ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

REBEL MISTRESS - Restless Minds


Všechno už tu jednou bylo a tak proč to nevyužít? Asi takhle bych odhadl filozofii zpěvandule Marielle Tengström. Ta před dvěma lety se svými parťáky založila hard-glam-kapelu, aby dostatečně evokovala pramen, ze kterého nepokrytě nasává, dala jí přiměřeně provokativní jméno Rebel Mistress a pokusila se naskočit na vlnu, kdysi dávno zvednutou od Guns n´ Roses, Mötley Crüe a jim podobných spolků. Na svém loňském druhém EP „Restless Minds“ potvrdili to, co řekli na svém krátkometrážním eponymním debutu. ..více

[recenze]

[21.05.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


WASTAGE - Slave To The System


Slováci Wastage sekají moderně podchycený thrash, několik songů z (dosti archaicky nazvané) fošny „Slave To The System“ ale rovněž dopují klasické postupy, neabsentuje ani rychlé tempo, což se pro mě stalo hlavní motivací k soustředěnému poslechu celého díla. Nedá se ovšem říct, že bych se po jeho dokončení cítil nějak zvlášť obohacen, neřkuli šťasten. ..více

[recenze]

[21.05.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


ANTIGOD – Wareligion


Občas nemusí být vyloženě nutné přijít s něčím novým či objevným. Někdy stačí jen dobře uchopit to, co bylo vymyšleno už dávno, a ono to může fungovat.

Havířovští Antigod v mezidobí mezi prvním a druhým albem uskutečnili natolik zásadní personální změnu, že žádnou lepší snad ani provést nemohli. Na pozici jejich vokalisty se totiž zjevil slovutný mistr Chymus, ..více

[recenze]

[20.05.2016]

[Oliva]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


SVENGALI - Theory of Mind


Dubaj. megalomanské město v pouštním světě Spojených arabských emirátů, písek, ropa a islám. Ale také metal! Svengali jsou právě z města neuvěřitelných mrakodrapů a ač vznikli teprve v roce 2013, přinášejí vyspělé debutové album, které zní moderně a může příjemně překvapit. Trochu jsem čekal exotiku nebo hudbu odpovídající zeměpisné poloze, ale při poslechu Svengali byste těžko hádali zemi původu, spíš budete tipovat na Ameriku. ..více

[recenze]

[20.05.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


DRAGONFORCE - Inhuman Rampage


Ne vždy bývá pravdivé známé rčení „do třetice všeho dobrého“, nicméně v případě této party platí dokonale. S vydáním fošny „Inhuman Rampage“ totiž Dragonforce dobyli svět. Do té doby pro ně byly zapovězeny zejména Spojené státy americké, s tímto albem už ale zámořský trh neodolal. Padaly prodejní rekordy, nejen v Americe, ale po celém světě, v domovské Anglii deska skončila na druhém místě. ..více

[recenze]

[19.05.2016]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 9,5/10]


Gary MOORE - Old New Ballads Blues


Komerční přetlak nebo znovuobjevená radost z hraní? Ať už za tím bylo cokoliv, je jasné, že v minulé dekádě Gary Moore sekal jedno album za druhým. Naštěstí kvalita nešla úplně výrazně dolů a i když poslední desky „Back To The Blues“, „Scars“ a „Power Of The Blues“ lze v nejlepším případě označit jako mírně nadprůměrné, nikdy se nejednalo o žádné propadáky, za které by se kytarista musel stydět...více

[recenze]

[19.05.2016]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


JADED HEART - Guilty By Design


Železnou pravidelnost, s jakou němečtí (ehm, rodilí Němci jsou v kapele již v menšině) hard rockeři Jaded Heart vydávají svá alba, by nenarušila snad ani biblická potopa. Ať se děje co se děje, Jaded Heart v průměru jednou za dva roky (sem tam nějaká drobná odchylka) vydají novou desku. Co na tom, že pamětníkem té první, vydané před dvadvaceti lety, je už jen basák Michael Müller. Co na tom, že v aktuální sestavě nenajdeme žádné tak slavné jméno, jako svého času křiklouna Michaela Bormanna..více

[recenze]

[18.05.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Powermetalové novinky roku 2016 - část II. - kapely VALERIAN, METATRONE a CHANCE RASPBERRY


Indonésie ukrývá překvapivě slušné powermetalové zázemí. Není ale náhoda, že žádná z tamějších kapel nepronikla do širšího povědomí. Pokud mohu soudit z dostupných materiálů, zápal a vášeň sice indonéským hudebníkům nechybí, zároveň ale postrádají osobitost a často i řemeslnou zručnost. Při poslechu jejich produkce většinou bouchne do uší bídný zpěv, zvuk, a také kopírování známých jmen, v čele (samozřejmě) s Helloween. ..více

[recenze]

[18.05.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


Rob ZOMBIE - The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser


Může člověk chtít po Robu Zombiem vůbec něco nového? To nejdůležitější totiž tento svérázný umělec řekl v devadesátých a to zejména v rámci přelomových alb jeho tehdejšího spolku White Zombie „La Sexorcisto: Devil Music Volume One“ a „Astro Creep 2000“ či svého sólového debutu „Hellbilly Deluxe“. Tam odkryl své poslední skryté trumfy a ne náhodou už všechna následující alba stála ve stínu tohoto počinu z roku 1998. Poslední dobou to ale vypadá, že Zombie dává spíše přednost filmařině ..více

[recenze]

