TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

CIRCUS MAXIMUS – Havoc


Norským progressivcům se předchozí deskou „Nine“ podařilo rozdělit svoje fandy na dva tábory. Zatímco první skupina zamačkávala slzu kvůli ústupu od stylu a smutnila po časech „The 1st Chapter“ a „Isolate“, druhá plnými doušky nasávala originální dílo, které kapela dokázala vytvořit. Po čtyřech letech bylo tedy „Havoc“ na progové scéně očekáváno s napětím. Přiznejme si hned zkraje, že dílo není tak silné jako „Nine“ – to samé se ale popravdě dá říct a velmi vysokém procentu alb. ..více

[recenze]

[06.04.2016]

[Ray]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


KING WRAITH - Of Secrets And Lore


Leckoho by mohly trknout už názvy některých skladeb. Když se po necelé půlminutě typicky wildovským způsobem rozklokotá kytara, začne svítat. A když o necelých dvacet vteřin italské trio King Wraith nasadí melodiku a stavbu slok přesně v tom duchu, v jakém ji v poslední desetiletce minulého století excelentně protáčela posádka Rolfa Kaspareka, je definitivně jasno. Debutové album King Wraith „Of Secrets And Lore“..více

[recenze]

[06.04.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


SPIRITUAL BEGGARS - Sunrise To Sundown


Je zajímavé, jak se i kapela, která celý svůj styl postavila na retru sedmdesátých let, může vyvíjet. Když si totiž někdo poslechne debutovou, dvaadvacet let starou bezejmennou desku Spiritual Beggars a čerstvou novinky „Sunrise To Sundown“, těžko by hádal, že tohle nahrála stejná kapela. Na jedné straně zatěžkaný, totálně zhulenecký stoner rock, který čerpal z drogového období Black Sabbath a na straně druhé precizní hardrockový klenot, který si za vzor..více

[recenze]

[05.04.2016]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


RIZON - Power Plant


Nevím, jestli to je jenom můj problém, nebo na tom bude někdo z vás podobně, ale pojmenovat album názvem, který již použila jedna docela známá kapela na docela známé fošně, to mi přijde jako vrchol neoriginality. Ještě se samozřejmě nabízí varianta, že členové švýcarské party Rizon zmíněnou desku neznají, což by mě ale ve výsledku děsilo snad ještě víc, i proto, že se obě kapely pohybují přibližně na stejném žánrovém kolbišti. ..více

[recenze]

[05.04.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Blaze BAYLEY - Infinite Entaglement


Blaze Bayley je pro mě opravdovou osobností heavy metalu a člověk, kterému jeho hudbu naprosto věřím. Na posledních deskách jste skrz jeho texty mohli zahlédnout jeho vnitřní bolesti a ztráty, na albu novém se vydáme s Blazem trochu jinam. „Infinite Entaglement“ je sci-fi příběhem, což je Blazeův oblíbený žánr a v minulosti se k němu rád uchyloval...více

[recenze]

[04.04.2016]

[Tomáš Marton]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


VOTUM - :Ktonik:


Polští Votum stáli v posledních letech spíše ve stínu svých slavnějších kolegů Riverside. Jenže nesmíme zapomínat na to, že u našich sousedů je tamější prog(metalová) scéna nesmírně silná a zajímavých uskupení tam je celá řada. A Votum bezpochyby patří mezi ně, ač dostat se do širšího povědomí jim vždycky několik kroků chybělo. Jejich v pořadí čtvrté album „:Ktonik:“ však jasně ukazuje, že kapela má především umělecké ambice a chuť se neustále posouvat. ..více

[recenze]

[04.04.2016]

[Mikka]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


VAN CANTO - Voices Of Fire


Platí-li, že líná huba znamená holé neštěstí, lze potom patero maximálně akčních úst pohromadě považovat za čiré štěstí? S odpovědí přichází německá šestice (jak známo, tím šestým do party je bicman Bastian Emig) Van Canto prostřednictvím svého již šestého alba. Před deseti lety Van Canto poprvé albově představili svůj jedinečný a capella styl. Jeho výhodou je fakt, že se dosud nenašel nikdo, kdo by chtěl Van Cantu fušovat do řemesla, ..více

[recenze]

[03.04.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


POWER 5 - Talisman


Tuto recenzi začnu zcela zásadním konstatováním: Power 5 konečně vydali desku, která mě posadila na prdel! Ne tedy, že by pětice muzikantů najednou přepsala jakékoli žánrové hranice. Naopak, vše stále jede v těžkých provinčních kolejích, čemuž dopomáhá i český zpěv. Na tom samozřejmě není nic špatného, pokud jsou přítomny chytlavé melodie. No a ty na aktuální desce jsou. A je jich plno. Když si pomůžu lehce jízlivou nadsázkou, řeknu, že hned úvodní song „Triumf“ ..více

[recenze]

[03.04.2016]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


FLESHGOD APOCALYPSE - King


Vybalte fraky a připravte fidlátka! Na scénu přicházejí italští klasici Fleshgod Apocalypse, kteří vám se svou čtvrtou řadovou deskou "King" dají lekci, jak hrát vážnou hudbu. Samozřejmě v kombinaci s technickým death metalem vysoké jakosti.

