Filthova nesvatá smečka se na scénu vrací dva roky po předešlé studiovce, přičemž v mezidobí ještě stihl vyjít staronový počin „Dusk…and Her Embrace“ a už se chystá remaster alba "Cruelty And The Beast". Krejdli tedy opravdu nezahálejí, našinec navíc může být rád za prohlubování vztahů s Českou republikou, když vedle toho, že v kapele figurují dva tuzemští hudebníci, byla naše malá země zvolena také jako destinace na soustředění před tvorbou aktuální desky. Výsledkem je album, které si zachovává typické prvky známé z novodobých počinů, zároveň se však citelně dotýká původního odkazu a nabízí tak jakýsi retrospektivní průnik celou metalografií kapely.
Což zní možná jako autorské vítězství, nicméně při podrobnější pitvě obsahu novinky je celkem rychle jasné, že se zase nic tak výjimečného neděje. Je velmi sympatické, že nové skladby pulzují bujarým životem, že se v nich neustále něco děje, tempa se přelévají jako řeka při povodni, instrumentace je až marnotratně bohatá (hlavně Marthus, jehož přínos zdaleka nekončí u obsluhy bicích, zaslouží absolutorium), a přece se nakonec nedostaví kýžený efekt vyvalených očí a spadlé čelisti. Pod načančaným pozlátkem absentuje hlubší integrita písní, vše i přes nemalé hudební nasazení zavání řemeslem a touhou zalíbit se úplně všem (asi jako na letošní novince německých Kreator). Tím pádem si každý přijde na své, avšak za neustále se vkrádajícího pocitu, že "něco hodně podobného jsme v minulosti už určitě slyšeli."
Úvod nahrávky obstará položka „Exquisite…“, která je napůl intrem, napůl regulérní skladbou. Už zde zazní motivy typické pro celé album, kromě výše zmíněných elementů sem spadají také hororové zvuky, apokalyptické sbory a celková makabrózní atmosféra. Stejně obvyklé jsou i melodické vyhrávky, v případě navazující položky „Heartbreak And Sience“ s příjemně melancholickým aroma, přitažlivě vyznívají táhlé orchestrální pasáže v podkladech („Wester Vespertine“), pochodové tempo (v položce „The Seductiveness Of Decay“ s jasným ozvukem Iron Maiden), nebo thrashmetalové záběry, jež zazní kupříkladu na startu štychu „Vengeful Spirit“, který i díky slušně nasypaným frázím, v nichž se Dani výborně doplňuje s hostující Liv Kristine, pasuji - vedle titulky a předposlednío příspěvku "You Will Know..." - na nejzdařilejší kompozici nové desky. V ostatních případech jde spíše o úsečně chytlavé momenty, které zabírají zejména při správné hlasitosti (zvuk je zcela v pohodě) a dostatečně zatemněné místnosti.
Nakonec se ovšem i tentokrát dostaví pro novodobou tvorbu kapely nikterak neobvyklé shlukovité pocity, což jde částečně na vrub délky skladeb (krom úvodní položky se ani jednou nedostaneme pod šest minut), kdy se občas stihne rozutéct i původně velmi dobře vystavěná struktura songu („Achingly Beautiful“). Podobně je na tom také první bonusová skladba „The Night At…“, jakkoli v ní stojí za upozornění působivě zatápějící kytary, jež se rozohní v jiskřivě oslnivé pasáže, Daniho těsně napěchované fráze pak upomenou nejranější tvorbu kapely. Druhým bonusem je cover song „Alice In Hell“ od Annihilator, zřejmě proto, že Jeff Waters pomáhal kapele s thrashovými pasážemi, Krejdli se mu ale moc dobře neodvděčili, jelikož pouze okopírovali původní kostru a nic zajímavého nepřidali, Dani navíc svým pokřikováním v refrénu leze malinko na nervy. Novinka Cradle Of Filth není v žádném případě propadákem, nehodlám ji ale adorovat pouze proto, že se navrací ke kompozičním kořenům. K tomu by bylo potřeba víc duše a o něco méně pocitové umělosti.
|
