Německý spolek Galloglass je už nějakou dobu minulostí. Nicméně po debutu „Legends From Now And Nevermore“, jenž vyšel v roce 2003 a zaznamenal jistý úspěch, nikoho ani nenapadlo cokoli ukončovat, hudebníci byli v laufu a plně se věnovali přípravám druhé studiovky, která dostala do vínku titul „Heavenseeker“. Tvůrčí proces byl dle slov kytaristy Kaie Mühlenbrucha opravdu náročný, a to časově i organizačně, neboť ke spolupráci byla opět přizvána velká řádka hostů, včetně dvojice kytaristů (jedním z nich byl Jeff Watters z Annihilator) a hlavně houslisty Hartmuta Richtera, jehož práce vnesla punc osobitosti jak debutové, tak této fošně z roku 2005.
Nejde přitom o nějaké bujaré folkové hody, Richterův nástroj pouze subtilním způsobem čechrá instrumentální základ, i to ale bohatě stačí k osvěžení a hlavně odlišení Němců Galloglass od většiny ostatních spolků. Ústřední postavou této party je nicméně zpěvák Carsten Frank, který jednak vládne nezaměnitelným a hlavně technicky kvalitním projevem, jednak dokázal ztvárnit art-worky pro obě nahrávky kapely, stejně jako napsal několik textů a ještě byl - společně s týmovým kolegou Norbertem Geiselerem – producentem a jedním z hlavních studiových techniků. Hudebníci neskrývají, že hlavním důvodem tohoto rozhodnutí byly peníze, nicméně pánové vše zvládli se ctí a zvuk alba „Heavenseeker“ rozhodně není tím, co by dělalo této nahrávce ostudu.
A ostudu autorům nedělá ani muzika, naopak se do určité míry povedlo navázat na vysoce kvalitní linie debutového zápisu, jakkoli je obratem nutné dodat, že se je zároveň nepovedlo překonat. Úplně nejlépe si každopádně vede – stejně jako v případě prvotiny – samotný start nahrávky, jelikož úvodní dvě kompozice „Burden Of Grief“ a „After Forever“ patří na vrchol celého díla, když v nich na power-speedmetalové bázi vykvétají chytlavé harmonické tvary, včetně již známých prvků jako jsou vícehlasy, velmi atraktivní rytmické pasáže, samozřejmě jemný houslový doping, ale také častá absence bridgů (na sloky v podstatě plynule, maximálně za pomoci krátkého instrumentálního předělu okamžitě navazuje refrén). V tu chvíli je jasné, že kompoziční potenciál Němců nikam nevyprchal a že nás opět čeká nadstandardní žánrový zážitek.
V převážně rychlé akceleraci pokračují i dva navazující songy „Perished In Flames“ se sbory ala Blind Guardian nebo parádním sólem a „Dawn Of A New Age“, v němž je ke slyšení jeden z nejlepších refrénů alba. Dvojice „Banished From Eternity“ a „At The Shadowcross“ přijde s o něco temnějším vyzněním, dočkáme se několika překvapivých momentů, jako jsou punkové nebo počítačově zkreslené riffy, v obou položkách ale hutnější pasáže brzy uvolní nadýchaný sborový refrén, resp. chutné melodické sólo, výjimečně pak působí mírný náklon do folkové a symfonické škatule. Kvalita je stále přítomna, nicméně její síla nastolená úvodem díla malinko upadá, což je možné ještě více vztáhnout k pravděpodobně nejslabšímu válu „To Kneel Is To Suffer“, i ten ale nabídne několik lákavých pasáží, v čele s další várkou chytlavých sólových melodií.
V písních „Heavenseeker“ a hlavně „Beyond The Mirror“ pánové uvolní prostor pro thrashový žánr (ve druhém songu si zahostoval kytarista Curran Murphy, v té době spolupracující s již zmíněnými Annihilator), tato náhlá subžánrová dominance ale nemá celoplošný charakter, oba příspěvky totiž zase nabídnou příjemně vypjaté powermetalové chorusy. Výborný refrén s atraktivním smyčcovým motivem zajiskří také v kompozici „Signs“, s albem se pak rozloučíme povedenou polobaladou „Kings Who Die“ s tuze libozvučným cellem, procítěným Frakovým zpěvem nebo houslemi s „čínským“ odstínem. A zmínit je nutné i bonusové skladby „Golden Years“ a „Fragments“, obě s přímým a úspěšným tahem na branku, působivými vyhrávkami nebo dynamickými pasážemi v první a thrashy drápky, skvěle naspídovaným chorusem či groovy-arabským sólem ve druhé jmenované.
Deska „Heavenseeker“ se povedla, ohlasy na ni byly veskrze pozitivní, ještě v rozhovorech kytarista Kai Mühlenbruch hýřil nadšením a plánoval budoucí kroky kapely. A pak bylo najednou po všem. Kusé zprávy hovoří o odchodu basáka Dirka a zpěváka Carstena, který se odehrál brzy po vydání alba. Frank se na krátkou dobu připojil k partě Human Fortress a stvořil s ní album „Eternal Empire“ (dokonce si zahrál na kytaru) a nyní figuruje v power-thrashovém tělesu Athorn. Zbylé osazenstvo Galloglass na chvíli zkoušelo štěstí s jinými vokalisty, vše bylo ale nakonec odsouzeno k zániku. Dva studiové příspěvky, kterými tito Němci obdarovali powermetalový svět, ovšem zůstávají velmi výrazným písmem zapsány v historických análech, stejně jako srdcích mnoha žánrových fanoušků.
|
