Je libo pořádně syrovou flákotu zapáchajícího thrash/crust/hardcore punku? Pak jste docela určitě na správné adrese. Přesně takoví totiž Septic Tank, ta totálně podzemní parta kolem někdejšího frontmana Napalm Death a Cathedral a současného pěvce projektu With The Dead Lee Dorriana, jsou. Jestliže se ve With The Dead v současné době Dorrian brodí zapáchajícími močály doom a sludge metalu, kde není nouze o inspiraci u ranných Black Sabbath, pak Septic Tank mohou navazovat na pradávné kořeny Napalm Death a částečně evokovat tvorbu hardcore punkových věrozvěstů jako Dead Kennedys, Discharge nebo (asi nejvíce) The Exploited. Prostě něco, co byste od Dorriana po jeho dlouholeté anabázi s majestátními Cathedral čekali asi jen ztěží.
Pojem Septic Tank se v souvislosti s Dorrianovým jménem objevil už v roce 1994. Tehdy ale nešlo o nic zásadního, jen pár koncertů, které měly sloužit spíše jako odreagování od tlaku, vytvářeného na Cathedral, jenž se tehdy drali nahoru a už za sebou měli dva majstrštyky „Forest Of Equilibrium“ a „The Ethereal Mirror“. Se zmíněným letopočtem ale mizí stopa Septic Tank na dlouhá léta. Podruhé se toto jméno objevuje až v roce 2012, tedy v době, kdy Cathedral už byli v posledním tažení a sami si zasadili poslední ránu z milosti v podobě alba „The Last Spire“. U znovuvzkříšení Septic Tank už ale nebyl bubeník Barry Stern, který v roce 2005 zemřel na pooperační komplikace po výměně kyčelního kloubu. Jeho místo tak zaujal nováček Jamie Gomez Arellano, přičemž původní trojice, kterou kromě Dorriana tvoří ještě exkytarista Cathedral Gaz Jennings a basista deathmetalových Repulsion, zůstala pohromadě.
Sestava sice doznala této změny, ovšem hudba, kterou Septic Tank předkládají po svém comebacku je prakticky totožná s vizí, s jakou byla kapela zakládána. Dokázalo to bezejmenné EP z roku 2013, dokazuje to i oficiální debut „Rotting Civilisation“. Už úvodní, bezprecedentní nářez „Septic Tank“, trvající jen něco málo přes minutu a půl, je jasnou ukázkou, co se v následujících chvílích bude odehrávat. Kytary punkově řežou, hodně si vypomáhají z thrashmetalového ranku a Dorrian se pouští poloh, které mu možná byly nejbližší právě v době, když před třiceti lety začínal v Napalm Death. Ne, tahle kapele si nebere žádné servítky a nehraje si na nějaké umění. Tady je nejdůležitější síla, rychlost a tlak, který vytváří, Ten je někdy až obdivuhodný.
Septic Tank proto nejlépe fungují v těch ultrarychlých skladbách, jako jsou tři úvodní „Septic Tank“, „Who“ a „Victimised“, kdy je skutečně zařazena snad nejvyšší možná rychlost. Na druhou stranu, pomalejší, spíše houpavější věci typu „Social Media Whore“ nebo „Death Vase“ působí rozmanitějším dojmem, nicméně jsou na této osmnáctiskladbové kolekci v jasné menšině. Stejně jako výpady jinými směry, třeba skoro až ke grindcoru v pasážích „Danger Signs“ nebo jakousi poklonou Motörhead v „Digging Your Own Grave“.
Co celé album spojuje, je nadhled s jakým je nahráno. Je z něj cítit, že jej nahráli muzikanti, kteří už mají dávno něco za sebou, ale nejsou ještě ve stádiu, kdy jim dochází šťáva. Deska je sice nehitová, těžko se na ní bude hledat záchytný bod, ale pokud přistoupíte na pravidla této kapely, zklamat vás nemůže. Teď záleží na budoucnosti, zda se opět jedná jen o krátkodobou záležitost nebo se tentokrát Septic Tank stanou trvalkou. Pokud nastane druhá možnost, mohou fanoušci tohoto stylu hudby mít velmi čilou štiku ve svém rybníku.
|
