GHOST - Popestar

V souvislosti s Ghost se sice nedá hovořit o nějakém novém světovém fenoménu, ale jisté je, že tahle podivuhodná švédská šestice už prorazila jak na starém kontinentu, tak i v mnohem rezervovanější Americe, která se vždycky na evropské spolky dívala tak trochu skrz prsty. Dozajista za to může i propracovaná image, kdy vlastně neznáme identitu ani zpěváka Papa Emerita (dnes už třetího, ale kdo by si vsadil, že se nejedná pořád o toho samého chlápka jako na začátku kariéry kapely), natož pětice Bezejmenných ghúlů, ..více

[recenze]

[22.10.2016]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

Powermetalové novinky roku 2016 - část XII. - kapely ASSIGNMENT, SPELLCASTER a SEVEN KINGDOMS

Čtvrté studiovce německých prog´n´powermetalistů Assignment předcházelo několik zásadních událostí. První z nich je podpis s labelem Massacre Records, druhou nalezení snad už stálého zpěváka Diega Valdeze (Helker), čímž se zároveň podstatně zeskromnil počet hostujících vokalistů (zatímco na předešlé řadovce byli čtyři, včetně Matse Levéna, nyní uslyšíme pouze hlas zpěvačky Marie José Pot). To jsou dobré zprávy, mezi které dále řadím působivý art work z dílny Caia Caldase..více

[recenze]

[22.10.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

GREEN DAY - Revolution Radio

Že kapely zažijí za svou kariéru dva vrcholy, to se může stát. Takovou situaci zažili například Aerosmith, Alice Cooper, Meat Loaf nebo Cheap Trick a skutečně za to mohli děkovat osudu, že je podruhé postavil na samotný rockový piedestal. Totéž se stalo i Green Day. Poté, co v poloivně devadesátých let naprosto explodovali v epicentru neopunkové vlny s deskou „Dookie“, zažili postupný pád, kdy desky „Insomniac“, „Nimrod“ a „Warning“ zajímaly stále méně lidí, až se Green Day ocitli na totální periferii posluchačského zájmu. ..více

[recenze]

[21.10.2016]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

Thrashmetalové novinky roku 2016 - část XV. - kapely DEPREMACY, MENTAL COMA a TULKAS

Americká drtička Depremacy vznikla před šesti lety, svůj debut „Scars Of Treachery“ ale vydává teprve letos. Tím se však zřejmě čtveřice muzikantů pořádně nakopla, protože již nyní visí na jejich facebookové stránce cover k druhé studiovce, jež ponese název „Son Of Perdition“. Máme se ale na co těšit? Máme, a zvlášť to platí pro jedince, kteří si rádi dají základní thrashovou materii s mohutným přídavkem deathu. Smrtící škatule je zde prezentována zpěvákem Alexi Ascaridisem, ..více

[recenze]

[21.10.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

AYREON – The Human Equation

Roky po vydání „The Universal Migrator“ věnoval Arjen především dvěma vedlejším projektům, do kterých se pustil s vervou. Tím prvním byl v roce 2001 Ambeon, na kterém sám nahrál většinu nástrojů a za mikrofon si vybral v té době teprve čtrnáctiletou Astrid van der Veen. Název vznikl kombinací slov Ayreon a ambient, což dost napovídá o hudebním zaměření, které prozkoumává jemnější hudební odstíny. Jediné album projektu nese název „Fate of a Dreamer“..více

[recenze]

[20.10.2016]

[Ray]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

BLACK SABBATH - Cross Purposes

Když došlo v Costa Mesa při společných koncertech s Ozzym k definitivnímu uzavření krátkodobého reunionu s Diem, byla volba Tonyho Martina jako zpěváka, vlastně jedinou variantou, o které se Tony Iommi a Geezer Butler spolu bavili. Martin ale stále ještě cítil trochu zášti za to, že jej kapela kvůli Diově návratu odstavila na druhou kolej a zpočátku se choval chladně. Nakonec ale lákání obou legendárních hudebníků neodolal a spolu s bubeníkem Bobbym Rondinellim (ex-Rainbow)..více

