Jak to vypadá, tak se kultovní frontman Trouble Eric Wagner zbavil svých démonů a v posledních letech je činný skoro jako v dobách své největší slávy na začátku devadesátých let. Přestože dnes už v čele Trouble stojí Kyle Thomas, Wagner má hned dva nové projekty, které zdárně oživují ducha jeho předešlé legendární kapely. Nejprve na začátku tohoto desetiletí založil Blackfinger a hned posléze i The Skull, aby si obě kapely odbyly své debuty v roce 2014. A že mohou paralelně jet vedle sebe se ukazuje i v současnosti, když loni na podzim vydal Wagner album s Blackfinger a aktuálně je zpět s The Skull.
Přitom obě kapely se od sebe nijak výrazně neliší, protože je spojuje klasický Wagnerův rukopis, který prostě nelze zaměnit. Definoval jej na albech „The Skull“ (odtud ten název pro jeho současnou kapelu) a „Run To The Light“, aby jej pak dotáhl k dokonalosti na doom/stonerrockovém skvostu „Manic Frustration“. A z toho vlastně žije dodnes. Pokrok sice uznává, ale jen ten mírný, v mezích zákona, a přesně podle toho jeho současná tvorba zní. Nic na tom nezmění ani aktuální osmiskladbová kolekce „The Endless Road Turns Dark“. Ta možná trochu víc rozevře nůžky mezi Blackfinger a The Skull, ale přece jen to pojítko je mezi nimi pořád dál hodně silné.
Jestliže loni šel Wagner s Blackfinger spíše po doomovějších stopách a kapela místy dokonce lehce připomněla My Dying Bride, s The Skull sice neodhazuje zatěžkaná tempa, ale přidává trochu hardrockového základu a stonerrockové zhulenosti. Skladby (počínaje jasně sabbathovskou titulní věcí) nikam nepospíchají, spíše sází na tíživou atmosféru, které vévodí podladěné kytary a Wagnerův naříkavý hlas. Přestože se deska nejprve tváří jako doommetalový kousek, ne nepodobný Blackfinger, odlišné momenty začnou na povrch vystupovat velmi záhy. V „Ravenswood“, kterou sice otevře jasně iommiovský riff, se na pozadí ozývá dokonce cválavé tempo klasického heavy metalu, a ve výtečné „The Longing“, jakožto největším hitu celé kolekce, se hned za začátku ozve dokonce líbivá kytarová vyhrávka podle nejčistších hardrockových tradic. Skladba samotná pak těží z výborného refrénu, který znovu podporuje zajímavě zaranžovaná kytara.
„The Longing“ je tak jasný první vrchol desky. Ten druhý přichází v závěru s „All That Remains (Is True)“, jejíž grungem poučená kytara přidává na intenzitě, kterou umocňuje výborný Wagnerův projev, jenž má v sobě množství od něj v takové míře už dávno neslyšených emocí. Skladba mohutní, roste ve výrazném refrénu, aby jí zakončilo až extatické kytarové sólo. Připraví tak živnou půdu pro závěrečný doommetalový monolit „Thy Will Be Done“, který otevírá riff, který by se neztratil ani na sabbathovské „Master Of Reality“ a kterému dominuje skutečně plíživé tempo. To je svou atmosférou v protikladu ke zmíněným „The Longing“ a „All That Remains (Is True)“.
To dodává „The Endless Road Turns Dark“ barvitost, která je pro desku důležitá a pasuje jí o trochu výše než loňskou dvojku Blackfinger. Wagner je skutečně znovu při chuti i síle. Navíc, po jeho návratu do Trouble se už nevolá a tím z něho spadlo těžké břemeno. Bez něho dokáže tvořit ještě velmi dobrá díla.
|
