Špatná zvuková produkce, část milióntá první

Nové album Helloween je na světě a zdá se, že téma špatně ozvučených nahrávek napsalo další výraznou kapitolu. Ani tak velká kapela si evidentně nedokáže pohlídat zvukové techniky, a iluze, že v moderní době plné softwarových vychytávek něco takového není možné, zase dostala pěkně na frak. Jako člověka, který se dostane až k finální fázi produktu, by mě velmi zajímala anabáze celé produkční práce a hledání důvodů, proč na daný přešlap nikdo neupozorní. Copak je víra v persónu ve studiu natolik neoblomná, že má absolutně volné ruce a nikdo ji už následně nekontroluje? V případě Helloween byla za pult povolána dokonce dvojice producentů (Charlie Bauerfeind a Dennis Ward), takže se pánové mohli vzájemně jistit. Místo toho ale došlo k rozpolcenému a polovičatému mixu, jehož největší slabinou je ozvučení bicích. V nasnímání baterie jakoby se odrážela snaha o částečně analogový záznam nahrávky, což byla ostatně strategie, kterou Němci uplatnili již na předešlém eponymním albu. Jenže zatímco minule to Bauerfeindovi vyšlo (ano, ve studiu seděl stejný člověk), tentokrát je situace o poznání horší a nové album Dýní je tím nenávratně poznamenáno. Velkým kapelám by se něco takového rozhodně stát nemělo, vždyť i lokální spolky s daleko menším rozpočtem svá díla už dávno vydávají ve zcela bezproblémové zvukové kvalitě! U novinky Helloween (a ve všech dalších podobných případech) pro mě zůstává největší záhadou skutečnost, proč se v celém nahrávacím procesu nedokáže najít osoba, která by na daný problém upozornila a tím zajistila včasnou a pravděpodobně nijak složitou nápravu.

Petr Štěpnička, 9. 8. 2025