[17.05.2016]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


COLONNELLI - Verrà la morte e avrà i tuoi occhi


Italská parta Colonnelli se svojí tvorbou skotačí na thrashovém území s výraznými groovy a crossovými prvky. A právě tento subžánrový mix dává záminku k detailnějšímu průzkumu prvotiny kapely, neboť z čistě hudebního hlediska se ničeho objevného nedočkáme. Jednotlivé škatule se však prolínají s přirozenou lehkostí, muzikanti navíc své nástroje třímají pevně v končetinách a v pohodě zmáknou i technicky složité party. Zpestřením je melodický vokál, který přidává do celé záležitosti jednak punkový, ..více

[recenze]

[17.05.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


KAPRIOLA - Na konci přijde začátek


Chlapi, řeklo se bez bab…, jenže soudě podle novinkového alba „Na konci přijde začátek“ ostravských rockerek Kapriola by to byla zatracená škoda! Holky totiž na svém šestém albu (byť jedinou pamětnicí prvních třech je z dnešní sestavy už pouze kytaristka dona Michelle) s názvem „Na konci přijde začátek“ rozehrály pěkně ostrou rockovou (s občasný metalovým ocáskem) partii, které předcházel fakt, že z položky nástrojů u dony Michelle zcela zmizely housle a čtyř strun se poprvé chopila Tess the Bass. ..více

[recenze]

[16.05.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


OVERTURES - Artifacts


U nás zatím nepříliš známá italská banda Overtures tak jako na předešlém albu „Entering The Maze“ opět pod hlavičkou Sleaszy Rider Records dělá divy. Stejně jako na předchozí desce sází kapela na hutný temný zvuk a silné až progresivní kytarové riffy, naléhavost a tíživou atmosféru, o kterou se spolu s téměř černokněžným vokálem hlavního skladatele Michela Guaitoliho a hutné kytary starají také úderné bicí, bez kterých by album nikdy neznělo tak hluboce. ..více

[recenze]

[16.05.2016]

[Veronika]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


Zdenka MOTÁČKOVÁ, Radek KREJČÍ (WOLFARIAN) - Vikingové nás fascinují tím, jakým způsobem dokázali žít a fungovat v drsné době a drsných životních podmínkách


Nepřeslechnutelní a nepřehlédnutelní. Brněnští Wolfarian mají na kontě své debutové album, které sklízí velice kladná hodnocení. Průběžně s ním objíždějí Českou republiku a zkuste přehlédnout folkmetalový ansámbl, který čítá osm lidí. A jelikož se Wolfarian zjevně daří i naší Metalparádě, je ten správný čas dozvědět se o téhle kapele něco víc. Za kapelu Wolfarian odpovídali Zdenka Motáčková a Radek Krejčí.

..více

[rozhovory]

[15.05.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]


CANDLEBOX - Disappearing In Airports


„Byli to dřeváci. Byli nevýrazní jako Grateful Dead. Nesnášeli jsme je!“ Takhle se kdysi na adresu Candlebox vyjádřil basista staré, dávno už rozpadlé grungeové formace Tad Kurt Danielson, když se ho zeptali na vývoj grunge v polovině devadesátých let, kdy prapor po zdecimovaných Pearl Jam, Nirvaně, Alice In Chains a Soundgarden přebírala druhá generace grungeových hudebníků v čele právě s Candlebox, Creed či australskými Silverchair. Danielson měl tehdy pravdu v tom, že už tomu chyběla opravdovost, ..více

[recenze]

[15.05.2016]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


EISENHAUER - Horse Of Hell


Kde jsou hranice tvrzení, že v jednoduchosti je síla? Jedním z těch, kteří je vcelku systematicky testují, jsou germáni Eisenhauer. Ti se před třemi lety (po šesti letech své existence) dokopali k debutu, na který v loňském roce navázali čtyřskladbovým EP „Horse Of Hell“. Základem jejich muziky je sytý, těžkopádný heavík v převážně vláčném, leckdy až doomově tahavém tempu, opřený o houževnatou a v podstatě hodně stereotypní a intenzivní rytmiku, zemité riffy, nijak přehnaně vykroucené ..více

[recenze]

[14.05.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


Thrashmetalové novinky roku 2016 - část III. - kapely EXEKUTER, MASTER a TERONATION


Pochází-li nějaká novodobější thrashová sebranka z Řecka, je velmi pravděpodobné, že její hudba bude stát za posluchačský hřích. Stačí vzpomenout na slušné party jako Chronosphere a Domination, výtečnou Riffobii nebo zcela úžasné borce Suicidal Angels. Někam doprostřed tohoto jakostního spektra můžeme zařadit také kapelu Exekuter, která si to ve své tvorbě nekompromisně rozdává s církví..více

[recenze]

[14.05.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


THE UNGUIDED - Lust And Loathing


Melodický death-metal a Švédsko jdou ruku v ruce už dlouhé roky. Když k tomu přidáte trochu groovu a odkaz Sonic Syndicate, máte na talíři The Unguided, kteří se můžou směle pyšnit svým třetím albem. Přestože se zprvu The Unguided po špatných zkušenostech nechtěli pouštět do spolupráce s žádným větším labelem, už na minulé desce si podali ruce s Napalm Records a zatím se zdá, že se jednalo o krok správným směrem. Kapela teď pod záštitou této společnosti perlí a přináší nahrávky, za kterými si hrdě stojí a má proč. ..více

[recenze]

[13.05.2016]

[Veronika]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


Listování : << < 335 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.17788 sekund.