- Pepsi Stone

Podle mě W.A.S.P. měli tři vrcholy. První samozřejmě v počátcích v prvních dvou alb (sorry, ale Inside tam už neřadím, tam byl sestup znát...), pak samozřejmě a jasně na přelomu osmdesátých a devadesátých let a třetí možná zažívají teď, protože Golgotha je mimořádně povedené dílo.

11. 06. 2017 12:56

... - Filip B.

Tak u Twistrů to mám tak, že nejlepší jsou „ty poslední 3“ alba jejich tvorby před rozpadem v 1988. Takže jo „Love Is For Suckers“ je fakt perfektní – to s tebou souhlasím a navíc zní na tu dobu úžasně moderně. U WASPíků nedám zase dopustit a mám nejradši „první 3 alba“ – a to hlavně kvůli jejich syrovosti, opravdovosti a energii. Debut z 1984 tomu všemu vévodí jako klenot metalu vůbec. By the way, píseň „L.O.V.E. Machine" byla úplně prvním metalovým songem, co jsem kdy slyšel a byla to Love at the first sting :-) a od té doby láska trvá až do teď! L.O.V.E. Machine mě fakt totálně posadila na zadek – takovej chraplák a síla v hlase. A pak I Wanna Be Somebody, Wild Child – a už nebylo co řešit: džíska, nášivky, plakát WASP v pokoji, walkman s reprákem ze staré televize upevněný na kole a poslouchání pořád dokola. Když jsem jel přes vsi, tak báby vylejzaly z chlívů s králičíma kůžema a mysleli, že jede „kůže peří“. No vzpomínky :-) Další 3 alba: The Headless Children, The Crimson Idol, Still Not Black Enough, jsou zase úžasně propracovaná, uhlazenější a s hlubšími texty. To, co následovalo poté jsem sice párkrát poslechl, tudíž nemám moc naposlouchané, nicméně už mě to až na pár písní moc nebralo. Hlavně alba: Kill Fuck Die a Helldorado jsou pro mě absolutně out – neposlouchatelná. No a ty další zkusím nyní naposlouchat a dát jim šanci :-)

11. 06. 2017 11:53

- Pepsi Stone

K těm Twisted Sister. Come Out And Play taky považuju za slabší položku jejich diskografie. Ovšem za nejlepší album nepovažuju ani Stay Hungry, ale paradoxně poslední Love Is For Suckers.

10. 06. 2017 15:05

10/10 - Filip B.

Na začátek velká pochvala – to je nádhera každý týden vidět novou recenzi na stará = výborná alba ikony metalu 80tých let – WASP! A teď konkrétně k tomuto albu. Tady tedy popravdě moc nerozumím a nechápu tuto kritiku a ani postoj přímo Blackieho k dané nahrávce. Podobně to vnímám u Twisted Sister a jejich alba „Come out and play“, které je kritiky zatracováno, ale podle mě a lidí co znám, tak úžasné album minimálně tak dobré jako „Stay hungry“ a nebo spíše ještě lepší – metalovější. Tak to vidím i u Inside vzhledem ke Command. Za mě tedy pro Inside 10/10! 10 z 10 je tedy za všechna alba WASP od debutu po „The crimson idol“ i když poté se občas také našla docela slušná alba, ale určitě už nikdy né za 10. Inside je výtečné album, kde by ale asi prospělo jiné pořadí skladeb. A hlavně píseň – cover „I don’t need no doctor“ neměla být hned jako třetí a také ne jako propagační klip k tomuto albu. Mají tam spoustu svých originálních energických pecek, tak proč takovou blbovinu pro jazzmany? Už poslední výtka: mám trošku problém s bicmanem Steve Rileym. Kdyby člověk neměl porovnání s bourákem na debutu Tony Richardsem – to byla jiná liga – rychlost, energie, drive. Jsem přesvědčen, že kdyby tam Tony zůstal i po debutu, tak by dosáhli obecně vyšší mety a uznání. Stevovy bicí jsou nudné a třeba na živáku „Live...In the Raw“ příšerně nazvučené – zní jak hrnce a pokličky. Inside je ale i přes tyto drobné připomínky super album a to hlavně díky Blackieoho chrapláku – zde už ale drobet uhlazenější a zpěvnější než na debutu. Dále díky Chrisově kytaře, kde se na albu hodně snažil po odchodu Randyho už zůstal na sólovku sám a jeho sóla zde mají úžasný feeling, zapadají perfektně do skladeb a prostě dávají smysl. Porovnejte dnešní technicky zručné bezduché leštiče hmatníků hrající zcela necitlivě sóla za každou cenu vždy a všude. To Chris za mlada, to bylo jiný kafe. Vyzdvihl bych hlavně skladby: I’m alive (to je náboj, drive, energie), Restless gypsy (nádherná melodie, Chrisovo sólo), Inside the electric circus (prostě heavíková pecka), Sweet cheetah – to jsou klenoty a patří určitě k tomu nejlepšímu, co kdy WASP udělali. K tomu ještě jako třešnička na dortě famózní cirkusová pódiová výprava k turné. Prostě prácička odvedená na 100%.

