpěváka stal jednou pro vždy kytarista Andy LaRocque. Kapelu totiž opustil i dávný Kingův spoluhráč z Mercyful Fate, basista Timi Hansen, jehož místo zaujal mladý Američan Hal Patino. LaRocque, před nástupem do Diamondovy kapely nezkušený hráč, ..více

[30.07.2020]

[hodnocení: 9,5/10]

RON KEEL BAND - South X South Dakota

Minulá desetiletka dokázala, že Ron Keel je dnes už úplně jiným umělcem, než v osmdesátých letech, kdy pod producentským dohledem Genea Simmonsem z Kiss bouřil v domovských Keel s heavymetalovou hymnou „The Right To Rock“. Ten přerod začal na jeho sólové desce „Metal Cowboy“ z roku 2014. Tehdy už bylo jasno, že je s Keel v podstatě konec a jen lehce nadprůměrné album „Streets Of Rock N`Roll“ pomalu zapadávalo vrstvou prachu. Ron na „Metal Cowboy“ působil jako politý živou vodou...více

[29.07.2020]

[hodnocení: 8/10]

VEGA - Grit Your Teeth

Britská formace Vega se už prokousala desetiletkou své existence, v níž si vybudovala svou pozici na AOR/hardrockové scéně, kde dnes její název patří mezi ty soubory, od kterých lze očekávat slušné skladby a především velmi dobře zvládnuté řemeslo. Otázka je, jestli to v záplavě kapel, které chrlí italské vydavatelství Frontiers Music stačí. Vega totiž patří mezi jednu z nich, ovšem je nutné zmínit, že se nejedná o naslepo splácaný projekt, který pospojoval různá jména bez ladu a skladu,..více

[28.07.2020]

[hodnocení: 7/10]

X - Alphabetland

I když americká punková čtveřice X žije dnes tak trochu v tichosti, dokonce i mimo zájem fanoušků stylu, kultovní status jim rozhodně nejde upřít. Byla jednou z prvních a nejviditelnějších, která reagovala v Los Angeles na punkovou vlnu z východního pobřeží Spojených států. Ve svých začátcích nejvíce těžila z toho, že měla ve svém středu výraznou zpěvačku Exene Cervenka. Už s prvním albem „Los Angeles“ dokázali X prorazit a na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let..více

[27.07.2020]

[hodnocení: 8/10]

SKIN SUIT - Skin Suit

Americká hardrocková parta Tesla, někdy mylně řazena k hairmetalové vlně, byla vždy spíše bílou vránou mezi tehdejšími kapelami, neboť se jí i v dobách největší slávy vyhýbaly různé skandály a bulvární plátky ji míjely. Tesla se soustředila spíše na hudbu, kterou zejména na prvních třech deskách „Mechanical Resonance“, „The Great Radio Controversy“ a „Psychotic Supper“, tvořila skutečně prvotřídní, ovšem i ona měla ve svém středu svého enfant terrible. Byl jím kytarista Tommy Skeoch. ..více

[26.07.2020]

[hodnocení: 8/10]

Kee MARCELLO (OUT OF THIS WORLD, EUROPE, EASY ACTION) - Hysterii The Final Countdown jsme naštěstí přežili my i fanoušci

Švédský kytarista Kee Marcello zažil obrovskou slávu v druhé polovině osmdesátých let, kdy vyjel jako součást legendárních Europe na jejich turné „The Final Countdown World Tour“ a následně s nimi natočil dvě skvělá alba „Out Of This World“ a „Prisoners In Paradise“, kde źanechal hodně silný otisk. Po „Out Of This World“ také pojmenoval svůj současný projekt, který má společně se zpěvákem Tommym Heartem z Fair Warning. S ním nahrává novou hudbu, ale nezapomíná ani na sólovou kariéru ..více

[26.07.2020]

METAL CHURCH - From The Vault

Po návratu zpěváka Mikea Howea do řad Metal Church zavládla v této kapele zjevně dobrá nálada. Obě postcomebacková alba („XI“ a „Damned If You Do“) se povedla a zastínila tak slabší kousky, které kapela točila v době Howeovy nepřítomnosti. Vyhlídky Metal Church jsou dnes mnohem optimističtější než například před šesti, sedmi lety, kdy to u nich vypadalo na definitivní konec. I když se mluví o další řadové desce, není to s ní zjevně tak horké, ..více

[25.07.2020]

[hodnocení: 6/10]

Richard MARX - Limitless

Americký zpěvák Richard Marx zmizel trochu ze zřetele, když se mu nepovedl zopakovat úspěch jeho fenomenálního hitu „Right Here Waiting“ z alba „Repeat Offender“ z roku 1989. Přestože jeho další dvě kolekce „Rush Street“ (zde hrála skutečná rocková smetánka jako Steve Lukather z Toto nebo Tommy Lee z Mötley Crüe) a „Paid Vacation“ ještě sklidily platinové úspěchy, v dalších letech už Marxova hvězda začala povážlivě blednout. Ostříhal si vlasy a natočil dvě poněkud nevýrazná alba „Days In Avalon“ a „My Own Best Enemy“. ..více

[24.07.2020]

[hodnocení: 8/10]

KING DIAMOND - Abigail

Vítězná sestava se tentokrát nemění. Přestože "Fatal Portrait" nebudou fanoušci Kinga Diamonda řadit mezi jeho top díla, je jasné, že tahle deska byla pro kapelu, kde stále ještě byli tři bývalí členové Mercyful Fate, velice důležitá. Hodila totiž rukavici jejich někdejšímu spoluhráči Hanku Shermannovi, který to s novou kapelou Fate, jež se orientovala na americký hard rock a pop metal, projel na celé čáře. "Fatal Portrait" také hned napoprvé a definitivně etablovala na scéně pojem King Diamond i jako jméno kapely,..více

[23.07.2020]

[hodnocení: 10/10]

MARYANN COTTON - Hallelujah

Maryann Cotton, kapele synka Hala Patina Jackieho, si vede vcelku slušně. Těžko říct, zda za tím stojí ještě váha Patinova jména, který byl u toho, když King Diamond tvořil své skvosty jako „Them“ nebo „Conspiracy“ nebo naprosto vystajlovaná image, kde ani Hal mezi trojicí mladých muzikantů nevypadá jako nějaký pivní tatík. To je to první, čeho si na kapele všimnete a po dvou deskách, jež mladý Patino (říkající si podle svého idolu Alice Coopera také ženským jménem Maryann Cotton) vydal, to byl vlastně jediný dojem, ..více

[22.07.2020]

[hodnocení: 7/10]

FM - Synchronized

Zasloužilí matadoři britského AOR jsou zjevně při chuti a jejich druhá éra, nastartovaná comebackem v roce 2010, už přinesla více albových zápisů, než doba jejich největší slávy mezi roky 1985 a 1995, kdy vyšla jejich nejznámnější alba „Tough It Out“ a „Takin` It On The Streets. Navíc i sestava se už dávno ustálila, kromě původní trojice Steve Overland (zpěv), Merv Goldsworthy (baskytara, ex-Diamond Head) a Pete Jupp (bicí) v ní působí od comebackového alba „Metropolis“ kytarista Jim Kirkpatrick a klávesista Jem Davis..více

[21.07.2020]

[hodnocení: 7/10]

SOUL ASYLUM - Hurry Up And Wait

Jedno je jasné už čtvrt století… Soul Asylum už nikdy novou „Runaway Train“ nenatočí. A vlastně se od nich už další varianta na tuto skladbu, která jim provedla medvědí službu, nečeká. Jejich hvězdná kariéra byla sice veliká, ale velice krátká a vlastně zasáhla jen dobu kolem alba „Grave Dancers Union“. Jako kdyby ostatní desky stály v obřím stínu, které tato kolekce z roku 1992 stále vrhá. Přitom je to nespravedlivé. „Grave Dancers Union“ zase taková bomba nebyla..více

[20.07.2020]

[hodnocení: 8/10]

Dennis DeYOUNG - 26 East: Volume 1

Už je to více než dvacet let, co ze sestavy slavných amerických rockerů Styx zmizel jejich zpěvák a klávesista Dennis DeYoung. Ten nejenže (společně s kytaristou Tommym Shawem) plnil funkci hlavního vokalisty, ale byl to právě on, kdo byl podepsán pod skladbami jako „Mr. Roboto“, „Babe“ nebo „The Best Of Times“. Bez DeYounga Styx už léta trochu živoří, od jeho odchodu v roce 1999 dokázali příjít jen se dvěma deskami, čímž dokázali, že blahobytné a zlaté časy alb „Paradise Theatre“ a „Cornerstone“ jsou nenávratně pryč. ..více

[19.07.2020]

[hodnocení: 9/10]

Kristian HAVARD (XENTRIX) - Už máme hotové nové album a vyrazíme na cesty

Naděje britského thrash metalu konce osmdesátých let Xentrix je definitivně zpět. Několik let trvající koncertní comeback Xentrix loni korunovali album „Bury The Pain“, které kapelu dovedlo zpět k jejím kořenům. Čtveřice z anglického Prestonu je očividně při chuti. Jak prozradil kytarista a zakládající člen kapely Kristian Havard, mají Xentrix připravenou už další desku. Na experimenty, které obsahovala jejich alba „Kin“ a „Scourge“ se dnes už v této partě nehraje, vše je podřízeno čistě thrashovým riffům,..více

[19.07.2020]

JACK RUSSELL`S GREAT WHITE - Once Biten Acoustic Bytes

„S chlastem jsem praštil, když umřel Jani Lane. Měl jsem totiž být na jeho místě,“ řekl Jack Russell na adresu dávného zpěváka Warrant, kterého démon alkohol dohnal až do hrobu, „doktor mi totiž řekl, že jestli se ještě jednou pořádně vožeru, tak to nepřežiju. To mě hodně vystrašilo.“ O tom, co chlast dokáže s člověkem udělat, toho ví Russell, základní zpěvák amerických blues/hardrockerů Great White, až až. Nebyl to nikdy žádný kliďas, občas se podíval i do chládku,..více

[18.07.2020]

[hodnocení: 8/10]

S-TOOL - Exitus

Ville Laihiala je ostřílený harcovník. Nikdy mu nebude zapomenuto jeho členství u finských Sentenced, se kterými sice nenatočil jejich monolit a mistrovské dílo melodického death metalu „Amok“, ale alba „Down“, „Frozen“ nebo „Crimson“ patří k tomu lepšímu, co kdy nabídla scéna gotického heavy metalu. Jenže Sentenced jsou už patnáct let minulostí. Jejich poslední počin „The Funeral Album“ byl suverénně nejslabším dílem od debutu „Shadows Of The Past“. ..více

[17.07.2020]

[hodnocení: 5/10]

KING DIAMOND - Fatal Portrait

Trvalo to jen pár týdnů, co Mercyful Fate vydali své průkopnické dílo "Don`t Break The Oath", které se stalo jedním nejzásadnějších alb evropského metalu osmdesátých let a kapela byla v troskách. Názorové neshody mezi dvěma hlavními lídry, zpěvákem King Diamondem a kytaristou Hankem Shermannem dostoupily vrcholu, když Shermann předložil kapele svůj plán na dobytí amerického trhu. To nevydržel nejen Diamond, ale ani druhý kytarista Michael Denner a basista Timi Hansen..více

[16.07.2020]

[hodnocení: 8/10]

ASKING ALEXANDRIA - Like A House On Fire

Asking Alexandria jako kdyby se od odchodu zpěváka Dannyho Worsnopa nemohli pořádně nadechnout a knockoutovat své fanoušky, jak bylo jejich zvykem do výtečného (nejlepšího) alba „From Death To Destiny“. Právě po něm rozezlený Worsnop práskl dveřmi a vydal se na sólovou kariéru, která s původním metalcorem Asking Alexandria neměla vůbec nic společného. Jeho místo obsadil ukrajinský mladík Dennis Stoff, ovšem s „The Black“ to nebyla zrovna trefa do černého,..více

[15.07.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Brant BJORK - Brant Bjork

Vypadá to, že americký multiinstrumentalista a někdejší bubeník legendy desert rocku Kyuss Brant Bjork je dnes už volný jako pták. O Kyuss se bavit nemusíme, ti svou kariéru už skončili dávno, když po sobě nechali čtyři skvělá alba, přičemž především „Welcome To Sky Valley“ a „...And The Circus Leaves Town“ patří do zlaté pokladnice rocku devadesátých let. Postupem času však Bjork opustil i další kapely, ať už se jednalo o Fu Manchu, Mondo Generator nebo Ché, a Vista Chino, kde je jako člen v současnosti zapsán, ..více

[14.07.2020]

[hodnocení: 8/10]

VULCANO - Eye Of Hell

Co je zajímavého na brazilské kapele Vulcano? Kromě jejich dlouhověkosti je to rozhodně fakt, že jejich první dvě dema, naprosto kanální nahrávky „Om Pushne Namah“ (1983) a „Devil On My Roof“ (1984) byla základem pro ranou tvorbu Sepultury v době, kdy ještě bratři Cavalerové tápali, kam se v hudbě vůbec vrtnout. Byli to také Vulcano, kteří spolu se Sepulturou a Sarcófago utvářeli brazilskou extrémně metalovou scénu poloviny osmdesátých let. Ovšem proč to daleko dotáhla Sepultura a ne právě Vulcano je nasnadě..více

[13.07.2020]

[hodnocení: 5,5/10]

TOKYO BLADE - Dark Revolution

Fanoušci původních Tokyo Blade, řadících se k Nové vlně britského heavy metalu, jsou v současnosti asi spokojeni. Po letech různých personálních změn a stylových úskoků k hair metalu nebo prog rocku je dnes v této britské (skoro)legendě znovu takřka původní sestava, co natočila debut „Night Of The Blade“. Vypadá to, že dávná válečná sekyra mezi zpěvákem Alanem Marshem a kytaristou Andy Boultonem je navždy zakopána. To se stalo před pár lety, kdy se kapela po epizodě s německým zpěvákem Nicolajem Ruhnowem skoro rozpadla..více

[12.07.2020]

[hodnocení: 7/10]

Andy BOULTON (TOKYO BLADE) - S metalem nemůžeš přestat, ani kdybys chtěl

Pravděpodobně je málo kapel, které mají tak pohnutou historii jako Tokyo Blade, jedna z kapel Nové vlny britského heavy metalu. V osmdesátých letech, když měli našlápnuto k velkému úspěchu, jim vydavatelská firma házela klacky pod nohy a kapelu pak naprosto paralyzovaly problémy uvnitř sestavy. Dnes sice pod vlajkou Tokyo Blade působí všichni členové původní pětice, ale byly doby, kdy kapelu držel nad vodou pouze kytarista Andy Boulton. Ten ji vedl divokými osmdesátými lety i nepříznivou následující dekádou, ..více

[12.07.2020]

FAKE NAMES - Fake Names

Fake Names, to je zbrusu nové jméno na rockové scéně, ale při pohledu na čtyři muzikanty se váhání nad stylovým směřováním této party rozplyne. Za vším stojí kytarista Brian Baker, který se rozhodl vystoupit ze stínu Bretta Gurewitze, se kterým se už skoro třicet let dělí o kytarové party u legendárních punkrockerů Bad Religion a ještě předtím, kdysi na začátku osmdesátých, let byl členem kultovní hardcorové formace Minor Threat...více

[10.07.2020]

[hodnocení: 7/10]

MERCYFUL FATE - 9

Osud Milosrdného osudu se začal naplňovat. V kapele ani po albu "Dead Again" nezavládla bůhvíjaká pohoda a přestože tentokrát nedošlo k žádným změnám v sestavě, jež provázely všechna postcomebacková alba, Diamondovo vysoké pracovní tempo bylo stále neúnosnější. Konec devadesátých let bývá vnímán jako všeobecný reunion klasického heavy metalu, jemuž kdysi Mercyful Fate pomáhali na svět. Kapela se tak dostala do jakési pozice celebrit, na které přísahali hvězdy typu Hammerfall,..více

[09.07.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Mark LANEGAN - Straight Songs Of Sorrow

Kariéra amerického zpěváka Marka Lanegana skutečně dává smysl a to bez toho, aby tento umělec někdy propadl aktuálním trendům a tvořil podle zažitých formulí. Se svou dávnou kapelou Screaming Trees naskočil na přelomu osmdesátých a devadesátých let na vlnu grunge, ale jejich jízda poslední desetiletkou minulého století byla odlišná od toho, co prezentovala například Nirvana. Velký komerční úspěch se Screaming Trees nakonec vyhnul, protože na to byli málo hitoví, mnohem více psychedeličtí a zahloubaní do vlastních emocí. ..více

[08.07.2020]

[hodnocení: 8,5/10]

Jesse DAMON - Damon`s Rage

Přestože se to zarputilým příznivcům amerického hair metalu asi nebude moc líbit, je nutné si přiznat, že Silent Rage nebyla až tak svělá kapela. Nejvíce totiž sázela na to, že si je pod křídla vzal basista Kiss Gene Simmons se svou tehdejší vydavatelskou společností, což se ukázalo nakonec jako její největší chyba. Simmons jim totiž udělal uniformní sound, o kterém se domníval, že bude tím nejvýdělečnějším, ovšem ten Silent Rage spíše vrhl do zástupu šedých kapel. ..více

[07.07.2020]

[hodnocení: 7/10]

Kelly NICKELS (L.A. GUNS) - Naše deska bude znít jako praví L.A. Guns

Na hairmetalové scéně jde určitě o jeden z největších návratů poslední doby. Kelly Nickels, basista klasické sestavy L.A. Guns, který s touto kapelou natočil její nejslavnější alb „L.A. Guns“, „Cocked And Loaded“ a „Hollywood Vampires“ více než dvacet let mlčel, byl zcela mimo rockovou scénu a věnoval se hlavně své rodině a vlastní oděvní značce. Teď je všechno jinak. Od loňska zase stojí pevně na pódiu, neboť se stal součástí jedné ze dvou verzí L.A. Guns. Okolo této kapely je v poslední době..více

[04.07.2020]

MEKONG DELTA - Tales Of A Future Past

Když se řekne Mekong Delta, zasvěcení hned vědí, o čem je řeč. Široké veřejnosti se samozřejmě vybaví řeka ve Vietnamu, fanouškovi metalové hudby kultovní německá kapela kolem basisty Ralpha Huberta. Ta vzešla z boomu německého thrash metalu poloviny osmdesátých let, mezi její zakladatele patřil i předák Rage Peter „Peavy“ Wagner, ovšem to pro její význam je důležité jen okrajově. Už tehdy Mekong Delta představovali alternativu vůči Destruction či Kreator..více

[03.07.2020]

[hodnocení: 8,5/10]

MERCYFUL FATE - Dead Again

Krátce po vydání "Into The Unknown" zmizel ze sestavy kytarista Michael Denner. Spekulovalo se o tom, že byl nespokojený s tím, že Diamond upřednostňuje znovu svou sólovou kariéru před Mercyful Fate, čemuž by nasvědčoval fakt, že pouhý měsíc po "Into The Unknown" vydal King další sólovku "The Graveyard". "Dovedu si představit, že bychom hráli koncerty, kde vystoupí Mercyful Fate a potom moje kapela," tvrdil tehdy zpěvák, čímž bylo jasně řečeno, kde leží jeho priority...více

[02.07.2020]

[hodnocení: 6/10]

WALTARI - Global Rock

Doba, kdy jste nevěděli, co od Waltari máte čekat, jeu dávno pryč. Od devadesátých let, od přelomového alba „Torcha!“, se tahle finská parta uklidnila a našla pevné místo ve své někdejší stylové rozevlátosti, stylové skoky mezi death metalem, punkem, eurodiskem, thrashem, house music a klasickým hard rockem nejsou ani v nejmenším tak divoké, jak tomu bylo dříve. Nedá se říct, kdy přesně se tahle kapela uklidnila nebo jaký konkrétní okamžik byl důležitý pro to, ..více

[01.07.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

AL-NAMROOD - Wala`at

„Úřady v Saudské Arábii neznají naši identitu. Musíme ji skrývat, protože za to, že hrajeme metal, by nás popravili,“ tvrdí předák blackmetalové trojice z Blízkého východu, říkající si Mephisto. To je hodně silná káva a kapela Al-namrood musí jezdit své alba nahrávat do sousedních zemí, kde není islámský režim tak tvrdý, jako v jejich domovině. Ovšem místo původu jim poskytlo skvělé promo, protože tuhle kapelu prostě musíte zaregistrovat už jen kvůli těmto okolnostem. Kapela ze Saudské Arábie ..více

[28.06.2020]

[hodnocení: 8/10]

VANDENBERG - 2020

Holandský kytarový hrdina Adrian Vandenberg patřil vždy ke smolařům. Mohl patřit k nejproslulejším kytaristům na světě, ovšem místo toho je brán jako dělník stylu. Byl dvakrát blízko obrovského světového úspěchu, ale vždy z toho sešlo. Dnes už je jedno, že se poprvé představil v roce 1978 na debutovém albu kapely Teaser, ta už dávno patří jen archiváliím rockových historiků. Hvězdná éra začala pro Vandenberga tehdy, když změnil sestavu Teaser, do názvu nové kapely vetkl pouze své příjmení..více

[27.06.2020]

[hodnocení: 9/10]

Adrian VANDENBERG (VANDENBERG, WHITESNAKE) - Je to něco skvělého hrát v největší arénách světa

I když někdejší kytarista Whitesnake Adrian Vandenberg zmizel na několik let ze scény, dnes je znovu zpět. Kromě projektu Vandenberg`s Moonkings přivedl k životu svou dávnou kapelu, která nese jeho příjmení a se kterou aktuálně vydal album „2020“. To byl důvod se s ním spojit a probrat jak aktuální věci, tak i historky z minulosti. Adrian je profesionál každým coulem a zavolal přesně ve smluvený čas, dobře naladěn odpovídal svým rozmáchlým stylem nejen na otázky ohledně nové desky, ale i vysvětlil, ..více

[27.06.2020]

MERCYFUL FATE - Into The Unknown

Fanoušci Kinga Diamond a Mercyful Fate si museli připadat jako v ráji. Po hluchém začátku devadesátých let, kdy se nedělo nic v táboře ani jedné kapely, se rozběhli Mercyful Fate s albem "In The Shadows", na které navázali o rok později s "Time" a nakonec své sólové aktivity obnovil i sám Diamond. V červnu 1995 vypustil na trh nahrávku "The Spider`s Lullabye", aby v podstatě záhy začal připravovat koncept pro nové album Mercyful Fate "Into The Unknown" a další sólovku "The Graveyard", na kterých pracoval takřka souběžně...více

[25.06.2020]

[hodnocení: 6/10]

TYLA J. PALLAS - Isolation Crossing

Je tu další z alb doby koronavirové. Dobu, kdy muzikanti musejí sedět doma a koncertní pódia jsou pro ně hudbou vzdálené budoucnosti, využili někteří z nich k tvorbě nového materiálu. „Jsem hudebník a nebudu sedět s rukama v klíně. Budu hrát,“ vykřikl do světa britský matador Tyla J. Pallas, frontman letitých zhýralců Dogs D`Amour. Pod hlavičkou této kapely vydal sbírku „Isolation Crossing“, aby tak doplnil svou předlouhou, ovšem někdy lehce zmatenou diskografii. ..více

[24.06.2020]

[hodnocení: 7/10]

KANSAS - The Absence Of Presence

V Kansas v současnosti zjevně panuje pohoda. I když skalní stále litují odchodu původního vokalisty Stevea Walshe, který kapelu opustil v roce 2014, musí i oni uznat, že až s příchodem Ronnieho Platta na místo frontmana je legenda jako pokropená živou vodou. O tom svědčí fakt, že Kansas od roku 2000 až do Walshova odchodu studiově mlčeli a comebackovou desku „The Prelude Implicit“ vydali s Plattem jako s čerstvým nováčkem v sestavě. Walshovi je dnes dobře na sólové dráze,..více

[23.06.2020]

[hodnocení: 7/10]

BULLETS AND OCTANE - Riot Riot Rock N`Roll

Je to možná s podivem, ale věhlas kalifornské kapely Bullets And Octane do Evropy nikdy nedosáhl, přestože na domovské scéně (především v Los Angeles) má kredit vysoký a oslavila na ní už dvacet let existence. Důvody jsou dva. Za prvé Bullets And Octane hrají typicky americkou motorkářskou hudbu, která v metalověji orientované Evropě neměla nikdy tak na růžních ustláno jako za oceánem, a za druhé, vždy, když se už schylovalo k průlomu, ..více

[22.06.2020]

[hodnocení: 7/10]

CLOVEN HOOF - Age Of Steel

Ten boom, kdy se po přelomu milénia začaly znovu objevovat různé spolky, které kdysi patřily k Nové vlně britského heavy metalu, zasáhl i Cloven Hoof. Kdysi jednohitový zázrak, který svůj vůbec ne špatný debut vydal v roce 1984 už trochu s křížkem po funuse. Od comebacku se nečekalo nic, navíc, když jediným původním členem byl basista Lee Payne, který i v novém tisíciletí roztočil personální kolotoč a jednu dobu se vůbec nevědělo, kdo vlastně členem Cloven Hoof je. ..více

[21.06.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Rune Blasphemer ERIKSEN (VLTIMAS, MAYHEM, AURA NOIR) - Skoky mezi žánry mi nedělají problém

Norský kytarista Rune Eriksen, dlouhá léta přezdívaný Blasphemer, se na scéně pohybuje už od osmdesátých let. Největší pozornost na sebe strhl nástupem do norské kultovní legendy Mayhem, kde nahradil zavražděného Euronyma, ale jeho hudební přesah je mnohem větší. Dnes už se od norského black metalu takřka distancuje a spolu s bývalým frontmanem Morbid Angel Davidem Vincentem vede vlastní kapelu Vltimas, jakýsi deathmetalový allstar projekt. Dokonce už ani nebydlí v Norsku, a ve slunném Portugalsku ..více

[20.06.2020]

ZVLÁŠŇÝ ŠKOLA - 13. 6. 2020, Trnová u Plzně

Za normálních okolností by tady podobný report vůbec nebyl… I na letošní léto totiž byla naplánována řada vystoupení světových hvězd, který se měly sjet do České republiky, což slibovalo další kulturní zážitky. Jenže člověk míní a vláda mění. Z pečlivě připraveného letního programu jsou najednou trosky a koncertní sezóna se rozjíždí velmi, velmi ztuha. Sem tam se hraje pokoutně někde v klubech, jinde se už plánují prázdninové akce pro pár stovek návštěvníků. Ono i to Trnovské rockové léto mělo být původně zrušené… ..více

[19.06.2020]

MERCYFUL FATE - Time

V době všeobecné recese klasického hard rocku a metalu vrhlo album "In The Shadows" jméno Mercyful Fate na scénu velkou silou. Bezmála deset let nebylo o této kapele slyšet a její dávný prapor nesl jen King Diamond s pěticí skvělých sólovek. V táboře kapely to v roce 1993 vypadalo docela na idylku, přestože se schylovalo k bouřce. Říká se, že vítězná sestava se nemění, ale u Mercyful Fate nikdy nešlo nic podle pravidel. První zmizel bubeník Morten Nielsen, který s kapelou ani nevyjel na turné ..více

[18.06.2020]

[hodnocení: 8/10]

THE BLACK DAHLIA MURDER - Verminous

Hvězda The Black Dahlia Murder dosud stále stoupala a tahle parta z amerického Michiganu se postupem posledních let stala jakýmsi mluvčím novodobé deathmetalové generace. Ta si na rozdíl od starých smrtonošů (jako Obituary či Morbid Angel) zakládá na větší melodice bez toho, aby se vzdálila příliš daleko od kořenů z konce osmdesátých let. Podobné kapely však přidávají i trochu metalcorové zuřivosti a groovemetalových postupů. Tedy vlastně nic nového pod sluncem..více

[16.06.2020]

[hodnocení: 6/10]

SHORTINO - Make A Wish

V jistých kruzích si užívá americký zpěvák Paul Shortino až kultovního statutu, přitom nikdy nepatřil k pravému rockovému mainstreamu. Na scéně ale působí už od začátku osmdesátých let, což je dost dlouhá doba na to, aby dokázal, že je dobrým zpěvákem, kterému sice chybí trochu více charismatu, ale přece jen vše dožene výbornou technikou a schopností obklopovat se výbornými muzikanty. Poprvé na sebe strhl pozornost jako frontman hairmetalových Rough Cutt, se kterými nazpíval první dvě desky. ..více

[15.06.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Mike TRAMP - Second Time Around

Aktuální sólová tvorba zpěváka Mikea Trampa může vlastně překvapit jen někoho, kdo si jeho jméno stále a výhradně spojuje pouze s jeho nejslavnější štací, americkou hairmetalovou legendou White Lion. Ovšem ten, kdo sleduje i jeho sólovou dráhu, od třiadvacet let starého debutu „Capricorn“, naprosto přesně ví, jak bude znít i jeho „nová“ sólovka „Second Time Around“. Tramp už se vymezil vůči světu White Lion, když comeback, který udělal před více než deseti lety s muzikanty, kteří nebyli v klasické sestavě, ..více

[14.06.2020]

[hodnocení: 8/10]

Mike TRAMP (WHITE LION, FREAK OF NATURE) - Každé album je jako moje kniha

Za více než čtyřicet let působení na scéně je dánský zpěvák Mike Tramp už skutečnou legendou. Kariéru si vybudoval zejména v osmdesátých letech, kdy stál v čele americké hairmetalové formace White Lion, ale aktivním a velmi plodným muzikantem zůstává dodnes, i přes konec White Lion a krach alternativněji znějících Freak Of Nature. Jak sám říká, teď už tu stojí jen sám za sebe a vydává desky, které jsou zbaveny glammetalového pozlátka White Lion i grungeového oparu Freak Of Nature. Aktuálně má na trhu album „Second Time Around“,..více

[14.06.2020]

STEELCITY - Mach II

Zahraniční tiskoviny popisují SteelCity jako kapelu, která míchá odkaz hard rocku sedmdesátých let s o dekádu mladším hairmetalovým pozlátkem. Na debutovou desku „Fortress“ tato definice vcelku seděla, ovšem v kapele se od jejího vydání v roce 2018 odehrála personální rošáda, po které zůstal v sestavě jen kytarista Mike Floros. Ten se obklopil mnohem zkušenějšími ostřílenými muzikanty. Nejdůležitější změna se samozřejmě odehrála na postu zpěváka, původního vokalistu Briana Colea nahradil Roy Cathey...více

[13.06.2020]

[hodnocení: 7/10]

Ovládnou praktiky čínské tržnice hudební průmysl?

[bulvární koutek]

[13.06.2020]

MERCYFUL FATE - In The Shadows

Na začátku devadesátých let album King Diamonda "The Eye" (i přes svou nespornou kvalitu) sklízelo recenze, na které nebyl tento umělec zrovna zvyklý. Poprvé za jeho kariéru se kritika obrátila proti němu a všeobecně se měnící vkus znechutil Diamonda natolik, že rázem byla otázka budoucnosti jeho kapely velice aktuální. Ne že by byli Mercyful Fate tentokrát v kurzu, spíše se na ně zapomínalo, ale byl zde jeden člověk, který stál na vrcholu hudební scény a neustále připomínal vliv a dopad dánské legendy. Tím hudebníkem byl bubeník Metallicy ..více

[11.06.2020]

[hodnocení: 10/10]

ENTER SHIKARI - Nothing Is True & Everything Is Possible

„Tuhle desku jsme dělali skoro rok a jsme na ní pyšní. Takže pokud Enter Shikari dosud neznáš, měl bys začít právě s novinkou,“ řekl těsně před vydáním „Nothing Is True & Everything Is Possible“ frontman britských zvukových experimentátorů Rou Reynolds. Docela odvážné tvrzení, ovšem když je podpořené faktem, že sláva těchto miláčků ostrovního rockového tisku stále stoupá, je třeba k němu přihlédnout se vší vážností. Ovšem pravidlo, že by komerční úspěch šel ruku v ruce s kvalitou materiálu..více

[10.06.2020]

[hodnocení: 5/10]

THE BOOMTOWN RATS - Citizens Of Boomtown

Kvůli dvěma věcem se na irskou kapelu The Boomtown Rats dosud nezapomnělo. Za prvé je to jejich hit „I Don`t Like Mondays“, který dodnes zná řada rádiových stanic a pak je to samotná osoba frontmana Boba Geldofa. Ten mnohem více než jako vůdčí osobnost The Boomtown Rats (a vlastně i jako sólový umělec) proslul tím, že v roce 1985 dal dohromady megalomanskou akci Live Aid. Ta už dávno vstoupila do dějin, jak svým bohulibým záměrem, který vydělával peníze pro hladovějící africké děti, ..více

[09.06.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

KINGS OF DUST - Kings Of Dust

Zpráva o tom, že se o přízeň fanoušků chystá usilovat nová kapela Kings Of Dust, proběhla éterem někdy na podzim loňského roku. Zaujal na ní fakt, že za Kings Of Dust stojí basista Greg Chaisson, který na konci osmdesátých a začátku devadesátých let hrál ve skvělé, ale naprosto smůlovaté kapele Badlands. V ní působil i kytarista Jake E. Lee, poté, co byl vykopnut z tábora Ozzyho Osbournea a zpěvák Ray Gillen, jemuž nevyšly pletky s Black Sabbath. ..více

[08.06.2020]

[hodnocení: 7/10]

Petr FIALA (MŇÁGA A ŽĎORP) - Lidi nám říkají legendy, ale tomu se můžu akorát zasmát

I když je moravská stálice Mňága a Žďorp na české scéně pojem, je to zejména fenomén. Kapela žije mimo jakýchkoliv skandálů, její členové se neobjevují na titulních stranách bulvárních časopisů, přesto je tahle parta jednou z nejdůležitějších kapel porevoluční historie. Má na kontě už řadu desek, které se vyznačují stabilní kvalitou a z jejich hitů by se klidně dal vytvořit koncert, který by mohl trvat celý den i noc. Mňága nedávno oslavila třicet let své existence, ale je pořád stále živá a stejně silná,..více

[07.06.2020]

Don DOKKEN - Solitary

V osmdesátých letech byl Don Dokken bezpochyby hvězda. Kapela, která nesla jeho jméno, prodávala bestsellery „Under Lock And Key“ a „Back For The Attack“ v milionových nákladech a hrála na nejprestižnějších rockových akcích světa. V roce 1988 ale přišel rozpad, a i když Dokken byl v dalších letech respektovaným umělcem, k hvězdnému statusu se už nikdy nevrátil. V době rozpadu své kapely vydal sólový debut „Up From The Ashes“, který nesl průvodní znaky jeho domovské formace,..více

[06.06.2020]

[hodnocení: 8/10]

WE SELL THE DEAD - Black Sheep

I když debutová deska s krkolomným názvem „Heaven Doesn`t Want You And Hell Is Full“ byla takřka mistrovským dílem, pohybujícím se na tenkém ostří mezi hard rockem a heavy metalem, hraným s pokorou k velikánům sedmdesátých let jako Black Sabbath, Deep Purple či Rainbow, velký úspěch, jaký by si zasloužila, z toho nebyl. We Sell The Dead, které tenkrát tvořili zpěvák Apollo Papatahanasio (Spiritual Beggars, ex-Firewind), kytarista Niclas Engelin (In Flames), basista Jonas Slättung ..více

[05.06.2020]

[hodnocení: 9/10]

MERCYFUL FATE - Don`t Break The Oath

Album "Melissa" vzbudilo obrovský ohlas, neboť se trefilo přesně do vkusu doby, protože heavy metal toho nejklasičtějšího střhu už začínal být okoukaný a fanoušci se poohlíželi po něčem, co dosud neviděli. Mercyful Fate byli ti praví, měli ve svém středu King Diamonda s jeho dosud neslýchaným hlasovým projevem, a texty, vedle kterých se věci od Venom jevily jako dětské říkanky. Pokud byl tehdy na evropské scéně roku 1983 nějaký objev, byli to rozhodně Mercyful Fate...více

[04.06.2020]

[hodnocení: 10/10]

Joe SATRIANI - Shapeshifting

Po předloňském skvělém albu „What Happens Next“ se od Joe Satrianiho očekávalo mnohé. Deska z roku 2018 se totiž stala jakýmsi novodobým milníkem Satrianiho kariéry a to nejen proto, že na ní účinkovala hvězdná rytmika Glenn Hughes (baskytara) a Chad Smith (bicí). Přestože staromilec bude stále argumentovat alby „Surfing With The Alien“, „Flying In A Blue Dream“, „The Extremist“ nebo „Time Machine“, které udělaly ze Satrianiho kytarovou těžkou váhu, i ten největší škarohlíd musel uznat, ..více

[03.06.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

KVELERTAK - Splid

Když na někoho pěje chválu Kirk Hammett, Slash, Nikki Sixx nebo Dave Grohl, rozhodně to něco znamená a norští Kvelertak z přízně mnohem slavnějších kolegů dokázali už ledacos vytěžit. Nejvíce jim asi pomohlo, když je Metallica vzala na turné jako svou předkapelu a pokud Kvelertak někoho nenadchli, tak to rozhodně neskončilo tak, že by po nich fanoušci Metallicy házeli kelímky s pivem. To ovšem bylo v době, kdy v jejich čele stál původní frontman Erlend Hjelvik, který kapelu v létě 2018 opustil. ..více

[01.06.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

YURI GAGARIN - The Outskirts Of Reality

Když se kapela pojmenuje po prvním muži ve vesmíru, je úplně jedno, jestli je z Ameriky, Ruska, Pobřeží slonoviny nebo ze Švédska. Prostě už podle názvu víte, jak asi bude tahle parta znít, protože nic jiného než progresivní space rock nepřipadá v úvahu. A nic na tom nemůže změnit ani fakt, že v době, kdy Sovětský svaz slavil obrovský Gagarinův triumf, nebyl ani jeden ze členů této kapely na světě. Yuri Gagarin je totiž vcelku mladá parta pocházející ze švédského Göteborgu a na rozdíl od tamní scény,..více

[31.05.2020]

[hodnocení: 8,5/10]

Dave WANLESS (SVEN GALI) - Teď je pro nás budoucnost otevřená

Kanadská pětice Sven Gali měla jednu dobu nakročeno k celosvětovému úspěchu. Když v roce 1992 vydala svůj bezejmenný debut, stylově spřízněný se Skid Row, čekali se od ní velké věci. Ovšem album, obsahující silný třeskutý materiál na vlnách hard rocku a street rocku, vyšlo v době, kdy explodovala Nirvana a pro Sven Gali už bylo pozdě. Druhé album „Inwire“ natočili s producentem Kelly Grayem, který Sven Gali nasměřoval na modernější grungeovější zvuk. Album propadlo a Sven Gali skončili. ..více

[30.05.2020]

IN THIS MOMENT - Mother

Co zajímavého lze spatřovat na americké kapele In This Moment? Kdyby se to shrnulo velmi povrchně, tak vůbec nic. In This Moment je parta, která zastupuje aktuální americkou rockovou scénu. Vyrostla na metalcoru prvních let tohoto tisíciletí, přidává trochu gotiky, industriálu, nádechu alternativního rocku a post-grunge a ve svém středu má atraktivní zpěvačku Marii Brink. Tedy nic nového pod žhavým kalifornským sluncem. Kapel, které využívají podobného modelu, je dnes v Americe dvanáct do tuctu ..více

[29.05.2020]

[hodnocení: 7/10]

MERCYFUL FATE - Mellisa

Pokud budeme pátrat po kořenech svébytné a bezesporu jedinečné dánské party Mercyful Fate, musíme se vrátit až do dob metalového pravěku, na konec sedmdesátých let. V Dánsku v té době neexistovala žádná oficiální rocková scéna, média tehdy ovládala vlna diska a vlastně ani nebylo na co navazovat, protože žádná pořádná hardrocková parta, která by náležela ke zlatému období tohoto stylu, tedy k začátku sedmdesátých let, tam nepůsobila. Ovšem v undergroundu to vřelo...více

[28.05.2020]

[hodnocení: 9/10]

MALOKARPATAN - Krupinské ohne

Pokud bychom chtěli bratislavské Malokarpatan velmi zjednodušeně popsat, můžeme o nich mluvit jako o slovenské odpovědi na Master`s Hammer z dávných dob. Parta Františka Štorma se léty vyprofilovala v trochu jinou kapelu, než byla v dobách „Rituálu“ nebo „Jilemnického okultisty“ a proto pro staromilce mohou být Malokarpatan v současnosti jednoznačnou volbou. Jisté je, že nikdy se jim nemůže povést stát se tak kultovní kapelou jako Master`s Hammer ze začátku devadesátých let, ..více

[27.05.2020]

[hodnocení: 8/10]

PARADISE LOST - Obsidian

Nekorunovaní králové světového doom metalu a gotiky se v posledních letech dostali do slepé uličky. Kapela, kterou jste museli v dobách jejich největší slávy obdivovat za odvahu, chuť experimentovat a přitom neztratit nic ze svého skladatelského umu, což z ní udělalo formaci celosvětové úrovně, se na posledních albech až příliš vracela ke kořenům a hrála na jistotu. Skalním fanouškům opusů „Gothic“, „Shades Of God“ nebo debutu „Lost Paradise“ to sice bylo po chuti, ale Paradise Lost tím ztráceli hodně ze svého espritu výjimečnosti ..více

[25.05.2020]

[hodnocení: 8/10]

VOODOO SIX - Simulation Game

Kdo by o Voodoo Six věděl, kdyby jejich kytarista a zakládající člen Richie Faulkner nenastoupil před deseti lety k Judas Priest a kdyby je Iron Maiden nevytáhli před pár lety jako předkapelu na své turné? Jenže Faulkner byl členem jen několik prvních pár let a stihl s kapelou nahrát dvě alba a předkapela Iron Maiden? Víte, jak to s nimi chodí… Železná panna si už léta vybírá spíše málo známé soubory koketující s hranicí průměrnosti, kterým chce sice v dobré víře pomoci, ale jejich fanoušci většinou právě zmíněné předkapely odzívají ..více

[24.05.2020]

[hodnocení: 5/10]

JOHN DOLMAYAN AND THESE GREY MEN - These Grey Men

Je to už patnáct let, co hvězdní System Of A Down vydali poslední album a čekání na další desku se začíná podobat utopii i grotesce zároveň. Zpěvák Serj Tankian a kytarista Daron Malakian jako kdyby nedokázali najít společnou řeč a jejich aktivity v rámci kapely se soustřeďují na trochu zbytečná (ovšem řádně výdělečná) turné, která snad nikdy neskončí. Proto se bubeník John Dolmayan postavil na vlastní nohy. Po prvním rozpadu System Of A Down hrál hru na obě strany,..více

[23.05.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Vilém ČOK (PRAŽSKÝ VÝBĚR, VILÉM ČOK & BYPASS) - Ten, kdo ke své vlasti necítí nic, je sám nic

I když by si Vilém Čok mohl užívat svého legendárního statusu, opak je pravdou. Tento slavný člen Pražského výběru je totiž aktuálně ve studiu, kde pracuje na nové desce své kapely Vilém Čok & BYPASS. Současné koncertní zákazy proto nijak neřeší a věnuje se nové tvorbě, která by měla být ke slyšení na začátku příštího roku. Čok toho má za sebou tolik, že se rozhovořil nejen o současných aktivitách, ale i o minulosti v Pražském výběru, Nové růži nebo Deliriu Tremens a vyvrací fámu, ..více

[23.05.2020]

NINE INCH NAILS - Ghosts V: Together/Ghosts VI: Locusts

Jestli bude nějaké dílo spojené s koronavirovou krizí letošního jara, tak to bude rozhodně dvojalbum Nine Inch Nails „Ghosts V: Together/Ghosts VI: Locusts“. „Vskutku podivné časy. Zprávy jsou každou hodinu pochmurnější a my divoce kolísáme mezi pocity naděje a naprostého zoufalství,“ napsal na internet předák Nine Inch Nails Trent Reznor ve chvíli, kdy mezi fanoušky vypustil více než dvě a půl hodiny nové hudby. Obrovskou dávku se rozhodl umístit na oficiální stránky kapely zdarma ke stažení. ..více

[20.05.2020]

[hodnocení: 7/10]

DIE HAPPY - Guess What

O aktivitách Marty Jandové v posledních letech si každý může myslet leccos, ať už se to týká účasti v muzikálech rozličné kvality, soudcování v různých obdobách SuperStar (kde platila za tu rozumnější porotkyni), účinkování v nováckých mýdlových operách, duetů s tuzemskými umělci, kteří nestojí vlastně ani za zmínku nebo vydařeného (avšak veskrze popového) alba „Barvy“ z roku 2018. Po návratu do České republiky, kde se tato zpěvačka vdala a stala se matkou, šla totiž její kapela a bezesporu nejslavnější štace ..více

[18.05.2020]

[hodnocení: 7/10]

LUCIFER - Lucifer III

Těch změn bylo u Lucifer v poslední době až dost. Nejzásadnější je fakt, že se tento projekt (dnes už vlastně plnohodnotná kapela) přestěhoval z Německa do Švédska, když se zpěvačka Johanna Sadonis sblížila s Nickem Anderssonem natolik, že se z nich stali partneři nejen v tomto hudební tělese. Spolu s přestěhováním do Skandinávie se proměnila i sestava. Kromě zpěvačky a multiinstrumentalisty Anderssona, který zde (podobně jako v deathmetalových Entombed) plní funkci bubeníka, nezůstal kámen na kameni. ..více

[17.05.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Ville VALO - Gothica Fennica, Vol. 1

HIM byli v jistém ohledu fenomén. Mohli jste se na ně dívat jako na producentsky vyšlechtěný produkt, který měl ve svém čele modela Ville Vala, ovšem nikdy jste jim (nebo Valovi samotnému) nemohli upřít skutečný skladatelský talent a schopnost vytvořit silný hit. A nešlo jen o profláklou „Join Me (In Death)“, ale i o řadu dalších věcí, kdy se HIM stali jakýmsi symbolem první pětiletky tohoto tisíciletí. Po vydání alba „Dark Light“, které se dá považovat za jejich poslední skutečně skvělé dílo, ..více

[16.05.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Zdeněk ČERNÝ (TITANIC) - Kluci se vyblbnou v Cradle Of Filth a v Titánech budou klidnější

I když je Titanic bezesporu legenda tuzemského hard rocku a heavy metalu, nikdy neměl na růžích ustláno. Po povedeném startu kariéry s vydáním všeobecně uznávaných alba „Metal Celebration“ a „Ábel“, otočila se jeho kariéra podivným směrem, který navíc jméno kapely devalvoval. Tehdy u toho nebyl frontman Zdeněk Černý. Ten se do Titanicu vrátil před necelými deseti lety, aby pomohl jméno kapely uvést zpět do povědomí. Jenže Titanic má smůlu. Nejprve odešel zásadní kytarista Georgi Enčev ..více

[16.05.2020]

MYRKUR - Folkesange

Tajemný opar se rozplynul… Nepropustná blackmetalová mlhovina, která halila debutovou desku „M“ projektu Myrkur, toho dítěte půvabné dánské zpěvačky Amalie Bruun, se začala sice už rozpouštět částečně s druhým albem „Mareridt“, ovšem pořád se jednalo o dílo opředené mnoha tajemstvími. Na to ale už tentokrát zapomeňte. Amalie vyspěla, stala se z ní matka a její hudební choutky už nejsou blackmetalové. Přestože její začátky byly spojené s norskou legendou Mayhem, dnes se vydává naprosto jinou cestou. ..více

[15.05.2020]

[hodnocení: 7/10]

PEARL JAM - Gigaton

Na grunge, tak jak jej znáte z první poloviny devadesátých let, v případě současných Pearl Jam zapomeňte. Sebedestruktivní pachuť tehdejší scény ze sebe tahle slavná kapela setřásla už na konci devadesátých let, kdy se jejich alba začala lišit od slavné úvodní trojice „Ten“, „Vs“ a „Vitalogy“ a postupem času se z ní stala alternativně laděná rocková parta, která nezapomíná na garážové začátky, dávné vlivy punku a pořádnou dávku experimentování...více

[13.05.2020]

[hodnocení: 8/10]

THE WILD! - Still Believe In Rock And Roll

Tahle kanadská čtveřice bude pro tuzemského posluchače asi stále velkou neznámou. Letos už ale uběhne osm let od okamžiku, kdy se dala dohromady a novinka „Still Believe In Rock And Roll“ je už její třetí deskou. Stejně jako první dvě z ní hvězdu světové velikosti neudělá, přestože nabízí celkem sympatickou hudbu, hranou s přehledem stále více se sehrávajících mazáků, kteří už sdíleli společné pódium s Godsmack, Rise Against, Korn, Buckcherry, Wolfmother a řadou dalších. I když The Wild! hrají ..více

[12.05.2020]

[hodnocení: 6/10]

HUEY LEWIS AND THE NEWS - Weather

Huey Lewis a jeho parta The News se po dlouhých letech konečně dopracovali k novému albu. Ostatně, neměli kam pospíchat, své jisté mají už dávno a nové tisíciletí jejich hudbě, kde se míchá klasický rock, blues a dávné dozvuky nové vlny, stejně moc nepřeje. Ať se bavíme o komerčním dopadu nebo o nápadech, které už zdaleka nejsou tak silné, jako v osmdesáých letech, kdy tahle kapela šla od úspěchu k úspěchu...více

[11.05.2020]

[hodnocení: 7/10]

Michal PIXA (VISACÍ ZÁMEK) - Čas letí jak splašená punková kráva

Visací zámek je stále asi největší pojem české punkové scény. Je to až k nevíře, ale tahle kapela hraje spolu ve stejné sestavě už skoro čtyřicet let a nedávno vydala nové album „Anarchie a Total Chaos“. To znovu dokazuje, že mezi název kapely a pojem český punk lze klást rovnítko. Visací zámek totiž nikdy moc neustoupili od svých původních studentských ideálů a jejich muzika je stále hodně přímočará a lidově přisprostlá. Kytarista Visáčů Michal „Pixies“ Pixa je také stále pankáč tělem i duší...více

[10.05.2020]

1980... Rok, kdy se kalila ta nejčistší ocel

[bulvární koutek]

[10.05.2020]

HYSTERIA - Rock Police

Pokud si nějaká kapela dá název po jednom z největších alb rockové historie, chce to kus odvahy. Ta zjevně švýcarské pětici nechybí, o čemž mluví jejich sebevědomá prohlášení, že chtějí jednou být největší kapelou minimálně v zemi helvétského kříže. Tento cíl si chtějí splnit už od roku 2015, kdy se dali dohromady pod vlivem hair metalu osmdesátých let. Brzy překlepali dřevní začátky, v nichž byla jejich tvorba silně ovlivněna někdejším boomem kalifornského rocku a kapelami jako Poison, Mötley Crüe, ..více

[09.05.2020]

[hodnocení: 7/10]

MORTIIS - Spirit Of Rebellion

Svébytný norský umělec Mortiis se vrací ke kořenům. Ne k těm blackmetalovým z doby ještě před vydáním debutu „In The Nightside Eclipse“ v Emperor, ale k tomu, co následovalo, když zhnusen poměry opustil tuhle blackmetalovou legendu. Když v roce 1993 vyšel jeho debut „The Song Of A Long Forgotten Ghost“, ukázal i další důvod (kromě zapletení jistých členů Emperor s Euronymovým spolkem Black Metal Mafia), proč nemohl v téhle kapele být. Tehdy striktně nastavil linii temného ambientu, ..více

[08.05.2020]

[hodnocení: 7/10]

VAN HALEN - Van Halen III

Van Halen byli na přelomu let 1996 a 1997 v troskách. Najednou nikdo nevěděl, co bude dál. Po skvělém albu "Balance" to vypadalo, že kapela už nechce se Sammym Hagarem mít nic společného. Ten do světa vypustil prohlášení, že má připravené sólové album "Marching To Mars" a za dveřmi už čekal David Lee Roth, jehož sólová kariéra nabrala v devadesátých let strmý sešup. Jenže epizoda s Rothem trvala jen okamžik, než se opět projevily dávné spory a zpěvák posléze oznámil, že i on připravuje sólové album s kytaristou Johnem 5. ..více

[07.05.2020]

[hodnocení: 6/10]

BURZUM - Thulêan Mysteries

Šest let staré album „The Ways Of Yore“ z roku 2014 mělo být poslední položkou v diskografii Burzum. Jediný člen tohoto megakultovního projektu Varg Vikernes jej dotvořil v době, kdy nad ním zase visela pohrůžka vězení, neboť ve Francii měl údajně plánovat teroristický útok, a i když album vyšlo až o rok později, Vikernes prý neměl na hudbu ani pomyšlení. Ohlášení konce Burzum v roce 2018 se tak dalo chápat jako logické vyústění jeho mimohudebních aktivit, které vždy stály tak trochu na hraně zákona. ..více

[04.05.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

WILDSIDE - Formerly Known As Young Gunns

Pamatujete ještě kapelu Wildside, která na začátku devadesátých let vrthla na MTV se skladbou „Hang On Lucy“? Byla to tvrdá, ostrá věc, jež přesně zapadala do začátku devadesátých let, kdy se hairmetalové kapely zbavily pozlátka osmdesátých let, pod obřím vlivem Guns N`Roses přitvrdily a mnohem více se věnovaly práskavým kytarám než laku na vlasy a pestrobarevným hadrům. „Hang On Lucy“ se nakonec stala otvírákem debutového alba Wildside „Under The Influence“, které vyšlo v roce 1992. ..více

[03.05.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

ROSE TATTOO - Outlaws

Když pomineme AC/DC, kdo je další největší australská legenda? The Angels? Airbourne? Parkway Drive? Pche… Jednoznačně Rose Tattoo! Přestože na jejich jméno už delší dobu padá prach a všichni důležití členové (kromě trpasličího frontmana Angryho Andersona), kteří pamatují začátky, jsou už mrtví, o jejich vlivu nemůže být pochyb. Na tom (jako možná na jediném) se shodnou i Axl Rose, Nikki Sixx a Michael Monroe. Ano, Rose Tattoo měli takový vliv a nebýt několika chybných kroků, které na začátku osmdesátých let udělali,..více

[02.05.2020]

[hodnocení: /10]

CONFESS - Burn`Em All

I když skandinávská harmetalová vlna už odezněla a zbyli z ní jen ti nejsilnější, stopa, kterou zanechala, je stále znatelná. Mezi přeživšími nakonec zůstali i Confess. Jejich životaschopnost v posledních letech byla docela silná, protože po vyřešení personální otázky se jim povedl s minulou deskou „Haunters“ docela slušný průlom, takže je možné je v současnosti chápat jako jednu z nejsilnějších kapel scény. V době, kdy Reckless Love a částečně i Hardcore Superstar dochází dech, Confess mohutní a posilují...více

[01.05.2020]

[hodnocení: 8/10]

VAN HALEN - Balance

Přestože se na začátku devadesátých let mluvilo o tom, že největší kapely na světě v té době jsou Guns N`Roses, Metallica a AC/DC, bylo by hodně jednoduché dodat k nim (ve společnosti Aerosmith) i Van Halen. Deska "F.U.C.K." totiž ukázala, že tahle kapela skvěle zvládla transformaci do nové doby a že pro ni je v devadesátých letech stále ještě místo. Van Halen se změnili, zvážněli, stali se tvrdšími a mezi širokovou veřejností proto respektovanějšími. Skvělé živé album "Live: Right Here, Right Now" ze třiadevadesátého..více

[30.04.2020]

[hodnocení: 10/10]

SHAFT OF STEEL - Steel Heartbeat

Shaft Of Steel o sobě tvrdí, že jsou nadějí rockové scény Velké Británie a návdavkem přidávají fakt, že na jejich debutovém bezejmenném EP z roku 2014 s nimi spolupracoval Dennis Ward, renomovaný producent, člen legendárních Magnum a někdejší basista Pink Cream 69. Stačí to však? Kořeny této londýnské šestice sahají až do roku 2004, kdy se sešli dva vysokoškoláci Alex Markham a Robert Fenning a měli nápad na vytvoření kapely, která bude odrážet jejich lásku k Iron Maiden, Dream Theater a Blind Guardian. ..více

[28.04.2020]

[hodnocení: 4/10]

Phil LANZON - 48 Seconds

Co si budeme povídat, britský klávesista Phil Lanzon je bezesporu vynikající muzikant, ovšem ani to nemůže bránit názoru fanoušků, že ani po skoro pětatřiceti letech služby nemůže být tím klasickým hráčem ostrovních legend Uriah Heep. Před ním totiž v této kapele působil Ken Hensley, který nejenže má na svědomí jejich největší hit „Lady In Black“, ale je i jedním ze symbolů hardrockové historie. Lanzon je tedy v podobné pozici jako jeho stájový kolega Bernie Shaw, Uriah Heep s ním dobře fungují ..více

[26.04.2020]

[hodnocení: 6/10]

Bořek ŘEHOŘ (E!E) - Na naše koncerty chodí už tři generace

Příbramská kapela E!E je už dávno stálicí tuzemské scény. Každoročně jezdí houfně navštěvované koncerty se Třemi sestrami, kde přehrává své největší hity, ponejvíce z devadesátých let. Dnes už ani moc netvoří, přestože členové pociťují, že by další deska nebyla úplně od věci. Jenže trumfněte takové věci jako „Poslouchej“, „Pepík“, „Pelikáni“, „Kapavka“ nebo „Humusák“… Jejich zpěvák Bořek Řehoř je členem kapely skoro od samých začátků a kromě pár let na konci devadesátých let v ní vydržel celou dobu...více

[26.04.2020]

Conny BLOOM (ELECTRIC BOYS, HANOI ROCKS) - Rozhodně nejsme hair metal!

Za třicet let na scéně je švédský zpěvák a kytarista Conny Bloom velice zkušeným a respektovaným muzikantem. Když před dávnými lety založil kapelu Electric Boys, působila na skandinávské scéně jako ojedinělý zjev, neboť míchala hard rock s vlivy funku, glam punku a příchutí časů The Rolling Stones, New York Dolls či Hanoi Rocks. Právě ke svým letitým oblíbencům Hanoi Rocks Conny nakonec nastoupil, aby ústřední dvojici Michael Monroe – Andy McCoy doprovodil až do konce kariéry této kultovní finské kapely. ..více

[25.04.2020]

Conny BLOOM - Game! Set! Bloom!

I když dnes švédská (potažmo skandinávská) scéna chrlí jednu kapelu za druhou a posluchač se v tom už přestává pomalu orientovat, je mezi nimi několik, které už léta ční nad ostatními. Patřík nim i funkově barvití hardrockeři Electric Boys. Sice jim nikdy nebyl dán do vínku komerční úspěch, ale už od debutu „Funk-O-Metal Carpet Ride“ tvoří natolik zajímavou hudbu, v níž míchají klasický hard rock s funkem, hair metalem, bluesem a cikánskými tradicemi Hanoi Rocks, že je prostě nelze přehlédnout. ..více

[25.04.2020]

[hodnocení: 8,5/10]

VAN HALEN - For Unlawful Carnal Knowledge

Na začátku devadesátých let Van Halen stáli na rozcestí. Přestože v sestavě panoval klid a kritika kapele stále pochlebovala, samotní členové cítili, že jim pomalu začíná ujíždět vlak. že "OU812" bylo slabší album a že cesta, kterou se tahle deska vydala pro Van Halen jistojistě končí. Rocková scéna procházela obrodou, zcela ji ovládli Guns N`Roses, jejichž přístup byl o poznání dravější a energičtější, než jak se prezentovali Van Halen, stále větší oblibu získávaly různé extrémnější metalové formy a v Seattlu už číhal na svou příležitost Kurt Cobain,..více

[23.04.2020]

[hodnocení: 9/10]

FIVE FINGER DEATH PUNCH - F8

V táboře možná největší současné metalové hvězdy zpoza oceánu Five Finger Death Punch pravděpodobně zavládla kýžená pohoda. Zpěvák Ivan Moody vyřešil své vleklé problémy s alkoholem, na znamení toho si nechal na hlavu vytetovat malé číro a situace se uklidnila i na bubenickém postu. Ten po gradujících problémech se zády byl nucen na konci roku 2018 opustit Jeremy Spencer a nahradil jej Charlie Engen, jenž působil jako jeho koncertní náhrada. Kapele tolik zkoušené osudem to nakonec všechno prospělo..více

[21.04.2020]

[hodnocení: 6/10]

WISHBONE ASH - Coat Of Arms

Předlouhá je historie britských průkopníků progresivního rocku Wishbone Ash, kteří byli dávnou inspirací Stevea Harrise, takže nepřímo mohou za epické chvilky Iron Maiden. Loni tahle parta z anglického přístavního města Devon oslavila už půl století na scéně a to byla chvíle, kdy už měla připravené třiadvacáté album „Coat Of Arms“. Vůbec nevadí, že z původní sestavy je u toho už jen zpěvák a kytarista Andy Powell, díky jehož přítomnosti je zaručena legitimita souboru. Trochu nenápadného,..více

[20.04.2020]

[hodnocení: 7/10]

Rob WYLDE (TIGERTAILZ, MIDNITE CITY) - Baví mě cestování s množstvím muziky

Jméno zpěváka a kytaristy Roba Wyldea se na scéně hair metalu a AOR skloňuje poslední dobou stále častěji. Tento muzikant původem z anglického maloměsta Chorley dnes žije v mnohem lidnatějším Nottinghamu, kde dal dohromady I svou aktuálně nejživější kapelu Midnite City. S tou vydal už dvě alba, na které, jak je znát z následujícího rozhovoru, je patřičně hrdý. Je také členem legendární hairmetalové party Tigertailz z Walesu. I v ní působí na místě frontmana,..více

[19.04.2020]

SLOWBURN - Rock N`Roll Rats

Přestože heavy metal nepatří ve Španělsku mezi hlavní proud, undergroundová scéna je na Pyrenejském poloostrově vcelku slušně rozběhnutá a v podhoubí se tam objevuje jak mnoho kapel, které zapustily kořeny v osmdesátých letech, tak i těch služebně mnohem mladších. Pětice Slowburn z Madridu patří mezi tu druhou skupinu, ovšem o žádné zelenáče se nejedná. Tahle kapela vznikla jako boční projekt basisty Jorgeho Serrana z thrashmetalových Rancor, ..více

[18.04.2020]

[hodnocení: 3/10]

Vinnie MOORE - Soul Shifter

I když je Vinnie Moore v současnosti nejvíce vnímán jako kytarista britských legend UFO, bylo by krajně nespravedlivé zapomínat i na jeho sólovou kariéru. Ta sice není nijak překvapivá, protože Moore má dávné léta vytyčený svůj styl, ale ať si vezmete jakoukoliv jeho sólovou desku, je jasné, že vždy natrefíte na skvělou kytarovou práci. Ta se striktně nepohybuje jen v hardrockovém teritoriu, a i když Moore není tak nápaditý jako Joe Satriani ani tak experimentální jako Steve Vai, je jasné, že do podobné smetánky patří. ..více

[17.04.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Hudební léto mizí v nedohlednu

[bulvární koutek]

[17.04.2020]

VAN HALEN - OU812

"Jsme silnější, než kdy předtím," vykřikoval do tisku Eddie Van Halen, když deska "5150" stoupala raketovou rychlostí neomylně k hitparádovým vrcholům a kritika chválila přibrání Sammyho Hagara. Van Halen byli jiní než s Davidem Lee Rothem, ale fanoušci jim svou přízní dali jasně najevo, že novou tvář kapely přijmuli za svou. Jejich hudba byla dospělejší, více určena pro komerčnější masy, což se projevilo tím, že i přes výměnu vokalisty byli Van Halen vnímáni jako jedna z největších kapel. ..více

[16.04.2020]

[hodnocení: 6,5/10]

Ian PARRY - In Flagrante Delicto

Představitelé evropského progresivního rock/metalu devadesátých let Elegy jsou sice nejznámější zastávkou v hudební kariéře nizozemského zpěváka Iana Parryho, tento se však dlouhodobě věnuje i své sólové kariéře. Tu rozjel na počátku devadesátých let, ještě v době, než u „evropských Dream Theater“ nahradil původního vokalistu Eduarda Hovingu. Do Elegy nastupoval v době jejich vrcholu, kdy měli aktuálně na kontě přelomové třetí album „Lost“, se kterým si v progresivních kruzích vydobyli velice silnou pověst. ..více

[14.04.2020]

[hodnocení: 6/10]

THEORY OF A DEADMAN - Say Nothing

Jestliže Kanada dokázala v minulosti světu nabídnout opravdu skvělé kapely jako Rush nebo Saga, teď je velkým semeništěm formací, které se zaklínají alternativním rockem a post-grungem, což je profláklý styl, který s grungem jako takovým má společného pramálo a za tuto nálepku schovává nepřlíš originální popové melodie, které opatřuje tvrdými kytarami jen tak, aby se neřeklo. Kanada má dnes především Nickelback, což je v popkultuře její největší vývozní artikl. Tahle kapela byla svého času skvělá, ..více

[13.04.2020]

[hodnocení: 2/10]

HAREM SCAREM - Change The World

I když začínali v roce 1991, což byla pro kapelu pohybující se mezi hard rockem a hair metalem doba přímo sebevražedná, dokázali kanadští Harem Scarem získat vcelku slušný úspěch. Ten se samozřejmě vztahoval na jejich domovskou zemi a Japonsko, ale i tak si mohli gratulovat. Už jen proto, že jejich debut z počátku devadesátých let platil za výborné dílo, jež by o pár let dříve určitě slavilo velký úspěch. Celá devadesátá léta nebyla pro tyhle Kanaďany až tak hubená jako pro podobně orientované spolky..více

[12.04.2020]

[hodnocení: 9/10]

Vlasta HENYCH (HENYCH 666) - Nemám křišťálovou kouli, žiju teď a tady

Pětadvacet let stál Vlasta Henych v čele Törru, což už ale deset let neplatí. Nyní vede vlastní kapelu Henych 666, která však jako kdyby na svou šanci stále čekala. V posledních letech se také mihl v Master`s Hammer a byl členem obnoveného projektu Zemětřesení. Ani jedno z toho ale dnes už neplatí. Henych se chce soustředit na Henych 666 a i přes různé faktory, které jejich rozlet brzdí, chce dál pokračovat v tvorbě. O tom, jak by to mohlo vypadat, ..více

[12.04.2020]

THE AMITY AFFLICTION - Everyone Loves You... Once You Leave Them

Co je dnes metalcore? Popová sračka, odpověděl by kovaný metalista. Přesto tenhle styl byl v prvních letech nového tisíciletí brán za další metalový extrém a reprezentovali jej takové kapely jako As I Lay Dying nebo Killswitch Engage, které byly sakra tvrdé. Ovšem metalcore prošel evolucí, jež dávné příznivce dovádí skoro k šílenství. Když totiž posloucháte některé z nových kapel, které se tímto přízviskem ohánějí, vůbec vás nenapadne žádná souvislost s kořeny stylu, které leží u tvrdých hardcore punkových band The Exploited ..více

[11.04.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

HOLLYWOOD UNDEAD - New Empire, Vol. 1

Nové éra Hollywood Undead začala… Zapomeňte na jejich předchozí alba, přestože kapele zajistila mezinárodní uznání a v případě debutu „Swan Songs“ dokonce i milionové prodeje v domovské Americe. Jenže to byl výraz této pětice přímo z Los Angeles jiný. Hollywood Undead totiž začínali jako nepokrytě hip-hopová parta, která však měla rockové kořeny, jenž se začínaly v jejich tvorbě stále více projevovat. Kapela vždy pošilhávala po alternativním rocku, ..více

[10.04.2020]

[hodnocení: 7/10]

VAN HALEN - 5150

Kdo je Sammy Hagar samozřejmě vědeli fanoušci Van Halen i celý rockový svět. Zpěvák, který si udělal jméno už na začátku sedmdesátých let, když nazpíval dvě skvělá alba hardrockových Montrose, konkrétně bezejmenný debut z roku 1973 a o rok mladší "Paper Money", měl aktuálně venku sólové album "VOA" se svým největším hitem "I Can`t Drive 55". Že by zrovna on, který tvářil jako usedlý rocker celou sólovou kariéru, jež trvala od poloviny sedmdesátých let, ..více

[09.04.2020]

[hodnocení: 9,5/10]

WAITING FOR MONDAY - Waiting For Monday

Čekání na pondělí? I přes dost děsuplný název a fakt, že se jedná o jejich debutové album, nejsou tito muzikanti z Los Angeles žádnými zelenáči. Za vším totiž stojí zpěvák Rudy Cardenas a kytarista August Zadra. První jmenovaný rodák z Venezuely se v minulé desetiletce dostal až do semifinále soutěže American Idol, kde předvedl výtečnou verzi legendární „Open Arms“ od Journey, aby pak hrával s různými spolky v Los Angeles, ovšem bez výraznějšího ohlasu. ..více

[08.04.2020]

[hodnocení: 7/10]

THE WORD ALIVE - Monomania

Že je metalcore docela vyčpělý žánr se ví už dávno. Své opodstatnění (tedy aspoň v Americe) měl někdy před deseti lety, kdy se celou předcházející dekádu vyvíjel na zásadních deskách Linkin Park a pak na trh vrhl nové hrdiny jako Asking Alexandria, Black Veil Brides, a koneckonců i The Word Alive. Ti všichni samozřejmě koukali na Linkin Park ze spodních příček americké hitparády a brzy zjistili, že pokud to chtějí někam dotáhnout, budou muset čistě metalcorovou škatulku hodně rychle opustit. ..více

[07.04.2020]

[hodnocení: 6/10]

REECE - Cacophony Of Souls

S Davidem Reecem to zatím bylo pořád stejné. Neúnavný americký zpěvák by si možná ani nezakládal na tom, že byl na konci osmdesátých let členem Accept a natočil s nimi hrubě podceněnou a nešťastnou desku „Eat The Heat“, ale prostě to byla jeho nejviditelnější epizoda hudební kariéry a bude mu navždy předhazována. A ještě s debutem Bangalore Choir byla tou nejlepší. Reece vydal už dlouhou řadu alb, z nichž se však většina dá označit za průměrná. V poslední době se věnuje jen vlastnímu projektu, který nese jeho příjmení..více

[06.04.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

PASSION - Passion

I když si můžete o počínání firmy Frontiers Music myslet co chcete, vzhledem k tomu, jakými produkty a superskupinami neustále zahlcuje trh, dvě věci se jí upřít nedají. Pod svými křídly sdružuje kdysi veleslavné muzikanty zlaté éry osmdesátých let (azyl u nich našli dokonce i Whitesnake), ale dává šanci i mladým kapelám. Jednou z nich jsou britští rockeři Passion. Tu sice netvoří muzikanti sotva odrostlí základní škole, ale v případě tohoto názvu se jedná o jméno zbrusu nové. Nejde o žádný umělý produkt ze stáje Frontiers, ..více

[05.04.2020]

[hodnocení: 7/10]

Jake WIDOW (NASTY RATZ) - Propijeme a projíme tak tři cesťáky dohromady

Hairmetaloví Nasty Ratz platí za jeden z největších objevů minuléího roku na české scéně. Kapela sice funguje už osm let, ale prosazovat se začala až po změně sestavy, která ji postihla po vydání debutu "First Bite". Dnes o ní fanoušci stylu moc dobře vědí, ale kapela sama uznává, že v tuzemsku neexistuje žádná větší komunita, která by dokázala vyvolat hairmetalový boom. Proto i Nasty Ratz jsou stále undergroundovou záležitostí, ovšem s příslibem, že v budoucnu může být všechno jinak. ..více

[05.04.2020]

Reznor dal dvojalbum, Coverdale Coronavirus Blues

[bulvární koutek]

[04.04.2020]

