Z toho, jak rychle se do povědomí metalových příznivců nacpali němečtí Beyond The Black by se mohlo zdát, že je s nimi zaděláno na obrovskou senzaci. Přece jen již jako neznámá kapela vystoupit na Wackenu, během prvních dvou let své existence vydat dvě velmi příznivě přijatá alba a usalašit se u jednoho z nejsilnějších labelů, to nepřijde jen tak samo od sebe. Nicméně raketový vzestup si vybral svojí daň a po vydání druhého alba se (byť údajně v přátelském duchu) kapela rozpadla na prvosoučástky. Zůstal jen žolík, zpěvačka Jennifer Haben, která nabrala nové muzikanty, s nimiž se pustila do tvorby třetího alba. A byť Jennifer kluky opěvuje, jak se s chutí zapojili do tvůrčího procesu, nějaké hmatatelné změny ve výrazu nebo melodiích se příznivci kapely rozhodně obávat nemusí.
Ve svých nejsilnějších momentech je „Heart Of The Hurricane“ celkem jasnou odpovědí na otázku, zda se na metalovou muziku dá tančit. Dá. Už úvodní šlapavě dynamická „Hysteria“ má v sobě natolik silnou neposednost a výraznou zpěvnost, aby vás snadno chytla za uši, navíc (což je prvek, jehož častější využití by mohlo hudbu Beyond The Black výrazně zdramatizovat) se nebojí z rozjetého tempa alespoň na chvíli sklouznout do volnější pasáže. A o tom, že Jennifer má ve svém barevném hlase rozverné čertíky, emoce i solidní porci třaskavé energie, přesvědčí už v tomto úvodním kousku. Co teprve když se přes efektní chorály (pokud tohle je hlavní důvod, proč Beyond The Black řadit k symfonickému metalu, tak na tuhle škatulku zapomeňte, Beyond The Black umí být střízliví a nepřeplácaní a sluší jim to) v „Beneath The Blackened Sky“ hupsne přímo na taneční parket s harmonickým refrénem, ve kterém se docela vzrušujícím způsobem proplétají vokály se sólovým zpěvem. Beyond The Black jsou silní i v momentech, kdy vsadí na emoce a romantiku (při které velmi účelně sáhnou i po decentních folkových či středověkých motivech a zabrousí až někam na výpravnosti Enyi), zkuste „Scream For Me“, kde z nadýchaného úvodu explodují do vyhrocené agresivnější pasáže (s důležitou hlasovou výpomocí kytaristy Christiana Hermsdörfera) a kde do sebe tyto pocitové protipóly ideálně zapadají. A právě tam někde jsou limity aktuální formy Beyond The Black. Když totiž kapela ještě víc přitlačí na pilu a přitvrdí, jako třeba v akční „Freedom“, jejich muzika zhouževnatí a úplně ztratí jiskřivost, která se tak jeví nesmírně důležitou a její pokles znamená ztrátu osobitosti a jakési zapadnutí do šedivého davu. Stejně tak škoda (většinou) nenápadných kytarových sól, která nemají potřebu skladby nějak výrazněji rozvinout či nakopnout a jen udržují tu všeobecnou melodickou (ale silně chytlavou) pohodu.
Proklamovaný zázrak se s „Heart Of The Hurricane“ nekoná. Tedy alespoň pokud za zázrak nepovažujete velmi dobře poslouchatelné album s dobrými melodickými nápady, výbornou produkcí a maximálně koukatelnou zpěvačkou. Ale nad tím, že zázrak s Beyond The Black jednou přijde, bych při potenciálních sázkách minimálně vážně zauvažoval.
|
