KARAKUM - Páni draků

Poslouchej heavy metal – ať víš, co vítr zpívá
Poslouchej heavy metal – tu sílu drak hlídá
Poslouchej heavy metal – kytary dál, dál tě zvou
Poslouchej heavy metal – vždyť on je cestou tvou, cestou tvou…

V některých z vás možná refrén jedné ze skladeb, zaznamená již na desce ..více

[recenze]

[16.04.2010]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

KARAKELA - Karakela

Karakela je projektem hudebníka Tomáše Pícla, který se doposud prezentoval v partách Sifon a Greymon. Tomáš vždy inklinoval ke stylům AOR a melodický hard rock, přičemž eponymní deska Karakely má být odrazem této žánrové tužby, a to „bez kompromisů a po svém“. Jde tedy vlastně o sólovou záležitost, zvlášť s ohledem na Píclovy multiinstrumentální schopnosti, které pojmou hru na klávesy a obě kytary, zbylé posty zastali „námezdní“ umělci..více

[recenze]

[28.12.2018]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

KAPRIOLA - Rebellion

Na konci to zase začíná… Jak se zdá, u babské kapely Kapriola jsou konce a příslib nových začátků oblíbeným tématem. Pohrávalo si s ním pět let staré album „Na konci přijde začátek“, z desky „Rebellion“, vydané na sklonku loňského roku také opakovaně vykoukne. Ale proč ne. V kontextu toho, že od minulého alba došlo k několika změnám v sestavě - u mikrofonu Mar Qui nahradila Michelle, ke čtyřem strunám se od bicích přesunula Mercy, na její stoličku usedla Monika, s nedávným příchodem kytaristky Lucie Zelenkové..více

[recenze]

[26.07.2021]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

KAPRIOLA - Na konci přijde začátek

Chlapi, řeklo se bez bab…, jenže soudě podle novinkového alba „Na konci přijde začátek“ ostravských rockerek Kapriola by to byla zatracená škoda! Holky totiž na svém šestém albu (byť jedinou pamětnicí prvních třech je z dnešní sestavy už pouze kytaristka dona Michelle) s názvem „Na konci přijde začátek“ rozehrály pěkně ostrou rockovou (s občasný metalovým ocáskem) partii, které předcházel fakt, že z položky nástrojů u dony Michelle zcela zmizely housle a čtyř strun se poprvé chopila Tess the Bass. ..více

[recenze]

[16.05.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

KAPREKAR`S CONSTANT - The Murder Wall

Slyšeli jste někdy o Kaprekarově konstantě ? Tu objevil indický matematik stejného jména v roce 1954 - jedná se o magické číslo 6174 s pevným bodem posloupnosti. Ověřit si to můžete jednoduše. Libovolné čtyřmístné číslo seřaďte od největší do nejmenší číslice a odečtěte jej od stejného čísla seřazeného od nejmenší do největší číslice. Tento algoritmus vždy nejpozději v sedmém řádku vygeneruje číselnou hodnotu 6174...více

[recenze]

[26.04.2022]

[Jirka Lulek]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

KAPEL MAISTER - Into Salvation

Neobarokní speed metal s operním, v tomto případě dokonce dvojnásobným ženským zpěvem! Tento žánrový oddenek dává smysl každému, kdo si rád poslechne třeba Vivaldiho, neboť je více než zřejmé, že jeho kompozice nesou s dnešním spídem velmi totožné stavební prvky. Jasně čitelné, éterické a do notového promile vypointové melodie platily o dvě století dříve stejně, jako platí nyní, kdy elementární melodickou energii dopuje rychlost jdoucí ruku v ruce s dnešní uspěchanou dobou. Spojení vážné hudby, rychlé rytmiky ..více

[recenze]

