Tvrdit o Chrisu Cafferym, že zraje jako víno, by bylo hodně odvážné. Tenhle bojovník za návrat Savatage na pódia a vlajkonoš monstrteátru Trans – Siberian Orchestra, který se kromě nespočtu dalších projektů vydal na sólovou dráhu už před čtrnácti lety, už dávno předvedl, že jeho muzikantské mistrovství i netradiční hudební vize jsou plně vyzrálé, takže jakékoliv obavy o to, zda se mu podaří s aktuálním albem „Jester`s Court“ (které vyšlo poměrně utajeně a bez jakéhokoliv předchozího humbuku) navázat na tři roky staré excelentní album „Your Heaven Is Real“ rozhodně nejsou na místě.
A Chris potvrdil (i když to tak jako v podstatě u každého jeho alba není hmatatelné hned při prvním poslechu a jeho typická kouzla nabobtnávají postupně), že je v excelentní formě. Pestrostí hudby pokračuje zcela v intencích předchozí desky, to, v čem je tentokrát trochu jiný, je patrné už při pohledu na obal alba. Zatímco cover „Your Heaven Is Real“ působil zamyšleně a zasněně, z obalu „Jester`s Court“ kouká smíškovství a potměšilost, které tentokrát dostaly trochu víc prostoru. Ale nebojte se, jsou jen dalším pocitem, o které Chris posílil své portfolio nálad, a vše ostatní pro jeho tvorbu zůstalo zachováno. Navíc novinka už není z tak velké části Chrisovým solitérským dílem, jeho parťákem se (opět) stal bubeník Brian Tichy (Operation: Mindcrime, ex-Whitesnake), o klávesy, které tentokrát dostaly poněkud více prostoru, se starají všudybyl Alessandro Del Vecchio a Jane Mangini, která se, stejně jako další spolupracovníci – basák Tony Dickinson a výpomoc s kytarovými sóly Joel Hoekstra a Angus Clark - s Chrisem potkává v TSO.
Je fascinující, jak Chrisův svérázně neotesaný zpěv a šikovná kytara dokáží spojit tak zdánlivě rozdílné hudební světy, které na jedné straně reprezentují úvodní pichlavě nekompromisní a agresivní „Upon The Knee“ s jedovatým riffem a svéráznými sbory, těžkopádnější, uštěkaná, syrově melodická „1989“ s bláznivou instrumentální pasáží, tajemně naléhavá a vrstevnatě komplikovaná „Lost Tonight“, nejen díky proplétajícím se vokálům vzpomínající na poslední album Savatage, která s následnou úderkou „Magic Man“, postavené na emotivní a nehitové melodii, syrovém zpěvu a napínavých klávesách patří k tomu nejsilnějšímu,
s čím se Chris Caffery představí (do trojlístku vrcholů je třeba doplnit ještě „The Feeling Of A White Lie“, jejíž původně posmutnělá nálada se postupně hrotí až do jedovatosti a psychedelie v duchu Alice Coopera). Na straně druhé přidejte uvolněnou písničkářskou countryovku „Protect My Soul“, riffovou upalovačku „Inside My Soul“ s vypjatě naléhavým zpěvem, pochmurně hororovou „Watch“, ve které se Cafferyho ležérně jedovatý zpěv zvrhává do refrénové skandovačky, ulítle svéráznou variaci na různá vokální uskupení v „Checkmate“, riffovou divočinu ve vyřvávané téměř titulce, romantickou plačtivost v baladické křehkosti „Baby You And I“ i dunivou instrumentálku „Luna Major“, která je sice postavená na velmi nenáročném motivu, ale její detailní košaté a hrubé provedení je plné života.
Čtyři esa v šaškově ruce? Jo, Chris Caffery opět hraje těmi nejvyššími kartami!
|
