Debutové album „Phantom Of The Past“ mezinárodního spolku (své zastoupení zde má Slovensko, Česká republika, Rakousko i USA) Dream Patrol prozradí na šéfa basáka Ronnieho Königa, známého ze Signum Regis, Vindex, Trigger či Symphonity, hned několik věcí. Že má rád svůj nástroj. Že má stejně dobrý cit pro hard rock jako pro power metal i heavík. Že je příznivcem „Noční můry z Elm Street“. Že dokáže ve prospěch svojí kapely spojit a využít docela širokou škálu hard rockových odénků tak, aby finální kolekce byla zajímavě barevná a přitom plně soudržná. Jednoduše řešeno, že s jeho jménem vychází další povedená deska.
Ten koktejl, který Dream Patrol namíchali, je chuťově skutečně velmi pestrý – dojde na klasický staromilský hard rock, jeho modernější podobu, prosvětlené A.O.R., špetku blues, pokukování po power metalu i svérázný cover. A Dream Patrol umí být chytlaví v každé této poloze. Úvodní „Dream Patrol“ v sobě shrnuje většinu výše zmíněných elementů. Jednak úvodní strašidelné zvuky avizují, že přichází čas na obavy, filozofie Dream Patrol (tedy speciální kanceláře boje proti útočníkům, kteří na vás zaútočí, kdykoli si nasadíte sluchátka a začnete snít) však v houpavě šlapavé muzice s výrazně pulsující basou (není to zdaleka naposledy, kdy se Ronnieho nástroj stane alespoň na okamžik hlavním nositelem děje) a skákavě neposedným refrénem však do posluchače pumpují optimismus, zatímco sólová kytara docela jedovatě kouše. Syrovější „Get Back Home“ trochu klame nejen úvodním poetickým vybrnkáváním, ale i odlehčenou banjo-linkou, aby v momentě kdy zhutní a začne se docela nekompromisně valit, hodila Dream Patrol o slušných pár let nazpět. Lekci z toho, jak blízko k sobě má tvorba Bruce Dickinsona a Van Halen demonstruje energicky chytlavá „Tattooed Millionaire From Panama“, ve které zlehka na špičky postavený sólový zpěv je velmi přitažlivý, o uvolněném refrénu (inu, skvělý základ) nemluvě.
I přes to jsou vrcholy tohoto alba ještě jinde. Titulní „Phantom Of The Past“ svou zemitě bluesovou náladou v úvodu zní tak překvapivě, suverénně a přirozeně jako Richie Sambora na svých sólovkách, aby vygradovala do strhujícího melodického oblouku, podtrženého silným kytarovým sólem, z a capella úvodu v „Piece Of Paradise“, hezky vypointovaného do výšek, se vyklube jedna z nejživějších věcí na albu, melodičnost refrénu míří až někam do tradičního power metalového Königova působiště, finální „Haunted Tower“ vyzrále kombinuje dramatičnost (zdůrazněnou kytarovým dovětkem a proslovem) s melodičností a je dokonale (nejen ta) šitá na ideálně zabarvené rockové hlasivky Eliho Prinsena.
S Dream Patrol se vážně není čeho obávat. U jejich „Phantom Of The Past“ máte jistotu, že vás plně vtáhne do děje a žádného narušitele do téhle hard rockové oázy jen tak nepustí.
|