SUPERSUCKERS - Play That Rock N`Roll

Ono se to nezdá, ale američtí Supersuckers jsou ostřílení matadoři, kteří pod vedením svérázného chlapíka, přezdívaného Eddie Spaghetti, na scéně působí už přes třicet let. Když na konci osmdesátých let začínali, nezapadli do vlny hair metalu, přestože jejich hudba byl vlastně jen přitvrzený rock n`roll, který v sobě měl vlivy punku, jižanského rocku, metalu i drobný nádech country, čili nic, co by bylo v rozporu se jmenovaným stylem. Supersuckers ale nebyli takoví fešáci jako Poison..více

[04.04.2020]

[hodnocení: 6/10]

VAN HALEN - 1984

"Diver Down" fanoušky na chvilku zasytilo, vydavatelskou firmu uspokojilo, neboť zaznamenalo vyšší prodej než "Fair Warning", ale kapela z něho byla rozpačitá. "Byla to zbytečná deska," svěřil se po delší době Alex Van Halen, "měli jsme počkat minimálně rok a pak nahrát "1984". Ovšem ani s "Diver Down" se o žádném ústupu z pozic nedá mluvit, veškeré koncerty propagační šňůry byly plné a kritika byla kapele stále nakloněna, i když ta stále častěji citovala stejný model, který se už začínal kolovrátkově opakovat. ..více

[02.04.2020]

[hodnocení: 10/10]

PSYCHOTIC WALTZ - The God-Shaped Void

O amerických Psychotic Waltz se z počátku kariéry mluvilo jako o novodobých metalových nástupcích Jethro Tull. Bylo to ale dané tím, že zpěvák Buddy Lackey, říkající si také Devon Graves, hrál (stejně jako Jon Anderson) na flétnu, ovšem jejich hudba jela v intencích americké progresivity na tenké hranici mezi hard rockem a heavy metalem. Psychotic Waltz byli spíše utajeným tipem pro zasvěcené a zůstávali v oblibě za stylovými kolegy Queensrÿche. Byli víc ponořeni do svého hudebního umění, ..více

[01.04.2020]

[hodnocení: 9/10]

ROSS THE BOSS - Born Of Fire

Pokud si Rosse The Bosse spojujete jen s jeho působením v Manowar v osmdesátých letech, je to sice nejjednodušší, ale značně neúplné. Tenhle americký kytarista byl členem Manowar v dobách jejich největší slávy, jeho hra je ke slyšení nejen z prvních desek, ale i z trháků „Fighting The World“ a „Kings Of Metal“, ale Ross vstoupil do světa hudby mnohem dříve. Před Manowar byl totiž členem vlivných newyorských punkerů The Dictators a po konci svého působení u legendy „true metalu“ se k punku vrátil ..více

[31.03.2020]

[hodnocení: 6/10]

BLACK SWAN - Shake The World

Další superskupina…, navíc ze stáje Frontiers Music. Neexistuje asi žádné jiné spojení, které by nechalo hardrockového fanouška chladnějším. Podobných projektů se vyrojilo v posledních letech tolik a s tak kolísavou kvalitou, že od ohlášení založení Black Swan se nedalo čekat vůbec nic. Je chválihodné, že ve Frontiers nevsadili tentokrát na jedno kdysi velice slavné jméno, které by obklopili armádou svých námezdních muzikantů a producentů, ..více

[30.03.2020]

[hodnocení: 8/10]

Clint LOWERY - God Bless The Renegades

Jméno kytaristy Clinta Loweryho nemá v tuzemsku určitě takový zvuk jako v domovských Spojených státech, ovšem když se řekne název jeho kapely – Sevendust – většina už ví, kolikátá udeřila. Tahle kapela stála na samém zrodu nu-metalu a přestože se nikdy nestala vůdčí partou trendu, tehdy z něho dokázala docela slušně těžit. Už jen proto, že její bezejmenný debut z roku 1997 se velice brzy pozlatil a kapela na něm předváděla slušnou energickou hudbu, která využívala deprese Korn a rozvernost Limp Bizkit. ..více

[29.03.2020]

[hodnocení: 5/10]

Petr JANDA (OLYMPIC) - Až pomine koronavirus, jdeme do nové desky

V prvním díle povídání s dlouholetým předákem Olympicu Petrem Jandou jsme se zastavili na začátku osmdesátých let, kdy tato kapela prožívala svůj druhý vrchol. Uznávali je jak staří fanoušci, pamětníci alb "Želva" a "Pták Rosomák", ale i noví fanoušci, kteří sledovali trendy v rockové hudbě, která se valila ze zahraničí. Olympic byl na začátku osmdesátých let fenoménem a ten svůj post si udržel i do dnešních dnů. Jak se Petr Janda dívá na léta, kdy koketoval s heavy metalem, jak na hubenou porevoluční dobu a jak na současnost,..více

[29.03.2020]

Petr JANDA (OLYMPIC) - Vzrušuje mě představa, že do kaluže zase skočím

Povídat si s Petrem Jandou o jeho kariéře je jako předčítat příběh celé české rockové hudby. Nestárnoucí guru je v současné době, kdy se nemůže dočasně postavit na pódium, zavřený ve svém studiu Propast, kde vzniká už dvaadvacátá deska Olympicu. Je až neuvěřitelné, že jeho kariéra trvala od padesátých let, které se dnes jeví jako naprostý pravěk. Právě o tom, jak šla léta s Olympicem, se Petr Janda rozpovídal v následujícím rozhovoru, který jsme rozdělili na dvě části...více

[28.03.2020]

GOTTHARD - #13

Letos to bude deset let, co se kapele Gotthard otočil svět vzhůru nohama, když se z výletu do Ameriky nevrátil živý zpěvák Steve Lee. Od té doby se v této kapele změnilo mnohé. Post frontmana obsadil australský rodák Nic Maeder, se kterým kapela vydavá aktuálně už čtvrté album. Minulé desky ale odhalily jeden zásadní fakt. Na rozdíl od takových formací jako Van Halen, AC/DC, Deep Purple či Black Sabbath, které se s výměnou vokalisty popasovaly v minulosti na výbornou a pokračovaly v kvalitativní linii předchozích alb,..více

[27.03.2020]

[hodnocení: 5,5/10]

VAN HALEN - Diver Down

V roce 1982 se na americké rockové scéně lámaly ledy. O rok dříve ji totiž zasáhl fenomén v podobě alba "4" od Foreigner, které letělo v hitparádách neomylně k vrcholu a Van Halen rázem už nebyli senzací sezóny. Deska Foreigner byla silná, obsahovala deset zaručených hitů, kterým přece jen nizozemští bratři konkurovat nemohli. Nápady jim totiž docházely, jejich párty styl začínal být okoukaný a příliš úzký tomu, aby se mohl někam vyvíjet. V té době v Americe ještě doznívala móda post-punkových kapel, ..více

[26.03.2020]

[hodnocení: 6,5/10]

ANVIL - Legal At Last

Na Anvil je spoleh. Když dostanete do ruky kteroukoliv z desek, vydávaných úzkostlivě v pravidelném rozestupu dvou až tří let, vždy jasně víte, co se na ní bude odehrávat. Pokud se o nějaké kapele dá říct, že se zarputile drží svého kopyta, pak jsou to právě Anvil, neúnavní kanadští dělníci klasického heavy metalu. Smolaři, kterým se nikdy nepodařilo prorazit, přestože měli kdysi sílu Motörhead a z pódia zfoukli nejednu hvězdu žánru. Ovšem chyběl jim hit, vyložená bomba..více

[25.03.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

RICHIE KOTZEN - 50 For 50

Richiemu Kotzenovi je už padesát. Přitom se zdá, že to není tak dávno, kdy jako „zázračný“ mladíček nastupoval k hairmetalovým hvězdám Poison. Přestože u nich zažil jen krátkou epizodu, stejně jako u hardrockových Mr. Big, už nikdy se nálepky bývalého kytaristy těchto kapel nezbaví. A to většinu života prožil na sólové dráze… Kotzen se hravě dá zařadit do škatulky „guitar hero“, přestože je z úplně jiného těsta než třeba Yngwie Malmsteen nebo Steve Vai, ale věhlasu dosáhl takřka stejného. ..více

[24.03.2020]

[hodnocení: 7/10]

AUTUMN`S CHILD - Autumn`s Child

I když je název Autumn`s Child na scéně pojmem zbrusu novým, jeho členové už toho mají odslouženo více než dost. Stěžejním je švédský zpěvák Mikael Erlandsson, který na scéně působí už od konce sedmdesátých let a přestože se mu nikdy nepovedlo vstoupit do první ligy, jeho hlavní projekt Last Autumn`s Dream je už dvacet let zárukou vyrovnané kvality. A není to rozhodně dané jen tím, že v něm působili i členové Europe Mic Michaeli, John Levén a Ian Haugland, či výtečný německý kytarista, ..více

[23.03.2020]

[hodnocení: 7/10]

Daniel HAFSTEIN (HLAHOL) - Trénujeme, děláme nový pecky, snažíme se být v pohybu

Motorband, Kreyson, Aleš Brichta Band, Vitacit, Mewa, Hattrick projekt Uruguay Cavallery Tomáše Krulicha, ale i práce na sólovkách takových interpretů jako Dan Horyna, Lešek Semelka nebo zesnulý člen Tublatanky Dodo Dubán... To vše se pojí se jménem bubeníka Daniela Hafsteina. Kdysi jeden z nejvytíženějších českých bubeníků zmizel po odchodu od Aleše Brichty z očí širší veřejnosti, ale na hudbu nezanevřel. Několik let už je členem teplické party Hlahol,..více

[22.03.2020]

STONE TEMPLE PILOTS - Perdida

Móda unplugged nebo akustických alb se pomalu ale jistě vrací. Proto je nadmíru logické, že s podobným počinem přijdou jedni z pionýrů grunge, tedy stylu, se kterou byla tenhle trend spojen snad nejvíce. Vždyť si vzpomeňme, jaký poprask tenkrát nadělal záznam „Unplugged In New York“ od Nirvany (jasně, krátce po smrti Kurta Cobaina to byla jiná doba), nebo jakým dojmem působila sebezničující nahrávka Alice In Chains „MTV Unplugged“. V devadesátých letech podobným projektům propadly..více

[21.03.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

HARLEJ - Smutku dávám sbohem

Harlej je tak trochu fenomén české scény. Stále se mu daří jednou za dva, tři roky přijít s albem, ze kterého vykřesá minimálně jeden zaručený koncertní hit. Jeho sláva pořád stoupá a na koncerty chodí čím dál víc lidí i přes fakt, že jejich alba z minulé desetiletky nebyly kvalitativně srovnatelné s díly z jejich první éry, kdy minimálně „Harlejova kometa“ a „Musíme se pochválit, máme auto z M(m)ostu“ byly skutečné trefy do černého. Fanouškům to ale zjevně nevadí, protože koncerty Harleje jsou na české poměry pořád ještě dost velká show ..více

[20.03.2020]

[hodnocení: 6,5/10]

VAN HALEN - Fair Warning

Psát příběh alba "Fair Warning" znamená psát o úpadku Van Halen. Přestože navenek působilo vše dokonale, všechno bylo zalité sluncem, alba se prodávala v milionových nákladech, turné byla beznadějně vyprodána a dolárky se sypaly, uvnitř to tak růžové nebylo. Rothovy velkohubé řeči v tisku pohodě uvnitř kapely škodily, tento blonďatý kavalír si proti sobě jeden čas popudil všechny tři zbylé členy. Ovšem co bylo ještě horší. neustálý tlak vydavatelské firmy, jenž trval vlastně od prvního alba,..více

[19.03.2020]

[hodnocení: 6/10]

H.E.A.T. - H.E.A.T. II

H.E.A.T. jsou z těch kapel, které vzešly ze skandinávského hairmetalového boomu konce první desetiletky tohoto století, ale také z těch, které dokázaly přežít jeho postupný rozklad. A nejen to, postupem času se spolu s Crazy Lixx vypracovali na vůdčí osobnosti scény, v čemž jim bezpochyby pomohl příchod zpěváka Erika Grönwalla, vítěze televizní soutěže Idol 2009. S jeho příchodem se zapomnělo na trochu nedomrlá první dvě alba a spolu s ním se kapela uhnízdila pevně ve svém stylu..více

[18.03.2020]

[hodnocení: 9/10]

Ivan KRÁL - Smile

Když zemřel Karel Gott, byl z toho v tuzemsku celonárodní smutek se státním pohřbem. Když o pár měsíců později skonal Ivan Král, proběhlo tiskem jen několik krátkých zpráv, přestože z celosvětového hlediska byl jejich přínos hudbě obdobný. V Čechách ale Král nikdy neměl moc ustláno na růžích, což bylo dané především tím, že se s rodnou hroudou rozloučil už v polovině šedesátých let, kdy s rodiči a bratrem emigroval do New Yorku. To mu bylo osmnáct let, přišel přímo do víru hippie revoluce a hudba mu naprosto učarovala. ..více

[17.03.2020]

[hodnocení: /10]

NEKTAR - The Other Side

S letitou legendou Nektar je to složité. Její historie a vlastně i současnost je zamotanější, než by se mohlo na první pohled zdát, přestože dnes v ní znovu působí tři zakládající členové, bubeník Ron Howden, basista, klávesista a zpěvák Derek „Mo“ Moore a Mick Brockett, který měl odedávna na starosti speciální efekty, jenž progresivnímu art rocku dávaly vesmírnou atmosféru. Tuto sestavu lze tedy považovat za naprosto legitimní, i když v ní už nemůže působit před čtyřmi roky zesnulý frontman Roye Albrighton. Ovšem kromě ní ..více

[15.03.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Biff BYFORD - School Of Hard Knocks

Věčný zpěvák Saxon Biff Byford je bezesporu jednou z ikon nejen Nové vlny britského heavy metalu, ale tvrdé muziky obecně. Bylo mu skoro třicet, když Saxon vydali svůj bezejmenný debut a mezi mladými dravci jako Bruce Dickinson (tehdy Samson), Paul Di`Anno (tehdy Iron Maiden), Sean Harris (Diamond Head) nebo Joe Elliott (Def Leppard) působil tak trochu jako tatík. Svým projevem, který je místy sice trochu protivný, ale navýsost osobitý, dokázal na základních albech metalové kultury jako „Wheels Of Steel“, „Strong Arm Of Law“,..více

[13.03.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

VAN HALEN - Women And Children First

Přestože album "Van Halen II" nikdy nedosáhlo takového vlivu a nemělo tak silný dopad jako debut, kapela se s ním dostala do obrovského kolotoče, neboť vyměnila kluby a malé sály za velké arény a stadiony. Van Halen si pomalu zvykali na pozici hlavních hvězd, což dělalo dobře především Rothovu egu, které rostlo takovou rychlostí, jakou se zvětšoval zástup roztoužených dívek za dveřmi jeho šatny. Svou sexuální posedlost vyřešil Roth po svém, když oznámil, že se nechal pojistit proti případnému otcovství. ..více

[12.03.2020]

[hodnocení: 8/10]

Nemusí vás zajímat koronavirus, ale koncerty se ruší...

[bulvární koutek]

[12.03.2020]

PYOGENESIS - A Silent Soul Screams Loud

V devadesátých letech patřili Pyogenesis (spolu s Crematory) k největším nadějím německé doom/deathmetalové scény. Kdo by to byl v devadesátých letech řekl, že poté zažijí obrat k téměř pop-punkové éře a dokonce přežijí vlastní smrt? Tahle kapela je jako přírodní úkaz a fenomén v jednom. Když se totiž zdálo, že se na začátku tisíciletí slušnou deskou „She Makes Me Wish I Had A Gun“ vyčerpali a řekli poslední slovo, dokázali se o více než deset let později vrátit s dvojicí skvělých alb ..více

[11.03.2020]

[hodnocení: 8,5/10]

Kirk WINDSTEIN - Dream In Motion

I když by se situace u hvězd amerického sludge metalu Crowbar mohla jevit jako klidná a pokojná, opak se zdá být pravdou. Jistě, v roce 2016 vyšlo album „The Serpent Only Lies“, ale u toho nebyl původní člen, basista Todd Strange, který se po svém návratu v tentýž rok stáhl do ústraní a dnes s kapelou už nekoncertuje, přestože se o něm mluví jako o plnohodnotném členovi. Není ani součástí comebacku superskupiny Down, kde působí někdejší frontman Pantery Phil Anselmo, ..více

[10.03.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Aeromantic

Hvězda švédských The Night Flight Orchestra dosud stále stoupala. Průlomu se tahle kapela, složená z veličin skandinávské deathmetalové scény, dočkala už s albem „Amber Galactic“, ovšem to nejlepší předložila s další deskou „Sometimes The World Ain`t Enough“, kde jednoznačně definovala svou tvář a frontman Björn „Speed“ Strid hlásil, že „z hudby The Night Flight Orchestra je mnohem více cítit kokain než LSD“. Tím bylo jasně řečeno, že výraz kapely se přesunul od retra první poloviny sedmdesátých let..více

[09.03.2020]

[hodnocení: 10/10]

PRÖWESS - Blacktop Therapy

Historie téhle party ze Severní Karolíny sahá na začátek minulé desetiletky. To na tamní klubové scéně začala působit formace, která si říkala 21st Century Goliath a kromě toho, že ve svém středu měla výborného kytaristu Scotta Robyho a zpěváka Tonyho Leona, reflektovala na práskavou hudbu konce osmdesátých let, kterou tehdy na losangeleských pódiích předváděli například L.A. Guns, Faster Pussycat, Vain nebo Love/Hate. 21St Century Goliath se povedlo vydat dvě vcelku slušná alba „Radio Destroyer“ (2012)..více

[08.03.2020]

[hodnocení: 7/10]

BREAKING BENJAMIN - Aurora

Chcete nahlédnout do kuchyně hvězdných amerických alternativců Breaking Benjamin trochu jiným okýnkem? Pokud ano, musíte se smířit s faktem, že jejich aktuální albová kolekce „Aurora“ popírá jakékoliv metalové pnutí, na které byli fanoušci zvyklí, a nabízí naprosto jiný pohled na jejich tvorbu. Tahle kapela si to ale může tak trochu dovolit. Za dvacet let existence už posluchačům dokázala, že její tvorba je pevně ukotvena na pomezí alternativního rocku a metalu, kde často dochází k přesahům do nu-metalu a metalcoru, ..více

[07.03.2020]

[hodnocení: 5/10]

DIRTY SHIRLEY - Dirty Shirley

V čem by asi tak mohl zaujmout projekt, který spojil osmadvacetiletého chorvatského zpěváka Dina Jelusicka s protřelým kytaristou Georgem Lynchem, v osmdesátých letech oporou hairmetalových Dokken, dlouhá léta však už světoběžníkem v různých projektech a stylech? Reklama nejvíce láká na Lynchovo jméno, které má v rockovém světě ještě stále zvuk, přestože jeho nositel jej devalvoval několika deskami, které se ani nevyšplhaly na hranici průměru...více

[06.03.2020]

[hodnocení: 6/10]

VAN HALEN - Van Halen II

Na konci sedmdesátých let nebylo v Americe žhavější a energičtější kapely než Van Halen. Se svým debutem dokázala kapela píchnout životadárnou injekci hard rocku, stylu, o němž se mluvilo jako o přežitém a mrtvém. Vždyť se podívejme na to, jak celá scéna vypadala. Vedoucí úlohu stále plnili Kiss, ovšem ti se zmítali ve vlastních problémech, byl je nucen opustit bubeník Peter Criss a kvůli alkoholu a drogám jejich aktivity brzdil i Ace Frehley. Kapela navíc měkla a začala inklinovat k disko proudu. ..více

[05.03.2020]

[hodnocení: 8/10]

DAVEY SUICIDE - Rock Ain`t Dead

Tahle svérázná parta z Hollywoodu slaví už deset let a za tu dobu si v klubech na Sunset Strip, kde začínala řada jejich idolů, dokázala vydobýt slušné renomé a má věrný okruh příznivců. Ovšem přestože její principál (a dnes už jediný původní člen) uvádí jako svůj hlavní vzor Guns N`Roses a kdysi v jejich řadách hrával i bubeník hairmetalových kašpárků Pretty Boy Floyd Ben Graves, od Davey Suicide nečekejte žádný ostrý rock n`roll nebo hair metal. Tahle čtveřice,..více

[04.03.2020]

[hodnocení: 7/10]

REVOLUTION SAINTS - Rise

I když to ze začátku vypadalo, že Revolution Saints bude jen další projekt bezhlavě splácaný ředitelem Frontiers Music Serafinem Peruginem, čas ukázal, že i mezi nepřebernou řadou víceméně bezcenných alb podobného typu se najde něco, co má skutečně smysl a uměleckou hodnotu. Bubeníka a zpěváka Deena Castronova (ex-Journey, Ozzy Osbourne, G//Z/R, Steve Vai…), basistu a zpěváka Jacka Bladese (Night Ranger, ex-Damn Yankees) a kytaristu Douga Aldriche..více

[03.03.2020]

[hodnocení: 8/10]

PIXIES - Beneath The Eyrie

Pokud nic jiného, lze Pixies považovat za zatraceně kultovní kapelu. Byli to právě oni, koho Kurt Cobain vedle The Beatles a Melvins citoval jako svůj největší vzor a kteří byli tak nepřímo považování za jakési kmotry grunge. S tímto hnutím ze Seattlu pochopitelně neměli nic společného, už jen proto, že se zformovali v Bostonu a nikdy nebyli příznivci zbytečně podladěných kytar a utahaných žalozpěvů. Pravda, do klasické scény Ameriky osmdesátých let vůbec nezapadali, protože jestli něco bytostně nenáviděli,..více

[02.03.2020]

[hodnocení: 8/10]

...AND YOU WILL KNOW US BY THE TRAIL OF DEAD - X: The Godless Void And Other Stories

Pink Floyd, Led Zeppelin, Rush, Genesis, Public Enemy, Melvins ale i Johann Sebastian Bach nebo Antonio Vivaldi, to jsou jména, která jako své největší vzory uvádí tahle americká parta čtyř podivných pavouků. Ovšem věřte kapele, která si dá tak krkolomné jméno …And You Will Know Us By The Trail Of Dead… Tahle formace na scéně funguje už více než čtvrt století a za tu dobu si svou specifickou hudbou získala řadu fanoušků po celém světě. Právě pro svou podivnost jeu mnohými až zbožně milována, ..více

[01.03.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

ANTI-FLAG - 20/20 Vision

Dokáží američtí buřiči Anti-Flag ještě něčím překvapit a šokovat, když je od vydání debutu „Die For The Goverment“ jejich hlavním mottem kritika americké politiky a obhajování lidských práv? S takovou filozofií vznikli už v osmdesátých letech a pokračují v ní do dnešních dnů. Anti-Flag na to šli vždy chytře a tak jejich slova měla dopad, obzvlášť, když je zpěvák Justin Sane přednášel se zápalem sobě vlastním. Možná zpočátku chtěli být novými Dead Kennedys, ale výrazové prostředky pro svůj manifest zvolili trochu jiné. ..více

[29.02.2020]

[hodnocení: 7/10]

VAN HALEN - Van Halen

Ten příběh je starší než hard rock sám, přesto jsou Van Halen jedním z jeho nejviditelnějších symbolů. Pokud budeme pátrat po absolutních začátcích téhle party, je nutné se přenést až do roku 1962. Tehdy totiž do kalifornské Pasadeny přijíždí holandský muzikant Jan Van Halen spolu se svou indonézskou manželkou Eugenií Van Beers a svými dvěma syny, devítiletým Alexem a sedmiletým Eddiem. U těch už od kolébky nebylo pochyb o hudebním nadání a od útlého věku je otec vedl k lásce k hudbě a samotným nástrojům...více

[27.02.2020]

[hodnocení: 10/10]

Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man

Než začnete poslouchat novinku Ozzyho Osbournea, musíte si uvědomit dvě věci. Zaprvé, že má tenhle britský zpěvák svůj zenit už dávno za sebou. Na druhou stranu, že máte co do činění se zakladatelem heavy metalu, který toho dokázal tolik, že dnes už nemá zapotřebí vůbec nic točit. Navíc v jeho věku a se zchátralou tělesnou schránkou. Proto se také dlouhou dobu pochybovalo o tom, zda ještě nějaká jeho deska vyjde. Nakonec vyšla a vzbudila zase velké pozdvižení. Ne proto, že by na ní Osbourne přišel s nejlepším..více

[24.02.2020]

[hodnocení: 8/10]

Ozzy OSBOURNE - Opsaný kruh až k Ozzmosis

Kdo věřil tomu, že „No More Tours 2“ které Ozzy Osbourne odstartoval před pár lety a chtěl jeho názvem demonstrativně říct, že už definitivně končí, musel být buď naprostý blázen nebo člověk, který o kariéře tohoto zakladatele heavy metalu neví vůbec nic. Že se nebude končit bylo nad slunce jasnější, na podobná prohlášení byl pan Osbourne vždycky kadet a vzhledem k tomu, jak obratnou manažerkou je jeho manželka Sharon, sloužily podobné výkřiky jako otřepaný marketingový trik...více

[24.02.2020]

BANSHEE - The Madness

Co bylo zajímavé na kapele Banshee z amerického Kansasu, která byla tak trochu mylně házena na konci osmdesátých let do hairmetalového pytle? S největší pravděpodobností to, že přestože měla jasně hairmetalový základ, na kterém stavěla od svého vzniku v roce 1985, nestala se nakonec sto padesátým osmým klonem Mötley Crüe či Poison, ale dokázala do své hudby vpašovat mnohem více vlivů, které se dotýkaly až teritoria amerického power metalu. Nebyli sice tak draví jako Riot, Vicious Rumors nebo Armored Saint,..více

[23.02.2020]

[hodnocení: 6,5/10]

JORN - Heavy Rock Radio II - Executing The Classics

O tom, že je Jorn Lande výborný zpěvák, nikdo nepochybuje. Samozvaný nástupce Ronnieho Jamese Dia (kterým však nikdy být nemůže) o tom přesvědčil už v první polovině devadesátých let, kdy byl přizván kytaristou Ronnim Le Tekrem k projektu Vagabond, který měl suplovat hvězdné Nory TNT v době jejich prvního rozpadu. Ovšem tahle ambiciózní parta skončila velmi záhy po dvou albech, když zpěvák Tony Harnell oznámil návrat k TNT a Lande se ocitl na dlažbě. Tehdy ale ukázal, že je výtečným zpěvákem ..více

[22.02.2020]

[hodnocení: 5/10]

SUNN O))) - Pyroclasts

Že jsou Sunn O))) ojedinělým zjevem na scéně, je jasné každému, kdo jen kdy zaslechl alespoň úryvek z nějaké jejich desky. Jsou to právě oni, kdo vymyslel specifický styl drone metal, který se zakládá na jednoduchém, až primitivním kytarovém riffu, jenž se nechá zní tak dlouho, jak to jde a přidává se do něho hučení kytarové vazby. Počáteční experiment, který vzešel z noisu a temného ambientu si kupodivu své příznivce našel a proto nezůstalo jen u debutového alba „OO Void“ z roku 2000. ..více

[21.02.2020]

[hodnocení: 5/10]

Umřít jako obyčejný člověk? Nikdy!

[bulvární koutek]

[21.02.2020]

BRITISH LION - The Burning

Steve Harris z Iron Maiden se podruhé hlásí se svým bočním projektem a skalní fanoušky Železné panny s ním dozajista znovu zklame. Stejně tak jako u osm let starého bezejmenného debutu, s nímž Harris ukázal, jak moc se dokáže vymanit z vlivu, který má na zmíněnou britskou legendu. I přes nepříznivé ohlasy z řad fanoušků i části kritiky se nejednalo o špatnou desku. Jenže slavný basista se rozhodl, že jeho kapela nebude uspokojovat primárně heavymetalovou část fanouškovského spektra..více

[19.02.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

MARK LANEGAN BAND - Somebody`s Knocking

Pokud mluvíme o velkých grungeových pěvcích, většinou bývají zmiňováni Kurt Cobain, Layne Staley, Eddie Vedder, Chris Cornell nebo Scott Weiland a na Marka Lanegana se jaksi zapomíná. Přitom stačilo málo a jeho někdejší kapela Screaming Trees mohla stát vedle Nirvany nebo Pearl Jam na vrcholku hnutí začátku devadesátých let a Lanegan se mohl škebit z titulních stránek hudebních časopisů. Měl totiž už v dobách největšího boomu grunge vyspělý hlas a skvělý projev, ..více

[17.02.2020]

[hodnocení: 7/10]

Aleš BRICHTA (ALEŠ BRICHTA PROJECT) - Voda teče v Labi a ve Vltavě

Pokud budeme probírat největší osobnosti české rockové a metalové hudby, nutně při tom narazíme na Aleše Brichtu. Dlouholetý frontman Arakainu je už čtvrt století na sólové dráze, kterou nevzdává ani po sérii zdravotních komplikací, jež jej v poslední době postihly. Podle svých slov se ale už cítí dobře. Brichta se s otázkami moc nemazlil a odpovídal krátce a věcně. I to patří k image muzikanta, o němž se v osmdesátých letech Petr Janda vyjádřil jako o "naštvaném mladém muži, který je připravený někomu jednu majznout"...více

[16.02.2020]

THE MAGPIE SALUTE - High Water II

Přestože se The Black Crowes aktuálně vrátili po několika letech zpět, aby oslavili třicet let od vydání skvělého debutu "Shake Your Money Maker", a válečná sekera mezi bratry Robinsonovými je zakopána, rozhodně to neznamená, že by musela nutně skončit formace The Magpie Salute, kterou si v roce 2016 postavil jako trucpodnik kytarista Rich Robinson. Spolu s ním fungují v The Magpie Salute i další někdejší členové The Black Crowes, kytaristé Marc Ford a Sven Pipien, ..více

[14.02.2020]

[hodnocení: 8/10]

TAYLOR HAWKINS AND THE COATTAIL RIDERS - Get The Money

Taylor Hawkins byl vždy něco víc, než jen bubeník Foo Fighters. V téhle kapele působí od roku 1997, když nahradil méně zručného Williama Goldsmitha a definitivně tak zabránil Davu Grohlovi v tom, aby musel sám usednout za bicí soupravu. Ovšem je to právě Grohl, který Taylorovi nedělá pozici ve Foo Fighters moc jednoduchou, když sám (jako někdejší bubeník slavné Nirvany) vyžaduje místo za bicí soupravou. Svou občasnou frustraci ventiluje Hawkins hostováním na počinech takových umělců, ..více

[12.02.2020]

[hodnocení: 7/10]

GRAND SLAM - Hit The Ground

Název Grand Slam je starý už několik desetiletí a pamětník rockové historie už asi ví, která udeřila. Formaci téhož názvu totiž založil v roce 1984 Phil Lynott, když jeho legendární Thin Lizzy rozložila sžíravá drogová závislost většiny členů a s tím i související nedisciplinovanost. Tehdy se od Grand Slam čekalo hodně, protože kromě Lynotta měli ve svém středu ještě klávesistu Magnum Marka Stanwaye a kytaristu Laurence Archera. Lynott tehdy do kapely vkládal velké naděje, ovšem nakonec zůstalo jen u nich...více

[11.02.2020]

[hodnocení: 8/10]

GREEN DAY - Father Of All Motherfuckers

Green Day by byli jistě moc rádi, kdyby se jim ještě jednou povedl takový průlom jako v devadesátých letech s „Dookie“, a o dekádu později s „American Idiot“. Proto také sázeli na minulou nahrávku „Revolution Radio“ jako na tu, která po několika hubenějších letech vystřelí jméno kapely opět na vrchol. Následovalo sice první místo v americké hitparádě Billboardu, ale jinak se nic podstatného nestalo a ani singl „Bang Bang“ nezabodoval jako svého času „Boulevard Of Broken Dreams“ nebo „Wake Me Up When September Ends“. ..více

[10.02.2020]

[hodnocení: 6/10]

MUSTASCH - Killing It For Life

Švédští Mustasch vzešli z boomu skandinávských garážových kapel konce devadesátých let. Tedy z doby, který světu dal The Hellacopters, Hardcore Superstar, Gluecifer, Datsuns, fakticky i Backyard Babies a mnoho dalších. Tehdy neplatili za tahouny scény, i když svůj zmetalizovaný rock n`roll (kde nebyla nouze o nosné vlivy punku) hráli s velkým nasazením, trvalo jim o něco déle, než se na severské scéně prosadili. Šli na to trochu jinak než ostatní jmenované kapely a během let demonstrovali, že umí napsat řadu chytlavých hitů,..více

[09.02.2020]

[hodnocení: 6/10]

Dan HORYNA (MERLIN, VITACIT) - Nemám s Danem ze sedmdesátých let žádný problém

Je to neuvěřitelné, ale Dan Horyna se pohybuje na scéně už skoro půl století. Za ta léta prošel Vitacitem, Pumpou, Merlinem, Benefitem, ale i Kroky Františka Janečka. Jak sám říká, všechno byl přirozený vývoj, kterým prošla nejen jeho osoba, ale i projev, kterým se prezentuje. Má pořád silný hlas, kterým udivoval už v sedmdesátých letech a jeho životní eskapády, vzestupy a pády se na něm nijak nepodepsaly. V současnosti působí jak v Merlinu, tak znovu ve Vitacitu a do budoucna se dívá s optimismem. ..více

[09.02.2020]

WOLFMOTHER - Rock N`Roll Baby

Je pravda, že sláva australských Wolfmother tak trochu pominula. Ovšem předák Andrew Stockdale si za to může vlastně sám. Myslí si totiž, že může donekonečna opakovat model, který uplatnil v roce 2005 na bezejmenném debutu, jenž z Wolfmother udělal hvězdu, když se kopií po světě prodalo více než milion a půl. Kvůli tomu se Wolfmother začali propadat mezi šedý zástup retro kapel a přestože nad nimi stále ční, ten rozdíl se začíná pomalu stírat. Ničemu nepřidaly ani vleklé personální problémy,..více

[08.02.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Donnie VIE - Beautiful Things

Že se Donnie Vie dokáže obejít i bez domovských Enuff Z`Nuff, bez kterých si nedokázal svůj život představit skoro třicet let, a z nichž jej vypudily egomaniacké choutky principála Chipa Z`Nuffa, se ví už dávno. Minimálně od začátku tisíciletí. Enuff Z`Nuff se tehdy nacházeli v divném rozpoložení, netušili, jestli kapela existuje a kdo v ní vlastně hraje a Donnie se vypravil na sólovou dráhu. Ta pokračuje bez kvalitativních výkyvů dodnes a jestli něco potvrzuje, tak je to nejen Donnieho veliká obliba The Beatles,..více

[05.02.2020]

[hodnocení: 8/10]

DIE KRUPPS - Vision 2020 Vision

Pokud vás poslední vývoj Rammstein zklamal, zkuste se poohlédnout trochu jinam. U našich západních sousedů totiž nefunguje jen parta Tilla Lindemanna, ale dlouhá léta před nimi svou věrnost podobné hudbě přísahali i Düsseldorfští Die Krupps. Nejsou v žádném případě tak mediálně tlačeni jako Rammstein (u nichž to zpočátku bylo i proto, že pocházeli z Východního Německa), ale v době, než Rammstein vyšel jejich debut, byli Die Krupps velkými hvězdami na industriálně metalové scéně. Položila je dlouhá pauza po roce 1997,..více

[04.02.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

DOGS D`AMOUR - Jack O`Byte Bluesy

Situace kolem britské kapely Dogs D`Amour je velice nepřehledná. Oficiálně stále funguje klasická sestava, kde kromě frontmana Tyly J. Pallase působí ještě kytarista Jo Dog, basista Steve James a bubeník Bam. Tahle parta, sice velmi sporadicky, ale sem tam přece jen koncertuje, ale od roku 2011 nevydala žádnou nahrávku a tenkrát se také jednalo jen o novou verzi klasického akustického EP "Graveyard Of Empty Bottles". Zatímco kytarista Dog a basista James dělají v mezičase bůhvíco a bubeník Bam jede turné..více

[03.02.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

Ivan Král, ta šedá eminence Patti Smith, už jamuje s Joeyem Ramonem

[bulvární koutek]

[03.02.2020]

Ondřej `Morbivod` KLÁŠTERKA - Umbrtka je náš bůh, který si zaslouží nejvyšší úctu

Ondřej Klášterka neboli Morbivod je jedna z nejdůležitějších osobností české undergroundové scény, protože už více než dvacet let působí v několika důležitých kapelách, ať už se jedná o Umbrtku, Stíny plamenů, Trollech nebo War For War. Od původního black metalu se vyvinul ve všetranného hudebníka, který dokáže přeskakovat mezi styly a jeho aktivity se nezaměřují jen na pekelnou tvorbu. Jelikož Umbrtka, která velice svérázným způsobem opěvuje život dělníků a tovární špínu (zejména plzenské Škodovky) ..více

[02.02.2020]

WAYWARD SONS - The Truth Ain`t What It Used To Be

Pamatujete ještě na kapelu Little Angels, která na konci osmdesátých let působila jako britská odpověď na zvukově čistší a navoněnější kapely hairmetalového boomu z Los Angeles, ale nezapomínala ani na ostrovní hardrockové tradice? I když ji po velmi dobrém a pravděpodobně nejdospělejším albu „Jam“ z roku 1993 smetla (jako řadu jejich souputníků) vlna grunge, jejich zpěvák Toby Jepson flintu do žita nehodil. Jeho první post-Little Angels projekt Toby And The Whole Truth sice po albu..více

[02.02.2020]

[hodnocení: 8/10]

STABBING WESTWARD - Dead & Gone

Skoro dvacet let ležela značka amerických industrialistů Stabbing Westward u ledu, přitom v devadesátých letech platila tahle kapela za jakýsi tajný tip podobně laděné scény. Nikdy sice nebyli předurčeni k tomu, aby se z nich stali noví Nine Inch Nails, na to vždycky frontman Christopher Hall a jeho parta byli příliš normální, ale už svým debutem "Ungod" tahle kapela přesvědčila o tom, že s ní bude třeba počítat. Nebyla sice tak přitažlivě podivná a neuchopitelná jako Nine Inch Nails, ani tak tvrdá a sebedestruktivní jako Ministry,..více

[01.02.2020]

[hodnocení: 7/10]

STRIGOI - Abandon All Faith

Současná záliba členů Paradise Lost v death metalu je trochu zarážející. Byli to právě tito Britové, kteří kdysi death metal, na němž začínali, hodili za hlavu, aby se rozlétli napříč devadesátými léty, kdy prodělali úchvatný přerod ze sklepní party v jednu z nejrespektovanějších rock/metalových kapel té doby. Postupně odhazovali hnijící kořeny smrtícího metalu, ale nakonec i životadárného doomu, který profitoval na jejich prvním přelomovém díle "Gothic", aby s trojicí alb "Icon", "Draconian Times" a "One Second" ..více

[31.01.2020]

[hodnocení: 6,5/10]

KMFDM - Paradise

Od doby, co v roce 1984 vyšla debutová deska "Opium", se stali KMFDM stálicí a vlastně i pojmem na hudební scéně. Může za to i jejich tvrdohlavost, kdy přes prvotní experimenty s disko rytmy se pevně ukotvili v tvrdém industriálu, který pohánějí metalové kytary a v novém tisíciletí i skvěle rozložené vokály Saschy Konietzka a Lucie Cifarelli. To je hlavní deviza této německé party, která kdysi byla na velkých námluvách s basistou od Marilyna Mansona a někdejším frontmanem hairmetalových Shotgun Messiah Timem Skoldem. ..více

[29.01.2020]

[hodnocení: 7/10]

SONS OF APOLLO - MMXX

Někde někdo napsal, že Sons Of Apollo jsou moc dobří na to, aby byli jen kopírkou Dream Theater. Tohle přirovnání sedí, přestože se americká pětice chtěla od zmíněných progresivních hvězd co nejvíce distancovat. To zas tak dobře nejde, protože minimálně bubeník Mike Portnoy je s Dream Theater spojen doslova pupeční šňůrou. Ale jak ukázal debut "Psychotic Symphony" z roku 2017, Sons Of Apollo si chtějí žít vlastním životem...více

[27.01.2020]

[hodnocení: 6,5/10]

Jiří `Big Boss` VALTER - Národ Kärgeräs ještě neřekl poslední slovo

Big Bossovi je už osmašedesát. A sám také rekapituluje svůj život. Proto kromě staršího biografického DVD "Vzpomínky na hovno" na konci loňského roku vydal sólovku "Než zemřu", která má být jeho poslední. Teď se chce soustředit na domovský Root, s nímž právě točí novou desku. Už nemusí nikomu nic dokazovat. Ani na sólové dráze a už vůbec ne jako člen domovské kapely. Bere proto věci s nadhledem, což je cítit z následujícího rozhovoru. V něm Big Boss také shrnul celou svou kariéru, ..více

[26.01.2020]

LIMETALL - Znamení

Prvotní humbuk kolem Limetalu už trochu utichl. Přestože kapela kolem bývalých členů ostravské legendy Citron jela loni turné s Kabátem, jejich druhé album „Znamení“ vyšlo tak trochu utajeně. Pokud si vzpomenete na situaci před pár lety, kdy došlo k rozštěpení Citronu a tím pádem i vzniku Limetalu, jeví se současnost trochu podivně. Navíc členové kapely tvrdí, že se chtějí od své minulosti odstřihnout více než dosud a proto do svého názvu vetkli ještě jedno písmeno l a od té doby máme co do činění už jen s Limetallem. ..více

[24.01.2020]

[hodnocení: 8/10]

Dokáže australská elektrárna vydolovat poslední zbytky energie?

[bulvární koutek]

[23.01.2020]

UMBRTKA - Komíny smrti

Umbrtka byla vždy zajímavým zjevem na české undergroundové scéně. Před dvaceti lety se prezentovala jako blackmetalová kapela, ovšem její texty, které se zaobíraly dělnickým životem ve Škodových závodech v Plzni byly vždy tak trochu mimo tuto černou mísu. Pro své tradičně blackmetalové vrtochy upředňostňuje kytarista a zpěvák Morbivod další kapely jako Trollech nebo Stíny plamenů a právě Umbrtku se jal vést spíše avantagrdnějším směrem. Ten kapele vždy slušel a zaručil to, že se nedokáže tak rychle vyčerpat,..více

[22.01.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

MISERY LOVES CO. - Zero

Celých devatenáct let od sebe dělí předposlední desku této švédské senzace devadesátých let a její novinku "Zero". Devatenáct let, které kapela, kdysi řazena k nadějím evropského metalu, ztratila naprosto zbytečně. Vše se tehdy zvrhlo při evropském turné ke třetí desce "Your Vision Was Never Mine To Share", která byla nejen nejméně podařená ze všech tří vydaných děl, ale skřípat to začalo i mezi ústřední dvojicí, frontmanem Patrikem Wirenem (v osmdesátých letech působil jako člen speed/thrashových Midas Touch) ..více

[20.01.2020]

[hodnocení: 8/10]

BIG BOSS - Než zemřu

Big Boss, čili Jiří Valter, dlouholetý guru brněnské blackmetalové legendy Root a velekněz Satanovy církve, se letos dožije osmašedesátky. To je čas, kdy většina chlápků v jeho věku už je v důchodu a k večeru chodí "na dvě" do hospody Na Růžku (ať ta je kdekoliv), ale také je to čas na bilancování svého životního osudu. Big Boss asi nebude ten, kdo by svými příběhy otravoval štamgasty po různých hospodách a místo toho se rozhodl svůj život zhudebnit. Přece jen, když se řekne rok 1952, ..více

[17.01.2020]

[hodnocení: 7/10]

Redaktorská bilance roku 2019 - Pepsi Stone

Už několik let se mluví o stagnaci rockové a metalové scény a ta pokračovala. Opět se neobjevil žádný spasitel, který by dokázal navázat na práci někdejších velikánů, takže ty nejlepší desky zbyly opět na dávné hrdiny. Jistě, našlo se několik zajímavých nových jmen, ovšem žádný velký boom se nekonal. Navíc konec roku, kdy se čekalo, že bude nasycen předvánoční trh, byla situace snad ještě mizernější. Ale i tak vyšlo během loňska několik skutečně skvělých alb. Tady jsou.....více

[13.01.2020]

COLD CHISEL - Blood Moon

Nová doba zjevně sympatické hospodské kapele Cold Chisel svědčí. Nejenže dokázala znovu najít společnou řeč ve skoro klasické sestavě, kde zesnulého bubeníka Stevea Preswitche nahradil v roce 2011 Charlie Drayton, ale hlavně jejich comeback trvá už skoro celou desetiletku a během něho kapela vydává už třetí studiovou desku. Sice nová éra nebude už nikdy tak úspěšná a směrodatná, jako ta z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy pětice jejich alb (zejména pak počin "East" z roku 1980) ..více

[12.01.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

RUNNING WILD - Crossing The Blades

Dlouhá léta se o Running Wild nemohlo mluvit jako o plnohodnotné kapely, ale spíše jen jako o projektu Rolfa Kasparka, který navíc vydává desky pochybné kvality. Vždyť si stačí vzpomenout na počiny jako "The Brotherhood", "Rogues en Vogue" nebo úplné dno pirátí diskografie "Shadowmaker". Tto, co představovali Running Wild v novém tisíciletí vzbuzovalo spíše jen soucitný úsměv, než aby evokovalo staré časy skvělých desek "Under Jolly Roger", "Port Royal" nebo "Death Or Glory"...více

[11.01.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

THE WHO - Who

Je jen málo žijících legend, které by byly větší než The Who. I když to tak řadu let nevypadalo, je tahle britská formace stále funkční. A i když se musí obejít bez dvou zásadních členů, basisty Johna Entswitlea a bubeníka Keitha Moona, pro které si už přišla zubatá, jsou The Who v posledních letech akční kapelou, která nejenže čile koncertuje, ale dokonce právě vydala i noviu desku. První po třinácti letech a teprve čtvrtou od konce své klasické éry, datovaného smrtí bubeníka Moona v roce 1978. Že album,..více

[10.01.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

NASTY RATZ - Second Chance?

Hair metal v Čechách? Pokusy o něj vyšly vždy tak trochu naprázdno a směšně. Vždyť si vzpomeňme na začátek devadesátých, kdy i do tuzemska doléhala tsunami rozpoutaná Guns N`Roses, a šátky a kožené bundy začala natahovat nejedna nová parta. Ovšem tahle bublina v Čechách brzy splaskla a nezbylo z ní vůbec nic. Opětovný zájem o tuhle hudbu se probudil zhruba před deseti, dvanácti lety, kdy se opět začaly rojit nové kapely, která nastartovala vlna zájmu o spolky jako Crashdïet, Hardcore Superstar či Crazy Lixx. ..více

[08.01.2020]

[hodnocení: 8,5/10]

LOVEKILLERS - Lovekillers

Jméno amerického zpěváka Tonyho Harnella má ve světě melodického hard rocku stále zvučné jméno. On totiž není jen tím, kdo s norskou kapelou TNT nazpíval jejich nejlepší alba, z nichž můžeme zmínit hlavně počiny "Tell No Tales", "Intiution" a "Transistor", ale tento muzikant byl v minulosti členem několika skutečně dobrých projektů. Z těch ční především superskupina Westworld (ve které se Harnell setkal se členy kapel Riot, Danger Danger a Rainbow), ale i Starbreaker nebo Morning Wood...více

[07.01.2020]

[hodnocení: 8/10]

THE DARKNESS - Easter Is Cancelled

Než se objevili Steel Panther, platili britští The Darkness za nejblbější kapelu na scéně. Jejich všeobecně oslavovaný debut "Permission To Land" je jednou z těch desek, u nichž její úspěch vůbec nepochopíte. Přestože schopnost složit slušnou skladbu tato kapela vždy měla, vše bylo zabalené do komediálního obalu, kterému vévodily nemožné ohozy a směšný knírek basisty Frankieho Poullaina. Navíc tenký falzetový hlásek Justina Hawkinse zaručoval, ..více

[05.01.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

BERNIE SHAW AND DALE COLLINS - Too Much Information

Přestože klasickým zpěvákem Uriah Heep už bude navždy David Byron, protože jeho hlas zní z těch nejlepších děl kapely "Look At Youirself" nebo "Return To Fantasy", kanadský zpěvák Bernie Shaw je tím, kdo britskou legendu drží nad vodou už přes třicet let. Nová alba se sice s těmi klasickými srovnat nedají, ale minimálně "Sea Of Light" z pětadevadesátého nebo poslední "Living The Dream" rozhodně za poslech stojí. A nejen kvůli Shawově jistému vokálu, který dal legendě druhý dech, díky němuž fungují Uriah Heep dodnes..více

[03.01.2020]

[hodnocení: 4/10]

Joey TEMPEST - Joey Tempest

Jak se blížil rok 2000, nitky se začínaly sbíhat. Europe podle legendy dostali takový balík peněz, že nešlo odolat společnému vystoupení, kde samozřejmě museli nutně přehrát "The Final Countdown", jen chvíli předtím, než lidstvo vstoupilo do nového letopočtu. I když Joey Tempest říkal, že ke comebacku kapela směřovala už od roku 1998, kdy se sešel v Micem Michaelim a Ianem Haughlandem, čas nakonec nedozrál ani v roce 2000. Na to, aby naskočil do rozjíždějícího se vlaku Europe, byl Tempest tehdy hudebně jinde, ..více

[02.01.2020]

[hodnocení: 7/10]

William Patrick CORGAN - Cotillions

O tom, že je frontman hvězd alternativního rocku The Smashing Pumpkins William Patrick (vulgo Billy) Corgan veliký podivín, se ví dávno. Vždyť i jeho někdejší spoluhráč z bočního projektu Zwan David Pajo o něm mluví jako o nezměrném egomaniakovi a dokonce ho přirovnal k Donaldu Trumpovi, což mezi americkými umělci není rozhodně lichotka. Corgan kvůli své povaze skoro zlikvidoval i The Smashing Pumpkins, kteří jej postupně poslali ke všem čertům a on zůstal sám. ..více

[01.01.2020]

[hodnocení: 7,5/10]

ZVLÁŠŇÝ ŠKOLA - Pít, pít, až na mol pít...

Možná je to trochu udivující, ale Zvlášňý škola, tahle šaráda ze západočeské Kdyně, existuje už skoro třicet let. S podivem proto, že tahle kapela už od roku 1992 pravidelně objíždí všemožné tancovačkové parkety (hlavně tedy v domovských západních Čechách), kde v přestávkách mezi jednotlivými sety postává u baru se svými fanoušky a konce koncertů už se v příčetném stavu dožívá třeba jen půlka kapely. Ale hrálo se, pivo teklo proudem, panáky lítaly vzduchem, ..více

[31.12.2019]

TYGERS OF PAN TANG - Ritual

Co vždycky odlišovalo Tygers Of Pan Tang od šedivých zástupců Nové vlny britského heavy metalu? V podstatě fakt, že vydali úchvatnou desku "The Cage", se kterou si mohli dělat stejný nárok na slávu jako Def Leppard s "Pyromanií". Ovšem ta se nedostavila a dodnes jsou Tygers Of Pan Tang až trestuhodně přehlíženou kapelou. Každého totiž při vyslovení názvu napadne, že to je kapela z NWOBHM, která (stejně jako devadesát procent ostatních) nikdy nic pořádného nedokázala a dnes žije jen z toho, ..více

[30.12.2019]

[hodnocení: 8/10]

Michael SWEET - Ten

Sveřepý frontman whitemetalových Stryper Michael Sweet zažívá zjevně dost plodné období. Nejenže se svou domovskou kapelou je po comebacku velmi čilý a alba vydává v průběhu dvou až tří let, má také projekt s bývalým kytaristou Dokken Georgem Lynchem a nezapomíná ani svou sólovou dráhu. Tu odstartoval už po prvním krachu Stryper na začátku devadesátých let a dodnes ji vlastně nepřerušil. Výčet aktivit, který by možná stačil slušnému workoholikovi, ..více

[29.12.2019]

[hodnocení: 6/10]

Joey TEMPEST - Azalea Place

Album "A Place To Call Home" bylo jen začátkem cesty Joeyho Tempesta o vymanění se ze zvuku a stínu Europe. Cesty, která sice neměla dlouhého trvání, ale působila obrovsky vzrušujícím dojmem a nabídla tolik skvělé hudby, že i kdyby Tempest nikdy nic s Europe nenatočil, musel by být nutně uznáván jako velký umělec a skladatel. "A Place To Call Home" naznačilo, kam až by mohl dojít a jak moc daleko je za sebou ochoten nechat mateřskou kapelu, aby světu dokázal, ..více

[26.12.2019]

[hodnocení: 10/10]

ZEMĚTŘESENÍ - Zemětřesení 2

Navazovat na kult je vždy těžké. A v případě projektu Zemětřesení to platí dvojnásob. O tom, co pro českou nebo československou hudbu znamenal Jiří Schelinger, byly popsány už stohy papíru, protože to byl právě on, kdo v době normalizačního kulturního temna dokázal, že zpěvák nemusí mít jen čistý hlas jako Karel Gott nebo Waldemar Matuška, aby se dostal až na špičku tuzemské scény a jeho plakáty do pokojů řady dospívajících. Byl to on, kdo je považován za průkopníka českého hard rocku, ..více

[25.12.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

Karel GOTT - 80/80 Největší hity 1964 - 2019

O velkých umělcích se říká, že buď je milujete nebo nenávidíte. Ovšem jedno přísloví hovoří o tom, že každá výjimka potvrzuje pravidlo a Karel Gott ta výjimka bezesporu byl. Toho můžete milovat, respektovat jeho celoživotní dílo, uznale pokývat při jeho vokálních kreacích (zejména z počátku kariéry), ovšem těžko se najde někdo, kdo by ho nenáviděl. A to Karel Gott velký umělec rozhodně byl. Nebyl to rocker v pravém slova smyslu, přestože byste v jeho tvorbě rockové skladby našli, ..více

[24.12.2019]

[hodnocení: /10]

SHARK ISLAND - Bloodline

Shark Island měli vždycky smůlu a přitom se dost dobře mohli stát jednou z vůdčích kapel losangeleského hair metalu osmdesátých let. Někdy kolem roku 1985 platili za jednu z nejžhavějších akvizic v klubech kolem Sunset Boulevardu, kytarista Spencer Sercombe udivoval svou vyspělou technikou a zpěvák Richard Black patřil mezi frontmany, na které čekala velká budoucnost. Byl to on, kdo v prvních krůčcích školil Axla Rose a Guns N`Roses na jeho hostování lákali příznivce do klubů jako Whiskey A Go-Go, Troubadour, Starwood nebo Roxy. ..více

[23.12.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

ALEŠ BRICHTA PROJECT - Klatovy, Auto Nejdl, 14. 12. 2019

Ten pravý vánoční koncert plánuje Aleš Brichta vždycky do pražské Barči, v Klatovech to bylo vystoupení vpravdě čertovské. Tradiční průvod Krampusů se stal pro rockového fanouška trochu jinou akcí, protože při ohlášení vystoupení Aleše Brichty se jeho pozornost upnula právě k této legendě tuzemského hard rocku a metalu. Před pár lety by to možná bylo jinak, to Brichta hrával skoro v každé Horní Dolní, dnes je možnost navštívit jeho koncert vzhledem k Brichtově zdravotnímu stavu mnohem omezenější. ..více

[22.12.2019]

1349 - The Infernal Pathway

Nemusíte ani vidět, jak členové kapely vypadají. Už jen název 1349 dává jasně na vědomí, o co se zde bude jednat. Pro historiky tohle číslo bude asi navždy jen letopočet, kdy Norsko muselo čelit začátkům morové rány, která v následujících letech vyhladila více než polovinu obyvatel, pro fanoušky tvrdé hudby znamená něco víc. Zasloužilou blackmetalovou partu, která funguje už přes dvacet let a kde za bicí soupravou sedí bubeník Satyricon Frost. Pravda, ten se sice neúčastní koncertních tažení kapely, ..více

[21.12.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

SKINLAB - Venomous

Zapomeňte na to, že Skinlab byli kdy řazeni do nu-metalové škatulky, tolik zprofanované na začátku tisíciletí. Skinlab v tu dobu vydávali svá alba, ovšem ke zvuku takových Limp Bizkit nebo Linkin Park měli sakra daleko. U nich se nikdy nejednalo o mustr střídání klidných a nařvaných pasáží (ať už ve sloce nebo v refrénu), tahle parta ze San Francisca na to šla úplně jinak. Jako předobraz jejich hudby jim bezesporu posloužila Pantera někdy z doby "Far Beyond Driven" nebo Machine Head ..více

[20.12.2019]

[hodnocení: 7/10]

Joey TEMPEST - A Place To Call Home

"Chtěl jsem udělat desku, která bude pokud možno co nejdál od Europe", řekl v polovině devadesátých let zpěvák Joey Tempest, když světu servíroval svou sólovou prvotinu "A Place To Call Home". Rocková scéna (tak jak ji prezentovali Europe) byla v té době v troskách a Tempest si toho byl moc dobře vědom. Pro fanoušky, kteří otočili na začátku devadesátých let kormidlem do deštivého Seattlu, představoval on to pozlátko, tu nejbujnější trvalou a popmetalový kýč "The Final Countdown", ať už je to skladba sebekvalitnější. ..více

[19.12.2019]

[hodnocení: 9,5/10]

MAYHEM - Daemon

Tentokrát to Mayhem trvalo "pouhých" pět let, které leží mezi albem "Esoteric Warfare" a novinkou "Daemon", což je doba na poměry této norské legendy možná až nezvykle krátká. Jenže u Mayhem nikdy nešlo nic jednoduše, přestože se zdá, že v poslední době vládne u této party docela klid. Ovšem klid u Mayhem? Personálně je sice sestava kapely už několik let ukotvena, od té doby, co se objevili kytaristé Teloch a Ghul. novodobí nástupci kultovního Euronyma. ..více

[18.12.2019]

[hodnocení: 8/10]

SAINT ASONIA - Flawed Design

Čtyři roky starý debut projektu Saint Asonia to nakonec dotáhl do první třicítky amerického žebříčku. Kapela totiž měl dost vysoký profil na to, aby dokázala upoutat pozornost rockových fanoušků. Nejen tím, že jela s Mötley Crüe jejich "The Final Tour", ale i svým složením, neboť kapelu vedl někdejší frontman alternativních hvězd Three Day Grace Adam Gontier spolu s kytaristou Staind Mikem Mushokem. Těm sekundoval basista ze Stuck Mojo Corey Lowery a bývalý bubeník kanadských Finger Eleven Rich Beddoe...více

[17.12.2019]

[hodnocení: 6/10]

AGNOSTIC FRONT - Get Loud!

Tak Agnostic Front existují už čtyřicet let. Což je na kapelu, o jejíchž členech (hlavně o zpěváku Rogeru Miretovi) se předpokládalo, že už během osmdesátých let skončí buď v kriminále nebo někde s kudlou v zádech, docela hodně. Ba co víc, tohle synonymum pro klasický newyorský hardcore má aktuálně na kontě dvanáct studiových alb, na kterých si jasně vyznačila své teritorium a definovala styl, který je už pro ní příznačný. Jen blázen by proto čekal, že se s novinkou "Get Loud!" nějak změní. ..více

[16.12.2019]

[hodnocení: 7/10]

KXM - Circle Of Dolls

Stejně jako řada dalších superskupin, mají KXM po stránce personální nabito pěkně zostra. Vždyť jen připomeňme, že je tvoří frontman a basista alternativců King`s X Doug Pinnick, bývalý kytarista hairmetalových komet osmdesátých let Dokken George Lynch a bubeník nu-metalových pionýrů Korn Ray Luzier. Na první pohled sestava sice nesourodá, ovšem fakt, že tahle trojice spolu drží už sedm let, přiznává, že se jedná o jednu z mála stabilních formací podobného ražení. A KXM jsou také trochu odlišní než jiné superskupiny, ..více

[15.12.2019]

[hodnocení: 7/10]

QUIET RIOT - Hollywood Cowboys

U Quiet Riot nikdy nebude klid, i když tomu všechno ještě před pár měsíci nasvědčovalo. Je asi jen málo kapel s tak pohnutým osudem, jako jedna z nejdéle sloužících hairmetalových part, u které kdysi v sedmdesátých letech začínal i Randy Rhoads, než si ho do první ligy vytáhl Ozzy Osbourne. Tam nakonec s dílem "Metal Health" vstoupili i Quiet Riot, ovšem slávy si moc neužili. V dalších letech, kdy kapela procházela mnoha personálními změnami a nevěrný jí byl i nakonec sám frontman Kevin DuBrow, ..více

[13.12.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

EUROPE - Secret Society

"Start From The Dark" bylo jasným a pádným bouchnutím do stolu a jasně ukázalo, že s Europe jako s kapelou, která bude stále vyhrávat miliontou variantu "The Final Countdown" už se počítat prostě nedá. Tempest s Norumem (jako dva nejdůležitější členové) dokázali Europe transformovat v moderní hardrockovou kapelu, která se snaží najít balanc mezi slavnou minulostí a žhavou současností. "Poslední dobou hodně posloucháme věci jako Velvet Revolver nebo Audioslave, které hrají moderně, ..více

[12.12.2019]

[hodnocení: 9/10]

ALTER BRIDGE - Walk The Sky

Na Alter Bridge je prostě spoleh. Přestože jeden z novodobých kytarových hrdinů Mark Tremonti vede svou sólovou kapelu a zpěvák Myles Kennedy stále jezdí po světě se Slashem (i přes jeho současné vytížení v domovských Guns N`Roses), točí tahle kapela novou desku každé tři roky. A to po celé bezmála dvacetileté trvání jejich kariéry. Rovněž nedochází v jejich studiových výkonech k žádným velkým výkyvům. I když předchozí album "The Last Hero", poháněné skvělým hitem "My Champion",..více

[11.12.2019]

[hodnocení: 6/10]

DOWN N`OUTZ - This Is How We Roll

Ze začátku tahle parta kolem zpěváka Def Leppard Joea Elliotta a členů londýnských The Quireboys působila jako sranda projekt. První album "My ReGeneration" totiž stálo výhradně na coververzích, které měly za úkol připomenout skladby Mott The Hoople a jejich frontmana Iana Huntera. Nápad to nebyl špatný, protože jak Mott The Hoople, tak Hunter sám jsou už dnes činní jen velmi sporadicky a rozhodně jim nelze upřít, že po sobě zanechali slušný kus pořádné hudby. Ovšem na tom Elliottova parta nemohla stavět do nekonečna...více

[10.12.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

SANTA CRUZ - Katharsis

Poslední měsíce u Santa Cruz byly docela divoké. Problém přišel na začátku loňského roku, kdy kapela byla na turné ve Spojených státech a mezi členy došlo k výbuchu, který měl na svědomí to, že frontmana Archieho Cruze nechali tři zbylí spoluhráči trčet uprostřed Ameriky a odjeli domů. V tu chvíli to vypadalo na konec kapely, jejíž kvalita předchozích alb šla sice trochu dolů, ovšem i přesto fanoušků přibývalo. Archie Cruz se ale nevzdal a postavil Santa Cruz od základu nové. Hned to zase vypadalo na idylku, ..více

[09.12.2019]

[hodnocení: 5/10]

EUROPE - Start From The Dark

O comebacku Europe se začalo uvažovat už v roce 1998. "Mic (Michaeli) a Ian (Haughland) mě navštívili v Irsku a pak jsme volali Johnovi do L.A. a řekli jsme si, že je možná teď ten pravý čas všechno nastartovat znovu," řekl tehdy Joey Tempest, ovšem sám byl zaneprázdněný sólovou kariérou, že pro tu chvíli všechno zůstalo jen ve fázi několika rozhovorů. První skutečně razantní krok ke znovusjednocení kapely přišel na Silvestra 1999, kdy k oslavám nového milénia byla natočena tehdy moderní technoverze "The Final Countdown"..více

[05.12.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

CHRIS ROBINSON BROTHERHOOD - Servants Of The Sun

Přestože se v současné době mluví o tom, že příběh legendární jižanské kapely The Black Crowes bude mít v roce 2020 další pokračování, když bratři Robinsonové najdou znovu společnou řeč, zatím si každý z nich jede na vlastní pěst. Přestože mladší z nich, kytarista Rich Robinson, vydal poslední album "Flux" už před třemi lety a v současné době funguje pod hlavičkou The Magpie Salute spolu s dalšími bývalými členy The Black Crowes, frontman Chris Robinson nejenže se účastní zkoušek na comeback domovské kapely..více

[04.12.2019]

[hodnocení: 7/10]

KAATO - Slam!

Kariéra australsko-amerických Kaato začala brát za své ve chvíli, kdy Great White oznámili, že vyhodili zpěváka Terryho Ilouse (jinak XYZ) a jeho místo obsadí Mitch Malloy. Ten sice proslul především jak sólový umělec, který se spíše než zemitému blues/hard rocku věnoval AOR, ale byl i členem několika projektů a právě Kaato byli mezi nimi. Přestože v téhle formaci byl od jejího počátku nejdůležitější člen frontman Kurt Lowney, Malloy byl tím, kdo mladého Australana usměrňoval ..více

[03.12.2019]

[hodnocení: 8/10]

DENNER`S INFERNO - In Amber

"To, že se Mercyful Fate vrací zpět na scénu, jsem se dozvěděl tři dny předtím, než to oznámili," postěžoval si kytarista Michael Denner, který překvapivě není součástí tohoto comebacku. Ten sice dostal trochu hořkou příchuť, když rakovině podlehl basista Timi Hansen, ovšem pro Dennera je bolestivý i tak. Byl to totiž on, kdo spolu s Hankem Shermannem definoval zvuk této dánské legendy a minimálně prvními dvěma alby "Melissa" a "Don`t Break The Oath" ovlivnil obrovským způsobem celosvětovou metalovou scénu. ..více

[01.12.2019]

[hodnocení: 7/10]

Černé vrány při comebacku trochu blednou...

