PINK CREAM 69 - Games People Play

Jak paradoxně (vzhledem k současné zakonzervovanosti Pink Cream 69) bude znít věta, která byla po událostech, následujících vydání alba „One Siz Fits All“ pro kapelu na slušných pár let tak typická: „Pink Cream 69 nestojí na místě, vyvíjejí se, experimentují…“. Ty změny, které se projevily na třetím albu „Games People Play“, sice nebylo možné v porovnání s následující revolucí v kapele považovat za přelomové, ovšem v době vydání desky slušná řada fanoušků zůstala s otevřenou hubou zírat na to, ..více

[recenze]

[17.01.2019]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]

STEEL ATTACK - Enslaved

Pokud se říká, že nic není stálé, v případě spolku Steel Attack to platí dvojnásob. Personální šachy tahle parta hraje od samotných počátků a nic se nezměnilo ani po vydání třetí studiovky „Predator Of The Empire“, kdy se rozhodli odejít jak zpěvák Dick Johnson, tak basák Patrick Späth. V jednu chvíli pak tyhle rošády přestaly bavit spoluzakladatele Dennise Vestmana, jenž se tím pádem zdekoval jakbysmet. Na svém zůstali pouze (šestistrunný) držák John Allan a bicmen Mike Stark..více

[recenze]

[17.01.2019]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]

Redaktorská bilance roku 2018 – Ray

Moje ohlédnutí nad právě uplynulým rokem tentokrát vedle obvyklých podezřelých přineslo věci, které překvapily i mě samotnou. Ve srovnání s předchozími bilancemi bylo ale rozhodování nad pořadím nečekaně bezbolestné, i přesto, že byl rok 2018 znovu tak plodný. Až po dokončení celého seznamu jsem si všimla, že se mi nějakou náhodou na prvních čtyřech příčkách seřadily švédské kapely. Nebyl to úmysl. Já to říkám pořád, že v téhle zemi musí být něco ve vodě, jinak si prostě tu koncentraci talentu nedokážu vysvětlit. ..více

[ankety]

[16.01.2019]

[Ray]

[0 komentářů ]

METALWINGS - For All Beyond

Zpěvačka symfometalové party Metalwings Stela Atanasova má v rukou violu a nebojí se ji použít… I přes to, že právě viola hraje v nepřeplácané a střízlivě pojaté melodické hudbě této bulharské pětice ne zcela zanedbatelnou roli, zbraní, které mají Metalwings k dispozici, je daleko víc. Ať už to jsou občasné flétničky (i když by se mohlo zdát, že upozorňování na lidové nástroje kapelu směřuje kamsi do folk metalu, příznivci tohoto stylu kromě drobných keltských inspirací ..více

[recenze]

[16.01.2019]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

Redaktorská bilance roku 2018 - Savapip

Nebylo to vyloženě novoroční předsevzetí, ale na začátku loňského roku jsem plánoval strávit podstatně víc času na koncertech a zcela vážně jsem si představoval, že finální bilance nesmí být zase jen souhrnem toho, co burácelo v našem obýváku. Člověk míní, příroda mění… jelikož jsem půlku jara a téměř celé léto intenzivně zjišťoval, že má pubertální nesmrtelnost definitivně pominula a místo pumpujících pěstí jsem se oháněl dvěma francouzskými klacky, zůstalo jen u přání...více

[ankety]

[15.01.2019]

[Savapip]

[0 komentářů ]

SORROWFUL LAND - I Remember

Pod názvem ukrajinského projektu Sorrowful Land se ukrývá ukrajinský samotář Max Molodtsov, která za posledních pět let stihl vydat debutovou desku, EP a nyní i druhé album s názvem „I Remember“, které obsahuje šest rozsáhlých death/doom metalových kompozic. Na aktuální desce však není Max není úplně sám a přizval si zvučné žánrové souputníky, aby mu pomohli se zpěvem. S nadsázkou jako by se Max trochu snažil udělat jakousi doom metalovou obdobu Avantasie...více

[recenze]

[15.01.2019]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

Redaktorská bilance roku 2018 - Peťulín

Skvělých alb na první poslech je mnoho a až čas vybere ta, ke kterým se rádi navracíme. Za uběhlý rok jsem nerozdala žádnou desítku a stalo se tak ze strachu, že snad někdo vydá lepší desku než se rodily ty v první polovině roku. Mými nejposlouchanějšími žánry byly melodický či pagan black metal, neofolk a funeral doom metal, přičemž mne příjemně potěšil návrat k řekněme veselejším barvám melodického death metalu...více

[ankety]

[14.01.2019]

[Peťulín]

[1 komentář]

Billy F. GIBBONS - The Big Bad Blues

Ikonický vousáč a dlouholetý předák ZZ Top Billy Gibbons už dávno nic neřeší. Legendou se stal už před drahnými lety, když zažil průlom své kapely s deskou „Tres Hombres“ a od té doby svůj status jen udržoval a přiživoval. Letos mu bude sedmdesát let a může si dovolit cokoliv. Navíc je natolik specifický, rozpoznatelný kytarista a bezesporu precizní skladatel, že od něj nemůžete čekat žádné polotovary nebo vyloženě špatná alba. Ne vždy sice byl skladatelsky na výši, ale nikdy se nejednalo ani o vyložený průměr. ..více

[recenze]