Fleshgod Apocalypse pořád rostou. Na poli symfonického death metalu patří vedle Septicflesh mezi ty nejznámější. ..více

[recenze]

[02.04.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


Powermetalové novinky roku 2016 - část I. - kapely TERRA PRIMA, GRIMGOTTS a SKELETOON


Brazilci Terra Prima v únoru vydali druhou studiovku "Second". Ta první nebyla bůhvíjakým klenotem, nicméně nabídla několik zdařilých skladeb a tím dávala důvod k těšení se na novou fošnu. Jenže ta přišla s obsahem natolik odlišným, že do powermetalových novinek vlastně už vůbec nespadá a jestliže ji zde uvádím, je to právě kvůli fanouškům první desky, aby předešli brutálnímu zklamání. Ano, přesně takový pocitový stav mě při poslechu zápisu „Second“ zachvátil. ..více

[recenze]

[02.04.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


Ricky WARWICK - When Patsy Cline Was Crazy (And Guy Mitchell Sang The Blues)/Hearts On Trees


Kdeže jsou časy The Almighty, té tvrdé, nekompromisní kapely, která ve své tvorbě míchala motorkářské vlivy s razancí Motörhead a místy až panterovskými riffy. Ani někdejší frontman The Almighty Ricky Warwick už není ten potetovaný ďábel, který bouřil ve skladbách typu „Jonestown Mind“ nebo „Ultraviolent“ a měl za manželku střelenou moderátorku MTV, metalovou Terezu Pergnerovou, Vanessu Warwick. Rickymu se totiž zcela změnil život, když dostal šanci nastoupit na frontmanské místo do Thin Lizzy. ..více

[recenze]

[01.04.2016]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


DRIÁK - Tvrdá realita


V úterní recenzi punk-rockových Blank Out jsem si stěžoval na nedostatek „kytarové“ energie. To ovšem není případ žánrově spřízněné kapely Driák, kteří to na své třetí fošně pálí jedna radost, až vlastně ztrácí smysl stylové zařazení do punk-rocku, kam se sami lánovští házejí. Tady to o rocku věru moc není, otěže naplno přebírá punk s jemným přesahem do skáčka, hardcoru a chvílemi i metalu. Driák vítězí také na úrovni textů, které se netočí pouze kolem chlastu,..více

[recenze]

[01.04.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


EDENBRIDGE - Arcana


Debutová deska přinesla celkem úspěch, tak bylo nutno fanoušky co nejrychleji zásobit další náloží melodické muziky, aby se snad kapela rychle nevytratila z jejich hledáčku. Trvalo pouhého půldruhého roku, než Lanvall zkomponoval a s družinou, posílenou o druhého kytaristu Andrease Eiblera, natočil a vydal rovnou dvanáct skladeb (dvě jako bonusy). Nejmarkantnější změnou od nájezdu luxusní speedovky „Starlight Reverie“ je rozhodně zvuk, ..více

[recenze]

[31.03.2016]

[Hermes]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


Gary MOORE - After Hours


I když „Still Got The Blues“ zaznamenalo úspěch a pro Garyho Moorea i resuscitaci kariéry a nový start, někteří pravověrní rockeři to nepochopili a svého někdejšího oblíbence zatratili do horoucích pekel. „Nechápu, proč se někteří lidé tak vzrušují. Začal jsem dělat něco jiného, protože jsem jednoduše toužil po změně. A blues je právě o té touze,“ komentoval svůj přerod kytarista a vypadalo to, že je skutečně spokojený..více

[recenze]

[31.03.2016]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


ABSOLUT DEAFERS - Himaláje v nás


Ostravští Absolut Deafers mají oproti domácí konkurenci jednu obrovskou výhodu. Objevovat se na pódiích pravidelně již pátým rokem před Arakainem (či absolvovat šňůru s Citronem i Kreysonem) je jednoznačnou zárukou toho, že se kapela do povědomí rockových příznivců prostě dostat musí. K letošnímu doprovázení tuzemské legendy si Absolut Deafers přibalili do uzlíčku i zbrusu nové album „Himaláje v nás“. Které ve svých jedenácti položkách nabídne jednu nepříliš povzbudivou nepřímou úměru ..více

[recenze]

[30.03.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


D.N.A. - Démon času


Tito pražští metláci v posledních letech nezahálí. Vždyť od jejich poslední studiovky „Sernato“ ještě neuplynuly ani dva roky a už zde máme čest s novou, v pořadí osmou deskou, jež dostala název „Démon času“. Nemohu se považovat za odborníka na předešlou tvorbu D.N.A., tato recenze tak bude pohledem posluchače, jenž ke kapele přistupuje s čistým štítem, bez jakýchkoli očekávání, ale také předsudků nebo předpojatosti. ..více

[recenze]

[30.03.2016]

[Petr Štěpnička]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


ENTOMBED A.D. - Dead Dawn


Až do roku 2013 byli Entombed jistota. Tehdy se ovšem do krve pohádali oba zakládající členové, zpěvák Lars Goran Petrov a kytarista Alex Hellid a rázem bylo po ptákách. Jako kdyby stylotvorná minulost neexistovala a vše převážily osobní útoky. Přitom Entombed měli být na co pyšní, protože desky jako „Wolverine Blues“ a „DCLXVI: To Ride Shoot Straight And Speak The Truth“ rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v devadesátých letech nabídla švédská deathmetalová scéna. ..více

[recenze]

[29.03.2016]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Listování : << < 341 / 615 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.19678 sekund.