[bulvární koutek]

[01.12.2019]

Dan McCAFFERTY - Last Testament

Přestože se nejprve uvažovalo o tom, že Dan McCafferty zůstane zpěvákem Nazareth alespoň na studiové bázi, s příchodem Carla Sentanceho k této skotské legendě je všechno přece jen trochu jinak. I když McCafferty nazpíval velmi slušné abum "Rock N`Roll Telephone" z roku 2014, aby jej pak naživo zastoupil Linton Osborne, v současné době už je Sentance právoplatným členem Nazareth a jeho hlas je slyšet z posledního (o poznání slabšího) počinu "Tattooed On My Brain". ..více

[27.11.2019]

[hodnocení: 8/10]

AIRBOURNE - Boneshaker

Angus Young kdysi řekl, že AC/DC točí každý rok stejnou desku, jen s jiným obalem. Něco podobného, i když o té roční pravidelnosti nemůže být ani slovo, můžeme říct i o jejich krajanech a faktických následovnících Airbourne. Ti nejenže jako AC/DC od začátku zní, což byl samozřejmě účel, ale také točí desky, které jsou si podobné skoro jako vejce vejci. Ono to věčné přirovnávání ke kapele bratří Youngů sice zní už jako otřepaná fráze, ale v případě Airbourne to asi ani jinak nejde a kapele to až tak nevadí. ..více

[26.11.2019]

[hodnocení: 7/10]

HELIX - Old School

Svého času platila hardrocková formace Helix z kanadského Ontaria za velice slušnou partu, která svůj prvotní výraz po vzoru sedmdesátkových hrdinů převedla přes práh doby a začátkem osmdesátých let otočila kormidlo k tehdy modernějšímu heavy metalu. Průlomové album "No Rest For The Wicked" ze třiaosmdesátého z nich udělalo (alespoň v jejich domovině) hvězdy první kategorie a celá osmdesátá léta se Helix vezli na vlně úspěchu, protože zmíněnou desku dokázali podpořit dalšími zdařilými počiny..více

[23.11.2019]

[hodnocení: 8/10]

Michael MONROE - One Man Gang

Každá nová deska pekelně charismatického frontmana Hanoi Rocks Michaela Monroea je jistota, i když jeho sólový debut "Nights Are So Long" se nesl na vlnách zklidněného pop rocku, který byl docela daleko od dřívejší tvorby Hanoi Rocks. Od druhého rozpadu domovské kapely v roce 2010, když se vrátil na scénu jen pod svým jménem s albem "Sensory Overdrive", se prezentuje alby, která mají ducha zmíněné finské legendy a jsou pevně ukotveny v klasickém Monroeově stylu. Není to však o tom, že by se Monroe našel..více

[22.11.2019]

[hodnocení: 9/10]

KRUCIPÜSK - Country Hell

Už dlouhých patnáct let se čeká na dalšího "Druida". Právě před takovou dobou vydal Krucipüsk své vrcholové dílo, po kterém ovšem jeho kariéra nabrala až nepochopitelný obrat, kdy následoval takový sešup dolů, že se fanoušci nestačili divit, co se z kdysi tak oblíbené kapely stalo. Následující album "Ahoj" totiž zklamalo a s trojicí "Amen", "Rodinnej diktát" a "Boombay" si tahle liberecká parta sáhla na samotné dno. Obrat k lepšímu přišel s "Tintili Vantili" a minulou "Sine Amore Nihil", ovšem návrat k druidovské formě se nekonal. ..více

[20.11.2019]

[hodnocení: 8/10]

LIFE OF AGONY - The Sound Of Scars

Proklamovaná stabilita a chuť spolu experimentovat v táboře Life Of Agony vzala za své. Jestliže se zdálo, že po vydání minulého alba "A Place Where There`s No More Pain" z roku 2017 byl uvnitř kapely klid, opak je pravdou. Loni formaci opustil skoro původní bubeník Sal Abruscato. Že se nejednalo o odchod v dobrém, ukázalo jeho prohlášení na adresu zpěvačky Miny Caputo o tom, že se jedná o odpornou bytost, která se z ní prý stala po změně pohlaví, kdy se z Keitha Caputa stala právě Mina. ..více

[19.11.2019]

[hodnocení: 8/10]

William DuVALL - One Alone

I když Alice In Chains loni vydali velmi vydařené album "Rainier Fog" a dosud k němu čile koncertují, zpěvák William DuVall jako kdyby potřeboval trochu upustit ventil. I když zmíněná deska byla asi tím nejlepším počinem grungeových pionýrů s DuVallem za mikrofonem, sám zpěvák (navíc v domovské kapele střídající se čím dál častěji na postu frontmana s kytaristou Jerrym Cantrellem) zažívá několik let umělecký přetlak, který ventiloval před třemi lety albem "Broken Lines" hvězdného projektu..více

[15.11.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

WEDNESDAY 13 - Necrophaze

Přestože minulé album "Condolences" bylo ambiciózním dílem, na němž Wednesday 13 úplně neopustil svůj horrorpunkový styl, ale importoval do své tvorby větší hitové ambice, které byly skoro až na hranici s klasickým metalem, fanoušci tuhle desku moc nevzali. Otázka je proč... "Condolences" byla rozhodně jeho nejvyspělejším dílem a slavila i slušné hitparádové úspěchy, ovšem skalní příznivci ji skoro až štítivě odstrčili. Joseph Poole, jak se tento svérázný umělec ve skutečnosti jmenuje, se z toho poučil. ..více

[12.11.2019]

[hodnocení: 6/10]

ROB HALFORD WITH FAMILY & FRIENDS - Celestial

Nestačilo deset let staré bídné album "Winter Songs", kde se Metalový bůh Rob Halford pustil do zpěvu vánočních písní? Čekalo se to tenkrát od kdekoho, ale právě od Halforda? Deska dopadla podle očekávání a pokud ji vůbec jeho fanoušci mají doma, leží někde zaprášená na dně šuplíku. Reputaci pak Halford trochu vylepšil následujícím sólovým počinem "Made Of Metal", aby pak znovu a poněkolikáté uhranul metalový svět skvělým dílem "Firepower" se svými Judas Priest. ..více

[09.11.2019]

[hodnocení: 6/10]

THE DEFIANTS - Zokusho

Když před třemi lety vyšla debutová deska projektu The Defiants, nejednalo se o žádnou velkou neznámou. Kapelu totiž tvořili dva členové Danger Danger, basista a skladatel Bruno Ravel a kytarista Rob Marcello, které doplňoval jejich bývalý kolega z téže formace, zpěvák Paul Laine. Bezejmenný debut byl nakonec docela bomba a v rámci melodického hard rocku, zkříženého se špetkou AOR, šlo o desku, která v té době čněla vysoko nad konkurencí. Zároveň však otevřela otázku, co je vlastně s Danger Danger, ..více

[08.11.2019]

[hodnocení: 9,5/10]

BLACK STAR RIDERS - Another State Of Grace

Dosud hvězda téhle kapely rostla. Od prvního alba "All Hell Breaks Loose", kde Black Star Riders působili jako až moc velká pocta Thin Lizzy, ze kterých vlastně díky přítomnosti kytaristy Scotta Gorhama vzešli, přes velmi slušné album "The Killer Instinct" až po předloňskou, nejvyspělejší "Heavy Fire", ukázali, že začínají být svébytnou formací, která sice ctí rukopis Phila Lynotta, ovšem má vlastní tvář. Jenže v posledních dvou letech prodělali zásadní změnu sestavy, když nejprve zmizel bubeník Jimmy DeGrasso..více

[06.11.2019]

[hodnocení: 9,5/10]

HELLYEAH - Welcome Home

Vloni se kariéra Hellyeah otřásla v základech a ve vzduchu visela otázka, zda bude tahle groovemetalová parta z Texasu pokračovat. 22. června si totiž zubatá přišla pro bubeníka Vinnieho Paula, aby mu dala jasně na srozuměnou, že je čas zařadit se opět ke svému bratrovi Dimebagovi Darrellovi. Paul sice nebyl pro Hellyeah (stejně jako tomu bylo předtím u Pantery nebo Damageplan) tím nejzásadnějším skladatelem, ale byl to on, kdo byl výkladní skříní Hellyeah a díky svému dlouholetému členství ve slavné Panteře..více

[05.11.2019]

[hodnocení: 7/10]

STEVE GRIMMETT`S GRIM REAPER - At The Gates

U Grim Reaper zpěváka Stevea Grimmetta nebylo v poslední době zrovna veselo. Pokud pomineme drobnou korekci v sestavě, kdy bubeníka Paula Whitea nahradil Mark Pullin, tak pro Stevea Grimmetta není od ledna roku 2017 už nic jako dřív. Ten měsíc musel být totiž hospitalizován s infekcí, které vynesla nemilosrdný ortel a Grimmettovi byla amputována noha. Všechny kapelní aktivity se najednou přibrzdily a zpěvák se po čase přece jen objevil na pódiu, ovšem už upoután na invalidní vozík. ..více

[04.11.2019]

[hodnocení: 7/10]

Phil CAMPBELL - Old Lions Still Roar

Čas ukázal, jak silní muzikanti působili v poslední, více než dvacet let stabilní sestavě Motörhead. Že se uchytí bubeník Mikkey Dee bylo celkem jasné a to, že hned po Lemmyho smrti vystřídal u Scorpions problémového Jamese Kottaka, bylo nadmíru logické. Ovšem Phil Campbell? Ten před Motörhead působil jen v obskurní kapele Persian Risk, která se řadila do třetí ligy Nové vlny britského heavy metalu a nikdy nejevil žádné jiné ambice, než na pódiu krýt Lemmymu záda. ..více

[02.11.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

PUDDLE OF MUDD - Welcome To Galvania

Co dnes zbylo z dřívější slávy pohrobků grungeového hnutí Puddle Of Mudd, kteří si v novém tisíciletí mysleli, že nejvíce in je styl Kurta Cobaina a sound Nirvany z dob "Nevermind"? Pravděpodobně jen singl "She Hates Me", o kterém si nezasvěcení mohou myslet, že se jedná o utajenou skladbu Nirvany a pestrobarevný trestní rejstřík zpěváka Wese Scantlina, který si myslí, že eskapády od násilností až po drogové delikty jsou stále v kurzu. Nejsou a zpěvák na to několikrát dojel a skoro s ním skončila i kdysi nadějná kariéra Puddle Of Mudd. ..více

[01.11.2019]

[hodnocení: 7/10]

Všichni šílí... Ozzy pravděpodobně vydá novou desku

[bulvární koutek]

[31.10.2019]

ANGEL - Risen

Comeback kultovní party sedmdesátých let Angel je velkým překvapením. I když se kapela v minulé desetiletce o návrat pokoušela, nebyl u toho kytarista a zásadní člen Punky Meadows a nepodařilo se natočit žádnou desku. Od loňska je ale situace úplně jiná. Meadows se po sedmatřiceti letech do kapely vrátil, aby doplnil dalšího původního člena, zpěváka Franka DiMina a takřka okamžitě se začalo mluvit o novém materiálu. To je krok velmi odvážný, když si vezmeme, že poslední nahrávku "Sinful" Angel vydali v roce 1979..více

[30.10.2019]

[hodnocení: 9/10]

Andy McCOY - 21st Century Rocks

Hanoi Rocks by se bezpochyby nestali celosvětovým kultem a neovlivnili by takovou měrou americkou scénu osmdesátých let, kdyby ve svém středu neměli kytaristu Andyho McCoye. Zpěvák Michael Monroe byl sice vždycky výkladní skříní kapely a díky své přešlechtěné image tím nejvíce viditelným členem, ovšem duší Hanoi Rocks byl vždycky právě McCoy. Když po smrti bubeníka Razzleho (ta historka, jak zemřel při autonehodě, kterou zavinil zpěvák Mötley Crüe, je dobře známá) Hanoi Rocks skončili, ..více

[29.10.2019]

[hodnocení: 10/10]

STEEL PANTHER - Heavy Metal Rules

Je až s podivem, jak jsou Steel Panther protežovanou kapelou. Jak jsou vnímáni jako zachránci žánrů, přitom jsou jejich alba veskrze průměrná a přestože je kapela nabitá výbornými muzikanty (za všechny můžeme jmenovat kytaristu Satchela), tito jako skladatelé zas tak zdatní nejsou. Zapomeňte proto na to, že tahle čtveřice může někdy být nástupcem Mötley Crüe, Poison nebo Guns N`Roses. K tomu je totiž zapotřebí více než směšné paruky, oplzlé texty a klipy, nad kterými puritán lomí rukama. ..více

[28.10.2019]

[hodnocení: 5/10]

ANGEL WITCH - Angel Of Light

Pohrobci Nové vlny britského heavy metalu Angel Witch žijí. Tedy alespoň jejich letitý frontman Kevin Heybourne, který je zároveň jediným původním členem kapely, jež kdysi svým bezejmenným debutem z roku 1980 uhranula Larse Ulricha. Tehdy bylo u Angel Witch všechno v nejlepším pořádku. Byli mladí, měli na kontě výbušný debutový materiál a tudíž i stejnou startovní pozici jako Iron Maiden, Def Leppard nebo Saxon. Měli smůlu na vydavatelskou firmu, která jejich druhý materiál "Screamin`n`Bleedin`" pozdržela několik let..více

[27.10.2019]

[hodnocení: 6/10]

BORKNAGAR - True North

Zapomeňte na Borknagar jako na blackmetalovou kapelu, která před více než dvaceti lety strašila svým bezejmenným debutem. Od čistého blacku (pokud jej tedy kdy hrála) sice uhnula docela brzy a do své hudby implantovala řadu různých vlivů od progresivního rocku až po folk, ale přece jen ten základ v pekelném metalu byl v jejich tvorbě slyšitelný. Že má tahle kapela obrovský potenciál, který vysoce převyšuje teritorium, kde se pohybují například Mayhem nebo Darkthrone, bylo jasné už od skvělého díla "Epic", ..více

[23.10.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

BLINK-182 - Nine

Jestliže se počítalo s tím, že se po odchodu frontmana Toma DeLongeho Blink-182 položí, opak se stal pravdou. Album "California" z roku 2016 se totiž docela povedlo a i ten největší škarohlíd muysel uznat, že s ním kapela po bezpohlavní comebackové nahrávce "The Neighborhoods" z roku 2011 chytla druhý dech. Nový předák Matt Skiba, někdejší člen stylově spřízněných Alkaline Trio, byl přijat do rodiny a i když jeho hlas není tak charismatický jako ten DeLongeho, povedl se mu s Blink-182 dost dobrý restart. Tenkrát, v roce 2016.....více

[22.10.2019]

[hodnocení: 5/10]

Liam GALLAGHER - Why Me? Why Not.

Pravděpodobnost, že dojde k usmíření bratří Gallagherů se rovná absolutní nule. Volání fanoušků po návratu (byť jen koncertním jejich nejslavnější štace Oasis zůstane asi už navždy nevyslyšeno, přestože alba této legendy ostrovního rocku (nebo britpopu, chcete-li) se stále prodávají a promotéři oběma znesvářeným kohoutům nabízejí tučené sumy za to, že by někde společně vystoupili. Nic naplat, alba "Definitely Maybe" a především "(What`s The Story) Morning Glory?" jednou pro vždy přepsala pravidla v rockové hudbě a ukázala světu,..více

[21.10.2019]

[hodnocení: 8/10]

KOBRA AND THE LOTUS - Evolution

Tahle kanadská formace měla vždycky vysoký kredit, což ale nebylo až tak kvůli hudbě, kterou produkuje, ale kvůli tomu, že si ve svém středu hýčká zpěvačku Kobru Paige, která patří mezi ty nejatraktivnější vokalistky na scéně. Samotná hudba této čtveřice je totiž docela obyčejný moderní prefabrikát, v němž se těží z klasického hard rocku a heavy metalu, na který se nabalují tuny moderního balastu. Nese tak parametry, které kousne americká metalová mládež, netušící, že Kobra And The Lotus jsou možná nenajvýš příjemní na poslech..více

[20.10.2019]

[hodnocení: 6/10]

David HASSELHOFF- Open Your Eyes

Když se řekne jméno Davida Hasselhoffa, každý si samozřejmě vybaví samozřejmě postavu vrchního plavčíka z Pobřežní hlídky nebo Michaela Knighta ze seriálu Knight Rider. Někteří si vzpomenou i na to, že tento herec je vlastně i zpěvákem a to už od osmdesátých let. Bohužel každý si spíš než na docela slušný debut "Night Rocker" z pětaosmdesátého vzpomene na příšerný videoklip "Hooked On A Feeling", kde Hasselhoff s rybou v hubě surfuje na vlnách odporného eurodiska konce devadesátých let...více

[19.10.2019]

[hodnocení: 6/10]

MŇÁGA A ŽĎORP - Třecí plochy

Tentokrát to Mňáze trvalo tři roky, než dala dohromady novou desku. U kapely, která funguje už třicet let to není zas taková doba, obzvlášť, když si uvědomíme, že všechen svůj výraz tahle sympatická moravská kapela definovala hned po revoluci. To vypálila svůj skvělý hit "Hodinový hotel", v němž zúročila všechny undergroundové zkušenosti osmdesátých let. Právě s ním si Mňága určila styl, kterým se prezentuje dodnes. Nemá žádné žánrové, ale ani kvalitativní výchylky. ..více

[18.10.2019]

[hodnocení: 8/10]

THE 69 EYES - West End

Ruku na srdce, čekali byste od The 69 Eyes nějaký posun? Doby, kdy tato finská parta čiperně přeskakovala z hair metalu (a chtěla si hrát na Mötley Crüe, jen na to zoufale na to neměla) ke gotickému rocku, který jim nakonec padl mnohem více, jsou už dávno pryč. Kapela, která šokovala takovým přerodem a pak alby "Paris Kills" nebo "Devils", které se staly klasikou žánru, se už drží zuby nehty toho svého a nechce se nikam hnout ani o píď. Když album "Back In Blood" nastolilo otázku, ..více

[16.10.2019]

[hodnocení: 7/10]

BLACKRAIN - Dying Breed

Že hair metal není už výlučně americkou záležitostí, jak tomu bylo v osmdesátých let (čest výjimkám), ví snad každý. Že se hraje ve Velké Británii a ve Skandinávii je dnes už úplně normální, ale ve Francii? V zemi, kde se tvrdá muzika nikdy nijak zvlášť neprovozovala, přece jen funguje malá hairmetalová scéna. Je to sice okrajová záležitost, ale i v zemi vína a skvělých sýrů tahle scéna žije a snaží se konkurovat té současné americké i skandinávské...více

[15.10.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

ALICE COOPER - Breadcrumbs

Alice Cooper je poslední léta na roztrhání. Od svého comebacku v roce 1986, kdy se vrátil na scénu s plnou parádou a výborným albem "Constrictor" (navíc definitivně střízlivý) nezná žádné velké přestávky mezi alby. A i když si o jeho deskách z nového milénia můžete myslet, že jsou slabší než jeho dávné kousky, určitou kvalitu jim upřít nelze. Jistě, "The Eyes Of Alice Cooper", "Dirty Diamods" a především "Welcome 2 My Nightmare" můžeme tak trochu odzívat, ovšem s vědomím, kdo je to Alice Cooper, ..více

[12.10.2019]

[hodnocení: 8/10]

MICHAEL SCHENKER FEST - Revelation

Původní formule se osvědčila. Když se loni spojil legendární německý kytarista, dávný člen Scorpions a UFO, Michael Schenker s několika svými bývalými zpěváky, se kterými působil od začátku osmdesátých let v rámci různých forem kapely MSG, působilo to jako velmi příjemný retro projekt. Ten dal světu album "Resurrection", jenž bylo plné výstavního hard rocku, který ctil bluesové kořeny, ale zároveň měl v sobě trochu metalového lesku. ..více

[11.10.2019]

[hodnocení: 8/10]

UNRULY CHILD - Big Blue World

I když to v devadesátých letech vypadalo, že Unruly Child bude jen krátkodechý projekt kytaristy Bruce Gowdyho a klávesisty Guye Allisona, který svým hlasem ozdobil (tehdy ještě muž) zpěvák Mark Free, dnes je tomu úplně jinak. Minimálně v poslední desetiletce se tahle kapela na scéně velmi dobře etablovala a od comebacku „Worlds Collide“, což je jejich určitě nejslabší deska novodobé kariéry, vydává už čtvrté album. A rozhodně to nevypadá, že by tito muzikanti pomýšleli na důchod...více

[09.10.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

CRASHDÏET - Rust

S Crashdïet bude vždycky problém. Ať už natočí cokoliv, vždycky zde bude srovnání s jejich debutem „Rest In Sleaze“, který se v roce 2005 stal generační výpovědí nových vlasatých kapel a základním stavebním kamenem reaktivovaného stylu, o kterém si už každý myslel, že je dávno po drnem. „Rest In Sleaze“ (spolu s alby Hardcore Superstar z té doby) dokázal znovu otevřít dávnou Pandořinu skříňku plnou šminek, laků na vlasy a svou nespoutanou energií se stal během následujících měsíců klasikou a absolutním kultem..více

[08.10.2019]

[hodnocení: 9/10]

Tom KEIFER - Rise

S Cinderellou je po podivném dlouhotrvající comebacku, který nepřinesl do jejich diskografie žádný zápis, definitivní konec. Zpěváka a kytaristu Toma Keifera dnes už s jeho dávnými spoluhráči Jeffem LaBarem, Ericem Brittinghamem a Fredem Courym pojí jen vzpomínky a zlatá léta připomíná čtveřice skvělých alb, z nichž však poslední "Still Climbling" vyšlo už v roce 1994. LaBar je dnes na sólové dráze, Brittingham hraje v doprovodné kapele zpěváka Poison Breta Michaelse a Coury se věnuje spíše studiové práci. A Keifer?..více

[07.10.2019]

[hodnocení: 8/10]

MEMORIAM - Requiem For Mankind

Parta starých ostřílených kozáků Karla Willetse z Bolt Thrower a Franka Healyho z Benediction působí mezi deathmetalovou smetánkou jen tři roky, ale za tu dobu se dostala do pozice formace, která obdržela divokou kartu a pořádně zamíchala zatuchlými vodami stylu. Ne, že by nabízela něco nového, co by předtím nebylo slyšet (o to v death metalu dnes už ani nejde), ale že je pořádně životaschopnou kapelou, která dokáže nejen oživit ducha legendárních Bolt Thrower, jedné z nejlepších kapel, které kdy death metal světu dal, ..více

[05.10.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

Iggy POP - Free

S minulou deskou „Post Pop Depression“ jako kdyby si praotec punk rocku Iggy Pop chtěl získat zpět všechny příznivce, kteří jen kroutili hlavou nad tím, co tento dnes dvaasedmdesátiletý chlápek v různých obdobích své kariéry vyváděl. Postupně totiž oprašoval divoké kořeny, které tkví v jeho původní kapele, tvrdě kultovních The Stooges, aby se následně vrhal do víru nespoutaných experimentů, jimiž demonstroval svou chameleonskou povahu po vzoru kámoše Davida Bowieho. Ovšem Pop je číman všemi mastmi mazaný. ..více

[04.10.2019]

[hodnocení: 7/10]

STATUS QUO - Backbone

„Status Quo vydávají novou desku? To už jí točí z nemocnice, ne?“ podivil se kamarád Pepalíh, když se dozvěděl o tom, že tahle britská legenda, která za tři roky oslaví šedesátileté působení na scéně, přijde už s jedenatřicátým albem. Vskutku úctyhodné číslo, navíc když si uvědomíme, že Status Quo je kapela ze stejného ranku jako třeba AC/DC, Motörhead nebo Ramones, tedy taková, která vydává desky jak na běžícím pásu a všechny zní v podstatě stejně. Když totiž srovnáte libovolnou desku po jedenapadesát let starém,..více

[02.10.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

Zemřel Karel Gott...

[pře(ne)vážně o hudbě]

[02.10.2019]

Scott STAPP - The Space Between The Shadows

Scott Stapp, někdejší frontman naděje grungeového hnutí Creed, se vrací k sólové kariéře. Ono mu nic moc jiného nezbývalo, pokud nechtěl, aby se v souvislosti s jeho osobou mluvilo spíše o problémech, na které si v posledních letech zadělal svým nevypočitatelným chováním. Jeho domovští Creed, se kterými udělal díru do světa, když na konci devadesátých let vydali dvě ceněné desky „My Own Prison“ a „Human Clay“, jsou už několik let ve stavu tvrdého spánku a zbylí členové se hřejí na výsluní pod hlavičkou Alter Bridge. ..více

[01.10.2019]

[hodnocení: 8/10]

NITRATE - Open Wide

Když vloni vtrhla britská čtveřice Nitrate na scénu s debutovým albem „Real World“, způsobila v AOR kruzích docela slušný rozruch. Jejich hudba zněla přitažlivě, kytarista Rob Wylde dokázal vystoupit ze stínu domovských Tigertailz a přijít s hudbou, která je mnohem lepší, než současná forma jeho domovské kapely, zpěvák Joss Mennem opatřil album nakažlivými melodickými linkami a korunoval tak „Real World“ na senzaci loňského léta. Najednou bylo na stylově zaměřených festivalech a podobných akcích Nitrate plno ..více

[30.09.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

SUM 41 - Order In Decline

Odsoudit šmahem Sum 41 jako zbytečnou kapelu, která se svezla na vlně amerického neopunku, a tím pádem jí nasadit cejch komerční sračky, by bylo velmi jednoduché a docela nespravedlivé. Jistě, neopunkový základ, kdy kapela čerpala z The Offspring nebo Bad Religion, aniž by kdy dosáhla úrovně jejich nejlepších alb, byl u Sum 41 vždycky znát. Jenže kariéra této kapely je mnohem složitější, než by si nezasvěcený posluchač mohl myslet. On ten ryzí neopunk model 1995 byl u těchto Kanaďanů vždycky jen základ. ..více

[27.09.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

TOOL - Fear Inoculum

Že Tool nepatří mezi kapely, které by si s termínem vydání svých alb nějak lámaly hlavu, to už je věc dávno jasná. Přece jen funguje tahle kapela skoro třicet let a do letošní léta měla na svém kontě jen čtyři desky, které jim už dávno zajistily kultovní status. Poslední dílo „10.000 Days“ vyšlo v roce 2006 a od té doby jen probleskly zprávy o tom, že tahle cenami Grammy ověnčená parta pracuje ve studiu na novém materiálu. Informace byly vzápětí z tábora kapely dementovány a tomu, že nahrávka z roku 2006 ..více

[25.09.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

EAGLES OF DEATH METAL - Eagles Of Death Metal Presents Boots Electric Performing The Best Songs We Never Wrote

Řadové album Eagles Of Death Metal, té udatné kapely, která musela přežít střelbu islámských teroristů na svém koncertě v pařížském Bataclanu, je zjevně v nedohlednu, přestože poslední dvě alba „Heart On“ a „Zipper Down“ slavila slušné úspěchy jak doma v Americe, tak v rezervovanější Anglii. Ovšem „Zipper Down“ vyšlo už v roce 2015, jen několik týdnů před osudnou událostí v Bataclanu. Ta Eagles Of Death Metal už navěky poznamenala, vždyť kulka zasáhla i jednoho z prodejců merchandisingu kapely, ..více

[21.09.2019]

[hodnocení: 7/10]

ROXY BLUE - Roxy Blue

Přestože deska „Want Some?“ z roku 1992 byla slušnou ukázkou pozdního amerického hair metalu, byli Roxy Blue vždy řazeni mezi kapely, které patřili jen do šedého zástupu. Měli totiž smůlu a se svým debutem přišli už v době, kdy podobný druh hudby nebyl na výsluní a spíše čelil všeobecnému posměchu. MTV je ještě nasadilo do vysílání, ovšem brzy bylo po všem, když je v roce 1994 spláchla vlna grunge. Zdálo se, že definitivně… Ovšem, jak jsme se mohli přesvědčit už v mnohých případech, ani u těchto „jednoalbových zázraků“..více

[20.09.2019]

[hodnocení: 7/10]

SPREAD EAGLE - Subway To The Stars

Kdo si ještě dnes vzpomene na Spread Eagle? Kapelu přímo z centra New Yorku, která byla řazena k hairmetalové vlně přelomu osmdesátých a devadesátých? Ve skutečnosti byla jejich muzika daleko práskavější, že se dotýkala undergroundové scény, ale i metalového teritoria, kde se tehdy mísil thrash, grunge a alternativní rock. Tahle parta to nikam daleko nedotáhla, protože svůj bezejmenný debut vydala v roce 1990, kdy už o podobnou hudbu nebyl úplně velký zájem,..více

[18.09.2019]

[hodnocení: 8/10]

HOLLYWOOD VAMPIRES - Rise

To, o čem si už dávno štěbetali vrabci na pozlacených losangeleských střechách, je už nějakou dobu skutečností. Z megahvězdného projektu Hollywood Vampires už dávno není lehkovážný srandaprojekt, který oslavoval zemřelé hrdiny rockové hudby, se kterými zpěvák Alice Cooper a pravděpodobně i kytarista Aerosmith Joe Perry chlastali někdy na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let. K sobě si původně (asi jako módní doplněk) přizvali herce Johnnyho Deppa, který ale hodně brzy ukázal, že může na rockové scéně obstát ..více

[13.09.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

VOLBEAT - Rewind, Replay, Rebound

K čemu vlastně tyhle dánské superhvězdy potřebují nové album, když všechno, co chtěli říct, zaznělo nejpozději na počinu „Outlaw Gentlemen & Shady Ladies“ z roku 2013? Jejich hvězda sice strmě stoupla i po posledním „Seal The Deal & Let`s Boogie“, ovšem album už nenabídlo skoro nic nového, i když se jednalo opět o pořádnou snůšku hitů. Volbeat dneška, to jsou zaplněné stadiony, pro které je jejich muzika dělána, to jsou špičky hitparád na starém kontinentu i v zámoří, ovšem je to taky sázka na jistotu a neochota nebo spíše neodvaha zkoušet něco nového, ..více

[09.09.2019]

[hodnocení: 6/10]

Ladies and gentlemen... Ten pravý McCoy je zpět

[bulvární koutek]

[28.08.2019]

METALLICA, GHOST, BOKASSA - Praha, Letiště Letňany, 18. 8. 2019

Že Metallica vyprodala pražské Letňany je možná pro někoho jedna z nejvíce překvapujících zpráv roku. Ne proto, že by si to tahle legenda ze San Francisca za dlouhá léta činnosti a svou průkopnickou roli v žánru nezasloužila, ale přece jen loni hrála v O2 Aréně a i v minulých letech patřila k častým návštěvníků České republiky. Jméno Metallica je ale zjevně natolik silné, že nestačí ani ten největší prostor, který ke koncertování česká metropole nabízí. A to ani kapela nemusí vyhrožovat tím, že už nikdy nepřijede.....více

[23.08.2019]

THIN LIZZY - Thunder And Lightning

„Od jistého okamžiku jsem si začal uvědomovat, že pokud se před koncertem pořádně nesjedu, nic mě na jeviště netáhne,“ řekl k době začátku osmdesátých let kytarista Scott Gorham, „pokud jsem v sobě neměl drogy, nebavilo mě to. Takhle to ale přece nemělo být!“ Snowy White, ať už byl vyhozen nebo odešel sám (záleží, koho byste se v té době zeptali), byl definitivně pryč a v Thin Lizzy zavládl podivný stav letargie. Ten ale tentokrát neměl mít dlouhého trvání. Na scéně se totiž objevil mladý kytarista John Sykes,..více

[22.08.2019]

[hodnocení: 9/10]

THIN LIZZY - Renegade

Síly se tříštily. Thin Lizzy zažili s „Chinatown“ další úspěch, který sice nebyl už tak velký jako u alb klasické sestavy, kapela s touto deskou však dokázala, že ještě nepatří do starého železa, kam jí řada hudebních kritiků, poukazující na zastaralost hardrockových dinosaurů sedmdesátých let, házela. Ovšem Phil Lynott přičichl k sólové kariéře a proto narůstaly problémy mezi ním a zbytkem kapely, zejména Scott Gorham stále tlačil na to,..více

[15.08.2019]

[hodnocení: 8/10]

THIN LIZZY - Chinatown

Samotný konec sedmdesátých let zastihl Thin Lizzy v podivném rozpoložení. Klasické tvrdé jádro – Phil Lynott, Scott Gorham a Brian Downey – sice drželo pohromadě, ovšem spolupráce s Midgem Urem nefungovala tak, jak si muzikanti představovali, a to, že by se mohl vrátit Gary Moore, byla čistá utopie, protože vztahy mezi ním a kapelou klesly hluboko pod bod mrazu. Nemyslitelný byl i návrat Briana Robertsona, který by se sice jevil jako logický, ..více

[08.08.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

THIN LIZZY - Black Rose: A Rock Legend

Kam se poděl Brian Robertson? Kusé zprávy mluvily o tom, že se poflakuje po londýnských klubech a hospodách s basistou Jimmym Bainem, právě vyhozeným z Rainbow a jejich opileckého žvanění o tom, jak právě zakládají novou superskupinu, jsou plné bary. Přestože Thin Lizzy Robertsonovi vyčítali jeho nezřízený způsob života, v roce 1978 to v řadách kapely fungovalo naprosto stejně. Scott Gorham naplno propadl heroinové závislosti, která mu pomalu začínala svazovat ruce k další práci a Phil Lynott, jenž se přesunul do Paříže..více

[01.08.2019]

[hodnocení: 10/10]

THIN LIZZY - Bad Reputation

„Brian „Robbo“ Robertson už nebude kytaristou Thin Lizzy, poté, co se kapela příští týden vrátí ze svého turné po Spojených státech...“, takto začínala tisková zpráva, která se 25. března objevila v britském týdeníku Sounds. V tu chvíli bylo jasné, že pro trucujícího kytaristu už není cesta zpět. Robertson se výletu na americkou půdu nezúčastnil a (zatím jen jako výpomoc),na jeho místo naskočil starý známý Gary Moore. Ten byl v té době členem jazzrockové superskupiny Colloseum II ..více

[25.07.2019]

[hodnocení: 9/10]

THIN LIZZY - Johnny The Fox

Životní styl si u Phila Lynotta začal vybírat svou daň. Frontman začal trpět únavovým syndromem a ve chvíli, kdy kapela byla v Americe na turné s Rainbow, Phil onemocněl infekční žloutenkou. „Přišel manažer Chris O`Donell a řekl nám, že Phil je v nemocnici a turné je odvolané,“ vyzpomíná kytarista Brian Roberston, „pro kapelu to byla strašná rána, protože kdybychom šňůru dokončili, vyneslo by nás to do první rockové divize.“ Bylo to poprvé a zdaleka ne naposled, co Thin Lizzy kvůli Lynottově zdravotnímu stavu..více

[18.07.2019]

[hodnocení: 8/10]

THIN LIZZY - Jailbreak

Konec roku 1975 byl údajně nebývale chladný, ale na náladě v Ramport Studios v Londýně se venkovní teploty nijak negativně neprojevovaly. V tu dobu tam totiž (v období svého prvního vrcholu) byli nastěhovaní. Deska „Fighting“ jim konečně přinesla alespoň drobný komerční úspěch, kdy se ze singlu a coververze od Boba Segera „Rosalie“ stal docela solidní hit a kapela se konečně naplno ukázala i jako energická formace na živých vystoupeních, přičemž některé opět odehrála na starém kontinentu..více

[11.07.2019]

[hodnocení: 10/10]

Vláďa ŠAFRÁNEK a Tonda RAUER - Brain

O tom, co loni ztratila česká rocková scéna, když zemřel Vláďa Šafránek, nemusíme ani mluvit. I když si třeba o aktivitách Walda Gangu, kde byl Šafránek léta vůdčím zpěvákem, myslíte cokoliv, je nutné uznat, že s Harlejem v devadesátých letech a na začátku tohoto tisíciletí vytvořil několik skutečně velkých hitů, byl to právě on, kdo kapele udělal tvář a ukázal, že takzvaný hospodský rock se dá hrát i s elegancí a výrazem skutečného rebela. To Šafránek byl, stavěl se tak k životu a nakonec i ke smrti. ..více

[09.07.2019]

[hodnocení: -/10]

Perry FARRELL - Kind Heaven

Už dlouhá léta má Perry Farrell pověst nevypočitatelného podivína. Vždyť se podívejme jen na jeho domovskou kapelu Jane`s Addiction… Tento skvělý soubor, který světu dal i geniálního kytaristu Davea Navarra, si dokázal vybudovat silné renomé v dobách největšího rozpuku hair metalu, přestože patřil mezi odlišné typy kapel, pohybující se spíše v alternativních vodách, byl jedním z největších ukazatelů do devadesátých let, kdy ovlivnil i taková jména jako Pearl Jam, The Smashing Pumpkins nebo Nirvana. ..více

[08.07.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

WARRIOR SOUL - Rock N`Roll Disease

Zapomeňte už jednou pro vždy na Warrior Soul jako na zajímavou kapelu, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let sice ještě reflektovala pozdní hair metal či street rock, ale dala mu už nádech alternativní scény a přihodila i trochu politické angažovanosti. Frontman Kory Clarke s bujnou hřívou zrzavých vlasů byl respektovanou osobnostní scény a proto se mu pro album „Chill Pill“ z roku 1993 dokonce podařilo přitáhnout na hostování i Michaela Monroea z Hanoi Rocks...více

[07.07.2019]

[hodnocení: 5/10]

MOTIONLESS IN WHITE - Disguise

Očekávaný průlom mezi světovou extraligu po předloňském albu „Graveyard Shift“ se nakonec nekonal a deska ani nedosáhla podobných prodejních čísel a věhlasu, jako předchozí „Reincarnate“. I kdyxž minulé album nebylo špatné a představilo Motionless In White jako kapelu s určitou vizí do budoucna, nakonec kapela zůstala stát na místě. Navíc prodělala změnu v sestavě, když ji opustil basista David „Ghost“ Sola. Jeho místo nejprve zaujal Thomas Bell, který již s Motionless In White natočil jako kytarista debut „Creatures“..více

[05.07.2019]

[hodnocení: 6,5/10]

THIN LIZZY - Fighting

Přestože se „Nightlife“ do hitparád nedostalo, reputace Thin Lizzy na britských ostrovech začínala stoupat. Kapela už tehdy platila za velmi slušnou koncertní partu, která na živých vystoupeních zní mnohem dravěji než z dosud přeložených (pořád ještě trochu sterilních) alb a ani „Nightlife“ nedokázala úplně ukázat sílu nové sestavy. Manažerskému týmu se ale povedl husarský kousek, když se jim na jaro roku 1975 podařila domluvit koncertní šňůra po Spojených státech..více

[04.07.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

MŇÁGA A ŽĎORP - Plzeň, Zach`s Pub, 27. 6. 2019

Moravská legenda Mňága a Ždorp patří už dávno mezi protřelé koncertní akvizice tuzemské scény. Vždy se od ní čeká porce největších hitů, která je podpořena sympatickým muzikantským uměním, showmanstvím frontmana Petra Fialy a hřejivou atmosférou, sálající z každého tónu jejích písní. Když jde člověk na tuhle kapelu, v drtivé většině případů se mu dostane toho, co chtěl a nemůže odcházet nespokojen. Dnes už totiž Mňága nic neřeší. Žije z podstaty věci, z toho, co vymyslela už dávno před lety ..více

[03.07.2019]

SOTO - Origami

Co vlastně čekat od kapely Soto, kterou vede jeden ze skvělých hardrockových hlasů, zpěvák Jeff Scott Soto? Co čekat od kapely, která vydala v uplynulých letech dvě desky, které obě stály za starou belu? Nebylo to nikdy výkonem samotného Sota, protože to je zpěvák od pánaboha a celou svou kariéru podává obdivuhodné výkony, ale spíše předkládaným materiálem, který postrádal jakýkoliv neotřelý nápad, dobrou melodii a stylově se pohyboval někde v intencích soudobého eurometalu,..více

[02.07.2019]

[hodnocení: 6/10]

SLAYER, ANTHRAX - Praha, Tipsport Aréna, 25. 6. 2019

Když Slayer, tak pořádné peklo. A to ten den, kdy se americká thrashová legenda ve společnosti neméně kultovních Anthrax, přijela rozloučit do české metropole, skutečně bylo… Slayer tedy končí, o čemž se mluví už čtyři roky od jejich posledního alba „Repentless“. Cíle dvou hlavních představitelů, frontmana Toma Arayi a kytaristy Kerryho Kinga, nabraly už příliš rozdílný směr. Z původních Slayer už i tak zbylo torzo, poté, co v roce 2013 zemřel základní kytarista Jeff Hanneman a kvůli sporům o peníze ..více

[28.06.2019]

THIN LIZZY - Nightlife

Gary Moore byl už ve svých jedenadvaceti letech hvězdou. Nejenže nahrál s kapelou Skid Row (neplést s americkou kapelou stejného jména) na začátku sedmdesátých let dvě ceněná bluesrocková alba, ale byl zároveň i vůdčí osobností vlastní kapely Gary Moore Band. Jenže s Thin Lizzy jej pojilo dávné přátelství, které sahalo až ke konci šedesátých let. Ve chvíli, kdy dostal telefonát od managementu kapely, byl proto okamžitě připraven naskočit do právě probíhajícího turné..více

[27.06.2019]

[hodnocení: 7/10]

D.A.D. - A Prayer For The Loud

Celých osm let trvalo těmto dánským hardrockerům, než dali dohromady nové album. Důvodů pro to bylo více, jedním z nich byl fakt, že frontman Jesper Binzer přišel před dvěma lety s písničkářskou deskou „Dying To Live“. A tím jako by dal symbolicky na vědomí, že úkroky stranou patří spíše na vedlejší kolej a ne do tvorby D.A.D. Těm stylové bádání v minulosti nebylo cizí, když začínali s cowpunkem, největší slávu zažili se skvělými hardrockovými alby „No Fuel Left For The Pilgrims“ a „Riskin` It All“, ..více

[26.06.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

KISS, ZZ TOP - Praha, Sinobo Stadium, 19. 6. 2019

„End Of The Road“ - „Konec cesty“… Tedy konec Kiss? Takových řečí jsme od Genea Simmonse slyšeli až až a proč jim tedy věřit teď? Protože jemu a Paulu Stanleymu už táhne sedmdesátka, aby pak obratem oba tvrdili, že vlastně Kiss můžou existovat dál i bez nich? Ať už budoucnost přinese cokoliv, aktuálně se Kiss skutečně loučí a to byl důvod, proč se na jejich show přišlo do pražského Edenu podívat pětadvacet tisíc lidí. Nebylo úplně plno, ale i tak je to číslo úctyhodné, obzvlášť,..více

[24.06.2019]

DEF LEPPARD, WHITESNAKE - Praha, O2 Aréna, 17. 6. 2019

Ta sestava vypadala hodně lákavě. Za jedny peníze dostat koncert dvou obrovských legend Whitesnake a Def Leppard, to nemohlo zůstat bez povšimnutí a proto cesta v rozpálené pondělní odpoledne do hlavního města byla jasná. Halilo jí sice trochu pochyb, jelikož hlavní hvězdy večera, britští Def Leppard, v tomto tisíciletí jako kdyby nemohli navázat na slavnou éru a vydávaná alba jsou už jen odleskem někdejší slávy. ..více

[21.06.2019]

THIN LIZZY - Vagabonds Of The Western World

„Přestaň se pídit po hitových singlech…,“ řekl Chris O`Donnell, který v polovině roku 1973 posílil manažerský tým Thin Lizzy, dosavadnímu manažerovi Chrisovi Morrisonovi, „pošli kapelu na turné a ukoncertuj je k smrti. Jedině tak můžeš s Thin Lizzy prorazit.“ „Whiskey In The Jar“ se sice stala celoevropským hitem a skladbou, která kapelu katapultovala do hitparád, ovšem nebylo, jak na podobný úspěch navázat...více

[20.06.2019]

[hodnocení: 7/10]

DARKTHRONE - Old Star

I když jsou Darkthrone v tomto tisíciletí stylově nevypočitatelní, pořád se o nich dá mluvit jako o jistotě. Když na albu „The Cult Is Alive“ uhnuli od svého uhlově černého black metalu směrem ke crust punku, aby pak dvě jejich další alba „F.O.A.D.“ a „Dark Thrones And Black Flags“ míchala punk s klasickým heavy metalem, znělo to pořád přirozeně a jistý feeling, který byl znám už od dob „A Blaze In The Northern Sky“ a „Under A Funeral Moon“ byl i na těchto deskách stále přítomný. Jistý návrat ke starému black metalu byl pak rozpoznatelný ..více

[14.06.2019]

[hodnocení: 8/10]

THIN LIZZY - Shades Of A Blue Orphanage

Doba začátku sedmdesátých let se zdá být z dnešního pohledu neuvěřitelná. Dnes by se totiž rozhodně nestalo, že by vydavatelská firma tlačila do vydání nového materiálu kapelu, jejíž debutová deska takřka ostudně propadla. Právě Thin Lizzy tuto situaci zažili na vlastní kůži. Jejich eponymní první album nezaznamenalo v žebříčcích prakticky žádný úspěch a i když kapele přineslo pár nových fanoušků, rozhodně se nedalo mluvit o nějakém jejich masivním přílivu a vzrůstu popularity. ..více

[13.06.2019]

[hodnocení: 5/10]

Janet GARDNER - Your Place In The Sun

Kdo by si ještě chtěl spojovat jméno zpěvačky Janet Gardner s legendární dívčí kapelou Vixen, ve své době jakousi ženskou odpovědí na Poison, bude už vedle. Ze společného comebacku nakonec není nic a od loňska v čele této formace stojí Lorraine Lewis, jenž na konci osmdesátých let zažila patnáct minut slávy v kapele Femme Fatale. Janet Gardner ale dnes Vixen vůbec nechybí. V roce 2016 se totiž vdala za Justina Jamese, ..více

[11.06.2019]

[hodnocení: 8/10]

THE SMASHING PUMPKINS, FANGCLUB - 6. 6. 2019 - Praha, Fórum Karlín

Personální krize, která The Smashing Pumpkins provázela v minulých letech, kdy na bubenickou stoličku dokonce usedl Tommy Lee z Mötley Crüe, je nadobro zažehnána. A i když poslední (jinak výborné) album „Shiny And Oh So Bright, Part 1 / LP: No Past No Future No Sun“ nemůže ani silou ani komerčním dopadem konkurovat jejich nejslavnějším nahrávkám v čele s „Mellon Collie And The Infinite Sadness“, bylo velikým lákadlem, že kapela přijede ve své skoro klasické sestavě..více

[10.06.2019]

Duff McKAGAN - Tenderness

Duffa McKagana rozhodně není třeba představovat. Dnes, v době kdy je znovu členem Guns N`Roses, se kterými za poslední tři roky absolvoval obří „Not In This Lifetime World Tour“, znovu vstoupil mezi naprostou rockovou smetánku. Tam sice patřil už od dob debutu GN`R „Appetite For Destruction“, ale přece jen jeho jméno postupem let, kdy nebyl členem této legendy, tak trochu zapadlo prachem. Co na tom, že vydal dvě sólová alba, byl členem další úspěšné party Velvet Revolver, ..více

[09.06.2019]

[hodnocení: 8/10]

SAINT VITUS - Saint Vitus

Když v roce 1984 vyšlo bezejmenné debutové album Saint Vitus, způsobilo to v undergroundových metalových kruzích nemalé pozdvižení. Tak silné ozvěny původních Black Sabbath na takové úrovni nebyly do té doby ke slyšení snad u žádné jiné kapely. Od tohoto stylu Saint Vitus neuhnuli ani v dalších letech a s příchodem Scotta „Wina Weinricha“ v druhé polovině osmdesátých let jej vypilovali skoro k dokonalosti. Ne náhodou jsou desky z té doby jako „Mournful Cries“ a „V“ považovány za klasiky žánru. ..více

[07.06.2019]

[hodnocení: 8/10]

THIN LIZZY - Thin Lizzy

Je to neuvěřitelné, ale Philu Lynottovi by bylo letos už sedmdesát. Jenže ty největší legendy umírají mladé a Lynott tou legendou bezesporu byl. I když se jí stal hlavně po své předčasné smrti, jen pár dnů po Novém roce 1986. Jeho odkaz je dnes neoddiskutovatelný a to kvantum hudby, které po sobě zanechal, nese specifický cejch, i po letech jsou jeho hity hrané, klaní se k nim další generace mladších hudebníků a Lynott sám je ve svém rodném Irsku citován jako jeden z největších hudebníků v novodobých dějinách. ..více

[06.06.2019]

[hodnocení: 5/10]

POSSESSED - Revelations Of Oblivion

Tenhle návrat mohl dopadnout všelijak. Předně se tedy vůbec nečekalo to, že se Possessed jednou vrátí ke svému smrtícímu řemeslu na studiové bázi a pak také vyvstala otázka, jaký že to vlastně je návrat, když ze sestavy, která se podepsala pod megakultovní alba „Seven Churches“ a „Beyond The Gates“ z poloviny osmesátých let, je v kapele dnes přítomný pouze zpěvák Jeff Becerra. Ten navíc byl nucen vzdát se baskytary poté, co je od konce osmdesátých let,..více

[04.06.2019]

[hodnocení: 9/10]

O tom, jak se telefon setkal s Halfordovou botou

[bulvární koutek]

[04.06.2019]

BEASTO BLANCO - We Are

Beasto Blanco mlčeli skoro tři roky. To je dost na kapelu, o které se v době vydání jejich debutu v roce 2013 předpokládalo, že se stane novou senzací v rockovém světě. Nestalo se, přestože měla tahle parta skutečně dobré reference a vysoký profit, neboť v ní působí zpěvák a basista Chuck Garric (ex-Alice Cooper, L.A. Guns) i dcera samotného krále shock rocku, zpěvačka Calico Cooper, navíc obě předchozí alba byla více než slušná...více

[03.06.2019]

[hodnocení: 7/10]

DIAMOND HEAD - The Coffin Train

Kdyby Diamond Head nikdy nenatočili svůj skvostný debut „Lightning To The Nations“ a tím natolik neinspirovali Metallicu, že je jak Lars Ulrich, tak James Hetfield citují jako největší klasiku, už dávno by asi (zcela neprávem) zapadli v zapomnění. Ovšem na kdyby se nehraje a přestože žádné z dalších alb těchto klasických představitelů Nové vlny britského heavy metalu už nikdy nedosáhlo úrovně debutu, je tahle kapela živá až do současnosti. Co na tom, že jediným pamětníkem dávných časů je už jen kytarista Brian Tatler ..více

[31.05.2019]

[hodnocení: 8/10]

CRAZY LIXX - Forever Wild

I když se to před pár lety nezdálo, Crazy Lixx se nakonec pravděpodobně stali vůdčí kapelou někdejší Nové vlny skandinávského hairmetalu, která dosáhla kulminace na začátku této desetiletky. Zatímco Crashdïet léta od smrti frontmana Davea Leparda vyloženě tápají a nemohou pořád vzít věci za správný konec, Vains Of Jenna jsou už dávno minulostí a Reckless Love s posledním albem „InVader“ nabrali nečekaně nešťastný směr, Crazy Lixx šli dosud jen nahoru. Nejpozději od eponymní desky z roku 2014 se vyprofilovali..více

[29.05.2019]

[hodnocení: 8/10]

SAMMY HAGAR & THE CIRCLE - Space Between

Dávný frontman kultovních Montrose a chlápek, co v polovině osmdesátých let nahradil Davida Lee Rotha u Van Halen dnes neřeší vůbec nic. Sammy Hagar by se klidně mohl věnovat svému podnikání (které rozjel už v devadesátých letech, z čehož vznikla mimo jiné světoznámá restaurace Cabo Wabo) a muzicírování ve svých jedenasedmdesáti letech pověsit na hřebík. Nebo si jen tak užívat důchodu a tantiém, které budou více než slušné. ..více

[28.05.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

GRAND MAGUS - Wolf God

Grand Magus se s posledními deskami stávají čím dál přístupnější, a tak původní fanoušci této švédské trojici stále nemohou odpustit to, že se až příliš vzdálila od původního stoner metalu i od své posedlosti Black Sabbath a dnes se prezentuje klasickým heavy metalem, kde jsou jasně slyšet inspirace u Manowar a nebo například i u Running Wild.. Přelomovým dílem v tomhle ohledu byla deska „Iron Will“, kde se trend v jejich tvorbě zlomil a album umně spojilo heavymetalovou melodiku a hédonismus..více

[27.05.2019]

[hodnocení: 6,5/10]

DANKO JONES - A Rock Supreme

Holohlavý kanadský čert Danko Jones dnes asi už ničím nemůže překvapit. To, co chtěl kdy říct, tak se mu povedlo hned na prvních albech, která byla velká rock n`rollová jízda, vstřebávající vlivy Motörhead, raných Guns N`Roses, AC/DC a Ramones, čímž si tento umělec i jeho kapela vysloužili skoro až kultovní status. Ten si sice udržují dodnes, i když i ti nejskalnější fanoušci si musejí přiznat, že s každým dalším rokem jde kvalita nové hudby Danko Jones trochu dolů. Dobře bylo ještě v roce 2015,..více

[20.05.2019]

[hodnocení: 6/10]

WHITESNAKE - Flesh & Blood

Čekání je u konce. O téhle desce se mluvilo už od roku 2017 a její vydání se stále posouvalo, až se začalo spekulovat o formě Davida Coverdalea, který předváděl v posledních letech na pódiích spíše střídavé výkony. Kapelu neminuly ani úvahy o problémech v sestavě, což by (vzhledem k její minulosti, kdy se v ní muzikanti střídali jak na běžícím pásu) nebylo vůbec nic neuvěřitelného. Navíc Coverdale už rozhodně není mladík a doba, kdy jako dvaadvacetiletý vyjukaný prodavač z butyku nastoupil rovnou do rozjetých Deep Purple, ..více

[17.05.2019]

[hodnocení: 10/10]

I soumrak legend může být zábavný a přitažlivý

[bulvární koutek]

[17.05.2019]

L7 - Scatter The Rats

Když budeme pátrat po historii party těchto čtyř feministek z Los Angeles, musíme se nutně vrátit až na začátek tohoto tisíciletí. Tehdy se totiž nad L7 zavřela voda a vypadalo to, že už definitivně. Přitom celá devadesátá léta dělala tahle kapela na scéně docela slušný rozruch. Byla totiž naprosto odlišná od ostatních holčicích kapel, které koncem osmdesátých let vzešly z L.A.. Ať už to byly Vixen, Phantom Blue nebo Femme Fatale, kde jejich členky působily jako načančané panenky z módních butiků. L7 byli jiné, ..více

[15.05.2019]

[hodnocení: 7/10]

THE WILDHEARTS - Rennaisance Men

Už je to dávno, co byli The Wildhearts považováni za naději ostrovního rocku. Tenkrát v první polovině devadesátých let byli za skutečné hvězdy, protože (kromě epizodního účinkování frontmana Gingera u The Quireboys) nebyli zatíženi osmdesátými lety a nedívalo se na ně jako na dinosaury. Sice hráli rock n‘roll, který byl poučen americkou ulicí a výstředností Hanoi Rocks, ale dali mu špetku alternativního nádechu, čímž si vysloužili pozornost i fanoušků tehdy moderních stylů...více

[14.05.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

JIM PETERIK & WORLD STAGE - Winds Of Change

Fanouškům AOR asi netřeba představovat Jima Peterika. Kdyby totiž tento dnes osmašedesátiletý kytarista a klávesista za svůj život napsal jen ultimativní hit „Eye Of The Tiger“, který díky filmu Rocky III katapultoval jeho tehdejší kapelu Survivor do hvězdných výšin, už tím by si zajistil nesmrtelnost. Přestože Peterik je velmi plodný autor, který během let byl členem kapel jako 38 Special a Pride Of Lions a spolupracoval s takovými umělci jako jsou The Beach Boys, Sammy Hagar, REO Speedwagon, Lynyrd Skynyrd nebo Cheap Trick, ..více

[10.05.2019]

[hodnocení: 7/10]

HARDLINE - Life

Pramálo společného má sestava dnešních Hardline s prapůvodem kapely, kdy ji v podstatě vedl kytarista Journey Neal Schon. Jediným pojítkem s výtečným debutem z roku 1992 „Double Eclipse“, je zpěvák Johnny Gioeli, který kapelu postupem let nasměřoval do Evropy, konkrétně na Apeninský poloostrov. Dnes jsou tam Hardline už napevno usedlení a kromě Američana Gioeliho (ovšem s italskými kořeny) už nemají se Spojenými státy prakticky nic společného...více

[06.05.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

Andy BLACK - The Ghost Of Ohio

Doba, kdy Black Veil Brides byli považováni za naději rock n`rollu a kdy se jim s deskami „Set The World On Fire“ a hlavně „Wretched And Divine: The Story Of The Wild Ones“ povedl průlom nejen v domovských Spojených státech, ale i ve zbytku světa, je už pravděpodobně tatam. Pokus o vlastní metallicovskou „Černou desku“ s bezejmenným albem nevyšel a poslední album „Vale“ už sbíralo drobečky po dřívější hostině. Zpěvák Andy Biersack možná i proto před třemi lety vykročil na sólovou dráhu..více

[04.05.2019]

[hodnocení: 5/10]

SKOLD - Never Is Now

Zasvěcení vědí své… Jméno švédského multiinstrumetalisty Tima Skolda už nezáří na scéně takovým jasem, jako když byl velmi důležitým členem kapely Marilyna Mansona nebo když dokázal přenést původně hairmetalovou formaci Shotgun Messiah přes práh nových časů a udělat z ní výtečnou industriálně rock/metalovou úderku (vzpomeňme si na skvělé album „Violent New Breed“). Dnes je trochu v ústraní. Ovšem Skoldovi to vyhovuje...více

[01.05.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

THE DIRT - Patnáct let pekla s Mötley Crüe

O tom, že se jednou dostane na filmové zpracování pohnuté historie Mötley Crüe, se mluvilo už od roku 2001, kdy vyšla jejich strhující biografie „The Dirt“, ovšem tehdy to bylo asi jen zbožné přání členů kapely, jejich kariéra šla v té době pěkně do kopru. Postupem let sem tam probleskla zpráva o tom, že se přece jen něco chystá a to dokonce za účasti takových hvězd stříbrného plátna, jako jsou Johnny Depp či Val Kilmer, ale všechno vždycky vyšumělo do ztracena. Fanoušci už asi ani nedoufali… ..více

[Filmový blog]

[30.04.2019]

Yngwie MALMSTEEN - Blue Lightning

Koho vlastně ještě dnes zajímá nová deska Yngwieho Malmsteena? Švédský kytarista stále žije ve svém vlastním světě, kde je on sám jediný kytarový bůh a kde jeho prsty onanující na hmatníku kytary jsou nedotknutelný poklad. Reálný život je však už úplně někde jinde… Malmsteen své jméno degradoval už před lety, kdy se rozhádal takřka se všemi svými spouhráči, kteří mu dodnes nemůžou přijít na jméno a žádný ze zpěváků, kteří svým hlasem zdobili jeho desky, s ním už nechce mít nic společného. ..více

[27.04.2019]

[hodnocení: 7/10]

THE QUIREBOYS - Amazing Disgrace

Kdy už, ksakru…? S londýnskými The Quireboys mají fanoušci tak trochu problém. Stále v paměti jsou totiž první dvě desky, „A Bit Of What You Fancy“ a „Bitter, Sweet And Twisted“, které z této party okolo pekelně charismatického vokalisty Spikea (vlastním jménem Jonathan Gray) udělaly velkou ostrovní atrakci a pasovaly je do role nástupců The Rolling Stones. Potenciál ale zůstal neuvyužit, během let se sestava kapela rozmělnila a když jí nakonec opustil zásadní kytarista Guy Bailey, začalo to jít s kapelou z kopce. ..více

[26.04.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

A NEW REVENGE - Enemies & Lovers

Se superskupinami je to vždycky ošidné. Většinou se totiž jedná o poslepované projekty, které mají za úkol spíše zaujmout jmény zúčastněných než kvalitou hudby samotné. Co si budeme povídat, tahouni těch největších kapel, jejich zásadní skladatelé, se jich povětšinou neúčastní a ke slovu se spíše dostávají dělníci, kteří se tak trochu vezou na vlně zájmu o danou kapelu či legendu. Čest výjimkám jako jsou například Chickenfoot, The Winery Dogs nebo Black Country Communion, ovšem těch je na scéně málo. ..více

[22.04.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

NIRVANA - Live At The Paramount

Když se ohlédneme do roku 1991, asi na scéně nebyla žhavější a víc vzrušující nová kapela než Nirvana. Nebudeme se na tomto místě bavit o tom, co její vliv udělal s celou scénou a jak tragicky vlastně celá kapela skončila, my se tentokrát zaměříme na poslední řijnový den roku 1991, kdy se v domovském městě Nirvany, uplakaném a depresivním Seattlu, odehrál v tamní hale Paramount koncert, který aktuálně znovu ožívá. V hlavní roli byla na první pohled nesourodá trojice muzikantů, vedená psychotickým raplem,..více

[21.04.2019]

[hodnocení: /10]

Kurt Cobain... muž, který nepřežil.

[bulvární koutek]

[21.04.2019]

7 MILES TO PITTSBURGH - Revolution On Hold

Že 7 Miles To Pittsburgh nebudou novými Sleeze Beez (i když je stejně jako nizozemskou hairmetalovou hvězdičku přelomu osmdesátých a devadesátých let vede zpěvák Andrew Elt) bylo jasné hned na bezejmenné debutové desce z roku 2017. Hardrocková podstata sice zůstala stejná, ovšem výrazové prostředky, které 7 Miles To Pittsburgh využívají, se od Sleeze Beez v mnohém liší. Kapela totiž rezignuje na popěvky typu „Stronger Than Paradise“ a snaží se spíše o trochu modernější výraz..více

[17.04.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

Bryan ADAMS - Shine A Light

Když něco vydá Bryan Adams, bývá z toho většinou událost. O to více překvapí, že jeho čtrnáctá studiovka „Shine A Light“ vychází vcelku potichu. Pryč jsou doby megahitových a ultrapopulárních desek „Reckless“, „Into The Fire“ a „Waking Up The Neighbours“, kdyř každá z nich byla doprovázena velkou mediální masírkou a Adams se chechtal z obálek časopisů napříč žánrovým spektrem a zacílení na určitou skupinu. Jeho slavné časy už přece jen trochu pominuly. ..více

[15.04.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

Suzi QUATRO - No Control

Ševče, drž se svého kopyta… To je možná i motto legendární americké zpěvačky Suzi Quatro. Kdyby to tak nebylo, už dávno by se spíše věnovala domácnosti, popíjení kafíčka na verandě svého domu a nezbylo by jí ani pomyšlení na to vytáhnout opět z kouta svou baskytaru a i v osmašedesáti letech vypustit mezi své příznivce (nebo spíše pamětníky její nejslavnější éry) novou desku. Proč vlastně? Je dávno za zenitem, těžko může své fanoušky ještě překvapit něčím objevným, novým, ..více

[12.04.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

THE END MACHINE - The End Machine

O tom, jak důležitým byl kytarista George Lynch pro klasickou éru Dokken, byly popsány už stohy papíru. Už méně se ale mluví o tom, že to byl právě on, kdo kapelu v devadesátých letech (zejména na alternativně znějícím albu „Shadowlife“) skoro poslal do kytek a ze sestavy pak vylétl jako namydlený blesk. Jistě, samotným Dokken se už nikdy nepodařilo navázat na svá zásadní alba z osmdesátých let a přestože se na Lynchově místě po boku svérázného předáka ..více

[10.04.2019]

[hodnocení: 6/10]

RON KEEL BAND - Fight Like A Band

Už asi definitivně zapomeňte na to, že by se poctiví dělníci amerického hard rocku a hair metalu Keel dali někdy dohromady. Pravda, stále sice fungují, ale spíše jen na papíře, protože od vydání jejich poslední comebackové desky „Streets Of Rock N`Roll“ vykazují hodně sporadickou aktivitu, která je pravděpodobně zapříčiněna nulovou komunikací mezi předákem Ronem Keelem a jeho dvorním kytaristou Marcem Ferrarim. Ron se proto v této desetiletce věnuje především sólové kariéře, ..více

[02.04.2019]

[hodnocení: 8/10]

L.A. GUNS - The Devil You Know

Když se před třemi lety sestava tehdejších L.A Guns rozštěpila, aby se pak vzápětí znovu semkla kolem zpěváka Phila Lewise a k nemalému potěšení fanoušků i kolem navrátivšího se původního a velmi důležitého kytaristy Traciiho Gunse, byla situace docela jednoduchá. Sice zmizel bubeník Steve Riley (který si postavil s původním basistou Kellym Nickelsem druhou verzi kapely), ale zato základní dvojice, která nesla největší podíl na tom, že alba L.A. Guns z let 1988 až 1994 lze považovat za klasická, ..více

[01.04.2019]

[hodnocení: 7/10]

THE RAVEN AGE - Conspiracy

Mít slavného tatíka nestačí… O tom se na vlastní kůži přesvědčili britští The Raven Age, když předskakovali na posledním turné Iron Maiden. Důvod byl jednoznačný. V The Raven Age totiž hraje na kytaru syn Steva Harrise ze zmíněné legendy a proto výběr do role předskokanů byl nasnadě. The Raven Age neměli vůbec jednoduchou pozici, protože fanoušci Iron Maiden jsou známí svou nevolí vůči předkapelám a je úplně jedno, čí syn v ní zrovna hraje. Mladíky, kteří si libují v kombinaci klasického heavy metalu..více

[31.03.2019]

[hodnocení: 6,5/10]

The Dirt: Prožitek musí být intenzivní, i když je negativní...

[bulvární koutek]

[31.03.2019]

TESLA - Shock

„Naše nová deska bude čerpat ze zvuku Def Leppard,“ nechal se slyšet kytarista Frank Hannon, když už bylo jasné, že album bude produkovat Phil Collen, dlouhá léta základní kytarista zmíněných Britů. Proč, když Tesla byla léta známa jako neústupná kapela, která neuhnula nikdy ani o píď (ani v dobách, kdy byl na ně v polovině devadesátých let vyvíjet tlak vydavatelských firem) od svého hard rocku, silně ovlivněného blues? Proč by se měla taková kapela nechat inspirovat britskou legendou,..více

[26.03.2019]

[hodnocení: 6/10]

DREAM THEATER - Distance Over Time

V dobách desek „Images And Words“ a „Awake“ byli Dream Theater neskonalými miláčky hudební kritiky a milovali je i fanoušci. Uměli totiž to, co málokdo. Skloubit svoje hudební profesorské umění s výbornými skladbami, které, na rozdíl od nekonečné řady dalších progresivních kapel, měly hlavu a patu a vykazovaly i jisté hitové ambice. Vždyť si stačí vzpomenout na takové věci jako „Pull Me Under“, „Another Day“ nebo „Innocence Faded“ a každý musí nutně uznat, že se jedná o až neskutečně silné skladby, ..více

[25.03.2019]

[hodnocení: 8,5/10]

Mike TRAMP - Stray From The Flock

Oproti jiným (které asi není třeba jmenovat) nepůsobí Mike Tramp z celé té hairmetalové scény osmdesátých let vůbec trapně. Charismatický frontman White Lion (balada „When The Children Cry“ jim zajistila nesmrtelnost) a alternativněji laděných Freak Of Nature přerod do nových časů absolvoval bez větších kotrmelců. Stárne, to ano… ale dělá to s elegancí sobě vlastní a jeho sólová tvorba, na kterou poslední léta sází, už naprosto pozbyla osmdesátkové pozlátko, oprostila se od klišé tehdejší doby..více

[19.03.2019]

[hodnocení: 7/10]

QUEENSRŸCHE - The Verdict

Používat slovo progres či pokrok v souvislosti se současnými Queensrÿche je už holý nesmysl. Od té doby, co došlo k velkému třesku, ze sestavy zmizel zpěvák Geoff Tate a jeho místo opanoval Todd LaTorre, je situace v kapele naprosto jiná, než tomu bylo za posledních třicet let. Vezměme to tedy hezky popořádku. Když pomineme trošku těžkopádný začátek s debutem „The Warning“, kdy byla tahle seattleská parta jen jedněmi z mnoha, vypracovali se Queensrÿche v průběhu osmdesátých let ve fantastickou kapelu, ..více

[18.03.2019]

[hodnocení: 7/10]

BUCKCHERRY - Warpaint

„Teď budou Buckcherry znít, jak říkám já,“ naparoval se zpěvák a dnes už jediný původní člen kapely Joshua Todd poté, co se sestava kapely před dvěma lety rozštěpila a zmizel z ní základní kytarista Keith Nelson. Pro kapelu jeho (dobrovolný?) odchod byl docela rána, protože byl to právě Nelson, který se měrou pravděpodobně největší podílel na tom, jak Buckcherry v minulosti zněli. Pravda, začátky kapely, když na konci devadesátých let vylétla jako rock n`rollová kometa uprostřed bouře alternativní ..více

[17.03.2019]

[hodnocení: 7/10]

Mezi zazobance nechceme, vzkázali kdysi Sex Pistols

[bulvární koutek]

[16.03.2019]

BACKYARD BABIES - Sliver And Gold

Zapomeňte na to, že Backyard Babies někdy byli naprosto rvavou rock n`rollovou kapelou, která šokovala skandinávskou a potažmo i celou evropskou scénu v roce 1998 bezprecedentní punkovou jízdou „Total 13“. Generační výpovědi jako „Highlights“ a „Ghetto You“ působili jako rána kladivem mezi oči a kapela se díky nim zařadila mezi žhavá želízka scény. Že v nich je velký potenciál doložili Backyard Babies dvěma dalšími alby „Making Enemies Is Good“ a „Stockholm Syndrome“..více

[15.03.2019]

[hodnocení: 6,5/10]

CANDLEMASS - The Door To Doom

Tak se nakonec Candlemass vrací, ale už u toho není Messiah Marcolin, o čemž se mluvilo téměř celou dobu. Aby také ne, vždyť se tento ikonický zpěvák zapsal do povědomí snad všech fanoušků evropského metalu, když v roce 1987 v řadách Candlemass nazpíval skvostné dílo "Nightfall", jeden ze základních kamenů světového doom metalu. Dílo tak zatěžkané a zároveň tak atmosférické, že se samotným Candlemass nikdy předtím ani potom nepodařilo přijít se stejně silnou nahrávkou...více

[05.03.2019]

[hodnocení: 9/10]

TORA TORA - Bastards Of Beale

Je tu další z těch nejméně pravděpodobných comebacků. Koho vlastně dnes zajímají kapely typu Tora Tora, které musely už na přelomu osmdesátých a devadesátých let, tedy v době, kdy byly aspoň trochu v laufu, bojovat o každého fanouška? Ač z Tennessee, dalo by se o nich mluvit jako o partě, která nikdy neopustila teritoria Sunset Stripu. Jejich první dvě alba "Surprise Attack" a "Wild America" ve své době nejaký úspěch zaznamenala, ovšem o žádný velký průlom se nejednalo. ..více

[04.03.2019]

[hodnocení: 5,5/10]

THUNDER - Please Remain Seated

Ten čas letí... Thunder, kdysi jiskrná naděje britského hard rocku, která prapor tohoto stylu zdvihla vysoko v dobách temných pro tento druh hudby, působí na scéně už třicet let. Vlasy prořídly, zešedivěly, někdejší dravost ustoupila rozumnému dospívání. Tytam už jsou doby bestsellerů "Backstreet Symphony" a "Laughing On Judgement Day", pryč jsou i trochu experimentální časy alb "Behind Closed Doors" a "Thrill Of It All". Ovšem pravá podstata kapely zůstává léty nedotčena...více

[02.03.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

LAST IN LINE - II

Duch Ronnieho Jamese Dia znovu procitá? Ale kdeže... Superskupina Last In Line, kterou vedou někdejší Ronnieho spoluhráči, kytarista Vivian Campbell (Def Leppard) a bubeník Vinny Appice (ex-Black Sabbath), doplněni o zpěváka Andrew Freemana (ex-Lynch Mob, The Offspring, Hurricane), sice nese název po klasickém Diově albu, ovšem jinak s tvorbou tohoto legendárního zpěváka už tolik společného nemá. I když se původně mluvilo o tom, že bude tahle parta (dnes doplněná basistou Philem Soussanem ..více

[26.02.2019]

[hodnocení: 6,5/10]

JETBOY - Born To Fly

Tahle parta ze San Francisca nikdy neměla úplně na růžích ustláno. Vedeni obhroublým pankáčem Mickeyem Finnem představovali Jetboy v polovině osmdesátých let nabušenou partu, která směle měřila síly s Guns N`Roses,. Ovšem ještě než stačili vylézt z profláklých losangeleských klubů, zbrzdila je smrt basisty Todda Crewa, který podle legendy neunesl na jednom z feťáckých večírků ve společnosti Slashe a Stevena Adlera koňskou dávku heroinu a mířil okamžitě pod kytičky. ..více

[20.02.2019]

[hodnocení: 8/10]

Kane ROBERTS - The New Normal

V osmdesátých a začátkem devadesátých letech byl Kane Roberts docela pojem. Byl to totiž on, kdo se měrou největší podílel na tom, že se v roce 1986 dokázal Aice Cooper s výtečným albem "Constrictor" vrátit na scénu ve skutečně velkém stylu. Spolu s basistou Kipem Wingerem tvořil Roberts Cooperovi oporu a když pak s legendárním zpěvákem stvořil megahit "Bed Of Nails" pro jeho magnum opus "Trash", zdálo se, že kytaristu čeká skutečně zářná budoucnost. ..více

[18.02.2019]

[hodnocení: 6/10]

PAPA ROACH - Who Do You Trust?

Slavné dny jsou pryč? Asi nebudeme daleko od pravdy s konstatováním, že Papa Roach poslední roky spíše paběrkují. Minulou desetiletku platili za hvězdy, když se z někdejších nu-metalových princátek, vyřvávajících svůj manifest "Last Resort", stala velmi slušná rock n`rollová parta, která nejenže neunikla ostřížímu zraku samotného Nikkiho Sixxe, ale která ke svým moderním kořenům přidala dráždivý výraz rozpálené losangeleské ulice ..více

[13.02.2019]

[hodnocení: 3,5/10]

Ted NUGENT - The Music Made Me Do It

Kytarovému šílenci z Motor City Tedu Nugentovi je dnes už sedmdesát let, v tomto věku leckdo sedí v houpacím křesle, s teplými fuseklemi, vyhasínající fajfkou a vzpomíná na doby, kdy to ještě hrálo. Ovšem Ted takový není. Ten chlápek snad nestárne. Neustále, jako správný republíkán kecá do veřejného života, účastní se různých mítinků, show pro celebrity a také, světe, div se, nahrává další a další desky. Nemusel by...,ale on chce, je to jeho styl, jeho život..více

[11.02.2019]

[hodnocení: 7/10]

ALDO NOVA - Aldo Nova 2.0

Tak on se vrátil i Aldo Nova, někdejší kanadský hitmaker, který napřed udělal díru do světa s bezejmennou debutovou deskou a pak pomohl na nohy začínající kapele Bon Jovi, aby se mu pak její principál Jon Bon Jovi odvděčil tím, že vydal, v době kdy už byl světová megahvězda, jeho comebackovou desku "Blood On The Bricks". To se psal rok 1991 a Novova hvězda už nezářila dávno tak, jako v první polovině osmdesátých let,..více

[02.02.2019]

[hodnocení: 6,5/10]

STARBREAKER - Dysphoria

Tak vida, nad Tonym Harnellem se nezavřela voda, přestože už poněkolikáté opustil své domovské TNT a epizoda u Skid Row taky nedopadla zrovna ideálně. Ovšem že znovu vdechne život projektu Starbreaker, se popravdě ani moc nečekalo. Přestože kapela nikdy nepřestala být papírově funkční, zdálo se, že jejich jedenáct let staré album "Love`s Dying Wish" bude už nadobro jejich posledním. Starbreaker totiž na rozdíl od ostatních Harnellových projektů, ..více

[25.01.2019]

[hodnocení: 7/10]

SOILWORK - Verkligheten

Byť to bylo před pár lety nemyslitelné, je dnes na Soilwork znát, jaký vliv na jejich tvorbu má druhá (možná dnes spíš už první kapela) zpěváka Bjorna "Speed" Strida a kytaristy Davida Anderssona The Night Flight Orchestra. Není to sice tak, že by Soilwork opustili svůj rank melodického death metalu, ale přece jen jistý posun je v jejich tvorbě znát. Těžko od nich fanoušci mohou čekat tak nekompromisní nářez, jakými byla první alba..více

[22.01.2019]

[hodnocení: 8/10]

Billy F. GIBBONS - The Big Bad Blues

Ikonický vousáč a dlouholetý předák ZZ Top Billy Gibbons už dávno nic neřeší. Legendou se stal už před drahnými lety, když zažil průlom své kapely s deskou „Tres Hombres“ a od té doby svůj status jen udržoval a přiživoval. Letos mu bude sedmdesát let a může si dovolit cokoliv. Navíc je natolik specifický, rozpoznatelný kytarista a bezesporu precizní skladatel, že od něj nemůžete čekat žádné polotovary nebo vyloženě špatná alba. Ne vždy sice byl skladatelsky na výši, ale nikdy se nejednalo ani o vyložený průměr. ..více

[14.01.2019]

[hodnocení: 7,5/10]

Joe BONAMASSA - Redemption

Joe Bonamassa je už delší dobu pozoruhodným fenoménem na rockové scéně. Ani ne tak pro své působení v superskupině Black Country Communion, kde je ke slyšení vedle starších kolegů Glenna Hughese, Dereka Sheriniana (ex-Dream Theater) nebo Jasona Bonhama, ale hlavně pro svou sólovou kariéru, kterou odstartoval jako sotva dvacetiletý na vlnách dřevního blues, tedy hudby starší o několik desetiletí, než je on sám. ..více

[09.01.2019]

[hodnocení: 8/10]

Redaktorská bilance roku 2018 - Pepsi Stone

Jak už to v posledních letech bývá, každý rok je na úrodu alb plodný, ovšem žádné z nich už nenabízí přelomová či stěžejní díla. Rok 2018 nebyl výjimkou, přestože hudebníci o překot prohlašovali, že teď je to ono, že jejich nové desky jsou ty nejlepší, bla bla bla… Ano, vyšla podařená alba, ovšem ani jedno z nich se už nemůže stát zásadním počinem scény. Pojďme se tedy poohlédnout, co se loni povedlo, co nepovedlo a kdo z toho vyšel ve vítězných barvách. Tady to je… ..více

[08.01.2019]

TRAUTENBERK - Ticho nad pekáčem

Trautenberk je po vydání minulé desky „Himlhergotdonrvetr“ v laufu. Jejich svojský metal s raimmsteinovskými riffy a ještě svéráznějšími texty se najednou rozezněl nad českou kotlinou z pozice headlinerů nejednoho hudebního festivalu a kapela se tak může dnes pasovat mezi tuzemskou první ligu tvrděrockového ranku. Jistě, kapela udělala velký krok vpřed od svého prvního alba „Hladová srna“, na které sice skalní fanoušci nedají dopustit..více

[07.01.2019]

[hodnocení: 4/10]

THE CRUEL INTENTIONS - No Sign Of Relief

Otázka, kam se po svém odchodu/vyhazovu od Vains Of Jenna poděl zpěvák Lizzy DeVine, jenž je ke slyšení jak na debutovém albu zmíněné formace „Lit Up Let Down“, tak na skvělé dvojce „The Art Of Telling Lies“, může být zodpovězena. Přestože už je to skoro deset let, co DeVinea nahradil Jesse Forte, aby se pak Vains Of Jenna po svém přestěhování z rodného Švédska do Kalifornie brzy rozpadli (Forte si odbyl epizodu u Lynch Mob), DeVine o sobě dává vědět až nyní. Už se to ani nečekalo… ..více

[04.01.2019]

[hodnocení: 8/10]

ZÁVIŠ - Jak šla léta u starýho kokota...

