Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...

RAGE - Afterlifelines
...Rage bez orchestru: 1. Secrets in a Weird...

ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

OUSIODES - Angel


Ollie Bernstein je mladý a talentovaný bostonský multiinstrumentalista, který si tímto albem splňuje jeden ze svých snů, což je jedním z faktorů, který je v recenzi nutné zohlednit. Album nevyšlo pod žádným oficiálním vydavatelstvím, Ollie vytvořil CD v podstatě sám (s přispěním několika hostí), a to od prvotních nosných nápadů až po samotné natočení, mix a mastering. Tím splněným snem se myslí vysoce melodické, rychlé album, odrážející autorovy inspirace..více

[recenze]

[27.09.2016]

[Hermes]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


ARIADNA PROJECT - Novus Mundus


Debut argentinské party Ariadna Project „Mundos Paralelos“ (který byl posléze znovu nahrán v celkem zbytečné anglické verzi „Parallel Words“) z roku 2005 v sobě ukrýval několik náramně chytlavých skladeb, k nimž se s velkou oblibou vracím dodnes (za všechny uvádím perly „Neuvo Amanecer“ a „Cuento Mágico“). Očekávání plnohodnotného studiového následovníka se protáhlo na dlouhých jedenáct let, nicméně o tom, že kapela neztrácí na tvůrčí síle, vypovídalo demo s písní „Corriendo Libre“ z roku 2014...více

[recenze]

[27.09.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


DARKWELL - Moloch


Seznam kapel, které se po letech hibernace probraly k životu, je zase o jednu položku bohatší. Tedy v případě rakouských Darkwell a jejich třetího alba „Moloch“ se kterým přicházejí po dvanáctileté studiové pauze, by se možná patřilo říct, nikoliv probraly, ale probírají. Darkwell nikdy nebyli kdovíjak akční či uspěchanou kapelou, stavěli spíše na rozvážně houpavém rocku s příchutí gotiky a melancholie a „Moloch“ v zásadě pokračuje na tom samém paloučku, na kterém se Darkwell pohybovali v první pětiletce tohoto století. ..více

[recenze]

[26.09.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


DELAIN - Moonbathers


Je zvláštní, že jsem ještě nedávno měl symfo-metalové Delain v hlavě zafixované jako „ty nováčky“ z Holandska. Jenže pozor! To už dávno neplatí. Kapela svůj debut vydala už před deseti lety a letos nám představuje již páté album. Její postavení se za tu dobu zcela proměnilo. Veřejnost už ji pasuje na jednoho z tahounů žánru a svým významem se už téměř vyrovnává svým starším kolegům Within Temptation nebo Epica. Deska „Moonbathers“ to jasně potvrzuje. A nejen to …..více

[recenze]

[26.09.2016]

[Mikka]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9,5/10]


Kamil DRÁB (BLOODY ROSE) - ...v půlce koncertu i zastydlý publikum najde s námi společnou řeč


Tak, jak v sobě má nádech tajemna jejich muzika, tak tajemná je (aspoň se zdá) i samotná kapela Bloody Rose. Pětice z Českých Budějovic sama o sobě příliš mnoho informací nešíří (ten důvod, o kterém se zpěvák Kamil Dráb v rozhovoru zmiňuje, je mi velice blízký, tím pádem i pochopitelný), tak vám snad přijde vhod nahlédnout pod pokličku a dozvědět se nejen něco o loňském albu „Tajemství růže“, ale třeba i o tom, co všechno Bloody Rose na aktivitách spojených s muzikou baví. Není toho málo. ..více

[rozhovory]

[25.09.2016]

[Savapip]

[2 komentáře ]


BLOODY ROSE - Tajemství růže


Bloody Rose z Českých Budějovic se na svých facebookových stránkách prezentují jako doom metal, na bandzone jako melodický rock. Stylizované fotografie členů, jméno kapely, a nakonec obal i název nové desky „Tajemství růže“, jakoby zase vypadly z nějaké pocitově vykořeněné, emo-gothické hudební říše. A jak je to ve skutečnosti? Ani jedna škatule neplatí doslova, nicméně každá má ve tvorbě kapely jisté zastoupení (ačkoli prvky doom metalu by se daly nalézt pouze pod nejvýkonnějším mikroskopem)..více

[recenze]

[25.09.2016]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 5,5/10]


HIGHRIDER - Armageddon Rock


Když před třemi lety založili švédští Highrider svoji kapelu, zjevně si vzali k srdci postulát o tom, že v dnešní době, přesycené ohromnou záplavou kapel, je největší šance zaujmout posluchače aspoň špetkou odlišnosti. Jenže co chcete vymýšlet nového v heavy metalu? Recept Highrider na jedinečnost je v podstatě jednoduchý – dominantní klávesy, které čtveřice z Goteborgu vyhrabala někde v sedmdesátých letech (což umocňuje i nepříliš dokonalý zvuk). Uječený zpěv, živelná energie a řezavá přímočarost..více

[recenze]

[24.09.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


PROPHETS OF RAGE - The Party`s Over


Spojení rapu a tvrdé kytarové hudby není už dávno něčím neobvyklým jako v revolučních dobách, kdy se Steven Tyler proboural do zkušebny Run DMC, kteří právě „prznili“ klasický hit Aerosmith „Walk This Way" a když na jednom pódiu spolu řádili Public Enemy a Anthrax. Za tu dobu vzniklo mnoho a mnoho interpretů, kteří různými způsoby ve své tvorbě oba styly prolínají. Jmenovitě třeba můžeme vzpomenout na Clawfinger, Dog Eat Dog, Headcrash… a hlavně Rage Against The Machine...více

[recenze]

