RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...

RAGE - Afterlifelines
...Rage bez orchestru: 1. Secrets in a Weird...

ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

APRIL WEEPS - Comma


Od vydání výborného debutu „Outer Calm, Pain Within“ uteklo už víc než pět let a konečně slovenští April Weeps představují album druhé. To dostalo název „Comma“ a velmi výtvarně povedený obal. Kapela v mezičase dostala šanci přispět na tributové desky My Dying Bride a Paradise Lost. Ne, že by April Weeps zněli vyloženě jako tyto dvě metalové legendy, ale určité styčné body s nimi mají společné. Například důraz na atmosféru. To je slovo, které April Weeps bude charakterizovat nejvíce. ..více

[recenze]

[17.07.2018]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


GOTHOOM 2018 – čtvrtek 5.7., Revištské Podzámčie


Protože josefovský festival Brutal Assault bývá na můj vkus přelidněný, vzplanula jsem touhou objevit něco jiného. Na slovenský festival Gothoom nesoucí se v rodinném duchu jsem od přátel slyšela samou chválu, a tak jsem se letos poprvé vydala právě sem. Letošní ročník se ve dnech 5. – 7. července napodruhé konal v krásném prostředí údolí řeky Hron pod zříceninou gotického hradu Revište, celkově se ale jednalo už o ročník devátý (festival se z náboženských a politických důvodů několikrát stěhoval)...více

[reporty]

[16.07.2018]

[Peťulín]

[0 komentářů ]


BIG CITY - Big City Life


„Big City, Big City Nights…“,
trošku to k tomu nezapomenutelnému popěvku svádí a předpokládám, že když se řekne Big City, první, co kovanému hard rockerovi naskočí na displeji, je echo na německé hvězdy Scorpions. Jenže tentokrát půjde o jejich konkurenty z norského Kristiansandu, kteří po osmi letech existence vydávají své druhé album „Big City Life“ (ke kterému přidávají i debutové album „Wintersleep“, jež dosud ve fyzické podobě nevyšlo). ..více

[recenze]

[16.07.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


DEVIOUS MINE - Exilium


Tak se nám v Itálii zase urodilo, a to dokonce na debutové úrovni! Formace Devious Mine sice existuje přes deset let, na studiovou prvotinu ovšem došlo až letos. Album obsahuje devět položek a všechny představují italskou (tedy potažmo celosvětovou) powermetalovou školu ve velmi lichotivém světle. Inspirace ranými Vision Divine, Labyrinth nebo Highlord je evidentní, pětice hudebníků této party ale dokázala v léty osvědčených formulích nalézt dostatek prostoru pro osobní vyjádření..více

[recenze]

[15.07.2018]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


MARDUK - Viktoria


Pokud bychom hledali nejpilnější blackmetalovou kapelu, nutně při tomto pátrání musíme narazit na Marduk. Švédští obdivovatelé bojových vřav, zejména těch spojených s druhou světovou válkou, totiž nikdy za svou skoro třicetiletou kariéru neměli delší pauzu mezi vydávanými deskami více než tři roky a tento trend úzkostlivě dodržují i v současnosti, kdy na trhu házejí nejnovější sbírku bojových popěvků, nazvanou příznačně „Viktoria“. ..více

[recenze]

[15.07.2018]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


STEELMADE - The Stories We Tell


Zemitý rock s ocásky alternativy, který je dostatečně barevný na to, aby koketoval s decentními příchutěmi Nirvany či Metalliky, ale i s bezprostředním optimismem i lehkým pop-rockem, který nevsází na kdovíjaké melodické veletoče, či emotivní výlevy a v podstatě díky nezpochybnitelné osobitosti ani na chvíli nenudí (byť s upozorněním, že občas je to jen o fous, ale koneckonců i to je umění). Takové je album „The Stories We Tell“ ..více

[recenze]

[14.07.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


MADBALL - For The Cause


Přestože Madball začínali jen jako boční projekt Roba Mireta z Agnostic Front (zde na pozici basisty) a jeho mladšího nevlastního bratra, zpěváka Freddyho Criciena, jsou dnes už na newyorské hardcorové scéně skutečně respektovaným pojmem. Živná půda devadesátých let totiž udělala své, protože hopsavý hard core tehdy slavil veliké úspěchy a jejich alba „Demonstrating My Style“ či „Look My Way“ jsou dodnes citovanými klasikami žánru. ..více

[recenze]

[14.07.2018]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


LIZZY BORDEN - My Midnight Things


Přestože Lizzy Borden (vedeni pošukem s totožným pseudonymem) rozhodně nebyli v dobách hairmetalového tsunami v druhé polovině osmdesátých let tou nejslavnější kapelou, historie zmíněného stylu by bez nich byla neúplná. Pro někoho sice představovali jen druhořadé W.A.S.P. či Twisted Sister, ovšem i ten největší skeptik musel tehdy uznat, že hudba i show Lizzy Borden mají skutečně něco do sebe a že minimálně jejich nejlepší album „Visual Lies“..více

[recenze]