Záviš je prostě fenomén. Prokletý básník? Hospodský recitátor? Kníže pornofolku? Starý kokot? Možná všechno dohromady. Můžete jej milovat, můžete jej nenávidět, ale rozhodně jej nemůžete přehlédnout. Záviš (vlastním jménem Milan Smrčka) je na tuzemské scéně už etablovaným pojmem, přestože jeho kariéra začala růst až ve vysokém věku více než čtyřiceti let (dnes je mu dvaašedesát) a nezdá se, že by mu docházel humor. ..více

[31.12.2018]

BEHEMOTH - I Loved You At Your Darkest

Ať se to někomu líbí nebo ne, Behemoth jsou dnes už velké hvězdy. Ovšem na druhou stranu je otázka, zda je lze stále ještě počítat za blackmetalovou kapelou, která se vyprofilovala hlavně v minulé desetiletce na deskách „Demigod“ a „The Apostasy“ a kterou už dlouhou dobu definují jasné protikřesťanské názory frontmana Nergala. A teď jsme u jádra pudla. Behemoth v současné době prochází vývojem, který se vzhledem k tomu, jak zněla minulá deska „The Satanist“ nemůže jevit jako překotný,..více

[30.12.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

VENOM - Storm The Gates

Svým způsobem se dnes na Venom lze dívat jako na AC/DC nebo Motörhead. Tedy jako na kapelu, která vydává (jak kdysi řekl Angus Young) pokaždé stejnou desku, akorát s jiným obalem. Doby experimentování z časů alb „Cast In Stone“ a „Resurrection“ už má Cronos a jeho parta dávno za sebou a od dvanáct let starého alba „Metal Black“ dlí opět u svých dávných kořenů, ve kterých definovala black metal a právě Venom se mohou připisovat zásluhy za to, co z tohoto žánru v průběhu let vyrostlo. ..více

[28.12.2018]

[hodnocení: 7/10]

METAL CHURCH - Damned If You Do

Euforie v táboře Metal Church trvá, i když to s kapelou ještě před pár lety vypadalo bledě. Celá minulá desetiletka, kdy za mikrofonem byl Ronnie Munroe, se nedá považovat v rámci diskografie kapely za tu nejvydařenější a proto mediálně přetřásaný návrat ztraceného syna Mikea Howea z roku 2015 vrátil Metal Church opět do světla zájmu. Není divu, byl to právě Howe, která zažíval s kapelou na přelomu osmdesátých a devadesátých let velké úspěchy a kdy především na desky „Blessing In Disguise“ ..více

[26.12.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

BOHEMIAN RHAPSODY - Pohled do nitra Freddieho Mercuryho

Zfilmovat osud Freddieho Mercuryho, jedné z největších rockových legend, se doslova nabízelo. Nejen kvůli tomu, že Mercury se už za svého života stal naprostou ikonou, nejen proto, že svým charismatickým a charakteristickým hlasem navždy přepsal pravidla v rockové hudbě, ale hlavně proto, že jeho životní příběh byl doslova strhující. Od postupného vzestupu na hudební piedestal, který doprovázela semknutost jeho kapely Queen, po následné odtržení od reality, osamění a následně hořký konec, který v listopadu 1991 přinesl zápal plic ..více

[Filmový blog]

[24.12.2018]

DOGS D`AMOUR - In Vino Veritas

Očekávaný studiový comeback zhýralých londýnských rockerů Dogs D`Amour kteří si vzali inspiraci u Rolling Stones, starých punkových part a cikánského glampunku Hanoi Rocks, má nakonec trochu jinou podobu, než se původně čekalo. Nejprve se ale vraťme trochu zpět v čase. Tahle kapela neměla nikdy tak jednoduchý osud, jak by se mohlo na první pohled zdát. Svůj vrchol zažila na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy po pravděpodobně nejlepším albu..více

[22.12.2018]

[hodnocení: 8/10]

DISTURBED - Evolution

Po svém podivném (dočasném) konci zažili třemi roky Disturbed s deskou „Immortalized“ obrovský comeback. Bylo možná trochu zarážející, že největším hitem alba se stala svérázná předělávka „The Sound Of Silence“ legendární dvojice Simon & Garfunkel, díky které kapela byla dokonce nominována na cenu Grammy, ale přesto „Immortalized“ dokázala navázat na někdejší kvalitu raných alb, přestože jistý kalkul byl z této desky už znát. Dostavil se i komerční úspěch, když Disturbed dostali ..více

[21.12.2018]

[hodnocení: 5/10]

ARAKAIN, BOOTERS, FORREST JUMP - 14. 12. 2016 - Plzeň, KD Šeříková

Nikdo nemůže pochybovat o tom, že deska „Apage Satanas“ je jedním z milníků tuzemské metalové tvorby devadesátých let. Právě s ní se totiž v roce 1998 Arakain vrátil zpět na výsluní a zcela smazal pachuť, která zbyla po předchozím, docela nevydařeném počinu „S.O.S“. Není proto divu, že si kapela tento opus připomíná v době, kdy od jeho vydání uplynulo už dvacet let a turné k této desce se tak stalo jedním z nejsledovanějších koncertních počinů letošního podzimu. ..více

[17.12.2018]

RED DRAGON CARTEL - Patina

Když se před pěti roky vrátil na scénu kytarista Jake E. Lee, chlápek, který si udělal jméno tím, že nahradil v kapele Ozzyho Osbournea ikonického Randyho Rhoadse a pak se s Madmanem podílel na výborných albech „Bark At The Moon“ a „The Ultimate Sin“, způsobilo to celkem rozruch. Navíc debutová deska jeho nové kapely Red Dragon Cartel předložila fortelný hard rock, kde nebyla nouze o velmi zajímavé momenty a kde Lee opět perlil a dokazoval, že je právem řazen mezi světovou kytarovou elitou. ..více

[14.12.2018]

[hodnocení: 6/10]

TANK - Sturmpanzer

Když se řekne jméno kapely Tank, zasvěcenému se asi nevybaví současné aktivity skoropůvodních členů, kytaristů Micka Tuckera a Cliffa Evanse, ale dávná alba, kde dominoval zpěvák a basista Algy Ward. Zmínění kytaristé sice dnes stále vystupují pod hlavičkou Tank, ale jejich hudba je už jen obyčejným heavy metalem, který sice čerpá z dávných tradic, ale původní duch kapely je v ní naprosto ztracen. Existuje ovšem druhá varianta a za tou stojí právě Algy Ward. Sám, osamocený a samojediný…..více

[10.12.2018]

[hodnocení: 2/10]

ELECTRIC BOYS - The Ghost Ward Diaries

Že by Electric Boys, tito švédští matadoři hard rocku načichlého hair metalem a funk rockem, byli nějací dostihoví přeborníci ve vydávání alb, to se tedy rozhodně říct nedá. Za třicet let existence totiž přichází teprve se šestou desku, ale k dobru jim je nutné přiznat, že ani jedno z předchozích pěti alb nikdy nešlo někam směrem k průměru a už debutem „Funk-O-Metal Carpet Ride“ nastavili laťku tak vysoko, že svou svéráznou hudbou mohli udělat díru do světa. To se ale nestalo..více

[05.12.2018]

[hodnocení: 9/10]

Stephen PEARCY - View To A Thrill

Co si budeme povídat, Ratt už jsou dnes spíše karikatura sama sebe. Ještě před osmi lety byla tahle kapela plná síly, když na trh vrhla comebackovou desku „Infestation“, ovšem za poslední léta se všechno opět pořádně zkomplikovalo. Nejprve zmizel bubeník Bobby Blotzer. Ten si založil svou vlastní verzi Ratt, která ale svými hospodskými koncerty byla spíše k smíchu. Pak ze sestavy vypadli i kytaristé Warren DeMartini a Carlos Cavazo a nakonec i Blotzerův nástupce Jimmy DeGrasso...více

[30.11.2018]

[hodnocení: 7/10]

THERAPY? - Cleave

Výkřiky o nejlepší desce od „Troublegum“ provázejí každou novinku irských Therapy? už pěknou řádku let. Od přelomového alba uteklo už čtyřiadvacet let, během nich tato trojice ze severoirského Lame natočila jedenáct dalších počinů. Je jasné, že na svůj vrchol si už tahle parta nikdy nesáhla a na tomto místě je třeba všechny natěšené fanoušky ubezpečit, že se tak neděje ani nyní. Ovšem krize, kterou Therapy? procházeli na přelomu milénia je už dávno zažehnána a nejpozději od desky..více

[28.11.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

NAZARETH - Tattooed On My Brain

Otázka je, zda lze současnou sestavu považovat za regulérní Nazareth. Vždyť z té klasické party, která v sedmdesátých letech platila za hardrockovou jistotu a stála jen kousíček za velkou čtyřkou Led Zeppelin – Deep Purple – Black Sabbath – Uriah Heep, zbyl do dnešních dnů už jen basista Pete Agnew. Kytarista Manny Charleton opustil kapelu na prahu devadesátých let, bubeník Darrell Sweet zemřel na sklonku téže dekády a zpěvák Danny McCafferty, jehož nakřáplý hlas byl pro poznávací značkou celé kapely,..více

[27.11.2018]

[hodnocení: 6/10]

Pár slov o zasmrádajícím festivalovém brčálníku...

[bulvární koutek]

[25.11.2018]

THE SMASHING PUMPKINS - Shiny And Oh So Bright, Vol. 1/LP: No Past No Future No Sun

Někdejší klenot alternativního rocku The Smashing Pumpkins je opět plnohodnotnou kapelou. Minulá (nutno podotknout, že výborná) deska „Monuments To An Elegy“ působila spíše jako sólovka Billyho Corgana, kterému vypomohli dnes už kmenový člen kapely kytarista Jeff Schroeder a bubeník Mötley Crüe Tommy Lee. Dnes je zpátky nejen původní kytarista James Iha, ale i bubeník Jimmy Chamberlain. Na svém místě jsou tedy tři čtvrtiny sestavy, která vytvořila stěžejní desky devadesátých let jako „Siamese Dream“ ..více

[23.11.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

Ace FREHLEY - Spaceman

Když kvůli alkoholové a drogové závislosti (a s tím související neschopnosti normální činnosti) vyhazovali Ace Frehleyho z řad Kiss, kdo by tehdy řekl, že bude z členů této kapely o více než třicet let později nejaktivnější. Vlastně by ani být nemusel, protože jeho účinkování ve zmíněné americké legendě a spoluautorství řady zásadních skladeb jejich repertoáru mu už dávno zaručilo hvězdný status a příjem dostatečného množství peněz. Ale jak to vypadá Frehley chytil druhý dech. A ani k tomu nepotřebuje škrabošku na ksichtě ..více

[14.11.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

RATT - Detonator

Přestože Ratt stále plnili přední stránky hudebních časopisů, zdálo se, že jejich doba už končila. „Reach For The Sky“ sama kapela označovala jako nevydařené album a vnitřní rozkol dosáhl bodu, který dosud pětice muzikantů neznala. Kritika předchozí desku trhala na kusy a sami Ratt přiznávali, že kapela není v úplně nejlepší kondici. Vydavatelská firma sice vztyčila varovný prst, ale nakonec pro kapelu angažovala hitmakera a producenta Desmonda Childa. Ten platil na konci osmdesátých let za superhvězdu,..více

[25.10.2018]

[hodnocení: 10/10]

RATT - Reach For The Sky

Ratt zažívali něco, co dosud neznali. Kritika se po vydání „Dancing Undercover“ k nim otočila zády a horem dolem poukazovala na skutečnost, že od debutu „Out Of The Cellar“ kapela neudělala žádný, byť jen malý, krok kupředu. Na přetřes také přišly koncertní výkony Stephena Pearcyho, který působil unaveným dojmem a dynamit v jeho hrdle jako by nebyl už tak třaskavý jako před pár lety. Prohlubovali se rovněž problémy s Robbinem Crosbym, jenž stále více zabředával do drogové závislosti,..více

[18.10.2018]

[hodnocení: 4,5/10]

Steve PERRY - Traces

Kdo by to byl řekl, že se ještě někdy na scéně objeví Steve Perry, legendární zpěvák kdysi megapopulárních králů AOR Journey. Když před dvaceti lety ohlašoval odchod do rockového důchodu, vypadalo to věrohodně a ne, jako když Ozzy Osbourne stále vykřikuje o zaručeně posledním turné. Perry byl už tenkrát unaven věčnými koncerty, navíc jeho vztah s druhým lídrem Journey, kytaristou Nealem Schonem, nebyl rozhodně nejrůžovější. Perry zmizel a Journey pokračovali dál,..více

[17.10.2018]

[hodnocení: 8/10]

HARDCORE SUPERSTAR - You Can`t Kill My Rock N`Roll

Švédští Hardcore Superstar jsou už léty prověřená jistota. Jejich kariéra nezaznamenává nijak velké kvalitativní výpadky a když už se kapela pustí do drobných experimentů jako v případě až neopunkového alba „No Regrets“ či hry na vážnější tvář na minulé „HCSS“, vždycky je kvalita zachována. Od desky „C`mon Take On Me“ je sice jasné, že muzikanti trochu ztratili svou dravost a entuziasmus, které z alb „Beg For It“ či „Dreamin` In A Casket“ doslova stříkaly,..více

[16.10.2018]

[hodnocení: 9/10]

RATT - Dancing Undercover

„Byl u mě King (kytarista Robbin Crosby, pozn. aut.) a stěžoval si, jak to v Ratt teď chodí,“ napsal basista Mötley Crüe Nikki Sixx, ve své knížce Heroinové deníky, „Blotz pořád chlastá s Tommym a Pearcy si prej hraje na rockovou hvězdu. Kdo si myslí, že je? Steven Tyler?“ Pravdou však je, že po desce „Invasion Of Your Privacy“ byli Ratt na svém prvním uměleckém vrcholu. Navíc komerční úspěch je doslova pohltil, když MTV milovalo jejich nákladné klipy, které sice dnes mohou působit už trochu úsměvně..více

[11.10.2018]

[hodnocení: 6,5/10]

Ann WILSON - Immortal

Už je to dva roky, co po slušném albu „Beautiful Broken“ prakticky zastavila svou činnost legendární sesterská kapela Heart. Nejedná se přímo o rozpad, ale o jakýsi časově neohraničený odpočinek, kdy se cesty Ann i Nancy Wilsonových rozešly, aby se každá vydala jiným směrem. Zaměřme se teď na kariéru zpěvačky Ann, která právě vydává druhé sólové album. S prvním „Hope & Glory“ přišla v roce 2007, v době, kdy Heart ještě byli plně funkční...více

[09.10.2018]

[hodnocení: 7/10]

RATT - Invasion Of Your Privacy

Konec první poloviny osmdesátých let byl pro první vlnu hair metalu tím nejdůležitějším obdobím. Žánr expandoval i díky barvitým klipům, které dennodenně vysílalo MTV. Součástí tohoto boomu byli i Ratt, kteří se ze zaběhlé kapely losangeleských klubů rychle vyvíjeli v jednotku, jenž byla schopna vyprodat několikatisícové sály. Z počátku se trochu svezli na vlně úspěchu svých kolegů z Mokré čtvrti Mötley Crüe, kteří rok před tím, než Ratt vydali svůj debut „Out Of The Cellar“, dosáhli výšin s albem „Shout At The Devil“. ..více

[04.10.2018]

[hodnocení: 9/10]

URIAH HEEP - Living The Dream

Uriah Heep žijí, i když už jim táhne na pátý křížek. Ba co více, z legend světového hard rocku jsou jedni z nejplodnějších, protože aktuální nahrávka je už jejich jubilejní, pětadvacátá. Navíc se nijak neprotahují ani pauzy mezi jednotlivými alby a proto desetileté rozmezí mezi „Sonic Origami“ a „Wake The Sleeper“ můžeme brát jako výjimku. A co vlastně na tom, že začátky si už pamatuje pouze kytarista Mick Box, vždyť zpěvák Bernie Shaw a klávesista Phil Lanzon už po jeho boku stojí více než třicet let. ..více

[01.10.2018]

[hodnocení: 8/10]

RATT - Out Of The Cellar

„Jasně, že se nám všem líbí Judas Priest, máme rádi „Hell Bent For Leather“, ale já chci, aby na nás chodili taky holky,“ řekl kdysi na začátku osmdesátých let zpěvák Stephen Pearcy. Tím mimoděk definoval zvuk své kapely, která tehdy v roce 1981 škrtla ze svého názvu trochu hloupé slůvko Mickey a hairmetalová legenda jménem Ratt byla rázem na světě. Pokud bychom pátrali po kořenech této kapely, dospěli bychom k poznání, že Ratt jsou společně s Quiet Riot ..více

[27.09.2018]

[hodnocení: 9/10]

Lenny KRAVITZ - Raise Vibration

Vyšel nový Lenny Kravitz, docela bez velkého humbuku, což nebylo dříve jeho zvykem... Ona totiž megahvězdná éra tohoto umělce už pominula, protože jeho poslední skutečně velkou deskou bylo album „Lenny“ a to vyšlo už v roce 2001. Ne že by následující nahrávky byly špatné, to ne, ale jejich síla ani dopad se nemohl rovnat počinům jako „Are You Gonna Go My Way“, „Circus“, „5“ a zmíněné „Lenny“. Přesto, že ten kvalitativní i komerční propad posledních alb byl vcelku znatelný,..více

[26.09.2018]

[hodnocení: 7/10]

SLASH feat. MYLES KENNEDY AND THE CONSPIRATORS - Living The Dream

Za jiných okolností by byla tahle deska vřele vítána, protože Slash rozhodně patří mezi největší živoucí legendy. Ovšem situace je úplně jiná než v době, kdy vycházel výsledek jeho poslední spolupráce se zpěvákem Alter Bridge Mylesem Kennedym „World On Fire“. Ten spadá do roku 2014, a v té době ještě nikdo nevěděl, co přinese přelom letopočtů 2015 a 2016. To totiž na scéně vybouchla bomba z největších, když se na sociálních sítích objevila fotka bubenické blány,..více

[25.09.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - Under Cover

V březnu 2002 zasáhla Ozzyho fanoušky smutná zpráva, když po boji s rakovinou zemřel bubeník Randy Castillo, který byl s Madmanovou kariérou spjatý celých deset let a v posledních letech života nahradil na bubenické sesli Tommyho Lee v Mötley Crüe. Ozzy tehdy poskytl tisku několik rozhovorů, v nichž nikdy nezapomněl vyzdvihnout Castillův přínos jeho tvorbě. Jinak ale Madman brázdil světová pódia v rámci Ozzfestu, kde vystupoval jak sólově, tak s Black Sabbath, ..více

[20.09.2018]

[hodnocení: 5/10]

NASHVILLE PUSSY - Pleased To Eat You

Doba Nashville Pussy už dávno minula (pokud tedy někdy taková byla), i když si to kapela stále ještě nechce přiznat. Proto také s novinkou „Pleased To Eat You“ co to jen jde navazuje na debut „Let Them Eat Pussy“, který jim na konci devadesátých let zajistil docela slušnou publicitu. Tehdy ale byla jiná doba a provokativní sexualita, která z promo fotek kapely a nakonec i ze živých vystoupení odkapávala z každého tónu, ..více

[18.09.2018]

[hodnocení: 6/10]

THE SKULL - The Endless Road Turns Dark

Jak to vypadá, tak se kultovní frontman Trouble Eric Wagner zbavil svých démonů a v posledních letech je činný skoro jako v dobách své největší slávy na začátku devadesátých let. Přestože dnes už v čele Trouble stojí Kyle Thomas, Wagner má hned dva nové projekty, které zdárně oživují ducha jeho předešlé legendární kapely. Nejprve na začátku tohoto desetiletí založil Blackfinger a hned posléze i The Skull, aby si obě kapely odbyly své debuty v roce 2014. A že mohou paralelně jet vedle sebe se ukazuje i v současnosti, ..více

[16.09.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - Down To Earth

Kdo by si po comebacku Black Sabbath v původní sestavě, který se udál v roce 1998, ještě vsadil na to, že Ozzy vydá další sólovku? Black Sabbath ve složení Ozzy Osbourne, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward vyprodávali největší stadiony světa a v té době zahájený Ozzfest je hostil jako největší hvězdy. Není divu, otcové zakladatelé byli zpět a s nimi i onen magický duch doby, ..více

[13.09.2018]

[hodnocení: 6/10]

SATAN - Cruel Magic

Satan žije dál a nezdá se, že by chtěl ze své heavymetalové víry ustoupit. Navíc druhá fáze existence (pokud nebudeme počítat reinkarnace pod názvy Blind Fury a Pariah) je už mnohem delší a plodnější než klasická první část z poloviny osmdesátých let. Tehdy kapela vydala jen výborný debut „Court In The Act“ a o něco méně podařenou dvojku „Suspended Sentence“ a i když s nimi přišla pozdě, měly tyto desky patřičnou kvalitu. ..více

[12.09.2018]

[hodnocení: 6/10]

THE BRUTALISTS - The Brutalists

Dlouhá léta nebylo slyšet o australském kytaristovi Micku Crippsovi, který se navždy zapsal do rockové historie jako člen klasické sestavy hairmetalových tradicionalistů L.A. Guns. Vlastně od doby, co pomohl nastartovat comeback kapely v roce 2000, když se do ní po letech vrátil původní vokalista Phil Lewis. Tenkrát na desce „Man In The Moon“ Cripps dokonce ani na kytaru nehrál (vše obstaral sám Tracii Guns), přidal jen několik klávesových partů a L.A. Guns, ..více

[11.09.2018]

[hodnocení: 8/10]

Michael SCHENKER (MICHAEL SCHENKER FEST) - Sedím ve vlaku, který jede dopředu, ale kam ten výlet vede, přesně nevím...

Jméno Michael Schenker má v rockovém světě ještě patřičný říz. Obzvlášť, když se k jeho práci hlásí takové hvězdy jako Slash, Kirk Hammett, Joe Satriani, Dave Murray či Lenny Kravitz. Taková legenda ale mívá své mouchy. Jelikož se právě Michael Schenker 14. listopadu chystá do Prahy se svým novým projektem Michael Schenker Fest, nabídce vyzpovídat samotného principála a prostřednictvím jeho vlastních slov vás upozornit na tuto akci nešlo odolat, Michael však neměl..více

[09.09.2018]

Ian GILLAN & THE JAVELINS - Ian Gillan & The Javelins

Ian Gillan je bezesporu legenda té největší velikosti. A když je umělec (navíc ve třiasedmdesáti letech) v takovém postavení, může si dovolit už cokoliv. Například vytáhnout po čtyřiapadesáti letech své někdejší kumpány a dát dohromady jednu ze svých kapel, The Javelins. Může to znít skoro až neuvěřitelně, ale Gillan tak v roce 2018 nechává nahlédnout své fanoušky do doby, kdy o něm jako zpěvákovi nevěděl prakticky nikdo..více

[08.09.2018]

[hodnocení: 7/10]

Ozzy OSBOURNE - Ozzmosis

Pokud se dá mluvit o tom, že Ozzyho kariéra po albech „The Ultimate Sin“ a „No Rest For The Wicked“ postupně padala dolů, deska „No More Tears“ rozsvítila Madmanovu hvězdu opět tím nejjasnějším světlem. Řeči o odchodu do důchodu a pojmenování následného turné „No More Tours“ se nakonec ukázaly jako neopodstatněné a proto další část dvouletého putování světem nesla název „Retirement Sucks“. Už u toho ale nebyl Zakk Wylde. ..více

[06.09.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

PEACEMAKER - Concrete And Terror

Když se řekne Peacemaker, možná někoho napadne polská death/grindová kapela téhož názvu, jiného doommetalová parta z Anglie a dalšího rozpadlá thrashmetalová čtveřice z Německa. Ovšem ani jedna kapela nemá nic společného se zbrusu novou partou, za níž stojí zpěvák Ronnie Munroe (který před třemi lety uvolnil své místo v Metal Church vracejícímu se Mikeovi Howeovi) a kytarista newyorských hardrockerů Tango Down Scott Miller. ..více

[05.09.2018]

[hodnocení: 7/10]

Walter LURE & THE WALDOS - Wacka Lacka Loom Bop A Loom Bam Boo

Walter Lure. Ten, který přežil The Heartbreakers. Proto také zákonitě punková ikona, i když ve zmíněné kapele stál ve stínu heroinových dvojčat z New York Dolls, ikonického kytaristy Johnnyho Thunderse a bubeníka Jerryho Nolana. Johnny Thunders & The Heartbreakers, to byla krátká, leč naprosto vyčerpávající jízda, která už od začátku nemohla dopadnout dobře. Jejich jediné album „L.A.M.F.“ (čti „Like A Motherfucker“) z roku 1977 je dnes naprostou klasikou žánru, ..více

[04.09.2018]

[hodnocení: 9/10]

Ozzy OSBOURNE - No More Tears

Šlo se na léčení… Ozzy, který zákroky lékařů stran jeho závislostí vždy spíše odmítal, teď šel do ústavu dobrovolně se sklopenou hlavou. Visela nad ním žaloba, rozvod a s tím spojené soudní tahanice. „Řekla jsem mu přijmu tě zpátky,“ vzpomínala po nějaké době na rok 1989 Sharon Osbourneová, „ale jestli na mě ještě někdy vztáhneš ruku, zavolám policii, podám na tebe žalobu a ty půjdeš do vězení. Už mě nikdy neudeřil. Ani já jeho.“..více

[30.08.2018]

[hodnocení: 10/10]

ALICE IN CHAINS - Rainier Fog

Když se budeme dívat na Alice In Chains jako na klasickou grungeovou kapelu, tak už to tahle čtveřice ze Seattlu měla mít dávno za sebou. Pravděpodobně neexistoval sebedestruktivnější styl než grunge, který se během čtyř let tak vyčerpal, a v depresích, hektolitrech chlastu a obrovském množství drog za sebou zabouchl v polovině devadesátých let dveře věčnosti. Tenkrát si s sebou vzal i Alice In Chains, kteří se zdáli být nadobro ukončenou kapitolou. ..více

[27.08.2018]

[hodnocení: 9/10]

Po žních polních přicházejí žně hudební

[bulvární koutek]

[26.08.2018]

THE MAGPIE SALUTE - High Water I

O čem budou The Magpie Salute bylo jasné už od začátku tohoto projektu, když jej v roce 2016 postavili členové klasické sestavy The Black Crowes, jmenovitě kytaristé Rich Robinson a Mrac Ford, basista Sven Pipen a klávesista Eddie Harsch. Opět se totiž dal čekat ten nejzemitější hard rock zeppelinovského střihu, okořený silnou esencí blues a country, přesně to, co z The Black Crowes (alespoň na americkém kontinentu)..více

[24.08.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - No Rest For The Wicked

„Mluvil jsem s Ozzym a ptal jsem mě, co si myslím o Mikeovi Inezovi,“ zavzpomínal bubeník Fred Coury, v té době užívající si úspěch své domovské Cinderelly, „a já mu řekl, že nevím, kdo to je. Pak se ptal na Boba Daisleyho. Tak jsem mu řekl pravdu, že je to nejlepší basista na světě, se kterým jsem hrál.“ Ozzy totiž musel znovu řešit personální rošádu uvnitř souboru, když byl vyhozen kytarista Jake E. Lee a nakonec odešel i basista Phil Soussan. V tu dobu ale zasáhl osud,..více

[23.08.2018]

[hodnocení: 8/10]

PLASTIC TEARS - Angels With Attitude

Asi nebude v tuzemsku moc fanoušků, kteří by znali finskou kapelu s trochu přitroublým názvem Plastic Tears. Oni se vlastně ani tito Skandinávci moc nesnažili o to, aby pronikli do hlubšího povědomí, protože vydávat desku jednou za deset let nesvědčí zrovna o tom, že by daná kapela oplývala bůhvíjakou ctižádostivostí nebo prahnula po slávě. Přitom Plastic Tears nikdy nebyli špatnou skupinou a jejich slušně hitový glam/punk, ..více

[22.08.2018]

[hodnocení: 9/10]

ENUFF Z`NUFF - Diamond Boy

Situace u Enuff Z`Nuff se přece jen od dva roky starého alba „Clowns Lounge“ vykrystalizovala. Tehdy totiž nebylo jasné, zda se do sestavy nevrátí někdejší frontman Donnie Vie, protože deska znovu představila jeho hlas, přestože obsahovala materiál z přelomu osmdesátých a devadesátých let. O comebacku původní sestavy sice nemohla být řeč, protože kytaristu Dereka Friga požrala jeho heroinová závislost..více

[21.08.2018]

[hodnocení: 8/10]

HALESTORM - Vicious

Jak daleko to mohou dotáhnout muzikanti, kteří neoplývají zvláštními instrumentálními dovednostmi, jako skladatelé jsou také docela průměrní a vlastně jejich jediná deviza je zpěvačka Lzzy Hale, která má slušný hlas, ale fanoušci si jí pamatují především kvůli jejímu atraktivnímu vzhledu? Halestorm, kteří přesně tuhle definici naplňují, jsou důkazem toho, že docela daleko. Co si budeme nalhávat, žádná z jejich dosud vydaných tří desek nebyla vůbec žádná bomba..více

[17.08.2018]

[hodnocení: 6/10]

Ozzy OSBOURNE - The Ultimate Sin

„Museli jsme s Ozzym být spolu, abychom dokázali udržet manželství,“ říkala jeho žena Sharon, „víte, nemůžete Ozzyho poslat na čtyřměsíční turné a jen říct: „Ahoj, uvidíme, se“ Budu tady, až se vrátíš.“ On by se nevrátil.“ To jasně zpěvákova manželka poznala při turné k desce „Bark At The Moon“, kde Ozzyho šílenství dosáhlo vrcholu. Spojení s Mötley Crüe (a společné dekandentní večírky) mělo za následek, že hned po návratu z koncertní šňůry ..více

[16.08.2018]

[hodnocení: 8/10]

ULTRAPHONIX - Original Human Music

V dobách své největší slávy stáli oba na jiné straně barikády. Kytarista George Lynch ztělesňoval kytarového hrdinu a v klasické sestavě Dokken sklízel v osmdesátých letech jeden platinový úspěch za druhým, zpěvák Corey Glover si podobných poct užíval jako člen alternativně rockových (či funkmetalových) Living Colour. Tehdy by rozhodně nebylo možné, že by tihle dva spolu někdy spolupracovali. ..více

[15.08.2018]

[hodnocení: 4/10]

TOKYO BLADE - Unbroken

Tokyo Blade přežili svou další smrt a jsou opět na startovní čáře. Světě, div se… Kapela, která nikdy nepatřila k tomu nejlepšímu a nejznámnějšímu, co kdy Nová vlna britského heavy metalu nabízela a už od začátku kariéry pošilhávala spíše po zámořské scéně, kde toužila po stejném úspěchu jako Def Leppard, se projevila jako velmi životaschopná a houževnatá. Přestože se v jejích řadách během let vystřídalo obrovské množství hudebníků ..více

[14.08.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - Bark At The Moon

„Předpokládám, že jsi slyšel o smrti Randyho Rhoadse, Ozzyho kytaristy, no, kapela je uprostřed obrovskýho americkýho turné a potřebují doplnit. Mohl by ses sebrat a přijet ho nahradit?“ Bylo to, jak já si pamatuju, přesně takhle strohý a stručný,“ vzpomínal po letech na konec března irský kytarista Bernie Tormé. Hráč, který měl za sebou jak punkové období na konci sedmdesátých let, tak několik let úspěšného působení po boku tehdy bývalého zpěváka Deep Purple..více

[09.08.2018]

[hodnocení: 9/10]

WALDA GANG - Je tu léto

Původní myšlenka nebyla zas tak špatná. Představit skladby Waldemara Matušky v rockovém kabátě sice nevyšlo bez trochy křeče, ale přece jen deset let stará debutová deska měla své opodstatnění. Navíc jí nazpíval jeden z nejlepších tuzemských rockových pěvců Vláďa Šafránek, který už v té době byl mimo domovský Harlej a proto vlastně ani nemohla být tak blbá. Na Šafránkův svérázný projev se začalo spoléhat čím dál více..více

[08.08.2018]

[hodnocení: 1,5/10]

Dee SNIDER - For The Love Of Metal

„Připravte se na pořádně tvrdé album,“ vzkazoval sveřepý frontman kdysi velmi populárních hairmetalistů Twisted Sister Dee Snider od začátku letošního roku, kdy poprvé vypustil zmínku o novém sólovém albu. Jako důkaz toho, že svoje slova myslí vážně, předložil společnou fotku s frontmanem metalcorových Hatebreed Jameyem Jastou, kterého si vybral jako osobu zodpovědnou za produkci celé desky. Už jen to byl důkaz toho, že se nebude opakovat ..více

[06.08.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

NITRATE - Real World

Rob Wylde se v domovských Tigertailz, kde od roku 2015 zastává post frontmana, musí asi docela nudit. Navíc hudba ztřeštěných welšských hairmetalistů asi nebude pro tohoto muzikanta tím pravým ořechovým. Soudě podle projektů, které rozjel v poslední době, jeho srdce bije pro trochu jiný styl, než je uječený, trochu pubertální hair metal. Loni totiž pustil do světa hodně dobré album své nové kapely Midnite City, které se pohybovalo spíše na vlnách AOR...více

[05.08.2018]

[hodnocení: 9/10]

THE APOCALYPSE BLUES REVUE - The Shape Of Blues To Come

Je libo klasický blues, který je ovlivněný Robertem Johnsonem, Johnnym Winterem, Steviem Ray Vaughanem či náladovými chvilkami Led Zeppelin? Pak jste s The Apocalypse Blues Revue na správné adrese. A že jste tohle jméno ještě nikdy neslyšeli? Vůbec nevadí, protože vězte, že v téhle partě hrají skutečně ostřílení borci, jejich profesní životopis zaručuje jak řemeslnou kvalitu, tak tolik potřebný nadhled. Už dlouho je totiž známo, že bubeník Shannon, ..více

[04.08.2018]

[hodnocení: 7/10]

Ozzy OSBOURNE - Diary Of A Madman

Deska „Blizzard Of Ozz“ znamenala pro Ozzyho Osbournea obrovský triumf. Ještě před dvěma lety byl zpěvák naprosto odepsaný jako beznadějný feťák a alkoholik a najednou stál opět na vrcholu slávy. Nepotřeboval k tomu Tonyho Iommiho ani Geezera Butlera. Vystačil si sám, Tedy jen se svou kapelou a především se svou manažerkou Sharon Arden, se kterou si byl čím dál bližší. Singly „Crazy Train“ a „Mr. Crowley“ se stávaly čím dál hranější a ..více

[02.08.2018]

[hodnocení: 8/10]

Ted POLEY - Modern Art

Jestli jste čekali, že letošní rok už konečně přinese rozuzlení situace u Danger Danger, těch kdysi dávno největších hairmetalových mazlíčků, nemohli jste se mýlit více. Kapela se sice tváří jako živoucí organismus, ale od roku 2016 už nekoncertuje a její tábor se rozdělil ve dví. Na jedné straně je formace The Defiants, kde se spojil kytarista Rob Marcello a basista Bruno Ravel s někdejším zpěvákem Danger Danger Paulem Lainem. Ti v roce 2016 vydali debutové album,..více

[01.08.2018]

[hodnocení: 7/10]

LUCIFER - Lucifer II

Že má Nicke Andersson rád Black Sabbath a sedmdesátá léta celkově, to se ví už dávno. A že je tento švédský muzikant workoholik na roztrhání jakbysmet. Kromě toho, že opět sedí na bubenické stoličce v domovských Entombed (neplést s Entombed A.D. zpěváka L.G. Petrova), znovu vede svou neméně důležitou rock n`rollovou partu The Hellacopters, činný je i v dalším projektu Imperial State Electric, jakožto v řadě dalších, kterým lze příkládat rozličnou důležitost. ..více

[31.07.2018]

[hodnocení: 6,5/10]

Ozzy OSBOURNE - Blizzard Of Ozz

Ten příběh je starý jako heavy metal sám… Když se řekne jméno OZZY OSBOURNE (napsané velkým písmem to vypadá líp…), jako kdyby na vás dýchla nejen historie celého žánru, ale mrazení v zátylku prozradí, že máte co do činění se skutečnou ikonou stylu. S prvním a možná zároveň i posledním Mohykánem. Přestože permanentně už skoro třicet let mluví o tom, že už je starý a že půjde do důchodu, vypadá to, že i na prahu sedmdesátky nelze tyto výroky brát vážně. ..více

[26.07.2018]

[hodnocení: 10/10]

GRAHAM BONNET BAND - Meanwhile, Back In The Garage

Je bezesporu úctyhodné, že britský zpěvák Graham Bonnet překypuje i po sedmdesátce takovou aktivitou. Jen co na konci roku 2016 vydal debutovou desku „The Book“ se svými Graham Bonnet Band, spojil se s někdejším parťákem, slavným Michaelem Schenkerem, aby se zapojil do jeho megalomanského projektu Michael Schenker Fest a svým hlasem přispěl na letošní album „Resurrection“..více

[25.07.2018]

[hodnocení: 7/10]

THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Sometimes The World Ain`t Enough

Po minulém albu „Amber Galactic“ se ze švédských The Night Flight Orchestra stali (alespoň na domácí půdě) hvězdy. Sice si proti sobě deskou, která se už nepokrytě klonila k mainstreamovějšímu AOR, popudili pár fanoušků, kteří nedají dopustit na první dva kousky diskografie kapely, ale zástupy dalších se hrnuly. Fakt, že The Night Flight Orchestra nastoupili správnou cestu, potvrdila i nominace na švédskou cenu Grammy, která jim nakonec o fous unikla. To ovšem ničemu nevadí,..více

[23.07.2018]

[hodnocení: 10/10]

Pohádka o osmdesátých letech s omamnou příchutí současnosti

[bulvární koutek]

[23.07.2018]

NINE INCH NAILS - Bad Witch

S „Bad Witch“ se uzavírá jedna z částí existence Nine Inch Nails, toho schizofrenního miláčka zvukového průkopníka Trenta Reznora. Můžeme tedy už hodnotit, jaká tahle epizoda, započatá nahrávkou „Not The Actual Events“ v roce 2016, byla. Jak už bývá u Nine Inch Nails zvykem, je zase trochu jiná než ostatní období jejich existence, což je dané i tím, že Trent Reznor právě od „Not The Actual Events“ spojil síly s Atticusem Rossem..více

[21.07.2018]

[hodnocení: 8/10]

MARDUK - Viktoria

Pokud bychom hledali nejpilnější blackmetalovou kapelu, nutně při tomto pátrání musíme narazit na Marduk. Švédští obdivovatelé bojových vřav, zejména těch spojených s druhou světovou válkou, totiž nikdy za svou skoro třicetiletou kariéru neměli delší pauzu mezi vydávanými deskami více než tři roky a tento trend úzkostlivě dodržují i v současnosti, kdy na trhu házejí nejnovější sbírku bojových popěvků, nazvanou příznačně „Viktoria“. ..více

[15.07.2018]

[hodnocení: 8/10]

MADBALL - For The Cause

Přestože Madball začínali jen jako boční projekt Roba Mireta z Agnostic Front (zde na pozici basisty) a jeho mladšího nevlastního bratra, zpěváka Freddyho Criciena, jsou dnes už na newyorské hardcorové scéně skutečně respektovaným pojmem. Živná půda devadesátých let totiž udělala své, protože hopsavý hard core tehdy slavil veliké úspěchy a jejich alba „Demonstrating My Style“ či „Look My Way“ jsou dodnes citovanými klasikami žánru. ..více

[14.07.2018]

[hodnocení: 7/10]

LIZZY BORDEN - My Midnight Things

Přestože Lizzy Borden (vedeni pošukem s totožným pseudonymem) rozhodně nebyli v dobách hairmetalového tsunami v druhé polovině osmdesátých let tou nejslavnější kapelou, historie zmíněného stylu by bez nich byla neúplná. Pro někoho sice představovali jen druhořadé W.A.S.P. či Twisted Sister, ovšem i ten největší skeptik musel tehdy uznat, že hudba i show Lizzy Borden mají skutečně něco do sebe a že minimálně jejich nejlepší album „Visual Lies“..více

[13.07.2018]

[hodnocení: 8/10]

BURN THE PRIEST - Legion XX

Burn The Priest. Ten název už dávno zapadal prachem. Aby také ne, vždyť tohle jméno nesla na konci devadesátých let undergroundová kapela, která se proslavila až potom, co jej odvrhla a do loga si vetkla prastarý symbol Ježíše Krista, Beránka Božího. Lamb Of God! Během minulé desetiletky se z té malé obskurní kapely stala hvězda první katgorie a jeden ze symbolů moderního amerického metalu, který sice vychází z klasických kořenů..více

[10.07.2018]

[hodnocení: 7/10]

KATAKLYSM - Meditations

„Nejlepší album od „In The Arms Of Devastation“!“ Alespoň to hlásaly propagační materiály, které vydavatelská firma vypustila měsíce předtím, než se novinka těchto Kanaďanů objevila na trhu. Zmíněné album z roku 2006 bylo jistým předělem v tvorbě Kataklysm, zejména proto, že napevno potvrdilo tendence kapely oprostit se od čistého death metalu a začít na tento zdánlivě neohebný styl roubovat melodické postupy, ..více

[09.07.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

Jonathan DAVIS - Black Labyrinth

Že je Jonathan Davis dlouholetým frontmanem a hlasem průkopníků nu-metalu Korn, je snad jasné každému. Že jeho umělecké ambice však už nějakou dobu překračují rámec domovské kapely si už také mohl všimnout nejeden fanoušek. Pod titulem Jonathan Davis And The SFA vydal v roce 2007 experimentální sbírku „Alone I Play“, je zainteresovaný v projektu Killbot, údajně kutí něco s Marilynem Mansonem, připravuje album čistého country,..více

[07.07.2018]

[hodnocení: 8/10]

TREMONTI - A Dying Machine

Jak to tak vypadá, je v současné době pro hvězdného kytaristu Marka Tremontiho jeho vlastní kapela Tremonti prioritou. Situace kolem kapely Alter Bridge je totiž docela nepřehledná a to s největší pravděpodobností kvůli zpěvákovi Mylesu Kennedymu, který nejen rozjel sólovou dráhu, ale opět navázal kontakt se Slashem, jenž jeden čas přiznával, že pro něho jsou aktuální prioritou Guns N`Roses. Aktuálně jsou tedy Alter Bridge spíše nečinní ..více

[06.07.2018]

[hodnocení: 6/10]

AT THE GATES - To Drink From The Night Itself

V devadesátých letech byli na poli švédské odnože melodičtějšího death metalu At The Gates bráni za jednu z nejzářivějších hvězd. Nutno podotknout, že právem, protože minimálně desky „With Fear I Kiss The Burning Darkness“ a „Slaughter Of The Soul“ jsou dodnes ceněné klasiky a druhá jmenovaná se dokonce zasloužila o to, že tento deathmetalový vulkán z Göteborgu vstoupil do širšího povědomí. Jenže brzký rozpad všechny ambice kapely a sny fanoušků o zářivé budoucnosti zhatil...více

[04.07.2018]

[hodnocení: 9/10]

Se jménem TNT, té kdysi skoro až kultovní hardrockové kapely, se v posledních letech hazardovalo až až. V podstatě už více než dvacet let si člověk nemohl být jistý, co od kapely, ve které v současné době neomezeně vládne kytarový génius Ronni Le Tekro, může čekat. Všechno začalo už v polovině devadesátých let, kdy po komerčním debaklu velmi dobrého alba „Realized Fantasies“ s nimi vydavatelská společnost Atlantic zametla, ..více

[03.07.2018]

[hodnocení: 6/10]

Roger DALTREY - As Long As I Have You

Skoro pětapadesát let působit na hudební scéně a ještě najít motivaci k tomu nahrát sólové album, to už je výkon, který skoro vyžaduje smeknutí klobouku. Jenže u Rogera Daltreyho, ikonického zpěváka neméně legendárních a stylotvorných The Who, vždycky všechno šlo trochu jinak. Sólovky začal totiž vydávat už v době, kdy se svými hřmotnými The Who byl na vrcholu a kdy se kapela transformovala od původních buřičských songů typu..více

[30.06.2018]

[hodnocení: 7/10]

Jizzy PEARL - All You Need Is Soul

Dávný frontman divokých Love/Hate a následně zpěvák druhořadých sestav slavnějších Ratt, Quiet Riot a L.A. Guns Jizzy Pearl tvrdí, je na sólové dráze šťastný. Přestože používá berličku své někdejší mateřské kapely (rozuměj zmíněných Love/Hate), vystupuje už především pod svým jménem. Love/Hate se sice stále tváří jako funkční parta, ale skutečnost je poněkud jiná. Pearla totiž opustili zbylí členové klasické sestavy a on sám se nemá k tomu, aby hledal spoluhráče další..více

[26.06.2018]

[hodnocení: 7/10]

Don AIREY - One Of A Kind

Don Airey není tím typem muzikanta, který by na sebe na pódiu strhával pozornost za každou cenu, je spíše týmovým hráčem a vždycky tak stojí ve stínu slavnějších kolegů. Jenže Don Airey byl u vzniku řady desek, které se dnes řadí k naprosté klasice, ať už je pod nimi podepsán Ozzy Osbourne, Gary Moore, Michael Schenker či Ritchie Blackmore se svými Rainbow. A v neposlední řadě (a to je v současnosti asi nejdůležitější) je Airey členem legendy legend, ..více

[24.06.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

This Is The End aneb nahořklá příchuť obřích koncertů

[bulvární koutek]

[24.06.2018]

CANDLEMASS - House Of Doom

Všemožné encyklopedie mluví o švédské legendě Candlemass jako o živoucí kapele. Přesto je tento status poněkud zavádějící. Mozek formace, basista Leif Edling, donedávna se léčící s únavovým syndromem už několikrát tvrdil, že Candlemass už jsou kapela minulosti a návdavkem přidal debutové album svého vlastního projektu The Doomsday Kingdom. Navíc už mnohokrát zazněly z tábora kapely zprávy, že šest let starý počin..více

[23.06.2018]

[hodnocení: 8/10]

IRON MAIDEN, KILLSWITCH ENGAGE, THE RAVEN AGE - 20. 6. 2018 - Praha, letiště Letňany

Iron Maiden, kapela která už dávno překročila rámec Nové vlny britského heavy metalu, přestože je stále jejím nejzářivějším symbolem, je v České republice poměrně stálým hostem. Jezdí sem s každým novým albem, s většinou „best of“ turné a stále je zde vítají tisíce fanoušků. Co už je pro jejich stylové i věkové souputníky takřka nemyslitelné, pro Iron Maiden je samozřejmostí, a to dovolit si koncert uspořádat v těch největších prostorách. ..více

[22.06.2018]

ARCHITECTS OF CHAOZ - (R)evolution

Před třemi lety vydaný debut „The League Of Shadows“ kapely Architects Of Chaoz, která se zprvu tvářila jako nový projekt někdejšího zpěváka Iron Maiden Paula Di`Anna, byl takřka ránou mezi oči. Vysokooktanový heavy metal, který rozhodně nezněl zamrzle v osmdesátých let, nabídl kromě tradičních postupů i řadu moderních fíglů, a naprosto výborný výkon samotného Di`Anna bral dech. Počin tak bylo možné pasovat za jedno z největších překvapení poslední doby..více

[20.06.2018]

[hodnocení: 8/10]

James CHRISTIAN - Craving

James Christian je k nezastavení. Nejenže spolupracuje se svou manželkou, kanadskou zpěvačkou Robin Beck, nejenže se věnuje domovským House Of Lords, kteří v poslední době vydávají alba s železnou pravidleností, ale stíhá i sólovou tvorbu. Před pěti lety vydal slušné album „Lay It All On Me“ a v současné době nabízí další kolekci „Craving“. Proč ne, v House Of Lords se mu nedostává tolik skladatelského prostoru (přestože v kapele působí jako jediný z původních členů)..více

[19.06.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

OZZY OSBOURNE, HOLLYWOOD VAMPIRES - 13. 6. 2018 - Praha, Letiště Letňany

„No More Tours“, tedy už žádné turné. Tohle hlásal Ozzy Osbourne pěkně nahlas už v roce 1993, kdy oznamoval, že má všemožného cestování a hudby plné zuby a že jde do důchodu. Tehdy mu bylo pětačtyřicet a za sebou toho měl více než jakýkoliv sedmdesátník. Jenže teď se píše rok 2018, Ozzymu je sedmdesát a vytrubuje zase to své „No More Tours“. Teď už to zní uvěřitelněji. Přece jen cestování po světě je už pro něho mnohem náročnější než tenkrát, ..více

[18.06.2018]

GRAVEYARD - Peace

I když to v září roku 2016 tak nevypadalo, rozpad švédských retro hardrockerů Graveyard měl jen velmi krátké trvání. Ústřední dvojice Joakim Nilsson (zpěv, kytara) a Jonatan Larocca-Ramm (kytara, zpěv) to bez sebe moc dlouho nevydržela a i přes korekci v sestavě už hned roku následujícího jsou Graveyard plně funkční. Mluvit tedy v případě novinky „Peace“ o nějakém navazování na přetrženou nit nejde, protože minulé album „Innocence & Decadence“ ..více

[17.06.2018]

[hodnocení: 7/10]

FIVE FINGER DEATH PUNCH - And Justice For None

Pokud bychom sestavovali soupis nejočekávanějších desek letošního roku, určitě by tam patřila i novinka Five Finger Death Punch. A to nejen proto, že tahle parta z Las Vegas patří mezi současné nejžhavější akvizice zámořské tvrděrockové scény, ale i proto, že vydání tohoto alba je vlastně takový malý zázrak. Ono se toho totiž v táboře této kapely po vydání poslední studiovky „Got Your Six“ v roce 2015 změnilo hodně..více

[16.06.2018]

[hodnocení: 6/10]

JUDAS PRIEST, MEGADETH - 12. 6. 2018 - Plzeň, Home Monitoring Arena

V roce 1993 proběhl půlhodinový pořad na České televizi, který se věnoval Judas Priest a zaznělo tam šest skladeb: „Living After Midnight“, „Breaking The Law“, „Freewheel Burning“, „A Touch Of Evil“, „Painkiller“ a „Nailed To The Gun“ z Halfordova tehdy fungl nového projektu Fight. Tehdy to bylo moje první setkání s tvorbou těchto slavných Britů. V té době by mě ani nenapadlo, že o pětadvacet let později pojedu na jejich koncert běžným spojem ČSAD a plzeňských dopravních podniků. ..více

[15.06.2018]

SEVENDUST - All I See Is War

Trend roubovat na někdejší nu-metalové kořeny a alternativně post-grungeové pokračování stále více moderního hard rocku, aby z toho vznikl uniformní bezpohlavní blivajz, je stále silnější. Podlehli mu i Sevendust, tato kdysi rvavá kapela z Atlanty, která na svých prvních albech hýřila energií až z ní "fucky" lítaly. Tenkrát patřila k nadějím scény, čehož si všiml i sám Ozzy Osbourne, ovšem postupem času se její ostří značně otupilo. Buď za to mohla ..více

[13.06.2018]

[hodnocení: 5/10]

TRAUMA - As The World Dies

Co si budeme povídat, comeback této kapely prostřednictvím alba „Rapture And Wrath“ z roku 2015 nebyl rozhodně žádná sláva. Deska se sice citovala i v těch největších světových magazínech zabývajících se rockovou hudbou, ovšem na prvním místě se zdůrazňoval fakt, že jí vydává formace, kterou na začátku osmdesátých let zakládal ikonický basista Cliff Burton a působil v ní necelé dva roky, než dezertoval k Metallice. ..více

[12.06.2018]

[hodnocení: 7/10]

PRAYING MANTIS - Gravity

Čím je tahle zasloužilá britská kapela působící už od konce sedmdesátých let starší, tím více míří jejich tvorba k AOR. Ne, že by Praying Mantis někdy byli vyloženě heavymetalovou partou, jak se jim v dobách Nové vlny britského heavy metalu mylně přisuzovalo (vždyť personálně byli propojeni s bývalými členy Iron Maiden), ale postupem let se jejich kdysi znatelné kovové ostří obrušuje čím dál víc. Nikdy to u nich nebylo na škodu věci. Mnohem více jim ublížily personální rošády, ..více

[11.06.2018]

[hodnocení: 7/10]

GHOST - Prequelle

Tajemná aura kolem Ghost padla. Stalo se tak docela okázale, s velkým mediálním humbukem, který byl dalek od toho, jakou kolem sebe kapela vytvářela v minulých letech bariéru neprostupnosti. Najednou víme, kdo za vším stojí, známe už JEJICH tváře. S překvapením se totiž zjistilo, že hlavním aktérem kapely, Papa Emeritem, je jistý Tobias Forge, který dokonce pod přezdívkou Mary Goore zakládal na začátku milénia společně s dnes už ..více

[09.06.2018]

[hodnocení: 9/10]

LORDS OF BLACK - Icons Of The New Days

Kdyby si zpěváka Ronnieho Romera nevybral Ritchie Blackmore jako toho nejvhodnějšího kandidáta na současný comeback svých Rainbow, neměli by to Romerovi domovští Lords Of Black zrovna nejjednodušší. Ve Španělsku sídlící kapela s tímto mladým Chilanem v čele totiž na svých dvou albech, která vyšla v letech 2014 a 2016, nepředvedla nic moc objevného, pouze ukázala,..více

[08.06.2018]

[hodnocení: 7/10]

Richie SAMBORA - Aftermath Of The Lowdown

Krize v Bon Jovi začala už někdy během turné k albu „The Circle“. Tehdy se začalo šuškat něco o tom, že vztahy mezi Jonem Bon Jovim a Richiem Samborou nejsou zrovna ideální a fakt, že se na koncertech v roli kytarové výpomoci začal objevovat John Shanks, producent a stále aktivnější skladatel, který z tandemu s Jonem vytlačoval právě Samboru, už svědčil také o ledasčem. Proto také vydavá výběrovka „Greatest Hits“ se čtyřmi novými ..více

[07.06.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

RSO - Radio Free America

Přestože to při uvádění do Rock n`rollové síně slávy mohlo vypadat jinak, management Bon Jovi brzy deklaroval, že post kytaristy v kapele má jistý Phil X. Richie Sambora tak dále zůstává na druhé koleji, zbožné přání fanoušků zůstává zatím nevyslyšeno. Na pořadu dne proto není otázka, kdy a jestli vůbec se Sambora do Bon Jovi vrátí, ale spíše, jak dobře může fungovat jeho projekt RSO. Společný podnik s jeho současnou manželkou ..více

[06.06.2018]

[hodnocení: 8/10]

IRON ANGEL - Hellbound

Návrat německých heavymetalových matadorů Iron Angel je z té kategorie nejméně očekávaných. Ať už proto, že tahle kapela neměla nijak na růžích ustláno a její postavení nikdy nedosáhlo takového věhlasu, jako tomu bylo u stylových souputníků Running Wild či Helloween. Ale také proto, že tehdejší kytarová sekce Peter „Piet“ Wittke a Sven Strüven je už na pravdě boží a ani nikdo z rytmické sekce o comeback neprojevil zájem. ..více

[05.06.2018]

[hodnocení: 7/10]

SEPTIC TANK - Rotting Civilisation

Je libo pořádně syrovou flákotu zapáchajícího thrash/crust/hardcore punku? Pak jste docela určitě na správné adrese. Přesně takoví totiž Septic Tank, ta totálně podzemní parta kolem někdejšího frontmana Napalm Death a Cathedral a současného pěvce projektu With The Dead Lee Dorriana, jsou. Jestliže se ve With The Dead v současné době Dorrian brodí zapáchajícími močály doom a sludge metalu, kde není nouze o inspiraci u ranných Black Sabbath..více

[04.06.2018]

[hodnocení: 7/10]

Lee AARON - Diamond Baby Blues

To, že Lee Aaron, zpěvačka z kanadského Ontaria, kdysi nazpívala album, které hrdě nazvala „Metal Queen“, nemá pro její současnou hudbu prakticky žádný význam. Čistý heavy metal nehrála ani v té době, kdy z výloh obchodů vyhlížela ta deska, kde Lee pózovala v manowarském kostýmu a jako metalovou zpěvačku ji nelze označit už minimálně posledních dvacet let. Její aktivity od devadesátých let jsou ovšem sporné a když se zdálo, že se rozloučila v grungeovém hávu ..více

[03.06.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

SHINEDOWN - Attention Attention

Pokud bychom měli vybrat jediného smysluplného zástupce, reprezentujícího novodobé americké formace, jenž míchají klasický hard rock, aleternativní metal a post-grunge, pravděpodobně by to byla floridská čtveřice Shinedown. Proč zrovna oni? Jsou to obratnější skladatelé než Incubus, jejich alba byla vždy silnější než Godsmack, nevyčerpali se tak jako Foo Fighters, netrpí zbytečnými rozpory jako Disturbed a zásadně se vyhýbají ve své tvorbě zbytečným popovým manýrám..více

[02.06.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

RAZORBATS - II

I když se po debutu „Camp Rock“ zdálo, že Razorbats míří vysoko a všichni čtyři členové táhnou za jedno pořádně silné lano, byla v roce 2016 kapela v troskách. V její sestavě zbyl pouze kytarista Kjetil F. Wevling a bubeník Knut Wettre, přičemž zejména zpěvák Even se na „Camp Rock“ prezentoval ve skutečně dobrém světle a dalo se předpokládat, že bude patřit k tahounům kapely. Ovšem muzikant míní a osud mění. Loni ale už Razorbats byli kompletní,..více

[01.06.2018]

[hodnocení: 8/10]

BON JOVI - Lost Highway

Dann Huff, na začátku devadesátých let frontman hardrockových Giant, ovšem od poloviny stejného desetiletí producent (stál třeba za deskou Megadeth „Cryptic Writings“), který o pár let poté plně a definitivně propadl country music, byl na přelomu let 2006 a 2007 velmi důležitý člověk. Jon, který country ve své podstatě miloval odjakživa, byl ve své kůži, když po žebříčku směrem vzhůru stoupal jeho duet s americkou country hvězdou Jennifer Nettles „Who Says You Can`t Go Home“ ..více

[31.05.2018]

[hodnocení: 7/10]

REEF - Revelation

Dlouhá léta to vypadalo, že „Getaway“ bude nadobro poslední deska v diskografii Britů Reef, kteří chtěli v devadesátých letech být druhými Oasis, ale nakonec se z nich stala slušná hardrocková kapela. Svůj největší boom zažili kolem roku 1997, kdy přišli s deskou „Glow“, která jim vynesla platinové ocenění a v době bujícího britpopu se stala jakosui alternativou k hvězdné dvojici Oasis – Blur, kdy Reef byli vždycky spíše než na Beatles orientovaní na Rolling Stones. ..více

[30.05.2018]

[hodnocení: 6/10]

SKINDRED - Big Tings

Reggae metal, tak dlouhá léta označovala tahle čtveřice z Walesu styl hudby, kterou prezentovala. Své opodstatnění to mělo, protože od debutu „Babylon“ z roku 2002 šperkovala tehdy nutný nu-metal právě názvuky hudby, kterou kdysi zpopularizoval Bob Marley, ale přidávala i fragmenty tančeních stylů jako dubstep, jungle, hip-hop nebo drum and bass. Díky této neotřelé kombinaci se Skindred stali v domovské Velké Británii velmi úspěšní ..více

[29.05.2018]

[hodnocení: 8/10]

MARK KNIGHT AND THE UNSUNG HEROES - Don`t Kill The Cat

Přestože kytarista Mark Knight ještě působí v jakési druhé sestavě své někdejší party Bang Tango s přídomkem Redux (což je sdružení muzikantů, kteří se distancovali od vokalisty Joea Lestého), nemá toho se světem této losangeleské funky hairmetalové formace mnoho společného. Nahrál s nimi sice tři jejich nejlepší desky „Psycho Cafe“, „Dancin` On Coals“ a „Love After Death“, ale jeho současná hudba je už úplně jiná. ..více

[27.05.2018]

[hodnocení: 8/10]

BLITZKRIEG - Judge Not

Blitzkrieg, tihle pohrobci Nové vlny britského heavy metalu, to ne a ne vzdát. Vlastně proč taky, když je svět zná jako ty, kteří spolu s Diamond Head měli zásadní vliv na začátky a vlastně celkové směřování Metallicy, za což jim sanfrancisští titáni nikdy nezapomenou složit poklonu. Blitzkrieg, ve kterých dnes (poté, co se sestavy měnily jako po drátkách) působí už jediný původní člen, zpěvák Brian Ross, ..více

[26.05.2018]

[hodnocení: 6,5/10]

ROSS THE BOSS - By Blood Sworn

Oproti svým bývalým kolegům z Manowar je kytarista Ross The Boss stále velmi plodným autorem a proto počet alb, na kterých hrál, se už blíží čtyřicítce. Navíc je mu nutné k dobru přičíst fakt, že ve zmíněných Manowar působil v době, kdy tahle kapela měla co říct a natočil s ní mimo jiné i dvě její suverénně nejlepší alba „Fighting The World“ a „Kings Of Metal“. Kapelu opustil předtím, než se tato stala ostudným cirkusem..více

[25.05.2018]

[hodnocení: 6,5/10]

BON JOVI - Have A Nice Day

I když turné k albu „Bounce“ bylo velice úspěšné a kapela obrážela v podstatě jen vyprodané obří haly a stadiony (což se děje dodnes), prodeje trochu vázly. O platinových deskách samozřejmě hovoříme stále, ale o číslech, která vykazovala předchozí „Crush“ nebo dokonce slavná trojice „Slippery When Wet“, „New Jersey“ a „Keep The Faith“ si už Bon Jovi mohli nechat zdát. Akustického alba, přestože přinášelo výborné verze nově nahraných největších hitů ..více

[24.05.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

AMERICAN TEARS - Hard Core

I když American Tears platili v sedmdesátých letech za jakýsi utajený tip na poli art rocku, dnes už tohle jméno něco řekne málokomu. Vždyť také poslední album „Powerhouse“ tahle čtveřice vydala v roce 1977 a pak se po nich slehla zem. Do doby následující už by také patřili jen těžko. Scéna se začala orientovat na punk, posléze přišel ke slovu heavy metal a následně jeho tvrdší, extrémnější odnože. American Tears zanikli možná i proto, ..více

[23.05.2018]

[hodnocení: 4,5/10]

KOBRA AND THE LOTUS - Prevail II

Co si budeme nalhávat, desky téhle kanadské formace nebyly nikdy žádná velká sláva. V ranku moderního heavy metalu kořeného ženským zpěvem je to dobře zvládnutá práce. Nakonec se jim díra do světa (ani přes velkou tlačenku z vydavatelství) nepodařila udělat ani s loňským ambiciózním počinem „Prevail I“. I když se pravděpodobně jednalo o jejich nejlepší album, bomba se z něj nestala. Proč tedy očekávat něco velkého od „dvojky“, navíc, ..více

[22.05.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

A PERFECT CIRCLE - Eat The Elephant

A Perfect Circle, jedna z nejkultovnějších kapel začátku tohoto tisíciletí, vstává z popela jako bájný pták Fénix. I když jejich comeback spadá až do roku 2010, pravděpodobně nikdo nečekal, že se ještě někdy objeví jejich studiová deska. Natočit novinku bylo ovšem logické, protože hlavní tvůrci frontman Maynard James Keenan (jinak Tool) a kytarista Billy Howerdel jsou příliš skvělí umělci na to, aby diskografii společného projektu uzavřeli ostudnou deskou..více

[21.05.2018]

[hodnocení: 9/10]

BLACK STONE CHERRY - Family Tree

Nezdá se to, ale Black Stone Cherry, kdysi benjamínci scény, jsou dnes už také zasloužilou kapelou. A čím jsou starší, tím více pátrají po kořenech vlastní hudby, po tom, co je tenkrát na začátku tohoto tisíciletí inspirovalo k tomu, aby kapelu vůbec založili. Už tenkrát šli proti proudu času, kdy zdůrazňovali svou náklonnost k Soundgarden a celkově seattleskému soundu, ovšem ještě více z nich byli cítit Led Zeppelin,..více

[20.05.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

Destruction Is Coming... Kdy už, sakra?