10. 06. 2017 14:36

- Pepsi Stone

Jen noticku ke srovnání W.A.S.P. a Mötley Crüe. S Inside se v pohodě můžou rovnat všechna alba Crüe z osmdesátých let (včetně těch dvou slabších Theatre Of Pain a Girls Girls Girls, kdy prvně jmenovaná má v diskografii Crüe stejnou pozici jako Inside u W.A.S.P.) a vlastně i ostatní kromě slabého New Tattoo a podivného Generation Swine. Ovšem asi si nemusí nic nalhávat (nehledě na udělené body), že Inside je skutečně nejslabším albem W.A.S.P. z jejich zlaté dekády 1984 - 1992.

8. 06. 2017 9:11

- Jimmy

Taky se vždycky podivuju,jak je tohle album špatně hodnoceno.Kritici jsou mi u zádele,ale že i někteří fans ho hodnotí vesměs záporně nechápu.Pro mě je to bomba album a musim hodně nesouhlasit s recenzentem,že po třetí 9.5.N.A.S.T.Y že Blackie není v úplně nejlepší skladatelský formě.Já to vidim zcela opačně,jeden z nejlepších kusů na albu.V ní Blackie snad ze sebe dostal úplný maximum.Snad v žádný jiný ho není slyšet takhle ječet.Ne ne,tohle album si zaslouží opravdu víc.Jednou jsem četl rozhovor myslím že s Vlastou Henychem a pro něj prý tohle album bylo zklamáním.Já si myslim,že se až tolik od těch dvou předešlích tolik neliší

8. 06. 2017 0:06

Pepsi je ujetej - Cipísek*

Dát Blackieho Cirkusu šest bodů, to si pak může z tohodle serveru škrtnout většinu recenzí, protože by byly za nula. Cirkus je alespoň za 8, když ne za 9. Ve srovnání s oběma předchozími a oběma následujícími deskami je o něco slabší, ale jinak pořád bomba! Stačí se, božínku, podívat na současné i tehdejší kapely. Ani Pepsim nekriticky oslavovaní Crue nemají tolik dobrých alb jako W.A.S.P. A s Cirkusem se může rovnat tak akorát Dr. Feelgood. Za mě devítka.

5. 06. 2017 20:12

- Deny

Přesně, jak píše Domy a Kolík. Album recenzent hodně podcenil, minimální počet je 8. Po Headless a Crimson snese přísnější kritéria už jen možná Babylon. Jinak nic. Za Circus tedy 8/10. A když už tu byla řeč o Live in the Raw, tak za něj 9/10. Jedinou slabinou je nedotáhnutý remaster, na něhož byly přidány skladby nevalné zvukové kvality. Jinak je to parádní živák.

2. 06. 2017 16:13

Uznávám - domy

že pro někoho může opravdu album vyznít o něco slaběji. Ale právě 6/10 mi příjde opravdu málo. Která následující alba jsou opravdu lepší než Inside... ? Samozřejmě příjde (podle mého názoru) vrchol v podobě The Headless Children a The Crimson Idol kde to je bez diskuze 10/10. Ale co potom?

2. 06. 2017 15:54

Tentokrát... - Kolík

...Pepsi album dost podcenil. Za 10 to samozřejmě není, ale 6, to je skoro urážka. U mě má Inside... dlouhodobě pěkných 8. Některé výtky jsou oprávněné. Jednotlivé skladby jsou slabší, jak ty z Last Command. Deska jako celek se ale poslouchá velmi dobře. A živé podání z Live... In the Raw nemá vážnější slabiny, jak psal Martin.

2. 06. 2017 14:55

- Fenris 13

S recenzí vcelku souhlas, možná bych bodík i přidal, ale předchozí alba jsou prostě lepší. Po Cirkusu však naštěstí přišel další vrchol...

2. 06. 2017 14:09

- Martin

Tady souhlasím s recenzí, ta deska je unavená a navíc zvukově ještě uhlazenější než předchozí LC. To je škoda, protože syrový kabát které mají skladby z tohoto alba na Live...in the Raw jim sluší tak nějak víc.

2. 06. 2017 10:58

Tak - domy

tentokrát s recenzentem hrubě nesouhlasím. U mě je tohle album ve srovnatelné pozici jako první dva kusy. Pravda je méně agresivní, ale je to poslední položka (nepočítám-li následující živák) jejich živelného začátku. Následovaly vrcholy i pády, ale tohle je u mě stále na 10/10.

1. 06. 2017 14:15