[recenze]

[20.10.2016]

[Jan Skala]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

SPIKE & TYLA`S HOT KNIVES - The Sinister Indecisions Of Frankie Gray And Jimmy Pallas

Spojení frontmanů dvou stylově velice blízkých kapel, tedy jmenovitě Spikea (The Quireboys) a Tyly (Dogs D`Amour) není nic nového. Oba se pochopitelně moc dobře znají z londýnské klubové scény, kde zejména koncem osmdesátých let byly obě kapely pojem. K prvotnímu spojení pod hlavičkou Spike & Tyla`s Hot Knives pak došlo v roce 1996. To už ale ani The Quireboys ani Dogs D`Amour nefungovali. Obě totiž vydaly své poslední desky v roce 1993 a najednou se nad nimi zavřela hladina...více

[recenze]

[19.10.2016]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

ATTICK DEMONS - Let´s Raise Hell

S Portugalci Attick Demons jsme již na našem webu měli čest, a to v souvislosti s jejich debutovým albem „Atlantis“. To jsem v recenzi víceméně chválil, jakkoli jsem upozorňoval na opravdu výraznou podobnost s největšími legendami heavy metalu, Brity Iron Maiden. Od té doby uplynulo pár let a na světě je následovník (jenž zároveň oslavuje dvacet let existence kapely) se zastrašujícím názvem „Let´s Raise Hell“. ..více

[recenze]

[19.10.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]

VEONITY - Into The Void

Debutové album „Gladiator´s Tale“ švédské party Veonity řadím mezi nejlepší powermetalová díla loňského roku. Proto mě velmi potěšila nečekaná zpráva o brzkém nástupci v podobě alba „Into The Void“, které vyšlo 23. září. A to je opět skvělé, ačkoli v zásadě působí jako deska od jiné kapely. Jednou z hlavních změn je střídání na vokální pozici, mikrofonu se tentokrát chopil kytarista Anders Sköld, který nahradil Marcuse De Silvu, jenž kapelu opustil ihned po nahrání prvního alba...více

[recenze]

[18.10.2016]

[Petr Štěpnička]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

BAD JOKER`S CREAM - Behind The Mask

Mladá sexy hard/glam rocková kapela z Frýdku-Místku, zakládající si na typicky hard-rockových riffech sedmdesátých a osmdesátých let s příměsí moderního rocku a heavy metalu. Tak zní autodefinice kapely Bad Joker`s Cream. Posouzení, zda je tato čtveřice sexy, přenechám ženské části redakce, co se samotné hudby týká, tak ta definice je pochopitelně přesná. A nutno zdůraznit i to, že debutovému albu „Behind The Mask“, se kterým Bad Joker`s Cream přichází, není vlastně s ohledem na aktuální dění na glamové scéně co zásadního vytknout...více

[recenze]

[18.10.2016]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]

ALMAH - E.V.O

Edu Falaschi měl plodný rok. Nejen, že se rozhodl oslavit pětadvacáté výročí své pěvecké kariéry vydáním sólového alba Moonlight, na kterém oblékl do formálnějšího kabátku své nejslavnější skladby z dob, kdy působil jako pěvec v kapele Angra. Co ale jistojistě zajímá metalový svět ještě o trochu více, je novinka dalšího z Falaschiho původně sólových projektů, ze kterého se později vyloupla jedna z nejslavnějších brazilských kapel, ikona současného progpoweru, Almah. Deska nese název „E.V.O“..více

[recenze]

[17.10.2016]

[Veronika]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

Powermetalové novinky roku 2016 - část XI. - kapely HIGHLORD, WINTERSTORM a NEOGENESIS

Italové Highlord kdysi platili za velmi slušný spolek. K jejich vrcholům patří album „When The Aurora Falls…“, které přineslo vydatnou porci neoklasického power metalu. Jenže od té doby uplynulo plných šestnáct let, přičemž nelze s klidným svědomím říct, že by se kapela časem posouvala k zářným výšinám. Naopak, v jejich vývoji je znatelná autorská stagnace, ne-li zakrnění. Aktuální album „Hic Sunt Leones“ pak dokonce zní víceméně odpudivě, a to hlavně kvůli diletantskému ozvučení, ..více

[recenze]

[17.10.2016]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: /10]

Sonya SCARLET (THEATRES DES VAMPIRES) - Jsme připraveni vykročit novou cestou, která je lepší než všechny předchozí.