[bulvární koutek]

[18.05.2018]

BON JOVI - Bounce

Album „Crush“ znamenalo jednoznačný úspěch, když „It`s My Life“ doslova bourala hitparády po celém světě. Kapela svůj kredit posléze podpořila živým albem „One Wild Night Live 1985 – 2001“, které vyšlo v květnu 2001. V té době ale už probíhala práce na novém albu. Jak se totiž říká, kuj železo, dokud je žhavé… Jenže Amerika brzy měla úplně jiné starosti. Přišlo totiž 11. září 2001 a s ním útok na World Trade Center, ..více

[17.05.2018]

[hodnocení: 6,5/10]

RED SUN RISING - Thread

Nenechte se zmást květinovým logem a do šedesátých let situovaným portrétem celé kapely z dob jejich tři roky staré desky „Polyester Zeal“, S hnutím hippies totiž jejich hudba nemá mnoho společného. Red Sun Rising se totiž ve své image rádi situují do pozice jakési retro kapely (ta móda ještě úplně neodezněla), ovšem ve skutečnosti na svou tvorbu jdou v dnešní době docela moderním přístupem. Nejsou nijak objevní, to ani náhodou,..více

[15.05.2018]

[hodnocení: 7/10]

GUS G. - Fearless

Novinka „Fearless“ je pro řeckého kytaristu Guse G. zásadní. Poprvé jí totiž tvoří jako „bývalý kytarista Ozzyho Osbournea“, kdy musel toto prestižní místo minulý rok uvolnit návrátivšímu se Zakku Wyldeovi. Nálepka někdejšího Madmanova spoluhráče ale bude Guse provázet už po zbytek jeho kairéry a přestože je stále funkční ve své heavy/powermetalové partě Firewind, těch několik let strávených po Ozzyho boku pro něj je samozřejmě mnohem důležitějších...více

[14.05.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

GODSMACK - When Legends Rise

Čas letí a Godsmack už můžeme směle považovat za veterány scény. Vždyť už je to dvacet let, co se tahle parta objevila s bezejmenným albem, které se ihned zařadilo mezi hity tehdejšího nu-metalu. Godsmack tak bylo možné vidět vedle stálic této scény Korn nebo Limp Bizkit a rockový svět měl hned o čem mluvit. Ovšem nečekalo se, že tahle senzace bude trvat věčně, protože s prvními roky nového tisíciletí nu-metal umírá na úbytě a kdo byl včera in, najednou patří do starého železa...více

[13.05.2018]

[hodnocení: 6,5/10]

BON JOVI - Crush

„Sólová alba dělám rád,“ svěřil se Jon Bon Jovi na začátku roku 2000, „ale je čas vrátit se k Bon Jovi. Sólové aktivity nikdy nepohřbí kapelu. Vždycky je nějaké slunce a pak planety, které se kolem něj točí.“ O tom, že se Bon Jovi dají znovu dohromady se začalo šuškat už na konci roku 1999. V té době už ale byla kapela v plné práci. Nejprve se znovu rozhodla pro spolupráci s producentem Brucem Fairbairnem, který stál za „Slippery When Wet“ a „New Jersey“. ..více

[10.05.2018]

[hodnocení: 9/10]

BREAKING BENJAMIN - Ember

Za bezmála dvacet let své existence je pětice z Pennsylvanie už dávno respektovaným pojmem na rockové scéně a dnes už to zase vypadá v jejich táboře o něco veseleji než na začátku tohoto desetiletí, kdy se po čtyřech úspěšných deskách Breaking Benjamin odebrali k zimnímu spánku, který nakonec přerostl v rozpad. Dlouho netrvalo a v roce 2015 do světa pustili comebackové album „Dark Before Dawn“, kde sice z původní sestavy působil už jen ..více

[09.05.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

STRYPER - God Damn Evil

Možná je to těžko uvěřitelné, ale druhá etapa života Stryper trvá už déle, než jejich klasická, ohraničená alby „The Yellow And Black Attack“ a „Against The Law“. Dokonce v této postcomebackové fázi už má kapela stejný počet vydaných (řadových) alb, jako v osmdesátých letech, kdy se Stryper těšili své největší slávě. Když k tomu navíc připočeteme fakt, že kromě reunionové „Reborn“ nebyla ani jedna z desek vyloženě slabá..více

[07.05.2018]

[hodnocení: 7/10]

MANIC STREET PREACHERS - Resistance Is Futile

Takže dlouhodobý odpočinek nebo dokonce rozpad, o čemž se spekulovalo, se nekoná… Místo toho, po čtyřech letech, což je nejdelší pauza mezi deskami v kariéře této sympatické trojice z Walesu, přichází ke slovu nová deska. A s ní vyvstává i otázka, jestli svět potřebuje skutečně nové album Manic Street Preachers. Kapely, která sice udělala v prvních letech své kariéry docela slušný stylový veletoč, kdy jasně definovala svou tvář na budoucí léta, ale zároveň kapely,..více

[06.05.2018]

[hodnocení: 8/10]

Ryan ROXIE - Imagine Your Reality

Pokud pomineme projekt Roxie 77, jde u „Imagine Your Reality“ vlastně o první sólové album tohoto kytaristy, který už dlouhou dobu patří k pilířům sestavy legendárního Alice Coopera. Přesto se nedá říct, že by Ryan Roxie stál ve stínu mistra horror rocku, jeho curriculum vitae je totiž mnohem obsáhlejší a jeho profesní kariéra začala mnohem dříve, než stačil svou energickou hrou nakopnout staré Cooperovy hity na živáku „A Fistfull Of Alice“..více

[04.05.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

Richie SAMBORA - Undiscovered Soul

„Nedávno jsem se potkal s Jonem a ten mi říkal, že se mu „Undiscovered Soul“ moc líbí,“ řekl po vydání své druhé sólové desky Richie Sambora. V té době to byl možná první krůček ke znovuobnovení Bon Jovi, ke kterému došlo na konci roku 1999, ovšem v době, kdy začíná příběh této desky, tedy na začátku roku 1997, všechno vypadalo úplně jinak. V té době byli Bon Jovi znovu u ledu, Jon pracoval na své sólovce „Destination Anywhere“..více

[03.05.2018]

[hodnocení: 8/10]

THE DAMNED - Evil Spirits

I když byli The Damned nejméně exponovaní, stále je lze spolu se Sex Pistols a The Clash řadit mezi tři krále původního britského punku model 1977. Jako jediní také přežili do dnešních dnů, když Pistole se sami požrali na naprosto katastrofálním americkém turné z kraje roku 1978 a The Clash to nakonec po dobytí Ameriky a následném vydání slabého alba „Cut The Crap“ z roku 1985 sami zabalili. Ani The Damned už nehrají v původní sestavě a jejich aktivita ..více

[01.05.2018]

[hodnocení: 8/10]

PRIMORDIAL - Exile Amongst The Ruins

Považte, ono je to už přes třicet let, co poblíž irského hlavního města Dublinu vznikla tahle kapela. Co na tom, že z pamětníků oněch událostí roku 1987 jsou v Primordial dnes přítomni už jen dva, kytarista Ciáran MacUiliam a basista Pól MacAmhlaigh, že to hlavní se začalo dít až o čtyři roky později, když k nim přistoupil zpěvák Alan Averill a že dřevní začátky nemají moc společného s kvalitou hudby, kterou tahle kapela produkovala v následujících letech. ..více

[30.04.2018]

[hodnocení: 8/10]

MEMORIAM - The Silent Vigil

Na Memoriam bylo od počátku nahlíženo jako na superskupinu na deathmetalovém poli, vždyť ji zakládali členové tak význačných spolků jako Benediction a zejména Bolt Thrower. Od superskupin se toho ale moc nečeká. Jsou spíše takovým módním doplňkem scény, než aby kdy přišly se skutečně zásadními deskami (rodí-li se v současnosti ještě takové…). Ovšem Memoriam nejenže natočili debuové album „For The Fallen“, ale rázem se stali pro loňský rok deathmetalovým pojmem ..více

[29.04.2018]

[hodnocení: 6,5/10]

Revivalová spása aneb legendy neumírají

[bulvární koutek]

[29.04.2018]

SALTY DOG - Lost Treasure

Dnes už název Salty Dog znovu znamená jen koktejl vodky a grepfruitového džusu, ovšem na přelomu osmdesátých a devadesátých let zasvěcenci věděli, že stejné jméno nese i kalifornská čtveřice, která skoro až nábožně poslouchala Aerosmith. Image měli samozřejmě laděnou do tehdejší hairmetalové vlny, ovšem jejich hudba nesla daleko větší odlesk bluesových postupů než tomu bylo třeba u Poison nebo Warrant. Mnohem blíž měli třeba k Cinderelle či Great White ..více

[28.04.2018]

[hodnocení: 7/10]

Jon BON JOVI - Destination Anywhere

Těžko říct, jestli za to mohl slabší ohlas na „These Days“, klesající prodeje a nebo to bylo v Jonovi už dávno, vlastně od jeho první sólovky „Blaze Of Glory“, která posloužila jako soundtrack ke spaghetti westernu „Young Guns II.“. Jisté je, že Jon Bon Jovi od poloviny devadesátých let jako kdyby chtěl za sebou nechat veleúspěšnopu hudební kariéru a vrhnout se na film. ..více

[26.04.2018]

[hodnocení: 8/10]

THE DEAD DAISIES - Burn It Down

U The Dead Daisies jde zdánlivě všechno jak po másle. Kapela už má na scéně své místo jisté a i když od minulého alba „Make Some Noise“ z roku 2016 opět došlo k personální změně, tentokrát na bubenické stoličce, kam se po Brianovi Tichym usadil dlouholetý člen Journey Deen Castronovo, kapele to očividně vítr z plachet nesebralo. Od minulé desky se v kapele už plně etabloval kytarista Doug Aldrich (ex-Whitesnake), ba co víc, stal se z něho velmi důležitý člen, ..více

[25.04.2018]

[hodnocení: 6,5/10]

RAINBOW, THE LORDS - 20. 4. 2018 - Praha, O2 Aréna

Ještě před nedávnem se to zdálo být něco neskutečného. Rainbow, tahle dnes už skoro bájná kapela z rockového dávnověku, ožila a a co více, koncertuje a oznámila, že se chystá i do Prahy. Čert proto vem rejpaly, kteří tvrdí, že tohle nejsou praví Rainbow… Ale jací jsou ti praví? Ti, co nahráli debut „Ritchie Blackmore`s Rainbow“? Nebo ta, skoro úplně jiná sestava, která se podílela na následující, legendární „Rising“? ..více

[23.04.2018]

NO FUN AT ALL - Grit

Přestože punková scéna ve Švédsku není tou, která by udávala tón tamní rockové hudbě, je nutné si přiznat, že podhoubí, zde je rovněž slušné. Z něho v desvadesátých letech vzešli pravděpodobně nejznámnější představitelé tohoto druhu hudby, Backyard Babies, kteří se sice dnes už za čistý punk rock označit nedají, ale povstali z něho i No Fun At All, pětice ze středošvédského Skinnshattebergu. Ta sice nebyla tak exponovaná..více

[22.04.2018]

[hodnocení: 7/10]

MONSTER MAGNET - Mindfucker

Že mají Monster Magnet svá nejlepší léta už za sebou musí být každému jasné. Ne, že by jejich alba vykazovala nějakou vytrvale sestupnou tendenci, ale už v minulé desetiletce se jim nepovedlo navázat na jejich velký triumvirát „Dopes To Infinity“, „Powertrip“ a „God Say No“. Tedy desky, které z nich sice neudělaly mezinárodní hvězdy první kategorie, ale kapelu pasovaly na nekorunované krále zhuleneckého stoner rocku ..více

[21.04.2018]

[hodnocení: 7/10]

BON JOVI - These Days

Že Bon Jovi jsou kapelou i pro devadesátá léta, že pro ně žádné trendy neplatí, to už ukázala deska „Keep The Faith“. Ta bez větších problémů dokázala zaujmout široké posluchačské masy, což lze rozhodně připočíst k dobru její vysoké kvalitě, kdy se dokonce mluvilo o vůbec nejlepším albu kapely. I světové tažení, které se zastavilo v září 1993, spolu s tehdejší britskou senzací Little Angels a tehdy značně vyfetovaným Billym Idolem na pražském Strahově, ..více

[19.04.2018]

[hodnocení: 8/10]

BULLETBOYS - From Out Of The Skies

Tak heleďme se, Bulletboys jsou dnes tak živou kapelou, jakou byli jen v prvních letech své existence, když vydali svá nejlepší alba, suverénní bezejmenný debut a trochu ztřeštěnější dvojku „Freakshow“. Už dlouho totiž nepůsobili tak vyrovnaným dojmem jako v posledních letech, tedy vlastně od desky „Elefanté“ z roku 2015. Opět se to neobešlo bez změny v sestavě, kdy vrtkavý bubenický post obsadil Anthony „Tiny“ Biuso, ale to je vlastně jen taková kosmetická úprava..více

[18.04.2018]

[hodnocení: 6,5/10]

Myles KENNEDY - Year Of The Tiger

Když se řekne jméno zpěváka Mylese Kennedyho (vlastním jménem Myles Richard Bass), většině se vybaví tento dlouhovlasý, sympatický vokalista jako člen kapely Alter Bridge nebo jako zdatný sekundant sólové kariéry ikonického Slashe z Guns N`Roses. Jenže právě tyto dvě štace může v těchto dnech Kennedy považovat za docela vrtošivé. I když Alter Bridge se svou dva roky starou deskou „The Last Hero“ zase slavili úspěchy a své příznivce plně uspokojili, ..více

[17.04.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

W.E.T. - Earthrage

Zpěvák Jeff Scott Soto je takřka na roztrhání. Loni stačil vyjet jako součást progresivně laděné superskupiny Sons Of Apollo, která zaštiťuje aktivity bývalých členů Dream Theater, Guns N`Roses a Mr. Big a jenž vydala výbornou desku „Psychotic Symphony“. Pak hodil na trh ne úplně špatnou vlastní nahrávku „Retribution“ a teď je zpět v rámci dalšího projektu, který před pár lety rozjížděl, švédské formace W.E.T. Takže statisticky je to asi tak, že co půl rok, to nová deska. ..více

[16.04.2018]

[hodnocení: 8/10]

FM - Atomic Generation

Od svého comebacku v roce 2007 a následném ukotvení sestavy v roce následujícím jsou FM v nezastavení. Tahle kapela někdejších členů rytmické sekce heavymetalových Samson (bubeník Pete Jupp) a megakultovních Diamond Head (basista Merv Goldsworthy) a výborného zpěváka Stevea Overlanda totiž vydává už pátou postcomebackovou desku, což je číslo, které vyrovná počet alb z jejich klasické, stejně dlouhé éry z let 1984 až 1995...více

[15.04.2018]

[hodnocení: 7/10]

BON JOVI - Keep The Faith

„Končí éra dalšího amerického prezidenta, skončí i éra Jona Bon Joviho?“ Hlásal tehdy na začátku devadesátých let jakýsi titulek v amerických novinách. Spolu s tímto přehnaným přirovnáním přinášel i fotku šklebícícho se Jona s image, která jej přenášela přes práh nových časů. Tytam najednou byly bujaré kadeře, padající až do půle zad, tatam byla trvalá a macho pózy. Nový Bon Jovi působil více přírodním dojmem, jeho vlasy byly střižené na tehdy populární mikádo..více

[12.04.2018]

[hodnocení: 10/10]

STONE TEMPLE PILOTS - Stone Temple Pilots

Stone Temple Pilots jsou typickým případem grungeových hvězd, přestože nikdy nepatřili do velké čtyřky Nirvana – Alice In Chains – Soundgarden – Pearl Jam. Vždycky stáli tak trochu za těmito čtyřmi hegemony, ačkoli v první polovině devadesátých let se jim svou megapopularitou (prodejností zastínili jak Soundgarden, tak Alice In Chains) desek „Core“ a „Purple“ vyrovnali. Ovšem osud k nim nebyl o nic milosrdnější než k ostatním kapelám tohoto ranku,..více

[09.04.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

LITTLE CAESAR - Eight

Kdyby tihle ranaři z Los Angeles měli trochu více štěstí a vytrvalosti, mohli dnes být v pozici například stylově velmi spřízněných Great White. Není to sice úplně hvězdný status, spíše místo dobré kultovní kapely, ale měli by své jisté. Takhle se vlastně už od svého comebacku v roce 2001 potloukají na periférii posluchačského zájmu, přestože sporadicky vydávané desky jsou vždy zárukou velice kvalitního hard rocku, který má přesahy do blues či jižanského rocku. ..více

[08.04.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

VELVET VIPER - Respice Finem

Jméno zpěvačky Jutty Weinhold má v metalových kruzích až kultovní nádech. Tato dnes už sedmdesátiletá (!) zpěvačka má za sebou slušnou kariéru, kdy se od bluesrocku v sedmdesátých letech přesunula k mnohem tvrdšímnu výrazu v následující dekádě, aby postavila v polovině osmdesátých let kapelu Zed Yago, na kterou (po jejím rozpadu v roce 1990), navázala s partou Velvet Viper, s níž dosáhla prakticky stejného věhlasu. ..více

[03.04.2018]

[hodnocení: 7/10]

REVERTIGO - Revertigo

Mohl se očekávat návrat k Treat - model roku 1992 a jejich tehdejší bezejmenné desce. Právě pod ní se podepsal dlouholetý tahoun této kapely, kytarista Anders Wikström a tehdy ještě vcelku neznámý zpěvák Mats Levén, který k Treat přišel po natočení debutového alba střelené formace Swedish Erotica. Jejich společná deska ale i přes nesporné kvality hrubě propadla, Treat to položilo a Levén se vypravil na podivuhodnou kariéru, ..více

[02.04.2018]

[hodnocení: 7/10]

Marco MENDOZA - Viva La Rock!

Marco Mendoza (neplést s basistou Twisted Sister Markem Mendozou) je už zkušený harcovník. Poprvé na sebe výrazně upozornil poté, co nahradil basistu Tonyho Franklina v řadách superskupiny Blue Murder a hned na to vnesl otisk na jejich druhou desku „Nothin` But Trouble“. Blue Murder i přes účast principála Johna Sykese (ex-Tygers Of Pan Tang, Thin Lizzy, Whitesnake) nepatřili mezi hvězdy scény, ale spíše mezi utajené tipy, ovšem Mendoza se do první ligy záhy přece jen prodral. ..více

[01.04.2018]

[hodnocení: 8/10]

Jimi HENDRIX - Both Sides Of The Sky

Stačí když si sami, jen tak pro sebe polohlasem, vyslovíte jeho jméno – JIMI HENDRIX – a uvidíte, že ta až posvátná úcta se v tu chvíli dotkne i vás. Jimi Hendrix byl prostě jednoznačný fenomén, který nikdy a nikdo už nemůže překonat. Za dva roky to sice už bude padesát let, co tento geniální kytarista zemřel na svou obrovskou náklonnost k alkoholu a drogám, ovšem jeho odkaz nepřestává udivovat ani v dnešní době. I proto vychází stále nové desky..více

[31.03.2018]

[hodnocení: /10]

MICHAEL SCHENKER FEST - Resurrection

Když Michael Schenker vydá nějakou desku, je to vždycky tak trochu událost. Schenker (pro hrubě neznalé bratr Rudolfa Schenkera ze Scorpions a zakladatel téže kapely) byl už na začátku sedmdesátých let považován za zázračné dítě, když byl doslova srostlý se svou kytarou a následně se vydal na hvězdou pouť celým desetiletím. Nejprve pomohl na nohy Scorpions, následně ozdobil svou skvělou hrou nejlepší desky britské hardrockové legendy UFO,..více

[30.03.2018]

[hodnocení: 8/10]

ANDREW W.K. - You`re Not Alone

Před sedmnácti lety, když vyšel debut „I Get Wet“, nemohl té mediální masáži uniknout skoro nikdo a z výlohy každého obchodu s hudebními nosiči civěl odporný obal, kde byl vyfocen upocený hlavní protagonista s ošklivě krvácejícím nosem. Tedy nic, co by posluchače táhlo k tomu, aby si tohle album pořídil. Přitom to úplně špatná hudba nebyla (dobrá ale také bůhvíjak ne), když se pohybovala..více

[28.03.2018]

[hodnocení: 3/10]

AUDREY HORNE - Blackout

Nejprve trochu té faktografie, protože jméno Audrey Horne bude našinci spíše evokovat kultovní seriál Twin Peaks, kde postava s tímto jménem tvoří jednu z hlavních rolí. V tomto případě se ale nevrhneme do rozboru charakteru postav tohoto zajisté skvělého díla režiséra Davida Lynche, ale zamíříme do Skandinávie, konkrétně do Norska, protože jméno Audrey,..více

[24.03.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

WE SELL THE DEAD - Heaven Doesn`t Want You And Hell Is Full

Spojte členy severských slovutných kapel In Flames, HIM a Drömriket s výtečným zpěvákem hardrockerů Spiritual Beggars a někdejším členem řeckých powermetalistů Firewind Apollem Papahanasiem a dostanete zbrusu nový projekt We Sell The Dead. Kapela, která však nevznikla ze vzduchoprázdna a není (s největší pravděpodobností) ani výplodem marketingového brainstormingu v bůhvíjaké vydavatelské firmě. ..více

[20.03.2018]

[hodnocení: 9/10]

SAINTED SINNERS - Back With A Vengeance

Sainted Sinners, další bůhvíkolikátý projekt zpěvák Davida Reeceho (ex-Accept, Bonfire, Bangalore Choir a mnoho dalších), jak to vypadá, zatím drží pohromadě. „My jsme regulérní kapela,“ tvrdí Reece, ovšem to už jsme od něho slyšeli mnohokrát a všichni, kdo se zajímají o osud tohoto amerického zpěváka, operujícího spíše v německé kotlině, moc dobře vědí, jak to u něj obvykle končívá...více

[19.03.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

DUKES OF THE ORIENT - Dukes Of The Orient

Situace kolem legendy AOR, slavných Asia, je dnes trochu složitá. Poté, co před pár lety ještě působila její klasická sestava, čtveřice John Wetton, Steve Howe, Geoff Downes a Carl Palmer, dnes je kapela takřka v troskách. Howe odešel, aby se věnoval jak svým domovským Yes, tak i bohužel tragicky ukončené kariéře se svým synem Virgilem a Wetton na začátku loňského roku umřel. Za oba už je v kapele sice náhrada, ovšem jak Downes,..více

[18.03.2018]

[hodnocení: 7/10]

CORELEONI - The Greatest Hits - Part I

Zpěvák z Rainbow a polovina původních Gotthard, tak zní lákadlo na zbrusu nový projekt Coreleoni, který samozřejmě pod svými křídly schovává italský label Frontiers Music. Už tento fakt může být hodně podezřelý, protože podobné aktivity této vydavatelské společnosti v posledních letech spíše smrdí průserem, než aby hardrockovému světu (drtivá většina těchto spolků se totiž pohybuje v tomto ranku) předložily pádný důvod své existence...více

[17.03.2018]

[hodnocení: 8/10]

Dizzy REED - Rock N`Roll Ain`t Easy

Dnes čtyřiapadesátiletý Dizzy Reed bude asi navždy blahořečit ten den na začátku roku 1990, kdy zavolal svému známému Axlu Roseovi, s tím, že je úplně na mizině, že se musí vystěhovat z bytu a nebude proto k zastižení. Rose si totiž pohrával s myšlenkou obohatit tehdy ještě neurvalou hudbu prvotních Guns N`Roses klávesami a Reed byl ten člověk, jehož hra k ostatním Pistolníkům precizně seděla...více

[14.03.2018]

[hodnocení: 9/10]

JUDAS PRIEST - Firepower

Mediální masírka byla před vydáním „Firepower“ veliká. Když si odmyslíme události posledních týdnů, zdálo by se, že situace v Judas Priest je ideální. Už od loňského roku kapela hýřila optimismem ze současného skladatelského rozpoložení, kdy si konečně sedla původní čtveřice se stále novým kytaristou Richiem Faulknerem. Sám Rob „Metalový Bůh“ Halford mluvil o tom, že se jim pod rukama rodí nebývale silný materiál, ..více

[13.03.2018]

[hodnocení: 10/10]

JUDAS PRIEST - Od Painkiller k Firepower: Jízda na horské dráze

Ještě před nedávnem se zdálo, že je situace u Judas Priest skoro idylická. Z rozhovorů, které jednotliví členové poskytovali, nejvíce z nich Rob Halford a basista Ian Hill, by mohl mít fanoušek dojem, že kapela je při chuti jako v osmdesátých letech. „Richie (kytarista Richie Faulkner, který se stal členem kapely v roce 2011, pozn. aut.) vlil Judas Priest čerstvou krev do žil,“ tvrdil Halford v roce 2016..více

[13.03.2018]

Jak nahradit někoho nenahraditelného?

[bulvární koutek]

[13.03.2018]

Joe PERRY - Sweetzerland Manifesto

Přestože Aerosmith jsou, zdá se, na sklonku kariéry a už žádnou novou desku asi nenatočí, jejich kytarista Joe Perry se na důchod nechystá ještě ani náhodou. A co na tom, že opět po letech ztratil společnou řeč se svým toxic twin Stevenem Tylerem a jejich vztah je dnes už čistě jen pracovní. Perry má dnes nového parťáka, se kterým stojí věrně po boku Alice Coopera v superskupině Hollywood Vampires..více

[12.03.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

POP EVIL - Pop Evil

Přestože Pop Evil s každým dalším albem získávají lepší pozici na americkém trhu, z hlediska uměleckého jako kdyby se nad nimi začaly stahovat mraky. I když singl "Footsteps" z posledního alba „Up“ se zakousl do žebříčků a skončil na výborném devátém místě, jednalo se o skladbu vpravdě nezajímavou, která jen kopírovala trendy v rockové hudbě a stala se tak jasným prefabrikátem soudobého amerického rockového průmyslu. ..více

[11.03.2018]

[hodnocení: 3/10]

THE POODLES - Prisma

I přesto, že The Poodles působí na scéně už více než deset let, na své konto si připsali šestici autorských alb a v jistých kruzích mají status rockových hvězd, nedokázali nikdy úplně nadchnout a na celé čáře přesvědčit o svých kvalitách. Nedá se tvrdit, že by jejich poslední desky „Tour De Force“ nebo „Devil In The Details“ svou kvalitu neměly, ale přece jen jejich mix hair metalu s klasickým heavy metalem a dokonce s euro-powermetalovými postupy nebyl ničím zhola novým..více

[10.03.2018]

[hodnocení: 9/10]

PESTILENCE - Hadeon

Pestilence rovná se Patrick Mameli a naopak. Proto když jej v roce 2014 opustil věčný souputník kytarista Patrick Uterwijk a následně byl ohlášen rozpad Pestilence, vlastně se čekalo, jestli Mameli neskončí s hudbou definitivně. Nestalo se tak a když před dvěma lety vydal prohlášení, že začíná tvořit novou hudbu, bylo jasné, pod jakou značkou to bude. Nejprve se obklopil úplně novými spoluhráči,..více

[07.03.2018]

[hodnocení: 8/10]

TURBONEGRO - Rock N`Roll Machine

Pokud to nechcete mít s norskou partou Turbonegro tak složité, je důležité, abyste se na ně hned od začátku dívali jako na šestici prdlých srandistů, od kterých můžete čekat úplně všechno. „Punk rock, no jasně. To je základ,“ říkal na konci minulého tisíciletí, v době, kdy kapela konečně prorazila s deskou „Apocalypse Dudes“, jejich frontman Hank Von Helvete. Ten už sice dnes v čele Turbonegro nestojí, ale filozofie kapely zůstala stejná. ..více

[04.03.2018]

[hodnocení: 7/10]

O tom, jak technika postupně zabíjí hudbu

[bulvární koutek]

[03.03.2018]

PHILIP H. ANSELMO AND THE ILLEGALS - Choosing Mental Illness As A Virtue

Dávno, dávno tomu, co Phil Anselmo (dnes říkající si svým celým jménem Philip Hansen Anselmo) stál v čele slavné Pantery a metalový svět mu doslova ležel u nohou. Aby také ne, byla to právě texaská mašina, která převedla na přelomu osmdesátých a devadesátých let metal přes práh nových časů. Tahle kdysi třetiligová hairmetalová parta obdivovatelů Kiss se přes noc stala riffujícím groovemetalovým strojem a Anselmo mluvčím celé generace dospívajících metalistů..více

[02.03.2018]

[hodnocení: 5/10]

LOUDNESS - Rise To Glory

Kdo by si v době, kdy se snažili tihle Japonci dobýt svět s deskami „Thunder In The East“ nebo „Lightning Strikes“, pomyslel, že tu tahle parta kolem kytarového poloboha Akiry Takasakiho bude ještě v roce 2018. Navíc se sedmadvaceti deskami na krku… Je to vlastně taková anomálie, protože v době, kdy drtivé většině jejich souputníků (Loudness začínali paralelně s Novou vlnou britského heavy metalu) pomalu dochází, Loudness stále působí vitálním a tvůrčím dojmem..více

[28.02.2018]

[hodnocení: 7/10]

TRESPASS - Footprints In The Rock

Pokud bychom hledali kapelu z celé Nové vlny britského heavy metalu, o které by se dalo říct, že se jí smůla skutečně lepila na paty, nutně bychom kolem (v tomto směru hodně zkoušených) Diamond Head došli k Trespass. Kapele, která měla v roce 1979 na kontě skvělý singl „One Of These Days“, jenž jim zaručil prestižní místo na kompilaci Metal For Muthas, čímž si jasně říkala o pozici dalších Iron Maiden, Saxon či Def Leppard..více

[25.02.2018]

[hodnocení: 7/10]

PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS - The Age Of Absurdity

Přestože se to z počátku zdálo skoro nemožné, kytarista Phil Campbell se po konci Motörhead, kteří zanikli se smrtí Lemmyho Kilmistera na konci roku 2015, znovu dokázal etablovat na scéně a k životu přivést zajímavý projekt Phil Campbell And The Bastard Sons. Pro neznalé a pro ty, kteří se s tímto názvem setkávají poprvé připomeňme, že se jedná o formaci, kterou kromě exkytaristy Motörhead tvoří jeho tři synové a zpěvák Neil Starr. ..více

[23.02.2018]

[hodnocení: 8/10]

SLAUGHTER - Back To Reality

Jednoznačný konec. To byl verdikt, který kapela jen několik dnů po tragickém skonu kytaristy Tima Kellyho vydala. Názory se ale brzy začaly přehodnocovat… „Fanoušci nás prosili, abychom pokračovali,“ řekl tehdy zpěvák Mark Slaughter, „dostali jsme velké množství dopisů, faxů, e-mailu, měli jsme obrovské množství telefonátů. Tak jsme se rozhodli, že to nemůžeme jen tak zabalit. Myslím, že by si to nepřál ani Tim.“ Otázka proto stála,..více

[22.02.2018]

[hodnocení: 6/10]

MASTER`S HAMMER - Fascinator

Master`s Hammer se mají čile k světu. Opět z nich totiž vyrostla plnohodnotná kapela, která nejen vydává desky, ale začala i pilně koncertovat, což je pro nejednoho starého fanouška splněný sen z mládí. Co na tom, že současná koncertní sestava nemá kromě frontmana Františka Štorma a tympánisty Silenthella nic společného s kultovní sestavou slavných alb „Rituál“ a „Jilemnický okultista“. ..více

[20.02.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

CORROSION OF CONFORMITY - No Cross No Crown

Návrat Peppera Keenana sliboval mnohé. Jistý je totiž fakt, že tento zpěvák a kytarista zažil svá nejplodnější léta právě v Corrosion Of Conformity a i když posléze působil i bočním projektu Phila Anselma Down, nikdy jeho kariéra (i přes pohostinské účinkování v Metallice) nebyla tak silná jako právě v dobách, kdy stál v čele Corrosion Of Conformity. A vlastně i naopak. Při vší úctě v Mikeovi Deanovi, jeho místo je opravdu spíše u baskytary než u mikrofonu..více

[19.02.2018]

[hodnocení: 6,5/10]

BLACK LABEL SOCIETY - Grimmest Hits

Zakk Wylde už dnes opět hraje s Ozzym Osbournem, takže všechno by mělo být v nejlepším pořádku. Madman navíc přehnanou aktivitou příliš neoplývá, což je vzhledem k jeho vysokému věku úplně normální, takže Zakkovi zbývá čas i na řadu jiných věcí. Před dvěma lety přišel se svou sólovkou „Book Of Shadows II“ (která navazovala na dvacet let starý první díl), kde ukázal, že nejen neurvalou hudbou živ jest a kterou nazval soundtrackem ke svému stránutí. ..více

[18.02.2018]

[hodnocení: 8/10]

ANVIL - Pounding The Pavement

Pro někoho, kdo má rád heavy metal osmdesátých let, kde jsou slyšet zárodky thrashe a speedu, představují neúnavní kanadští dělníci Anvil jistotu i v roce 2018. Tedy v roce, v němž tihle zoufalí, věčně prohrávající loseři stojí na prahu čtyřiceti let společného hraní, kdy byli všechno možné, jen ne hvězdy, kterými se někdy až zoufale moc chtěli stát. Osud měl s nimi ale jiné úmysly a tak se frontman Steve „Lips“ Kudlow a jeho dlouholetý společník, bubeník Robb Reiner staly kultovními postavami,..více

[17.02.2018]

[hodnocení: 7/10]

SLAUGHTER - Revolution

Na začátku druhé poloviny devadesátých let se Slaughter svými energickými koncerty (tenkrát ve společnosti Kix a Warrant) drali na vrchol nejen své tvůrčí kariéry, ale i celkového hairmetalového hnutí. To sice bylo v troskách, ale zbytky fanoušků byly tehdy Slaughter plně oddáni (po mnoha zklamáních z toho, že další kapely z tohoto ranku připravili desky poplatné době a trendům), protože to byla právě tahle čtveřice z Las Vegas, která v té době nesla prapor stylu hrdě a nejvýše. „Fear No Evil“ nakonec atakovalo zlatou metu ..více

[15.02.2018]

[hodnocení: 8/10]

Joe SATRIANI - What Happens Next

Ta zpráva, vypuštěná někdy koncem loňského léta, že Joe Satriani dělá na nové desce a k ruce mu jsou basista Glenn Hughes a bubeník z Red Hot Chili Peppers Chad Smith, způsobila v rockových kruzích velké pozdvižení. Jistě, Satriani nikdy na svých deskách nepracoval s nějakými šumaři a každý ze zúčastněných byl muzikantem par excellence, ovšem přece jen jména Hughese a Smithe mají velkou sílu a jejich um je prověřen už dlouhými léty. ..více

[13.02.2018]

[hodnocení: 9,5/10]

SAXON - Thunderbolt

Pokud by se některá kapela z Nové vlny britského heavy metalu dala označit za jednoznačného držáka, pak to budou určitě Saxon. Jistě, jsou Iron Maiden a Judas Priest, kteří jsou samozřejmě těmi nejviditelnějšími, ale dlouhé přestávky mezi vydávanými deskami nebo dokonce několikaleté odmlky jsou něco, co Saxon neznají. Bodejť, když si aktuálně připisují do své diskografie už dvaadvacátou položku. K tomu je navíc nutno dodat, ..více

[12.02.2018]

[hodnocení: 8/10]

CIRCUS OF POWER - Four

Dvacet let byli Circus Of Power pro rockovou scénu historickým pojmem. Jejich kariéra, nastartovaná v roce 1986 v New Yorku se za devět let naprosto vyčerpala a po třech studiových deskách kapela zmizela v propadlišti dějin. Jistě, mohly za to klesající prodeje, ovšem i časté změny v rytmice souboru, což nakonec spolu s probíhající ponorkovou nemocí vedlo k rozpadu. V soukolí showbyznysu pak zůstal nejvíce vidět zpěvák Alex Mitchell, ..více

[11.02.2018]

[hodnocení: 7/10]

Být navždy mlád, může si zpívat Biff Byford

[bulvární koutek]

[11.02.2018]

MACHINE HEAD - Catharsis

Nejprve se podívejme na Machine Head komplexně, protože je to jedna z kapel, která nikdy úplně nestála na místě a každá jejich deska byla (možná s výjimkou prvních dvou počinů „Burn My Eyes“ a „The More Things Change...“) odlišná než její předchůdce. Robb Flynn a jeho parta za to častokrát sklidili vlnu kritiky, zejména když se po moderně thrashujících prvních albech na své trojce „The Burning Red“ obrátili směrem k nu-metalu, ..více

[10.02.2018]

[hodnocení: 5/10]

Ty TABOR - Alien Beans

I když jsou King`s X dosud bráni jako živá kapela, skutečnost je taková, že tahle kultovní formace ze Springfieldu v Missouri se tak trochu rozštěpila a všichni tři její členové mají dnes i jiné akitivity a tak jim na společnou tvorbu čas prostě nezbývá. Frontman Doug Pinnick působí po boku George Lynche (Lynch Mob, ex-Dokken) a Raye Luziera (Korn) v projektu KXM, bubeník Jerry Gaskill vydal před časem sólovku „Love And Scars“ a konečně kytarista Ty Tabor ..více

[09.02.2018]

[hodnocení: 7/10]

SLAUGHTER - Fear No Evil

Poté, co to v dobách debutu „Stick It To Ya“ vypadalo, že se Slaughter daří všechno, na co sáhnou, rok 1994 je definitivně přesvědčil, že realita je poněkud jiná. Kytarista Tim Kelly sice nakonec vyvázl ze své drogové aféry jen s finanční pokutou, ovšem na kapele už ulpěl stín pokrytectví, když krátce předtím Mark Slaughter neustále nosil tričko s nápisem „Drugs Sucks!“. Nakonec se po sedmi měsících intenzivní léčby dostal ze zranění,..více

[08.02.2018]

[hodnocení: 10/10]

BLACK VEIL BRIDES - Vale

Přestože zlé jazyky tvrdily, že to mají Black Veil Brides spočítané a že jejich zpěvák Andy Biersack si libuje pod přezdívkou Andy Black ve své popové sólové dráze, vypadá to, že opak je pravdou. Tři roky se sice u této kapely nedělo takřka nic a proto mohla být zpráva, že na začátku letošního roku vyjde jejich novinka pojmenovaná „Vale“ skoro bleskem z čistého nebe. Fanoušci (nebo spíše fanynky), kteří kapelu milují až za hrob, začali nadšením ječet, ..více

[05.02.2018]

[hodnocení: 6/10]

WALKING PAPERS - WP2

I když je to nespravedlivé, Walking Papers budou vždy pro širší veřejnost známí tím, že u nich od začátku jejich existence hraje basista Guns N`Roses Duff McKagan a možná i proto, že za bicí soupravou sedí Barrett Martin, někdejší člen kultovní grungeové party Screaming Trees, odkud vzešel i zpěvák Mark Lanegan. Nejdůležitější postavou kapely ale od jejího vzniku je zpěvák a kytarista Jeff Angell ze seattleské formace The Missionary Position..více

[02.02.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

SLAUGHTER - The Wild Life

Všudypřítomná grungemánie, která se rozhořela na podzim 1991, jako kdyby Slaughter nevadila. Přestože megaúspěch „Nevermind“ od Nirvany likvidoval jednu hairmetalovou kapelu za druhou, Slaughter se zdáli být imunní. Vcelku vydařené EP „Stick It Live“, které vyšlo několik měsíců po debutu je představilo i jako velmi energickou živou kapelu, která nemá problém s prezentací svých skladeb na koncertních pódiích a i přes změny, které se v hudebním průmyslu děly, ..více

[01.02.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

ŠKWOR - Uzavřenej kruh

Co si budeme nalhávat, Škwor se v posledních letech, řekněme v této desetiletce, nacházel spíše v tvůrčí krizi. Přestože okruh jejich fanoušků se postupem let utěšeně rozšiřuje, až dospěl do rozměrů O2 Arény, ten, kdo na kapelu hledí střízlivým pohledem, si nemohl nevšimnout, že od alba „5“ šla forma Škworu rapidně dolů a přestože se jim z desky „Sliby & lži“ podařilo vytěžit velký hit „Síla starejch vín“, byla to jen taková jehla v kupce sena. ..více

[31.01.2018]

[hodnocení: 5,5/10]

WATAIN - Trident Wolf Eclipse

Přístavní doky Asa Bay hoří, brány pekel se znovu otvírají a v jejich plamenech stojí sám Rohatý… Watain jsou zpět… Asi nejžhavější akvizice na poli současného black metalu, která s minulou deskou „The Wild Hunt“ dokázala zabodovat na samotném čele švédské hitparády a dostala se do žebříčků dokonce i v USA, se vrací po dlouhých pěti letech, aby k životu probudila zase svůj „Chrám černého světla“. Místo, kam si dovolí vstoupit jen ti nejodvážnější...více

[28.01.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

DOGA - Hard werk

Za těch třicet let, co Doga působí na tuzemské rockové scéně, je její místo neochvějné. Kapela sama pro to udělala mnoho, od angažmá někdejší pornohvězdy Pauly Wild ve svém klipu, přes přibývající kérky na Izziho těle až po desítku alb, se kterými vlastně nikdy své fanoušky pořádně nenakrkli. Sice se jim nikdy nepovedlo vydat žádnou bombu, která by dnes byla citována jako klasika tuzemského hard rocku, ale i když se jejich alba jako „Karikatury“, ..více

[26.01.2018]

[hodnocení: 6/10]

SLAUGHTER - Stick It To Ya

„Vsadím se, že když nás Vinnie viděl na MTV, kde jsme přebírali platinovou desku, seděl doma a měl chuť rozkousat svou kytaru,“ vzpomínal po letech na start své kapely Mark Slaughter, kdy už se spolu s basistou Danou Strumem definitivně zbavil diktátorského biče Vinnieho Vincenta. To jim dalo nejen uměleckou svobodu, ale rovněž šanci postavit si vlastní kapelu, která by byla prosta jak Vinnieho proměnlivých nálad a nesnesitelných výstupů, ..více

[25.01.2018]

[hodnocení: 8/10]

EISLEY/GOLDY - Blood, Guts And Games

Je to tam samá písnička pořád dokola… Vedení labelu Frontiers Music tahá jako králíky z klobouku druhdy respektovaná jména, ponejvíce zastupující hardrockovou a AOR oblast a slepuje z nich nejrůznější projekty, které jsou tak nanejvýš zajímavé jen pro vyloženě skalní fanoušky dotyčných umělců, ovšem většina ostatních je po předchozích zkušenostech obchází spíše obloukem. Co naplat, že hudebníci v nich zastoupení kdysi dávno něco znamenali..více

[23.01.2018]

[hodnocení: 4,5/10]

OUTLAWS & MOONSHINE - Devil In The Moonshine

Přestože právě vydali svůj právoplatný debut, nejsou Outlaws & Moonshine kapelou, která by se skládala z nějakých zajíčků, co od fotrů teprve nedávno dostali kytary a pár rad do života. Ne, tohle je čtveřice chlápků v nejlepších letech (rozuměj 40+), kteří už nějaký ten pátek obráží hospody ve svém rodném Indianapolis a ještě předtím měli za sebou pořádnou průpravu z jiných, spíše lokálních kapel. I když jsou Outlaws & Moonshine vcelku novou kapelou ..více

[22.01.2018]

[hodnocení: 7/10]

QUICKSAND - Interiors

Když tehdy na konci osmdesátých let začínali, byli to fanoušci Poison a Mötley Crüe. Když ale v roce 1993 debutovali albem „Slip“, jejich muzika už zněla odlišně. Byla poučena společnými koncerty s Helmet, White Zombie, Anthrax, Fugazi a Rage Against The Machine, byla mnohem rvavější. Vstřebala tenkrát do sebe vlivy newyorské hardcorové scény, příchuť tehdy všudypřítomného grunge a melancholie alternativního rocku...více

[21.01.2018]

[hodnocení: 8/10]

Bude mě hrát Machine Gun Kelly, jásá Tommy Lee

[bulvární koutek]

[21.01.2018]

ASKING ALEXANDRIA - Asking Alexandria

Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky, praví starověké přísloví. A tato stará pravda samozřejmě platí i o britské (bývalé?) metalcorové hvězdě Asking Alexandria. Ta se totiž po krátké epizodce s ukrajinským zpěvákem Denisem Shaforostovem, jenž z kapely vyjel jak namydlený blesk, kajícně vrátila ke svému původnímu vokalistovi, věčnému enfant terrible Dannymu Worsnopovi. ..více

[20.01.2018]

[hodnocení: 6/10]

U2 - Songs Of Experience

Nebudeme daleko od pravdy, když si přiznáme, že U2 se zrovna nenachází v nejlepší tvůrčím rozpoložení a že tato jejich krize trvá už pěknou řádku let, nejpozději od alba „How To Dismantle An Atomic Bomb“, kdy asi i tomu nejskalnějšímu fanouškovi došlo, že tahle parta už nikdy neudělá vyloženou bombu jako „The Joshua Tree“ a „Achtung Baby“. Kapelu, zejména pak frontmana Bona, v posledních letech už moc rozptyluje řada odlišných aktivit, ..více

[19.01.2018]

[hodnocení: 6/10]

VINNIE VINCENT INVASION - All Systems Go!

Navzdory silnému profilu a propagačním sloganům se nakonec debutová deska Vinnie Vincent Invasion žádnou komerční supernovou nestala. Principál Vincent našel viníka za neúspěch ve zpěvákovi Robertu Fleischmanovi, který neztělesňoval klasického frontmana té doby a přestože byl jako vokalista výtečný, těžko se svým vzhledem mohl rovnat Bretu Michaelsovi (Poison), Vinci Neilovi (Mötley Crüe) a Jonu Bon Jovimu...více

[18.01.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

Virgil & Steve HOWE - Nexus

Pokud bychom hledali kandidáta na nejsmutnější album právě uplynulého roku, bezesporu narazíme na tohle dílo. Ono není nijak depresivní, netopí se v bůhvíjakých doom metalových nebo sludge rockových bažinách, nevyzařuje z něho až fyzická beznaděj. Ovšem okolnosti, které vydání tohoto alba provázely, donutí možná zamáčknout slžu i toho nejotrlejšího. Tahle deska se připravovala několik let. Stylotvorný a fenomenální kytarista Steve Howe, ..více

[16.01.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

Redaktorská bilance roku 2017 - Pepsi Stone

Další rok je pryč a s ním je tu nutně důležitá redaktorská bilance. Každý rok se na tomto místě pak pravidelně vedou polemiky, proč je tam to či ono album a jiné zase chybí. Ani letos to samozřejmě nebude jiné, protože každému může něco chybět nebo jiné přebývat. Jisté ale je, že i ten právě uplynulý rok byl opět velmi bohatý na úrodu desek. Některé se povedly, jiné ne. Tady jsou ty, které osobně považuji za nejlepší, které za rok 2017 vyšly...více

[16.01.2018]

TAAKE - Kong Vinter

Z Hoesta nikdy druhý Varg Vikernes nebude, to je jasné. Přestože se tento vlastně jediný stálý člen Taake snažil v minulosti sebevíc, vrchol pomatenosti prezentované Vikernesem se mu nikdy nepovedlo dosáhnout či překonat. Okusil sice vězení, kde byl pár měsíců v chládku za „násilné chování“, ovšem co to je proti dvaceti letům, které za mřížemi strávil Vikernes. Dokázal šokovat, když po sobě kreslil nacistické symboly, ale všechno to bylo jaksi zahráno do autu. ..více

[14.01.2018]

[hodnocení: 7/10]

VINNIE VINCENT INVASION - Vinnie Vincent Invasion

Při vší úctě k Ace Frehleymu, Marku St. Johnovi, Bruci Kulickovi a Tommymu Thayerovi je nunté přiznat, že nejzručnější kytarista Kiss byl a navždy zůstane Vinnie Vincent. Tento problémový míšenec, jehož masku egyptského faraóna fanoušci nikdy za svou nepřijali, sice v Kiss působil jen chvilku, necelé dva roky, ale ta doba byla velmi důležitá jak pro něho samotného, tak i pro Kiss,..více

[11.01.2018]

[hodnocení: 9/10]

PRETTY BOY FLOYD - Public Enemies

Jestli se dá o nějaké kapele z někdejšího hairmetalového třesku konce osmdesátých let (tedy té takzvané třetí vlny tohoto stylu, přičemž první je charakterizována vzestupem kapel jako Mötley Crüe, Quiet Riot či Ratt, druhá pak průlomem Bon Jovi a nástupem Poison a Cinderelly) mluvit v souvislosti s totálním mrháním talentu a řadou ztracených let, pak to jsou rozhodně Pretty Boy Floyd. Ti tenkrát v roce 1989 působili jako docela žhavé želízko v žánrovém ohni, ..více

[09.01.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

KRUCIPÜSK - Sine Amore Nihil

Před pětadvaceti lety byli Krucipüsk zjevem na tuzemské hudební scéně, když se prezentovali neuchopitelnou směsí thrash metalu a hardcoru, poháněnou šíleným projevem zpěváka Tomáše Hájička. Když si poslechneme jejich novinku „Sine Amore Nihil“, v pořadí už jedenáctou, nezbývá než konstatovat, že za tu dobu, co kapela existuje se toho u ní (přestože v ní z původních členů zbyl jen Hájíček) změnilo pramálo...více

[08.01.2018]

[hodnocení: 6,5/10]

GALACTIC COWBOYS - Long Way Back To The Moon

V devadesátých letech platili Galactic Cowboys za výbornou kapelu, která přesně zapadla do kontextu tehdejší doby, která nahrávala boření všemožných hranic, míchaní různých stylů, zkoušení všeho o dekádu dříve nepředstavitelného. Galactic Cowboys byli tehdy ohromně silní, vydávali skvělá alba jako „Space In Your Face“ nebo „Machine Fish“, která jim zaručila vrchovatě kultovní status. Tleskaly jim i velké hvězdy, počínaje Anthrax a Foo Fighters, konče Kiss. ..více

[07.01.2018]

[hodnocení: 8,5/10]

IGNITOR - Haunted By Rock & Roll

Zpěvák Jason McMaster je v poslední době na roztrhání. I když jeho domovští Dangerous Toys jsou činní v podstatě jen sporadicky (na studiové bázi usnuli v roce 1995), stále je ještě díky koncertním aktivitám lze počítat za fungující kapelu, jeho druhá parta Broken Teeth vydala loni své album „4 On The Floor“, které podpořila masivní koncertní šňůrou. Proto bylo trochu překvapivé, když se k životu po pěti letech na sklonku loňského roku probudila jeho třetí kapela Ignitor. ..více

[06.01.2018]

[hodnocení: 5,5/10]

OPERATION: MINDCRIME - The New Reality

Už od rozkolu sestavy Queensrÿche v roce 2012 bylo jasné, kam se jaká strana bude ubírat. Trojice Michael Wilton, Eddie Jackson a Scott Rockenfield podle očekávání otočila kormidlo prudce proti proudu času a vrátila se do dob, kdy kapela slavila své největší úspěchy, tedy na konec osmdesátých let. Naopak Geoff Tate se se svou novou kapelou, pojmenovanou podle jednoho ze dvou nejslavnějších alb Queensrÿche, rozhodl pokračovat v cestě, ..více

[05.01.2018]

[hodnocení: 3/10]

Steve WALSH - Black Butterfly

Dlouhá léta bylo možné klást mezi jméno Stevea Walshe a kapelu Kansas rovnítko. Když pak tento zpěvák svou rodnou skupinu v roce 2014 opustil (už podruhé za její kariéru), mohla v tom řada fanoušků spatřovat jak konec kariéry jedné z nejslavnějších amerických progrockových formací, tak i odchod do důchodu pro samotného zpěváka. Nic z toho se ale nekoná. Nejprve loni na podzim přišli Kansas (už s novým a neméně dobrým vokalistou Ronniem Plattem) ..více

[02.01.2018]

[hodnocení: 8/10]

Eric BELL - Standing At A Bus Stop

I když Ericovi Bellovi bylo v září už sedmdesát let, oplývá za poslední roky aktivitou, kterou by mu záviděl nejeden o generaci mladší muzikant. Jak jinak si vysvětlit, že po loňské sólovce „Exile“, se kterou se už definitivně vrátil do povědomí (spíše starších a pokročilých) posluchačů, přichází hned s další deskou „Standing At The Bus Stop“. To je hodně pozitivní zjištění, zejména co se týče muzikanta, který celou svou dlouhou kariéru (kromě prvních let, ..více

[01.01.2018]

[hodnocení: 7,5/10]

KATAPULT - Železný Olda to táhne do čtyřicátého křížku (1978 - 2018)

Ať už si o Katapultu myslí každý co chce, jedno jim rozhodně upřít nejde. A to fakt, že na české, potažmo československé scéně jsou dodnes jedinečným zjevem, který nemůže nikdy nikdo napodobit. Může jim být vyčítáno (a to zcela po právu), že je jejich hudba jednoduchá, místy až primitivní, že hráčské dovednosti všech členů byly vždycky podprůměrné a že zpěv Oldy Říhy je spíše mluveným projevem než pořádným hardrockovým zápřahem. ..více

[31.12.2017]

WARRIOR SOUL - Back On The Lash

Ve svých začátcích byli Warrior Soul pasováni do role nástupců Guns N`Roses a to nejen proto, že tahle kapela vzešla ze stejného prostředí, i když z opačné strany Spojených států. Warrior Soul také měli divoké punkové kořeny, které sahají až někam ke rtuťovité detroitské scéně, také svou původní hudbu roubovali na tehdy moderní hard n`heavy, který měl v sobě jak lesk ostrovní heavymetalové scény, tak samozřejmě pozlátko hair metalu. ..více

[30.12.2017]

[hodnocení: 7/10]

ELECTRIC WIZARD - Wizard Bloody Wizard

Britům Electric Wizard se už poněkolikáté povedlo vstát ze svého bahnitého doommetalového hrobu. Už sice nemají za sebou poslední léta tak bouřlivá, jako na začátku milénia, kdy se členové této party dostali do křížku se zákonem, museli se však vyrovnávat s odchodem původního bubeníka Marka Greeninga k With The Dead. I když tuto kapelu, kterou založil se zpěvákem Lee Dorianem z Cathedral a svým někdejším kolegou z Electric Wizard..více

[26.12.2017]

[hodnocení: 7/10]

BLACK SABBATH - The End: Live In Birmigham

Konec, šlus, ende… Za Black Sabbath se už definitivně zatáhla opona. Po necelých padesáti letech, se sedmi křížky na krku, se členové této jedinečné a neopakovatelné kapely rozhodli jednou pro vždy její jméno uložit navždy do archivu, kde bude už navěky zářit písmem nejjasnějším. Už jen proto, že svým fanouškům nabídli pěknou řádku skvělých (někdy trochu horších) desek, ale hlavně proto, že jako první definovali ten zatěžkaný heavymetalový styl...více

[24.12.2017]

[hodnocení: /10]

CHEAP TRICK - Christmas Christmas

Ono je velmi jednoduché nenávidět alba tohoto typu. Zaprvé jich vychází vždycky v adventním čase požehnaně a zadruhé, zmetalizované „Rolničky“ je možná největší vrchol nevkusu, s jakým se v rockové hudbě můžete setkat. I letošní předvánoční čas se nelišil od minulých let. Vánoční skladby nebo dokonce celá alba od rozličných kapel bombardují už nějaký ten pátek posluchače, že by bylo možné vyhlásit soutěž o nejvlezlejší skladbu tohoto ročního období. ..více

[23.12.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

Jeff Scott SOTO - Retribution

Přestože Jeff Scott Soto nepatří k vokálním horolezcům jako řada jeho kolegů, může se směle řadit k pěvecké světové extratřídě. Jeho síla totiž netkví v tom, že by ohromoval svým nelimitovaným rozsahem a řičel, až by praskaly bubínky, ale disponuje natolik silným a sytým hlasem, že je skoro ideálním zpěvákem pro jakýkoliv druh hardrockové hudby. Toho využívala řada slovutných umělců, od kytarových hrdinů Yngwieho Malmsteena a Axela Rudiho Pella až po ostřílené borce ..více

[22.12.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

AEROSMITH - Honkin` On Bobo

Že byla „Just Push Play“ přehmat, toho si byla vědoma kapela brzy po vydání. Přestože deska, poháněna singlem „Jaded“ vystřelila hned po vydání na druhou příčku americké hitparády, brzy z ní putovala na mnohem nižší pozice. Horkotěžko to dotáhla na platinu a fanoušci se netajili tím, že pro ně album představuje rozčarování. Ani vydavatelská společnost nebyla spokojena a kapela musela přemýšlet, jak odčinit škody. Na nové album, které by vyšlo brzy po „Just Push Play“ ..více

[21.12.2017]

[hodnocení: 7/10]

TYLER BRYANT & THE SHAKEDOWN - Tyler Bryant & The Shakedown

Kdo byl loni v pražských Letňanech na koncertě AC/DC, možná si vzpomene na mladou partu, která australské legendě (s Axlem Rosem) předskakovala. Možná ale také ne a vlastně by se nebylo ani čemu divit, protože Tyler Bryant & The Shakedown nevyužili naprosto lukrativní čas přímo před hlavními hvězdami a jejich set vyzněl takřka do ztracena. Ukázali, že umí hrát. Že jako muzikanti jsou zajisté na svém místě, ale rozhodně nedokázali zaujmout chladnou pódiovou prezentací ..více

[20.12.2017]

[hodnocení: 5/10]

BABYLON A.D. - Revelation Highway

Babylon A.D. dodrželi slovo a svůj comeback zhmotnili do nové desky. Ono je to s nimi ale trochu těžké. Těžiště jejich kariéry vždycky leželo a asi navždy už bude ležet na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy přišli se svými dvěma zásadními deskami, bezejmenným debutem z roku 1989 a tři roky na to s počinem „Nothing Sacred“, který ovšem kvůli změnám v rockovém klimatu už naprosto zapadl. S ním pro tu chvíli skončila i kariéra Babylon A.D. ..více

[19.12.2017]

[hodnocení: 6/10]

CAVALERA CONSPIRACY - Psychosis

„Jen co se vrátím z turné s některou z kapel, hned se rozjíždí něco nového,“ svěřil se ve své knize „My Bloody Roots: Od Sepultury k Soulfly“ Max Cavalera. Na více místech své biografie přiznal, že se postupem let a zejména poté, co se zbavil závislosti na alkoholu a tišících prášcích, stal workoholikem a že seká jeden riff za druhým. To už ale jeho fanoušek poznal, protože tempo, které Max v této desetiletce jede, je takřka vražedné a přestože se to zpočátku nezdálo, ..více

[17.12.2017]

[hodnocení: 5/10]

OZ - Transition State

Z Oz se nakonec nestaly takové hvězdy, takoví hrdinové heavy metalu, jak o tom snili na začátku své kariéry (a jak také pojmenovali svou debutovou desku), ale je nutné přiznat, že v určitých kruzích má tahle finská pětice kultovní statut. I když sice oficiálně fungují od roku 1977, bylo během let více těch, kdy kapela nehrála, ale jejich desky z osmdesátých let, především pak „Ill Warning“ a „Decibel Storm“ lze dnes považovat za docela důležité nahrávky evropského heavy metalu. ..více

[15.12.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

AEROSMITH - Just Push Play

„Volala moje dcera Liv a říkala, že jí nabídli roli ve filmu s Brucem Willisem a Benem Affleckem,“ vzpomínal Steven Tyler na rok 1998, „a nedokázala se rozhodnout, jestli tu roli má přijmout, protože to pro ní byla moc velká komerce.“ Možná tímto telefonátem, kdy Tyler své dceři poradil, aby nabídku přijala, bylo zaděláno na největší hit v kariéře Aerosmith. O několik měsíců později se už davy lidí po celém světě hnaly do kin na hollywoodský kasovní trhák „Armageddon“,..více

[14.12.2017]

[hodnocení: 5,5/10]

POWERMAN 5000 - New Wave

Už od počátků kariéry Powerman 5000 byla tahle parta z Bostonu spojována s tehdy fenomenálním Robem Zombiem. To se psala polovina devadesátých let, Rob Zombie byl právě na vrcholu se svou kapelou White Zombie a připravoval velký start sólové kariéry (která šla ale postupem let do háje…). A byl to právě Rob, v té době už ostřílený matador stříbrného plátna, který se zasadil o to, že se kapela Powerman 5000 objevila v tehdejším puberťáckém dramatu ..více

[13.12.2017]

[hodnocení: 8/10]

Jesper BINZER - Dying Is Easy

„Nikdy si neostříhám vlasy“, zpívá už léta Jesper Binzer ve svých domovských D.A.D. Tuto svou filozofii přenáší nově i na sólovou dráhu a svou podobiznu s pořádnou kšticí má i na obalu svého aktuálního alba „Dying Is Easy“. Fanoušky dánské rock n`rollové instituce ujišťuje, že jeho debutové album, které stvořil bez berliček své domovské kapely, rozhodně neznamená zánik D.A.D., ale spíše jen takové ukročení stranou. Jako svého nejbližšího spolupracovníka pro toto album..více

[12.12.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

BUTCHER BABIES - Lilith

Hvězda Butcher Babies stále stoupá. Jistě, u této kapely je hudba až na druhém místě, prventsví si pro sebe uzurpují dvě vyprsené zpěvačky Heidi Shepherd a Carla Harvey, ale přesto (nebo možná právě proto) se dá jejich druhé album, dva roky staré „Take It Like A Man“, považovat za velmi úspěšné a obě dámy vystavují své vnady v řadě metalových časopisů, jejichž někteří redaktoři se pak mohou přetrhnout ve vymýšlení různých superlativů. ..více

[11.12.2017]

[hodnocení: 5,5/10]

THE PROFESSIONALS - What In The World

The Professionals lze bez debat považovat za legitimní nástupce slavných Sex Pistols. Tahle kapela vlastně vznikla 14. ledna 1978, ve chvíli, kdy se Johnny Rotten publika v San Franciscu dotázal „Cítili jste se někdy podvedeni?“, praštil s mikrofonem a odešel z pódia. V tu chvíli skončila éra Sex Pistols, jejichž torzo se přetransformovalo právě do The Professionals. Ty založil kytarista Steve Jones (dnes se pravidelně umisťující v různých žebříčcích ..více

[11.12.2017]

[hodnocení: 9/10]

KID ROCK - Sweet Southern Sugar

Co si budeme říkat, ze singlu „First Kiss“ ze stejnojmenného alba se Kid Rockovi povedl vykřesat docela slušný hit, jenž našel uplatnění nejen uširokého mainstreamvého publika, ale i u fanoušků jeho post-rapmetalové éry, kterou nastarotval hned po fenomenálně úspěšném albu „Devil Without A Cause“. Skladba samotná prezentovala tu nejlepší Rockovu tvář, kterou už léta skládá z hard rocku, country a jižanského rocku a koření ji špetkami blues a popu. ..více

[08.12.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

AEROSMITH - Nine Lives

Od dob, kdy na začátku roku 1993 vyšlo „Get A Grip“, se situace na rockové scéně změnila k nepoznání. Velké rockové kapely najednou vyhnala grungeová revoluce na periferii zájmů a když najednou měly problémy takové party jako Van Halen, Kiss, Mötley Crüe, Guns N`Roses (ti se ale požrali vnitřně), Aerosmith se začali mít sakra na pozoru. „To, co se teď děje v hudbě, je naprosto úžasné,“ ..více

[07.12.2017]

[hodnocení: 9/10]

APPICE - Sinister

O tom, co pro rockovou hudbu udělala bratrská dvojice bubeníků Carmine a Vinny Appiceových, se bavit asi nemusíme. Ta léta, co patří k absolutní bubenické extralize jsou jasná. Zejména v případě staršího z nich se už počítají na půlku století, neboť Carmin první zářez do své velmi obsáhlé diskografie udělal už v roce 1967, kdy vyšla debutová deska kapely Vanilla Fudge. Krasojízda pak pokračovala dál, když začal být Carmine vyhledávaným hudebníkem..více

[06.12.2017]

[hodnocení: 6/10]

VANDENBERG`S MOONKINGS - MK II

Už je to skoro čtyři roky, co se na scénu vrátil Adrian Vandenberg, kdysi dvorní kytarista Davida Coverdalea. Tenkrát světu představil trojici mnohem mladších muzikantů (nezdá se to, ale Vandenbergovi je už přes šedesát) pod názvem Vandenberg`s Mookings a pořád si použitím svého příjmení nechával v záloze variantu, že Moonkings budou stavět jen na jeho jménu, čímž měl na co navazovat. Jeho desky (pod názvem Vandenberg) z první poloviny osmdesátých let,..více

[05.12.2017]

[hodnocení: 8/10]

MASTER`S HAMMER, UMBRTKA - 30. 11. 2017 - Praha, Roxy

Návštěva koncertu Master`s Hammer je takový splacený, více než pětadvacetiletý dluh z doby, kdy jsem hltal „Rituál“ jako tehdejší novinku a považoval ji za nejlepší nahrávku na světě. Čas samozřejmě už někdejší názory trochu zkorigoval, ovšem „Rituál“ se i tak zařadil mezi největší skvosty nejen mé sbírky, ale celkově i uznávané rockové historie. A navíc, když se čekalo tak dlouho, předlouho, bylo nad slunce jasnější, že vyrazit na Master‘s Hammer je prostě povinnost. ..více

[04.12.2017]

SWEET & LYNCH - Unified

Promo materiály mluví o pokračovateli excelentního debutového alba, které dva hlavní členové tohoto projektu, tedy zpěvák a kytarista křesťanských rockerů Stryper Michael Sweet a někdejší kytarista Dokken George Lynch, vypustili na trh na začátku rok 2015. Spokojenost s deskou tehdy docela panovala, přestože se nedá mluvit o díle excelentním, ale jen dost dobrém, ovšem poté se oba protagonisté opět začali zaobírat vlastními projekty. ..více

[03.12.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

L.A. COBRA - Shotgun Slinger

Představa, že se v Africe hraje hair metal, je už sama o sobě přitažená za vlasy. Ale on se skutečně hraje, sice v Jihoafrické repuibice, která se vždycky od zbytku kontinentu trochu odlišovala (už jen tím, že tam taky padá sníh, že…), ale asi ani tam by nikdo nečekal kapelu, jejíž hudba bude tak moc připomínat dnes už trochu zašlou slávu barů na Sunset Boulevardu, kalifornské pláže a atmosféru nekonečných večírků, ..více

[02.12.2017]

[hodnocení: 8/10]

GWAR - The Blood Of Gods

Pro Gwar je „The Blood Of Gods“ až existenčně důležité album. A to doslova. Poprvé se totiž musí obejít bez svého frontmana Oderuse Urunguse. Ten v jejich čele stál od počátku v roce 1984 až do své smrti o třicet let později, kdy už nezvládl svou závislost na heroinu a vpálil si zlatou. S Gwar to v tu chvíli vypadalo špatně. Právě se připravovala nová deska, která byla samozřejmě odsunuta na druhou kolej. Tam skončila i propagace v té době ještě aktuálního alba „Battle Maximus“..více

[01.12.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

AEROSMITH - Get A Grip

Pokud by se měla jmenovat pětice rockových kapel, které na začátku devadesátých let byly na svém vrcholu a v podstatě udávaly tón celé scéně, navíc s velkým přesahem k publiku, které hard rock jinak prakticky nezajímal, museli bychom jmenovat Metallicu, Guns N`Roses, Nirvanu, AC/DC… a Aerosmith. Ano, Bad Boys From Boston byli znovu na svém vrcholu a díky „Pump“ se jim dostávalo pravděpodobně největšího uznání v dosavadní kariéře...více

[30.11.2017]

[hodnocení: 9/10]

CITRON - 25. 11. 2017 - Klub, Horní Bříza

Jít na Citron do Klubu v Horní Bříze (na severním Plzeňsku) bylo pro mě otázkou veliké nostalgie. Je to totiž skoro na chlup jedenatřicet let, kdy jsem jako čerstvě sedmiletý navštívil na tom samém místě koncert téže kapely. Ten byl tenkrát spojen s jejich debutovým albem „Plni energie“ a za mikrofonem stál Stanislav Hranický. Koncert Citronu v Klubu v Horní Bříze jsem navštívil i o dva roky později a to už v čele kapely stál Ladislav Křížek. Tak teď tedy potřetí… ..více

[29.11.2017]

CONFESS - Haunters

Možná je to s podivem, ale švédská kapela Confess se na těchto stránkách objevuje úplně poprvé, přestože jejich novinka „Haunters“ je jejich už čtvrtou deskou. Je nutné předeslat, že ve světě existují i další dvě kapely se stejným názvem (alespoň to tvrdí dostupné encyklopedie) a může se lehce stát, že byste mohli tuhle pětici ze švédského Stockholmu zaměnit za íránské thrashery nebo chilské gotiky. Ne, tihle Confess mají na svém kontě dohromady už čtyři desky, ..více

[26.11.2017]

[hodnocení: 8/10]

Liam GALLAGHER - As You Were

Kdo aktivně prožil devadesátá léta, nemůže mu být jméno Liama Gallaghera neznámé. Tenkrát totiž byla jeho kapela (kterou vedl rovným dílem s bratrem Noelem) Oasis prostě úplně všude. Vždyť jejich monsterdíla „(What`s The Story) Morning Glory?“ se prodalo více než dvacet milionů a hity jako „Wonderwall“, „Some Might Say“ nebo „Champagne Supernova“ zná dnes každé malé dítě. Zkrátka a dobře, Oasis byla jedna z největších kapel celých devadesátých let..více

[25.11.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

Noel GALLAGHER`S HIGH FLYING BIRDS - Who Built The Moon?

Na rozdíl od svého mladšího bratra, egomaniaka Liama, který se kdysi pasoval na nového Johna Lennona, v sobě Noel Gallagher nikdy dalšího Paula McCartneyho nebo George Harrisona neviděl. Přesto to byl právě on, kdo dokázal pro jejich společnou kapelu Oasis napsat ty největší hity, které dnes znesvářeným sourozencům zajistily nesmrtelnost. Od sebe tihle dva šli už před několika lety a když Liam letos vydal svou sólovou prvotinu „As You Were“, ..více

[25.11.2017]

[hodnocení: 8/10]

THE TRACY G GROUP - Tramp

Nikdo asi nepochybuje po tom, že Tracy Grijalva, alias Tracy G, je výborný kytarista. Vždyť hrál u samotného Ronnieho Jamese Dia, kde sice nemá na svědomí zásadní alba diskografie tohoto malého Elfa, ale i tak ukázal na počinech „Strange Highways“ a „Angry Machines“, že svou kytaru ovládá mistrně. Asi i proto se zapojil v předdiovské a postdiovské éře do řady projektů a kapel, z nichž jako nejdůležitější můžeme jmenovat heavymetalisty World War III ..více

[24.11.2017]

[hodnocení: 4/10]

AEROSMITH - Pump

Do doby konce osmdesátých let zapadli Aerosmith naprosto perfektně. Nebyli ještě tak staří, aby je tehdejší mladé publikum bralo jako dinosaury, měli zkušenosti a na „Permanent Vacation“ dokázali svůj sound přizpůsobit době, což jim vyneslo zasloužený úspěch. Tyler byl naprosto ideální frontman a mohl být klidně řazen mezi tehdejší idoly teenagerů, o více než deset let mladší borce jako Vince Neil (Mötley Crüe), Axl Rose (Guns N`Roses) nebo Bret Michaels (Poison) ..více

[23.11.2017]

[hodnocení: 10/10]

Robert PLANT - Carry Fire

Asi navždy se bude jméno Roberta Planta spojovat s jeho kariérou v Led Zeppelin. Přestože v čele této legendy nestojí už od jejího rozpadu v roce 1980, čili rovných sedmatřicet let, stále když se řekne Plant, jedním dechem se dodá jméno kytaristy Jimmyho Page a hned se klade rovnítko mezi název Led Zeppelin. Ovšem označovat Planta dnes stále ještě jako bývalého zpěváka Led Zeppelin je poněkud nemístné a zavádějící...více

[21.11.2017]

[hodnocení: 8,5/10]

MIDNITE CITY - Midnite City

Facebookové stránky hovoří o tom, že hlavními oblíbenci této kapely z anglického Nottinghamu jsou Def Leppard, Bon Jovi a Danger Danger. Proč ne. Člověk by ale čekal spíše něco dravějšího, když za projektem Midnite City stojí současný frontman skotských glam metalových výlupků Tigertailz Rob Wylde, ovšem i ten už od začátku tohoto roku, kdy oznámil vznik Midnite City, hlásil, že tahle parta bude hrát hard rock, který bude až na pomezí AOR...více

[19.11.2017]

[hodnocení: 8,5/10]

Velká duše AC/DC odešla na věčnost...

[bulvární koutek]

[19.11.2017]

SAMAEL - Hegemony

Tak se zdá, že vývoj Samael už byl dokonán, kapela se pohodlně usadila ve svém výrazu a stylových veletočů, jaký svého času předvedlo zlomové album „Passage“, se už nedočkáme. Proč taky… Pečlivě cizelovaná tvář nese na sobě dlouhá léta práce, navíc Samael jsou dnes ve věu, kdy se nějaké velké změny už nenosí. Proto může být jejich novinka „Hegemony“ méně působivá. Někdo by mohl namítnout něco ve smyslu přežvykování a recyklace starých nápadů a postupů..více

[17.11.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

AEROSMITH - Permanent Vacation

Všechno začalo 4. července 1986. Ten den se totiž objevil singl se znovunahranou skladbou „Walk This Way“ z desky „Toys In The Attic“. Byl na něm slyšet zpěv Stevena Tylera, byla na něm kytara Joea Perryho a o zbytek se postarala hip-hopová parta Run-D.M.C. Právě tento den tak vzniklo naprosto přelomové dílo smícháním dvou do té doby absolutně nesourodých stylů, hard rocku a rapu. Nakonec se Aerosmith objevili i v klipu k této verzi skladby, ..více

[16.11.2017]

[hodnocení: 9/10]

THE DARKNESS - Pinewood Smile

Uff, The Darkness jsou zpět. A vypadá to, že už definitivně. Jejich comeback „Hot Cakes“ z roku 2012 sice nenavázal (a vlastně ani nemohl) na dobu debutu „Permission To Land“, kterého se pro leckoho naprosto nepochopitelně prodalo přes tři milionu kusů, ale pro fanoušky byl zcela zásadní. Už jen proto, že jim The Darkness nabídli opět svojskou porci hard rocku, který vstřebává všechna klišé scény sedmdesátých a osmdesátých let. ..více

[14.11.2017]

[hodnocení: 7/10]

MADAM X - Monstrocity

Madam X byla v osmdesátých letech opravdu strašná kapela, to si musíme přiznat hned zkraje. A to, že u nich ještě před svým nástupem ke Skid Row kdysi začínal Sebastian Bach vlastně neznamená vůbec nic, i když se tím tahle parta ráda oháněla. Aby ne, když to na nich bylo asi to jediné zajímavé. Možná se ještě sluší připomenout, že za bicí soupravou sedí Roxy Petrucci, která se proslavila tím, že nabubnovala první dvě desky Vixen a že na kytaru hraje její sestra Maxine,..více

[13.11.2017]

[hodnocení: 5/10]

FOZZY - Judas

Fozzy, kteří od počátku své kariéry (na přelomu tisíciletí), mají zajištěnu publicitu díky tomu, že v jejich čele stojí zápasník wrestlingu Chris Jericho, se během let dostali do pozice docela respektované kapely, která naplňuje formuli o modernějším pojetí hard rocku, kde je místo jak pro podladěné metalové kytary, tak i trochu alternativy a elektroniky. Čili takový prefabrikát moderní americké rockové hudby. Někoho toto spojení může okamžitě odpudit, ..více

[11.11.2017]

[hodnocení: 7/10]

AEROSMITH - Done With Mirrors

„Vzpomínám, jak jsem se uprostřed toho svýho blouznivýho období dozvěděl od Alice Coopera, že s ním bude hrát Joe Perry na kytaru,“ říká Steven Tyler. „Vyrazilo mi to dech: „Cože? Děláš si srandu!“ Můj brácha, moje spřízněná duše… Tak strašně mě to nasralo, že jsem okamžitě Joeovi zavolal a natrvdo se ho zeptal: „Chceš se dát ke kapele Alice Coopera? Fakt myslíš vážně, že budeš teď, do prdele, jeho kytarista?“ A on na to: „Jo!“ ..více

[09.11.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

SANTA CRUZ - Bad Blood Rising

Co se to stalo se Santa Cruz stalo? S tou obrovskou nadějí severské hairmetalové scény, která při tamním největším rozpuku v roce 2011 doslova excelovala s deskou „Anthems For The Young n`Restless“, vydanou jen tak na koleně, aby pak své kvality potvrdila i na plnohodnotném debutu „Screaming For Adrenaline“? S následným eponymním albem ale začal hlodat červíček pochybnosti. ..více

[07.11.2017]

[hodnocení: 6/10]

REVOLUTION SAINTS - Light In The Dark

Že budou mít Revolution Saints pokračování se tak nějak dalo předpokládat. Přestože krátce po vydání debutové desky zabásli za domácí násilí bubeníka a zpěváka v jedné osobě Deena Castronova a kapela samotná se jevila jako další z nepřeberné řady projektů, které vznikly v hlavě ředitele vydavatelské společnosti Frontiers Music Serafina Perugina, kvalita první desky se projevila na komerční úspěšnosti..více

[05.11.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

AEROSMITH - Rock In A Hard Place

Byl Steven Tyler na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let těžce despotickým vládcem Aerosmith nebo jen vyfetovaným šílencem, který ničil život svůj i lidí ve svém okolí? Nejprve vyhodil z kapely své toxické dvojče, Joea Perryho, který za sebou bouchl dveřmi uprostřed nahrávání desky „Night In The Ruts“. Místo něho přišel mladík Jimmy Crespo, ovšem většinu sólových partů převzal Brad Whitford. ..více

[02.11.2017]

[hodnocení: 6/10]

THE RASMUS - Dark Matters

S The Rasmus to bylo vždycky trochu těžké, protože největší díru dosvěta udělali na začátku minulé dekády s alternativním pojetím gotického rocku či metalu, čímž byli ihned pasováni do pozice o něco horších velmi slavných krajanů HIM. Podstata The Rasmus ale byla jiná, než jakou kapela ukázala na své nejznámnější desce „Dead Letters“. Kdo znal jejich začátky, kdy se tahle finská čtveřice pohybovala ve vodách funk metalu a rapcoru,..více

[01.11.2017]

[hodnocení: 2/10]

ACT OF DEFIANCE - Old Scars, New Wounds

Po vydání debutu „Birth And The Burial“ se tak nějak všeobecně předpokládalo, že Act Of Defiance vystřelí na metalové nebe. Poháněni minulostí kytaristy Chrise Brodericka a bubeníka Shawna Drovera u Megadeth měla tahle superskupina z Los Angeles v zádech slušné portfolio, ovšem o žádný raketový start se nejednalo. „Birth And The Burial“ byla slušná deska, která ukázala, že kapela umí výborně hrát, že i přes počáteční tápání nemá až tak úplně vyschlou studnici nápadů. ..více

[30.10.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

...A nad duhou ční hlava Černého Richarda...

