Slovenští Midnight Scream pokračují ve svém víceméně tradičním rytmu vydávání řadových alb (byť v roce 2011 jej dodrželi jen díky tomu, že přišli s albem „Covers“, plným předělávek od slavnějších kolegů) a koncem loňského roku tak představili album „Dark Blood“. Midnight Scream na něm pokračují v těch svých tradičně technicky dobře zmáknutých power-thrashových a poměrně houževnatých kolejích, které se natahují po nikterak složitých a nepříliš šťavnatě vykroucených melodiích a znovu spíš upřednostňují přímočarou agresivitu a tlak, než nějaké košaté postupy.
Díky tomu má osmička aktuálně představených skladeb poměrně rychlý efekt - strašně snadno chytne za uši - a zároveň velmi rychlý poločas rozpadu - žádný z jednotlivých dílů kolekce nenabídne v celkovém součtu tak přitažlivou nálož, která by navnadila k častým návratům k „Dark Blood“. Pokud vám tedy ke spokojenosti nestačí fakt, že že Midnight Scream jsou technicky velmi zdatní, zvukově značně důrazní, případně že průběžně a vytrvale přicházejí s poměrně chytrými nápady a vydařenými pasážemi, které se však dříve nebo později pravidelně utahají v jakési syrové houževnatosti.
Asi čestnou výjimkou (byť ne v úplně plném rozsahu) je skladba „Giant“, která díky vzdušné vokální lince (možná to je to hlavní odlehčení, které „Obra“ posunuje do popředí) působí hodně uvolněně, její zatěžkanější a upracovaná pasáž (byť s hodně chytlavým sekaným riffem) netrvá natolik dlouho, aby stačila tenhle nádech výrazněji utlumit a následné sklouznutí do heavíkově svižné lehkosti (zdůrazňovat šikovnost obou kytaristů je asi zbytečné) i finální nápěv jsou jednoduše bezprostředně přitažlivé. Opačné spektrum pak asi nejlépe charakterizuje motorkářská „Armorius“, které sice nelze upřít melodičnost, byť velmi průhlednou, tu navíc ještě sráží schématická vokální linka (jejíž neohrabanost navíc zdůrazňuje i obsahově za uši tahající ojediněle využitá slovenčina).
Zbývající skladby jsou prostě typičtí Midnight Scream – energie, šťouchání do melodií, dobře zvládnuté řemeslo a rutina. Pokud vám tvorba kapely v předchozích osmnácti letech již zavoněla, nejspíš se „Dark Blood“ stane (nijak vyčuhující) součástí vaší sbírky. Pokud se tak dosud nestalo, s vcelku průměrným „Dark Blood“ se to nejspíš nezmění.
|