[08.12.2009]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

KANSAS - The Prelude Implicit

Příští rok už to bude čtyřicet let, co americkou hitparádu zbourala skladba „Dust In The Wind“, nejslavnější song kapely, která se pojmenovala po svém domovském státě. Kansas. Od té doby nebyl tento název jen synonymem zemědělství a buranství, ale i pořádně kvalitní rockové hudby, která ve své tvorbě vstřebává vlivy progresivní odnože, stejně jako té popovější a více zaměřené na masovou kulturu. Přestože hit takového rozměru se Kansas už nikdy nepodařil a během let (rozuměj od devadesátých let)..více

[recenze]

[13.02.2017]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

KANSAS - The Absence Of Presence

V Kansas v současnosti zjevně panuje pohoda. I když skalní stále litují odchodu původního vokalisty Stevea Walshe, který kapelu opustil v roce 2014, musí i oni uznat, že až s příchodem Ronnieho Platta na místo frontmana je legenda jako pokropená živou vodou. O tom svědčí fakt, že Kansas od roku 2000 až do Walshova odchodu studiově mlčeli a comebackovou desku „The Prelude Implicit“ vydali s Plattem jako s čerstvým nováčkem v sestavě. Walshovi je dnes dobře na sólové dráze,..více

[recenze]

[23.06.2020]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

Kane ROBERTS - The New Normal

V osmdesátých a začátkem devadesátých letech byl Kane Roberts docela pojem. Byl to totiž on, kdo se měrou největší podílel na tom, že se v roce 1986 dokázal Aice Cooper s výtečným albem "Constrictor" vrátit na scénu ve skutečně velkém stylu. Spolu s basistou Kipem Wingerem tvořil Roberts Cooperovi oporu a když pak s legendárním zpěvákem stvořil megahit "Bed Of Nails" pro jeho magnum opus "Trash", zdálo se, že kytaristu čeká skutečně zářná budoucnost. ..více

[recenze]

[18.02.2019]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

KAMIKAZE KINGS – The Law

Některé věci by nikdy neměly spatřit světlo světa. Teď nemluvím jen o debutové nahrávce těchto Němců, ale o kapele Kamikaze Kings jako celku. Už jen pohled na promofotky mě vyděsil natolik, že jsem se bála zmáčknout play. Jestliže Steel Panther považuji za krizi středního věku, pak těžko říct, jak nazvat toto. Originalita je sice moc pěkná věc a chápu i snahu prosadit se šokující image, ale nějak si nedokážu představit, jaký typ publika by tohle mohlo přilákat (mimo návštěvníků Modré ústřice). ..více

[recenze]

[17.09.2012]

[Ray]

[1 komentář]

[hodnocení: 3/10]

KAMELOT – The Shadow Theory

Třetí album s Tommym Karevikem za mikrofonem by se v podstatě dalo charakterizovat jednou větou: Povedená, řemeslně perfektně zvládnutá deska, která se poslouchá naprosto skvěle, i přesto, že je vlastně dlouhou řadou drobných zklamání. Ono totiž není žádný med být tak skvělou kapelou, jakou Kamelot bez debat jsou. Protože to s sebou automaticky přináší určitá očekávání. A tady pak nestačí hrát na jistotu (jakkoli je jejich „jistota“ pořád o třídu lepší, než top forma většiny žánrových kolegů). ..více

[recenze]

[25.07.2018]

[Ray]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

KAMELOT – The Fourth Legacy

Pouhý rok po vydání „Siége Perilous“, debutu Roye Khana za mikrofonem, přišli Kamelot se svým „čtvrtým odkazem“, který konečně přinesl kvalitu, která je srovnatelná dokonce i s tvorbou o celou dekádu starší. Je až neuvěřitelné, jaký pokrok dokázala kapela během tak krátké doby udělat. A nezvykle velký podíl na tom tentokrát měla produkce. Konkrétně duo Sascha Paeth a Miro Rodenberg, kteří se jich ujali. Nedá se to říct s jistotou, ale mohlo by se zdát, že Kamelot v současné podobě by bez jejich zásahu neexistovali. ..více

