Za jiných okolností by byla tahle deska vřele vítána, protože Slash rozhodně patří mezi největší živoucí legendy. Ovšem situace je úplně jiná než v době, kdy vycházel výsledek jeho poslední spolupráce se zpěvákem Alter Bridge Mylesem Kennedym „World On Fire“. Ten spadá do roku 2014, a v té době ještě nikdo nevěděl, co přinese přelom letopočtů 2015 a 2016. To totiž na scéně vybouchla bomba z největších, když se na sociálních sítích objevila fotka bubenické blány, kde se skvěly podpisy Slashe, Duffa McKagana, Richarda Fortuse, Franka Ferrera, Dizzyho Reeda… a Axla Rose. Naprosto nemyslitelné se v tu chvíli stalo skutečností a znovuobnovení Guns N`Roses se vypravili na celosvětové tažení „Not In This Lifetime World Tour“, které se stalo jedním z nejvýdělečnějších hudebních podniků všech dob.
Ohlášení alba „Living The Dream“ na začátku letošního léta tak posílá nemilou zprávu dychtícím fanouškům, že nová deska Guns N`Roses nevyjde. Tedy alespoň ne v dohledné době, protože jak Slash, tak Axl svorně tvrdí, že jsou novému společnému materiálu otevřeni. Ovšem víme jak to (hlavně ze strany Axla) s takovými prohlášeními bylo… A, co si budeme nalhávat, nová deska kooperace Slashe s Mylesem Kennedym je pro fanoušky hýčkající si “Appetite For Destruction” nebo “Use Your Illusion” jen malou náplastí. Ne snad proto, že by Slash přestal tvořit kvaitní hudbu (přestože nikdy jeho skladatelský um nedosahoval kvalit Axla Rose či Izzyho Stradlina), ale že magie mezi ním a jeho doprovodnými muzkanty zdaleka není taková jako mezi zbylými Pistolníky.
Předchozí díla „Apocalyptic Love“ a „World On Fire“, byla bezesporu kvalitní, opět ukázala, že i tak brilantní kytarista jako je Slash potřebuje svůj druhý hudební rozměr, který se mu po odchodu z Guns N`Roses v roce 1996 nepodařilo nikdy dostatečně najít. Ani v Ericu Doverovi, ani v Ronu Jacksonovi, dokonce ani ve Scottu Weilandovi a neděje se tak ani v případě Mylese Kennedyho. To je sice výborný zpěvák, který má už léta svůj specifický výraz, ale vedle Slashe nepůsobí jako protiváha. Slash ho jako osobnost zastiňuje a podle toho jejich spolupráce vypadá. Jako kdyby si Slash řekl: Takhle by zněli Guns N`Roses, kdybych poroučel já…
Kdybychom to hodně zjednodušili, dalo by se o novince „Living The Dream“ hovořit jako o desce, která v ničem moc nepřekonává své předchůdce, ale ani za nimi výrazně nezaostává. Začíná správně ostře Slashovou kytarou (jak jinak), která má v sobě opět hardrockovou dravost a bluesový feeling a proto když vypálí úvodní riff ve skladbě „The Call Of The Wild“, který patří k jednomu z nejlepších na celém albu, příval energie se okamžitě dostaví. Skladba samotná pak příjemně odsýpá ve svižném tempu a její vcelku nevýrazný refrén vyvažuje takřka geniální zklidnění v polovině stopáže. S Axlovým zásahem si lze tuto věc dost dobře představit na budoucím (snad…) albu Guns N`Roses.
„The Call Of The Wild“ tak patří k tomu lepšímu, co „Living The Dream“ nabízí. Dále do toho seznamu vydařených položek lze zařadit „My Antidote“, která se přes zasněný úvod rozjede do dravé rock n`rollové jízdy, kdy hned svým úvodním sólem Slash ukazuje, proč je jedním z největších kytaristů všech dob. Potěší I “Read Between The Lines”, která si rovněž jako “My Antidote” pohrává s kontrasty, což je směr, kterým by se Slashova sólová tvorba mohla do budoucna ubírat, protože přece jen na vlastních nohách nepřijde s tak geniálními riffy, které mu zaručily jednou pro vždy nesmrtelnost. Slušně pak zní i pilotní singl “Driving Rain” a balada “The Great Pretender”, ovšem i tyto kousky mají k těm vrcholným, pod kterými je Slash podepsán, docela daleko.
Takže tedy můžeme „Living The Dream“ označit za příjemnou, i když trochu rutinní práci, ze které je znát trocha vyčerpání, které si kytarista přivodil tříletým cestováním s GN`R. Těm, co se líbila předchozí dvě alba, novinka určitě žádné zklamání nepřipraví. U těch, kteří netrpělivě vyhlížejí nové album Guns N`Roses, to už bude trochu horší.
|
