TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

AUTOGRAPH - Get Off Your Ass


Že mohou Autograph existovat i bez svého někdejšího tahouna Stevea Plunketta dokázali už na loňském EP „Louder“, kde základní dvojice Steve Lynch (kytara) a Randy Rand (baskytara) představila své dva nové spoluhráče, zpěváka a kytaristu Simona Danielse a bubeníka Marka Weilanda. Plunkettův duch samozřejmě na „Louder“ chyběl, ovšem možná i proto dokázala současná čtveřice jméno Autograph přenést do nových časů..více

[recenze]

[12.09.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


ELEGY OF MADNESS - New Era


Italští Elegy Of Madness před lety zaujali svou prvotinou „The Bridge Of Sights“, které přineslo zajímavý mix symfonického metalu (v čele s operní zpěvačkou) a progresivním metalem. Nechyběl ani lehce doomový nádech a občasné využití extrémních vokálů. Na kapele tehdy byla znát nevyhranost, nicméně se jednalo o zajímavou nahrávku, na které měla kapela snahu najít vlastní zvuk a působila svěže. Následovala čtyřletá pauza a v roce 2013 vyšla druhá deska..více

[recenze]

[11.09.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


THE NEW ROSES - One More For The Road


A tak Popelka dostala další přepychovou kytici růží. A nejen Popelka… Němečtí The New Roses mají trochu smůlu v tom, že dějiny zaoceánského hard rocku jsou tak nesmírně bohaté, že možností, aby se dalo říct, že na tomto parketu znějí originálně, se moc nenabízí. A i když jejich aktuální kolekce čítá včetně bonusů (této nálepky mohly být všechny položky klidně zbaveny) čtrnáct velmi povedených položek, prakticky v každé z nich se můžeme dohadovat o tom, ..více

[recenze]

[11.09.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Magnus ULFSTEDT, Erik MÅRTENSSON (ECLIPSE) - Od zrušení koncertu nás dělilo deset minut, ale protože se ukázali fanoušci, nechtěli jsme je zklamat.


V první polovině letošního roku vyšla švédské hardrockové formaci Eclipse deska „Monumentum“, přijímaná hudební veřejností více než kladně, kapela sklízela jednu pochvalnou recenzi za druhou a vystřelila Eclipse do čela švédské tabulky. O desce, skládání, koncertování, ale také o tom, co se stalo na předloňském pražském koncertě, jsme si popovídali s basákem Magnusem Ulfstedtem a frontmanem Erikem Mårtenssonem. ..více

[rozhovory]

[10.09.2017]

[Veronika]

[2 komentáře ]


7 MILES TO PITTSBURGH - 7 Miles To Pittsburgh


Pokud bylo v zemích Beneluxu v dobách hairmetalové vlny nějaké želízko v ohni, pak to rozhodně byli nizozemští Sleeze Beez. Ti, posíleni britským zpěvákem Andrewem Eltem, zabodovali v roce 1990 deskou „Screwed Blued & Tattooed“, kde se ukrýval i hit „Stranger Than Paradise“. I když je vír pozdějších událostí stáhl s sebou a kapela na dlouhá léta ze scény zmizela, jejich potenciál se nikdy úplně neztratil a v roce 2010 Sleeze Beez dokonce ohlásili comeback. ..více

[recenze]

[10.09.2017]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


MOTÖRHEAD - Under Cöver


„Ty vole, Motörhead budou mít novou desku a prej tam zpívá ten z Morbid Angel,“ zašumělo před nedávnem vyhlášenou plzeňskou metalovou dírou Parlament 666. Tak tedy vznikají drby… Tahle hláška se totiž zakládá na pravdě jen ze třetiny. Motörhead skutečně mají novou desku. No novou… Nikdo si ani nedokáže představit to, že by se kdokoliv, třeba míněný David Vincent, postavil na místo zemřelého Lemmyho Kilmistera do čela anglické legendy z nejlegendovatějších...více

[recenze]

[09.09.2017]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: /10]


PROJECT RENEGADE - Cerebra


Alternativci Project Renegade jsou novým objevem na řecké metalové mapě a nedávno jim vyšlo debutové EP s názvem „Cerebra“. To tvoří jen tři skladby, ale ty jsou všechny přes šest minut dlouhé, tak je čas se do desky zaposlouchat. A je to potřeba, protože hudba Project Renegade je atmosférická a náladotvorná. Přitom však není až přespříliš složitá a dá se příjemně poslouchat. ..více

[recenze]

[09.09.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


SEPTICFLESH - Codex Omega


O tom, že Septicflesh dali sousloví symfonický death metal nový rozměr snad už nepochybuje vůbec nikdo. Od alba "Communion“ s každým dalším zářezem v diskografii přinášejí novou šťavnatou porci tvrdé muziky propojené s epickým Pražským symfonickým orchestrem. Pro novinku "Codex Omega" vybrali jen ty nejzralejší plody a ingredience, z nichž utvořili mistrovské dílo, pravděpodobně nejmonumentálnější počin v jejich tvorbě. ..více

[recenze]

[08.09.2017]

[Veronika]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9,5/10]


PARADISE LOST - Medusa


S Paradise Lost je to těžké. Svou poslední deskou „The Plague Within“, přestože jí řada fanoušků přivítala, popřela vývoj, který za svou kariéru absolvovala a obloukem se vrátila ke kořenům debutu „Lost Paradise“ z roku 1990. Proč takový tah, když má tahle kapela na svém kontě tak stylotvorná a zásadní díla jako „Icon“, „Draconian Times“ a „One Second“? Uspokojivé vysvětlení chybělo. Paradise Lost jako kdyby odvrhli to nejzajímavější, co jejich tvorba po léta nabízela ..více

