I keep the faith in this world of broken hearts…
Dalo by se říct, že eponymní debutové album olomouckých Black Tiger je takovým nostalgicky romantickým políbením spící Růženky. Přece jen dospělácky orientovaný melodický rock není stylem, který by v současnosti hýbal hudební scénou a v naší domovině už vůbec není moc těch, kteří by se mu intenzivně věnovali (a ještě navíc o nich bylo slyšet). Ani si nedělám iluze, že by Black Tiger (či vlastně kdokoliv jiný) mohl jakkoliv vzkřísit slávu AOR, ale někdy takové zavzpomínání na dávné časy může být (tak jako v tomto případě) hodně jiskřivé.
To hlavní, o co se uvedený styl opírá, tedy melodie a emoce, mají Black Tiger zmáknuté znamenitě. A těžko rozhodnout, zda jsou kluci přesvědčivější na svižných melodických skluzavkách s velmi chytlavými refrény nebo v přesvědčivé a snadno uvěřitelné hře na city. A tak na jedné straně se můžete pohupovat v optimisticky zpěvných pohodovkách jako je uvolněná „Don´t Leave Me“, svižnější „Life Is A Game“ s kytarovým sólem, ze kterého sálá radost na všechny strany i s osmdesátkami (a možná o nějaký pátek dřív) krásně vonící pasáží, či „Against The Grain“ s až tanečním refrénem a téměř a capella pasáží, jako ideálně stvořenou pro rozezpívávání davu (a zase ta skvěle zpívající sólová kytara!). Užít si můžete decentně dávkovanou porci dramatičnosti v rafinovanější, zemitější a příjemně kousavé „She´s A Liar“ (snad jediná věc na albu, kde mi je trošičku líto, že do ní Black Tiger nepřisypali aspoň špetku větší agresivity, i přes to jeden z vrcholů desky), či tajemnou atmosféru z kombinace zvonivých kláves a pozvolna se probouzející kytary v závěrečné „Open Your Eyes“. A jak dovedně umí kluci zacházet s křehkými pocity si lze vychutnat v piánově posmutnělé „Solitary Man“ s nadýchaným refrénem, velmi přirozeně zaranžovanými smyčci a něžnou akustickou kytarou, či v osobní, dojemně niterné „Silent Cry“, které vedle posmutnělé kytary ohromně sluší saxofon hostujícího Alessandra Mora (z té řady hostí, které Black Tiger při nahrávání v Itálii efektivně využili, mi právě tenhle příspěvek přijde nejzásadnější). A ve všech těchto polohách se můžete spolehnout i na detailní propracovanost, aranžérskou střízlivost a zvukově přívětivou přístupnost v moderní kabátě (inu, hledat výstižnější charakteristiku než sympatické rockové civilní písničkářství je asi zbytečné).
Laskavě bezprostřední, melodické pohlazení, ze kterého je cítit úcta ke všem Journey, Foreigner a kdo ví komu ještě. A pokud jste někdy bádali nad tím, zda pojem AOR (tedy rock orientovaný na dospěláky) nese tohle věkovou charakteristiku proto, že už ze své podstaty musí být notně trochu usedlý, sáhněte po „Black Tiger“. Ne, že byste si u téhle muziky křepčením strhli krční svalstvo, ale příznivcům živě melodicky svižných písniček se sluncem ozářenou pohodou a špetkou rockové štiplavosti to s tělem určitě nejednou zacuká. Tahle deska žije a je z ní cítit, že kluci věří tomu, co dělají.
|
