Otázka je, zda lze současnou sestavu považovat za regulérní Nazareth. Vždyť z té klasické party, která v sedmdesátých letech platila za hardrockovou jistotu a stála jen kousíček za velkou čtyřkou Led Zeppelin – Deep Purple – Black Sabbath – Uriah Heep, zbyl do dnešních dnů už jen basista Pete Agnew. Kytarista Manny Charleton opustil kapelu na prahu devadesátých let, bubeník Darrell Sweet zemřel na sklonku téže dekády a zpěvák Danny McCafferty, jehož nakřáplý hlas byl pro poznávací značkou celé kapely, zamával na rozloučenou v roce 2013. Jistě, Agnew je zárukou toho, že staré časy ještě nemohou být zapomenuty, ovšem skladatelský vklad, který na klasických albech jako „Razamanaz“ či „Hair Of The Dog“ nechali McCafferty a Charleton, byl vždy větší než ten jeho.
Poté, co minulou desku „Rock N`Roll Telephone“ nazpíval ještě Danny McCafferty, přičemž naživo už jej zastupoval Linton Osborne, se s novinkou „Tattooed On My Brain“ jednalo o krok do neznáma. Jak zareagují fanoušci na ztrátu ikonického frontmana, který kapelu utvářel více než čtyři desítky let? Je Carl Sentance, který začínal jako příslušník Nové vlny britského heavy metalu v kapele Persian Risk, odpovídající náhradou? Naživo sice dokázal přesvědčit, ale přece jen studiová práce je trochu něco jiného. Nebude se jednat o zbytečnou devalvaci legendárního jméno? Kytarista Jimmy Murrison a i bubeník, syn Petea Agnewa Lee, jsou sice členy této party už dlouhá léta, ovšem klasická sestava byla přece jen jedna…
Ale dost předsudků, „Tatooed On My Brain“ je na světě a fanoušci, kteří stále mají Nazareth hluboko ve svém srdci, se musí smířit s tím, že některé věci jsou už nevratné. Jaká tedy novinka je? Jen blázen by si myslel, že bude plná experimentů nebo se bude snažit rozevírat mantinely hudebního směřování Nazareth. Je to prostě klasická práce staré hardrockové legendy, která už má nejlepší léta dávno za sebou, ale ještě má tendence dokazovat, že na odpis je přece jen brzy. Nemůžeme čekat žádné převratné nápady, které by se vyrovnaly těm nejlepším, které má tahle parta v zásobě, ale v případě této desky se dá mluvit o tom, že nabízí řemeslně dobře odvedenou práci.
Pokud bychom novinku srovnávali s minulou deskou, bude „Tattooed On My Brain“ přece jen trochu propadající. Není to tím, že by tolik chyběl McCaffertyho duch (i když…) ale tím, že tentokrát přece jen nápady nejsou tak silné jako minule. I když na první poslech se zdá být všechno v pořádku, když Nazareth celou kolekci odstartují zatěžkanou, mohutnou „Never Dance With The Devil“ a na ní navážou přece jen o něco rozvernější a uvolněnější titulní věcí, jenže přece jen prvotní nadšení začne postupem doby trochu opadat. Nepomůže tomu ani opakovaný poslech, protože posluchačova pozornost přece jen utíká místy trochu jiným směrem.
Najdou se výborné kousky. Mezi ně lze řadit „The Secret Is Out“, ze které pokradmu pokukuje dokonce heavymetalový duch, jižanským rockem načichlá „Change“ se svou nakažlivě uvolněnou atmosférou nebo natlakovaná „Push“. Ovšem právě tyhle vrcholné okamžiky sráží „Silent Symphony“, což je kompozice svědčící o tom, že skladatelská studnice kapely přece jen už trochu vysychá nebo závěrečná podivná balada „You Call Me“, která jako kdyby se potácela odnikud nikam.
Pozitiva převažují, to ano. „Tattooed On My Brain“ není průměrnou deskou, ale zdaleka nebude ani novým vrcholem diskografie těchto sympatických Skotů. Může se sice pyšnit tím, že je tvrdší než její předchůdci, ale o tvrdosti to přece není. Nazareth si s ní určitě nepodřízli vlastní větev, ovšem o tom, že by musela současná sestava nutně točit nové desky, přesvědčivý důkaz nepodali.
|
