Pamatuje si někdo na tři roky starý debut Nora Mariuse Danielsena, který fanouškům nabídl první díl powermetalové opery s titulem „Legend Of Valley Doom“? Tak právě tento umělec má bratra Petera, jenž v závěru srpna vyrukoval s velmi podobným projektem Eunomia. Provázání se kromě žánrových a příbuzenských vazeb týká formy spolupracovní, jelikož Marius je součástí Peterova spolku, zároveň se alba prolínají textově, neboť dílo „The Chronicles Of Eunomia Part I“ částečně navazuje na Mariusův fantaskní koncept. Když se ovšem vysloví spojení „metalová opera“, fanoušek daného subžánru je daleko více než na příběh zvědavý na seznam hostujících zpěváků a hlavně na kvalitu stvořené muziky.
Pokud se vokalistů týká, je nutné napsat, že výběr není až tak hvězdný (o veličiny typu Marka Boalse či Rippera Owense tentokrát nezavadíme), jen trochu znalý posluchač ale v pohodě identifikuje několik zajímavých umělců, za všechny jmenujme Alessandra Contiho (ex-Luca Turilli, Trick Or Treat, Twilight Force), Davida Baßina (Victorius), Henninga Basseho (Firewind, ex-Metalium) nebo Davida Henrikssona (ex-Insania Stockholm). Na albu se ale zároveň najde několik méně výrazných pěvců a z celkového pohledu byla vůbec Peterova volba méně citlivá, nežli u jeho bratra (na druhou stranu má lepší zvukovou produkci), neřkuli u jiné metalové opery, kterou byl loňský majstrštyk s názvem Aldaria (mimochodem opět z Norska). Ještě méně pozitivní stav nastal v případě vokálních linek, jejichž chytlavost ani zdaleka nedosahuje extrémních výšin, nicméně působivě (a chvílemi i skvěle) klenuté momentky zde nalezneme.
A podobná definice sedne i na samotnou hudbu. U ní je velmi znát, že autor nechtěl ani v nejmenším experimentovat a naopak hodlal vytvořit dílo jdoucí v nejhlubších základech vystavěných prvními dvěma díly slovutné Avantasie (případně jinými zásadními powermetalovými počiny). Tato snaha dýchá z každého tónu a nejednou jeví jasné znaky povrchnosti až podbízivosti, patříte-li však k milovníkům powermetalové opery, Eunomia vás pravděpodobně nezklame, jelikož Peter Danielsen patří mezi schopné autory (žáky) a jeho rukopis nelze šmahem hodit do kategorie „zelenohorský a královedvorský“. S inspiračními vzorci totiž dokáže pracovat s melodickou citlivostí, jakkoli mu zároveň chybí - jak už bylo naznačeno – talent k napsání vyloženě pamětihodných kompozic. Navíc se tento Nor malinko nechal unést a prvotinu svého projektu natáhl na masivních sedmdesát minut, což ničemu dvakrát neprospělo.
Danielsen je každopádně nejsilnější v psaní kytarových vyhrávek a sól, které mnohdy působí jako blahodárný balzám na (d)uši (zejména skladby „Crystal Sword“, „Dark Horizon“, „Glory To The King“ a „March For Freedom“). Rytmy nejčastěji odbíjejí ve středním, šlapavém či svižném taktu, nezbytností jsou – celkem poslouchatelné - vypravěčské vsuvky, které ve spojitosti s jemnou symfonickou malbou dotvářejí epický feeling písní, stejně jako vícehlasy a sbory, jež jsou pokud možno spektakulární a vlezlé, z pohledu chytlavosti ale většinou dosti zaostávají (vůbec nejhůř v tomto ohledu dopadla položka „Freedom Call“).
V nejpoutavější celek se povedlo seskupit kompozice „Crystal Sword“, „March For Freedom“, „Eternity“ (s nejlahodněji znějícím slokovým klenutím) a klipovku „Last Stand“. Do této skupiny bychom teoreticky mohli zařadit nejdelší a tím pádem zřejmě nejambicióznější příspěvek „Dangerous Times Ahead“, kdyby jen jeho melodie až příliš sluchatě nekopírovaly tvorbu spolků Heavenly a Avantasia.
Klady a zápory této debutové fošny jsou jasné. Peter Danielsen se ukázal jako autor schopný slušným způsobem „vyjmout“ základní esenci prověřených skladatelských prvků a za pomoci vlastní prostředků je předělat k obrazu svému. Tento obraz má málo osobitý a hodně otřískaný rám, malba na jeho plátně by se však mohla zamlouvat příznivcům konzervativního a křiklavě klišovitého, avšak svým způsobem dostatečně líbivého umění. Osobně jednou za čas něco takového v pohodě snesu, ba dokonce vyhledávám, proto debut projektu Eunomia kvituji celkem s povděkem.
|
