RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

W.A.S.P. - The Headless Children


Bylo nutné přehodnocovat. Přestože „Inside The Electric Circus“ u fanoušků nepropadlo (i když s odstupem času není tak oblíbené jako první dvě desky), kapela s ním nebyla ani za mák spokojená. Blackie nepokrytě mluvil o rozpadu, načež oznámil, že členem W.A.S.P. už není bubeník Steve Riley a on sám si bere časově neohraničenou pauzu. „Po Donningtonu jsem šel na pobočku EMI a řekl, že nechci dělat další řadovku v dohledné době, protože nechci, aby dopadla stejně jako „Inside The Electric Circus,“ ..více

[recenze]

[08.06.2017]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


ALESTORM - No Grave But The Sea


Na rakvi patnáct popíjí chlapů, johohó, ať teče rum...

Bývaly doby, kdy měli piráti Alestorm nějakou potřebu nacpat na desku poměrně vážně se tvářící (nebo alespoň ne tak praštěně potrhlé) kompozice jako kontrast k těm svým nevázaným halekačkám. Ty časy jsou víceméně (alespoň soudě podle aktuální desky „No Grave But The Sea“) pryč. Tvrdit, že to je dobře, by bylo asi zavádějící. Ono je to spíš tak,..více

[recenze]

[07.06.2017]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


Mark SLAUGHTER - Halfway There


Jak se zdá, Mark Slaughter zůstává na sólové dráze, kterou odstartoval před dvěma lety vydařenou deskou „Reflections In A Rear View Mirror“. Situace u jeho domovských Slaughter je stále dosti nepřehledná a jediné, co za ta léta člověk mohl zaregistrovat je, že ze sestavy zmizel bubeník Blas Elias a zbylí muzikanti, tedy basista Dana Strum, kytarista Jeff Blando a novic za bicí soupravou Zoltan Chaney, dělají už delší dobu křoví Vinci Neilovi ..více

[recenze]

[07.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


KOBRA AND THE LOTUS - Prevail I


Kanadští Kobra And The Lotus jsou kapelou, která je v současné době na vzestupu. Od svého založení v roce 2009 totiž ušli kus cesty a poté, co jejich předchozí album „High Priestess“ ocenila řada renomovaných kritiků a kapela posbíralal několik ocenění, si je ke společnému hraní vybraly takové veličiny jako Kiss a Def Leppard. I kvůli tomu, že je Kiss Army vzali na milost a z koncertu svých miláčků je nemilosrdně nevypráskali, ..více

[recenze]

[06.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Thrashmetalové novinky roku 2017 - část IX. - kapely AMKEN, ACID FORCE a ALL HELL


Většina Řeků asi momentálně nemá na ekonomických růžích ustláno, tamější obyvatelé si musejí zvykat na méně příznivé podmínky, což určitě není nic příjemného, na druhou stranu to tvoří ideální půdu pro vznik nasraných hudebních smeček (asi v podobných konotacích, jako když se v osmdesátkách v bezútěšných brazilských podmínkách zrodila slovutná Sepultura). Vše začala..více

[recenze]

[06.06.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


RAMMSTEIN - 28. květen 2017 - PRAHA: Eden Aréna


Když už se němečtí Rammstein rozhodli rozjet ohnivě metalovou show v pražském Edenu, nemohl jsem si samozřejmě za žádných okolností tuto příležitost nechat ujít. Hodinu po začátku předprodeje jsem s hrůzou zjistil, že už jsou volné lístky pouze do druhého sektoru na stání. Před pódiem to sice není, ale co se dá dělat? Po příjezdu do centra dění mě čekalo nemilé překvapení v podobě parkování. V okolí minimálně tří kilometrů se mi nikde zaparkovat nepodařilo,..více

[reporty]

[05.06.2017]

[František Šafr]

[3 komentáře ]


MOTIONLESS IN WHITE - Graveyard Shift


Hvězda Motionless In White po dva a půl roku starém albu „Reincarnate“ strmě stoupla. Když pomineme fakt, že deska byla mnohem úspěšnější, než obě její předchůdkyně, díky turné se Slipknot, Bullet For My Valentine a Lamb Of God si kapela získala nové příznivce, které oslovila svým mixem metalcoru a gothic rocku, hraným na hustém industriálním podkladu. Dá se mluvit o nové americké senzaci? Pokud bychom odhlédli od faktu, že už metalcore je dnes hudba také přežitá..více

[recenze]

[05.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Matěj (RAMBLING WOLVES) - Zatím jsme ještě úplně nepřišli na to, jak správně a koho "podmáznout"


Vzhůru do šedesátek! Jablonecká trojice Rambling Wolves má tohle období ráda, takže není s podivem, že i jejich muzika tuhle etapu hudebního vývoje reflektuje. O tom, co se u téhle kapely aktuálně děje, vypráví příjemně odlehčeným způsobem kytarista a občasný „erotický vokalista“ Matěj. ..více

[rozhovory]

[04.06.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]


