Pokud bychom měli vybrat jediného smysluplného zástupce, reprezentujícího novodobé americké formace, jenž míchají klasický hard rock, aleternativní metal a post-grunge, pravděpodobně by to byla floridská čtveřice Shinedown. Proč zrovna oni? Jsou to obratnější skladatelé než Incubus, jejich alba byla vždy silnější než Godsmack, nevyčerpali se tak jako Foo Fighters, netrpí zbytečnými rozpory jako Disturbed a zásadně se vyhýbají ve své tvorbě zbytečným popovým manýrám a klišovitosti jako Nickelback. Prostě Shinedown jsou za ta léta zárukou toho, že každé jejich album bude minimálně stejně kvalitní jako to předcházející. Navíc mají ve svém středu kromě velmi slušného zpěváka Brenta Smithe i fenomenálního kytaristu Zacha Myerse, který se dnes už směle řadí k nové generaci těch, kteří se mohou zpříma do očí podívat například Eddiemu Van Halenovi.
I když se Shinedown vždycky řadili k post-grungeovým kapelám, dnes už tato nálepka není nejpřesnější. Kapela se totiž vyvíjí a přestože neztratila svou tvář, kterou představila na patnáct let starém debutu „Leave A Whisper“, dnes už je přece jen trochu jiná. Skladatelsky dospělejší a instrumentálně mnohem zručnější. Ale její výraz se přece jen více transformuje směrem ke klasickému hard rocku, což je pro kapely tohoto ražení dnes nutnost k tomu, aby bez újmy překročily práh nových časů a nezůstaly stát na místě, což by pro ně bezpochyby znamenalo kvalitativní úpadek. Prostě Shinedown pochopili, jak správně svůj výraz postupem let kultivovat i bez toho, aby se mohlo mluvit o nějakém zaprodání se komerci.
Přestože minulá „Threat To Survival“ představovala mírné zakolísání, kdy pohled popovým směrem, byl přece jen trochu silnější, než by bylo zdrávo, s novinkou „Attention Attention“ se zdá být všechno v pořádku. I když kapela už ztratila multiplatinové postavení, jenž si vydobyla deset let starou deskou „The Sound Of Madness“, nezdá se, že by to nějak řešila a především pro zopakování tohoto úspěchu není ochotna udělat cokoliv, co by ji zase přistrčilo blíž k mainstreamu. A i když „Attention Attention“ místy opět vytáhne popovější kousky jako „Darkside“, „Creatures“ nebo „Get Up“, je nutné tyto věci brát jako nutné zlo a úlitbu vydavatelské firmě. Ano, tyhle věci jsou na albu zbytečné, ale Shinedown jsou naštěstí tak obratní skladatelé, že je dokáží vyvážit kousky, které svědčí o jejich rockově-metalové příslušnosti.
Zejména úvod desky je veden právě v tvrdším duchu a to je bezesporu parketa, která téhle kapele sedí nejvíce. Úvodní „Devil“ totiž zahřmí až zeppelinovským riffem a houpavé tempo jako kdyby chtělo jít ve stopách těch největších hardrockových titánů. Jejich klasickou melodiku pak ukazuje "Black Soul“ a zejména titulní věc „Attention Attention“, což je rozhodně nejlepší položka celé novinkové kolekce. Přesně v tomto rozpoložení jsou Shinedown nejsilnější. Do sloky přimíchají trochu rapu, ke skvostné kytaře na začátku drobné podkresy elektroniky a pak doslova explodují ve stadionovém refrénu.
Deska se ale přes metalově upalovací „Pyro“ dostává do své druhé poloviny, která je bohužel už trochu slabší než první nadupaná polovina. S „Monsters“ Shinedown otevřou jejich exkurz do popovějších sfér, přičemž tatato skladba díky své temné atmosféře vůbec nevadí, se zmíněnými „Darkside“ a „Creatures“ je to už horší. V těch si Shinedown sáhnou na své současné dno. Naštěstí ani tyto skladby přece jen nemají ten sladkobolný balast komerčních rádií a Shinedown situaci brzy zachrání věcmi „Evolve“, „The Human Radio“ nebo závěrečnou ulítlostí „Brilliant“, kde se až bizarně přtažlivě daří kombinovat elekronické prvky s tvrdě metalovými kytarami a zběsilým tempem. Velmi příjemné završení celé desky.
Příjemné desky… Shinedown tedy opět nezklamali. Pro někoho budou s přihlédnutím k jejich tvrdším začátkům stále ještě moc popoví, ale i ten největší hnidopich bude muset přiznat, že tahle parta natočila docela svěží kolekci, která nabídne několik skutečně silných míst a několik nápadů, za které by řada kolegů dala bůhvíco...
|