[bulvární koutek]

[29.10.2017]

UFO - The Salentino Cuts

Úloha UFO při formování hard rocku a jejich jasný vliv na první generaci heavymetalových hudebníků jsou nezpochybnitelné a fenomenální. Proto má také tahle kapela, jenž brzy bude slavit padesát let na scéně, právo na to, aby vydala sbírku coververzí. I když takové album vlastně vůbec není třeba. Desky plné převzatých skladeb vydává kde kdo, včetně The Rolling Stones s jejich loňskou „Blue & Lonesome“, a vlastně se posluchač už tahle alba naučil ignorovat...více

[28.10.2017]

[hodnocení: 7/10]

AEROSMITH - Night In The Ruts

Mohli by třeba The Rolling Stones existovat bez Keitha Richardse? Nebo Led Zeppelin bez Jimmyho Page? A Aerosmith bez Joea Perryho? Problémy začínaly už během turné k „Draw The Line“, ovšem postupem času docházelo k jejich eskalaci. Rok 1978 ještě nic moc nenaznačoval, i když kapela se vzájemně už odcizovala a její členy začínala stíhat jedna katastrofa za druhou. Všechno pak vyvrcholilo na koncertě World Series Of Rock, ..více

[26.10.2017]

[hodnocení: 7/10]

EUROPE - Walk The Earth

Jako kdyby se Europe stále více a více spouštěli spirálou času do minulosti. Comeback v roce 2004 s albem „Start From The Dark“ jasně naznačil, že se bude hrát s úplně jinými kartami než ve zlatých osmdesátých a od alba „Bag Of Bones“ se kapela už nadobro usídlila v hard rocku sedmdesátých let, který je prodchnut blues. Europe najednou působili jako kříženec Deep Purple a tvrdších chvil Led Zeppelin. Tento trend potvrdila i minulá deska „War Of Kings“ ..více

[25.10.2017]

[hodnocení: 6/10]

SONS OF APOLLO - Psychotic Symphony

Synové Apollóna. Synové boha umění. Název, který by zněl z úst drtivé většiny hudebníků velmi nabubřele a egomaniacky, ovšem ne tak, když si jej do loga vetkne parta umělců té nejtěžší váhové kategorie, jako je zpěvák Jeff Scott Soto, kytarista Ron „Bumblefoot“ Thal, basista Billy Sheehan, klávesista Derek Sherinian a bubeník Mike Portnoy. Co jméno, to na poli rockové hudby pojem, každý z nich je synonymem skutečné virtuozity. To, že tihle muzikanti patří ke skutečné smetánce,..více

[24.10.2017]

[hodnocení: 8/10]

TALES FROM THE PORN - H.M.M.V.

Brát kapely jako jsou Tales From The Porn vážně, je už od základu těžké. Už jen ten název, který značí, že tahle parta toho bude mít hodně společného se Steel Panther, mluví za vše. Nakonec i názvy skladeb jako „Hot Girls Fast Cars“ nebo „Back To The 80`s“ na důvěryhodnosti moc nepřidají a pak i hlavní postava, zpěvák Stevie Rachelle, se během let dokázal několikrát zdiskreditovat, když třeba uvedl do chodu trapný web Metal Sludge ..více

[22.10.2017]

[hodnocení: 7/10]

PRIMUS - The Desaturing Seven

Pro rockového fanouška není název Primus jen synonymem pro levnou pivní břečku lemtanou především skupinkami bezdomovců, ale zejména pro kalifornskou trojici šílených experimentátorů, kteří své hudební podivínství povýšili na umění. To, že je obdivují takové persony jako Kirk Hammett, Axl Rose, Kerry King, Flea nebo Fred Durst už mluví za sebe. Primus prostě za ta léta, co působí na hudební scéně, dokázali, že s absolutně nekomerční hudbou ..více

[21.10.2017]

[hodnocení: 8/10]

MIDNIGHT SIN - One Last Ride

Takže Midnight Sin… Abyste se na tuhle kapelu dívali s krajní nedůvěrou, stačí málo. Ať si vezmeme poněkud klišovitý název, přezdívky dvou person, zpěváka Alberta Fishe (tak se totiž jmenoval jeden z největších masových vrahů dvacátého století) a baskytaristy Aceyho Gunse (narážka na Traciiho Gunse z L.A. Guns je snad každému zřejmá) nebo velkohubá prohlášení o budoucnosti rock n`rollu. Skutečnost je ale mnohem prostší. Midnight Sin jsou mladá italská parta,..více

[20.10.2017]

[hodnocení: 7/10]

AEROSMITH - Draw The Line

„Jestli je nějaké životní období, o kterém můžu s čistým svědomím prohlásit, že si jej nepamatuju, tak je to kolem desky „Draw The Line“, řekl v jednom interview na začátku devadesátých let Joe Perry. V té době už byl čistý a de facto i střízlivý a tak na dobu druhé poloviny sedmdesátých let mohl vzpomínat s úsměvem. V roce 1977 ale kapele do smíchu zrovna dvakrát nebylo. „Rocks“ sice vykazovalo skvělá prodejní čísla ..více

[19.10.2017]

[hodnocení: 8,5/10]

Odchod Richieho Sambory z Bon Jovi po třiceti letech velmi plodné spolupráce nebyl dosud úplně objasněn. Prvotní obligátní informaci o tom, že se kytarista chce vydat vlastní cestou, uvěřil pravděpodobně jen blázen, více věrohodněji znělo pozdější vysvětlení, že Sambora opět ztratil kontrolu nad svou alkoholovou závislostí a musí navštívit léčebnu. To se nakonec tak úplně nepotvrdilo a člověk si jen tak matně vzpomene na mamonářské praktiky Jona Bon Joviho..více

[18.10.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

L.A. GUNS - The Missing Peace

Někdy před rokem o sobě L.A. Guns dali opět vědět a situace uvnitř kapely se znovu podobala pořádně rozpálenému kotli. Nejdříve se vrátil kytarista Tracii Guns, což řada fanoušků přivítala s neskrývaným nadšením. Pak ale přichází zmatené období několika týdnů, kdy údajně kapelu opustil zpěvák Phil Lewis, přestože svou nově nabytou soudržnost s Gunsem demonstroval ještě před kytaristovým návratem několika společnými vystoupeními. ..více

[17.10.2017]

[hodnocení: 9/10]

GUN - Favourite Pleasure

Gun jsou v posledních letech opět kapelou na výsost živou a jejich comeback už trvá stejně dlouho, jako jejich nejslavnější období, ohraničené alby „Taking On The World“ (1989) a „0141 632 6326“ (1997). Dnes už nejsou pro hudební mládež (především na britských ostrovech) tak vzrušující jako v době svých začátků, ale určitě patří k těm kapelám, jejichž návrat měl smysl. Vždyť mají na svém kontě od roku 2009 jedno vynikající a dvě velmi slušná alba. ..více

[15.10.2017]

[hodnocení: 8/10]

AEROSMITH - Rocks

Když v únoru 1976 nastupovali Aerosmith do studií The Record Plant, byli to už zavedené hvězdy, protože oba jejich hity z minulé desky „Toys In The Attic“, jmenovitě „Walk This Way“ a hlavně „Sweet Emotion“ rotovaly na rádiových stanicích a kapela už jako hlavní hvězda večera vyprodávala velké haly a arény. Společně s Kiss se stali senzací roku 1975 a Amerika jim lehala k nohám. Jejich hlavním úkolem tedy bylo vydobyté pozice uhájit,..více

[12.10.2017]

[hodnocení: 10/10]

MARILYN MANSON - Heaven Upside Down

Pryč s bledým císařem! Pryč se "Say10"!… Letošní svátek svatého Valentýna proběhl vcelku klidně. Marilyn Manson totiž svou novou desku nevydal. Dlouhou dobu tvrdil, že právě letošního 14. února vypustí do světa svou novinkovou kolekci „Say10“. Jenže se něco zadrhlo..., nebo to všechno byla promyšlená marketingová strategie? Jisté je, že najednou bylo ticho. Jen do začátku září. To totiž Manson vypustil svůj singl a klip ..více

[11.10.2017]

[hodnocení: 5,5/10]

WITH THE DEAD - Love From With The Dead

Dávat dohromady svou někdejší kapelu Cathedral, která mu zaručila navždy kultovní status na metalové scéně, je asi to poslední, na co by zpěvák Lee Dorian v současnosti myslel. Plně se totiž soustředí na své nové těleso With The Dead, které sice za poslední měsíce prodělalo několik změn, ovšem díky nim se z původního projektu stala plnohodnotná kapela. Těch důvodů je několik. Do kapely přišel nový basista Leo Smee a proto Tim Bagshaw se může plně věnovat kytaře,..více

[10.10.2017]

[hodnocení: 7/10]

BLACKFINGER - When Colors Fade Away

Přestože kutovní doommetalová či stonerrocková parta Trouble z amerického státu Illinois je stále ještě počítána za aktivní kapelu, jejich dlouholetý frontman Eric Wagner s nimi už nemá devět let nic společného. Ovšem to, co s nimi dokázal od vzniku v roce 1979 až do léta 2008, kdy Trouble opustil, se nedá jen tak pominout. I když raná alba se míjela tak trochu účinkem, od eponymní desky z roku 1990 přes dva skutečné majstrštyky „Manic Frustration“ a „Plastic Green Head“ ..více

[09.10.2017]

[hodnocení: 7/10]

Bob KULICK - Skeletons In The Closet

Přestože Bobovi Kulickovi je letos už sedmašedesát let, do sólových desek se nikdy nehrnul. Zato stopa, kterou na scéně zanechal, je nepřehlédnutelná a výčet desek, na kterých kdy hrál, je skoro až dechberoucí. Přesto se stávalo velice zřídka, že by byl členem nějaké kapely, i když o jeho služby měly zájem takové kapacity jako Kiss, W.A.S.P., Lou Reed, Michael Bolton nebo Meat Loaf. Vždy přišel, vystřihl své party a zase potají zmizel. Dokonce se traduje, že od členství v Kiss, ..více

[07.10.2017]

[hodnocení: 5/10]

AEROSMITH - Toys In The Attic

„Leden 1975… uprostřed týhle newyorský zimy, která byla tak krutá, až člověku mrzly koule, jsme začali pracovat na třetím albu. „Toys In The Attic“. Ten název jsem vymyslel já, poněvadž se mi líbil jeho přenesený význam. „Hračky na půdě“ znamenají šílenství,“ vzpomínal na polovinu sedmdesátých let Steven Tyler. Aerosmith tehdy byli v obdivuhodné formě. Posíleni nekonečnou řadou koncertů,..více

[05.10.2017]

[hodnocení: 10/10]

ENTER SHIKARI - The Spark

I když předchozí deska „The Mindsweep“ se setkala spíše s protichůdnými reakcemi, nenaznačila nic, co by hovořilo o krizi uvnitř této ceněné britské čtveřice. Enter Shikari se na ní sice zase o trochu vzdálili svým divokým kořenům a své pravděpodobně nejznámnější desce, debutu „Take To The Skies“, ale spojnice zde byly ještě dost slyšitelné. A tehdejší výrok, že v budoucnu budou více tanečnější než kytaroví, se bral s rezervou. ..více

[03.10.2017]

[hodnocení: 5/10]

Charlie BONNET III - Sinner With A Song

„Charlie Bonnet III hraje klasický rock ve stylu 70. let typu Bad Company, Lynyrd Skynyrd nebo Aerosmith.“ Alespoň tohle tvrdí slogan, který uvádí jeho nejnovější přírůstek do diskografie, šestiskladbové EP „Sinner With A Song“. Na něm Bonnet zúročil svou spolupráci s kytaristou L.A. Guns Tracii Gunsem, který nejen že se postaral o produkci desky, ale i nakonec odložil svou kytaru, aby si na tomto albu zahrál na klávesy! ..více

[01.10.2017]

[hodnocení: 7/10]

Vlastní hity utápí vlastní revivaly

[bulvární koutek]

[01.10.2017]

JOSH TODD & THE CONFLICT - Year Of The Tiger

U Buckcherry se něco děje a jak to vypadá, zrovna dobré to nebude. Nejprve oznámil zpěvák Josh Todd, že se chce věnovat svému sólovému projektu Spraygun War, který si postavil s kytaristou Buckcherry Steviem D. a jenž by měl mířit do hájemství hip-hopu. Vyšla jim dokonce debutová deska „Into The Blackness“, která ale zůstala absolutně nepovšimnuta. Místo toho se psalo o tom, že Buckcherry opustil i bubeník Xavier Muriel a především velmi důležitý člen, kytarista Keith Nelson. ..více

[30.09.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

SATYRICON - Deep Calleth Upon Deep

Pro Satyricon byla poslední léta hektická. Když se zdálo, že s poslední bezejmennou deskou z roku 2013 dosáhli svého nového vrcholu, kdy si je pořadatelé velkých festivalů už mohli zvát jako jedny z hlavních hvězd, kdy jim konečně byla nakloněna kritika i fanoušci, oznámil před dvěma lety Sigurd Wongraven, čili hlavní postava kapely, frontman Satyr, že trpí nádorem na mozku. Pro fanoušky to tehdy byl šok..více

[29.09.2017]

[hodnocení: 9/10]

AEROSMITH - Get Your Wings

Ačkoliv se debutová deska Aerosmith po svém vydání nestala vyloženým hitem, i tak si kapela splnila svůj sen. Sice stále stále jen na pódiích klubů a menších hal, ale už si připadali jako noví The Rolling Stones. Se vším všudy, i s drogami. Jakoby přes noc se do života členů kapely vloudil kokain, přestože Steven Tyler přiznává, že v tomto směru měl už dávno bohaté zkušenosti. Kapela tehdy tvrdila, ..více

[28.09.2017]

[hodnocení: 8/10]

PROPHETS OF RAGE - Prophets Of Rage

O tom, že se v případě debutu Prophets Of Rage jedná o jednu z nejočekávanějších desek letošního podzimu, není asi sporu. Už loňská předzvěst tohoto spojení tří čtvrtin slavných levicových pionýrů Rage Against The Machine s rapery z Public Enemy a Cypress Hill zněla hodně nadějně a když na začátku letošního léta vyšel singl „Unfuck The World“, očekávání stoupla na nejvyšší metu. Přes léta kapela udržovala své příznivce ve varu živými vystoupeními, ..více

[26.09.2017]

[hodnocení: 5/10]

BLACK COUNTRY COMMUNION - BCC IV

Když takřka záhy po třetí desce „Afterglow“ opustil tuhle superskupinu kytarista Joe Bonamassa, aby pokračoval dál ve hvězdné sólové dráze, a Glenn Hughes s Jasonem Bonhamem si založili krátkodechý projekt California Breed, vypadalo to, že s Black Country Communion je už navždy konec. Tahle čtveřice tak skoro bezezbytku naplnila obecné povědomí o tom, že superskupiny jsou jen chvilkové záležitosti a nevydrží víc než tři alba. T..více

[25.09.2017]

[hodnocení: 9/10]

FOO FIGHTERS - Concrete And Gold

Situace je jasná. Foo Fighters jsou ostře sledovanou kapelou od svých začátků. Dave Grohl byl sice tím nejméně viditelným členem Nirvany, ovšem po jejím konci se situace otočila. Jak dopadl Cobain, ví všichni, Novoselic se po krachu projektu Sweet 75 uchýlil k politice, aby v ní nakonec žádnou velkou díru do světa neudělal. A Grohl tak obratně mohl přebrat prapor. Postupem let udělal ze svých Foo Fighters (původně zamýšlených jako one man sranda projekt) ..více

[24.09.2017]

[hodnocení: 5,5/10]

STEELHEART - Through Worlds Of Stardust

Zejména díky frenetickému zpěvu Miljenka Matijevice se stali Steelheart na začátku devadesátých let pro řadu fanoušků hair metalu kultovní kapelou. Pokud k tomu připočteme skoro geniální debutové album a podařenou dvojku „Tangled In Reins“, mohli mít Steelheart v dalších letech na co navazovat. Nikdy to sice nebyla megaúspěšná a platinou ověnčená parta (i když by si to minimálně za svůj debut zasloužila), ..více

[22.09.2017]

[hodnocení: 8/10]

AEROSMITH - Aerosmith

„… A pak sedmou hodinu, sedmého dne, jsem slyšel hrát Joea Perryho...“ Steven Tyler.

Příběh pravděpodobně nejslavnější a nejprodávanější americké kapely všech dob, který začal před více než padesáti lety, se už možná chýlí ke konci, ovšem i tak se psal naprosto fascinujícím písmem, na jehož začátku byla posedlost dvou teenagerů, ..více

[21.09.2017]

[hodnocení: 8/10]

VOODOO SIX - Make Way For The King

Štěstí se na britskou pětici usmálo hned z počátku kariéry, kdy byla běžně obsazována do sestavy kapel na Download Festivalu v Donningtonu (pokračovateli slovutného Monsters Of Rock), aby je nakonec pak na turné vytáhli samotní Iron Maiden. Ovšem do povědomí širší veřejnosti nejvíce vstoupili, když si jejich kytaristu Richieho Faulknera vybrali Judas Priest jako nástupce legendárního K.K. Downinga. ..více

[20.09.2017]

[hodnocení: 7/10]

KEE OF HEARTS - Kee Of Hearts

Ještě nestačí to množství různých „superprojektů“ a „superskupin“, které kolem sebe vrší italské vydavatelství Frontiers Music? Navíc, většina jich dopadne skoro podobně, když prvotní humbuk kolem druhdy slavných a dnes respektovaných jmen pohřbí hned debutová deska, jenž nabídne sice kvalitně zahranou, ovšem jinak bezzubou hudbu? Ta sice splňuje kritéria AOR nebo hardrockového žánru, ovšem ve srovnání s ikonami stylu shoří jako papírový čert ..více

[19.09.2017]

[hodnocení: 6/10]

LYNCH MOB - The Brotherhood

Když si to zrekapitulujeme, musíme nutně dojít k závěru, že žádná z desek Lynch Mob nebyla úplná bomba, ale že se vždycky jednalo jen o lehce nadprůměrná díla. Nejznámnější a samozřejmě nejúspěšnější byly ty první dvě - „Wicked Sensation“ a „Lynch Mob“, které se vezly na vlně úspěchu kytaristy George Lynch z osmdesátých let s Dokken, ovšem ani ony nedokázaly po stránce kvalitativní (o té komerční se bavit nemusíme) ..více

[18.09.2017]

[hodnocení: 7/10]

THE QUIREBOYS - White Trash Blues

Za svou činnost v posledních letech by bylo docela snadné pasovat The Quireboys na nejnudnější kapelu z Velké Británie. Samozřejmě ne proto, že by tahle šestice kolem zpěváka s dynamitem v krku Jonathanem Grayem, čili Spikem, nahrávala špatné desky nebo dokonce zapomněla hrát, ale proto, že jejich nová alba (chrlená v kulometné rychlosti každý rok) nemohou v žádném případě snést srovnání s jejich klasickou (a geniální) dvojicí „A Bit Of What You Fancy“ ..více

[16.09.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

MANILLA ROAD - To Kill A King

Mark Shelton a jeho Manilla Road jsou prostě neúnavní. I přesto, že se jim jakýkoliv komerční úspěch vyhýbá jako čert kříži, co dva roky hrstku svých věrných fanoušků zásobují novými alby, kterými jako kdyby chtěli stále více přiživovat svůj kutovní status z osmdesátých let. Tehdy si svou specifickou hudbou, která je samozřejmě nejvíce házela do pytle s US powermetalovými kapelami typu Jag Panzer, Metal Church, Virgin Steele, Helstar, Omen nebo Vicious Rumors, ..více

[15.09.2017]

[hodnocení: 5,5/10]

LIVING COLOUR - Shade

Bílí neumí skákat, indiáni neumí pít a černoši neumí hrát rock n`roll. To možná platilo do té doby, než se v polovině osmdesátých letech vynořili Living Colour. A mýty začaly padat. Svět udiveně zíral na čtyři černošské hudebníky s dlouhými vlasy, jak mastí ostrý hard rock, kde je místo jak pro funky, tak pro rap, ovšem především pro skvělé instrumentální výkony a parádní songy. Byli tenkrát tak dobří, že se jim do přízně vlichotil i samotný Mick Jagger z Rolling Stones. ..více

[13.09.2017]

[hodnocení: 9,5/10]

AUTOGRAPH - Get Off Your Ass

Že mohou Autograph existovat i bez svého někdejšího tahouna Stevea Plunketta dokázali už na loňském EP „Louder“, kde základní dvojice Steve Lynch (kytara) a Randy Rand (baskytara) představila své dva nové spoluhráče, zpěváka a kytaristu Simona Danielse a bubeníka Marka Weilanda. Plunkettův duch samozřejmě na „Louder“ chyběl, ovšem možná i proto dokázala současná čtveřice jméno Autograph přenést do nových časů..více

[12.09.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

Simmonsův paroháč nebo zdvižený prostředníček?

[bulvární koutek]

[12.09.2017]

7 MILES TO PITTSBURGH - 7 Miles To Pittsburgh

Pokud bylo v zemích Beneluxu v dobách hairmetalové vlny nějaké želízko v ohni, pak to rozhodně byli nizozemští Sleeze Beez. Ti, posíleni britským zpěvákem Andrewem Eltem, zabodovali v roce 1990 deskou „Screwed Blued & Tattooed“, kde se ukrýval i hit „Stranger Than Paradise“. I když je vír pozdějších událostí stáhl s sebou a kapela na dlouhá léta ze scény zmizela, jejich potenciál se nikdy úplně neztratil a v roce 2010 Sleeze Beez dokonce ohlásili comeback. ..více

[10.09.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

MOTÖRHEAD - Under Cöver

„Ty vole, Motörhead budou mít novou desku a prej tam zpívá ten z Morbid Angel,“ zašumělo před nedávnem vyhlášenou plzeňskou metalovou dírou Parlament 666. Tak tedy vznikají drby… Tahle hláška se totiž zakládá na pravdě jen ze třetiny. Motörhead skutečně mají novou desku. No novou… Nikdo si ani nedokáže představit to, že by se kdokoliv, třeba míněný David Vincent, postavil na místo zemřelého Lemmyho Kilmistera do čela anglické legendy z nejlegendovatějších...více

[09.09.2017]

[hodnocení: /10]

PARADISE LOST - Medusa

S Paradise Lost je to těžké. Svou poslední deskou „The Plague Within“, přestože jí řada fanoušků přivítala, popřela vývoj, který za svou kariéru absolvovala a obloukem se vrátila ke kořenům debutu „Lost Paradise“ z roku 1990. Proč takový tah, když má tahle kapela na svém kontě tak stylotvorná a zásadní díla jako „Icon“, „Draconian Times“ a „One Second“? Uspokojivé vysvětlení chybělo. Paradise Lost jako kdyby odvrhli to nejzajímavější, co jejich tvorba po léta nabízela ..více

[08.09.2017]

[hodnocení: 6/10]

JACK STARR`S BURNING STARR - Stand Your Ground

I když býval kytarista Jack Starr ve svých začátcích členem Virgin Steele, pro jeho kariéru bylo mnohem důležitější, že se ještě v první polovině osmdesátých let s touto partou rozloučil a založil si vlastní kapelu Burning Starr, tedy Jack Starr`s Burning Star. Ti se záhy stali (stejně jako Virgin Steele) známými na poli amerického heavy nebo power metalu a zlatá osmdesátá léta prožili na výsluní. Na jejich konci se sice rozpadli,..více

[06.09.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

QUEENS OF THE STONE AGE - Villains

Po čtyři roky staré „...Like Clockwork“ už nikdo nemohl pochybovat, že by Queens Of The Stone Age, kdysi obskurní spolek, nepatřili ke světové rockové špičce. Už tenkrát bylo nutné ocenit jakou cestu někdejší člen desert/stoner rockových Kyuss, kytarista (a v tomto případě i zpěvák) Josh Homme ušel. Dnes už dokonale zastínil kapelu, ze které vzešel a přestože na jejím odkazu postavil i svou další kariéru, Queens Of The Stone Age dnes už Kyuss mnohokrát překonali. ..více

[05.09.2017]

[hodnocení: 8,5/10]

EVERY MOTHER`S NIGHTMARE - Grind

Every Mother`s Nightmare byla kapela, která se snažila těžit z posledních záchvěvů popularity hairmetalového boomu konce osmdesátých let. Tedy doby, kdy byla scéna přeplněna třiceti kopiemi Guns N`Roses, dvaceti Mötley Crüe a patnáctery Poison. Netřeba si nic zastírat, také Every Mother`s Nightmare nepřinášeli ani zbla nového a ke zmíněným hegemonům mohli vzhlížet až do nadpozemských výšin. ..více

[03.09.2017]

[hodnocení: 7/10]

Bruce DICKINSON - Skunkworks

Co si budeme nalhávat, polovina devadesátých let byla svým způsobem šílená doba. Najednou jako kdyby neexistovala žádná pravidla, to, co se pracně budovalo celá sedmdesátá a osmdesátá léta, leželo zašlapáno v zemi, rock a metal se už přirozeně pároval s hip-hopem, rapem i elektronikou a nikomu už nebylo nic svaté. I jeden ze symbolů ryzího heavy metalu, druhdy nedotknutelný frontman Iron Maiden Bruce Dickinson, byl tím, ..více

[31.08.2017]

[hodnocení: 8/10]

ATTIC - Sanctimonious

Tihle Němci na sebe strhli pozornost před několika lety na počátku své kariéry, když sami sebe pasovali do pozice pokračovatelů kultovních Mercyful Fate. Odvážné tvrzení, Mercyful Fate a samozřejmě i King Diamond sólově byli vždy natolik svéráznými zjevy na metalové scéně, že není jen tak v silách každého na jejich odkaz navázat. King Diamond se sice stále ještě počítá mezi aktivní umělce, ovšem už jedenáct let, od své poslední vcelku průměrné desky..více

[30.08.2017]

[hodnocení: 8/10]

LIONHEART - Second Nature

I když kytarista Dennis Stratton natočil s Iron Maiden jen jejich bezejmenný debut, měl by plné právo ohánět se nálepkou bývalého člena Železné panny, ovšem pro hudbu jeho staronové kapely Lionheart by to bylo stejně trochu irelevantní. Už v roce 1980, tedy záhy po svém (nuceném?) odchodu z Iron Maiden, když kapelu zakládal, hodlal se věnovat trochu jiné muzice, než hrál se Stevem Harrisem a spol...více

[29.08.2017]

[hodnocení: 7/10]

DIE TOTEN HOSEN - Laune Der Natur

Za ta léta, bratru už dobrých pětatřicet, jsou Die Toten Hosen považováni za jasnou stálici německé, potažmo evropské, punkrockové scény. Jejich fanoušci je milují, po celém Německu mají narvané velké sály a arény, každé jejich album se umístí na prvních příčkách hitparád německy mluvících zemí, v nichž mají Die Toten Hosen už dávno postavení zavedené instituce. Aby také ne, když za svou kariéru nabídli už šestnáctku alb, která sice měla určitou výchylku kvality, ..více

[28.08.2017]

[hodnocení: 7/10]

RAINBOW - Live In Birmigham 2016

Loňský comeback Rainbow v čele s ikonickým Ritchiem Blackmorem byl jednou z nejvíce překvapivých věcí, která se na scéně v roce 2016 odehrála. Už jen proto, že zdůrazňovaná nechuť k návratu starých hitů, kterou se Blackmore posledních bezmála dvacet let vůbec netajil, najednou vzala za své a spekulace, které prosakovaly od konce roku 2015, najednou dostaly reálnou tvář. Fanoušek byl nadšen, i když poukazoval na Blackmoreův výběr muzikantů, ..více

[26.08.2017]

[hodnocení: 8/10]

Janet GARDNER - Janet Gardner

Více než deset let nebylo po půvabné zpěvačce z Aljašky Janet Gardner ani vidu ani slechu. Po té, co tak neslavně dopadl comeback druhdy velmi známých hairmetalistek Vixen, když jejich třetí deska „Tangerine“ zoufale propadla, zmizela ze scény i Janet. V té době už měla také mateřské povinnosti a proto na nějaké obrážení malých klubů a hospod (Vixen tenkrát skutečně moc lidí nezajímaly) nebyl čas ani nálada. ..více

[25.08.2017]

[hodnocení: 8/10]

Bruce DICKINSON - Balls To Picasso

Byla to doba, kdy padaly legendy… Nejprve roce 1992 ohlásil Rob Halford odchod z Judas Priest a rok později jej následoval Bruce Dickinson, který poslal po létech sporů do háje Stevea Harrise i s celými Iron Maiden. „Měl jsem odejít už v roce 1985,“ hlásal tehdy do světa zpěvák, „už při turné „Life After Death“ jsem se musel každé ráno přemáhat k dalšímu koncertu. Největší spory byly samozřejmě mezi mnou a Stevem Harrisem.“..více

[24.08.2017]

[hodnocení: 10/10]

VENOM INC. - Avé

To, že v čele britské legendy Venom stál někdy jistý Tony Dolan, říkající si Demolition Man, ví dnes snad už jen skalní fanoušci. Pro širší rockovou veřejnost vždy tahle kapela bude stát na třech pilířích. Na Cronosovi, Abaddonovi a Mantasovi. Třech pekelnících, kteří na začátku osmdesátých let vtiskli prvotní pečeť do žánru, který sami pojmenovali black metal. Vycházeli pak z nich všichni. Bathory, Hellhammer, Celtic Frost, Possessed, Mayhem… Ovšem na konci osmdesátých let se tahle trojice poštěkala natolik,..více

[23.08.2017]

[hodnocení: 7/10]

HINDER - The Reign

Když Hinder před dvěma lety vydali desku „When The Smoke Clears“, nevypadalo to s nimi zrovna růžově. Na desce se poprvé představil nový zpěvák Marshall Dutton, který ale proti svému předchůdci Adamu Winklerovi působil nejistě a jeho projev rozhodně nebyl devizou kapely. Navíc Hinder na desce směřovali někam mezi horší desky Papa Roach a jakýsi podivný pop rock ve stylu pomalých věcí od Nickelback. ..více

[22.08.2017]

[hodnocení: 6/10]

PRONG - Zero Days

Na Tommyho Victora a tím vlastně i na celé Prong byl vždycky spoleh. I když v novém miléniu už neplní roli novátorů, kteří v dobách největšího rozpuku thrashe začali na klasické postupy tohoto žánru roubovat hardcorové motivy, které zhusta kořenili elektronikou, jejich novodobá alba stále mají sílu a zejména loňská nahrávka „X (No Absolutes)“ je právem považována za jedna z těch stěžejnějších, které metalová scéna toho daného roku poskytne. ..více

[21.08.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

DOYLE - II. As We Die

The Misfits jsou dnes zase v kurzu. Sice ne tím, že by vydali skvělou novinku (na které se prý ale pracuje), ale tím, že se do řad těchto kultovních punkerů, ke kterým vzhlížela i Metallica, vrátil frontman Glenn Danzig. Spolu s ním sestavu posílil bývalý bubeník Slayer Dave Lombardo a znovu po bok svého dlouholetého parťáka, basisty Jerryho Onlyho, nastoupil i kytarista Doyle Wolfgang Von Frankenstein. Sestava jako hrom, která spolu objíždí Ameriku a reference ..více

[20.08.2017]

[hodnocení: 7/10]

THUNDERSTICK - Something Wicked This Way Comes

Thunderstick žije! Tenhleten bubenický blázen, který na začátku osmdesátých let, kdy byl docela výraznou součástí Nové vlny britského heavy metalu, má ve svých skoro třiašedesáti letech potřebu navléct si svou kultovní masku a vlézt si do klece, ve které hrával svá slavná vystoupení. Ať už jako úplně první bubeník Iron Maiden (v kapele působil jen v sedmdesátých letech a zmizel z ní ještě před náhráváním prvního dema „The Soundhouse Tapes“) ..více

[19.08.2017]

[hodnocení: 5/10]

Marty FRIEDMAN - Wall Of Sound

Přestože byl členem nejslavnější sestavy legendárních Megadeth, byl Marty Friedman vždycky víc než jen kytarista této thrashmetalové party z Los Angeles. V Megadeth měl vždy „pouze“ pozici sólového kytaristy, protože skladatelské otěže pevně třímal Dave Mustaine a proto se Friedman věnoval své sólové dráze i v dobách, kdy byl členem této slavné kapely. Byla to ostatně také jeho podmínka, když si jej Mustaine s Ellefsonem na základě poslechu dvou alb..více

[18.08.2017]

[hodnocení: 8/10]

DEAD CROSS - Dead Cross

Tahle kapela si zasloužila publicitu ještě dávno předtím, než vyšel jejich bezejmenný debut. By to totiž jeden z prvních trucpodniků, který si po svém nuceném odchodu ze Slayer postavil bubeník Dave Lombardo. Už od začátku, když se spojil s kytaristou Michaelem Crainem a ostříleným basistou noise/hardcorové scény Justinem Pearsonem, bylo proklamováno, že se bude jednat o desku, která bude ve své podstatě punková, ale ponese i vlivy hardcoru a thrash metalu. ..více

[16.08.2017]

[hodnocení: 7/10]

QUIET RIOT - Road Rage

Publicity si Quiet Riot v posledních měsících užili skoro jako v dobách největší slávy kolem nezapomenutelné desky „Metal Health“. Rozhodně to nebylo tím, že by přišli s něčím tak skvělým, jako bylo výše zmíněné přelomové album, ale spíše tím, koho obsadili na post zpěváka. Dlouhá léta byl frontmanem Quiet Riot samozřejmě Kevin DuBrow. Ten ovšem před deseti lety dojel na svou drogovou závislost ..více

[15.08.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

CHRIS ROBINSON BROTHERHOOD - Barefoot In The Head

U Chrise a Riche Robinsonových už dávno neplatí „já na bráchu, brácha na mě“. Neslavný konec jejich společného klanu The Black Crowes se zdá nevratný už jen tím, že se oba věnují sice prakticky stejné muzice, ovšem každý za sebe a oba jsou ve svých projektech v poslední době vcelku plodní. Rich Robinson přišel loni se sólovým albem „Flux“ a letos je činný v kapele The Magpie Salute, která se nedávno představila debutovým albem, Chris se..více

[14.08.2017]

[hodnocení: 8/10]

Rex BROWN - Smoke On This...

Když se nad tím člověk zamyslí, mohla sólovka někdejšího basisty Pantery Rexe Browna dopadnout všelijak. Postupem let se totiž jasně ukazuje, co pro Panteru znamenal kytarista Dimebag Darrell a že vlastně ostatní členové nikdy nevystoupili ze stínu své domovské kapely, kde byl tahounem právě zmíněný kytarista, kterého v prosinci 2004 zastřelil nějaký blázen přímo na pódiu. Jeho někdejší spoluhráči mají už léta své projekty. ..více

[13.08.2017]

[hodnocení: 5,5/10]

THE EROTICS - United We Can`t Stand

Už při letmém poslechu diskografie této newyorské kapely je jasné, proč The Erotics zůstali od dob svého vzniku v polovině devadesátých let v totálním undergroundu. Tahle parta netvořila až tak špatnou, stylově ohraničenou hudbu, když se prezentovala ostrým rock n`rollem zaměřeným na ulici, který je řádně poučený punkem a garážovým rockem. Jenže The Erotics kromě pověstného štěstí chyběla ještě pořádná dávka talentu. ..více

[13.08.2017]

[hodnocení: 5/10]

NINE INCH NAILS - Add Violence

Žádný konec se nekoná a místo toho jako kdyby Trent Reznor při pokračující spolupráci se zvukovým mágem Atticusem Rossem, opět našel své múzy. Po prázdném období, kdy se skutečně spekulovalo, že Nine Inch Nails je už jen encyklopedický pojem, objevuje se v posledních letech jméno kapely častěji, než před takovými deseti lety bývalo běžné. Reznor podle svých slov má znovu chuť do nové hudby a jelikož se zatím o klasické řadové desce nemluví, ..více

[12.08.2017]

[hodnocení: 6/10]

ALICE COOPER - Paranormal

Starý pes stále kouše, i když jeho docela ostré zuby už částečně otupil čas… Ovšem i tak je Alice Cooper jeden z nejspolehlivějších rockerů staré školy a i když v novém tisíciletí už nezažívá takový mohutný rozmach jako v minulém století, dá se o něm stále mluvit jako o jistotě. Pravda, autorskou desku vydává až po šesti letech, ale mezitím stačil uvést v život svůj velmi zajímavý projekt Hollywood Vampires, kde mu záda kryje až neuvěřitelný kytarový tandem Joe Perry z Aerosmith a slavný herec Johnny Depp...více

[11.08.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

W.A.S.P. - Dominator

Na personální rošády byli W.A.S.P. zvyklí a proto Blackieho Lawlesse nemohl Banaliho úprk zpět do Quiet Riot ani následný odchod jeho následovníků Steta Howlanda a Jeremyho Spencera, rozhodit. O to více mrzelo rozhodnutí kytaristy Darrella Robertse, který se Spencerem odešel posílit formující se a dnes velmi slavné Five Finger Death Punch. V jejich sestavě Roberts vydržel jen debutové album „The Way Of The Fist“ a následný projekt Sintonic, který dal dohromady..více

[10.08.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

TEN - Gothica

Jak to vypadá, tak hluboká tvůrčí krize je v Ten přece jen zažehnána. Ledacos už naznačila minulá deska „Isla De Muerta“, se kterou se parta kolem zpěváka Garyho Hughese odrazila ode dna. Po mizerných albech „Stormwarning“, „Heresy And Creed“ a především „Albion“ působila „Isla De Muerta“ osvěžujícím dojmem, a i když se nejednalo o žádnou přelomovou nahrávku, byla pro Hughesovu kapelu velmi důležitá. Už jen proto, že na ní kapela konečně ..více

[09.08.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

Historie se opakuje, kostely hoří...

[bulvární koutek]

[07.08.2017]

Marty CASEY - The Ground You Walk On

Přestože na své stránce na Wikipedii má jako titulní fotku zpěvák Marty Casey z dob, kdy se mihl v L.A. Guns (verzi, kde nepůsobil zpěvák Phil Lewis, ale pouze kytarista Tracii Guns), mnohem více práce tento třiačtyřicetiletý vokalista udělal v kapele Lovehammers. Ta možná není tuzemskému fanouškovi moc známá, protože produkuje typickou americkou hudbu, která přináší směs hard rocku (nebo hair metalu), s dozvuky grunge, ..více

[05.08.2017]

[hodnocení: 7/10]

W.A.S.P. - The Neon God: Part 2 - The Demise

V dubnu 2004, kdy se na pultech objevil první díl „The Neon God“ s podtitulem „The Rise“, už měl Blackie Lawless nachystaný i díl druhý. Jak napovídal jeho název - „The Neon God: Part 2 – The Demise“ bylo jasné, že se bude jednat o přímého pokračovatele prvního alba. To hned po vydání potvrdil i samotný principál Lawless, na kterého se už v té době sypaly komentáře k „The Rise“, které byly ovšem ponejvíce vlažné a poukazovaly na nedostatečnou sílu předkládaného materiálu..více

[03.08.2017]

[hodnocení: 6/10]

GOLDFINGER - The Knife

Co si budeme povídat, Goldfinger vždycky patřili do neopunkové scény, přestože vyrostli na troskách kultovní funkmetalové formace Electric Love Hogs. Pokud je tedy slovo neopunk pro vás od přírody sprosté, tak už ani nemusíte číst dál, i když by to možná byla škoda, protože Goldfinger, na rozdíl od Green Day a dalších, nikdy až tak úplně nepřemýšleli šrajtoflema. Pro své fanoušky nabízeli jistotu a přestože poslední roky pro ně nebyly nejjednodušší ..více

[02.08.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

RIVERDOGS - California

Riverdogs asi více než kdokoliv jiný plnili funkci utajeného typu pro fanouška klasického hard rocku, prosyceného espritem na konci osmdesátých let tak populárního pop metalo se silnou bluesovou příchutí. Známými se sice stali velmi záhy, a to když k nim z kapely Ronnieho Jamese Dia přišel kytarista Vivian Campbell (nahradil Spencera Sercombea ze Shark Island), ovšem nejznámnější byli, když tento odešel k megaúspěšným Def Leppard. V té době měli Riverdogs na kontě už velmi dobré debutové eponymní album,..více

[31.07.2017]

[hodnocení: 9/10]

CKY - The Phoenix

Pro tuzemské publikum rozhodně nebudou CKY jednou z nejznámnějších kapel. Přesto tahle trojice má na scéně své nezastupitelné místo a ve Spojených státech si jim už povedlo urvat kousek slávy, když si zahráli po boku Avenged Sevenfold, v minulém desetiletí s Guns N`Roses a také v rámci festivalu Sonisphere. Ovšem poslední léta to s nimi nevypadalo dobře. Poslední (nutno přiznat, že vcelku úspěšná) deska „Carver City“ vyšla už v roce 2009 a hned poté kapelu opustil basista Matt Deis...více

[30.07.2017]

[hodnocení: 7/10]

POWERFLO - Powerflo

Členové kapel jako Biohazard, Downset, Fear Factory nebo Cypress Hill se dnes už mohou právem považovat za ostřílené mazáky. Všechny kapely, když už nebyly průkopníky, tak se ve své době vezly na vlně posluchačeského zájmu a ve svém stylu platily za špičku. A co se stane, když se někteří důležití členové těchto part spojí? Vznikne nová superskupina, pochopitelně. Těch ale už na světě bylo a v drtivé většině nefungovaly..více

[28.07.2017]

[hodnocení: 8,5/10]

W.A.S.P. - The Neon God: Part 1 - The Rise

S „Dying For The World“ se Blackiemu Lawlessovi podařilo zastavit pád, který se spustil s „Helldorado“ a „Unholy Terror“, přestože si o věhlasu W.A.S.P., tak, jak si jej pamatoval z let 1984 až 1992, mohl nechat jen zdát. Scéna se už změnila k nepoznání, Lawlessovy dryjáčnické texty nikoho nepobuřovaly a principál tak nakonec i usměrnil show kapely, která už byla (zejména v dobách „Kill Fuck Die“) hnána přes hranici příčetnosti. ..více

[27.07.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

JYRKI 69 - Helsinki Vampire

Už delší dobu to vypadá, že ve finské kapele The 69 Eyes nepanuje zrovna nejlepší nálada. Po loňském albu „Universal Monsters“, které, ač docela silné, rozhodně nepatřilo k nejlepším dílům v jejich diskografii, se frontman Jyrki 69 nechal slyšet, že tohle bude patrně poslední deska jeho kapely. Návdavkem přihodil, že se chce věnovat spíše své druhé kapele The 69 Cats, spolupráci s bývalým ikonickým kytaristou Hanoi Rocks Andym McCoyem,..více

[26.07.2017]

[hodnocení: 7/10]

ZZ TOP, THE RED DEVILS - 19. 7. 2017 - Plzeň, Home Monitoring Aréna

Že do Plzně přijede živoucí texaská legenda ZZ TOP živilo fanoušky klasického rocku ze západní části naší republiky už od Vánoc. Přestože texasští fousáči nejsou v našich končinách úplnými cizinci, do města piva zavítali letos úplně poprvé a pro západočeskou metropoli se jednalo o skutečnou událost. Kdy se totiž povede, že se právě na tomto místě objeví hvězdy světového formátu? Plzeňský zimní stadion, dnes honosně pojmenovaný ..více

[24.07.2017]

Rewind 1997 aneb konec jedné hudební revoluce

[bulvární koutek]

[23.07.2017]

CHUCK BERRY - Chuck

Je vůbec možné v roce 2017 posuzovat tvorbu Chucka Berryho? A vlastně podle čeho, když kritéria nastavil před drahnými lety on sám? Bez Berryho by tu totiž nebyly ony další a další generace rockových hudebníků. On stál na samém začátku, kdy se z černošské hudby a blues začala utvářet rokenrolová hudba, on dal impuls i samotnému Elvisovi. Když letos v požehnaném věku devadesáti let zemřel, bylo to, jako kdyby s ním na věčnost odešla celá duše rokenrolu...více

[22.07.2017]

[hodnocení: /10]

THE MAGPIE SALUTE - The Magpie Salute

Tak už je to tak, že po konci The Black Crowes v roce 2015 (předtím se už celou pětiletku potáceli v mátožném stavu, jakoby mezi životem a smrtí) zůstávají činní oba dva bratři Robinsonové. Tvůrci úspěchu kapely a nakonec i její vlastní zkázy. Zatímco zpěvák Chris Robinson si založil své Chris Robinson Brotherhood, jeho mladší bratr, kytarista Rich Robinson se činí jak na své sólové kariéře, tak především se před časem spojil se svým kytarovým dvojčetem..více

[21.07.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

W.A.S.P. - Dying For The World

Album „Unholy Terror“ zaznamenalo mezi fanoušky smíšené reakce a sama kapela musela uznat, že deska prostě (ještě při recyklaci starých nápadů z období „Kill Fuck Die“) nebyla úplně přesně to, co by mohla umístit na vrchol své diskografie. Navíc problémy mezi Lawlessem a kytaristou Chrisem Holmesem začaly přerůstat únosnou mez. Z Lawlesse se totiž postupem let stal puntičkář, který čím dál hůře snášel Holmesovu nevypočitatelnou povahu a s ní spojenou ..více

[20.07.2017]

[hodnocení: 8/10]

BLACKWATER CONSPIRACY - Shootin` The Breeze

Přestože je Severní Irsko malá země, navíc zmítaná věčnými politickými nepokoji, dala světu řadu talentovaných hudebníků. Vedle pravděpodobně nejslavnějších rodáků Vana Morrisona a Garyho Moorea jsou zde výborní punkeři Stiff Little Fingers, alternativci Ash nebo divocí křížitelé punku, metalu a hard rocku Therapy?. Po bok těchto známých jmen by se možná ráda zařadila i jedna z nejnovějších severoirských akvizic, pětice z County Tyrone, ..více

[19.07.2017]

[hodnocení: 8/10]

ALL 41 - The World`s Best Hope

Hledět s despektem na superskupiny není nic neobvyklého. Obzvláště na ty, které se rojí kolem vydavatelství Frontiers Music. Většinou to tam totiž funguje tak, že se vezme jedna nebo dvě známé osobnosti a doplní se univerzálními hráči (povětšinou z Itálie) a na trh se vypustí deska. Podobně je tomu tak i v případě projektu All 41, který sice nedoplňují námezdní hráči, ale když firma vydá zprávu, že kapelu tvoří muzikanti z Boston, Giant, Mr. Big ..více

[18.07.2017]

[hodnocení: 6/10]

STONE SOUR - Hydrograd

Jsou pro Coreyho Taylora dnes důležitější Slipknot nebo Stone Sour? Odpověď na tuto otázku nezná možná ani samotný principál, ale důležitější je určitě fakt, že se ze Stone Sour, z toho původně levobočního ošklivého kačátka, postupem let stala velká kapela. Ta sice nikdy nenaplnila prodejní kvóty Slipknot, nicméně ukázala, že členové slavné maskované party nejsou žádná monstra, ale skutečně výborní muzikanti ..více

[17.07.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

W.A.S.P. - Unholy Terror

Že „Helldorado“ nesplnilo očekávání, bylo jasné už od prvních recenzí. Část kritiků sice kvitovala návrat k přímočarému rock n`rollu, ovšem ani ti smířlivější si prostě nemohli nevšimnout, že skladatelsky začíná kapele vysychat životadárný pramen a že tytam jsou časy, kdy Blackie Lawless i Chris Holmes hýřili neotřelými nápady. Rovněž fanoušci „Helldorado“ přijali se smíšenými pocity, kapelu po experimentálním „Kill Fuck Die“ sice vzali na milost..více

[13.07.2017]

[hodnocení: 5,5/10]

NICKELBACK - Feed The Machine

V posledních letech snad nebyla na světě vysmívanější kapela než kanadští superstar Nickelback. Hlavně jejich poslední deska „No Fixed Address“ jim dokázala pokazit již pošramocenou reputaci tak důkladně, že se z ní stala nejen nejhůře prodávaná deska v historii souboru, a i skalní fanoušci začali pochybovat, jak to s jejich oblíbenci vlastně je. Ti na minulém albu skoro zahodili někdejší pověst zdatných rockerů, když naservírovali kolekci sirupových balad,..více

[11.07.2017]

[hodnocení: 6/10]

STYX - The Mission

Když se budeme bavit o stylu AOR, skoro vždycky do role jeho tahounů dosadíme dvojici Foreigner a Journey. Jistě, obě kapely, přestože už přišly o své základní zpěváky a už několik let nevydaly žádnou novou desku, jsou stále ikonami žánru. Ovšem pokud na AOR budeme nazírat z tohoto úhlu pohledu, je třeba za jména Foreigner a Journey ihned doplnit třetí. Styx! V dobách své největší slávy žali skoro stejné úspěchy jako zmíněné kapely a že dnes jsou dvě výše zmíněné veličiny známější..více

[10.07.2017]

[hodnocení: 7/10]

CHEAP TRICK - We`re All Alright!

Že by Cheap Trick byli nějak zvlášť pracovitá kapela se rozhodně v uplynulých letech říct nedalo. Nikdo sice nečekal, že by tihle Američané sázeli jednu desku za druhou jako na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy byli na svém jednoznačném vrcholu, ovšem pauzy mezi alby se natahovaly už na dlouhé roky a proto nejeden fanoušek mohl považovat loňskou „Bang, Zoom, Crazy… Hello“, ..více

[09.07.2017]

[hodnocení: 8,5/10]

GUNS N`ROSES - 4. 7. 2017 - Letiště Letňany, Praha

Už když začátkem loňského roku proběhla tiskem zpráva, že se do Guns N`Roses vrací jak Slash, tak Duff McKagan, bylo zaděláno na obrovskou senzaci. Mohlo se čekat jen pár koncertů na prestižních akcích a následné ticho, ovšem kapela je na cestách i letos a nevypadá to, že by se chystala své „Not In This Lifetime World Tour“, rozhodně jeden z největších podniků v rock n`rollu za posledních několik let, jen tak ukončit. Současné turné tedy už dorůstá do rozměrů slavného „Use Your Illusion World Tour“..více

[07.07.2017]

W.A.S.P. - Helldorado

„Když jsme tvořili „Kill Fuck Die“, byli jsme s Chrisem (Holmesem) plní euforie ze znovuobnovené spolupráce. Chtěli jsme zkusit něco nového, šokujícího, od nás dosud neslyšeného. Ale W.A.S.P. byli také vždy o legraci a pořádných párty.“ Přesně tak Blackie Lawless zdůvodňoval desku „Helldorado“, která se objevila 18. května 1999 a fanouškům měla přinést pod jeho slov „ty pravé W.A.S.P.“. Lawless se alibistickými řečmi ale snažil spíše zakrýt fakt, ..více

[06.07.2017]

[hodnocení: 6/10]

WEDNESDAY 13 - Condolences

Chtít po Josephovi Pooleovi alias Wednesday 13 něco jiného, než je vlastně klasický hard rock plný hororových témat, sem tam lehce stříhnutý elektronikou, by byla asi hloupost. Tento chlápek si na podobné hudbě vybudouval svou tvář už v kultovních (i když, pravda, trochu směšných) Frankenstein Drag Queen From Planet 13, následně v mnohem serióznějších Murderdolls a v posledních letech především na sólové kariéře, ..více

[05.07.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

Roger WATERS - If This The Life We Really Want?

Přestože Roger Waters už není členem Pink Floyd (tedy, kdyby dnes ještě existovali) už více než třicet let, stále je nejvíce spojován se jménem této legendy. Ono je to prosté, jednak v sedmdesátých letech velkou měrou pomohl na svět klasickým deskám souboru (zejména „The Dark Side Of The Moon“, „Wish You Were Here“ a „Animals“), jednak především představil světu svůj monument „The Wall“ a na sólové dráze, kam v polovině osmdesátých let odešel, ..více

[04.07.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

Kelímky a mobily aneb změna koncertního klimatu

[bulvární koutek]

[03.07.2017]

RANCID - Trouble Maker

Přestože dobu svého největšího boomu mají Rancid už dávno za sebou (popravdě řečeno už více než dvacet let), tak se dá říct, že je jejich pozice na současné scéně stabilizovaná. A i když dnes neopunk (tedy pokud k němu Rancid vůbec kdy patřili) není už žádný mainstream, Rancid to vůbec vadit nemusí, protože se alespoň za ta léta nemuseli zdiskreditovat jako jejich někdejších kolegové Green Day nebo nakonec i The Offspring..více

[02.07.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

VALLENFYRE - Fear Those Who Fear Him

Velice zajímavý kruh opsala umělecká dráha britského kytaristy (a dnes už i zpěváka) Grega Mackintoshe. Když se vysloví jeho jméno, každý věci znalý člověk si za něj okamžitě dosadí název anglických doommetalových bohatýrů Paradise Lost. Ti prožili skutečně divokou kariéru, kdy se od detahmetalových začátků přes umělecký vrchol tradičněji znějících alb „Icon“ a „Draconian Times“ dostali až k depešácky syntetickému zvuku, ..více

[01.07.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

DANZIG - Black Laden Crown

O Glennu Danzigovi se toho v poslední době namluvilo více než dost, ovšem faktem zůstává, že tento hudebník v uplynulých letech zrovna neoplýval přílišnou pracovitostí. Když nepočítáme bídnou kolekci coververzí „Skeletons“ z roku 2015, vyšla jeho poslední deska „Deth Red Sabaoth“ před dlouhými sedmi lety. Za tu dobu se u Glenna změnilo mnohé. V jeho doprovodné kapele mu sice záda kryje jeho letitý parťák Tommy Victor (jinak pochopitelně frontman namáknutých Prong), ..více

[30.06.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

W.A.S.P. - Kill Fuck Die

Doba poloviny devadesátých obecně přála reunionům sestav, které v osmdesátých letech slavily úspěchy, ovšem hudební revoluce počátku devadesátých let pro ně byla takřka smrtící. Proto se do Van Halen po ztroskotání sólové kariéry vrátil zpěvák David Lee Roth, Vince Neil se opět spojil se svými kumpány z Mokré čtvrti Mötley Crüe, Ozzy Osbourne se pomalu chystal k turné s Black Sabbath a Blackie Lawless oznámil, že se do W.A.S.P. vrací kytarista Chris Holmes...více

[29.06.2017]

[hodnocení: 7/10]

ANATHEMA - The Optimist

Po velmi silných minulých albech se zdá, že je Anathema pevně ukotvena v tom, co dělá a že definitivně našla svou současnou tvář. Není třeba zdůrazňovat, že jí v tom nejvbíce pomohla pět let stará „Weather Systems“, které se povedlo sladit dokonalou souhru mezi jemnými pasážemi a orgasmickými, skoro až blasfemickými výbuchy, což z desky dodnes dělá skvost ve skutečně zajímavé a velmi pestré diskografii kapely. ..více

[28.06.2017]

[hodnocení: 7/10]

THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Amber Galactic

Projekt veličin soudobého skandinávského death metalu, část třetí. I když ve svých začátcích působili The Night Flight Orchestra spíše jako sranda projekt, kterým si členové Soilwork a Arch Enemy krátí dlouhou chvíli než jako seriózní kapela, debut „Infernal Affairs“ všem nakonec vytřel zrak. Už jen tím šokující stylovým zaměřením, kdy se o žádném metalu (natož deathu) nedá mluvit ani v náznacích, ale především výbornými skladbami, které jasně dokázaly, ..více

[27.06.2017]

[hodnocení: 9/10]

PAPA ROACH - Crooked Teeth

Od té doby, co se po albu „Metamorphosis“ Papa Roach sami zalekli, jak daleko se odchýlili od svého původního směru a demonstrovali tak svou příslušnost spíše k americkému rock n`rollu, provázejí každou jejich nově vydávanou desku řeči o návratu ke kořenům a hlásající lásku ke svému (skoro)debutu „Infest“. Ovšem zatím to vždy dopadlo trochu jinak, kdy kapela spíše pokračovala v trendu „Metamorphosis“ (jako v případě alba „The Connection“) nebo přišla s bezzubým materiálem, ..více

[26.06.2017]

[hodnocení: 7/10]

ELECTRIC ANGELS - Lost In The Atlantic

Jak se dozvíme při pátrání po internetu, Electric Angels jsou dodnes považováni za aktivní kapelu, což může být trochu diskutabilní, protože její aktivita za posledních dvacet let spočívá jen v tom, že jí aktuálně vychází kolekce „Lost In The Atlantic“. To by pochopitelně nebylo málo a na comeback by to stačilo, ovšem u Electric Angels je situace poněkud jiná. V případě „Lost In The Atlantic“ se nejedná o žádnou comebackovou desku, ale o počin vydavatelství Demon Doll Records, ..více

[24.06.2017]

[hodnocení: 7/10]

W.A.S.P. - Still Not Black Enough

První polovina devadesátých let bylo pro Blackieho Lawlesse pravděpodobně nejhorší období jeho života. Měl problémy s návykovými látkami, navíc zemřela jeho matka a on sám se nemohl na hudbu ani podívat. Vyčerpán konceptem „The Crimson Idol“ oznámil konec W.A.S.P. a brzy na to vydal prohlášení, že se zříká i plánované sólové kariéry. Nevyšla mu ani ta filmová, když se s ním nejprve počítalo na roli stroje T1000 pro kasovní trhák „Terminator II.. The Judgement Day“, kterou nakonec dostal Robert Patrick, ..více

[22.06.2017]

[hodnocení: 8/10]

GREAT WHITE - Full Circle

Komu to ještě nedošlo, tak je důležité hned na začátku připomenout, že Jack Russell už asi nikdy nebude součástí Great White a tudíž jej na pódiu ani na desce společně s kytarou Marka Kendalla nikdy neuslyšíme. Ano, Russell byl vždy poznávacím znamením kapely a jeho nezaměnitelný hlas jedním z nejlepších na celé hairmetalové scéně (když už k ní Great White byli trochu neprávem řazeni), ovšem osobnostní rozpory mezi ním a Kendallem..více

[21.06.2017]

[hodnocení: 8/10]

MYTHRA - Still Burning

Pokud bysme měli prstem ukázat na jedinou kapelu Nové vlny britského heavy metalu, která měla skutečně smůlu, byla by to s největší pravděpodobností Mythra. Přestože u toho byla hned od samotného začátku a jejich základní EP „Death And Destiny“ vyšlo v listopadu 1979, nikam dál se v té době, kdy to bylo skutečně důležité, neposunuli. Podle některých kolegů (asi těch, kteří je neměli rádi) byli líní, málo talentovaní a neochotní se svou hudbou cestovat dál,..více

[17.06.2017]

[hodnocení: 5,5/10]

Todd RUNDGREN - White Knight

Pokud by někdo čekal, že album „White Knight“ od Todda Rundgrena bude alespoň trochu zavánět metalem nebo přinejmenším hard rockem a z toho důvodu si jej chtěl poslechnout, už vůbec nemusí číst dál. Ovšem ten, koho oslovila Rundgrenova experimentální tvorba, může si do své sbírky zařadit další desku, která pro něho bude jako dělaná. A vlastně s ní nemá ani nic společného fakt, že Rundgren proslul jako producent, ..více

[16.06.2017]

[hodnocení: 7/10]

W.A.S.P. - The Crimson Idol

„Tohle album je o tom, že si člověk má dávat pozor na to, co si přeje. Sám jsem se situoval do role Jonathana, protože jsem si nechtěl přiznat, že bych sám byl tak zkažený. Celou tou mašinérií, sexem, drogami. Byl jsem jako Jonathan Steel, chtěl jsem být slavným, chtěl jsem být někdo. Pak se mi to splnilo a proto tahle deska ukazuje i veškerý ten hnus showbyznysu.“ Blackie Lawless, červenec 1992...více

[15.06.2017]

[hodnocení: 10/10]

Terry ILOUS - Gypsy Dreams

Zpěváka Terryho Ilouse si fanoušci v posledních letech spojují nejčastěji s jeho akutálním účinkováním v řadách Great White, kde se postavil na místo charismatického Jacka Russella. Ilous sice postrádá trochu toho russellovského šarmu, ovšem rozhodně není tak problematický jako divoký Jack a bezpochyby je to výborný zpěvák. O tom přesvědčil už na přelomu osmdesátých let, kdy se do povědomí fanoušků zapsat prostřednictvím dvou skvělých desek (eponymního debutu a dvojky „Hungry“)..více

[14.06.2017]

[hodnocení: 8,5/10]

AT THE DRIVE-IN - Int•er a•li•a

To, že si At The Drive-In dali název podle slovního obratu ze skladby „Talk Dirty To Me“ od Poison, nemělo pro jejich tvorbu nikdy žádný význam, protože ta nemá s hair metalem pranic společného. Ba co více, v devadesátých letech, kdy se tento styl úspěšně zadupával do země, stáli na straně jeho likvidátorů. At The Drive-In představují zástupce post-hardcorové scény a rovněž také představitele tehdy moderního crossoveru. Měli společné znaky s Faith No More, ..více

[12.06.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

SNAKECHARMER - Second Skin

Označovat Snakecharmer za superskupinu není pojem nijak nadnesený a v tomto případě sedí jako ulitý. Tahle parta totiž vyrostla kolem dvou někdejších spoluhráčů z Whitesnake (odtud ten název, samozřejmě…), kytaristy Mickyho Moodyho a basisty Neila Murraye. Ti pochopitelně vždy stáli ve stínu velkého Davida Coverdalea, ale nikdo nemohl popřít, že se jednalo o prvotřídní muzikanty, kteří si úroveň udrželi i poté, co odešli (nebo byli odejiti) z Whitesnake. ..více

[11.06.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

TANJA - Jsem posedlá

Tanja zažívá v posledních pár letech docela slušný comeback. Na konci osmdesátých let, kdy natočila duet „Kam jen jdou lásky mé“ s Ladislavem Křížkem, vystupovala s Citronem a na debutovém albu z roku 1989 měla vcelku potenciál, ale následovala odmlka. Vlastně hned po revoluci, když si Tanja vzala bubeníka Citronu Radima Pařízka a následné mateřské povinnosti odsunuly muziku na druhou kolej. Před osmi lety sice vydala desku „Já vím...“, ..více

[10.06.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

CLOVEN HOOF - Who Mourns The Morning Star?

Jsou dnes Cloven Hoof ještě regulérní kapelou nebo je lze počítat už jen za sdružení doprovodných muzikantů jediného původního člena kapely, basisty Lee Paynea, který pod její značkou působí už od roku 1979? Paynovi očividně chutná comeback, který si pod jménem Cloven Hoof odbyl v druhé polovině minulého desetiletí, ovšem na dalších postech v kapele nezůstal od minulé desky „Resist Or Serve“ takřka kámen na kameni. Změna proběhla i na postu nejviditelnějším,..více

[09.06.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

W.A.S.P. - The Headless Children

Bylo nutné přehodnocovat. Přestože „Inside The Electric Circus“ u fanoušků nepropadlo (i když s odstupem času není tak oblíbené jako první dvě desky), kapela s ním nebyla ani za mák spokojená. Blackie nepokrytě mluvil o rozpadu, načež oznámil, že členem W.A.S.P. už není bubeník Steve Riley a on sám si bere časově neohraničenou pauzu. „Po Donningtonu jsem šel na pobočku EMI a řekl, že nechci dělat další řadovku v dohledné době, protože nechci, aby dopadla stejně jako „Inside The Electric Circus,“ ..více

[08.06.2017]

[hodnocení: 9/10]

Mark SLAUGHTER - Halfway There

Jak se zdá, Mark Slaughter zůstává na sólové dráze, kterou odstartoval před dvěma lety vydařenou deskou „Reflections In A Rear View Mirror“. Situace u jeho domovských Slaughter je stále dosti nepřehledná a jediné, co za ta léta člověk mohl zaregistrovat je, že ze sestavy zmizel bubeník Blas Elias a zbylí muzikanti, tedy basista Dana Strum, kytarista Jeff Blando a novic za bicí soupravou Zoltan Chaney, dělají už delší dobu křoví Vinci Neilovi ..více

[07.06.2017]

[hodnocení: 7/10]

KOBRA AND THE LOTUS - Prevail I

Kanadští Kobra And The Lotus jsou kapelou, která je v současné době na vzestupu. Od svého založení v roce 2009 totiž ušli kus cesty a poté, co jejich předchozí album „High Priestess“ ocenila řada renomovaných kritiků a kapela posbíralal několik ocenění, si je ke společnému hraní vybraly takové veličiny jako Kiss a Def Leppard. I kvůli tomu, že je Kiss Army vzali na milost a z koncertu svých miláčků je nemilosrdně nevypráskali, ..více

[06.06.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

MOTIONLESS IN WHITE - Graveyard Shift

Hvězda Motionless In White po dva a půl roku starém albu „Reincarnate“ strmě stoupla. Když pomineme fakt, že deska byla mnohem úspěšnější, než obě její předchůdkyně, díky turné se Slipknot, Bullet For My Valentine a Lamb Of God si kapela získala nové příznivce, které oslovila svým mixem metalcoru a gothic rocku, hraným na hustém industriálním podkladu. Dá se mluvit o nové americké senzaci? Pokud bychom odhlédli od faktu, že už metalcore je dnes hudba také přežitá..více

[05.06.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

Platina pro Metallicu, první místo pro Linkin Park

[bulvární koutek]

[05.06.2017]

HAREM SCAREM - United

Harem Scarem, kteří letos slaví třicet existence, jsou jedním z nejvytrvalejších uskupení na poli melodického hard rocku. A přestože se kapela před necelými deseti lety na chvíli rozpadla, dnes je opět mezi živými a dokonce se znovu vrátila ke svému zaběhnutému koloritu a vydává jedno album za druhým. Jejich novinková „United“ je tak čtrnáctým počinem (pokud nepočítáme kolekci znovu nahraných věcí z dvojky „Mood Swings“), ..více

[04.06.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

LINKIN PARK - One More Light

Když před sedmi lety vydali Linkin Park desku „A Thousand Suns“, nepěkně to slízli za svou přílišnou popovou orientaci a množství experimentů, do kterých se s touto deskou pustili. Reputaci si ale napravili dalšími dvěma díly „Living Things“ a „The Hunting Party“, která měla za úkol fanoušky především uklidnit a ukázat, že v táboře kapely je všechno v pořádku. Jenže nebylo, schůzka s managementem a přehled ekonomických čísel ukázal, ..více

[03.06.2017]

[hodnocení: 2/10]

W.A.S.P. - Inside The Electric Circus

Šílené tempo koncertů, kdy kapela hrála vlastně od roku 1982 nepřetržitě, už přinášelo řadu problémů. Navíc na červen a červenec 1986, tedy půl roku od vydání „The Last Command“, bylo už zamluvené studio Pasha Music House v Hollywoodu, aby zde W.A.S.P. nahráli svou další desku. V sestavě se sice už etabloval nový basista Johnny Rod a Blackiemu Lawlessovi také mnohem více seděla role kytaristy, ale začínaly se objevovat problémy se stále ambicióznějším bubeníkem Stevem Rileym, který těžce nesl fakt, ..více

[01.06.2017]

[hodnocení: 6/10]

RHINO BUCKET - The Last Real Rock N`Roll

Přestože se mluví v souvislosti s deskou „The Last Real Rock N`Roll“ o comebacku Rhino Bucket, faktem zůstává, že tahle kapela kromě malé pauzy v polovině devadesátých let vlastně funguje nepřetržitě od roku 1988, kdy začala svými vystoupeními otravovat návštěvníky losangeleských klubů. Přestože od poslední, šest let staré desky „Who`s Got Mine?“ došlo ke korektuře v sestavě, když do ní přibyl bubeník Dave DuCey, je to jediná změna, ..více

[31.05.2017]

[hodnocení: 7/10]

BROKEN TEETH - 4 On The Floor

Přestože američtí Dangerous Toys jsou, alespoň papírově, stále ještě funkční kapelou, není pochyb o tom, že pro Jasona McMastera, jednoznačně vůdčí osobnost této party, leží už priority jinde. Sice sem tam vyjede svou, kdysi vcelku známou, kapelu provětrat i za hranice domovského Texasu (v Evropě si o nich mohou fanoušci nechat jen zdát), energii však věnuje své další kapele Broken Teeth. Ta už má dokonce na svém kontě více desek než Dangerous Toys..více

[30.05.2017]

[hodnocení: 7/10]

BLONDIE - Pollinator

Letití Blondie nikdy nezastírali fakt, že začínali jako punková kapela a jsou tak jasnými souputníky Ramones, Television nebo Patti Smith. Aby také ne, když se jejich pionýárská léta pojí se slavným klubem CBGB. Měli sice už hodně málo společného s navztekaným punkem z Británie, ovšem svou velice úspěšnou platinovou éru započali v roce 1978, ve chvíli, kdy punk vyrazil ven z undergroundu (tedy už bez Sex Pistols) a jal se žnout komerční úspěchy. ..více

[28.05.2017]

[hodnocení: 7/10]

Petr JANDA - Ještě držím pohromadě

Sólová kariéra Petra Jandy byla vždy tak trochu ve stínu Olympicu a je určitě mnoho lidí, kteří vlastně ani neví, že tento skutečný bard tuzemského rocku tvoří i mimo domovskou kapelu. Občas jeho aktivity sice zachytila komerční rádia, ale ruku na srdce, komu došlo, když uslyší ikonickou baladu „Nějak se vytrácíš, má lásko“, že jí nehraje Olympic, ale Janda sólově… Ovšem Petr Janda své útěky od kapely realizuje vlastně už od druhé poloviny sedmdesátých let, ..více

[27.05.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

COCK SPARRER - Forever

Pětačtyřicet let je na kariéru punkové kapely setsakra dlouhá doba. Když si to totiž spočítáme, dojdeme k tomu, že Cock Sparrer začínali v době, kdy se rozkoukávali ještě legitimní otcové tohoto stylu, upíři z Velkého jablka New York Dolls a The Stooges měli před sebou vydání svého nejlepšího díla „Raw Power“. V době, kdy Cock Sparrer vznikli, se ještě Johnny Rotten dloubal v nose a vůbec nepřemýšlel, že by někdy vzal mikrofon do ruky. a i přes občasné rozpady, ..více

[26.05.2017]

[hodnocení: 7/10]

W.A.S.P. - The Last Command

Nadešly dny hojnosti. Debut zaznamenal úspěch a přestože se nepodařilo dosáhnout takových prodejů, jaké v té době zažívali stylově spříznění Mötley Crüe, Twisted Sister, Ratt nebo Quiet Riot, těžko kdo mohl překonat W.A.S.P. v jejich pódiové prezentaci. Blackie a jeho parta si dávali záležet. Čím dál vylepšovaná šokující show byla plná umělé krve, řetězů, na kterých Lawless držel oba kytaristy, ohňů, kdy došlo k pár nepěkným spáleninám a dokonce i živých krys. ..více

[25.05.2017]

[hodnocení: 9/10]

WARRANT - Louder, Harder, Faster

Nebudeme si nic nalhávat, Warrant prostě už nikdy nemůžou být tou kapelou, jako v dobách, kdy v jejím čele stál zpěvák Jani Lane. Po jeho odchodu a následném smutném konci se na postu frontmana nakonec usadil Robert Mason, který svého času zpíval v Lynch Mob a situace v kapele se stabilizovala. Lane měl také své mouchy a fanouškům Warrant připravil nejedno škaredé překvapení, když hlavně na albu „Belly To Belly“ přišel s temným ..více

[24.05.2017]

[hodnocení: 8/10]

JUNKYARD - High Water

„Bude to tedy punk rock?“ „Ano, jasně, punk rock.“ Tak končil rozhovor s kapelou Junkyard v možná jediném interview pro Metal Hammer v roce 1991, krátce po vydání druhé desky „Sixes, Sevens And Nines“, kde se redaktor ptal zpěváka Davida Roache na budoucí směřování jeho kapely. Jenže nenásledoval žádný punk rock, ale vyhazov od Geffen za špatné prodeje zmíněné druhé desky a brzy potom i rozpad. Naděje, že by se Junkyard mohli stát novými Guns N`Roses, ..více

[23.05.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

PROCOL HARUM - Novum

Padesát let stará skladba „A Whiter Shade Of Pale“ je dnes už považována za klasiku z největších a leckdo jí klade na stejnou úroveň jako třeba „Child In Time“ nebo „Stairway To Heaven“. Široká veřejnost ovšem možná ani netuší, že ji má na svědomí kapela Procol Harum, jejíž jméno postupem let zhusta zapadávalo prachem. Procol Harum, stejně staří jako jejich výše zmíněný největší hit. Už jen to jméno zavání velikou starobou a vedle něho i název takových Deep Purple ..více

[22.05.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

Cornellův konec aneb grungeové stigma v životě i ve smrti

[bulvární koutek]

[21.05.2017]

THE OBSESSED - Sacred

Přestože se The Obsessed řadí mezi legendy doom metalu, je z dnešního pohledu hodně diskutabilní, jestli tahle kapela doom metal vůbec kdy hrála. Přikloňme se snad jen k názoru, že The Obsessed se prezentovali na přelomu osmdesátých a devadesátých let americkou formou zatěžkaného hard rocku, který samozřejmě čerpal ze sabbathovských tradic, ovšem mnohem blíž měl ke garážové špinavosti a zhulenecké atmosféře než například k tvorbě takových kapel ..více

[20.05.2017]

[hodnocení: 8/10]

LIFE OF AGONY - A Place Where There`s No More Pain

Za dvanáct let od prvního comebacku, korunovaného albem „Broken Valley“, se změnilo mnohé. Teď se nemusíme nutně bavit o změně pohlaví, kterou absolvoval frontman kapely Keith Caputo, ze kterého se v roce 2011 stala Mina Caputo, ale spíše o tom, jak se dnes na Life Of Agony nahlíží. Jsou samozřejmě už dávno mimo hlavní posluchačský směr (otázka je, jestli do něj vůbec kdy patřili) a jejich pionýrské doby, kdy patřili k průkopníkům newyorské scény, jsou už také pryč. ..více

[19.05.2017]

[hodnocení: 8/10]

W.A.S.P. - W.A.S.P.