[24.09.2016]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


BREAKDOWN OF SANITY - Co-Existence


Švýcarsko – země proslulá svou neutralitou, vyspělou ekonomikou a fialovými krávami…a díky Breakdown of Sanity i luxusně znějícím metalcorem. Tato šikovná kapela debutovala v roce 2009 a od té doby desku od desky potvrzuje svou pozici jednoho z nejoriginálnějších a nejtvrdších uskupení v tomto populárním subžánru. Technická brilantnost a čich na našlapané riffy a breakdowny byly vždy servírovány v luxusním produkčním balení, nastaveném samotnými členy kapely. ..více

[recenze]

[23.09.2016]

[Radek Neuman]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


MESHIAAK - Alliance of Thieves


Tak tomu říkám odplata! Abyste rozuměli, novou australskou smečku Meshiaak založil spolu s Deanem Wellsem (Teramaze) jistý Danny Bomb, což je maník, který figuroval v kdysi výborné partě 4Arm. Odtud však odešel, a pokud mohu číst mezi řádky, nebylo to rozloučení zrovna nejpřátelštější. 4Arm mezitím vydali nové album, které se ale výrazově pohnulo od progresivního thrashe k nudným moderním končinám a jako takové znamenalo pro fanoušky kapely prudké zklamání. ..více

[recenze]

[23.09.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


AYREON – Actual Fantasy


Druhé album pod hlavičkou Ayreon následovalo pouhý rok po vydání debutu. Dostalo název „Actual Fantasy“ a Arjen název vysvětluje jako pokus simulovat fantazii, ne realitu. „Skutečná fantazie“ má být tedy něco jako opak virtuální reality. Tohle album se projektu Ayreon vymyká snad po všech stránkách. Jako jediné nemá ucelený příběh a zároveň nezapadá do hlavní linie konceptu, které se jako stříbrná nit táhne celou diskografií. ..více

[recenze]

[22.09.2016]

[Ray]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


BLACK SABBATH - The Eternal Idol


Situace nebyla růžová. Otázka, kdo vlastně na přelomu let 1986 a 1987 tvoří Black Sabbath, byla stále palčivější, protože basista Bob Daisley odmítal, že by se stal členem kapely a zpěvák Ray Gillen představoval stále větší zátěž kvůli jeho přístupu k práci, neboť žil nevázaným rock n´rollovým způsobem života, který další tvorbu značně komplikoval. Bylo jasné, že tohle nemůže mít dlouhého trvání. „Můj nejlepší kamarád byl manažerem Tonyho Martina,“..více

[recenze]

[22.09.2016]

[Jan Skala]

[15 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


TRAUMER - Avalon


V závěru recenze debutového alba brazilských power metláků Traumer jsem vyjádřil naději, že se třeba příště zadaří lépe. Prvotina „The Great Metal Storm“ sice nebyla marná, obsahovala několik dobrých songů, z celkového pohledu ovšem měla k nějakému strhujícímu účinku daleko. Udělil jsem ji tenkrát šest bodů. Od té doby uplynuly dva roky a z výsledného hodnocení studiového následovníka je zřejmé, že určitý posun skutečně nastal, ..více

[recenze]

[21.09.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


HEAVEN GREY - Manuscriptum


Lotyši Heaven Grey už mají leccos za sebou. Vznikli v roce 1993 jako death metalová kapela, která se postupně propracovávala k gothic/doomovému výrazu. V devadesátých letech vydali tři desky a potom na několik let přerušili činnost. V roce 2010 se však vrátili na scénu s deskou „Falling Mist“ a nyní představují novinku „Manuscriptum“, která vychází u labelu Via Nocturna. ..více

[recenze]

[21.09.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


KING COMPANY - One For The Road


Těžko říct, kdy přesně se v hlavě bubeníka Mirky Rantanena zrodil nápad na rozběhnutí hard rockové kapely (jako kdyby těch hudebních působišť měl málo, že?). Každopádně chvíli po svém odchodu z Thunderstone se do realizace tohoto plánu pustil a začal tím, že dal přesně podle svojí vize dohromady partu lidí, se kterými už měl v průběhu své kariéry něco do činění. Ani v nejmenším nepřekvapí, že k mikrofonu se postavil Pasi Rantanen (Thunderstone), na nabídku bez váhání kývnul kytarista Antti Wirman, ..více

[recenze]

[20.09.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


NARNIA - Narnia


Narnia je jedním z projektů autora, zpěváka, producenta a dogmatického křesťana Christiana Liljegrena (dále např. Golden Resurrection, Audiovision, DivineFire). Existenci kapely je možné rozdělit na dva úseky. Ten první skončil rozchodem před šesti lety. Reunion – s většinou původních členů - proběhl v roce 2014 a díky němu máme nyní čest s novým albem, jehož eponymní pojmenování oslavuje nejen znovuzrození Narnie, ale také dvacet let od jejího vzniku. Otázkou tedy zůstává: dokáže hudební obsah dostát jubilejnímu okamžiku a podtrhnout jeho výjimečnost?..více

[recenze]

[20.09.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


SERIOUS BLACK - Mirrorworld


Vezměte vokalistu Urbana Breeda, napište muziku, a i kdybyste měli v úmyslu vypustit do světa nejtvrdší blackmetalovou fošnu, je vysoká šance, že díky tomuto zpěvákovi bude vaše blackmetalová deska znít prakticky jako cokoliv, na čem kdy Urban zanechal svůj hlas. Podobně je na tom i powermetalová all stars group Serious Black se svou novou, a dle mého skromného názoru, těžce průměrnou nahrávkou „Mirrorworld“, nevybočující z řady Breedových zásahů do hudebního světa prakticky ničím...více

[recenze]

[19.09.2016]

[Veronika]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Listování : << < 321 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.21324 sekund.