Kdeže folkové časy jsou…(?), tedy, ne že by Cruadalach zapomněli na svou záplavu lidových nástrojů a lidovostí vonících motivů, oni jen ten svůj pozvolný vývoj vzali pořádně hopem. Ostatně fakt, že se Cruadalach označují jako folk corová smečka, i skutečnost, že oproti tři roky starému albu „Rebel Against Me“ je sestava kapely slušně provětraná (změny nastaly u tří z osmi postů) jasně naznačují, že evoluce Cruadalach nabrala vysoké obrátky. Výsledkem je návrat do vlčí kůže –album „Raised by Wolves“ má v sobě strhující energii i kousavou agresivitu a paradoxně, byť folkové motivy ani zdaleka nemizí a v některých fázích alba jsou snad ještě výraznější, než na minulých albech, závěrečný pocit (vůbec ne nepříjemný, i když opět platí, že cestu k němu najít na první ucho je hodně obtížné, obzvlášť tehdy, máte-li prioritní potřebu sázet na folkové odénky) je ten, že vás svou natlakovaností mají Cruadalach potenciál vystřelit z kecek, svou pichlavostí ve vyhroceném zpěvu mají tendence uříznout vám uši a až někde vzadu tuhle svou výbojnost elegantně umravňují svým kladným vztahem k lidovosti (i když někdy také značně divoké).
Navíc vstupem „Waking The Courage“ (vzhledem k následující řeži velmi vtipně zvolený název!) i závěrečným melancholickým zavřením dveří v „The Farewell Too Soon“ (i tady vzhledem k délce alba bod za důvtip) Cruadalach dokonale klamou tělem. Dominance lidových nástrojů, klid, ve kterém se rozvíjí melodický motiv a smířlivost, která ze skladeb sálá, navodí velmi laskavou atmosféru, která se v úvodu „Eyes Wide Open“ stále ještě v lidově středověkém módu rozjaří, aby doslova explodovala s prvním expresivním vyštěknutím nové akvizice u mikrofonu Petra Caisla, umocněnému sytým a tvrdým zvukem, akční rytmikou a řezavým zvukem kytar. A od té chvíle se plně jede na pulsující adrenalin (melodeath, core…), kterému nic neubírají z intenzity výraznější píšťalky ani slovanštinou vonící ženský zpěv – ostatně právě tohle míchání pocitově hodně kontrastních hlasů je jednou z nejpřitažlivějších zbraní Cruadalach, byť ani Eliška Kasprzyk není vždy jen zjemňujícím elementem, viz. třeba útočně zaťatá „Relationshit“. A když k téhle dynamické náloži přidáte i chytré texty, ze kterých leckdy až mrazí - „…with new freedom new tyrants came…“ v dějem nabité „Homesick“ s výraznou kytarou, vrcholící v divoké skákačce, či alarmující stesk o devastování naši planety v nejsilnějším kousku celé kolekce „Gambit With Gaia“, kde i smyčce znějí neskutečně depresivně, kouká z toho hodně silná pecka. K celkové barevnosti doplňte i nezbytné využití chropotu (hostující Broňa Míka, kterému jemnějším vysokým hlasem sekunduje v etnickým ocáskem načichlé „Godwall Chant“ Viktorie Surmová), či pseudorap v uřvané „Brave New Dawn“ s psychedelickými houslemi, ve které Cruadalach s lidovou notou opět nakonec velmi šikovně koketují.
Folk-core? Už tahle specifická škatulka hlásí, že Cruadalach stvořili své dosud nejagresivnější album. Na druhé straně oproti předchozímu albu působí „Raised Wolves“ daleko kompaktnějším dojmem. Soudě dle „Raised By Wolves“ může mít k sobě napumpovaná agrese s poetickou lidovkou při dostatku autorské šikovnosti velmi blízko.
|