[14.01.2019]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

JON SCHAFFER´S PURGATORY - Purgatory

Americký kytarista a skladatel Jon Schaffer se pravděpodobně utápí v návalech nostalgie. Nejenže poslední deska jeho domovských Iced Earth nepokrytě navázala na devadesátkovou tvorbu kapely, na svět se navíc v závěru loňského roku vyklubalo dílo, jehož obsah loví v historii ještě dávnější. Jon se totiž vrátil do období formace Purgatory, která fungovala v osmdesátých letech a jež právě předznamenala vznik známější Zamrzlé země...více

[recenze]

[13.01.2019]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

KARBON - Smlouva

„Kritiku zasranej, mám chuť si do tebe bouchnout,
nebo jak hořící svíčku tě úplně sfouknout…“

Když před dvěma lety pětice muzikantů v Týnu nad Vltavou zakládala kapelu Karbon, zjevně už měla o svém stylovém zaměření celkem jasno, neboť název kapely, odkazující na dávnověk vývoje Země, se dá celkem snadno využít i k zařazení jejich tvorby do vývoje metalových odnoží. Karbon prostě hrají staromilský a nepříliš ohebný heavy metal, ..více

[recenze]

[12.01.2019]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

ME AGAINST THE WORLD - Breaking Apart

Vezmete-li do ruky debutové album „Breaking Apart“ německých Me Against The World, spolehlivě vám přitáhne oči velmi sugestivní obal z díly Jana Yrlunda. Použijete-li oblíbenou metodu rychlého prozkoumávání alba pomocí krátkých úseků v úvodu skladeb, Me Against The World vás velmi slušně navnadí. A dostane-li se vám do ruky propagační leták, slibující využití vlivů Metallicy, Iron Maiden, System Of A Down, Queen a zprogresivněných Beatles, můžete nejspíš očekávat hodně silnou nálož...více

[recenze]

[11.01.2019]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

Redaktorská bilance roku 2018 - Veronika

Ta prokletá bilance. Rok se s rokem sešel a zase je přede mnou nelehký úkol vybrat top alba letošního roku. S čímž přichází i jeden ze dvou obvyklých problémů – buď toho vyšlo příliš málo, anebo příliš mnoho. Což se stalo i letos. Jedno za druhým vycházela vynikající alba a když jsem koncem roku usedala k počítači, abych sestavila osobní žebříček, zjistila jsem, že se do desítky ani za nic nevejdu. Takže letos tu ode mne máte takový decentní top 20...více

[ankety]

[11.01.2019]

[Veronika]

[0 komentářů ]

PINK CREAM 69 - One Size Fits All

Druhé album Pink Cream 69 s názvem „One Size Fits All“ vyšlo rok a půl po prvotině a v podstatě stvrzuje fakt, že u kapely v té době panovala takřka idyla. Tohle je prostě jednovaječné (snad ještě o trochu hitovější) dvojče, plně navazující na debutové album. Na osvědčených postupech nebylo potřeba prakticky nic měnit, což platí nejen o barevné nevázanosti obalu, ale i o autorském podílu na desce, na níž opět dominuje skladatelská potence Andiho Derise, ..více

[recenze]

[10.01.2019]

[Savapip]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

STEEL ATTACK - Predator Of The Empire

Na počátku roku 2003 za sebou měla švédská formace Steel Attack dvě povedená alba, která možná „nebyla žádnými majstrštyky“, jak na svých stránkách skromně zmiňují samotní hudebníci, oba počiny však dávaly jasně na srozuměnou, že by se s touto partou mělo do budoucna počítat. Několik pamětihodných písní bylo totiž k nalezení na první i druhé studiovce, přičemž já osobně bych se jejich povedenost ani v nejmenším nezdráhal vsunout do kolonky „majstrštyk“. ..více

[recenze]

[10.01.2019]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

Joe BONAMASSA - Redemption

Joe Bonamassa je už delší dobu pozoruhodným fenoménem na rockové scéně. Ani ne tak pro své působení v superskupině Black Country Communion, kde je ke slyšení vedle starších kolegů Glenna Hughese, Dereka Sheriniana (ex-Dream Theater) nebo Jasona Bonhama, ale hlavně pro svou sólovou kariéru, kterou odstartoval jako sotva dvacetiletý na vlnách dřevního blues, tedy hudby starší o několik desetiletí, než je on sám. ..více

[recenze]

[09.01.2019]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

Redaktorská bilance roku 2018 - Supermartonátor

Čísla letopočtu se mění, stejně jako číslovka označující náš věk. Čím je člověk starší má být rozumnější a využívat lépe svých zkušeností. No nepřijde mi, že by to platilo u mě. Blbosti asi budu vyvádět až do stáří. Stejně jako poslouchat metal. Někoho postupně opouští nadšení nebo dokonce přestane metal poslouchat (většinou kvůli rodině nemá čas už jezdit na koncerty nebo se starat, co zrovna vyšlo nového). Já ale letos opět slyšel mnoho nových alb a zde jich je pár jmenovaných. Nejlepších? Spíš mnou nejvíce oblíbených...více

[ankety]

[09.01.2019]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

ETERNITY´S END - Unyielding

Někdy je důležité nevzdat se, i když člověk musí bojovat s nepříznivými okolnostmi. A tak se ani Christian Muenzner, předák a kytarista německé kapely Eternity´s End, rozhodl neuložit svoji k partu ledu, přestože po debutu „The Fire Within“ (2016) zmizeli hlavní zastupitelé vydávatelské firmy Power Prog Records (nejprve šéf a poté i jeho spolupracovník). Zkrátka pánové přestali komunikovat se svými firemními akvizicemi, kterým do dnešních dnů dluží nemalé peníze. ..více

[recenze]

[08.01.2019]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]