Už dávno jsme si zvykli klást rovnítko mezi jméno Blackieho Lawlesse a jeho kapelu W.A.S.P. Ovšem ne vždy tomu tak bylo. W.A.S.P. byli totiž tehdy v roce 1982 logickým vyústěním Lawlessovy cesty, ovšem jeho éra aktivního hudebníka začala o mnoho dřív, ještě na sklonku první poloviny sedmdesátých let. Pojďme se teď ve třinácti zastaveních podívat na to, jak se utvářela nejen celá kapela, ale i na to, kde se vlastně vzala a co jí předcházelo. W.A.S.P. dnes představují uklidněnou sílu čiré rock/metalové hudby, ..více

[18.05.2017]

[hodnocení: 9,5/10]

Richie KOTZEN - Salting Earth

Kdyby někdo chtěl definovat pojem „skutečný umělec“ nebo „opravdový hudebník“, muselo by v nedlouhém výčtu rozhodně být jméno Richieho Kotzena. Ten svými dlouholetými aktivitami jasně dokazuje, že byl už na konci osmdesátých právem považován za zázračné dítě z Pensylvánie a od svého vstupu do Poison (jakkoliv překvapivého) v roce 1992 se prostě z první ligy nikdy nehnul. Jistě, jeho sólová alba se nikdy nestala žádnými bestsellery, ale modří prostě vědí své. Kotzen tak už dlouhá léta představuje záruku ..více

[17.05.2017]

[hodnocení: 9/10]

DIRTBAG REPUBLIC - Downtown Eastside

Rok a půl od vydání eponymního debutu se o slovo opět hlásí kanadská kapela Dirtbag Republic. Slovo kapela už je v tomto případě namístě, protože od vydání debutu, který zaujal především nepokrytými vlivy Hanoi Rocks, se Dirtbag Republic rozrostli z dvojice (zpívající bubeník Sandy Hazard a kytarista Mick Wood) na čtveřici, když základní členy posílil druhý kytarista Andrew Cairns a basák Kyle Richardson. To ovšem není jediná změna,..více

[16.05.2017]

[hodnocení: 6/10]

Bernie TORMÉ - Dublin Cowboy

Na obalu tohoto alba by mělo stát, že hudba na něm obsažená může přivodit fanouškům Iana Gillana a Ozzyho Osbournea zažívací potíže. Bývalý kytarista těchto dvou legend z nejlegendovatějších se totiž už před časem vydal na sólovou dráhu, která měla ovšem asi jediný světlý okamžik a to ten, kdy Tormé vytáhl bývalého zpěváka britských hairmetalových průkopníků Girl Phila Lewise a spolu s ním (než jmenovaný utekl k L.A. Guns) natočil dvě desky. Jinak však jeho alba ..více

[13.05.2017]

[hodnocení: 3/10]

MASTODON - Emperor Of Sand

V určtitých kruzích mají Mastodon stále status božstva, přestože tahle kapela od svých dnes už legendárních začátků ušla pořádný kus cesty. Někdo mluví o tom, že míří do mainstreamu, to tvrzení je trochu přehnané, přestože progresivity každým dalším albem v jejich tvorbě ubývá a naopak se v ní nachází stále více hardrockovějších prvků. Mastodon dnes už nejsou tak tvrdí a nebrodí se v neprodyšných bažinách sludge a stoner metalu jako v dávných dobách alb..více

[10.05.2017]

[hodnocení: 8/10]

NIGHT RANGER - Don`t Let Up

Oproti pestrobarevné a v jisté míře i klišovité losanagelské scéně prezentované Mötley Crüe či Poison, působili Night Ranger vždy spíše jako spokojení tatíci. Přestože věkově stejně staří jako zmínění vlajkonoši stylu, byli vždy prosti pubertálních výstřelků a mladické divokosti a soustředili se především na hudbu, než na to, jestli při tom správně špulí rty. Ovšem nezaručilo jim to, že by byli úspěšnější než ostatní kapely a přestože se jim povedl hitový singl ..více

[09.05.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

TRANCE - The Loser Strikes Back

Ztroskotanec znovu útočí… Příhodnější název si němečtí Trance pro svou comebackovou desku snad ani zvolit nemohli. Těmi ztroskotanci byli po celou svou kariéru vždycky spíš oni. Tahle kapela měla totiž neskutečnou smůlu. Svůj debut „Break Out“ vydala v roce 1982, kdy se na vrchol světového rocku drali jejich krajané Scorpions a Trance působili dojmem, že by to mohli být jejich mladší bráchové (i s tou podivnou knírkatou image). ..více

[08.05.2017]

[hodnocení: 6/10]

Vytáhne mezinárodní křižácká výprava zase na Jeruzalém?

[bulvární koutek]

[08.05.2017]

THE DOOMSDAY KINGDOM - The Doomsday Kingdom

Už nějakou dobu visí nad vlivnými švédskými doommetalisty Candlemass otazník. Vlastně od poslední desky „Psalms For The Dead“, kterou jejich mozek, basista a skladatel Leif Edling už dopsal jen s vypětím sil. Poté, co přemohl (pro něj skoro vražedný) únavový syndrom, spojený s absolutní nečinnosti, tak trochu pokradmu Candlemass obnovil, ovšem jestli bude mít loňské EP „Death Thy Lover“ pokračování, je skutečně ve hvězdách...více

[07.05.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

CRAZY LIXX - Ruff Justice

Jaká je v současnosti největší senzace současné skandinávské hairmetalové scény? Totálně dobití Crashdïet? Na poslední desce předimenzovaní Reckless Love? Chyba lávky… Crazy Lixx! Přestože tahle kapela byla v době největšího boomu scény, které je součástí, v pozadí doznívajícího obřího dopadu debutu Crashdïet „Rest In Sleaze“ (tomu se tahle kapela už nikdy ani v nejmenším nepřiblížila) a suverénního nástupu Reckless Love, dnes se situace otočila. ..více

[06.05.2017]

[hodnocení: 9/10]

SHAMELESS - The Filthy 7

Se Shameless to bylo vždycky tak trochu jako na houpačce. Vždycky, když se jim něco povedlo, následoval pád na hubu. Ne samozřejmě, že by je fanoušci šmahem zavrhli, ale potom, co natočili dobrou nebo až skoro skvělou (v jejich případě nejlepší možnou) desku, přišli s něčím, co jejich předchozí snahu devalvovalo. To se stalo po jejich restartu na přelomu tisíciletí (Shameless totiž na lokální bázi existovali už na konci osmdesátých let), kdy výtečnou debutovou „Backstreet Anthems“ ..více

[05.05.2017]

[hodnocení: 4/10]

SAINTED SINNERS - Sainted Sinners

O americkém zpěvákovi Davidu Reecovi se už toho na těchto stránkách napsalo dost. Ať už v souvislosti s jeho sólovým albem, deskami kapely Bangalore Choir či sporným účinkováním v legendách Accept a Bonfire. Většinou to chudák Reece docela slízl, jelikož se vždycky poukazovalo na jeho sice dobrý pěvecký projev a sympaticky zabarvený hlas, ovšem na absolutní nedostatek jakékoliv invence a skladatelského potenciálu. ..více

[03.05.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

MEMORIAM - For The Fallen

Snad nikdo nemůže pochybovat o tom, že Bolt Thrower a Benediction nechali za sebou hlubokou brázdu v deathmetalovém ranku a přestože jsou obě kapely dnes už takřka mezi mrtvými, jejich odkaz žije dál. Zejména prvně jmenovaní si svou válečnou stylizací vydobyli pevné místo na deathmetalovém výsluní, když v dobách, kdy byl tento žánr na vrcholu, vydali několik stěžejních alb, které korunovali zlomovým dílem „...For Victory“ ze čtyřiadevadesátého. ..více

[02.05.2017]

[hodnocení: 8/10]

Vyplatí se Linkin Park krok do neznáma?

[bulvární koutek]

[26.04.2017]

C.J. RAMONE - American Beauty

To, že byl Christopher Joseph Ward (neboli C.J. Ramone) pravděpodobně nejméně důležitým členem newyorské, už dávno svatořečené punkové legendy Ramones, je v tomto případě rozhodně vedlejší. I když se na něho dodnes pohlíží jako na náhradníka za kultovního Dee Dee Ramonea, C.J. prostě u toho byl a i on psal dějiny. Pravda, objevil se jen na posledních dvou albech „Mondo Bizzaro“ a „Adios Amigos“ a na zmatené kompilaci coververzí „Acid Eaters“,..více

[23.04.2017]

[hodnocení: 8/10]

ME AND THAT MAN - Songs Of Love And Death

Polský Lucifer Nergal jako reinkarnace Johnnyho Cashe? Před rokem by asi toto spojení působilo tak pitomě, až by si člověk ťukal na čelo. A dnes? Holá skutečnost. Že chce předák polské black/deathové smetánky Behemoth vydat sólové album se tak nějak šuškalo delší dobu, protože sám Nergal už svou kapelu přerostl, začal vystupovat v televizi a kvůli svým sporům s prudérní polskou církví se stal veřejně známou osobou (a pro leckoho veřejný nepřítel číslo jedna). ..více

[22.04.2017]

[hodnocení: 9,5/10]

STEEL PANTHER - Lower The Bar

Na Steel Panther se lze dívat z několika úhlů pohledu, ovšem jako na seriózní kapelu až v poslední řadě. Pokud je někdo bere jako pošahané srandisty, tak je to úplně v pořádku, pokud by někdo v jejich hudbě hledat nějaké umění, bude se pokoušet marně. Když ale odhlédneme od celé komediální stránky věci (která ovšem ke kapele neodmyslitelně patří) a budeme se soustředit na hudbu, zjistíme, že Steel Panther jsou opravdu dobří muzikanti (aby také ne, ..více

[21.04.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

HYPNOS - The Whitecrow

Přestože Hypnos rozhodně nepatří mezi nejčilejší kapely, Bronislav Kovařík alias Bruno si na nedostatek aktivity v poslední době nemůže stěžovat. Při výčtu jeho aktivit, které zahrnují vydání vlastní biografie a zejména comeback legendárního Krabathoru, se nová deska Hypnos příliš nedala očekávat. Přece jen Hypnos kromě první dvojice desek (debut „In Blood We Trust“ a dvojka „The Revenge Ride“ vyšly pouze rok po sobě a nutno dodat, že obě alba byla vysoce kvalitní) ..více

[19.04.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

KXM - Scatterbrain

„Sedmdesátá léta byla úplně v pohodě. Devadesátá léta byla taky skvělá, vznikalo tolik výborné muziky. Ale osmdesátá? Hrůza, odpad...“ Takové řeči by asi člověk od někoho, kdo se nejvíce proslavil právě v osmdesátých letech a byl jedním z jejich symbolů, čekal jen stěží. Jenže George Lynch nikdy nebyl ten, kdo by šel s proudem. Jako kytarista Dokken měl sice trochu svázané ruce a, jak dnes přiznává, dost trpěl pod taktovkou lehce despotického šéfa Dona Dokkena, ..více

[17.04.2017]

[hodnocení: 7/10]

ART OF ANARCHY - The Madness

Jestli kytarista Ron „Bumblefoot“ Thal opustil Guns N`Roses dobrovolně nebo prostě musel uvolnit místo vracejícímu se Slashovi, je dnes už úplně jedno. Rozhodně celá situace dopadla pro všechny zúčastněné více než dobře. Guns N`Roses se vrátil jeden z jejích symbolů a jeden z tvůrců někdejšího monstrózního úspěchu, a kapela se opět prodrala na vrchol světové rockové hudby. Sám Bumblefoot má čas jak na svou kariéru, tak především na svůj projekt Art Of Anarchy,..více

[15.04.2017]

[hodnocení: 8,5/10]

DEEP PURPLE - Infinite

Už jen fakt, že Deep Purple vydávají nové album, je událost. Kapela slavící příští rok padesátku na scéně se totiž z drtivé většiny rekrutuje ze zasloužilých sedmdesátníků a proto, jak říká jeden z nich, basista Roger Glover, může být každá deska, každé turné, už to poslední. Možná symbolicky nadcházející turné nese název „The Long Goodbye Tour“ a možná ještě symboličtěji se novinka jmenuje „Infinite“. Nekonečno… To koneckonců ukazuje i obal, ..více

[14.04.2017]

[hodnocení: 7/10]

VAIN - Rolling With The Punches

Člověk by si mohl lámat hlavu, proč vlastně Vain nikdy nedosáhli takového věhlasu jako devadesát procent hairmetalové scény, když jejich alba byla vždy vysoce kvalitní a v případě debutu „No Respect“ i dokonce v pravý čas na pravém místě. Tehdy byli cool, byli skvělí a díky charismatickému a naprosto nezaměnitelnému vokálu principála Davyho Vaina měli i zaděláno na velkou kariéru. Z té ale brzy sešlo a tak vrchol si tenhle soubor zažil,..více

[12.04.2017]

[hodnocení: 9/10]

PALLBEARER - Heartless

Když se nějaká kapela pojmenuje po nosičích rakví z pohřebního obřadu, rozhodně se od ní nemůže čekat nic veselého. A to tihle Američané z Little Rocku v Arkansasu rozhodně moc dobře vědí a proto od začátku své kariéry v roce 2008 servírují stále se rozrůstajícímu počtu fanoušků zatěžkanou doommetalovou hudbu, která od počátku stála na zahuštěných sabbathovských riffech, do kterých kapela proplétala čistá, melodická sóla po vzoru nejlepších let Paradise Lost. ..více

[10.04.2017]

[hodnocení: 9/10]

THE RAVEN AGE - Darkness Will Rise

Ta otázka, kdo nahradí staré legendy jako AC/DC, Iron Maiden, Black Sabbath, Judas Priest nebo Deep Purple padá poslední dobou povážlivě často. I proto, že se nástrojů chytili už jejich děti a po ryze hovězích pokusech Kelly Osbourne a velmi lenivém přístupu Jürgena Blackmorea tu máme mladého Dickinsona a teď také George Harrise, syna slavného Stevea Harrise, vůdčí to osobnosti Iron Maiden. Mladý Harris na rozdíl od svého tatíka vzal do ruky kytaru ..více

[09.04.2017]

[hodnocení: 5/10]

Peníze si ani Bezejmenný Ghoul nevyčaruje

[bulvární koutek]

[09.04.2017]

Greg GRAFFIN - Millport

To, že je Greg Graffin frontmanem punkové ikony Bad Religion nemá pro vyznění této deska absolutně žádný význam. Kdo totiž zná předchozí nahrávky tohoto muzikanta (který je zároveň majitelem akademického titulu z oboru paleontologie) ví, že Graffin se zařadil po bok těch, kteří na svých sólových albech dělají muziku mnohem odlišnější od svého domovského působiště. Vždyť i třeba Johnny Rotten ze Sex Pistols hraje se svým Public Image Ltd. ..více

[07.04.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

THE REAL McKENZIES - Two Devils Will Talks

The Real McKenzies jsou už dávno něco jako instituce, jako ostrůvek jistoty v kanadském Vancouveru, jako ostrůvek jistoty na punkových frekvencích. Když se ohlásí, že tahle parta vydá novou desku, je hned jasné jak bude znít. Tady prostě žádné úkroky stranou nehrozí, pokusy o něco jiného, než je zpěvný a řádně rychlý punk rock s všudypřítomnými dudy a náladou skotských vrchovin, by se braly jako zrada na nejvěrnějších. Právě pro své skalní příznivce vydávají tihle Kanaďané desky už více než dvacet let. ..více

[05.04.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

DANKO JONES - Wild Cat

Danko Jones je prostě dělník. Dvacet let vede svou stejnojmennou kapelu a rozhodně mu nelze upřít fakt, že se s ní dostal ze zaflusaných putyk v domovském Torontu do celého světa. Dnes hraje na těch nejprestiženějších festivalech světa a předskakuje největším kapelám, takže jeho hudbu slyší desítky tisíc lidí. Na Dankovi je pak sympatické, že tohle všechno dokázal bez toho, aby někdy dělal jakékoliv ústupky. Na začátku kariéry hrdě prohlásil, že má rád ..více

[02.04.2017]

[hodnocení: 6/10]

DEPECHE MODE - Spirit

Kdo vyrůstal v osmdesátých letech, nemohl názorovým rozmíškám uniknout. Kdo měl rád Metallicu, nesnášel Depeche Mode a naopak. Byly to dvě strany barikády. Na jedné metalisti, na druhé depešáci. To je ale dnes už dávno pryč, čas už rozdíly smyl tak dokonale, že k Depeche Mode se hlásí celá jedna generace temných rockových a metalových kapel a oni sami svou hudbu už dávno zahustili, až v jistých chvílích jsou tak temní, že jim leckterá parta metalových bubáků nestačí. ..více

[01.04.2017]

[hodnocení: 7/10]

HARLEJ - Hodný holky zlý kluky chtěj

Harlej už dávno patří ke stálicím tuzemské scény a i když jednu dobu to vypadalo, že by mohl být nástupcem Kabátu, nakonec se tak nestalo, ovšem Harlej si své místo na slunci nakonec vybojoval a proto v posledních letech sklízí na pódiích plody své práce. Přestože na studiové bází v posledních letech spíše živořil a z desek v tomto desetiletí se spíše vybíraly jen drobky, které pak doplňovaly zhusta profláklé, dnes už klasické skladby z minulé éry, ..více

[31.03.2017]

[hodnocení: 7/10]

Je až s podivem v jaké tichosti a téměř nepovšimnuta tato deska vychází. Přitom jsou pod ní podepsány tři veliké legendy sedmdesátých let, které utvářely tehdejší hardrockovou, potažmo glamrockovou scénu. Suzi Quatro, Andy Scott, Don Powell. Co jméno, to pojem jako hrom. Suzi Quatro, tato malá americká zpěvačka a basistka si jméno udělala v sedmdesátých svými chytlavými hity, z nichž minimálně „Can The Can“ a především „If You Can`t Give Me Love“ jsou neodmyslitelnými milníky světového rocku. ..více

[29.03.2017]

[hodnocení: 9/10]

BUSH - Black And White Rainbows

Na britské kapele Bush se dá velice dobře demonstrovat fakt, že je sláva skutečně pomíjivá. Kromě Oasis by člověk na britské kytarové scéně poloviny devadesátých let jen těžko hledat větší kapelu, která následně dokázala prorazit i v Americe, když svou druhou desku „Razorbalde Suitcase“ umístila přímo na samotný vrchol americké hitparády. Pro Bush to nebylo zas nic až tak úplně složitého. Amerika byla jako v horečce po sebevraždě Kurta Cobaina a Bush tehdy také hráli grunge a frontman Gavin Rossdale byl navíc cobainovský typ ..více

[27.03.2017]

[hodnocení: 6/10]

JOHN 5 & THE CREATURES - Season Of The Witch

John Lowery neboli John 5 už pěknou řádku let platí za obrovsky talentovaného muzikanta, kterého pro tento svět objevil Rob Halford svým experimentálním projektem 2wo, aby si to pak přes angažmá u Davida Lee Rotha zamířil k tehdejší hvězdě první velikosti na metalové scéně, k samotnému Marilynu Mansonovi. U Mansona strávil několik sezón ohraničených alby „Mechanical Animals“ (pro úplnost nutné zmínit, že kytary na desku nahrál Johnův předchůdce Zim Zum, ovšem na turné už vyjel John) a „The Golden Age Of Grotesque“. ..více

[26.03.2017]

[hodnocení: 8,5/10]

SIX FEET UNDER - Torment

Six Feet Under jsou v deathmetalovém světě už dávno jistotou. Vlastně, byli jí už v době svého vzniku, protože ve svém ranku byli jednou z prvních superskupin. Vždyť zakládající sestava (Chris Barnes – zpěv, Alan West – kytara, Terry Butler – baskytara a Greg Call – bicí), která se opírala o angažmá členů v takových kapelách, jako Cannibal Corpse, Obituary, Massacre či Death, byla skutečně k pohledání. Dnes z ní zbyl už jen Barnes (první odpadl West, který se už dlouhá léta pohybuje mezi kriminálem ..více

[24.03.2017]

[hodnocení: 6/10]

Simon KIRKE - All Because Of You

Simon Kirke nepatří na hudební scéně mezi nejvíce exponované umělce, přesto je velice důležitou součástí celé rockové historie. V roce 1968, ve svých devatenácti letech, se totiž stal zakládajícím členem blues/hardrockových Free, kteří jen o rok později se svým debutovým albem „Tons Of Sobs“ konkurovali samotným Led Zeppelin. Jejich sestava dodnes nahání husí kůži, protože kromě Kirkea a jeho rytmického parťáka, dnes už bohužel zesnulého Andyho Frasera, jeviště patřilo zejména zpěvákovi Paulu Rodgersovi ..více

[22.03.2017]

[hodnocení: 7/10]

JUNKYARD DRIVE - Sin & Tonic

Prvotní vize téhle dánské pětice byla jasná. Inspirace jak australskými nestory AC/DC, tak americkými floutky Guns N`Roses a Skid Row, stejně jako dávná touha postavit na nohy vlastní kapelu. K tomu došlo v roce 2014 a hned v listopadu toho roku vychází debutové EP „Junkyard Luxury“, které nabídlo čtveřici řádně výbušných skladeb a následně kapele zaručilo účinkování v předprogramu německých heavymetalistů Primal Fear. Jako začátek to rozhodně nebylo nejhorší, ovšem nebylo to nic,..více

[21.03.2017]

[hodnocení: 8/10]

BONAFIDE - Flames

Podívejme se na to, co jsou tihle Bonafide vůbec zač. Dnes už by se o nich dalo mluvit jako o stálici skandinávské scény, která si svou pozici vydobyla spíše pílí než bůhvíjakými převratnými nápady a dechberoucími alby. Vždyť jen bilance šesti desek za deset let existence je dnes něčím, co se až tak úplně nenosí. Jenže Bonafide jsou houževnatí a svůj rock n`roll založený na základu AC/DC hrají pořád se stejnou urputností, jako když kapelu v roce 2007 zakládali. Tedy zakládali… ..více

[20.03.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

UNRULY CHILD - Can`t Go Home

Když se na začátku milénia Unruly Child po dlouhých letech trápení rozpadli, vypadalo to na konec definitivní. Čas ale ukázal, že tomu tak není a ač se to mohlo zdát jakkoliv nepravděpodobné, neskončila jejich kariéra comebackovou deskou „Worlds Collide“, ale pokračuje i v roce 2017 celkem šestým studiovým počinem. S ním pochopitelně Unruly Child stojí absolutně mimo jakýkoliv hlavní proud (i co se současné rockové muziky týká), ale na druhou stranu poskytují záruku slušně odvedené řemeslné práce..více

[19.03.2017]

[hodnocení: 7/10]

Zemřel Chuck Berry. Rock n`roll přišel o svého stvořitele

[bulvární koutek]

[19.03.2017]

BASTARD - ...na start

I když by to na první pohled mohlo tak vypadat, Bastard rozhodně nejsou žádná nová kapela na české scéně. Jejich vznik se datuje až do roku 1993, kdy se spojili zpěvák Láďa Tomis a kytarista Ladislav Krečmer, který právě opouštěl Citron z doby „Sexbomb“. Zprvu to vypadalo hodně nadějně, když o rok později vydaná debutová deska přinesla kapele roli předskokana Kabátu na jejich turné „Colorado“. Zdálo se, že je zaděláno na další slibnou kariéru tuzemské hardrockové party..více

[18.03.2017]

[hodnocení: 6/10]

Mike TRAMP - Maybe Tomorrow

White Lion? Nevermore! Kapitola této hairmetalové legendy osmesátých je pro jejího frontmana Mikea Trampa už údajně definitivně uzavřenou záležitostí. Možná se tomu člověk asi nemůže až tak moc divit, protože comeback i přes nesporně kvalitní desku „Return Of The Pride“ nevyšel podle Trampových představ, když se do něj nezapojil druhý pilíř kapely Vito Bratta a chemie se postupně začala vytrácet. Že jsou dny White Lion definitivně minulostí potvrzuje každá další Trampova sólovka...více

[15.03.2017]

[hodnocení: 7/10]

CHROME MOLLY - Hoodoo Voodoo

Už je to dávno, co si Chrome Molly z anglického Leicesteru dělali nárok na slávu. Ta opravdová se jim ale obloukem vyhnula a svou největší chvilku zažili, když se jim podařilo dostat se do předprogramu Alice Coopera. Jenže to bylo ještě v osmdesátých letech a Chrome Molly měli v zádech podařený debut „You Can`t Have It All“, jenž představoval solidní hard rock, který měl stejně blízko (nebo daleko?) k ostrovním tradicím Deep Purple, Nazareth nebo Thin Lizzy, jako k nablýskanému zámořskému soundu. ..více

[12.03.2017]

[hodnocení: 7/10]

TOKYO MOTOR FIST - Tokyo Motor Fist

Co se týče síly jmen hudebníků, kteří tvoří Tokyo Motor Fist, je tenhle projekt v teritoriu melodického hard rocku a AOR rozhodně senzací začátku letošního roku. Stojí za ním totiž zpěvák hairmetalových hitmakerů Danger Danger Ted Poley a kytarista stylově zpřízněných Trixter Steve Brown (v době nemoci Viviana Campbella byl v letech 2014 a 2015 členem koncertní sestavy Def Leppard). Oba doplňuje obrovsky nadupaná rytmika v podobě basisty Grega Smithe (ex-Ted Nugent, Rainbow, Alice Cooper) a bubeníka Chucka Burghiho,..více

[11.03.2017]

[hodnocení: 8/10]

MŇÁGA A ŽĎORP - Třínohý pes

Tihle ogaři z Valmezu jsou už dávno stálicí české scény. Mňága a Žďorp je kapela, která má image tak nevýraznou, až je to zarážející, ale přehlédnout nejde fakt, že právě tato parta z Moravy dokázala udělat několik skladeb, bez nichž si člověk českou rockovou scénu snad ani nedokáže představit. Za všechny můžeme jmenovat dvě, pravděpodobně nejznámnější věci - „Hodinový hotel“ a „Nejlíp jim bylo“, kterými ve svých začátcích Mňága nasadila laťku hodně, hodně vysoko. Je pravda, že v dalších letech už je nikdy nepřekonala..více

[10.03.2017]

[hodnocení: 7/10]

Kterak Quiet Riot svou SuperStar našli...

[bulvární koutek]

[08.03.2017]

PYOGENESIS - A Kingdom Of Disappear

Na předchozí desce „A Century In The Curse Of Time“ se těmto Němcům povedl skutečně silný návrat. Dva roky stará deska nabídla posluchačům pohled na celou, vpravdě hodně šílenou diskografii Pyogenesis, kdy se tahle parta od úvodního blasfemického death metalu přestěhovala až do poprockových vod (!) a comebacková „A Century In The Curse Of Time“ nabízela jakýsi kompilát všeho toho, co tahle parta vymyslela. Ano, byla v devadesátých letech kamenována, když ostře uhnula s albem „Unpop“ od metalové linie, ..více

[07.03.2017]

[hodnocení: 9/10]

NEON COVEN - Risen

Neon Coven je na scéně sice zbrusu nové jméno, ale muzikanti, kteří za ním stojí, zase takoví začátečníci nejsou. Přestože nikdy nepatřili mezi hollywoodskou smetánku a v hairmetalovém ranku mezi ty největší hvězdy, přesto kapely, ve kterých působí ,měly nebo ještě mají v určitých kruzích svou váhu. Do projektu Neon Coven se totiž zapojil nástupce Brenta Muscata ve Faster Pussycat, kytarista Ace Von Johnson a frontman skupiny Lynam, souputník bývalého bubeníka Guns N`Roses Stevena Adlera..více

[04.03.2017]

[hodnocení: 6/10]

RAINBOW - Stranger In Us All

Už na turné ke comebackové desce „Perfect Strangers“ bylo jasné, že znovuspojení Deep Purple nebude fungovat. Staré problémy, jen zametené pod práh, se znovu rozbujely a po desce „The House Of Blue Light“ Ritchie Blackmore znovu donutil k odchodu zpěváka Iana Gillana. Na jeho místo přišel vokalista poslední éry Rainbow Joe Lynn Turner. Ovšem fanoušci jej přijali se smíšenými pocity a v podstatě jediným možným východiskem se zdál být návrat Gillana. Tak se také stalo a na albu „The Battle Rages On...“ už zpíval zase on. ..více

[02.03.2017]

[hodnocení: 9/10]

Danny WORSNOP - The Long Road Home

Tak to vypadá, že se Danny Worsnop dal konečně dohromady. Před pěti lety, ve svých pouhých dvaadvaceti letech, byl takřka na odpis. Decimovaný drogami a litry každodenní kořalky to vypadalo, že dlouho nevydrží a s ním půjde ke dnu i jeho tehdejší kapela, metalcorová kometa Asking Alexandria. Worsnop s ní natočil ještě výbornou desku „From Death To Destiny“ a kapelu nakonec opustil. Metalcorová ulita už mu zkrátka byla moc těsná a proto jeho nová parta We Are Harlot, tvořená mimo jiné i někdejším kytaristou..více

[01.03.2017]

[hodnocení: 7/10]

THUNDER - Rip It Up

Takže Thunder to se svým comebackem myslí vážně. Možná se čekalo, že předchozí album „Wonder Days“ z roku 2015, první po sedmi letech a několika sezónách hibernace, bude výkřikem do tmy, který jen oživí kdysi na britských ostrovech hodně populární jméno, ale oni to ti chlápci chtějí táhnout dál. Asi je samotné překvapil úspěch, jakého deska „Wonder Days“ dosáhla, když se v Anglii umístila na devátém místě žebříčku, což je nejlepší umístění od třetího alba „Behind Closed Doors“ z pětadevadesátého ..více

[28.02.2017]

[hodnocení: 8,5/10]

LIMETAL - Limetal

Omílat na tomto místě okolnosti vzniku Limetalu by bylo nošení dříví do lesa. Beztak je každý zná a jejich další opakování by bylo jen přilévání oleje do pomalu hasnoucího ohně. Stačí jen říct, že Limetal právě vydal své debutové CD, které je postaveno pouze na vlastních, autorských písních, které už netěží ze slavné minulosti (zejména dvou) členů u legendárního Citronu. Limetal tak po trochu podivném CD „Pravdu ukáže čas“, kde přetextoval největší hity Citronu..více

[27.02.2017]

[hodnocení: 7/10]

Poprask v australské uličce. Další desku AC/DC nazpívá Axl

[bulvární koutek]

[27.02.2017]

Radim PAŘÍZEK (CITRON) - Jsem přesvědčen, že s Láďou tu káru dotáhneme do konce

Deska "Rebelie rebelů" je už nějaký ten pátek venku a proto se první část rozhovoru s bubeníkem a kapelníkem Citronu Radimem Pařízkem týkala zejména tohoto díla a následného turné "Souboj rebelů". Ovšem Citron má natolik bohatou a rozmanitou minulost, že ji nelze přejít jen v několika větách a proto dnešní, druhá polovina rozhovoru směřuje právě do let dávno uplynulých. Pokud jste se dohadovali nad pravými pohnutkami odchodu Ladislava Křížka v roce 1989 nebo jste neměli jasno, jak to bylo kolem období "Síla návratu",..více

[26.02.2017]

Radim PAŘÍZEK (CITRON) - Kouzlo Rebelie rebelů je v její pestrosti a barevnosti

Na tuzemské rockové scéně bylo loni jen málo jmen tolik skloňovaných jako název kapely Citron. Ta už odpočítává čtyřicet let od svého vzniku, ovšem její aktuální album "Rebelie rebelů" dokazuje, že i tato legenda se s časem umí poprat důstojně. Proto také přišel čas vyzpovídat bubeníka a kapelníka v jedné osobě, Radima Pařízka. Už jen proto, že v Citronu působí ze všech jejích členů nejdéle, tedy od konce sedmdesátých let, ale také proto, že po personálním zemětřesení v roce 2015 zůstal jediným, kdo udržel jméno Citronu v povědomí...více

[25.02.2017]

SWEET MARY JANE - Winter In Paradise

Velkohubá prohlášení mluví o tom, že ze Švédska přichází nová senzace stylu AOR. Pche, takových řečí člověk denně slýchá dvanáct do tuctu a většinou z toho samozřejmě nic není. V případě Sweet Mary Jane ale může zaujmout už fakt, že se nejedná o další slepenec, se kterým by vyrukovali Frontiers Music, což se v poslední době děje, na úkor kvality hudby, stále častěji. Hráči, kteří tuhle kapelu v roce 2012 postavili na nohy, už mají samozřejmě nějaké zkušenosti z různých (na švédské lokální úrovni hrajících) spolků ..více

[24.02.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

RAINBOW - Bent Out Of Shape

Po turné k „Straight Between The Eyes“ si Rainbow na britských ostrovech libovali v pozici dobře zapsaných rockových stálic, které sice nemůžou až tak úplně konkurovat mladým vlkům, jenž najednou vyvrhlo dělnické podhoubí největších anglických měst, ale na které je spoleh, že vždycky přijdou s porcí kvalitní hudby. Přestože se už nějakou dobu šuškalo o tom, že by mohlo dojít k obnovení klasické sestavy Deep Purple, zpěvák Ian Gillan však mezitím nastoupil k Black Sabbath a všem spekulacím udělal přítrž. ..více

[23.02.2017]

[hodnocení: 7/10]

OVERKILL - The Grinding Wheel

Thrash metal je opravdu zpátky. Hlásá to nejeden hudební magazín a potvrzuje to řada nových desek, které se v poslední době objevily. Anthrax, Testament, Death Angel, Sepultura, Kreator, Sodom a teď konečně také Overkill, rozhodně jedna z nejpilnějších partiček celé thrashové scény. Aby také ne, když „The Grinding Wheel“ je už jejich osmnáctá deska. Tedy číslo, které by si člověk spojoval s takovými dinosaury jako Black Sabbath nebo Deep Purple. Už z toho, kolikátá deska v jejich diskografii je novinka, je jasné, ..více

[21.02.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

BLACK STAR RIDERS - Heavy Fire

Nejprve si udělejme takovou malou rekapitulaci. Black Star Riders fungují pět let a za tu dobu mají na svém kontě už tři alba, drobnou korekturu v sestavě, když původního basistu Marca Mendozu nahradil v roce 2014 Robbie Crane (ex-Vince Neil Band, Ratt), ale také stoupající prodeje a v úvodu kariéry v zádech minulost slavnou jako hrom. Dnes už se ale na Black Star Riders nahlíží jako na svébytnou kapelu a ne projekt těžící ze slávy legendárních Thin Lizzy, jak to k tomu svádělo ještě před pár lety, ..více

[18.02.2017]

[hodnocení: 8/10]

MERLIN - Transmise

Nedá se pochybovat o tom, že Dan Horyna je legendou českého rocku a člověkem, který si toho v životě zažil mnoho. O jeho životním příběhu plném drog a šílenství byly už popsány stohy papíru a natočeny tuny materiálu, ovšem při každém takovém jeho vyprávění jako kdyby člověku unikal fakt, že Horyna je už řadu let čistý, že se věnuje východní filozofii a stále z něj nevyprchala láska k hard rocku, když působí ve svém domovském Merlinu a jak se zdá, figuruje i v občasně probouzeném Vitacitu, kde tak plně nahradil Ladislava Křížka. ..více

[17.02.2017]

[hodnocení: 7/10]

RAINBOW - Straight Between The Eyes

Úspěch, kterého dosáhla deska „Difficult To Cure“ v domovské Anglii (s výsledným třetím místem v hitparádě) Ritchieho Blackmorea alespoň na chvíli uspokojil. Měl tedy za to, že směr, kterým vykročil s novou sestavou byl správný, přestože „Difficult To Cure“ se opět plně nepodařilo prorazit ve Spojených státech, po čemž Blackmore úpěnlivě toužil. Vzdát tento cíl ale nechtěl, i když se deska vyšplhala jen na padesáté místo hitparády. Blackmore nejenže nezačal metat kolem sebe blesky a házet vinu na jiné, ..více

[16.02.2017]

[hodnocení: 8/10]

CACTUS - Black Dawn

Když se na to podíváme zpětně, byli Cactus v době svého vzniku, tedy na konci šedesátých let, jednou z prvních superskupin, kde nejvýraznější osobností byl bezesporu bubeník Carmine Appice, v té době už zasloužilý člen slavných Vanilla Fudge (měli velký vliv i na Deep Purple). Ovšem ani ostatní muzikanti nebyli v té době žádnými nováčky a zejména basista Tim Bogert se mohl pochlubit spoluprací s takovým kytaristou jako je Jeff Beck. Zapomenout ovšem nesmíme ani na nešťastníka Rustyho Daye za mikrofonem, ..více

[15.02.2017]

[hodnocení: 8/10]

ST. JAMES - Resurgence

St. James měli na konci osmdesátých let opravdu smůlu. V době, kdy točili desku „Crimes Of The Heart“ se jim úspěch obloukem vyhnul, protože se jim nepodařilo sehnat odpovídající smlouvu a album si tak vydali sami. Deska se dostala jen mezi malý počet lidí, ovšem nedalo se jí upřít, že by obsahovala opravdu dobrou hudbu. Byla sice poplatná tehdejší době, když prezentovala vcelku neškodný hair metal, který nebyl tak nablýskaný jako produkty tehdejších hvězdných spolků Warrant, Poison, Cinderella a další..více

[14.02.2017]

[hodnocení: 5/10]

KANSAS - The Prelude Implicit

Příští rok už to bude čtyřicet let, co americkou hitparádu zbourala skladba „Dust In The Wind“, nejslavnější song kapely, která se pojmenovala po svém domovském státě. Kansas. Od té doby nebyl tento název jen synonymem zemědělství a buranství, ale i pořádně kvalitní rockové hudby, která ve své tvorbě vstřebává vlivy progresivní odnože, stejně jako té popovější a více zaměřené na masovou kulturu. Přestože hit takového rozměru se Kansas už nikdy nepodařil a během let (rozuměj od devadesátých let)..více

[13.02.2017]

[hodnocení: 8/10]

PRIDE OF LIONS - Fearless

Přestože je výsadou dnešních Frontiers Music (kromě záslužného vydávání nových desek legendárním kapelám) plácání všemožných superprojektů, kam průběžně vydavatelství umisťuje své koně z různých kapel, často bez ladu a skladu a s velice pochybným výsledkem, na Pride Of Lions se tak úplně dívat nedá. Většina těchto projektů nemá moc dlouhou životnost a z pravidla se rozpadají po jednom nebo dvou albech, která mívají všelijakou kvalitu. Pride Of Lions ovšem drží,..více

[10.02.2017]

[hodnocení: 7/10]

RAINBOW - Difficult To Cure

„Ritchie je člověk, se kterým bych nedokázal žít… v jednom městě.“ Takto se na adresu svého někdejšího spoluhráče Ritchieho Blackmora vyjádřil David Coverdale. Ten s ním prožil dva roky v řadách Deep Purple a tu dobu pak označoval jako život pod taktovkou diktátora. A proto, když se začalo proslýchat, že se v Rainbow chystají personální změny, mohlo to překvapit jen málokoho. Možná udivil fakt, že se tato změna týkala bubenické stoličky, kterou opouštěl Cozy Powell. Tomu se stále více zajídal trend, ..více

[09.02.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

Stephen PEARCY - Smash

Nalijme si čistého vína. Kromě diskografie Ratt a debutového alba projektu Arcade „Calm Before The Storm“ stála ostatní tvorba zpěváka Stephena Pearcyho v podstatě za starou belu. Pearcy k sobě totiž nikdy nedokázal najít tak hbité skladatele, s jakými tvořil v osmdesátých letech Ratt a se kterými si připsal na konto nemálo výborných stadionových hitů, Na své sólové dráze (projekty jako Nitronic, Vicious Delite nebo Vertex můžeme taktéž počítat za výhradně jeho desky) ovšem styl,..více

[08.02.2017]

[hodnocení: 6,5/10]

SISTERS DOLL - All Dolled Up

Nejprve si řekněme základní fakta. Sisters Doll jsou parta z města Collie, které leží na západě Austrálie. Kapelu tvoří pouze tři hudebníci, zpěvák a kytarista Brennan Mileto, basista Austin Mileto a bubeník Bryce Milet, kteří se dali dohromady v roce 2010 a jejich novinka „All Dolled Up“ je už jejich druhá deska, po pět let starém debutu „Welcome To The Dollhouse“. Už jen podle fotek všech tří členů je také hned zřejmé, jaký styl Sisters Doll hrají. A to, že mají nejblíže k hollywoodskému hair metalu osmdesátých přiznávají i oni sami ..více

[07.02.2017]

[hodnocení: 6/10]

JACK RUSSELL`S GREAT WHITE - He Saw It Comin`

Mohla by to být otázka legitimity. Proč vlastně Jack Russell, ten kouzelný pěvec, ale také pijan až na půdu, může používat logo Great White, když by z kapely před pár lety bez milosti vypoklonkován? Ono je to v podstatě jednoduché, protože u Great White se stalo to, čeho většina ostatních kapel není schopna. Dva hlavní kohouti na smetišti se totiž domluvili a jelikož kapelu spolu v roce 1977 zakládali, ovšem dál už v ní vedle sebe fungovat nemohou, logicky mohlo dojít na první bitvu. Ovšem práva na název, logo a všechno, co s Great White souvisí,..více

[06.02.2017]

[hodnocení: 9/10]

KROKUS - Big Rocks

Fakta jsou jasná a podle nich jsou Krokus společně s Gotthard nejvýznamnější švýcarskou rockovou partou. Mohli bychom sice doplnit ještě průkopníky extrémního metalu Celtic Frost, ale přidržme se vyřčeného. Krokus byli rozhodně jasnou jedničkou už z kraje osmdesátých let, kdy byli na vrcholu slávy s alby „Headhunter“ a „The Blitz“, která bodovala i v Americe a která vyvrátila mýtus, že v zemi Helvétského kříže se kvalitní hard rock nehraje. Hrál se dokonce i v devadesátých letech, kdy se sice Krokus na pár let..více

[05.02.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

Vytěžme ještě minulost aneb pro pár babek navíc

[bulvární koutek]

[05.02.2017]

Mike OLDFIELD - Return To Ommadawn

Mike Oldfield je bezesporu jedním z nejvíce inspirativních kytaristů, kteří se kdy pohybovali v teritoriu rockové hudby. Jeho jméno se už léta staví na roveň takovým mágům, jako je David Gilmour, Mark Knopfler, Jimmy Page, Jeff Beck nebo Eric Clapton a neexistuje snad člověk, který by neuznal (i když se mu nutně nemusí líbit), že minimálně slavná „Tubular Bells“, Oldfieldův debut z roku 1973, je dílo, které stvořil opravdový mistr svého řemesla. Tohoto britského čtyřiašedesátiletého kytaristu sice proslavily ..více

[04.02.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

SOCIAL STAIN - Social Stain

Když se řekne retro, zpravidla si každý představí mladé vlasaté vousáče, jak si hrají na orvané zhulence ze šedesátých a sedmdesátých let, ale málokdo si uvědomí, že retro už jsou vlastně i devadesátá léta. Není známo, jestli to tak bere i nová finská kapela Social Stain, ale rozhodně to tak zní. V jejich propagačních materiálech stojí, že kapela se orientuje na hudbu začátku devadesátých let a jejími největšími oblíbenci jsou Therapy?, Guns N`Roses, Alice In Chains a Metallica z období svého bestselleru z roku 1991..více

[03.02.2017]

[hodnocení: 7/10]

RAINBOW - Down To Earth

Ač se to dnes může jevit neuvěřitelně, za změnami v sestavě kapely, které se uskutečnily na konci roku 1978, nebyly názorové střety mezi hlavními kohouty, čili Blackmorem a Diem. Přestože Ronniemu po třech skvostných albech rostl hřebínek, Blackmoreovi vadila jiná věc. Dio nebyl totiž přijatelný zpěvák pro tehdejší americkou mládež, kterou nezajímaly báchorky o dracích, magii, středověkých běsech. Za oceánem tehdy zhusta letělo AOR a největšími kapelami té doby byly Foreigner a Journey...více

[02.02.2017]

[hodnocení: 8/10]

John GARCIA - The Coyote Who Spoke In Tongues

Kyuss. Jen tohle jedno slovo stačí k tomu, aby se nejednomu příznivci rockové hudby zrychlil tep a s nadšením povytáhl obočí. Tahle parta sice nepatřila mezi multiplatinové zázraky ani mezi dobyvatele hitparád, ovšem i bez toho se jedná o jednu z nejkultovnějších kapel, které světu dalo vrcholné období hard and heavy hudby, tedy osmdesátá a devadesátá léta. Kyuss totiž lze řadit po bok takových souborů jako Jane`s Addiction nebo King`s X, tedy těch, kteří rocku dali trochu jinou tvář...více

[01.02.2017]

[hodnocení: 7/10]

AS LIONS - Selfish Age

Když se na scéně objeví kapela, kde figuruje jméno Dickinson, rockový fanoušek vždycky zbystří. Když se navíc jedná o syna slavného frontmana Iron Maiden, důvod k pozornosti je o to vyšší. A právě potomek slavného Bruce, Austin Dickinson, od roku 2015 stojí v čele kapely, která si říká As Lions. Sám už předtím působil devět let v metalcorové formaci Rise To Remain a navíc loni na sebe strhl pozornost, když se postavil do čela slovutných Five Finger Death Punch jako zaskakující zpěvák..více

[31.01.2017]

[hodnocení: 7/10]

GOTTHARD - Silver

Otázka by mohla znít: Představují Gotthard ještě ostrov jistoty v současné rozhárané rockové scéně? Tahle kapela totiž existuje více než čtvrt století a za tu dobu vydala už dvanáct desek se kterými nikdy neuhnula ze svého směru (a to můžeme mluvit i o popověji laděných „Open“ a „Homerun“), který si vytyčila začátkem devadesátých let při poslechu desek hardrockových klasiků. Ano, u nich je stále hmatatelný ten odkaz, jaký zanechala alba Deep Purple, Whitesnake, UFO, Rainbow nebo Thin Lizzy. Ten kdysi Gotthard absorbovali tak mocně,..více

[30.01.2017]

[hodnocení: 5/10]

DEMON - Cemetery Junction

Debaty o tom, jestli je v dnešní době legitimní kapela, kde už z jejích začátků někdy v sedmdesátých nebo osmdesátých letech působí jen jediný člen, jsou skoro věčné. U Demon ale o takové legitimě nemůže být pochyb, protože tím jediným muzikantem, který ještě pamatuje dřevní začátky kapely, tedy konec sedmdesátých let, je frontman Dave Hill. Zpěvák, jenž s touto kapelou přežil všechno, i když polovinu devadesátých let, v době kdy byl heavy metal naprosto na mizině, prožil spíše v ústraní...více

[27.01.2017]

[hodnocení: 6/10]

RAINBOW - Long Live Rock N`Roll

Rok 1977 znamenal pro hard rock totální hrob. Celá Británie se zmítala v punkové horečce a mladí fanoušci, kteří ještě před dvěma lety obdivovali virtuozitu Ritchieho Blackmorea najednou za vrchol geniality považovali křivá kytarová sóla Sex Pistols a tři akordy Ramones. Největším podnikem poslední doby se navíc stalo turné „Anarchy In The UK“. ´To ani nedoklopýtalo do svého konce kvůli zbědovanému stavu členů všech kapel, kteří si dodávali kuráže různými povzbuzovadly. Kdo by tedy byl zvědavý na novou desku Rainbow? ..více

[26.01.2017]

[hodnocení: 10/10]

WHITE WIDDOW - Silhouette

Jestli by se o nějaké kapele dalo říct, že zamrzla v čase, platilo by to beze zbytku pro Australany White Widdow. Jejich novinka „Silhouette“, ostatně jako i předchozí trojice alb, je jasným příkladem amerického rádiového hard rocku (AOR chcete-li) zhruba kolem roku 1981 nebo 1982. Možná, že v Austrálii si ještě dodnes myslí, že největší kapela na světě jsou REO Speedwagon a hitparády pořád bourají Journey, Survivor a Foreigner. Ovšem, znáte to, proti gustu…..více

[23.01.2017]

[hodnocení: 6/10]

NINE INCH NAILS - Not The Actual Events

Trent Reznor se zase jednou rozhodl, že na definitivní uzavření kapitoly Nine Inch Nails ještě nedozrál ten správný čas, i když možná fanoušci věřili, že avizovaný předvánoční termín bude nakonec vyhrazen po řadovou desku, přece jen je trochu zázrak, že vůbec Nine Inch Nails nabízí novou hudbu. Reznor se ke své kapele totiž v posledních letech chová docela macešsky a spíše se soustředí na filmovou hudbu, kterou tvoří spolu s Atticem Rossem. Ten je ovšem od akutálního EP „Not The Actual Events“ právoplatným členem ..více

[21.01.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

Derek DAVIS - Revolutionary Soul

Na kapelu Babylon A.D. si dnes vzpomene asi už jen zasvěcenec do tajů takřka magických příběhů ze Sunset Stripu konce osmdesátých let. Tahle parta, původem ze San Franciska, rozhodně nepatřila mezi ty, kterým přálo takové štěstí, aby svá alba dotáhli na platinové meze a vyhřávali si cemr v obřích vilách v Hollywood Hills. Babylon A.D. nebylo dopřáno tolik hitů, jako měli na svém kontě Mötley Crüe, Poison či Warrant, ovšem i pohlaváři z MTV jim ukázali svou náklonnost, když do vysílání zařadili jejich singly „Hammer Swings Down“ ..více

[20.01.2017]

[hodnocení: 8/10]

RAINBOW - Rising

Doba letěla kupředu jako o závod. Po pionýrském začátku sedmdesátých let, kdy se hard rock plně definoval, přišly časy, kdy vznikala stále velká díla, ale bylo třeba hudbu posouvat dál, protože ve Velké Británii začalo bujet punkové podhoubí, což pro rockové klasiky nevěstilo vůbec nic dobrého. Velké kapely začátku desetiletí na tom byly prachbídně. Black Sabbath se rvali se svou kokainovou paranoiou a jejich lídr Ozzy Osbourne se stával čím dál nezvladatelnějším, Uriah Heep právě vyhodili frontmana Davida Byrona,..více

[19.01.2017]

[hodnocení: 9,5/10]

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

„Rozpoutala se Bouře. Kvapem se blížila z modré pláně.
To Lykorian bubnoval na své Bubny Bouří.
Prach a modré krystaly podobné písku se nesly větrem a pozvolna zasypávaly krajinu.
Lykorian se vznášel na svých větrných křídlech
a smutně hleděl na to, co zbylo z Říše a Národa, který tak miloval...“

Nelze pochybovat, že album „Kärgeräs“ z roku 1996 bylo pro Root zlomovým. ..více

[18.01.2017]

[hodnocení: 7/10]

KAATO - Kaato

Když zazní název Kaato, možná to něco řekne zatím jen pár zasvěcencům. Ovšem když se řekne jméno amerického zpěváka, kytaristy a producenta Mitche Malloye, už leckdo zbystří. Malloy totiž léta patří za zdatného umělce, který si libuje někde na pomezí AOR a hard rocku a právě v těch kruzích patří mezi uznávané veličiny. V případě Kaato ale Malloy není tím hlavním tahounem, přestože by se to podle síly jeho jména mohlo zdát. ..více

[14.01.2017]

[hodnocení: 8/10]

Odstup Trumpe! Nebo už nenapíšeme ani notu...

[bulvární koutek]

[14.01.2017]

RAINBOW - Ritchie Blackmore`s Rainbow

Nemožné se v polovině loňského roku stalo skutečností. Dvacet let odmítání hardrockové hudby ze strany slavného kytaristy Ritchieho Blackmorea už ve fanoušcích uspalo veškerou naději, že by mohli někdy naživo slyšet skladby, které lemovaly jeho kariéru, ať už v Deep Purple a nebo samozřejmě v Rainbow. Jenže v současnosti je všechno jinak a dávno pohřbená značka Rainbow slaví comeback. Prvních pár koncertů dopadlo na výbornou, Blackmore všechny přesvědčil, že je ještě v dobré kondici a proto nezůstane jen u nich...více

[12.01.2017]

[hodnocení: 9/10]

ŠANOV 1 - Osmá renesance

Šanov 1. Krátce po revoluci, když vyšlo jejich první album „Konec světa“ a objevili se na sampleru „Rebelie 1: punk n`oi“, takřka se mohli řadit k tehdejšímu punkovému mainstreamu, tedy k SPS, E!E, Plexis nebo dokonce ke Třem sestrám. Čas ale jejich kroky nasměroval úplně jinam. Ještě s následující „On The Shit“ to vypadalo, že se kapela udrží na výsluní zájmu, ovšem ta si to brzy nasměrovala do undergroundu. Nepomohla jim rozhodně ani pauza po desce „Eso 55/Čágo lágo magoři!!!“, ..více

[11.01.2017]

[hodnocení: 5,5/10]

Redaktorská bilance roku 2016 - Pepsi Stone

Jak asi tak nejlépe zhodnotit právě uplynulý rok? Byl asi všechno jiné než klidný a to se teď nebavíme o mezinárodní situaci nebo tuzemské politické garnituře, ale o striktně hudebních záležitostech. Scénou totiž cloumalo pár opravdu nechutných sporů, čím dál častěji si někdejší spoluhráči vjíždějí do vlasů, ale pak dochází i k různým comebackům, o kterých si člověk před časem ani netroufl přemýšlet. Jedno ale roku 2016 upřít rozhodně nelze. Dal totiž světu několik skutečně skvělých alb...více

[11.01.2017]

DROPKICK MURPHYS - 11 Short Stories Of Pain & Glory

Dropkick Murphys? Velice, ale skutečně velice zjednodušeně by šlo tuhle partu z amerického Massachusetts pro našince odbýt jako takové americké Tři sestry. Kromě toho, že jsou si tyhle kapely v mnohém podobné a stylově blízké, mají Dropkick Murphys v Americe, stejně jako Fanánkova parta v tuzemsku, už dávno své jisté a každé jejich album je vítáno zástupem příznivců, kteří jej spolehlivě dotlačí na přední místa oficiální prodejní hitparády. A stejně jako Tři sestry mají Dropkick Murphys svou kvalitativní laťku..více

[08.01.2017]

[hodnocení: 7,5/10]

ATTACKER - Sins Of The World

Attacker žijí! Přestože tahle parta oslavila svůj comeback hned po roce 2000, vnímá jej do dneška snad jen úzký okruh příznivců. Ti jako svátost opatrují jejich dvě desky z osmdesátých let, tehdy velice vydařené „Battle At Helm`s Deep“ a „Second Coming“, které ve své době měly ambice zařadit se do zlaté pokladnice US-power metalu nebo dokonce i thrash metalu. Toho thrashe, který se hrál před „Master Of Puppets“ a „Reign In Blood“… Jenže tenkrát se tak nestalo, a i když Attacker působili jako želízko v ohni amerického metalu..více

[03.01.2017]

[hodnocení: 7/10]

ALKEHOL - Když ze Slamníku, tak s kocovinou

Alkehol. Jejich fanoušky kapela milovaná a uctívaná, další sortou lidí proklínaná až za hrob. Jedni milují triviální songy o pivu, kořalce a obžerství, jiní poukazují na stále se opakující motivy, jednoduché texty a tříakordové písně, které už dávno po hudební (a místy i textové) stránce vykrádají sami sebe. Alkeholu se ovšem rozhodně nedá upřít, že je to fenomén a jedna z mála kapel, která na svých šestnácti deskách bezezbytku vyčerpává téma chlastu, aniž by nedokázala přijít vždy s několika zajímavými nápady..více

[31.12.2016]

ENUFF Z`NUFF - Clowns Lounge

S Enuff Z‘Nuff je to v současnosti těžké. Situace je tak zamotaná, že jí snad rozumí jen principál Chip Z`Nuff. Ten navíc loni rozjel sólovou kariéru, aby ještě předtím udělal ve své kapele personální rošádu, během které ze sestavy zmizel letitý frontman Donnie Vie a sám Chip se postavil na jeho místo, o které se dělil s kytaristou Johnnym Monacem. Už jste zmateni? Ještě tomu všemu není konec. Jak hovoří oficiální prameny, Enuff Z`Nuff dnes tvoří kromě Chipa kytaristé Tory Stoffregen a Tony Fennell. ..více

[30.12.2016]

[hodnocení: 8,5/10]

THE ROLLING STONES - Blue & Lonesome

Dovolil by si snad někdo pochybovat o tom, kdo je největší žijící legenda na poli rockové hudby? Kdo ovlivnil ne jednu, ale hned několik generací hudebníků? Kdo ani po více než padesáti letech aktivní kariéry neztrácí svůj šarm a chuť do další tvorby? Dámy a pánové, tady jsou Mick Jagger, Keith Richards, Ron Wood a Charlie Watts. Co jméno, to prásknutí bičem. Prostě The Rolling Stones. Je neuvěřitelné, že se píše prosinec roku 2016 a právě oni vydávají novou řadovou desku...více

[24.12.2016]

[hodnocení: 8/10]

MILOŠ DODO DOLEŽAL - Ohněm

Miloš Dodo Doležal svůj styl definoval a vybrousil už dávno. O tom, že právě on je průkopníkem české metalové kytary bylo rozhodnuto už v bájných osmdesátých letech a postupem času svou pověst Dodo jen potvrzoval. Sem tam sice nechával své příznivce čekat na desky delší dobu, ovšem každé album, které potom vydal, vždy neslo jistý punc kvality, což zaručovalo, že každá další nahrávka prostě svůj standard nepodleze. Holt všechno si žádá svůj čas… Možná proto novinka „Ohněm“ vychází čtyři roky od poslední desky ..více

[23.12.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

Letopočet se změní, dobrá hudba zůstává

[bulvární koutek]

[23.12.2016]

WANASTOWI VJECY - Alchymie

Když vydá novou desku kapela typu Wanastowi Vjecy, je to na české scéně vždycky událost. A když je to po pěti letech, je to skoro už důvod k oslavám. I když dnes lze Wanastowi Vjecy považovat za regulérní kapelu už jen stěží, rozhodně se jim nedá upřít, jaký vliv měli na českou scénu po celá devadesátá léta. „Sbírka zvadlejch růží“, „Tak mi to teda nandey“, „Nahá“ nebo „V princeznách“ byly skutečné hity, které formovaly tuzemskou hudební scénu a zaručily téhle partě kolem Roberta Kodyma navždy nesmrtelnost...více

[21.12.2016]

[hodnocení: 7/10]

SISTER - Stand Up, Forward, March!

Jak už pomalu odezněla Nová vlna skandinávského hair metalu, přichází doba zúčtování. Tytam jsou časy, kdy zejména Švédsko chrlilo jednu kapelu za druhou a jejich desky se daly počítat na tuny. Ono už to tak bývá, že se scéna každých několik let pročistí a zůstanou jen ti nejsilnější. Zmíněná skandinávská vlna nepotřebovala ani žádného svého Kurta Cobaina, prostě jen vyhnila na úbytě a zůstaly skutečně jen ty nejsilnější kapely. Jsou tu jako ikony této vlny finští Reckless Love (rozhodně jako nejsilnější spolek), ..více

[20.12.2016]

[hodnocení: 7/10]

PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS - Phil Campbell And The Bastard Sons

Co asi pro Phila Campbella znamenala smrt Lemmyho Kilmistera na sklonku loňského roku není třeba rozebírat. Osud jej totiž připravil nejen o práci, protože zároveň s Lemmym na věčnost pochopitelně odešli i Motörhead, ale i o přítele, se kterým v jedné kapele strávil třicet let. Naštěstí jak Campbell, tak jeho parťák, bubeník Mikkey Dee (mezitím zakotvil u Scorpions) měli natolik soudnosti a rozumu, že se nepokoušeli pokračovat v Motörhead dál, protože v tomto případě by to bylo nanejvýš trapné. Campbell si tak postavil vlastní kapelu,..více

[17.12.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

Apollo PAPATHANASIO - Waterdevils

Asi ani Apollo Papathanasio, v době, kdy nahrazoval u řeckých metalistů Firewind Chityho Somapalu, sám sebe neviděl jako zpěváka, který v budoucnu spojí svůj osud s hard rockem a blues rockem. Powermetalový vítr, který tehdy nabral do plachet, jej poháněl minimálně do roku 2010, kdy nastoupil ke švédským retromistrům Spiritual Beggars, aby se začal stále více nořit do rockové minulosti, do kouzelného oparu sedmdesátých let. S Firewind se před třemi lety rozloučil definitivně a tím za sebou zabouchl i powermetalové dveře. ..více

[16.12.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

GUNS N`ROSES - Chinese Democracy

„Tahle deska nemá daleko do zázraku skoro v každém aspektu, a stejně tak i to, že ona i já existujeme, i přes bizarní a hnusné podmínky posledních patnácti let.“ Axl Rose, prosinec 2008

První konkrétní termín padl. „Chinese Democracy“ mělo vyjít 6. března 2007. Jenže jak se čas blížil k tomuto datu a vůbec nic se nedělo, oficiální stránky kapely zarytě mlčely, naděje pomalu pohasínaly. Na internetu se už prohánělo několik skladeb,..více

[15.12.2016]

[hodnocení: 9/10]

BEASTO BLANCO - Beasto Blanco

Když před třemi lety vyšel debut této party „Live Fast Die Loud“, sklidil z různých stran velice pozitivní recenze. Klaněly se mu takové ikony jako Alice Cooper, Nicko McBrain, vyhlášený producent Bob Ezrin, který stál například za úspěchem Kiss, a řada dalších. Hlavní postava Beasto Blanco Chuck Garric na vavřínech nakonec neusnulo, i když to tak delší dobu už vypadalo, a Beasto Blanco jsou nakonec zpět ve hře. Garric v mezičase nečinnosti této kapely opět vystupoval po boku Alice Coopera ..více

[12.12.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

SUPERJOINT - Caught Up In The Gears Of The Application

To, že nejvýznamnější kapelou v kariéře Phila Anselma byla slovutná Pantera, nemusí nikdo pochybovat. Ovšem pokud bychom narazili na druhou pozici, pravděpodobně by se mezi příznivci tohoto svérázného vokalisty strhla polemika, jestli je lepší a významnější Down nebo Superjoint Ritual, dnes už (po rozkolu původní sestavy) nazývaní jen Superjoint. Ať už by zvítězila jedna nebo druhá formace, důležitější pro současnost je fakt, že Down už patří spíše mezi nefunkční kapely a na druhou stranu Superjoint slaví svůj comeback...více

[10.12.2016]

[hodnocení: 6/10]

GUNS N`ROSES - 1994 - 2006: Léta v propasti

„Chtěl jsem jít nahrávat desku a Axl nikde. Vyjel jsem tedy na vlastní turné a v tu chvíli volali z firmy, že Axl chce jít točit. Řekl jsem OK, ale až se vrátím do L.A.“ Slash, květen 1996

Všechno začalo v září roku 1993, po návratu z turné „Use Your Illusion World Tour“, vlastně ještě před vydáním „The Spaghetti Incident?“, když vyšla deska „Believe In Me“, první sólový počin člena Guns n` Roses. K tomuto kroku se osmělil basista Duff McKagan ..více

[08.12.2016]

SIXX: A.M. - Prayers For The Blessed, Vol. 2

Źádné hořekování nad koncem Mötley Crüe se u Nikkiho Sixxe nekoná. Jak sám přiznává, horší by bylo celou tu mašinérii táhnout dál. Věnuje se tak pouze svým Sixx: A.M., kde už na plný úvazek může působit kytarista DJ Ashba, když už se situace v Guns N`Roses dostala do normálu a na svůj post se vrátil Slash. Možná i proto jsou Sixx: A.M. v poslední době natolik plodní, vždyť letos přicházejí už se svou druhou deskou. Po jarní „Modlitbě pro zatracené“ je tady podzimní „Modlitba pro požehnané“..více

[07.12.2016]

[hodnocení: 7.5/10]

SWEET CREATURE - The Devil Know My Name

Od loňska, kdy v polovině japonského turné za sebou třískl dveřmi zpěvák Simon Cruz, nevypadá to s s Crashdïet vůbec dobře. Přestože nedávno vystoupili na svém „Rest In Sleaze Festival“, představení nového zpěváka se fanoušci nedočkali, protože se kapela představila se čtveřicí hostujících vokalistů. A jak to vypadá, na současném stavu Crashdïet nenese vinu jen odchod Cruze, ale také fakt, že ostatní členové kapely si rozjeli vlastní projekty a na jejich společné dítko pomalu padá prach...více

[05.12.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

NITERAIN - Vendetta

Když před více než deseti lety vyšla první deska Crashdïet „Rest In Sleaze“, byla to dokonalá bomba, která okamžitě zburcovala celou skandinávskou scénu. Najednou bylo zase in mít rozevláté natupírované vlasy, oční stíny, rtěnku i tlusté nánosy make-upu. Po „Rest In Sleaze“ přišel boom, kterého se sice původní frontman Crashdïet Dave Lepard nedožil, ale najednou polovina švédské scény vypadala jako zdivočelé štětky. Stejně jako každá módní vlna se i tato nová hairmetalová tsunami vyčerpala..více

[03.12.2016]

[hodnocení: 6/10]

GRAHAM BONNET BAND - The Book

Bylo by sice nespravedlivé tvrdit, že kdyby Graham Bonnet nenazpíval v roce 1979 „Since You Been Gone“ a „All Night Long“, respektive desku „Down To Earth“ v rámci šesté sestavy kapely Rainbow, nebyl by dnes vyhledávaným umělcem, ovšem jasné je, že člověk si jej nejvíce spojuje právě s kapelou Ritchieho Blackmorea. Tehdy se okamžitě zapomnělo na popové začátky v The Marbles a o Bonnetovi se bude v dalších letech hovořit už jako o výlučně rockovém umělci. Poté, co si vyzkoušel, jaké je to stát po boku dalšího velkého kytaristy, ..více

[02.12.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

GUNS N`ROSES - The Spaghetti Incident?

„Jsem pořád víc znechucenej z toho, kdo jsou Guns N`Roses. Je tam Dizzy a Izzy a Lizzy a Tizzy a Gilby a Giddy, na jevišti žesťová sekce, zpívající holky, dva hráči na klávesy, pilot, basketbalovej kapitán, několik automechaniků… Na tomhle turné jsem viděl víckrát Michaela Jacksona než Axla.” Roddy Botum (Faith No More), červen 1992

Megalománie, ale zároveň i šílenství dostupovalo vrcholu. ..více

[01.12.2016]

[hodnocení: 7/10]

Glenn HUGHES - Resonate

Kdo by si někdy koncem osmdesátých let vsadil na budoucnost Glenna Hughese a na to, že bude na scéně působit ještě v roce 2016, musel by být vyložený blázen. Tehdy totální troska, alkoholik a feťák, který nebyl schopný ani vynést do popelnice odpadkový koš a od kterého, poté co jej poslal ke všem čertům i kumpán z nejvěrnějších Tony Iommi, dala prakticky celá scéna ruce pryč. Jenže Hughes je bojovník, se svými závislostmi se popral, natočil pěknou řádku alb a činný je i v současnosti. ..více

[29.11.2016]

[hodnocení: 8,5/10]

TYLA J. PALLAS BAND - The Extraordinarily Fine Line Between Love And Hate

Jestli si někdo myslí, že nejpracovitějším muzikantem rockové scény, který chrlí alba nadzvukovou rychlostí, je Max Cavalera, tak to ještě nezná chlápka jménem Timothy Taylor. Ten si od osmdesátých let říká Tyla a právě od té doby stojí v čele kapely Dogs D`Amour. Ta už poslední roky funguje pouze na koncertní úrovni a poslední regulérní album „Let Sleeping Dogs...“ vydala v roce 2005. O to více je ale Tyla aktivní coby sólový umělec. Jeho diskografie je sice značně nepřehledná, ovšem i tak se z ní dá vyčíst,..více

[27.11.2016]

[hodnocení: 7/10]

THE PRETENDERS - Alone

The Pretenders zdaleka není jen encyklopedický pojem, jak by se mohlo zdát. Původní složení sice už na prach rozemlely drogy, ovšem nezlomná zpěvačka Chrissie Hynde (doplněná původním bubeníkem Martinem Chambersem) se letos hlásí s novou deskou. Bude to ještě někoho zajímat? The Pretenders přece jen byli odrazem své doby, toho post-punku, který přišel po horečném létě 1977. Byli ženskou odpovědí na The Clash, The Damned a koneckonců i na Sex Pistols, se kterými Chrissie pojilo přátelství...více

[26.11.2016]

[hodnocení: 7/10]

CITRON - Rebelie Rebelů

Když v roce 1987 nastupoval zpěvák Ladislav Křížek do ostravského Citronu, bylo to logické spojení toho nejlepšího, co tehdejší česká rocková a metalová scéna mohla nabídnout. Jasná jednička na trhu, která natočila první metalovou (dnes ale „Plni energie“ vnímejme jako hardrockové album) desku a dravý zpěvák s nevídaným rozsahem a drajvem. Výsledkem, jak každý dobře ví, byla deska „Radegast“ (tady se dá mluvit o prvním metalovém díle), jasný milník české tvrděrockové tvorby. ..více

[25.11.2016]

[hodnocení: 8/10]

GUNS N`ROSES - Use Your Illusion II.