[13.07.2018]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


ESPIONAGE - Digital Dystopia


Kdo by čekal, že se za albem s modernistickým titulem „Digital Dystopia“ bude ukrývat jedno z velmi příjemných překvapení letošní heavy-powermetalové sezony? Debut australské kapely Espionage totiž nabízí líbivý žánrový příděl, který je napěchován nezanedbatelným množstvím melodických momentů, nápaditého autorství i poslechové chytlavosti...více

[recenze]

[13.07.2018]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


THERION - Sitra Ahra


Therion nikdy neměli ve zvyku prokrastinovat, jejich koncertní turné trvale střídala nahrávání desek a k tomu ještě stíhali vydat například živé album „Live Gothic“ či DVD „The Miskolc Experience“, na kterém kapela spojila síly s rumunským národním orchestrem, v jehož první části obě tělesa prezentovala klasická díla Antonína Dvořáka, Richarda Wagnera i Wolfganga Amadea Mozarta, v druhé části pak už došlo na skladby Therion. ..více

[recenze]

[12.07.2018]

[Tomáš Marton]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


INSOMNIUM - One for Sorrow


O tom, že Insomnium dokázali oslovit poměrně velké spektrum fanoušků svědčí skutečnost, že se jejich příznivci příliš nedokáží shodnout na tom, která alba kapely jsou ta lepší a která ta horší. Pro některé je opus magnum debut „In the Halls of Awaiting“, jiní se zase našli v progresivnějším „Since the Day It All Came Down“ a podobně tomu bylo i u následující dvojice – zatímco jedni si „Above the Weeping World“ zamilovali ..více

[recenze]

[12.07.2018]

[Peťulín]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


BULLET FOR MY VALENTINE - Gravity


Bullet For My Valentine se před třemi lety vytáhli s deskou „Venom“, která si hrála s kořeny kapely a úspěšně je přetavila v moderní nahrávku s hitovými příspěvky, jenž jsou již teď ve stabilním setlistu živé produkce. Rok na to se skupina rozhodla vydat novou písničku s klipem „Don´t Need You“, jež se trochu odklonila od minulé desky a přinesla zase trochu jiný feeling. Už to předznamenávalo, že se kapela upsala jinému labelu a že zkusí trochu více experimentovat se zvukem. ..více

[recenze]

[11.07.2018]

[Radek Neuman]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]


MINDWALKER - Burning Past


Chilský kytarista Daniel Román zanechal svůj otisk v kapelách Battlerage a Valkiria. Před časem si ovšem dopřál několikaletou pauzu, aby nabral nový dech a inspirace, dokonce v onom období „ani nesáhl na kytaru“. Tato neobvyklá autoterapie nicméně přinesla ovoce, když energií sršící Daniel založil projekt Mindwalker, se kterým před dvěma lety vydal debut „Walking Alone“, na nějž letos navázal druhou studiovkou s titulem „Burning Past“...více

[recenze]

[11.07.2018]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


LITTLE DEAD BERTHA - Age Of Silence


Těžko odolat kapele, jejíž název zní Little Dead Bertha. Ten vzbuzuje okamžité asociace vztahující se k hororovým, a přece nádherně odlehčeným Burtonovým filmům, ve kterých se mísí art s hravostí i nadhledem. A velmi podobný popis sedne také na album „Age Of Silence“, jehož žánrový rozptyl pokrývá death-blackovou temnotu i powermetalové světlo, to vše pod barevným orchestrálním podnebím a hlavně za aktivní účasti melodického záření. ..více

[recenze]

[10.07.2018]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


BURN THE PRIEST - Legion XX


Burn The Priest. Ten název už dávno zapadal prachem. Aby také ne, vždyť tohle jméno nesla na konci devadesátých let undergroundová kapela, která se proslavila až potom, co jej odvrhla a do loga si vetkla prastarý symbol Ježíše Krista, Beránka Božího. Lamb Of God! Během minulé desetiletky se z té malé obskurní kapely stala hvězda první katgorie a jeden ze symbolů moderního amerického metalu, který sice vychází z klasických kořenů..více

[recenze]

[10.07.2018]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


MATERDEA - Pyaneta


Kdyby měl italští folkáči Materdea hudbu tak osobitou, jako jsou jejich kostýmy (obzvlášť ty neposedné růžky kytaristy a zpěváka Marca Pavoneho jsou luxusní), možná by patřili k nejskloňovanějším jménům kovově kotlíkářské scény. Obzvlášť, když tu menší polovinu jejich septeta tvoří smyčcové nástroje – dvoje housle a jedno cello. O to víc překvapí, že tyto nástroje v řadě případů (alespoň v první polovině desky)..více

[recenze]

[09.07.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


KATAKLYSM - Meditations


„Nejlepší album od „In The Arms Of Devastation“!“ Alespoň to hlásaly propagační materiály, které vydavatelská firma vypustila měsíce předtím, než se novinka těchto Kanaďanů objevila na trhu. Zmíněné album z roku 2006 bylo jistým předělem v tvorbě Kataklysm, zejména proto, že napevno potvrdilo tendence kapely oprostit se od čistého death metalu a začít na tento zdánlivě neohebný styl roubovat melodické postupy, ..více

[recenze]

[09.07.2018]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Listování : << < 240 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.15536 sekund.