Album „The Beauty And The Beast“ se stalo komerčně velice úspěšné a Stormwitch si s ním vybojovali právo na natočení živého alba. To, že Stormwitch slaví se svojí hudbou ve východní Evropě větší úspěchy než v domácím Německu, nebylo žádné tajemství. A tak ani nepřekvapilo, že kapela svůj živák nahrávala v Budapešti. Krátce po vydání desky „Live In Budapest“ přišli Stormwitch s dalším řadovým albem. Je samozřejmé, že hudebníci vždy budou svoje čerstvé miminko vynášet do nebes. Docela mě ale překvapilo, že Andy Mück i víc jak deset let od vydání tohoto počinu vzpomínal na „Eye Of The Storm“ jako na nahrávku, která fanoušky kapely oslovila nejvíc. Upřímně řečeno, ne že bych z téhle desky byl vyloženě zděšen. Ale spíš bych řekl, že výraz „oslovit nejvíc“ se netýká síly jednotlivých songů, ale rozlehlosti fanouškovské obce (i když je fakt, že se změnou distributora šíření nahrávky nebylo zase tak masivní). Takhle mainstreamově (až nemetalově) přístupné album Stormwich dosud nespáchali. A všechno zásadní, co Stormwitch zdobilo v předchozí pětiletce, aby jeden najednou hledal div ne s lupou.
Zůstala schopnost napsat chytlavé melodie, více méně zmizela jakákoliv razance, agresivita, atmosféra i přesvědčivost. Na co se lze spolehnout, to je tradičně maximálně vyvedená kytarová práce. Riff v úvodní „Eye Of The Storm“ spolehlivě zvýší tep a soudit podle první minuty nahrávky, měl bych o nejchytlavější desce kapely jasno. Jenže následný kontrast kousavých kytar, neškodné vokální linky a jásavého refrénu pošle tuhle potenciální hitovku o třídu níž. Následující rock´n´rollovka „Tarred And Feathered“ sice šlape, foukací harmonika a klimpr atmosféru šerifské hvězdy a bouchaček určitě navodí, ale v podání Stormwitch bych jí skousl snad jen jako bonusovku.
Asi nejlepším příkladem toho, co se ve Stormwitch dělo, je skladba „King In The Ring“. Je strašně jednoduché si představit, jak by asi tahle píseň zněla za starých časů, okořeněná kapkou agresivnosti a teatrálnosti! Potenciální hit ve vláčném tempu s úderným refrénem a (to se týká zaplaťčarodějnice skoro celého alba) povedeným strunovým sólováním, který by jen stačilo probrat k životu. Kupodivu, jak jsem dřív občas žehral na Andyho výšky, tak tady jsem za ně téměř vděčný. Ne snad, že by byly tak úžasné, ale vytrhnou celkovou náladu z ospalosti. S pomalou totálně přeslazenou „I Want You Around“, obyčejně plytkým akustickým útokem na FM rádia „Take Me Home“, i zpívánkovým závěrem „Another World Apart“, si Stormwitch hrábli na samotné dno.
Jak se na předchozích albech dala vychutnávat čitelnost, výraznost a solidní nápaditost jednotlivých nástrojů (na albu určitě zaujme baskytara, kterou už nahrával nováček v kapele Andreas Jäger), tak na desce „Eye Of The Storm“ nemůžu strávit zvuk poněkud učvachtaných bicích, zejména pak v „Eye Of The Storm“ a v „Heart Of Ice“ (vzhledem k tomu, že originál desky se mi dosud nepodařilo nikde potkat, připouštím, že se můžu i krutě mýlit… :-) ). Oběma písním to hodně škodí, protože patří k tomu lepšímu, co se dá na desce najít. Zejména pak druhá ze jmenovaných o tajemně romantickou náladu škrtá docela důkladně. Největším zážitkem je pak – klasika je holt klasika - „Rondo ala Turca“, adaptace Mozartova „Tureckého pochodu“, která je v kytarovém provedení jednoduše úchvatná. Už jen kvůli téhle skladbě stojí za to „Oko bouře“ ochutnat. Je však na pováženou, že písně z vlastní dílny tak výrazně zaostávají…
Přes všechna pro a proti a se špetkou tolerance je nutno uznat, že na desce se nachází schopné melodie. Díky tomu „Eye Of The Storm“ nenudí, ale strašně těžko vás zvedne ze židle. Kvanta cukrkandlové polevy ublemtala podstatu kdysi dravé kapely tak významně, že snaha potkat divokého ducha Stormwitch je zcela bezpředmětná. A z toho důvodu je pro mě „Eye Of The Storm“ nejslabším článkem celé diskografie Stormwitch.
|
