„Rock Is My Religion“ haleká v tradičně melodickém duchu Bernie Weiss již na patnáctém studiovém albu kapely Axxis. A není nejmenší důvod mu tuhle prohlášení nevěřit. „Deska „Monster Hero“ je dokonalou hudební i kvalitativní esencí toho, v jakých vodách se Axxxis pohybuje zhruba někdy od přelomu tisíciletí a alba „Back To The Kingdom“ (naštěstí s výjimkou potvrzující pravidlo – výtažek z nepovedeného „reDISCOver(ed)“ zde nehledejte). Čekat tedy lze ultramelodicky měkký power metal se znatelným poohlížením se po hard rocku, který ve svých dvanácti položkách (kompletní playlist čítá čtrnáct kousků, nicméně dvě závěrečné skladby jsou pouhým „hrubým mixem“ dvou manifestačních provolání Axxis) nabídne celkem šťavnatou a nekomplikovaně pozitivní zpěvnou muziku (tedy přesně takovou, u které rozený showman Bernie dokáže publikum rozdovádět a rozesmát).
Prakticky celé album se nese v konstantně pozitivní (bez ohledu na to, že se Axxis občas ve svých textech zaobírají poměrně vážnými tématy) a předvídatelně líbivé náladě. Nejen refrény obou rockových manifestů „Rock Is My Religion“ a „All I Want Is Rock“ snadno vklouznou do uší, ona třeba i „Living As Outlaws“, která se ve svých slokách tváří (v kontextu ostatních písní) komplikovaněji a nejprostupněji, sjede v refrénu do typické melodičnosti a a skandovatelnosti, či písničkářstvím vonící „Love Is Gonna Get You Killed“ s poetičtějším zpěvem vyvrcholí do umírněného sborového refrénu, ve kterém hraje hlavní roli taneční melodičnost před jakoukoliv atmosférou (nicméně ten kytarový ocásek za jednotlivými frázemi refrénu ji dokáže příjemně pošťouchnout). Konstatování, že na téhle desce není možné hledat nějaký zásadní kvalitativní rozkolísání, je trochu dvojsečné – na jedné straně není na desce výrazně slabší místo, na straně druhé se nenajde jediná skladba, která by vás spolehlivě vystřelila z kecek – ani již zmíněná „Rock Is My Religion“, ani ultraveselá „Firebird“ a dokonce ani finální „The Tragedy Of Mr. Smith“ s nejsilnější kombinaci dramatičnosti, napětí a akce (jednoznačně největší adrenalin na albu) nemají potenciál stát se něčím výjimečným.
Od předchozího alba dělí „Monster Hero“ jen něco málo přes devatenáct měsíců. Nepřekvapí tedy, že ti, které oslovilo rok a půl staré „Retrolution“ budou určitě slyšet i na přirozené pokračování nálad a nápadů z tohoto alba. Axxis už v minulosti dokázali, že jim nedělá problém přijít poměrně krátce po sobě s dvěma dobrými alby, která (ani v tom druhém kole) nezní vyčerpaně a tak stejně jako minule platí, že Axxis jsou vyrovnáni s tím, kde jsou jejich současné horizonty a že jim místo nějakého nahánění ambicí stačí k radosti (která je z téhle desky cítit) připravit kolekci písniček přesně zacílenou na svoje věrné.
|