Vznešená melodičnost, rázné pasáže, melancholie, napětí a temná romantika. To je jen strohý výčet toho čeho se nám od kapely Theatres des Vampires za poslední léta dostává. Po delší pauze však nastal čas udělat další krok kupředu a proto vampíři povstali z hlubin svých hrobů s albem jménem "Candyland". Co přináší zbrusu nové album? Čím se jeho temní autoři inspirovali? A jak kapela vidí současnou hudbu? Na to vše jsem se ptal frontwoman vampíří divize Soni Scarlet. Takže pozor na krční tepny! Jdeme na to...více

[rozhovory]

[16.10.2016]

[Jiří Rogner Hylmar]

[0 komentářů ]

THEATRES DES VAMPIRES - Candyland

Jestliže patříte mezi milovníky symfonických kapel, které se nebojí experimentovat s elektronickou hudbou v kombinaci s opravdu divokými, kytarovými riffy, ženským vokálem a sekvencemi, které zastupují nástroje náležící do škatulky „vážná hudba“, pak by vaší pozornosti jistě nemělo uniknout nové album vampýří sebranky „Theatres des Vampyres“, které nese název „Candyland“. Znalci upírků ze slunné Itálie se možná nad názvem desky pozastaví, neboť většina alb, „Nosferatu Eine Sinphonie des Grauens“ počínaje a „Moonlight Waltz“ konče,..více

[recenze]

[16.10.2016]

[Jiří Rogner Hylmar]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

APOLLO UNDER FIRE - Apollo Under Fire

Amíci Apollo Under Fire se se svojí hudbou snaží nalézt duši. Ne, to není vlastní závěr, to je úvodní věta promomateriálu o téhle rockové pětici a jejím debutovém eponymním albu. Vlastně je tím ale řešeno úplně všechno. Hudba, kterou Apollo Under Fire nabízejí, má ambice člověka zklidnit, nenápadně posunout k rozjímání, na nás bezvěrce – i přes svoji textovou náplň, která pochopitelně reflektuje víru, má vyvolávat naději, probouzet lásku – pak může působit písničkářsky relaxačním a uvolňujícím dojmem. ..více

[recenze]

[15.10.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

Sully ERNA - Hometown Life

Kdo zná šest let starý sólový debut frontmana tvrděrockových Godsmack Sullyho Erny „Avalon“, ví, že jeho vlastní tvorba má s jeho domovskou kapelou společného pramálo. Zatímco Godsmack jedou po moderních rock/metalových kolejích, kde jsou slyšet ozvěny panterovského riffování, nu-metalu a post-grunge, Erna svou sólovou tvorbu upnul směrem k daleko přírodnějšímu soundu, kde se hojně využívá akustických nástrojů a řady motivů, které by v jeho domovské kapele působily přece jen jako pěst na oko. ..více

[recenze]

[15.10.2016]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8.5/10]

MESHUGGAH - The Violent Sleep of Reason

Extreme metal, progressive metal, djent, math metal. Z fúze těchto specifických subžánrů vyleze pouze a jedině Meshuggah. Švédští průkopníci extrémního metalu se o pozornost hudebních fanoušků a kritiků starají od roku 2002, kdy na albu „Nothing“ poprvé představili své masivní osmistrunné kytary. Od té doby prakticky veškerá hudební produkce zněla po „mešugácké“ masáži jako základní umělecká škola. Uběhlo téměř patnáct let, a světe div se, švec se svého podladěného kopyta stále drží. Ba co víc, má stále větší úspěch. ..více

[recenze]

[14.10.2016]

[Radek Neuman]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]