RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

MAD ARCHITECT - Hang High


Dva roky po vydání znervózňující temné prvotiny „Journey To Madness“ se všeuměl Snowy Shaw spolu s Magnusem Daunem pod hlavičkou Mad Architect vrací s novým albem. Tentokrát s téměř hodinovým hracím časem a třinácti mysteriózními skladbami nahranými a zmixovanými v oblíbeném švédském Sound Industry Studio, studiu Arnolda Lindeberga, který má na svědomí kapely jako In Flames, Evergrey, nebo Kamelot, ..více

[recenze]

[30.10.2015]

[Veronika]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


LEPROUS, SPHERE, RENDEZVOUS POINT - 13.10.2015 - Londýn, The Garage a 25.10.2015 - Praha, Nová Chmelnice


Nedávno jsme vám přinesli první londýnský report a už se hlásíme s dalším. Tentokrát ale trochu netradičně. Podíváme se na srovnání koncertu norské progresivní kapely Leprous v Londýně z pohledu mého a totožné akce v Praze z pohledu kolegy Supermartonátora. Na rozdíl od happy metalu, o kterém jsme se bavili minule, progrese londýnské fanoušky táhne daleko víc. Přestože zastávka ve velmi příjemném klubu The Garage, který by velikostí mohl ..více

[reporty]

[29.10.2015]

[Veronika]

[0 komentářů ]


CINDERELLA - Still Climbling


Začátek devadesátých let byl pro Cinderellu tím, pravděpodobně, vůbec nejhorším obdobím jejich kariéry. Vše začalo zklamáním z prodejnosti „Heartbreak Station“. „Někdo tenkrát řekl, že Cinderella hraje country a deska už se neprodávala. Přitom vyloženě country věc je tam jen „One For Rock And Roll“, rozčiloval se tenkrát Tom Keifer. Jenže problémy se začaly vršit. Fred Coury byl na koncertech čím dál více nespolehlivější, až jej Keifer..více

[recenze]

[29.10.2015]

[Jan Skala]

[29 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


MANDRÁGORA NEGRA - Imparable


Španělský power a heavy metal mám v oblibě zejména díky kapelám, které se nebojí do své hudby propašovat neředěnou dávku sentimentálních melodií, jež mi ve spojení s románským jazykem evokují prosluněnou pohodu, nekonečné pláže a podobné, pro běžného našince většinu roku zhola nepřístupné věci. Debutové album „Suenos De Realidad“ Mandrágory Negry bylo napěchováno hudbou, která podobné asociace zhmotňovala přímo bytostně...více

[recenze]

[28.10.2015]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


EDENWAR - Edenwar


Španělský kytarista Nicolás Dobernack, aktuálně žijící ve Švýcarsku a zpěvačka Anna Fiori, původem z Mexika, našli společnou hudební řeč na začátku loňského roku, kdy založili kapelu Edenwar, se kterou prý chtějí vnést čerstvý vítr do symfonického metalu. Myšlenka je to odvážná a soudě čistě podle úvodní skladby jejich eponymního debutu ne zcela nereálná. Je třeba ovšem vzít v úvahu, že prvotina Edenwar vychází necelých osmnáct měsíců od samotného založení kapely,..více

[recenze]

[28.10.2015]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


SAXON - Battering Ram


Saxon nikdy svým příznivcům nepřipravili vyloženě nepříjemné překvapení. I když samozřejmě někteří remcali, když se kapela po vzoru Iron Maiden pokoušela dobýt Ameriku s deskou „Crusader“ (určitě jedna z nejlepších desek kapely), koketovala s lehkonohým rockem na albech „Rock The Nation“ (spíše průměrné dílo) a „Destiny“ (vynikající album), případně se přikláněla k německé urputnosti na počinech „Killing Ground“..více

[recenze]

[27.10.2015]

[Jan Skala]

[15 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Powermetalové novinky roku 2015 - část IX. - kapely NIBIRU ORDEAL, DIVINER a EXOTHERIA


Na úvod jeden kvízový test. Zdalipak víte, co spojuje kapely Qantice, Damnation Angels, The Anabasis a Orion´s Reign? Odpovědí je jméno norského narcise Pelleka. Ten začíná působit jako hudební kurtizána, neb to vypadá, že na každou nabídku řekne „ANO“. Tohle známe třeba od Fabia Lioneho, který hostoval asi na stovce nahrávek a tím devalvoval jak jedinečnost takového aktu, tak svého hlasu. Narcis Pellek k tomu má také slušně nakročeno,..více

[recenze]

[27.10.2015]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: /10]


MICHAEL MONROE, HARDCORE SUPERSTAR, CHASE THE ACE - 15.10.2015 - Londýn, The Electric Ballroom


Čtvrteční večer patřil rock’n’rollu. Na společném double-headline turné se sešla finská legenda Michael Monroe spolu se Švédy z Hardcore Superstar a zastávku si udělali i v Londýně. Tentokrát to byl Monroe, kdo byl za hlavní hvězdu večera a i když se, na rozdíl od naší vlasti, po londýnských pódiích producíruje poměrně často a dalo by se tak očekávat, že ve čtvrtek nepřitáhne takový dav fanoušků, opak byl pravdou. Už drahnou chvíli před otevíračkou ..více

