Co si budeme povídat, Ratt už jsou dnes spíše karikatura sama sebe. Ještě před osmi lety byla tahle kapela plná síly, když na trh vrhla comebackovou desku „Infestation“, ovšem za poslední léta se všechno opět pořádně zkomplikovalo. Nejprve zmizel bubeník Bobby Blotzer. Ten si založil svou vlastní verzi Ratt, která ale svými hospodskými koncerty byla spíše k smíchu. Pak ze sestavy vypadli i kytaristé Warren DeMartini a Carlos Cavazo a nakonec i Blotzerův nástupce Jimmy DeGrasso. Zbyl tedy jen basista Juan Croucier a… zpěvák Stephen Pearcy. Jejich doprovodná sestava hudebníků se stěží dá označit za „pravé Ratt“ a možná toho si je i sám Pearcy vědom a místo toho, aby se pracovalo na nové desce Ratt, vydává svou další sólovku. Rok po minulé „Smash“…
Co vlastně od Pearcyho čekat? Už v osmdesátých letech se on a jeho kolegové stali terčem kritiky, že jejich hudba neobsahuje vůbec žádný pokrok a že vše je předvídatelné až hanba. Párkrát v budoucnu se situace trochu změnila, když samotní Ratt začali v devadesátých letech experimentovat s alternativním rockem a Pearcy v rámci dalších projektů dokonce s industriálem. Jenže dnes na podobně odvážné kousky už není moc vhodná doba a kvůli všeobecnému revivalu všeho možného je už i Pearcy dávno uhnízděn ve stylu, který mu přinesl největší slávu. Možná až moc, když si uvědomíte, že je mu dvaašedesát let a stále má v sobě hejskovské manýry pětadvacátníka, který chodí každý večer lovit kočky do barů na Sunset Stripu. Vtomhle ohledu Pearcy už trochu zaspal dobu.
Novinka „View To A Thrill“ přesně podle toho zní. Má v sobě všechny atributy původních Ratt, takže o něčem, co byste předtím ještě nikdy neslyšeli, si můžete nechat jen zdát. Navíc, když pilotní singl z této desky Pearcy pojmenoval „I`m A Ratt“, jako by chtěl stále zdůrazňovat svou příslušnost ke kapele, která je už ale skoro v troskách. Ale na druhou stranu, slavnou minulost už mu nikdo neodpáře. Pearcy si toho je vědom a těží z ní stále, jelikož „View To A Thrill“ zní, jako by měla být jakousi zapomenutou deskou Ratt, která měla vyjít někdy mezi alby „Dancing Undercover“ a „Reach For The Sky“.
Kvalitativně se tahle novinka nemůže rovnat prvním dvěma albům Ratt a samozřejmě už vůbec ne geniálnímu „Detonatorovi“. Ale pokud jí budeme srovnávat s ostatními Pearcyho sólovými deskami, bude si vést docela dobře. Minulá alba totiž zpěvák stavěl spíše na dvou třech silných skladbách a zbytek tvořila vata, někdy dost otravná, jindy snesitelná. Oproti tomu má novinka výhodu v tom, že se jedná o vcelku vyrovnanou kolekci, která má své vrcholy v otvíráku „U Only Live Twice“, velmi dobré „Malibu“, zmíněné „I`m A Ratt” a trochou alternativního rocku načichlé “From The Inside”. Tím však nelze říct, že by zbytek skladeb byla vyložená vycpávka. Ano, najdou se slabší místa, která jako “One In A Million”, “Double Shot” či závěrečná a podivnými harmoniemi prodchnutá “Violator”, postrádají potřebnou energii, ale rozdíl mezi nimi a zmíněnými vrcholy není až tak propastný. Když k tomu navíc připočteme Pearcyho charismatický zpěv, který je alespoň na studiové bázi stále ještě vcelku v pořádku, dojdeme k závěru, že “View To A Kill” je pravděpodobně jeho nejsilnější sólovka.
Časy klasických desek Ratt jsou už dávno pryč, i když slabou „Reach For The Sky“ by "View To A Thrill" asi do kapsy strčila. Ale jako náplast pro ty, kteří stále ještě čekají, že se Pearcyho domovská kapela umoudří a dá dohromady alespoň ještě jednu desku, je to docela dobrá záležitost.
|