HAREM SCAREM - United


Harem Scarem, kteří letos slaví třicet existence, jsou jedním z nejvytrvalejších uskupení na poli melodického hard rocku. A přestože se kapela před necelými deseti lety na chvíli rozpadla, dnes je opět mezi živými a dokonce se znovu vrátila ke svému zaběhnutému koloritu a vydává jedno album za druhým. Jejich novinková „United“ je tak čtrnáctým počinem (pokud nepočítáme kolekci znovu nahraných věcí z dvojky „Mood Swings“), ..více

[recenze]

[04.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


LINKIN PARK - One More Light


Když před sedmi lety vydali Linkin Park desku „A Thousand Suns“, nepěkně to slízli za svou přílišnou popovou orientaci a množství experimentů, do kterých se s touto deskou pustili. Reputaci si ale napravili dalšími dvěma díly „Living Things“ a „The Hunting Party“, která měla za úkol fanoušky především uklidnit a ukázat, že v táboře kapely je všechno v pořádku. Jenže nebylo, schůzka s managementem a přehled ekonomických čísel ukázal, ..více

[recenze]

[03.06.2017]

[Jan Skala]

[15 komentářů ]

[hodnocení: 2/10]


ATLAS PAIN - What The Oak Left


Italští Atlas Pain svojí biografii uvádějí otázkou, zda vůbec existuje nějaká vazba mezi filmovou hudbou a heavy metalem. Myslím, že tento dotaz už dávno celkem jednoznačně zodpověděla řada jiných, takže by bylo bláhové očekávat, že Atlas Pain přijdou na svém debutovém albu „What The Oak Left“ s něčím revolučním. A to i přes to, že Atlas Pain svoji výpravnost táhnou přes folkově pohanské území, díky čemuž se nabízí srovnávání s Ensiferum či Wintersun. ..více

[recenze]

[03.06.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


EARTH ROT - Renascentia


Earth Rot, to jest báječně ohyzdný blackened death metal bez zbytečných moderních přikrášlovátek, který ale jde s dobou a zní čerstvě, a který by se dal zařadit někde mezi old-schoolový švédský death a norský black metal typu Dark Funeral. Tato poměrně mladá kapela pochází z daleké Austrálie a nyní představuje svou druhou desku „Renascentia“. Earth Rot započali svou kariéru roku 2013 a po pouhých třech letech koncertní činnosti byli přizváni na aktuální turné Gorgoroth, ..více

[recenze]

[02.06.2017]

[Peťulín]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


ART NATION - Liberation


Švédové Art Nation zabodovali v roce 2015 debutovým albem „Revolution“, které dokonce mnozí pasovali na jeden z nejlepších melody-rockových počinů dané sezóny. Novinka, jež názvem „Liberation“ navazuje na titul prvotiny, proto patřila mezi značně očekávané letošní desky, což pětice hudebníků cítila a nahrání díla věnovala celých šest měsíců, s tím, že k mixu byl opět přizván zkušený Jacob Hansen. A je pravda, že zvuk patří mezi ozdoby aktuální fošny Švédů, ..více

[recenze]

[02.06.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


TRAIL OF TEARS - Disclosure In Red


V roce 1994 vznikla v Norsku kapela Natt. Existovala jen tři roky a vydala jediné eponymní demo. Poté si kapela změnila jméno a na svět přišli Trail Of Tears. Doba přála gothic metalu a především ten spojený s modelem „kráska a zvíře“ zažíval nejlepší léta. Theatre Of Tragedy, Tristania a právě Trail Of Tears. Tři norské skupiny, začínající písmenem „T“. Poslední jmenovaní představovali z tohoto královského trojlístku ty nejtemnější. ..více

[recenze]

[01.06.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


W.A.S.P. - Inside The Electric Circus


Šílené tempo koncertů, kdy kapela hrála vlastně od roku 1982 nepřetržitě, už přinášelo řadu problémů. Navíc na červen a červenec 1986, tedy půl roku od vydání „The Last Command“, bylo už zamluvené studio Pasha Music House v Hollywoodu, aby zde W.A.S.P. nahráli svou další desku. V sestavě se sice už etabloval nový basista Johnny Rod a Blackiemu Lawlessovi také mnohem více seděla role kytaristy, ale začínaly se objevovat problémy se stále ambicióznějším bubeníkem Stevem Rileym, který těžce nesl fakt, ..více

[recenze]

[01.06.2017]

[Jan Skala]

[13 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


DRAGONFORCE - Reaching Into Infinity


Britské rakety Dragonforce jsou zpět a hned je s jejich novinkou a v pořadí sedmou studiovkou svázáno několik „nej“. Jde např. o nejdelší album v celé metalografii kapely, nalezneme zde dokonce i nejdelší song, se kterým pánové kdy vyrukovali. Tím nejdůležitějším faktem pro věrné fanoušky je ale jednoznačně skutečnost, že Dragonforce zůstávají nejspeedovějším spolkem současnosti, když ani tentokrát nedošlo na nějaké žánrové hokusy pokusy..více

[recenze]

[31.05.2017]

[Petr Štěpnička]

[15 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << < 289 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.90809 sekund.