Po šestileté pauze (na tak dlouho se studiově dosud nikdy neodmlčela) přichází s novým albem metalová královna (před dvěma lety v Las Vegas titulovaná jak „Metalová bohyně“) Doro Pesch. A byť tohle označení může znít trochu klišovitě, svou dlouholetou úspěšnou kariérou si jej tato jedinečná zpěvačka plně zasloužila a na novince s lehkostí potvrdila. Tak dlouhé odmlčení Doro kompenzuje tím, že album „Forever Warrior, Forever United“ pojala jako dvojalbum, jehož polovinu „Forever Warrior“ označovaly prvotní zprávy jako drsnější, divočejší a agresivnější, ta druhá „Forever United“ pak měla být lyricky sentimentálnější. Osobně bych rozdíl mezi deskami však viděl v jiné rovině – „Forever Warrior“ plně uspokojí ty fanoušky, kteří mají rádi Doro v té nejklasičtější hard and heavy rovině (dojde až na asociace k dávnému působení ve Warlock), „Forever United“ pak nabídne lehce experimentálnější (plně v mezích zákona, na žádné připomínky období přelomu a druhé poloviny devadesátých let nedojde ani v nejmenším) a nevázanější tvář Dorotčiny tvorby. Ale ať už tohle album rozdělíte jakýmkoliv způsobem, vždycky dojdete k jedinému závěru – Doro je ve skvělé formě.
Sázka na úvodní „All For Metal“, coby pilotní singl je celkem jasná, právě tady je možné hledat první z provázků, vedoucích k Warlock. Ta prohlášení o tom, že se jedná o volné pokračování „All We Are“ nijak zásadně nekulhají, klasická hymnická halekačka se silnými sbory (s excelentními sboristy) je jasnou hitovkou, skvělá je (tak jako na celém albu) neposedná kytara i finální proplétání sborů s tradičním Dorotčiným výletem do jekotu. Je potěšující, že tímhle vydařeným kouskem teprve začíná strhující jízda, která na posluchače čeká. „Forever Warrior“ je prostě dokonalou přehlídkou Dorotčina stylu – parádní oplátka zpěvaččina hostování u Amon Amarth, temná „If I Can`t Have You – No One Will“ s dramatickým duetem, při kterém energický a důrazný hlas Doro se dokonale zaplétá s hrubým chropotem Johana Hegga, krásně klišovitě příjemná a plně procítěná semi-balada „Soldier Of Metal“ (smyčce, piáno a malující kytara jsou nezbytností), která se na desce prostě objevit musí, kousavý riff a svíjející se hlasivky ve skandovačce „Turn It Up“, šlapavě melodická „Don`t Break My Heart Again“, olíznutá Hammondy, ve které hravá kytara troufne přibroušený zpěv a z níž znovu vykukuje bývalé působiště Doro Pesch, či excelentní ukázka zpěvaččina umění v (částečně a capella poloze s postupně narůstajícím decentním doprovodem) tajemné baladě „Bring My Hero Back Again“. Zbytek prvního dílu je pak - snad s výjimkou podivně kvapné přímočarky (navíc v němčině) „Freunde Fürs Leben“ – naprosto bez ztráty kytičky.
Druhý díl je přece jen daleko roztříštěnější. Úvodní „Résistance“ je sice poněkud jednotvárné, ale velmi akční a navíc díky jiskřivé spolupráci nabroušeného sólového zpěvu a sytých sborů by v pohodě zapadlo na první díl, stejně jako typická polobalada „Lift Me Up“ s krásně vyhroceným kytarovým sólem, jako napínavě se rozvíjející hutná „Heartbroken“ s výborným sólem hostujícího Douga Aldriche, či křehce dojemná „1000 Years“. S blížícím se koncem už se ten entusiastický zážitek z alba trochu rozplývá – italsky zpívaná šansonovka „Caruso“ do předchozího dění vůbec nezapadá (ale jako další z ukázek Dorotčina umění funguje), propracovaná instrumentálka „Tra Como e Coriovallum“ také z toho původního směru hodně uhýbá a finální ukvaltovaný fórek alá Lemmy „Metal Is My Alcohol“ je ideální popůlnoční zábavová tečka.
Nebylo by tak obtížné z alba pár položek vynechat a trochu ubrat z této opulentní porce muziky, u níž celkem logicky dochází k určitému (nijak zásadnímu) kvalitativnímu kolísání. Ale byla by to škoda, protože Doro skutečně nastoupila do studia skvěle připravená, s parádní náloží výborných nápadů a melodií (které vměstnat na jedno album by mohl být problém), s velmi silnou muzikantskou ekipou za zády a především ve výborné hlasové kondici, takže se svým hlasem dokáže spolehlivě kroutit, kousat, hladit i dojmout, až se nechce věřit tomu, že je tomu už téměř třicet pět let, kdy tenhle jedovatě unikátní hlas zněl z alba poprvé. Na Doro je spoleh, vynikající deska!
|