[recenze]

[22.11.2012]

[Ray]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

KAMELOT – The Black Halo

Konečně se v našem putování historií Kamelot dostáváme k desce, která k jejich poslechu přivedla přímo mě. Ještě si moc dobře vzpomínám, když jsem v roce 2005 poprvé slyšela úvodní tóny „March of Mephisto“ a okamžitě jsem věděla, že tuhle kapelu budu milovat. Na „The Black Halo“ vygradoval úspěch, který se kolem kapely v téhle době začal pomalu ale jistě nabalovat. Pro vydání desky změnili label, o všechno se opět staral už ověřený producentský tým a navíc se v pozici hostů objevily i zvučná jména – za některá klávesová sóla je odpovědný Jens Johansson..více

[recenze]

[13.12.2012]

[Ray]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]

KAMELOT – Silverthorn

Tak se mi zdá, že si pánové z Kamelot extrémně oblíbili zpěváky ze Skandinávie. Když Roy Khan opustil kapelu, nějakou dobu na koncertech vypomáhal Fabio Lione. Ačkoli zvládal vystoupení velmi obstojně, prostě to není hlas pro takovouhle kapelu a já se modlila, aby si vybrali někoho jiného, pokud možno s hlasem, který bude sedět do progu. Švédský zpěvák Tommy Karevik byl u Kamelot už delší dobu takovým mužem v pozadí, viděla jsem ho s kapelou zpívat jednu skladbu, a když jsem se dozvěděla o Khanově odchodu, jako úplně první jméno ..více

[recenze]

[03.01.2013]

[Ray]

[13 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]

KAMELOT – Siége Perilous

Po vydání druhého alba se Kamelot ocitli ve složité situaci. Odešel zpěvák Mark Vanderbilt a bubeník a textař Richard Warner. Za bicí soupravu se následně posadil nezkušený Casey Grillo, který na tomto postu vydržel až dodnes. Hledání vokalisty bylo ale složitější, a nakonec se rozšířilo až za oceán. Pro nahrání třetí řadovky posílil Kamelot tehdy osmadvacetiletý Roy Sætre Khantatat (vystupující pod uměleckým jménem Roy Khan, čemuž se nikdo nemůže divit) z norského městečka Elverum. Ten už tenkrát zkušenosti měl. Už od roku 1991 působil v prog metalové kapele Conception..více

[recenze]

[15.11.2012]

[Ray]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

KAMELOT – Poetry for the Poisoned

Po „Ghost Opera“ trvalo kapele tři roky, než přišla s jejím následovníkem. Bylo vcelku předvídatelné, že se dá cestou ještě větší epičnosti a teatrálnosti. Bylo jen otázkou, jestli se to napodruhé podaří lépe. Zároveň se zbylí členové museli vypořádat se situací, kdy po mnohaleté spolupráci odešel basák Glenn Barry. Byl nahrazen Seanem Tibbettsem, který rozhodně nebyl špatnou volbou – o jeho muzikantských schopnostech nelze pochybovat a naživo dodal kapele na akčnosti. A jak dopadla snaha na „Poetry for the Poisoned“? ..více

[recenze]

[27.12.2012]

[Ray]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

KAMELOT – Karma

Album „Karma“, jehož název si kapela vypůjčila z východní filozofie (známý zákon příčiny a důsledku plus nějaká ta reinkarnace za odměnu), vyšlo dva roky po svým způsobem přelomovém „The Fourth Legacy“ a přineslo další neskutečný skok. Vše bylo od posledně na nejlepší cestě, takže nebylo třeba nic měnit. Produkce se ujalo osvědčené duo Paeth/Rodenberg (druhý jmenovaný si opět jako host stoupl i za klávesy) a kapela pod jejich vedením dozrála k dokonalosti. Album z roku 2001 bylo už mnohem ucelenější než jeho předchůdce..více

[recenze]

[29.11.2012]

[Ray]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]