[recenze]

[08.09.2017]

[Jan Skala]

[18 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Bruce DICKINSON - Accident Of Birth



V devadesátých letech byl Bruce Dickinson velmi aktivní a chrlil album za albem. Po rozpačitě přijatém albu „Skunkworks“, na kterém se pustil až ke grungeovým experimentům, se rozhodl pro změnu. Rozloučil se se svými tehdejšími spoluhráči a pro další desku získal nové. Co je však nejdůležitější, Bruce chtěl zase hrát heavy metal. K návratu k tomuto žánru měl na albu "Accident Of Birth" náležité pomocníky. Opět se potkal s producentem Royem Z, ..více

[recenze]

[07.09.2017]

[Tomáš Marton]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


HAMMERFALL - Renegade


Psát seriál (nejen) o Hammerfall má výhodu v tom, že lze metalografii kapely posuzovat jednak komplexně, jednak s časovým odstupem, který snímá mnohdy nekritickou patinu soudobého obdivu a odhaluje skutečnou sílu jednotlivých písní. Výsledek je v tomto případě jasný: švédští autoři možná měli štěstí na samotném počátku kariéry, jak ale dokázali na – v podstatě všech – následujících studiovkách, nejednalo se o záležitost čistě nahodilou. ..více

[recenze]

[07.09.2017]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


AVELION – Illusion of Transparency


Pokud máte chuť pátrat po čerstvých talentech v progovém žánru, italská scéna se posledních pár let zdá být velmi úrodným místem. Právě odtud se jedna za druhou vynořují nové kapely a je až zarážející, jak vyzrále většina z nich zní, i když se mnohokrát jejich členové nemohou ve svém profesním životopise pochlubit ničím významným. Přesně do téhle kategorie spadají Avelion, nový spolek z Parmy, který letos vydal své debutové album. ..více

[recenze]

[06.09.2017]

[Ray]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


JACK STARR`S BURNING STARR - Stand Your Ground


I když býval kytarista Jack Starr ve svých začátcích členem Virgin Steele, pro jeho kariéru bylo mnohem důležitější, že se ještě v první polovině osmdesátých let s touto partou rozloučil a založil si vlastní kapelu Burning Starr, tedy Jack Starr`s Burning Star. Ti se záhy stali (stejně jako Virgin Steele) známými na poli amerického heavy nebo power metalu a zlatá osmdesátá léta prožili na výsluní. Na jejich konci se sice rozpadli,..více

[recenze]

[06.09.2017]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


Steven WILSON - To The Bone


Na minulém albu „Hand. Cannot. Erase.“ se Steven Wilson dotkl dokonalosti. Ačkoliv vyprávělo příběh, přineslo několik přístupnějších (chcete-li popovějších) skladeb. O nové desce „To The Bone“ se začalo proslýchat, že bude ještě popovější a řadu fanoušků vystrašily i uvolněné popové singly. Jenže nebyl by to Wilson, aby natočil jen nějaké tuctové popíkové album, protože má prostě vlastní rukopis a skladatelský um té nejvyšší jakosti...více

[recenze]

[05.09.2017]

[Tomáš Marton]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]


QUEENS OF THE STONE AGE - Villains


Po čtyři roky staré „...Like Clockwork“ už nikdo nemohl pochybovat, že by Queens Of The Stone Age, kdysi obskurní spolek, nepatřili ke světové rockové špičce. Už tenkrát bylo nutné ocenit jakou cestu někdejší člen desert/stoner rockových Kyuss, kytarista (a v tomto případě i zpěvák) Josh Homme ušel. Dnes už dokonale zastínil kapelu, ze které vzešel a přestože na jejím odkazu postavil i svou další kariéru, Queens Of The Stone Age dnes už Kyuss mnohokrát překonali. ..více

[recenze]

[05.09.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


ESKIMO CALLBOY - The Scene


Eskimo Callboy se již pár let úspěšně brodí nánosem generického electronicoru a svými absurdními texty a sebeuvědoměním si vydobyli dostatečně velký kus divácké pozornosti. Minulá deska „Crystals“ dokonce naznačila, že skupina má mnohem navíc než na parodování různých subžánrů a může se muzikantsky prosadit i v „běžném hudebním světě“, kde se již točí velká jména a hlavně velké peníze. Ovšem zpátky na zem. ..více

[recenze]

[04.09.2017]

[Radek Neuman]

[1 komentář]

[hodnocení: 3/10]


DOLL SKIN - Manic Pixie Dream Girl


Je tomu rok a půl, co jsem při poslechu debutového EP „In Your Skin“ mládežnic Doll Skin z Arizony tvrdil, že by tahle kapela jednou mohla být pecka. Nyní, když holky přišly s albem „Manic Pixie Dream Girl“, si to troufnu prohlásit znovu a navíc dodávám, že k tomu mají zas o kousek blíž. Důvodem je to, že z jejich hard rock–pop-punku leze ohromná energie, chytlavost a radost. To, že za partou holek, sotva odrostlých pubertě, stojí basák Megadeth David Ellefson,..více

[recenze]

[04.09.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << < 278 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.15656 sekund.