[reporty]

[26.10.2015]

[Veronika]

[5 komentářů ]


Michael MONROE - Blackout States


Je asi jen málo umělců, jejichž sólová kariéra se dá srovnávat s tím nejlepším, co vytvořili v rámci své domovské kapely a čím si udělali jméno ve světě. Michael Monroe, někdejší ikonický frontman finských glam/punkových zázraků Hanoi Rocks, je jedním z nich. Hanoi Rocks byli jedineční spojením právě charismatu a osobitého vokálního projevu Monroea s kytarovou hrou a skladatelským umem Andyho McCoye. Sice se nikdy nedočkali platinových ocenění, ..více

[recenze]

[26.10.2015]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


THE BLACK DAHLIA MURDER - The Abysmal


Nikdo dodnes neví, kdo spáchal vraždu Elizabeth Short – tedy Černé Dahlie. Za to ale přesně víme, kdo jsou The Black Dahlia Murder. Jedna z nejpopulárnějších amerických extrémně metalových band, které právě vyšla sedmá řadovka s názvem „The Abysmal“.

TBDM si libují v moderně laděném death metalu s prvky deathcoreu..více

[recenze]

[25.10.2015]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


TANK - Valley Of Tears


Kolem názvu Tank je zase docela rušno. Už dva roky totiž existují dvě formace toho jména. Jednu z nich vede (vede je vcelku zavádějící slovo, protože se jedná o one man band) kdysi ústřední postava této kapely a její frontman Algy Ward. Druhá z nich je parta, kde působí kytarový tandem Mick Tucker a Cliff Evans, který po Wardově boku zažil plodná osmdesátá léta. Před dvěma lety se stalo, že obě kapely vydaly takřka naráz svá alba. ..více

[recenze]

[25.10.2015]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


MANILLA ROAD - The Blessed Curse


Manilla Road byli typičtí představitelé power metalu. Ovšem příznivci různých Sabatonů, Powerwolfů a podobných, v současné době v jistých evropských kruzích dost populárních kapel, se mohou zase rychle uklidnit. Manilla Road s těmito kapely nemají vůbec nic společného, protože představují ten původní power metal amerického střihu, někdy také nazývaný US metal. Ten vznikl jako odpověď na Novou vlnu britského heavy metalu ..více

[recenze]

[24.10.2015]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


DARKOLOGY - Fated To Burn


Tak trochu přetechnizovaná muzika pro muzikanty, tak trochu sveřepý, syrový a nepříliš melodicky ohebný power metal zámořské provience. Svérázný nespoutaný vokál s neposednými manýrami v duchu King Diamonda. Víc než hodinová, naráz nesnadno stravitelná nálož, u které asi budete potřebovat slušnou porci rotací, než budete moct tvrdit, že se vám některý z motivů dostatečně zažral pod kůži. A přes to všechno, když se všechny tyto zdánlivé těžkosti vzájemně propletou..více

[recenze]

[24.10.2015]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


COCOTTE MINUTE - !Rituál, kmen a srdce a kmen!


„Kokoti“ byli před dekádou velmi v kursu. Hity jako „Měl bych tě sejmout“ nebo „Kopem!“ se celkem pravidelně protáčely v médiích a kapela získala na popularitě. Na koncertech seskupení bavilo zejména nezaměnitelným Zellerovým projevem a nu-metalovým akcentem s řádně vytaženou basou. I pro poslední poznávací znamení se „Kokotům“ začalo přezdívat „čeští Korni“ a toto označení kapela jen potvrdila dvojalbem „Sado Disco“, kde zazněly songy jako „Nenávist“ ..více

[recenze]

[23.10.2015]

[Radek Neuman]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


NETHERFELL - Between East And West


Balalajka, píšťalky, flétny, dudy, housle, dulcimer, niněra, tak těhle nástrojů je na debutu polských Netherfell plno. Takže je to jasné, kotlíkáři, folk metal! Jak známo, tahle škatulka nabízí nespočet variant a odstínů, obzvlášť když se do její podstaty přimíchávají různé stylové ingredience. V případě alba „“Between East And West“ je tím přídavkem slušná porce melodického death metalu, coru, nějaké ty prvky pohanštiny i výhonky blackového skřípotu. ..více

[recenze]

[23.10.2015]

[Savapip]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


CINDERELLA - Heartbreak Station


Cinderella alias Popelka žila jako v pohádce. O tom se ještě před třemi lety těmhle chlápkům z Philadelphie nezdálo ani v nejdivočejších snech. Začátkem srpna 1989 se jim totiž dostalo s hrstkou vyvolených (Bon Jovi, Mötley Crüe, Ozzy Osbourne, Scorpions a Skid Row) té cti, že se jim otevřel svět Východního bloku a nemožné se stalo skutečností. Ten nejdrzejší, dekadentní zápaďácký rock n´roll měl demonstrovat svou sílu přímo v srdci..více

[recenze]

[22.10.2015]

[Jan Skala]

[12 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << < 360 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.17647 sekund.