Kdo by to byl řekl, že se ještě někdy na scéně objeví Steve Perry, legendární zpěvák kdysi megapopulárních králů AOR Journey. Když před dvaceti lety ohlašoval odchod do rockového důchodu, vypadalo to věrohodně a ne, jako když Ozzy Osbourne stále vykřikuje o zaručeně posledním turné. Perry byl už tenkrát unaven věčnými koncerty, navíc jeho vztah s druhým lídrem Journey, kytaristou Nealem Schonem, nebyl rozhodně nejrůžovější. Perry zmizel a Journey pokračovali dál, přestože se ani se Stevem Augerim, ani s Arnelem Pinedou už nikdy nedotkli takových výšin, v jakých se nacházeli na klasických deskách „Escape“, „Frontiers“ nebo „Raised On Radio“.
Celých dvacet let nedal o sobě Steve Perry, který příští rok v lednu oslaví už sedmdesátku, vědět. Jako kdyby zmizel z povrchu zemského. O to překvapující byla zpráva z letošního jara, že pracuje na další sólové desce, první od roku 1994, kdy se ještě chystal na svůj comeback s Journey. Ten nakonec skončil velmi brzy, po kritiky značně haněném (ovšem časem důkladně prověřeném) albu „Trial By Fire“, kde bylo možné doposud naposledy zaslechnout jeho naléhavý hlas, který mu už dávno vysloužil místo na rockovém piedestalu. To byl totiž přesně ten prvek, který kdysi v dávných dobách udělal z Journey (té tehdy ničím významné, experimentálně prog rockové formace) hvězdu první kategorie.
Perry si toho je vědom a svou tvorbu na tom staví dodnes. Z novinky „Traces“ je to přesně slyšet, když jeho osobitý hlas rozčísne dvacet let mlčení v pilotním singlu „No Erasin“, který fanoušky navnadil už během léta a dokladoval fakt, že Perry je zpět v plné síle. Působí sice trochu klidněji a usedleji než v dobách hitů „Any Way You Want It“ nebo „Wheel In The Sky“, ovšem když si člověk uvědomí fakt, že mezi nimi a současnosti leží skoro těch dvacet let, není se co divit. Perry se na novince pohybuje spíše v pomalejších vodách, ovšem tím nelze rozhodně říct, že by tyto polohy nudily.
Místy se na povrch derou smutnější nálady jako ve věcech typu „We`re Still Here” nebo “In The Rain”, což nepřekvapí s ohledem na skutečnost, že životní zlom v podobě smrti Perryho přítelkyně v roce 2012 odstartoval celou tvorbu této desky. Jako protiklad pak působí svižnější věci “Sun Shines Gray” a “Easy To Love”, které jako kdyby se stale hlásily k minulosti v Journey. Stejně jako ukrytý klenot desky, působivá “Most Of All”, kde je jasně slyšet naprostá kompoziční vyzrálost hlavního protagonisty. Logicky do celé kolekce tak zapadá i coververze beatlesovské “I Need You”, které pěvec dává vlastní tvář.
Tento nečekaný comeback se tedy povedl. Dalo by se říct, že na výbornou, ovšem jestli tomu skutečně tak je, ukáže teprve čas. „Traces“ může sloužit jako doklad toho, že Perrymu to stále zpívá, že neztratil ještě vůbec nic ze svého hlasového charisma a nepozbyl ani kompoziční zručnost. Tahle deska je tak pro jeho fanoušky nezbytnost.
|