„Ty alba jsou mi tak vzdálený… Bože, to je k posrání. Vydat normální desku je čím dál tím těžší.“ Izzy Stradlin, říjen 1991

Dvojka „Use Your Illusion“ vyšla ve stejný den, jako její jmenovkyně, tedy 17. září 1991 a stejně jako jednička znamená dvojka výlet do jiných sfér hudby, než tomu bylo u slovutného debutu „Appetite For Destruction“. To je znát hned z úvodní skladby „Civil War“, která, oproti „Right Next Door To Hell“ z jedničky, ..více

[24.11.2016]

[hodnocení: 9/10]

ROCK WOLVES - Rock Wolves

Je pravda, že Herman Rarebell ve Scorpions působil i jako skladatel a že na svém kontě má spoluautorství velkého hitu „Rock You Like A Hurricane“. Jenže stavět na tom kariéru v roce 2016 je trochu podivné. Ale budiž, Paul Di Anno také stále žije z toho, že v letech 1980 a 1981 nazpíval dvě alba Iron Maiden. A koneckonců Rock Wolves nestojí jen na Rarebellově osobě (o něm někdy před dvaceti lety prohlásil Mikkey Dee, že je naprosto strašný bubeník, to ale nemohl tušit, že jednou bude hrát jeho party), ..více

[23.11.2016]

[hodnocení: 7/10]

METALLICA - Hardwired... To Self-Destruct

To, co ještě před rokem vypadalo jako hudba daleké budoucnosti a v co možná věřil jen nějaký pomýlený fantasta, je skutečností. Metallica totiž vydala novou desku. Už tahle věta stačí, aby se fanouškům zrychlil tep a v pozoru stála i nemetalová veřejnost. Nic naplat, Metallica to prostě ze všech metalových kapel dotáhla nejdál, co se týče jak stylotvornosti, tak i komerčního úspěchu. Vźdyť stejnojmenné desky, tady Černého alba, se jen v USA prodalo šestnáct milionů kusů a celosvětově se pohybuje toto číslo okolo třiceti milionů. ..více

[22.11.2016]

[hodnocení: 8,5/10]

METALLICA - Nekonečná cesta k sebezničujícímu albu

Za osm let se změnilo mnohé. Jak v osobním životě každého člověka, tak i slunce dnes svítí na úplně jiný svět, než tomu bylo v roce 2008. V roce, kdy Metallica vydala svou desku „Death Magnetic“ a svorně prohlašovala, že pětileté čekání, tak jako mezi ní a „St. Anger“, už příště svým fanouškům ušetří. Jenže věřte zhýčkaným milionářům, kteří prostě pracovat nemusí a tak se nepřetrhnou. Jak už to u každého alba Metallicy (minimálně od vydání Černé desky v roce 1991) bývá, i „Death Magnetic“ tehdy provázely smíšené reakce. ..více

[22.11.2016]

THE ANSWER - Solas

Jestliže dosud se na The Answer ze Severního Irska nahlíželo jako na ty, kteří ctí tradice velkých hardrockových legend jako Deep Purple, Thin Lizzy nebo Led Zeppelin, je tomu od této chvíle jinak. Ne, že by se The Answer stylově změnili, to rozhodně ne, nestal se z nich metalcore, crossover nebo pop rock, ale přece jen posun od poslední desky „Raise A Little Hell“ je na novince „Solas“ obrovský. Dosud jako by se kapela vezla na vlně retra a mohla být házena do jednoho pytle s Wolfmother, Scorpion Child a dalšími...více

[21.11.2016]

[hodnocení: 10/10]

GUNS N`ROSES - Use Your Illusion I.

„Spousta věcí vznikla během citových a osobních příhod a taky během chemických situací.“ Slash, červen 1991

Situace se začala zklidňovat, když zejména Slash podstoupil léčení z heroinové závislosti, kvůli které hrozil Axl svým odchodem a začalo se pracovat na nových věcech. Guns N`Roses byli tehdy rozhodně nejsledovanější kapelou planety a to zejména Axla, ale i Izzyho Stradlina stresovalo při tvorbě. Navíc Izzy rovněž skoncoval s drogami a alkoholem ..více

[17.11.2016]

[hodnocení: 8,5/10]

KATAPULT - Kladivo na život

Už od revoluce bývá zvykem, že každé album, které Katapult vydá, se stane trnem v oku hudebních kritiků a tahají se ty nejnižší známky, popřípadě se stále zdůrazňuje kytarové neumětelství Oldy Říhy a jednoduchá, až primitivní hudba. Úkolem této recenze ale nebude opět předestírat dávno vyřčené, stejně jako jejím úkolem nebude zpochybňování úlohy Katapultu na normalizační rockové scéně, kdy jejich hudba patřila k tomu nejpopulárnějšímu (tím ale nelze rozumět nejlepšímu), co v tuzemsku tehdy bylo...více

[12.11.2016]

[hodnocení: 3/10]

THE PRETTY RECKLESS - Who You Selling For

Dva a půl roku si mohli The Pretty Reckless užívat úspěchu svého druhého alba „Going To Hell“, které tuto partu, vedenou modelkou Taylor Momsen, katapultovalo až na pátou příčku americké htparády. Deska to podařená byla, jen co je pravda a také se kapele podařilo z ní vypiplat několik hitů v čele s nezapomenutelnou „Heaven Knows“. Jenže jak dozrál čas na nové album, bude rázem „Going To Hell“ zapomenuto a The Pretty Reckless tak znovu stojí na startovní čáře. Kapela nezměnila studio, ani producenta ..více

[11.11.2016]

[hodnocení: 6,5/10]

GUNS N`ROSES - GN`R Lies

„Jak jsem se, do prdele, stal tak důležitým?“ Axl Rose, srpen 1988

V červenci 1988 vystoupalo „Appetite For Destruction“ na vrchol amerického žebříčku. V té době už byli Guns N`Roses hvězdami první velikosti, protože jejich deska vykazovala prodej pěti milionů kusů a nezdálo se, že prodejnost chtěla polevit. Určitě k tomu dopomohly i společné koncerty po boku Mötley Crüe, The Cult a Iron Maiden, ..více

[10.11.2016]

[hodnocení: 8/10]

BON JOVI - This House Is Not For Sale

Deska „This House Is Not For Sale“ je pro Bon Jovi velice důležitá. Chtělo by se říct, že až existenčně. Poslední album „What About Now“ sice, jak už je u kapely zvykem, dosáhlo první příčky oficiální americké hitparády, ale po celém světě se ho prodalo pouze milion a půl kopií, což je nejhorší výsledek v historii kapely (jistě, úspěch jaký dosáhlo třeba „Slippery When Wet“, tedy prodej osmadvaceti milionů, dneska nezopakuje nikdo ani kdyby se na hlavu stavěl) a hned poté se s Bon Jovi musel rozloučit kytarista Richie Sambora. ..více

[09.11.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

Dee SNIDER - We Are The Ones

„Oslovilo mě několik špičkových autorů s tím, že jsem ikona a že mě s moderním rockovým repertoárem můžou dostat mezi masy. Řekl jsem OK, pojďme do toho,“ řekl novinářům Dee Snider, zpěvák legendárních Twisted Sister, před vydáním své řadovky. Návdavkem přidal, že oněmi špičkovými autory jsou spolupracovníci Kanye West či Katy Perry a jeho kapelu teď tvoří hráči z doprovodné kapely Pink. Staromilec začal hned nadávat a mumlat něco o zradě ideálů (jakých?), jiný začal tušit, že by se mohlo jednat o něco velkého. ..více

[08.11.2016]

[hodnocení: 9/10]

TYGERS OF PAN TANG - Tygers Of Pan Tang

Rocková historie má několik záhad. Můžeme se jen domnívat, jestli je Jim Morrison skutečně mrtvý, co dělal Axl Rose, poté co poslal ke všem čertům celé Guns N`Roses a jakou barvu slipů měl nejradši Freddie Mercury, ale také si můžeme klást otázku, proč se Tygers Of Pan Tang nepodařilo dosáhnout stejného úspěchu jako jejich souputníkům z Nové vlny britského heavy metalu, tedy Iron Maiden, Judas Priest, Saxon a Def Leppard. Přitom našlápnuto tahle kapela měla parádně a poté, co se po debutovém albu „Wild Cat“ rozhodla ..více

[06.11.2016]

[hodnocení: 8/10]

Brant BJORK - Tao Of The Devil

Desert rock nebo stoner rock, chcete-li, byl, je a bude vždycky minoritní žánr. Už jen proto, že si zakládá na absolutní nehitovosti a s pořádnou dávkou psychedelična nemůže nikdy být masovou záležitostí. Přesto, nebo možná právě proto, je tento druh hudby semeništěm kultovních kapel, které sice na žádné zlaté a platinové ocenění nedosáhly, ale existuje mnoho příznivců, kteří na ně nedají dopustit. Mezi tyto spolky bezesporu patří dávná formace Kyuss, jenž se bez velkého rozmýšlení dá označit za tu nejkultovnější ..více

[05.11.2016]

[hodnocení: 6.5/10]

GUNS N`ROSES - Appetite For Destruction

"Izzy Stradlin například ulítával na Rolling Stones a Mott The Hoople, Duff McKagan byl naopak milovníkem punku. Steven Adler zbožňoval Kiss a vůbec pop, já byl vždycky příznivcem boogie a blues. Mám rád tvrdou kytarovou muziku. A Axl? Ten plaval někde mezi náboženskými gospely a AC/DC. Mohlo tedy z toho vzniknout něco normálního?" Slash, červen 2000...více

[03.11.2016]

[hodnocení: 10/10]

DARKTHRONE - Arctic Thunder

Když se o Darkthrone vyjádříme jako o nejvytrvalejší a nejaktivnější partičce norské blackmetalové scény, rozhodně nebudeme daleko od pravdy. Tahle formace, tedy spíš dvojice Nocturno Culto a Fenriz, si totiž nikdy nedopřála delšího odpočinku a z míry jí nevyvedly ani nechvalně známé události, které celou norskou scénu v roce 1993 paralyzovaly, přestože právě v té době s nimi Varg Vikernes, vůdčí postava satanského teroru, pracoval na albu „Transilvanian Hunger“. Darkthrone sice prodělali několik stylových zvratů (nezačínali ani jako blackmetalisté, ..více

[02.11.2016]

[hodnocení: 8/10]

ANDY TIMMONS BAND - Theme From A Perfect World

Andy Timmons je umělec, který si může dovolit točit instrumentální alba. Přestože se na něj celá léta nahlíželo jako na jednoho z kytaristů hairmetalové vlny konce osmdesátých let, postupem let tento hráč ukázal, že dokáže víc, než jen vymetat večírky a hrát líbivá sóla na podkladu neagresivní muziky, založené především na efektu. Timmons totiž svou kariéru odstartoval u Danger Danger, kde už od prvního alba prokazoval, že jeho sóla mají skutečnou sílu a také díky němu je debutová deska Danger Danger ..více

[01.11.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

TYKETTO - Reach

Jak vidno, comeback téhle americké partě vydržel. Sice už to vypadá, že se nedá definitivně počítat se základním kytaristou Brookem St. Jamesem, ale frontman Danny Vaughn a původní rytmika Jimi Kennedy (baskytara) (nedávno byl však nahrazen Chrisem Childsem) a Michael Clayton (bicí) je stále spolu. A co více, je dokonce činná nejen na pódiích (a plní v Americe funkci slušného retra), ale i na studiové bázi, což kapele dává opodstatnění k tomu, aby byla počítána mezi živé. Navíc se Tyketto dostali pod křídla firmy Frontiers Music..více

[31.10.2016]

[hodnocení: 5,5/10]

Kee MARCELLO - Scaling Up

„Vadilo mi, jak mě ten chlápek, Kee Marcello, napodobuje. Sóla, moje pohyby, úplně všechno,“ řekl v hlubokých osmdesátých letech na adresu svého nástupce u Europe kytarista John Norum. Ovšem byla by hrubá chyba dát Norumovým slovům za pravdu. Kee Marcello je totiž vynikající kytarista, který možná nemá Norumovo bluesové cítění a jedinečný feeling, ale označit jej za pouhý plagiát by skoro až zavánělo sprostotou. Marcello navíc své schopnosti prokázal nejen v Europe, kde se podílel na klasických deskách..více

[30.10.2016]

[hodnocení: 8,5/10]

IMPERIAL STATE ELECTRIC - All Through The Night

Co rok, to nová deska. To jsou Imperial State Electric, švédští pohrobci druhdy respektovaných The Hellacopters, které vede někdejší bubeník deathmetalových stálic Entombed Nicke Andersson, zde na postu frontmana. Jenže to už pravidelní čtenáři tohoto webu zajisté zaregistrovali, protože této kapele se věnujeme s železnou pravidelností, přesně s takovou, s jakou ona vydává svá alba. Možná také někomu neuniklo, že od debutu z roku 2010, který reflektoval to lepší z tvorby The Hellacopters, ..více

[29.10.2016]

[hodnocení: 8/10]

BLACK SABBATH - Forbidden

Geezer Butler byl pryč a Tony Iommi začal rozjíždět zákulisní intriky. Protože Tony Martin nebyl v průběhu turné ke „Cross Purposes“ zdravotně úplně fit, byl znovu odstaven na druhou kolej a Iommiho naprosto nadchla myšlenka na znovuspojení s Ozzym. Všechno už vypadalo velice nadějně a comeback starých Black Sabbath (minimálně Iommiho s Osbournem) už byl veřejným tajemstvím, když nakonec celou věc utnula Ozzyho femme fatale Sharon Osbourne, která jej vypravila k dalšímu sólovému pokračování ..více

[27.10.2016]

[hodnocení: 7/10]

ALTER BRIDGE - The Last Hero

Co si budeme povídat, s Alter Bridge to v posledních letech nevypadalo zrovna růžově a už se našli tací, kteří nad touto kapelou lámali hůl. Kytarista Mark Tremonti se usalašil na sólové kariéře, kde mu v době nečinnosti domovských Van Halen pomáhá i basista Wolfgang Van Halen a jeho tvorba byla od té, kterou produkuje s Alter Bridge odlišnější, táhnoucí se thrashmetalovým směrem. Zpěvák Myles Kennedy až do loňska brázdil svět po boku ikonického Slashe, než ten dal začátkem tohoto roku přednost opětovnému návratu..více

[26.10.2016]

[hodnocení: 6,5/10]

Ray WILSON - Makes Me Think Of Home

Zpěvák Ray Wilson zažívá letos očividně umělecký přetlak. Jak jinak si totiž vysvětlit, že tento někdejší frontman grungeových jednohitových zázraků Stiltskin a pozdější náhrada Phila Collinse u Genesis (album „Calling All Stations“), vydává už druhou letošní plnohodnotnou desku. Po jarní „Song For A Friend“ tedy přichází na řadu „Makes Me Think Of Home“. A i na ní Wilson dokladuje, jak už se vzdaluje své někdejší tvorbě v rámci výše zmíněných kapel. Prostě žádné „Inside“ ..více

[25.10.2016]

[hodnocení: 8/10]

HARDLINE - Human Nature

Když Hardline začínali, měli vcelku vysoký profil a to především proto, že za kapelou stál legendární kytarista Journey Neal Schon a bubenický světoběžník Deen Castronovo (Bad English, Ozzy Osbourne, Wild Dogs, Steve Vai, Journey a řada dalších). Ty doplňoval talentovaný pěvec a tehdejší objev Johnny Gioeli. Jejich debut „Double Eclipse“ pak obsahoval plnokrevný hard rock, šmrcnutý AOR té nejvyšší kvality a přestože velký úspěch z toho nebyl, deska dnes patří k cenným klasikám žánru. ..více

[24.10.2016]

[hodnocení: 7/10]

Vzdálená nikdy nebyla Křížkovi tak vzdálená

[bulvární koutek]

[23.10.2016]

GHOST - Popestar

V souvislosti s Ghost se sice nedá hovořit o nějakém novém světovém fenoménu, ale jisté je, že tahle podivuhodná švédská šestice už prorazila jak na starém kontinentu, tak i v mnohem rezervovanější Americe, která se vždycky na evropské spolky dívala tak trochu skrz prsty. Dozajista za to může i propracovaná image, kdy vlastně neznáme identitu ani zpěváka Papa Emerita (dnes už třetího, ale kdo by si vsadil, že se nejedná pořád o toho samého chlápka jako na začátku kariéry kapely), natož pětice Bezejmenných ghúlů, ..více

[22.10.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

GREEN DAY - Revolution Radio

Že kapely zažijí za svou kariéru dva vrcholy, to se může stát. Takovou situaci zažili například Aerosmith, Alice Cooper, Meat Loaf nebo Cheap Trick a skutečně za to mohli děkovat osudu, že je podruhé postavil na samotný rockový piedestal. Totéž se stalo i Green Day. Poté, co v poloivně devadesátých let naprosto explodovali v epicentru neopunkové vlny s deskou „Dookie“, zažili postupný pád, kdy desky „Insomniac“, „Nimrod“ a „Warning“ zajímaly stále méně lidí, až se Green Day ocitli na totální periferii posluchačského zájmu. ..více

[21.10.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

BLACK SABBATH - Cross Purposes

Když došlo v Costa Mesa při společných koncertech s Ozzym k definitivnímu uzavření krátkodobého reunionu s Diem, byla volba Tonyho Martina jako zpěváka, vlastně jedinou variantou, o které se Tony Iommi a Geezer Butler spolu bavili. Martin ale stále ještě cítil trochu zášti za to, že jej kapela kvůli Diově návratu odstavila na druhou kolej a zpočátku se choval chladně. Nakonec ale lákání obou legendárních hudebníků neodolal a spolu s bubeníkem Bobbym Rondinellim (ex-Rainbow)..více

[20.10.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

SPIKE & TYLA`S HOT KNIVES - The Sinister Indecisions Of Frankie Gray And Jimmy Pallas

Spojení frontmanů dvou stylově velice blízkých kapel, tedy jmenovitě Spikea (The Quireboys) a Tyly (Dogs D`Amour) není nic nového. Oba se pochopitelně moc dobře znají z londýnské klubové scény, kde zejména koncem osmdesátých let byly obě kapely pojem. K prvotnímu spojení pod hlavičkou Spike & Tyla`s Hot Knives pak došlo v roce 1996. To už ale ani The Quireboys ani Dogs D`Amour nefungovali. Obě totiž vydaly své poslední desky v roce 1993 a najednou se nad nimi zavřela hladina...více

[19.10.2016]

[hodnocení: 7/10]

Sully ERNA - Hometown Life

Kdo zná šest let starý sólový debut frontmana tvrděrockových Godsmack Sullyho Erny „Avalon“, ví, že jeho vlastní tvorba má s jeho domovskou kapelou společného pramálo. Zatímco Godsmack jedou po moderních rock/metalových kolejích, kde jsou slyšet ozvěny panterovského riffování, nu-metalu a post-grunge, Erna svou sólovou tvorbu upnul směrem k daleko přírodnějšímu soundu, kde se hojně využívá akustických nástrojů a řady motivů, které by v jeho domovské kapele působily přece jen jako pěst na oko. ..více

[15.10.2016]

[hodnocení: 8.5/10]

BLACK SABBATH - Dehumanizer

Přestože desky „Headless Cross“ a „Tyr“ měli v Evropě slušný úspěch a v Německu byla kapela stejně slavná jako v dobách klasických alb, Tony Iommi toužil znovu dobýt ztracené pozice v Americe. A to se mu převelice nevedlo. S deskou „Tyr“ se Black Sabbath dokonce ani nedostali do hitparád, z čehož bylo jasné, že styl Tonyho Martina, tedy anglického gentlemana, na zámořské publikum moc nezapůsobil. Iommi měl v hlavě už své plány, ale asi nejvíce dopomohla náhoda...více

[13.10.2016]

[hodnocení: 7/10]

SUICIDAL TENDENCIES - World Gone Mad

Teď už je jasně vidět, že deska „13“ z roku 2013 nebude ojedinělým pocomebackovým výstřelkem těchto legendárních crossoveristů z Kalifornie. Ti se sice oficiálně rozpadli jen na jeden jediný rok a to mezi lety 1995 a 1996, ovšem jejich tvorba po albu „Suicidal For Life“, které se v roce 1994 ještě dostalo do žebříčků, už za moc nestála a přestože se na trh stále dostávaly jejich desky, je rozhodně na místě „Třináctku“ považovat za comeback jak se patří. Po letech se kapela opět dostala do oficiální hitparády a přestože 187. pozice není nic na vyskakování,..více

[12.10.2016]

[hodnocení: 7.5/10]

STEVE GRIMMETT`S GRIM REAPER - Walking In The Shadows

Grim Reaper. Další z řady dnes už takřka zapomenutých kapel Nové vlny britského heavy metalu, která si v osmdesátých letech užila svých patnáct minut slávy. Jejich tři desky „See You In Hell“ (1983), „Fear No Evil“ (1985) a „Rock You To Hell“ (1987) jsou pamětníky stále docela vyhledávanými sběratelskými kousky, přičemž zejména první jmenovaná má skoro až kultovní status. Jak už to kapel podobného ražení, jež největší úspěchy slavily v první poloivně osmdesátých let, bývá příznačné, koncem osmdesátých let se i Grim Reaper rozpadli. ..více

[11.10.2016]

[hodnocení: 7/10]

KYPCK - Zero

Už dva roky uběhly od alba „Imena na stene“ a jak to vypadá, situace u finských rusofilů Kypck se už stabilizovala. Bubeník A. K. Karihtala, který kapelu posílil po desce „Nizhe“, se v řadách Kypck už pěkně usadil a takřka by se dalo mluvit o idylce. Finové, kteří si libují v pomalém, řádně nabroušeném doom metalu, který místy přesahuje do sludge nebo tvrdého grunge, chcete-li, se už stali tradičním hostem žánrových festivalů, kde jejich originální hudba sklízí úspěch, stejně jako jejich alba, ..více

[08.10.2016]

[hodnocení: 6/10]

RAKEL TRAXX - Dirty Dollz

Člověk by si myslel, že Rakel Traxx už navždy budou kapela jen jedné desky. Když totiž v roce 2011 vyšel jejich debut „Bitches Palace“, vypadalo to, že evropský hair metal má nové želízko v ohni. Tentokrát ne ze Skandinávie, ale světe, div se, z takřka nerockové Francie. „Bitches Palace“ nebyla vůbec špatná deska, nabídla i menší hit „Give Me Your Love“, kde Rakel Traxx zněli syrově, ale zároveň neskrývali popmetalový potenciál. Jenže pak bylo ticho po pěšině. O naději na nějaké dobytí ..více

[07.10.2016]

[hodnocení: 7.5/10]

BLACK SABBATH - Tyr

S „Headless Cross“ se situace uvnitř Black Sabbath stabilizovala. Deska byla v Evropě přijatá s velkým ohlasem, stejně tak úspěšné bylo i turné, kde se ke kapele připojil basista Neil Murray z Whitesnake. Navíc Tony Martin se s úspěchem „Headless Cross“ konečně stal plnohodnotým členem kapely, jehož slovo mělo takřka takovou váhu, jako názory Cozyho Powella a Tonyho Iommiho. Ale přestože bylo mnoho fanoušků se současnou tváří Black Sabbath spokojeno, našlo se nezanedbatelné procento i těch,..více

[06.10.2016]

[hodnocení: 9/10]

AIRBOURNE - Breakin` Outta Hell

Traduje se, že největší rockové legendy to měly mezi veřejností pěkně rozdělené. Buďto jste je milovali nebo nenáviděli. Nebylo nic mezi tím. Airbourne taky můžete milovat nebo nenávidět, ale můžete je také okázale ignorovat. A už tento fakt svědčí o tom, že se tahle australská čtveřice nikdy nemůže postavit do jednoho šiku třeba s AC/DC, i když se samotný Angus Young o nich kdysi vyjádřil pochvalně. Pravda, znělo to jako alibismus, ale i tak je to pocta. Maličký Angus tehdy doslova řekl, ..více

[05.10.2016]

[hodnocení: 6/10]

Jak před čtvrt stoletím dosáhl rock svého vrcholu

[bulvární koutek]

[04.10.2016]

GIRAFFE TONGUE ORCHESTRA - Broken Lines

A hele, další superskupina je na světě. Tentokrát potěší spíše příznivce progresivního a alternativního metalu, protože Giraffe Tongue Orchestra tvoří především kapacity z toho stylu. Bezpochyby nejvýraznějším členem téhle party je frontman grungeových hrdinů Alice In Chains William DuVall, zdatně mu však sekundují kytarista a zpěvák z Mastodon Brent Hinds a kytarista The Dillinger Escape Plan Ben Weiman. Přestože se tak může zdát, že je Giraffe Tongue Orchestra záležitostí těchto tří mužů, ostatně tak se i tento projekt prezentuje na fotkách, ..více

[03.10.2016]

[hodnocení: 7.5/10]

OPERATION: MINDCRIME - Resurrection

Nejprve si shrňme fakta. Zpěváka Geoffa Tatea snad nemá moc velký smysl představovat, protože dlouhá léta působil jako frontman slovutných Queensrÿche, které ale za bouřlivých okolností před pár lety opustil, aby si nejprve založil svou vlastní tvář oné kapely. To mu ale bylo právně zatrhnuto a tak musel svou partu (kde mimochodem působí například bubeníci jako Simon Wright, čili někdejší člen AC/DC a Dio a Brian Tichy z Whitesnake či basista Disturbed John Moyer) přejmenovat na Operation: Mindcrime. ..více

[01.10.2016]

[hodnocení: 4/10]

BLACK SABBATH - Headless Cross

Přestože se z dnešního pohledu jeví období desky „The Eternal Idol“ jako začátek éry Tonyho Martina, v té době, tedy někdy v roce 1988, to tak jednoznačné rozhodně nebylo. Nejprve Black Sabbath opustili skoro všichni muzikanti, tedy basisté Bob Daisley (přidal se opět ke Garymu Mooreovi) a Dave Spitz (pro změnu zamířil ke Great White) a nevydržel ani bubeník Eric Singer (dlouhá léta je členem Kiss). Nejožehavější však byl opět post frontmana. Tony Iommi, který rychle angažoval bubenické eso Cozyho Powella, ..více

[29.09.2016]

[hodnocení: 10/10]

PROPHETS OF RAGE - The Party`s Over

Spojení rapu a tvrdé kytarové hudby není už dávno něčím neobvyklým jako v revolučních dobách, kdy se Steven Tyler proboural do zkušebny Run DMC, kteří právě „prznili“ klasický hit Aerosmith „Walk This Way" a když na jednom pódiu spolu řádili Public Enemy a Anthrax. Za tu dobu vzniklo mnoho a mnoho interpretů, kteří různými způsoby ve své tvorbě oba styly prolínají. Jmenovitě třeba můžeme vzpomenout na Clawfinger, Dog Eat Dog, Headcrash… a hlavně Rage Against The Machine...více

[24.09.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

BLACK SABBATH - The Eternal Idol

Situace nebyla růžová. Otázka, kdo vlastně na přelomu let 1986 a 1987 tvoří Black Sabbath, byla stále palčivější, protože basista Bob Daisley odmítal, že by se stal členem kapely a zpěvák Ray Gillen představoval stále větší zátěž kvůli jeho přístupu k práci, neboť žil nevázaným rock n´rollovým způsobem života, který další tvorbu značně komplikoval. Bylo jasné, že tohle nemůže mít dlouhého trvání. „Můj nejlepší kamarád byl manažerem Tonyho Martina,“..více

[22.09.2016]

[hodnocení: 6,5/10]

BLACKTHORNE - Don`t Kill The Thrill

Blackthorne jsou dnes už prakticky zapomenutou záležitostí, i když ve své době platili v hardrockových kruzích za senzaci. Aby také ne, když byli jednou ze superskupin, která vzešla z opravdu velkých jmen, protože u mikrofonu stál Graham Bonnet, dříve zpívající v Rainbow nebo u Michaela Schenkera, na kytaru hrál Bob Kulick, věčně tajemný spolupracovník Kiss, basu obstarával Chuck Wright z Quiet Riot, klávesy Jimmy Waldo z Alcatrazz a na bubenické stoličce seděl Frankie Banali, druhdy člen W.A.S.P. a Quiet Riot. ..více

[17.09.2016]

[hodnocení: 6/10]

D GENERATION - Nothing Is Anywhere

Možná kdyby imaginární kapela Osamělí jezdci ve filmu Airheads (v češtině Rockeři) tak vehementně nepařila v base na skladbu „Degenerated“, znali by newyorské punkery D Generation jen desítky zasvěcených v domovských klubech. Bylo by to sice krajně nespravedlivé, minimálně s přihlédnutím ke kvalitám jejich nejlepší desky „No Lunch“, ale tahle parta prostě nikdy neměla štěstí. V době největšího boomu neopunku, tedy v polovině devadesátých let si možná mohli myslet, že budou stejnou akvizicí jako Green Day či The Offspring,..více

[16.09.2016]

[hodnocení: 4,5/10]

BLACK SABBATH - Seventh Star

Byl rok 1984 a zdálo se, že Black Sabbath je už jen historický pojem. Gillan byl zpátky v Deep Purple, náhradník Billa Warda Bev Bevan zmizel hned po konci turné a s myšlenkou odchodu koketoval i Geezer Butler. Tony Iommi zůstal prakticky sám. Začal zkoušet různé zpěváky, z nichž vypadala nadějně spolupráce s Ronem Keelem, ten ovšem po pár týdnech dal přednost své kapele Keel, chvíli s kytaristou zpíval neznámý Dave Donato, ..více

[15.09.2016]

[hodnocení: 6,5/10]

THE QUIREBOYS - Twisted Love

Fanoušci The Quireboys, kteří se samozřejmě nedají počítat na statisíce, zažívají skvělé časy. Kapela, která nikdy nepatřila k nejpracovitějším a rozestup mezi jejími deskami činil dokonce i osm let, je v posledních letech neskutečně činná. Během tří let totiž vydává už čtvrté album, které zpěvák Spike uvedl zhruba před měsícem slovy, že po měkčí, loňské „St. Cecilia And The Gypsy Souls“, přijde zase čas na odvazovější The Quireboys, tedy, že kapela spíše naváže na desky „Beautiful Curse“ a „Black Eyed Sons“. ..více

[14.09.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

MEAT LOAF - Braver Than We Are

Netopýr z pekla je zpět? Přestože se Meat Loaf v poslední době potýká se zdravotními problémy, které způsobila jeho dlouhodobá nadváha, zatěžující jeho srdce natolik, až to začalo stávkovat, neznamená to, že by se tento charismatický vokalista vzdal své hudební kariéry. Ta je skutečně zajímavá, protože po odzívaném debutovém albu „Stoney & Meatloaf“ byl průlom v roce 1977 s albem „Bat Out Of Hell“ skutečně monstrózní. Desítky milionů prodaných alb po celém světě otočily kariéru tohoto původně muzikálového zpěváka ..více

[13.09.2016]

[hodnocení: 7/10]

HELSTAR - Vampiro

Přestože Helstar z texaského Houstonu na scéně působí už rovných pětatřicet let a zejména v osmdesátých letech byla tahle kapela na americké metalové scéně docela pojem, sláva se jim v našich končinách vždy vyhýbala. Ostatně jako většině zástupců US power metalu, k nimž lze řadit třeba Metal Church, Vicious Rumors, Nevermore (to jsou ti známější) nebo Mannila Road, Omen, Heir Apparent nebo Jag Panzer. Pro většinu těchto kapel, Helstar nevyjímaje, byla krizová devadesátá léta, ..více

[12.09.2016]

[hodnocení: 8/10]

MOTÖRHEAD - Clean Your Clock

Nezdá se to, ale ono už to za chvíli bude rok, co zemřel Lemmy Kilmister. A s ním samozřejmě Motörhead, protože jen blázen by si mohl myslet, že Phil Campbell a Mikkey Dee najdou v sobě tolik odvahy (nebo spíše drzosti), že by takovou ikonu, jakou Lemmy bezpochyby byl, nahradili jakkoliv špičkovou personou. Kdyby nikde jinde, tak tady rozhodně platí rčení, že i jedinec dělá kapelu. Lemmyho skon byl smutný, ovšem ne nečekaný. ..více

[10.09.2016]

[hodnocení: /10]

BLACK SABBATH - Born Again

Black Purple? Deep Sabbath? Takové slovní spojení se najednou vyrojila v tisku, když kapela přišla s novinkou, rovnající se výbuchu atomové pumy: „Novým vokalistou se stává Ian Gillan!“ Už jen tento fakt znovu přitáhl k Black Sabbath pozornost médií i veřejnosti, když po divokém odchodu Ronnieho Jamese Dia a Vinnyho Appice jejich lesk začal povážlivě blednout. Naopak sláva a věhlas jejich někdejšího frontmana Ozzyho Osbournea rychle rostla ..více

[08.09.2016]

[hodnocení: 8/10]

RUNNING WILD - Rapid Foray

Že by se v Running Wild začalo přece jen blýskat na lepší časy? Po až útrpných albech, které museli fanoušci snášet posledních dvacet let, konečně frontman Rolf Kasparek udělal správné rozhodnutí, když k sobě a svému parťákovi Peteovi Jordanovi angažoval i rytmickou sekci a přestože je nová deska zejména opět jeho prací, návrat ke kapelní poctivosti a kořenům Running Wild je zde cítit. Kasparek na stará kolena očividně pochopil, že způsob, kterým pracoval v předchozích letech, není zrovna to pravé ořechové ..více

[07.09.2016]

[hodnocení: 7/10]

Michael SWEET - One Sided War

Ono je skutečně zajímavé sledovat kariéru zpěváka a hlavního představitele amerických Stryper Michaela Sweeta. Tahle kdysi nejvysmívanější kapela amerického hair metalu dnes opět slaví úspěchy, když svá nejnovější alba pravidelně umisťuje na takových pozicích amerického žebříčku, jako tomu bylo v dobách „To Hell With The Devil“ a „In God We Trust“, ovšem nečekaných obrátek nabrala i zpěvákova sólová kariéra. Ne že by jeho desky pokrývala platina, ale kdo zná sólovou tvorbu tohoto umělce, ..více

[06.09.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

BILLY TALENT - Afraid Of Heights

Poslední měsíce a roky asi nepatřily v kariéře Billy Talent k těm nejjednodušším. Možná proto je také pauza, která vznikla mezi minulou deskou „Dead Silence“ a novinkou „Afraid Of Heights“, nejdelší v jejich sedmnáctileté historii. Kapela v mezičase přišla i o bubeníka a zakládajícího člena Aarona Solowoniuka, který se odmítl podílet na nové desce. Nahradil jej proto Jordan Hastings od hardcorových Alexisonfire, který ovšem stále ještě nedostal status právoplatného člena...více

[05.09.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

BLACK SABBATH - Mob Rules

„Ronnie si myslel, že „Heaven And Hell“ bylo úspěšné díky němu. Že on byl tím, kdo zachránil umírající Sabbathy,“ vysvětlil Geezer Butler. „Jenže, proboha, tu desku napsal Tony a většina ní vznikla, ještě než Ronnie přišel do kapely“. Pravdou je, že „Heaven And Hell“ byla skutečně velmi úspěšná deska, která dostávala platinová ocenění. Bylo to dané tím, že právě explodovala Nová vlna britského heavy metalu a také tím, že skutečně díky Ronnieho vokálu dostala hudba Black Sabbath jiné dimenze...více

[01.09.2016]

[hodnocení: 8,5/10]

JACKYL - Rowyco

I když to tak vždycky nebylo, je v posledních letech na Jackyl spoleh. Nelze sice mluvit o hudební stránce, protože tam Jackyl platí za naprostou jistotu, jelikož od bezejmenného, čtyřiadvacet let starého debutu neuhnuli od svého zarputilého rock n`rollu ve stylu AC/DC ani o píď. Spoleh na ně je v tom, že si můžete být jistí, že pokud rtuťovitý frontman Jesse James Dupree neumře, bude své fanoušky zásobovat podobnou hudbou ještě dlouho...více

[29.08.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

BLACK SABBATH - Heaven And Hell

V roce 1979 Black Sabbath takřka neexistovali. Ozzy byl z kapely venku a velice pilně pracoval na svém sebezničení, z čehož jej nakonec dostala dcera manažera Black Sabbath Dona Ardena, Sharon, kterou si pak zpěvák, už opět stojící na nohou a mající za zády silnou kapelu, v roce 1982 vzal za ženu. To je ale už jiný příběh. Z Black Sabbath ale nebyl pryč jen Ozzy. Svůj odchod ohlásil i Geezer Butler, ovšem zde se mělo jednat o dočasnou věc. ..více

[25.08.2016]

[hodnocení: 10/10]

BLACKFOOT - Southern Native

Tohle je tak trochu oříšek. Lze současné Blackfoot ještě za Blackfoot považovat? Samozřejmě, muzikanti dostali požehnání od samotného Rickeyho Medlockea, ovšem v současné sestavě nehraje nikdo z původních členů, ba co víc, vůbec nikdo, kdo by se v minulosti podílel byť na jediné studiové nahrávce. Ani sám Medlocke nebyl součástí žádného z reunionů, ke kterým došlo po (donedávna by se chtělo říct definitivním) rozpadu v polovině devadesátých let. Ale co, je třeba zahodit předsudky..více

[22.08.2016]

[hodnocení: 7/10]

THE DEAD DAISIES - Make Some Noise

Přestože tahle hardrocková smetánka přišla od loňské desky „Revolución“ o dva zásadní členy, nezdá se, že by jí to nějak sebralo vítr z plachet. A to šlo o sólového kytaristu Richarda Fortuse a klávesistu Dizzyho Reeda, kteří dnes brázdí světová pódia v rámci comebackového turné „Not In This Lifetime“ svých domovských Guns N`Roses. Naopak od minulé desky se v The Dead Daisies naplno etabloval zpěvák John Corabi (ex-Mötley Crüe), na místo kytaristy po Fortusovi nastoupil někdejší nerozlučný parťák Davida Coverdalea..více

[19.08.2016]

[hodnocení: 8/10]

BLACK SABBATH - Never Say Die!

„Britský tisk nás v roce 1976 označoval za dinosaury,“ povzdechl si Geezer Butler. Pravdou je, že kapela byla v té době nemoderní a byla v troskách. Ozzy, který nahrávání „Technical Ecstasy“ absolvoval se skřípáním zubů, byl pryč a zbylá trojice začala hledat nového zpěváka. Volba nakonec padla na Davea Walkera z kapely Savoy Brown a s ním vystoupila v pořadu „Look Hear!“ v BBC Midlands, kde zazněla prvotní verze skladby „Junior´s Eyes“. ..více

[18.08.2016]

[hodnocení: 4,5/10]

Q5 - New World Order

Další reunion, další deska po třiceti letech, další pokus o vzkříšení zašlé poloslávy. Q5 z amerického Seattlu v polovině osmdesátých let reagovali na Novou vlnu britského heavy metalu a představovali místní atrakci, takovou levnější variantu Judas Priest nebo Saxon. Podařilo se jim vydat dvě alba, přičemž to druhé „When The Mirrors Cracks“ už vyšlo u majorlabelu Polygram, který kapelu vypravil na turné s Litou Ford a Twisted Sister a sliboval si tak velký úspěch. Nepovedlo se, protože Q5 už žádnou novou hudbu nesložili..více

[16.08.2016]

[hodnocení: 4,5/10]

BLUES PILLS - Lady In Gold

Blues Pills jsou ze současných retro kapel asi nejvíc retro. Jejich hudba sice zasahuje do sedmdesátých let, ovšem jen na samotný začátek a nejvíce čerpá z let šedesátých. Už jen samotná image kapely, tedy fešné zpěvačky a tří umolousaných hipíků jasně ukazuje do jaké doby Blues Pills směřují. A co na tom, že nejstarší z členů kapely se narodil v roce 1989. Blues Pills prostě milují The Doors, Janis Joplin, Jefferson Airplane nebo Velvet Underground a dávají to světu řádně znát. ..více

[15.08.2016]

[hodnocení: 8,5/10]

CANDLEMASS - Death Thy Lover

Kdo by to byl čekal, že se ještě někdy setkáme se švédskými doommetalovými Candlemass. Stylotvorní seveřané, rozkročení někde mezi Black Sabbath a Mercyful Fate, plnili funkci doommetalových průkopníků už od svých začátků, kdy svět (především pak starý kontinent) ohromili dvěmi zásadními deskami, debutem „Epicus Doomicus Metallicus“ a následující „Nightfall“, jejich ultimátním dílem...více

[13.08.2016]

[hodnocení: 8/10]

DARE - Sacred Ground

Neoplývají pracovitostí tihleti Dare, parta kolem klávesisty a zpěváka Darrena Whartona. Chlápka, který v první polovině osmdesátých let zažil poslední část grandiózního tažení slavných Thin Lizzy, když přispěl na desku „Thunder And Lightning“. Po konci Thin Lizzy a následném skonu Phila Lynotta přišel čas právě na Dare. Ti vlastně od roku 1988, od dob debutu „Out Of The Silence“, fungují dodnes a jsou docela sympatickým a zajímavým spolkem. Ten celou svou kariéru umně balancuje na pomezí hard rocku, AOR a zasněné britské kytarovky,..více

[12.08.2016]

[hodnocení: 8/10]

BLACK SABBATH - Technical Ecstasy

Problémy a pracovní vyčerpání začíná padat i na Tonyho Iommiho, který se jako jediný ze členů souboru snaží svůj nos držet trochu dál od kokainu. Ovšem leží na něm veškerá tvůrčí činnost, když Geezer Butler se soustředil takřka výhradně na texty, Bill Ward měl co dělat sám se sebou a balancoval na tenké střence mezi alkoholovým peklem a normálním životem. A Ozzy? „Stával se čím dál mrzutější,“ popsal stav tehdejšího spoluhráče Geezer Butler. ..více

[11.08.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

Zemřel ten, co položil život pro hudbu

[bulvární koutek]

[11.08.2016]

Steven TYLER - We`re All Somebody From Somewhere

Aerosmith jsou v rozkladu a budou rádi, když se jim povede uspořádat příští rok rozlučkové turné. Kytarista Joe Perry brázdí svět po boku Alice Coopera a Johnnyho Deppa v superskupině losangeleské smetánky Hollywood Vampires, Joey Kramer se potýká s nejrůznějšími zdravotními problémy, Tom Hamilton se stal členem Thin Lizzy, Brad Whitford zase hraje společně se zpěvákem od Teda Nugenta Derek St. Holmesem. A Steven Tyler? Ten už asi nadobro zanechal potupného soudcování v American Idol ..více

[10.08.2016]

[hodnocení: 7/10]

DEVILDRIVER - Trust No One

Která z kapel Deze Fafary dnes znamená víc? Coal Chamber nebo Devildriver? Čím dál tím více se miska vah kloní k druhé jmenované záležitosti. Coal Chamber si svou hvězdnou chvilku odbyli před patnácti lety a loňský comeback s deskou „Rivals“ už zůstal skoro nepovšimnut, když se deska (s výjimkou Francie a Německa) horkotěžko vydrápala do první stovky v prestižních žebříčcích po světě. Za očekáváním zůstaly i živé koncerty a nebylo proto divu, že se Fafara opět vrhl na práci s Devildriver a posléze dokonce oznámil,..více

[09.08.2016]

[hodnocení: 6/10]

SALIVA - Love, Lies & Therapy

Dnes už je jasné, že úspěch Salivy měl krátký dech a svezl se na trendu zájmu o moderní metal začátku nového tisíciletí, kdy tahle parta dokázala zkombinovat rock n´roll s tehdy moderním nu-metalem a za přispění ostřílených skladatelů jako je Bob Marlette (pracoval například s Alice Cooperem, Robem Halfordem, Marilynem Mansonem, Union, Quiet Riot či Black Sabbath) a Nikki Sixx z Mötley Crüe se jim podařilo dosáhnout platinového úspěchu. Ten zmizel spolu s nu-metalovou vlnou a ruku v ruce s vládnoucími trendy se kapela přeorientovala na jakýsi alterntivní rock n´roll,..více

[08.08.2016]

[hodnocení: 6,5/10]

RIVAL SONS - Hollow Bones

Když vynecháme australské hvězdy Wolfmother, jsou losangeleští Rival Sons asi nejzářivější akvizicí v současné vlně retra, na které se vezou spolky jako Scorpion Child, Graveyard, Blues Pills nebo Orchid. A protože je tato móda barevných košil, bujných kštic, nepěstěných vousů a kalhot do zvonu v současné době asi na vrcholu, Rival Sons jsou opět u toho. Poté, co ve specializovaném prodejním žebříčku dosáhla minulá deska „The Great Western Valkyrie“ vrcholu, má tahle kalifornská pětice sil na rozdávání. ..více

[07.08.2016]

[hodnocení: 7/10]

LIMETAL - Pravdu ukáže čas

Nejprve si zrekapitulujme fakta, přestože celá kauza byla nejen na těchto stránkách, ale dokonce i v celorepublikových tiskovinách probírána docela důkladně. Stalo se to před rokem, kdy došlo k rozkolu v ostravském Citronu. Tam zbyl jen bubeník Radim Pařízek (ten promptně angažoval Ladislava Křížka, ale to už sem až tak nepatří) a ostatní členové, tedy kytaristé Jaroslav Bartoň a Jiří Šperl, basista Václav Vlasák a zpěvák Fany Michalík si založili skupinu novou, vlastní. ..více

[06.08.2016]

[hodnocení: 6/10]

DAN REED NETWORK - Fight Another Day

Dan Reed Network? To jsou ozvěny hlubokých osmdesátých let, kdy kritici jejich hudbu charakterizovali jako směs raných Bon Jovi a Prince. Tahle parta hrála svůj hard rock, který byl poučen AOR a odpíchnut od funkového základu. Tím, stejně jako svým multirasovým obsazením, si kapela získala pozornost médií a obě jejich desky, bezejmenný debut z roku 1988 a o rok mladší „Slam“, si své fanoušky našly, přestože se v souvislosti s nimi nikdy nedalo mluvit o nějakých zlatých a platinových prodejích. ..více

[05.08.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

BLACK SABBATH - Sabotage

Koncertů sice ubývalo, volného času bylo více, ovšem o to více se stupňovalo drogové šílenství. Zejména Bill Ward a Ozzy začínali být mimo kontrolu, první jmenovaný nebyl schopen alespoň průměrné hry na bicí a druhý v omamných koktejlech rozpouštěl žal nad tím, jak se mu, i přes narození syna Louise Johna, rozpadá manželství s Thelmou. Kapela navíc bojovala s dalším vnitřním nepřítelem a tím byla nezměrně narostlá ega všech zúčastněných. ..více

[04.08.2016]

[hodnocení: 10/10]

TOXIC ROSE - Total Tranquility

Že se Nová vlna skandinávského hair metalu vyčerpala? Samozřejmě, že v dnešní době už nemá takovou sílu jako před šesti, osmi lety, ale že by nadobro skončila, o tom nemůže být řeč. Zmizeli možná její zakladatelé a vlajkonoši Crashdïet, u kterých to vypadá na definitivní rozpad, ale podhoubí zůstalo netknuté. A Toxic Rose právě z této úrodné půdy vzešli. Mají to, co je zapotřebí pro všechny kapely této vlny. Zpěváka s patřičným rozsahem, zručného kytaristu, který umí riffovat, ale vytáhne i pořádné sólo, ..více

[03.08.2016]

[hodnocení: 8/10]

WHITFORD/ST. HOLMES - Reunion

Stejně jako kytarista Aerosmith Brad Whitford stojí celou svou kariéru tak trochu ve stínu Toxic Twins, tedy Stevena Tylera a Joea Perryho, je zpěvák Derek St. Holmes vždy brán jako ten, který v nejlepších letech kryl záda kytarovému šílenci Tedu Nugentovi. Přestože ani jeden nepatří k nejvýraznějším postavám na celé rockové scéně a tvorbu hitů celá léta přenechávali svým slavnějším kolegům, nedá se jim upřít, že to jsou parádní muzikanti, se kterými ..více

[02.08.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

BLINK-182 - California

Rok 2016 je pro Blink-182 rokem Nula. Loni se totiž s kapelou rozloučil její frontman Tom DeLonge, jehož hlas byl charakteristickým znakem pro všechny dosavadní hity kapely. Přestože se zpočátku mluvilo o tom, že DeLongeho odchod je jen dočasný a stále se spekulovalo, že se frontman ke zbylé dvojici Mark Hoppus (baskytara, zpěv) a Travis Barker (bicí) zase vrátí, přítrž všemu udělalo prohlášení, že novým frontmanem Blink-182 se stává Matt Skiba..více

[31.07.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

SCORPION CHILD - Acid Roulette

Už několik let to vypadá tak, že retro je prostě v módě. Ono to ani nemůže být jinak, když se Lady Gaga fotí s Genem Simmonsem, Rihanna se promenuje v tričkách Iron Maiden, Judas Priest a Mötley Crüe a mladé kapely se snaží hrát jako Deep Purple, Rainbow, Black Sabbath nebo Uriah Heep. Funguje to například u Wolfmother, Rival Sons, Blues Pills a v posledních letech i u americké pětice Scorpion Child. Ti mají asi nejblíž k australským Wolfmother, protože nesází tolik na bluesový aspekt, jako na ten hardrockový, ..více

[29.07.2016]

[hodnocení: 8/10]

BLACK SABBATH - Sabbath Bloody Sabbath

Koncertů k „Vol. 4“ bylo méně než k „Master Of Reality“, kapela zvolnila vražedné tempo. Zejména Ozzy byl na dně z dlouhých amerických turné a toužil se vrátit ke své ženě Thelmě a svým dětem (v listopadu 1972 se mu narodila dcera Jessica), přestože se jeho manželství už nenávratně rozpadalo. Bill Ward se potřeboval dát dohromady po nekončících večírcích a následných kocovinách, volno prospělo i Tonymu Iommimu a Geezeru Butlerovi. ..více

[28.07.2016]

[hodnocení: 10/10]

GRAND MAGUS - Sword Songs

Proč zpěvák Janne „JB“ Christoffersson odešel ze Spiritual Beggars? Výklady této události se můžou různit, ovšem nejpádnější argument, který podpoří verzi o rozličných hudebních chutích, je srovnání aktuálních alb. „Sunrise To Sundown“ od Spiritual Beggars a „Sword Songs“ z dílny Grand Magus, kapely, ve které JB působil paralelně s Amottovou partou. Nůžky mezi styčnými body obou kapel se ještě více rozevřely a jestli Spiritual Beggars jsou dnes naprosto přesvědčivým souborem, který nejvíce reflektuje tvorbu Deep Purple..více

[27.07.2016]

[hodnocení: 7/10]

FEMME FATALE - One More For The Road

Na hairmetalové scéně osmdesátých let se Femme Fatale pohybovali sice krátce, ale se svým debutovým albem si své místo našli. Je ovšem otázkou, jestli to bylo díky skladbám jako „Waiting For Ther Big One“ nebo „My Baby s Gun“, které sice měly pořádnou dávku chytlavosti, ovšem velkými hity se nikdy nestaly, nebo kvůli bujnému poprsí zpěvačky Lorraine Lewis. Ta je s chutí vystrkovala v miniaturní podprsence na stránkách prestižních rockovým časopisů a na chvíli bylo o senzaci postaráno. ..více

[26.07.2016]

[hodnocení: 4/10]

HEART - Beautiful Broken

Na to, jak dlouho kapela sester Ann a Nancy Wilsonových působí na rockové scéně, jsou Heart až nadmíru pracovití. Jejich vrstevníci, kteří také začínali v první polovině sedmdesátých let, už dávno přežívají jen z dávné slávy a na turné hrají výhradně skladby ze začátku své kariéry, Heart mají stále chuť na tvorbu nových věcí. A co je rozhodně potěšující, ani jejich nové desky nejdou pod jistou kvalitativní mez a prostě se nestane, že by natočili vyložený odpad. Sice se nedá očekávat, že by se přiblížili k drsným kořenům z dob „Dreamboat Annie“ nebo dokonce úspěchům z druhé poloviny osmdesátých let, ..více

[24.07.2016]

[hodnocení: 7/10]

BLACK SABBATH - Vol. 4

„Byli jsme naprostí blázni. Tenkrát jsme opravdu jeli naplno v kokainu… Nazval bych to nejprostopášnějším období Sabbath,“ vzpomínal na dobu, kdy si kapela plnými doušky užívala úspěchu „Master Of Reality“, Geezer Butler. Management kapele doporučil malou pauzu, ovšem ta nespravila vůbec nic a proto, když v květnu 1972 začíná kapela v Record Plant Studios v Los Angeles nahrávat svou další desku, je takřka v troskách. Nejhůře na tom v té době byl Bill Ward..více

[21.07.2016]

[hodnocení: 9/10]

Rich ROBINSON - Flux

Je to už dva roky, co druhdy velice úspěšná kapela Black Crowes, pohybující se na hraně mezi hard rockem, country a jakýmsi rozostřeným alternativně garážovým soundem, ohlásila rozpad. Aby také ne, když dva bratři a samozřejmě i dva kohouti na jednom smetišti Chris a Rich Robinsonovi spolu zase jednou nevyšli úplně v dobrém a přestože skladatelská chemie mezi nimi (zejména v období prvních tří desek „Shake Your Money Maker“,..více

[19.07.2016]

[hodnocení: 6/10]

DENNER/SHERMANN - Masters Of Evil

Loňský comeback ústřední kytarové dvojice kultovních Mercyful Fate, tedy pánů Hanka Shermanna a Michaela Dennera, a následné velice slušné EP „Satan s Tomb“ příznivce těchto legendárních Dánů patřičně nabudilo. Na čtyřskladbovém EP zaujal i hlas amerického vokalisty Seana Pecka od heavymetalistů Cage a Death Dealer. Ten sice nemůže nikdy plně nahradit Kinga Diamonda (to snad ani po něm nikdo nežádá), ovšem je natolik zkušeným a talentovaným pěvcem, že se směle může postavit vedle těchto veličin. ..více

[16.07.2016]

[hodnocení: 5/10]

Ray WILSON - Song For A Friend

Ten přerod začal už dávno a jak to tak vypadá, jest dokončen. Sedmačtyřicetiletý skotský umělec Ray Wilson už dávno nepředstavuje toho vlasatého grungera, kterému se s jeho kapelou Stiltskin povedl v roce 1994 hit „Inside“ a který se uchytil v reklamě na džíny, ovšem ani člověka, který nazpíval poslední album legendárních Genesis „Calling All Stations“. Na scéně v současnosti, pokud pomineme sporadické aktivity Stiltskin, stojí Wilson sám. Sám za sebe, s vlastním vyhraněným názorem a svébytným hudebním cítěním...více

[15.07.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

BLACK SABBATH - Master Of Reality

Události kolem Black Sabbath letěly kupředu ďábelským tempem. Od chvíle, kdy se desce „Paranoid“ dostalo v Británii i Americe zlatých ocenění (dodnes je v USA čtyřikrát platinové, což se žádné jiné desce nepodařilo zopakovat) neměla kapela stání a zbytek roku 1970 a začátek toho následujícího prožila na cestách, zejména po Spojených státech. Hektický život si začal vybírat první daně...více

[14.07.2016]

[hodnocení: 10/10]

RED HOT CHILI PEPPERS - The Getaway

I takoví věční mladíci, jakými se Red Hot Chili Peppers zdáli být, stárnou. Tytam jsou doby, kdy na MTV bouřili s „Give It Away“ a až živočišně energická deska „Blood Sugar Sex Magic“ bourala hitparády. Tehdy byli Red Hoti jedním ze čtyř vrcholů rockové scény. S AC/DC, Guns N´Roses a Metallicou… Svůj druhý vrchol si pak prožili na konci devadesátých let, kdy jako pokropeni živou vodou přišli s deskou „Californication“. Byli opět na vrcholu a z něho, jak už to tak bývá, je jen jediná cesta. Směrem dolů. ..více

[12.07.2016]

[hodnocení: 6,5/10]

RICHARDS/CRANE - World Still Stands

Ač se to na první pohled nezdá, drzí spratci Ugly Kid Joe, pohybující se někde na pomezí hair metalu a grunge a alternativní tvrďáci Godsmack k sobě měli vždycky blízko. Nejen přátelstvím členů, ale i personálními propletenci, protože když do Godsmack v roce 2002 nastoupil bubeník Shannon Larkin (v Ugly Kid Joe nahradil po debutu „Americas Least Wanted“ vykopnutého Marka Davise), mnzí si ťukali na čelo. Jenže tohle spojení funguje dodnes. A funguje i to, které představují někdejší kytarista Godsmack Lee Richards..více

[09.07.2016]

[hodnocení: 7/10]

HELLYEAH - Unden!able

Co tvorbu Hellyeah charakterizovalo vždycky nejvíce? Určitě slova jako šablonovitost nebo sterilita. Přitom tahle kapela měla alespoň ze začátku velký potenciál, protože ji založil člen legendární Pantery a prvotřídní mlátička, bubeník Vinnie Paul poté, co spory v Panteře s nesnesitelným Philem Anselmem začaly přerůstat únosnou mez a projekt, který si založil se svým bratrem Dimebagem Darrellem Damageplan brutálně ukončil jeden střílející vymaštěnec. ..více

[08.07.2016]

[hodnocení: 6/10]

BLACK SABBATH - Paranoid

Z dnešního pohledu se to zdá být neuvěřitelné. Hned jak vyšlo debutové album „Black Sabbath“ vyrazila kapela na turné, kde pilovala nejen živé hraní, které podle pamětníků tehdejší doby nebylo na zrovna vysoké úrovni, ale i svou image. Kvůli obrácenému kříži umístěnému na zadním obalu debutové desky, byla kapela hned od počátku napadána kvůli údajným sympatiím k satanismu. Muzikanti to ale vyřešili důmyslně. Na krku začali nosit normální velké kříže. ..více

[07.07.2016]

[hodnocení: 10/10]

BLACK SABBATH - Black Sabbath

13. února 1970 se zrodil heavy metal. Tahle věta je stejně platná jako třeba ta, že se Masaryk zasloužil o československý stát. 13. února 1970 totiž vyšla debutová deska Black Sabbath, která zněla úplně jinak, než všechno ostatní, co v té době vycházelo. Byla mnohem těžší a mnohem tvrdší než Deep Purple a Led Zeppelin dohromady, texty byly mnohem depresivnější a okultnější. Debut Black Sabbath je deska, která měla mít v příštích letech obrovský dopad na celou scénu ..více

[30.06.2016]

[hodnocení: 10/10]

PHANTOM 5 - Phantom 5

Otázka, kam se poděl zpěvák Claus Lessmann poté, co pravděpodobně definitivně opustil Bonfire (aby byl promptně nahrazen někdejším náhradníkem Uda Dirkschneidera v Accept Davidem Reecem), je zodpovězena. Lessmann hudbu na hřebík nepověsil, dal se dohromady s předákem kapel Casanova a Mad Max, Michaelem Vossem a základy budoucí superskupiny byly rázem položeny. Brzy na to se přidal bývalý basista Scorpions Francis Buchholz a fanoušci melodického hard rocku začali větřit, že se možná rodí něco zajímavého...více

[28.06.2016]

[hodnocení: 7/10]

ANTI-NOWHERE LEAGUE - The Cage

„So fuckin´ what?“… Když James Hetfield vyštěkne na koncertě Metallicy tenhle bojový pokřik a spustí tak skladbu plnou nejrůznějších oplzlostí, možná se v davu desítek tisíc lidí najde někdo, kdo kývá hlavou a bezpečně ví, komu za tuhle skladbu poděkovat. Anti-Nowhere League s ní totiž už provokovali na začátku osmdesátých let, kdy se Hetfield s Ulrichem ještě rozmýšleli, jestli budou spolu taky hrát a ne jen chlastat levné čůčo. Tihle Britové patřili k tomu, co zbylo po mohutné punkové vlně druhé poloviny sedmdesátých let. ..více

[22.06.2016]

[hodnocení: 7/10]

FOUR BY FATE - Relentless

Four By Fate rozhodně nejsou první ani zdaleka poslední projekt, v němž své síly spojují členové kdysi velmi známých, potažmo slavných hairmetalových kapel. A pochopitelně, jak už to u podobných projektů bývá zvykem, jedná se o členy, kteří se v rámci svých kapel nevyhřívali na absolutním vrcholu slávy, ale spíše působili jako dělníci přispívající k výsledku. Four By Fate totiž tvoří zpěvák, kytarista a klávesista Tod Howarth, který působil v kapele Frehley´s Comet (spolek z let 1984 až 1988, ..více

[18.06.2016]

[hodnocení: 6/10]

TREMONTI - Dust

Umělecký přetlak u Marka Tremontiho pokračuje. A i když se připravuje na novou desku domovských Alter Bridge (jeho původní kapela Creed už je asi kvůli problémům s vyšinutým frontmanem Scottem Stappem definitivně minulostí), má stále ještě dost času na svou kapelu, kde kromě něho působí mimo jiné i basista Wolfgang Van Halen, nositel tradic amerického rocku a syn legendárního Eddieho Van Halena. A Tremontiho sólová kapela je opravdu pilná jako včelička. Loni album „Cauterize“ a letos, po necelém roce, je tu další deska „Dust“...více

[15.06.2016]

[hodnocení: 7/10]

Conny BLOOM - Fullt Upp

Největší díru do světa švédský kytarista Conny Bloom určitě udělal, když se postavil vedle Michaela Monroea a Andyho McCoye na pódium, aby řádně zahustil úspěšný comeback slovutných Hanoi Rocks někdy v polovině uplynulé dekády. Jistě jistě, od osmdesátých let s přestávkami vede své Electric Boys (vydali pět alb velmi slušné úrovně), ovšem přece jen Hanoi Rocks byla trochu jiná káva. Prostě nabídka, která se neodmítá a která, ať už chce nebo ne, umělce poznamená na celý život...více

[14.06.2016]

[hodnocení: 7/10]

Joe BONAMASSA - Blues Of Desperation

Že je Joe Bonamassa dnes celosvětovou hvězdou a to nejen mezi nejvěrnějšími milovníky blues nebo blues rocku, je věc, ke které se tento stále ještě mladý (vždyť mu není ani čtyřicet) kytarista dopracoval nejen vlastní pílí a umem, ale i tím, že tomu nejčistšímu blues uměl dát tvář přijatelnou pro masy. Navíc se před pár lety spojil s unikátní hardrockovou smetánkou, jmenovitě s Glennem Hughesem (ex-Deep Purple, Black Sabbath), Derekem Sherinianem (ex-Dream Theater) a Jasonem Bonhamem..více

[13.06.2016]

[hodnocení: 8/10]

VOLBEAT - Seal The Deal & Let´s Boogie

S předchozím albem „Outlaw Gentlemen & Shady Ladies“ se dánským kanonýrům Volbeat povedl grandiózní průlom ve Spojených státech, když předchozí desky sotva nakoukly do hitparády Billboard 200, tři roky starý počin se uhnízdil hned na deváté pozici. To byl úspěch jako blázen, ovšem dlužno podotknout, že zasloužený. Volbeat totiž svou hudbu hrají velmi chytře a na rozdíl od jiných hitparádových zázraků, kteří se pokoušejí o líbivý hard rock načichlý jak evropským heavy metalem, tak i lehkonohým losangeleským rock n´rollem..více

[11.06.2016]

[hodnocení: 10/10]

Dokud nás smrt nerozdělí aneb přísahy, co neplatí

[bulvární koutek]

[10.06.2016]

Yngwie MALMSTEEN - World On Fire

Jen málokterý muzikant působí v jedenadvacátém století jako větší fosílie než Yngwie Malmsteen. Tunami zlata ověšený Švéd stále ne a ne pochopit, že už dávno nejsou osmdesátá léta a svět nestojí v němém úžasu nad jeho (bezpochyby mistrovskou a brilantní) kytarovou hrou. Malmsteen jako by si žil uzavřený ve svém vnitřním světě, kde stále kraluje jeho Fender Stratocaster a kde se do heavy metalu nebo heavy rocku, chcete-li, roubují harmonie od mistrů vážné hudby, jako byli Vivaldi, Beethoven či Paganini...více

[08.06.2016]

[hodnocení: 4,5/10]

MASTER´S HAMMER - Formulæ

Master´s Hammer, to už je dnes prakticky one man projekt Františka Štorma, i když to při jejich comebacku vypadalo, že se přece jen sejde slavná sestava z alb „Rituál“ a „Jilemnický okultista“. Postupem času zmizel basista Monster, klávesista Vlasta Voral i tympánista Silenthell, který se sice vrátil pro účely alba „Vagus Vetus“, ovšem na novince opět absentuje. A účast kytaristy Necrococka je rovněž spíše sporadická. Přestože Štorm je pochopitelně tahounem a vrchním skladatelem, ..více

[07.06.2016]

[hodnocení: 7,5/10]

Punky MEADOWS - Fallen Angel

Kdo by byl řekl, že se ve své nejslavnější sestavě vrátí i kapela Angel? Kdysi velice známá a nadějná záležitost amerického hard/glam rocku, stříknutého kapkou AOR, ovšem dnes už záležitost skoro zapomenutá. Spolu s touto kapelou se na scénu vrací rovněž kytarista a druhdy výkladní skříň tohoto ansámblu, Punky Meadows. A čemu se člověk může podivovat ještě více, Meadows se nevrací jen v rámci Angel, ale hlásí se o slovo i se sólovou deskou. Se svou osobní debutovou a celkově s první od roku 1980..více

[05.06.2016]

[hodnocení: 8/10]

Ted POLEY - Beyond The Fade

Už několik let je u Danger Danger povážlivě neklidné ticho. Poslední album „Revolve“, ač se muzikanti snažili ze všech sil navázat na svůj výtečný debut z roku 1989, splnilo očekávání jen lehce nadprůměrně a působilo oproti zmíněné první (emocemi a výbornými kompozicemi nabité) desce polovičatě a tak nějak bez energie. Pak sice u kapely došlo ke krátkodechému comebacku původní sestavy, kterého se zúčastnil i kytarový kouzelník Andy Timmons, ale pak zase ticho. Že by před bouří? Ledacos tomu totiž nasvědčuje...více

[03.06.2016]

[hodnocení: 8/10]

Gary MOORE - Bad For You Baby

Takřka okamžitě po dokončení propagačních koncertů ke „Close As You Get“ se Gary Moore vrhl znovu do práce. „Mám nápadů na rozdávání. Stále a stále mi v hlavě hrají nové skladby,“ sdělil tehdy tisku s tím, že v průběhu roku 2008 vypustí do světa další desku, které dal název „Bad For You Baby“. Ta se emise nakonec dočkala 22. září 2008 a v sestavě opět přinesla (tentokrát jedinou) změnu. Bubeník Brian Downey opět začal koketovat se svou původní kapelou Thin Lizzy..více

[02.06.2016]

[hodnocení: 7/10]

VARDIS - Red Eye

Vardis jsou dnes spíše už jen encyklopedický pojem, spadající do časů rozpuku Nové vlny britského heavy metalu, i když vždy stáli trochu mimo tuto scénu. Oproti Iron Maiden, Judas Priest, Saxon nebo Motörhead byli málo draví a odkazovali spíše na sedmdesátá léta, v jejich hudbě bylo vždycky cítit blues (to aby člověk u Iron Maiden pohledal) a pokukovali i po jižanském rocku ZZ Top. Tenkrát v letech 1980 až 1986 vydali čtyři alba, z nichž největšího ohlasu dosáhl debut „100 M.P.H.“,..více

[01.06.2016]

[hodnocení: 5/10]

Andy BLACK - The Shadow Side

Andy Biersack. Kdysi nadějný hokejový brankář, který se mohl stát ozdobou kanadsko-americké NHL, posléze glammetalový hároš slavící úspěchy v „novodobých Kiss“ Black Veil Brides, ještě později hustě se tvářící metalista v černých hadrech. A dnes? Andy Black. Přestože Black Veil Brides oficiálně neopustil a kapela se stále počítá mezi živoucí, cosi o vnitřním neklidu vypovídá fakt, že Biersack vydává svůj sólový debut „The Shadow Side“. Ten má údajně kořeny už v roce 2014,..více

[28.05.2016]

[hodnocení: 3/10]

TIGERTAILZ - Blast

Tahle parta z Walesu na tom byla v posledních letech všelijak. I když se v roce 2013 prezentovala slušným EP „Knives“, pak šlo všechno do kopru a korunu všemu nasadila loňská sbírka podivností „Lost Reelz“, kde se poprvé představil nový zpěvák Rob Wylde. Pro jeho začátek v kapele to nemohlo být horší. Jenže Tigertailz brali „Lost Reelz“ jako jakousi přestupní stanici a od loňska se hodlají prezentovat jako nová kapela, ne jen jako někdo, kdo v minulosti měl na MTV „Love Bomb Baby“ a „Noize Level Critical“ ..více

[27.05.2016]

[hodnocení: 7/10]

Listování : << < 62 / 174 > >>

momentálně vede:

SLIGHT LIE – Caroline Wants You Dead
48 hlasů

THE.SWITCH, SEVERALS - tour, 24.2.-3.5.2024

BLACK CILICE, INFERNO, SANGUINE RELIC - 24.5.2024, PRAHA, Futurum Music Bar

BRNĚNSKÁ BOUŘE - 1.6.2024, BRNO, Špilberk

METALFEST OPEN AIR 2024 – 31.5. – 2.6.2024, PLZEŇ, Amfiteátr Lochotín

SPIRITUAL FRONT, DARKWOOD, BLIND RULER CURSED LAND - 14.6. 2024, PRAHA Underdogs

BASINFIRE FEST 2024 - 26.– 29.6.2024, Spálené Poříčí

MASTERS OF ROCK 2024 – 11. – 14. 7. 2024, VIZOVICE, Areál likérky R. Jelínek

HUSMAN FEST 7 - 20.7.2024, TACHOV

ARMORED SAINT - 6.8.2024, BRATISLAVA, Randal

BRUTAL ASSAULT 2024 - 7.-10.8. 2024, JOSEFOV

HEILUNG, ZEAL AND ARDOR - 7.9.2024, TRUTNOV, Amfitéatr Bojiště

>>Další koncerty<<

KOMENTÁŘ REDAKCE

KORPIKLAANI - Rankarumpu

JUDAS PRIEST - Invincible Shield

METALLICA - 72 Seasons

TUBLATANKA - Uprostred chaosu

XENTRIX - Seven Words

AVANTASIA - A Paranormal Evening With The Moonflower Society

poslední komentář:

Lars: Že by pricna Ray-ky? :-) ..

>>Hudební Quiz<<

poslední komentář:

lenin2001: A zase nic. Nevadí. Takže: Emerald Sun, album: M ..

Metalforever.info © 2006 - 2024 RSS - články

stránka byla načtena za 1.12285 sekund.