„Jen co se vrátím z turné s některou z kapel, hned se rozjíždí něco nového,“ svěřil se ve své knize „My Bloody Roots: Od Sepultury k Soulfly“ Max Cavalera. Na více místech své biografie přiznal, že se postupem let a zejména poté, co se zbavil závislosti na alkoholu a tišících prášcích, stal workoholikem a že seká jeden riff za druhým. To už ale jeho fanoušek poznal, protože tempo, které Max v této desetiletce jede, je takřka vražedné a přestože se to zpočátku nezdálo, vybírá si už delší dobu svou daň. Max se může tvářit spokojeně (což asi i je…), ovšem pozorovatel si nemohl nevšimnout klesající úrovně koncertů (ať už se jedná o kteroukoliv z jeho kapel), kdy sám principál jede zhruba na půl výkonu a doslova padající kvality vydávaných desek. Kdy tohle všechno začalo?
Asi někdy kolem roku 2010, kdy Cavalera začal definitivně tříštit síly mezi Soulfly a Cavalera Conspiracy, aniž by polevil v intenzitě vydávání desek jedné či druhé party. Kvalita šla zákonitě dolů a poslední dvě alba Soulfly „Savages“ a „Archangel“ už nenabízela mnoho zajímavého (čest výjimkám, jako je titulní věc z druhé jmenované) a u Cavalera Conspiracy se už posluchač ztrácel v průserové poslední desce „Pandemonium“, což byla jen prachsprostá rubanice s mizerným zvukem a bez valného nápadu (opět jako výjimka může sloužit skladba „Cramunhão“) , čímž Max definitivně devalvoval své jméno. Od fanoušků to také pěkně schytal a nezachránila ho ani účast na vydařeném projektu Killer Be Killed.
S vydáním „Psychosis“ se proto už tak nespěchalo, ovšem že by to výsledku nějak zvlášť pomohlo, se říct nedá. Deklarovaný návrat ke kořenům Sepultury se sice odehrává, nicméně po třiceti letech už zní trochu zpráchnivěle, vytratila se z něho mladická energie (přestože Iggor je stále bubenická mašina non plus ultra) a hlavně postrádá tak stěžejní nápady, které deskám jako „Schizophrenia“ a „Beneath The Remains“ nechyběly. Cavalera Bros naštěstí nenatočili další pokračování „Pandemonium“, protože to by je v krajním případě už mohlo stát kariéru, ale velký zázrak vzkříšení se nekoná ani teď.
Přitom deska nezačíná vůbec špatně a skladby „Insane“ a „Terror Tactics“ by si člověk dokázal hravě představit na koncertech hned vedle „Inner Self“ nebo „Dead Embryonic Cells“. Navíc Max se konečně opět posunul do svých klasických vokálních poloh, které přece jen vyčistil do skoro až deathmetalových rejstříků na minulé desce. Právě v těchto dvou skladbách Cavalera Conspiracy fungují takřka dokonale, navzdory Maxovu prohlášení, že se stále dívá jen do budoucnosti a nechce točit věci dvakrát. Zde ale symbioza mezi oběma bratry funguje alespoň tak dobře, jako na debutu "Inflikted“, což byl asi jejich společný novodobý vrchol. Toho se zde znovu nedosáhne.
Deska se totiž začne kazit velice brzy. „Impalement Execution“ a „Spectral War“ ještě jakžtakž fungují, odkazují spíše do dob „Arise“ a „Chaos A.D.“ (ovšem k tehdejší kvalitě se moc nepřibližují), od „Crom“ je ale jasně slyšet, že se opět vaří z vody. Nápady dochází, řetěz padá. Maxovy riffy jako by člověk už slyšel mnohokrát, sóla Marca Rizza nejsou ani náhodou tak novátorská jako kdysi ta z pera Andrease Kissera a najít nějaký snadno zapamatovatelný nápad, to je pro posluchače převelice těžký úkol. Jako obzvláštnění pak může fungovat věc „Hellfire“ s hostujícím Justinem Broadrickem od industriálních pionýrů Godflesh, jenž svou přítomností navodil trochu jinou atmosféru. Ale ani on nemůže zakrýt spíše rozpačitý pocit nad docela průměrnou kolekcí.
Kapela možná ještě na chvilku zvedne hlavu v „Judas Pariah“, která má podle Maxových slov symbolizovat návrat až do dob debutu Sepultury „Morbid Vision“, ovšem porovnávat tuhle skladbu například s „Troops Of Doom“ vyjde pro novinku dost chabě. A závěr v podobě titulní „Psychosis“ a sedmiminutovky „Excruciating“ posílí jen rozpaky nad jinak absolutně průměrnou deskou. Nemusela ale tak dopadnout. Stačilo jen, aby Max, jak je v posledních letech jeho nemilým zvykem, album tak neodflákl, dal si s ním více práce a nashromáždil více takových kompozicí, jaké umístil na začátek desky. K čemu je každý rok nová deska, když z nich ani jedna není pořádná?
|
