Sainted Sinners, další bůhvíkolikátý projekt zpěvák Davida Reeceho (ex-Accept, Bonfire, Bangalore Choir a mnoho dalších), jak to vypadá, zatím drží pohromadě. „My jsme regulérní kapela,“ tvrdí Reece, ovšem to už jsme od něho slyšeli mnohokrát a všichni, kdo se zajímají o osud tohoto amerického zpěváka, operujícího spíše v německé kotlině, moc dobře vědí, jak to u něj obvykle končívá. Proč by to tedy u Sainted Sinners mělo být jinak? Stálost a stabilita nikdy nepatřila k Reecovým silným stránkám. A vlastně ani nějaká kompoziční zručnost, schopnost napsat opravdový hit nebo, nedejbože, posunování hranic svých kapel a projektů někam dál.
Ale Sainted Sinners působili už na svém debutu o něco sympatičtěji, než některé jiné Reecovy projekty, ať už svým blues/hardrockovým akcentem, tak i jasnou orientací na sedmdesátá léta. Ta je dnes vcelku v módě, ale u ostřílených muzikantů jako jsou Sainted Sinners působí věrohodněji než u řady mladých spolků, kde v sedmdesátých letech byli v pubertě teprve fotři jejich členů. Bezejmenný debut Sainted Sinners sice nebyl žádná velká bomba, ale rozhodně to ani nebyla deska, za kterou by se museli její tvůrci někdy v budoucnu stydět. Slušná hardrocková práce, která je sice fortelná, po manuální stránce zmáknutá na výbornou, ale bez jakékoliv přidané hodnoty.
Otázkou bylo, co s tím kapela udělá na své ohlášené druhé desce, která vychází ani ne rok po debutu. Nutno na tomto místě konstatovat, že Sainted Sinners na ní udělali asi to nejrozumnější, co mohli. Vědomi si toho, že nejsou žádní zdatní hitmakeři, rozvinuli ten nejvýraznější a nejlepší prvek debutu a to je právě jejich blues/hardrocková orientace a na novince „Back With A Vengeance“ ji dotahují sice ne k dokonalosti, ale do zdárnějších konců než před rokem. Pokud pomineme úvodní, bezmála osmiminutovou „Rise Like A Phoenix“, která se silně zaměřuje na osmdesátkový heavy metal (což ale určitě není nejsilnější parketa jak samotného Reeceho, tak kapely celkově) a následující dvě skladby „Burning The Candle“ a titulní „Back With A Vengeance“, dostaneme od výborné „Tell Me I Was Wrong“ výbornou bluesrockovou paletu nálad. Právě zde je jasně slyšet, jaký styl Reecově hlasu sedí nejvíce. Jeho věčné (a dlužno dodat že většinou dost nepovedené) koketérie s metalem mohou být pro tuto chvíli zapomenuty, protože právě zde vystupuje do popředí jeho sytý, bluesově zabarvený hlas, kdy jej můžete považovat až za mladšího bráchu Davida Coverdalea.
Právě první etapu Whitesnake (ohraničenou deskami „Trouble“ a „Saints & Sinners“), spolu s érou Deep Purple kolem alb „Burn“ a „Stormbringer“ (a možná tak ještě ranými Rainbow), můžeme brát jako jasný vzor pro tuto desku. Čím více postupuje její stopáž, tím více se kapela noří do tohoto období výše zmíněných legend, hammondky (hraje na ně pravděpodobně studiový hráč, protože klávesista Ferdy Doernberg už členem kapely není) jsou stále hřmotnější a dostávají jasně lordovský akcent, kytara Franka Paného sází jednu melodii za druhou a nad vším se tyčí právě sebejistý Reece. Ten na konci desky vyloženě vybuchuje ve skladbách jako „Let It Go“, „When The Hammer Falls“ a „Pretty Little Lies“, kde je jasně znát, že tady je ve svém živlu. Především v závěrečné parádě „Good But Not Forgotten“ musí pak každý příznivec jeho hlasu smeknout.
„Back With a Vengeance“ se tak povedla více než loňský eponymní debut. Zdá se, že Sainted Sinners jsou na dobré cestě. Sice do toho, aby byli tak dobří jako jejich výše zmínění slavnější kolegové jim ještě chybí mnohé, především silné skladby. Ale i po stránce songwrittingu je znát u Sainted Sinners pokrok. Snad se nezastaví právě u tohohle alba...
|
